Dalšího dne jsem se polomrtvá vzbudila někdy v sedm - radši, abych nezaspala a stihla se přeorganizovat v kufrech a najít co jsem potřebovala:o). Hotelový pokojík byl celkem slušný, docela jsem čekala i, že to bude mnohem mnohem horší. Vím, že kamarádka, která je s Cultural Care si stěžovala na dost úděsný ubytování. Bylo to tam i docela útulný, bylo tam všechno co jsem potřebovala a hlavně tam bylo čisto, yaay:D. Fakt jsem nejdřív čekala něco na způsob hostelu nejdřív:o).
Pracne jsem se vychystala a snažila se před zrcadlem zamaskovat kruhy před očima, někdo by si mě lehce mohl splést se zombí:o). Dole na snídani už bylo docela dost lidí, to byla asi jediná věc, kterou neměli vyřešenou, páč snídaně byla jakože v "lobby" hotelu, a neměli tam dostatek židlí a stolů. Byli toasty a jahodová marmoška, decaf kafe nebo normální, nějaký cinnamon rolls, ty mám pocit znám už z UK, a banány:o). Tak jsem si od každýho vzala něco, papala a sledovala hodiny. Když se ručička začala blížit k deváté, odebrala jsem se zpět do pokoje pro kabát a kabelku, a opět se vrátila čekat do přízemí k recepci, zvědavá kdo si mě asi tak přijde vyzvednout. Chvilku jsem tam seděla, když ke mě přišel recepční s tím, jestli jsem "miss Džanova:D:D:D", chvilku jsem na něj čučela jak čerstvě vyloupnutej banán, než mi za pár vteřin došlo, že to je jen špatně vyslovený moje příjmení:D. Teda, lidi už mi tak říkali i v UK, mě to ale prostě chvilku holt trvá než mi to dojde:D. Tak říkam že jo, a on že Shannon volala, že dorazí během pěti minut. Tak jsem se zase usadila a nakukovala ke dveřím. Posléze se tam objevila silnější blondýna, s tunou make-upu, a hádala jsem jí tak přes dvacet ale. Až jsem si říkala, že to snad ani nemyslí vážně, že mi tam pošlou někoho stejně starýho aby mě "učil" lol. Později jsem se dozvěděla že jí je 35:D. A že se na svůj věk necejtí a snaží se oblíkat a vypadat mladě. LOL Docela milá, hned se ptala jaký byl let a jak to šlo...pak mi řekla, že spolu strávíme celý den a že si musíme odchytit taxíka do školy. (Se mi strašně líbí, jak fakt na ty taxíky jen mávají, žádný volání:D). Shannon byla dost ukecaná (asi jako každej tady??!), to se fakt člověk dozví věcí vždycky:D, takže bylo i o zábavu postaráno. Mimo jiné jsem se dozvěděla i půl jejího životopisu, to se mi líbí, jak vám všichni všechno říkají na potkání:D. Byli jsme spolu v tý škole, prakticky jsme ale pročítali ty papíry, co mi i předtím poslali (no dobre, nečetla jsem je všechny anyway lol). Né že by tam ale bylo něco převratně novýho, pár takovejch informací nebo zajímavostí o mimčách jsem se tam možná přece jenom dočetla, to bylo ale asi vše.Občas mě dala něco si přečíst v tichosti, pak k tomu byly takový otázky, který jsme společně zodpověděly... Pak jsme si šli na kafe do Starbucks, všechno za mě platila, takže dobrý...bylo to o pár bloků dál, takže jsem aspoň byla ráda, že jsme se třošku prošly v ulicích:D. Teda, ony to vlastně asi nějak speciální ulice nebyly, jelikož se ale nacházím v takzvaném "honeymoon stage", je pro mě každá pitomost neuveřitelně excited:o). Člověk by nevěřil, kolik radosti mu přinese cedule s názvem California..??!!:D:D:D Shannon potom potřebovala jet na půl hodiny do kanceláře, která je jinde, tak mi pustila nějaký video o mimčech, a až přijela, tak jsme daly oběd ve třídě, taky jsem ho vyfasovala od ní. Sendvič, doritos s tou dippy sauce či jak se tomu říká, zeleninu, creamy cheese a tak, usual stuff:D.
Asi ve tři hodiny na mě začla jít únava! Myslela jsem, že si mezí víčka budu muset dát sirky nebo něco, pak se to to fakt nedalo, i Shannon to viděla a pořád říkala "you poor thing", a že to na mě vidí a jestli chci přestávku. Nakonec jsme to zapíchli asi o třičtvrtě hodiny dřív:o). Do toho mi začala povídat o té Stacey, což je "ta hlavní" z agentury, tedy její boss. Prý je docela přísná, všechno musí být na minutu přesně, včas atd., takže jsem ji ujistila, že ji to fakt nehodlám nabonzovat, že jsme to zabalili o pár desítek minut dřív. Měla mě vzít na večeři, ale kupodivu jsme ještě ani jedna neměly hlad. Tak jsme se šly aspoň projít kousek dolů k Union Square. Resp. Shannon zase chtěla jet taxíkem nebo nečím, ale nic nejelo, tak prej jestli mi to nebude vadit, když půjdeme pěšky:o). A pořád se mě ptala jestli dobrý a jestli jsou moje boty pohodlný a tak. Asi fakt nejsou zvyklý chodit ani pár metrů. Ona pochází z Denveru a od tý doby co je v SF (dva roky) prej přibrala 25kg!!!!! , tak pronesla že jí procházka neuškodí lol. Tak takhle doufám, že nedopadnu:D. Union Square bylo takový menší náměstíčko....asi nějaká restaurace a stoly na sezení venku tam byly, bylo tam milion palem Vánočně ozdobených, to bylo fakt cool!! A taky tam bylo malé kluziště na bruslení. Od Union Square se pak rozbíhalo několik mega velkých ulic plných obchodů! A těch lidíííííííííííí!!! Vlastně, když jsme scházeli dolů od školy, což vlastně bylo o ulici nahoru než je hotel, bylo mi doporučeno tudy nechodit, kdybych pak třeba chtěla jít ven ještě večer nebo tak. Že je to nic moc ulice, plná černochů, drogařů, a taky když jsme to scházely dolů. od každýho druhýho člověka se tam linula tráva. To je prej zvlášt v SF úplně normální. Prej když jdete k doktorovi a stěžujete si, že vám je to a to, tak vám ze všeho nejdřív doporučí přestat hulit trávu:o).
Šly jsme omrknout ty velké mega ulice plné obchodů, do pár jsme jich rovnou zavítaly, tak jsem aspoň měla možnost omrknout americký sortiment:D a došly jsme až k "The mall". Mega giga velkej nákupní obchoďák, měl asi deset pater, až se mi z toho zamotala hlava, když jsem se podívala nahoru:o). Dost dobře mi připomínal Londýnské Harrods, jak to tam všechno bylo "fancy", až na to, že se tam vyskytovaly kromě těch mega drahých obchodů pro milionáře i ty "affordable", tedy nás, obyčejné smrtelníky. Chvíli jsme tam korzovaly a Shannon tam pak měla sraz se svojí třináctiletou dcerou. Za chvíli se za námi ozvalo "heey mammy", a když jsem se otočila, spatřila jsem roztomilou černošku:o). Tak jsem docela čučela, že Shannon je její mammy, pač z ní teda neměla absolutně nic:o). Ještě chvíli jsme se tam poflakovaly a pak jsme se musely rozloučit, protože musely domů a vyzvednout od někud osmiletýho syna. Ještě se ubezpečila, že vím cestu nazpět,dala prachy na véču a popřála mi hodně štěstí a nabídla, že když budu cokoli potřebovat, ať se ozvu, i třeba kdybych se potřebovala vykecat až budu mít plný zuby mimin a tak:o), tak to bylo docela milý, daly jsme si hug - miluju jak se tu všichni objímají:o), a já se vydala zase zpátky k Union Square. Cestou jsem vyblejskla pár fotek, asi z nich ale nic nebude jelikož už fakt byla dost tma. Nakoupila jsem si pohledy a šla jsem si pořádně projít to naměstí. Chvilku jsem pozorovala bruslíci amíky, hrála tam hudba a ty ozdobený palmy,a kolem ty velký budovy a samý předražený značky a obchoďáky...no, zkrátka a dobře, mohla bych tam zůstat očumovat i několik hodin a nenudilo by mě to.
Za chvilku jsem se odebrala k hotelu, přece jenom jsem byla dost unavená a už bylo skoro osm, tak jsem si říkala jak brzo půjdu do pelechu a konečně si odpočnu. Jó, kecy v kleci. Najendou jsem nemohla usnout a když se mě to konečně podařilo, v pět ráno jsem už zase byla vzhůru. Přitom jsem únavou padala, takže bych jako vraždila! Doufám, že jet-lag brzo přejde!
V pátek mě měla vyzvednout Stacey už v 8:30. Docela obě chápaly, že je škoda, že tu jsem jen tak krátkou dobu a prd toho uvidím, tak mi slíbila že se mnou aspoň před školou zajede ke Golden Gate Bridge. Bohužel zrovna jako naschvál byla dost mlha, takže prej je taky docela možný že toho moc neuvidím. No a taky že jo! A já se na to tak těšíla, achjo, můžu já mít větší smůlu??! Fakt mě to docela mrzelo, z mostu byla vidět tak sotva půlka a i ten vršek, jakože nejvyšší bod byl dost v mlze. Na fotkách je to vidět ještě míň, a samozřejmě to samý i Alcatraz - taky se utápěl v mlze. Vidět trochu byl, na fotkách ale taky ani ň. ACH JO!!! Aspoň jsme si to ještě projeli tou čtvrtí před mostem, těma známými kopcovatými kopcy! Ty ulice jsou fakt tak neskutečně dlouhý, a ze zdálky, jak je to kopcovitý to vypadá fakt cool:o)! To samé takové ty "mansions", čili mega velké sídle nebo-li rodinné domy velké jak kráva. Byla jsem jak na tenisovým zápase, teda aspon podle toho jak jsem nestačila otáčet hlavu nalevo nebo napravo:o). I pláž jsme viděly, taky samozřejmě v mlze...pak jsme jeli okolo nějaké čtvrti, která patřila k "army" a "navy". Docela roztomilé domečky. Už to ale není amrády a rekonstrujuje se to tam.....a ještě jak je to v dobré lokaci, tak to holt není nic pro chuďase - nájem za takový domeček prej stojí asi 5 000 doláčů za měsíc (!!!), což je, jeslti se nepletu asi 90000 za měsíc. Mazec!!! Tak jsem byla ráda, že jsme si udělaly aspoň takovou projížďku, i když to bylo krátké, i tak to stálo za to.
Pak už jsme ale museli pospíchat do školy, čekal tam na nás už zdravotník Paul, černoch tak po čtyřicítce. Na programu totiž dneska bylo CPR, neboli resuscitace, první pomoc atd. Docela cool chlapík to byl, hudebník. Uplně jsem měla cuky se zeptat jestli nezná DeeDee a JJ, ale pak jsem radši byla zticha:o). Tak jsem se naučila jak dávat umělý dejchání dospělým a mimčům,co dělat když se bude dítě dusit a tak. Dostal ajsem z toho ale i takovou kartičku a certifikát, kterej je normálně mezinárodně platnej, škoda že jenom na dva roky ale. Každopádně i kdybych tu zůstala jen rok, tak se to pak dá asi použít i v UK nebo tak, což je dobrý. Od Stacey jsem ještě měla slíbeno, že když bude čas, ukáže mi Lombard Street, pač jsem jí ríkala, že bych to taky ráda viděla, bohužel asi ve dvanáct mě zase přijela vyzvednout, naházela jsem do sebe oběd a jela jsem si vyzvednout zavazadla do hotelu. Už jsem se od checkovala ráno, tak jsem si to jen vyzvedla na recepci. Měli jsme ale zpoždění a předem zamluvená Super Shuttle už mi pláchla. Stacey mi tak zavolala taxíka, dala mi na něj padesát doláčů, rozloučili jsme se a valila jsem na letiště.
Jo, ještě jsem chtěla říct, že ta agency je asi fakt hodně malá. Prý mývají tyhle ap trainings tak jednou za dva týdny a treba je tam jen šest holek nebo tak....Docela dobře se o mě staraly a tak, byly fakt milý, takže mi nakonec ani nevadilo, že jsem tam byla sama samotinká. A asi jsem fakt ráda, že jsem jela přes tuhle agency - aspoň mě to ušetřilo takových těch šaškáren co se dělají u Cultural Care - nemusela jsem vypracovávat ten projekt co se dělá, nemusela jsem se ztrapňovat zpíváním národními písněmi lol a vymýšlet a vyrábět nějaký blbůstky jak ve školce. Podle toho co vždycky ty holky říkají mi to přijde fakt jak pro cvičený opice, i just can´t help it.
No comments:
Post a Comment