Me and 25 Americans:o)!

Hned asi druhý den po příjezdu mi byla oznámeno že v pátek 21.1. se tu pořádá "house to house party", a že jsem zvaná. House to house party spočívá v tom, že se sejdou sousedé z nejbližšího okolí, vybere se několik domů, u kterých se bude party konat, každý hostitel připraví jídlo a pití a v průběhu večera se tyto domy obrazí. Zase až tak jsem moc nadšená z té představy nebyla, víme jak bych byla "comfortable" mezi třiceti úúúúúplně neznámými lidmi, že.

Nakonec jsem však ani neměla na výběr, na začátku týdne mi Melissa oznámila, že mě tam už taky zapsaly a zaplatili na mě příspěvek deseti dolarů na jídlo a pití. Aspoň se prý seznámím se všema sousedama.

V pátek večer mě tak před odchodem ještě čekalo další seznamováni - přijeli sem totiž Ianův nevlastní bratr s manželkou a dvouletým synem, kteří tu zůstali až do sobotního podvečeru. Večer hlídali bejbíse, takže jsem mohla jít s nima i já, a v sobotu pak Chad pomáhal se sklepem a Melissa (né ta "moje", ale Chadova manželka - v okolí tu je zdá se, docela "přemelissováno") pomáhala hlídat mimča i v sobotu.

Asi kolem šesté tak Ian přijel  z práce a my se s Melissou mohli jít nachystat. Aspoň jsem po dlouhé době měla důvod dát se trochu do pucu a udělat ze sebe zase jednou člověka:P!

Asi před půl osmou jsme vyrazili! Na seznamu nakonec bylo asi 25 hostů a vystřídat jsme se měli ve čtyřech domech. Konečně jsem aspoň měla možnost se dostat blíž i k jiným američanům, než je rodinka:D. Musím říct, že nakonec jsem si to i docela užila - moje představa, že bych byla sama samotinká odstrčená někde v koutě se nekonala. Melissa mě všem představovala, ukazovala a říkala co je co za jídlo a pití a pořád se mě někdo ptal jeslti něco nechci a celkově se o mě tak starala a nenechala mě tam někde napospas, všude na mě čekala a brala me s sebou, což bylo milé:o). Aspoň jsem se podívala do ostatních amerických obydlí, to já ráda, všem jsme tam oblezli sklepy, jelikož jak se ten náš renovuje, tak jsme jim to museli jít všem zkolaudovat! A že ty baráky jsou jak kdyby opravdu vypadli za merického filmu!!! Všechno krásné a nové, no docela mazec! A ty "sklepy"! Ve většině domů ve sklepě měli bar, že byste to nerozeznali od toho pravého někde v hospodě, herny, kulečník, v tom jednom dokonce i celkem rozlehlou posilovnu, bicí atd.! Krása.

Amíci jsou opravdu přátelští tvorové, přijdou mi takový míň odměření od angličanů. Angličani jsou taky friendly, ale teď, když můžu trochu porovnávat, jsou angličani víc "formálnější" a prostě vás to nutí si myslet, že je to jen a jen z pouhé zdvořilosti a slušnosti. I když se říká, že jsou amíci falešní, zatím mi teda připadají práveže víc "opravdoví", nebo to umějí líp hrát??! Těžko říct, třeba na to ještě změním názor postupem času.

Všichni se se mnou seznamovali a zvědavě mě okukovali, jak řekla Melissa, tady nikdo au-pair poblíž nemá, maximálně tak nanny a jejich známí to asi moc neznají, tak se na mě prý každý holt vyptává:D. Občas docela trapas, třeba když někdo volá,  a já tam jsem, že. Vlastně bylo divný vidět všechny ty lidi "live" protože některé jsem znala třeba z vyprávění a hlavně z Melissiných fotek apod. Většina těch lidí je relativně mladých rodinek s malými dětmi nebo s mimčama, některé mamče mi hned i říkali, že jsou třeba taky celý den doma s děckama a že kdybych něco potřebovala nebo něco, třeba kdybych tu s mimčama byla sama, tak mám přijít, nebo i že bysme někdy mohli domluvit nějaké playdate a tak, že vědí, že to může být občas docela "lonely". Všichni taky koumali, jestli tu neznají někoho mladšího v mém věku třeba, nebo jeslti nemají mladší sourozence apod., abych tu taky mělo někoho k sobě. Zase jsme se totiž tuhle s Melissou bavili o LCC a ona taky říkala, že jí docela zklamala, jak nejdřív slibovala kolik je tu lidí a najednou se z toho začla vykrucovat. Včera jsem jí konečně napsala, pač jsem na ni měla dvě otázky a pořád jsem jí dlužila napsat svůj mail a číslo, tak jsem z ní vytáhla kontakt na nějakou holku co je v Chicagu, ale jen na jednu, tak nechápu, protože říkala že jich je tam víc..??! Tak jí zkusím písnout a uvidíme.
No každopádně jak se mi na tu party moc nechtělo, tak nakonec jsem byla ráda, že jsem šla a byla to docela i sranda, okoukla jsem baráky, v každém do sebe hodila nějaký drink a něco dobrého uzobla, no proč ne:o). Asi kolem půl noci Melissa byla utahaná a boleli jí záda, já toho ostatně po celém týdnu a dnu mám taky vždycky dost, tak jsme to zabalili a šli jsme domů. Sami, bez Iana, ten tam ještě zůstal, byl zrovna zabraný do kulečníku. Tak jsme se rozloučili, všichni na mě volali "nice meeting you" a mávali a culili se, no prostě fakt mi přijdou takový "vřelejší".


Saturday and afternoon without the babies:o)
V sobotu jsem si pak zase jednou pospala trošičku, měla jsem nastavenýho budíka někdy na půl desátou, ale stejně jsem pak polospala ještě, protože jsem prostě byla MRTVÁ! I když ono se ani moc tvrdě spát nedalo, protože se dům tak trochu otřásal jak už chlapi pracovali na sklepě zase a pak tu do toho začal vřískat Logan, ten klučina od toho Ianovýho nevlastního bráchy co tu přespávali. Jeho rodičové se totiž jeli podívat na nějaký barák tady poblíž, který zamýšlejí koupit s největší pravděpodobností a jeho tady nechali, tak vřískal kde je mummy a daddy než se trochu uklidnil. Ten řev mě už teda z postele vytáhl! Šla jsem se nasnídat a zůstala s Melissou, bejbísema a Loganem v obývaku. Odpoledne jsme měli na třetí hodinu přijet do té  banky, tak jsme pak přenechali mimča tatínkovi, a později té druhé Melisse až se zase vrátili zpět. "Moje" Melissa tak naznala, že toho musíme co nejvíc využít, když má kdo hlídat tripleťáky a zůstat venku co nejdýl:D. Nejdřív jsme šly vyřídit tu banku, doufám, že už si hlavně okopírovali tu správnout stránku pasu!! Jelikož jsme předtím neobědvaly, tak jsme si spolu zašly na oběd, takže jsem měla prvního pravýho americkýho hamburgera. S avokádem, yummy yummy. Každých několik minut (nebo snad sekund skoro??!), se nás číšník chodil ptát, jeslti je všechno v pořádku a jeslti něco nepotřebujeme. Na začátku se nám dokonce i jmény (!!!) představili, s tím, že nás budou obsluhovat. Ty služby tu fakt jsou na úplně jiné úrovni než v Evropě bych řekla....
Taky musím uznat, že bylo docela hezké jen tak vypadnout z domu a mít Melissu jen "sama pro sebe" bez uřvánků:o). Pak jsme ještě vyrazili do obchodů - byl mi tu představen Target a Walmart (asi něco jako u nás Tesco bych řekla). Konečně jsem si nakoupila nějaké serepetičky z drogerie co jsem potřebovala a trochu obhlídla americké zboží. Nikam jsme nepospíchali, tak jsme to prolezli celé křížem krážem. Jinak hadry a tak se tu fakt zdají o MNOHO levnější, už se těším na nějaký pořádný nákupy:D:D! Tady se s vámi i pokladní dává do řeči a SAMA rovnou balí nákup. Ekologie jim asi nic moc neříká, protože jsem si všimla že házela věci do igelitek tak po dvou kusech. Taky jsem si koupila nový polštář, teda Melissa mi ho koupila, protože se rozhodla, že ty co tu mám nejsou moc dobré. (Já na nich nic špatnýho nevidím, no ale budiž:o))...Šli jsme se posilnit kafčem do Starbucksu a pak jsme se ještě stavili v obchodě s potravinami. Jeli jsme nakoupit víceméně zeleninu a ještě nějaké další nezbytnosti. Melissa říká, že ji aspoň donutím jíst víc zeleniny a zdravější jídla, protože mi chutnal takový salát co jsme měli tuhle a prý chce abych dobře/zdravěji jedla, tak že to bude dobré i pro ně:o). Měli tam hory čerstvé zeleniny/ovoce, a vypadalo to tam jak někde na trhu, akorát s tím rozdílem, že to bylo pod střechou a po určitých intervalech na to ovoce a zeleninu "pršela" voda a osvěžovala to:D. Cool. Když se mě vždycky nějaká rodinka ptala, co a jeslti chci koupit něco speciálního, většinou jsem si řekla maximálně tak o čaj nebo něco, protože pravý anglický s mlékem jsem moc nemusela... Melissa měla však trochu jinou strategii a ptala se mě jeslti jím to či ono, popřípadě jakou příchuť a podobně preferuju, a když jsem odpovídala kladně, tak to automaticky házela do vozíku, popřípadě mě k nečemu postavila a řekla at´ si vyberu. Zavedla mě i do uličky, kde bylo jídlo z cizích zemí, myslím že tam nejvíc bylo ruských a polských potravin. Pak tam měli i různé chleby a pečivo, a dokonce jsem tam objevila jeden, který vypadá skoro stejně jako ten náš. Jen už je nakrájený a jsou to stejně velké kousky jako u toastového chleba, včera a dneska jsem ho měla  k snídani a musím říct, že fakt chutná jak český. Domů jsme dorazili až někdy po šesté hodině, takže z toho bylo docela hezké odpoledne. Chvilku jsem okouněla na netu po dlouhé době a pak byla véča. Po ní jsme si udělali horu popcornu, dali vínko a pustili si "The kids are alright". K tomu každý vyfasoval přírodní zahřívací láhev - rozumějte spící mazlivý mimino na břiše a idylka byla dokonalá:o)!



Bears X Packers

V neděli pak byla rodinka pozvána ke známým Julie a Brianovi; odpoledne se měl totiž hrát dlouho očekávaný zápas amerického fotbalu - Chicago Bears versus Packers. Podle toho, jak často a všude se o tom VŠUDE mluvilo, jsem měla podezření, že to bude něco velkého:o)! Výherce potom čeká postup na Super Bowl. Bylo mi řečeno, že jsem zvaná jet s něma a jestli se k ním připojím nebo ne je jen a jen na mě. Když mi to bylo uprostřed týdne řečeno, Ianovi který se mě ptal, jestli pojedu s nima jsem sice odvětila že "nevím", ve skutečnosti jsem se ale přikláněla k tomu, že dám s největší pravděpodobností přednost tichému domu a trochu času pro sebe, protože ten mám většinou jen když spím:o). Teda ale to je samozřejmě má volba, zatím se mi líbí, že jsem s nima za těch čtrnáct dní strávila asi tolik volného času kolik ne se všema anglickýma rodinkama dohromady. Čím víc se o tom mluvilo a bylo to zmiňováno v KAŽDÉM televizním pořadu, tím jsem byla zvědavější, takže když se mě Ian ptal někdy v pátek podruhé, tak jsem odvětila, že jeslti mě chcou vzít, tak že ráda pojedu. Přece jenom jsem sem nepřijela sedět doma, tak se musí využít každé přiležitosti jak se dostat někam ven, ať je to cokoliv. Né že bych teda byla nějaký sportovní fanoušek a z toho fotbalu něco měla, ale to už je jiná. Jak Melissa podotkla, že vždycky říkala, že by si nemohla vzít nějakého sportovce/sportovního fanouška a jak to dopadlo:D. Poprvé jsme se tak chystali ven i se třema bejbísema, ve čtvrtek to bude čekat mě a Melissu, protože je povezeme k doktorovi, tak jsem aspoň okoukla jak fungují jejich sedačky do auta:o). Mimča jsme navlíkli do DUPAČEK a oblečků Chicago bears:D (!!!), Ian se taky pyšnil svým Bears tričkem, a mohli jsme vyrazit. Na místo jsme jeli zrhuba půl hodinku. Většina hostů už byla na místě, sešlo se tam asi 13 dospělých a sedm dětí. A né že by to všichni neprožívali! Všichni kromě asi mě a Melissy (a to jen proto, že by fandila jinému týmu, který se tam ale nedostal:o)). Byli navlečení do trika "Medvědů", včetně všech dětí. K tomu

nechyběli další propriety po ručníky, papírové nádobí, skládací židle, velký nápis nad krbem a jiné nezbytnosti s nápisy oblíbeného týmu. A že to všichni doooost prožívali, nejvíc samozřejmě asi Ian, seděl doslova přilepený na obrazovce a jeho výraz tváře se měnil podle toho jak moc se Chicago Medvědům dařilo nebo nedařilo. Divím se, že z toho řevu a povyku neměli mimča infarkt. Popravdě byli strašne hodnoučcí, teda až na úvodní výstup Noah, který řval už doma když jsme ho dávali do sedačky, jakmile jsem ho ale nakrmila, zdál se docela spokojený. Všichni se tam rozplývali jak to jsou spokojená miminka. Jóóó, to ještě neviděla řvoucí Chloe:D. Všichni si je chtěli chovat, dokonce i chlapi si je chovali, to se jen tak nevidí. Všechny ostatní děcka mimča strašně zajímali, nejvetětším trhákem pak byl Noah se svým znamínkem na čele. Přísahám, že každé mluvící díte se ptalo, co to tam má a jeslti ho to bolí a proč to tam má. (má tam takové krvavé znamínko, a to samé má i na břiše, ale mnohem mnohem větší. Nevím jak se tomu říká v češtině, ale je to takové podlité krví a prý by to tak do třech čtyřech let mělo samo zmizet). Každopádně, docela jsme se bavili pozorováním jančících diváků před televizní obrazovkou. Do toho v přestávkách vždycky pustili pochod "Chicago Bears", děcka lítala dokola společně s nasranými tatínky, no sranda:D. Medvědům se totiž nějak nedařilo a prohráli to, cha-chá. Ian to tak moc prožíval, až jsme měli strach o zdraví Harrisona, kterého zrovna krmil:D:D. Každou chvíli totiž vypadalo, že s jeho nadšením/frustrací ze zápasu zapomene na to, že má před sebou svého vlastního syna. Až se mě Melissa ptala, jeslti ho nechci vzít chvilku a Ianovi poručila ať mi ho radši předá. No sranda...vyjížděli jsme někdy kolem jedné a domů jsme přijeli až kolem sedmé večer. Medvědi samozřejmě prohráli, jak už jsem řekla, takže nevím jeslit Ian vůbec bude mít komu fandit za dva týdny na Super  Bowlu??!!