Kulturní rozdíly a co mi to dalo..??

Asi jakožto s příchodem do každé cizí země, i ve Velké Británii nás čeká pár kultruních rozdílů a odlišností. Ať už jsme s některými počítali, byli jimi prekvapeni nebo nám nad nimi zůstal rozum stát a nám nezbylo nic jiného než nad nimi kroutit hlavou, při delším pobytu v zahraničí tomu není vyhnutí.
Pro nikoho nebude velkým překvapením, že hned po příjezdu do Anglie se budeme muset přeorientovat na levou stranu, obzvlášť pokud se hodláme zařadit po boku řidičů.

Další překvápko nás bude čekat, pokud si budeme chtít umýt ruce. Teda aspon si nepamatuju, že bych někde jinde předtím viděla rozdělené kohoutky, tj. jeden pro teplou vodu a druhý pro studenou. Většinou je to však voda vařící a ledová, takže i obyčejné umytí rukou je občas ne moc příjemné lol. Naštěstí v domácnostech se toto dnes už občas nevede, pokud je to ale starší barák, pořád musíme být opatrní, abychom neměli spáleniny nebo naopak omrzliny:D!

Když mluvím o omrzlinách, ty je velice snadné si přivodit tak i tak. Samozřejmě to myslím trochu nadneseně, zima v Anglii však ale většinou moc příjemná není. Angličani jsou vychováváni k otužilosti, a na nějaké vytápění domů si rozhodně nepotrpí. Jejich izolace domů taky nic moc. takže když například máte mezi oknem tří centimetrovou mezeru, nebo do něj profukuje tak, že nerozpoznáte, jeslti jste venku nebo vevnitř, nedivte se. Toto je totiž zcela normální:o). Nebylo nic neobvyklého, že jsem v zimě spala navlečená v pyžamu, mikině s kapucí, (někdy i teplácích), ponožkách, přikrytá dvěma peřínami a ještě mi drkotaly zuby zimou. Když jsem měla štěstí, měla jsem i termofon, díky kterému byly noci o trošku příjemnější:o). U rodiny hladomorců je napadlo, že existuje taková vymoženost jako je topení, až když se mimino začalo budit v noci zimou! Nejdřív děcka teda na spaní začli balit jak na severní pól - pyžamo, taková ta kombinézka na ven na zimu (!!!), spacáček a peřina. No nevím, jestli je normální takhle nabalit na spaní roční mimčo. Obecně jsou ale opravdu o hodně otužilejší než my, a jak už jsem řekla, děti mají "studený odchov". Děcka bežně po domu lítala bez ponožek, jen v kratkým rukávu, zatímco já byla navalená v riflích, triku a mikině a ještě jsem klepala zimu! Čepice na zimu málokdy existuje a když už, tak stejně nedosahuje ani na uši, tak jaký to má potom význam??! Jako další vtipná věc je, že angličané považují gumáky za zimní boty:o). Ale sníh a Anglie, to už je zase jiná kapitola.

Co se týče oblečení a nejen něho, je překvapující že už od útlého věku se snaží rozvíjet dětem jejich vlasní osobnost a názory tím, že mají možnost výběru. Nevím jak vás, ale mě se rozhodně nikdo ve dvou letech neptal, co bych si dala na oběd, večeři, jestli chci sukni nebo kalhoty nebo tričko s Fifi nebo Bratz doll. lol Když si pak šestiletá v zimě oblíkla letní šaty (!!!), sice ji bylo připomenuto, že to není nejvhodnější oblečení na zimu, když ale neusposlechla, tak se nic nedělo a lítala v tom po domě. To mě by teda doma rozhodně neprošlo! Nutno podotknout, že pak je docela zbytečné se divit, když děcka mají neustále nudle u nosu.

Když už jsem zmínila sníh v Anglii, určitě to taky stojí za zmínku. Kazdý milimetr napadnutého sněhu totiž v Anglii představuje národní katastrofu. Angličani nejsou totiž na tyto podmínky absolutně připravení, vlastně si vůbec nevybavuju, jeslti jsem za celou dobu kdy potkala posypové auto, a taky výměna letních pneumatik za zimní neexistuje. Proto pak není ani moc velkým překvápkem, že i kvůli několika milimetrům sněhu kolabuje veškerá doprava a vyjet tak na silnice představuje obrovský problém. Vlaky a autobusy často hned přestanou jezdit, a když jezdí tak se zpožděním, a spoléhat se tak na to, že se někam dostaneme včas, pokud vůbec, je docela zbytečné.

Co se týče Angličanů, určitě nebude žádná pověra to, že jsou strašně slušní a zdvořilí. Bez slovíček jako "please", "thank you", "excuse me", "pardon" se rozhodně neobejdete. Už odmalička jsou angličani cepování k tomu, aby si o všechno slušně řekli, poprosili a poděkovali. Nevím, ale přijde mi, že na to od útlého věku, kdy sotva děti umí mluvit, kladou strašně velký důraz, než se na to klade třeba u nás. Do někoho omylem vrazíte na ulici, a místo nějakého stěru, kterého byste se pravděpodobně dočkaly v ČR, se Vám ještě dostane omluvy. lol Proto mi pak vždycky po návratu domů dělá problémy smířit se s českou zamračenou povahou. Ať si říká kdo chce co chce, i kdyby anglické úsměvy měly být "fake" a přetvářka, pořád je to rozhodně lepší než nasrané české ksichty. lol Vždycky jsem se setkala s ochotou a nikdy mě neodradili pohledy typu "co ty po me chces" popr. " co si me vůbec dovoluješ otravovat".

Navenek se angličani zdají jako přátelští tvorové, nesčetněkrát se mi stalo, že se jen tak na ulici se mnou někdo dal do řeči, na druhou stranu si ale myslím, že na tom, že se říká, že angličani jsou "reserved" něco bude, protože si docela střeží své soukromí a dost jim trvá, než si někoho opravdu připustí k tělu.

Když se takoví angličani však ožerou, veškeré zárany tak padají lol. Není větší zážitek než jet plným vlakem ožralých angličanů z Halloween party nebo "horseraces". Takový angličan pak ztrácí veškeré zábrany a je VELMI VELMI hlučný. O zanechaném bordelu všude možně poté nemluvě:o). I při obyčejném čekání na vlak se všichni ožralí angličané stávají velcí kámoši, hulákají jak na lesy a skandují jak při fotbale nebo na koncertě, nehledě na věk. Sranda:P!
V Yorku jsem měla možnost bydlet přímo naproti "horsarace" tedy, závodišti, kde se pořádali dostihy. Když byla sezóna, už od časného dopoledne se tam tak hrnuli dlouhé štrůdli pánů v sakách a kravatách a dam na vyskokých podpadcích, šatů a kloboucích všech možných druhů a tvarů. Co jsem tak vypozorovala, je to tam opravdu oblíbeným druhem "zábavy", a často jsem přemýšlela, že ti lidi si tak často můžou vzít dovolenou kvůli dostihům, jinak si nedokážu vysvětlit, že desítky a desítky lidí si mohli dovolit potvrdi svou účast i ve všední dny??!

Pobyt v UK mi dal opravdu hodně, ač se to možná nezdá. Rozhodně jsem určitým způsobem "dospěla" nebo "vyzrála" LOL, naučila se řešit si věci a problémy sama za sebe a spoléhat se sama na sebe. Už nejsem to vystrašený kuře, který nevědělo kam se vrtnout na letišti nebo se na něco zeptat na ulici:o). (no dobře, nekdy možná jo, ale už rozhodně nééé tolik LOL:D)! Došlo mi, že prádlo se opravdu nevypere a nevyžehlí samo, že oběd se taky neuvaří sám a výchova a hlídání dětí, není vždycky jen zábava a dělání "ťuňuňuňu" s nima. Teda, teď trochu přeháním, tohle všechno jsem samozřejmě věděla dávno předem, když vám s tím nepomůže nebo není nablízku maminka, je to však prostě trochu jiné:D. Samotné poznávání nových kultur, lidí a zvyklostí je pak neuvěřitelně obohohacujicí a obecně si myslím, že lidi, kteří toto sami zažili jsou pak všeobecně mnohem tolerantnější a dostanou na věci jiný úhel pohledu. Někdy si přeju, aby se to stalo pravidlem a každý by po škole aspoň na pár měsíců musel odjet někam do zahraničí:o)).

Už se zase těším, až za tři dny vyjedu do neznámého a nového a budu mít ten pocit "nezávislosti" a "objevování světa". Zajímavé je jen to, že vždycky když přijedu domů, moje nově získané pocity a odhodlání se vždycky zase o několik stupňů srazí k zemi a já jsem zase jen ten usmrkánek, kterej musí poslouchat to, že si špatně srovnal boty nebo nadrobil v obýváku LOL.