Výprava na severní pól

....tak takhle nějak by se dalo přirovnat to, když se někam musíte vypravit s třema mimčama! Pokud se chcete nekde zapotit a neradi chodite do posilovny, vypůjčete si někde tri mini mimina a vypravte se s nima v zimě ven, nejlip tak k doktorovi na očkování, jako tomu bylo v našem případě, účinek to bude mít přinejmenším stejný, ne-li lepsi! Opravdu doporucuju:D!

No dobře, možná trochu přeháním, ale od pravdy zase tak daleko nebudu. Ve čtvrtek měli mimča jít k doktorovi na očkování. Bylo mi řečeno, že vyjedeme asi v 9:15, respektive, že to bysme měli začít naloďovat mimča do auta. Zrovna ten den všechny ještě spinkali, Noah se probudil sám a ty dva jsme museli probudit "násilně", jelikož se ještě museli napapat před odjezdem, aby nevřískali hlady. Noah měl zrovna největší hlad a pak jsme mu láhev museli skoro odtrhnout do pusinky, ale nevadi:o). Ani jsme je nepřevklíkali a nechali jim dupačky, jelikož to je co se vyslíkání a oblékání týče, asi nejjednodušší a nejrychlejší ohoz. Ještěže na autosedačkách mají takový kožešínový "fusak", takže takhle když jen nahupneme a vyhupneme z auta, tak je stačí zazipovat a zapásovat do sedačky, a pak přes to jen přehodíme přikrývku, i přes obličej, na těch pár minut než se to venku přeběhne. Bohatě to stačí, pac v těch sedačkách jim je dost teplo, a my se aspoň nemusíme zdržovat oblékáním do zimního. I bez toho se člověk docela zapotí. Do toho ještě tahat docela velkou tašku se všemi miminkovskými proprietami a bohatě to stačí.

Společnými silami jsme tak všechny mimča prikurtovali do sedaček a postupně nanášeli do auta. A že to byla fuška! Ale taky to bylo tím, že jsem ještě tak úplně nebyla zkamaráděná se sedačkama, tak to šlo o něco pomaleji,zatím jsem je vlastně jen z vlastní iniciativy pomáhala pakovat lehce na tu návštěvu u známých, když byl ten fotbal. Zatím to není tak hrozné, jak jsou ty sedačky docela lehoučké, ale až mimča buduou přibírat na váze, tak to asi bude větší sranda, je všude odtáhnout. Pracně jsme je naskládali do auta, já jsem se nacpala úplně dozadu za Chloe, protože se to samozřejmě neobešlo bez křiku, a mohli jsme vyjet. Ještěže je tu všechno fakt jen docela kousek jízdy, asi za dvacet minut jsme tam byli, ale to jen proto, že sněžilo, jinak je to blíž.

Zase jsme pracně všechny mimča vyndali, chudák Melissa táhla dva rarachy a já jednoho plus tašku a ještě jsem se snažila otevírat dveře. Ještěže to zdravotní středisko bylo docela malé, a moc lidí tam nebylo. A těch málo co tam bylo, se na nás samozřejmě nezapomnělo koukat:o). Ale tak né že já bych taky na tři mimča zvědavě nečučela, že:o). Když je Melissa checkovala na recepci, stála tam ještě jedna maminka s mimčem asi ve věku těch našich a když zjistila, že jsou tři, tak se mě v úžasu ptala jeslti to jsou moje trojčátka:o). Melissa byla v doslechu, tak jsem musela říct že trojčátka jo ale né moje lol.

Podotýkám, že vevnitř bylo asi jen jedno dítě, a v čekárně jen to další mimčo plus ke konci přišel nějaký rodič s větším klukem už. I přes to jsme museli docela dlouhou chvilku čekat. Mimča naštěští byla víceméně hodná, a trpělivě s občasným pokňukňutím čekaly, tak jsme jim zacpali pusu dudlíkem a byl pokoj!

Pak už jsme konečně byli pozvaní dál. Uvedli nás do malé místnosti, která ani moc nevypadala jako ordinace, teda akorát tam měli takové to lehátko, jinak tam bylo jen umyvadlo a nějaká skříňka a dvě židle. Tak jsme mimča trochu poodhalili a čekali až se nás někdo ujme. Po chvíli konečně přišla sestra, zkontrolovala si jejich jména a zeptala se jeslti nejsou na něco alergické a nařídila koho máme vyslíknout nejdřív, protože se museli zvážit a podle toho "naměřili" to očkování potom. To se zase provádělo v jiné místnosti, tak jsme jim tam mimča nosili jak na běžícím pásu. Docela nám povyrostly, největší pořád zůstává Noah s asi 12pounds a Harrison ho ale směle dohání s 11,4 pounds tuším. Chloe pořád o dost zaostává ale zase prý přibrala teď za posledních asi čtrnáct dní víc než předtím za měsíc, i když to na ní teda moc poznat nejde, pořád je strašně hubeňoučká, ale dlouhá je přitom jak Noah.

Sestra si pečlivě zaznamenala kolik který váží a zase se odebrala pryč a my jsme co??! Áno, čekali dalších několik nekonečných minut. Ale však ony nás mimča zaměstnali, Harrison potřeboval přebalit a Noah napapat, takže né že by jsme s přitom čekání nudili:). Ale teda nechápu proč to nemůžou všechno udělat NARÁZ. Po chvíli přišla sama doktorka, postarší Indka hádám. Měla připravené injekce a sranda mohla začít. Kluky jsem držela já a Melissa měla Chloe, u ní se očekával největší cirkus:o). Nejdřív šel na řadu Noah, měla jsem ho držet pod kolínkem a za bříško aby se nehýbal. Samozřejmě jak se ho dotkla jehla, tak okamžitě spustil sirénu:o). Hned se potom ale uklidnil, strčila se mu do pusy flaška a byl klid. Další šla na paškál Chloe. To jsem se div nerozbrečela za ni - s napětím jsem sledovala jak zrudla ve tváři a spustila svůj ječák, těch pár vteřín než nabrala dech se zdálo nekonečných, fakt jsem čekala že už se z toho nikdy asi nenadechne, uuuuuuuuff!! Bylo tam hrozný vedro a myslím, že jsem se z toho zapotila víc než prcci :D. I když tohle prý nebylo ještě nic, někdy prý řvala ještě mnohem mnohem víc. Harrison byl samozrejmě opět nejhodnější, i když taky samozrejmě řval svým kočičím mňoukáním, snášel to asi nejlíp. Proběhla ještě menší konverzace s doktorkou, a mohli jsme se zase připravovat k odchodu. Strávili jsme tam asi hodinu, jsem teda nečekala, že to bude tak na dlouhé lokte, nevím že si tu se vším amíci davájí tak načas:D! Ale aspoň mají normálně dětského doktora, né jak v Anglii, že tam chodí dětí i dospělí. Už jsem si trochu našla systém jak na sedačky, ale i tak jsem se docela zapotila, hlavně z toho vedra tam!

Dorazili jsme domů, Melissa kdyžtak byla připravená pomáhat v případě kdyby byli hodně protivní. Jednou po očkování museli Chloe a Noah celý den držet, jak byli uřvaní:o). Harrison byl samozřejmě zase nejhodnější a za celé odpoledne potom skoro ani nepípnul. Za to ti dva si to vybrali i za něj:o), ale mohlo to být i horší, jen jsem ani nestihla umýt láhve, protože jsem se bála mimča položit, když mi usnuli v náručí, pro případ že by je to probudilo a spustili by nanovo.

Tak jsme si tak říkali, že byli docela v klidu, ale to jsme se předčasně radovali, protože to na ně přišlo až v pátek. Všechny měli průjmy a trošku i horečku. Ona to doktorka říkala, že můžou mít nějaký příznaky potom jako kdyby byli nemocní, horčku apod., a kdyžtak že jim máme dát medicínu (typu Calpol, nevím teď jak tomu říkají tady). Byli protivní všichni tři, nejdřív se i Harrison ozýval, ale pak usnul a prospal skoro celý den, odpoledne se uklidnili i ti dva ostatní křiklounci, takže to pak bylo přece jenom o něco klidnější. (Kromě záchvatu který dostala Chloe večer, ale k tomu se dostanu až v dalším postu). Zkrátka a dobře, měli jsme co dělat, chvilku pomáhala i Melissa, jinak bych vážně neměla čas se ani skočit vyčůrat snad:o).

Jenomže čtvrtek a pátek byl jen slabý odvar, další očkování nás totiž čekalo hned v pondělí, a to dokonce dvojité - mimča měli dostat dvě injekce najednou, takže to jsem je litovala už předem. Tentokrát jsme opravdu už byli o něco sehranější, a sedačky mi šli ovládat jako po másle, takže jsme byli přichystaní jedna radost. Chloe však byla zase nějaká lehce protivná, a měla trošku zvýšenou horečku. (Kolik se mě neptejte, pořád si ještě nepamatuju Farenheit X Celsius,  grrrr). Zážitek z ordinace se opakoval, jen s tím rozdílem že tentokrát jsme čekali ještě dýl!!!!! Strávili jsme tam dohromady víc než hodinu a půl, přitom kdyby to šlo pěkně od ruky, je to hotové za čtvrt hodiny. Opět se i těch málo lidí které jsme potkali podivovali nad tím, že neseme TŘI mimina a nikdo se nazapomněl otočit, nebo něco prohodit. Většinou lidi říkají, jak velké "blessing" je mít trojčata:D:D. Už se tomu vždycky jenom smějeme, fakt to řekne skoro KAŽDÝ!!

Tentokrát to bylo spojeno i se čtyřměsíční prohlídkou! Ano, už čtyřměsíční, neuvěřitelné a to i přes to, že Chloe pořád nosí oblečky pro novorozence, i když kluci už se nám pomalu začínají přesouvat do oblečků od 0-3měsíců:o). Prohlídka se tak od té minulé lišila tím, že byli zváženi DŮKLADNĚ - rozumějte minule to stačilo "nahrubo", čili nevadilo že měli například trochu mokrou plínku, ted musela být suchá, aby to bylo přesné, a taky byli prcci změření - hlavičky a dýlka. Kluci jsou oba stejně dlouzí a i hlavičky mají stejně velké, Noah se pořád ale zdá o kousičíček větší, i když Harrison mu vážně už směle konkuruje. Nejdřív opět přišla sestra, zvážila, změřila, následovalo další čekání, než se objevila samotná doktorka. Též je prohlídla, promačkala bříška, položila na bříška a zkoušela jak drží hlavičky (taky jsem jí měla sto chutí tak ošklivě držet a tahat, jak to dělala ona s něma:X!!!), a zase jsme mohli vesele čekat na sestru. Ta přišla i s injekcemi a dala jim je sama tentokrát. Sice vypadala jak osmnáctiletá holčička, ale udělala to mnohem zručněji a hlavně rychleji než minule doktorka! Když jsme jí řekli, že Chloe měla trošku horečku, rozhodlo se, že pro dnešek bude injekcí ušetřena, protože kdyby na ni něco lezlo, nedělalo by to dobrotu. Myslím, že jsme si docela oddychly, protože Chloe by to snášela navíc s horečkou ještě hůř než obvykle a to by teprve byla honička! Řvala i tak jak kdyby ji na nože braly, asi jen tak, ze soucitu s klukama. Chudáci kluci si své plíce taky dobře procvičili, každý to dostal do obouch noh. Bylo mi jich líto, ale i přes to se někdy nedá ubránit tomu nesmát se, třem stejně řvoucím miminům, cirkus hadr! Sorry babies! Opět v té ordinaci měli nejmíň sto stupňů, takže i přes to, že už jsem byla chytřejší a moc jsem se nebalila, jsme se tam VAŘILI A POTILI ve vlastní krvi, do toho přidejte práci s mimčama a sauna je na světě:o)!

Zajímavé bylo, že Chloe ten den nebyla ještě na wc, plus ta horečka taky udělala své, takže spusitla jeden z jejích záchvatů v ordinaci. A to jste měli vidět, jak se tomu doktorka najednou divila. Že tak moc brečí a že tak brečí pokaždé předtím než nadělí do plínky??! Prostě až to slyšela a viděla na vlastní uši a oči, konečně přiznala, že to asi opravdu není normální a že je něco špatně. Dokonce zmínila nějaký test na zažívání, ale když jsme jí řekli, že takhle to dělá jenom když pije mlíko a že naopak Pedylyte jí dělá dobře a je to jediná věc, která ji uklidní, naznala, že zažívací problémy to nebudou, protože by špatně snášela cokoliv, a že tohle opravdu bude něco v mlíku, co ji nedělá dobře. Takže se koná další pokus změny baby formule - tentokrát jsme na kozím mlíku. Jenomže nechápu, jak to, že když kraví se může dávat dětem od jednoho roku a kozí je podle toho co se o tom píše hodně podobné, to se mimčům dávat může??! A já jsem to teda googlovala i v češtině potom ještě, a všude píšou, že to není vhodné jako strava pro mimča a kojence, zvlášt jako jediná potrava. Má to málo kalorií a nějakým vitaminů a hlavně málo železa a železa má Chloe málo už i tak, bere to extra ve vitaminech, tak teda nevím! Ale zas když to schválila sama doktorka, že. Divné. Zatím je na tom už celý den a výsledky poznáme, hádám, až za několik dnů. Už taky můžeme přikrmovat tzv. "baby rice", teda ono to má jen trošku hustší konzistenci než mléko, ale prý jim to máme dávat po žličkách??! To mi přišlo trošku přehnané, kdyby aspoň už uměli držet hlavy, tak neřeknu, ale tohle mi přijde trošku předčasně, no uvidíme:o).

Každopádně zase na ně injekce zapůsobili a ti dva rarášci měli též průjem z toho zase, navíc Chloe se asi vážně necítí ve své kůži, zase měla trošku horečku a kluci taky, prakticky jsem Chloe celé dva dny držela! Ještěže klukům se též kvůli injekcím mohla dávat ta medicína, takže tím o trochu víc spinkali. Kvůli sněhu přijel Ian dneska dřív z práce, takže si tu s něma potom hrál i chvíli on, což práci hned ulehčilo, jelikož jsem Chloe za poslední dny vážně měla vyloženě přirostlou k rukám, chudinku. Jen doufám, že na ni neleze nějaká nemoc, a že kluci už zítra též budou v pohodě!!!