Vyřizování víza aneb jak mi oficiálně bylo dovoleno vstoupit na americkou půdu

Někdy začátkem října mi konečně byly poslány dokumenty  potřebné k vyřízení víza - tzv participation letter (který jsem ve finále vlastně ani nepotřebovala??) a hlavně dokument DS-2019 bez kterého bych neměla šanci to vízum vůbec dostat.

Následovalo trošku stresu, protože já jsem se rozhodla nechat si udělat nový pas. Ten starý mi sice měl ještě platit cca 1,5 roku, ale nikdy nevíte, že. Agentura už však po mě chtěla vědět datum schůzky na ambasádě, a já přitom ještě pořád smrděla v UK. Ooops. No nakonec se mi to podařilo s agency nějak uhrát a po příjezdu domů jsem hned naběhla na pasové. Div jsem se nezačla modlit aby to bylo vyřízené co nejdřív, nejlépe tak do 14dnů. Štěstí stálo při mě, bylo to dokonce o asi dva dny dříve. Docela překvápko, když to prý trvá nejmíň týdny tři obvykle:D!

Po vyzvednutí pasu jsem hned naběhla k internetu a začla se proklikávat ke stránkám americké ambasády. Další vyplňování milionu dokumentů, otázek a dotazů. Ne, nechystáme se do USA za účelem prostituce či teroristického útoku. Ne, ještě jsem tam nikdy nebyla, moje matka ani otec tam opravud nežijí a narodili se tolikátého a tolikátého. Než jsem vždycky našla a vyplnila všechno potřebné (některé otázky totiž vyžadovaly najití a nahlédnutí do jiných dokumentů), čas na vyplnění dotazníku mi vždycky vypršel a já mohla začít vyplňovat zase od znova. Asi při třetím pokusu jsem měla už docela nervy v kýblu, zato při tom čtvrtém a zároveň i konečném, jsem už vypisovala jak fretka, protože jsem to znala tak nazpamět, že jsem ani nemusela číst ty otázky celé lol. Konečně mě to systém potvrdil, následovala nekonečné tisknutí a ještě vybrání příslušného data na schůzku. Uuuf. Štěstí mi přálo i podruhé, bylo tam ještě dost neobsazených dat, a to i na docela blízkou dobu. Já jsem si to bookla někdy za čtrnáct dní, to bylo kolem 25.listopadu. Ještě zaplatit amíkům SEVIS poplatek, a je to!

Na tento den jsem přemluvila tatínka, aby si se mnou udělal menší výlet do Prahy (z čehož měl fáááákt obrivatánskou radost - NOT:D), jelikož jsem neměla v Praze kde přespat a autobus tam nejezdí dřív než před sedmou. Já jsem tam však musela být už v devět. Zdárně jsme zvládli budíček před pátou ranní, po chvilce hledání v pražském centru jsem u místa určení byla vyhozena přesne v 8:30, takže všechno šlo jako hodinky.

Kupodivu i nadále šlo všechno jako po másle. Před budovou ambasády, kterou hlídali dva příslušníci ochranky, se už řadil štrůdl asi 5lidí. Naštěstí jsem už díky jedné dobré duši měla situaci, která mě v nejbližších minutách čekala přesně popsanou, takže jsem se tam sebejistě zařadila a jednou jsem ani nebyla za zmatenou banánku:o). Ze dveří se vzápětí vynořil další securiťák a začal si nás podle jmen odškrtávat ze seznamu pozvaných. Byli jsme vpuštěny dovnitř, kde nác čekali další dva příslušníci bezpečtností ochranky a opatření jako na letíšti. Rentgen tašek a bezpečtností průchod jako na letišti (pomoc výpadek - jak se tomu proboha říká správne??!!! :DLOL). Z tašky jsem musela vyndat všechno elektronické, tj, mobil, iPod,sluchátka a třeba i když někdo má flashku nebo tak něco, sundat pásek, hodinky svoje cinkrlátka a zkrátka všechno kovové. Kupodivu jsem ani nezapípala:o). Bylo mi přiděleno číslo a byla jsem poslána nahoru, do dalšího patra.

Tam by se opravdu musel ztratit jedině dement, na výběr jsem měla "imigration" a "non-imigration", a i kdybych do USA třeba i ráda časem emigrovala *joke*, samozřejmě že jsem se prozatím šla řídit tím ne-emigračním. Přístoupila jsem k pokladně, kde jsem odevzdala všechny své dokumenty (DS dokument, formuláre z netu z US ambsády, předem nadepsanou obálku se svojí adresou a ústřižkem o zaplacení zásilkové službě. Vyplázla jsem tři tácy za vízum a byla jsem vyzvána k čekání. Následně jsem musela čekat na výzvu zaznění svého jména v rozhlase. (Měla jsem paniku z toho, že při té spoustě dokumentů jsem určitě na něco musela zapomenout a že budu poslána pryč s tím, že si mám booknout nové datum. Docela jsem se divila, že přede mnou spousta lidem opravdu něco chybělo, i to, co jste s emohli dočíst fakt všude. Obálka, ustřížek, dokument, blabla). Všechno mi naštěstí bylo schváleno a řečeno že to bude posláno k dalšímu okýnku a až posléze navráceno:o).

Následovala cca hodinka čekání (i když to neumím moc odhadnout, pac mobil jsem musela odevzdat a hodinky jsem neměla:D). A pak konečně zaznělo moje jméno v rozhlase! Kdybych řekla že jsem k němu přistupovala NAPROSTO KLIDNÁ, asi bych kecala! V břišní dutině mě přece jenom poletovalo několik nervózních motýlů, které s odzbrojujícím úsměvem amíka za okýnkem zase rychle odletěli:D. "Tááák Evička", zahájil konverzaci se svojí roztomilou češtinou, a tím Evička mě naprosto dostal, takže nervozita byl opravdu rázem pryč:D! Vyzval mě k otiskům prstů. Ou jé, další otisky! Až mě někdy zavřou, aspoň už budu vědět co očekávat lol! Jeden palec, druhý palec, oba palce, čtyři prsty. Hotovóóó. Amík pak plynule přešel na angličtinu a začal se mě vyptávat na všechno možné, jeslti jsem někdy už v USA byla, co se tam chystám dělat, jestli jsem už někdy předtím ap byla, co plánuju po návratu....vlastně jsme si docela dobře pokecaly:oD. A i se zasmály lol. Když jsem se začla rozplývat nad tím, že se budu starat o tři trojčecí miminka, následovalo vykulení očí a poznámka že to teda budu mít plný ruce práce, a hned mi popřál good luck a bylo to! Vrátil mi mejch milion papíru a DS dokument s tím, ať ho střežím jako oko v hlavě, že ho budu potřebovat spolu s vízem při cestování po Americe, a obzvlášť kdybych se jela mrknout třeba někam do Mexika, nebo tak něco...ještě dodal že pas mi bude zaslán domů během následujících asi pěti dnů a rozloučili jsme se.

Pas mi potom přišel hned asi za dva dny. I s vízem. Pořád jsem se na něj nemohla vynadívat. Jupííí jej!!!

Takže to bylo easy peasy. Kéž by tak probíhal celý pobyt.

Wish me luck!