Život u Turtonů mi dal asi všechno, co jsem od svého "aupair year" očekávala....Veselé chvilky, stejně tak jako ty, kde mi zrovna ok nebylo, od lásky k dětem k získání nových "friends", od nervů-vypjatých chvil až po ty, co jsem se smála až mi slzy tekly až třeba po pozvání mojí celé rodiny z ČR, kde s námi naši a ségra týden obývali v jejich domě:o).
Ale jak už to tak bývá, všechno jednou končí a tím se blížil i můj konec soužití s touto rodinou. Nejdřív jsem se cítila trochu "podvedená", ono ale všechno vlastně šlo podle naší domluvy. Když jsem někdy na podzim 2008 vytáhla téma "Vánoce" a kdy mě pustí domů na svátky, abych si mohla booknout letenky domů, dala jsem námět HM na to, aby si se mnou taktéž "promluvila". Promluvila o tom, že naše "smlouva" je pomalu u konce a že mě po Vánocích vlastně nebudou potřebovat:(. K mému překvapení si však pamatovala naší dávnou konverzaci o tom, že bych ráda zůstala v "childcare" a navrhla mi, že mi pomůže najít nejakou college nebo něco, kde bych mohla studovat "childcare" a následně se tak stát "professional nanny" nebo účo ve školce nebo v nějakém dětském centru. Kdyby se mi něco takového podařilo najít, mohla bych i nadále bydlet u nich a čas od času pomáhat s holkama. Dokonce pro mě objevila nějakou college v Northallertonu, paní po mě chtěla napsat nějakou essay na téma "my childcare experiences", aby zjistila jak jsem na tom s aj atd. Z mého slohu prý byla nadšená a řekla, že s aj bych problémy podle ní určitě neměla (no to teda nevím:D). To bych ale nebyla já, aby se neobjevili jiné problémy, že:o). Bohužel můj věk už převažoval o rok nad tím, které byly do školy přijímány, a jako non-citizen of UK bych pak neměla právo získat nějaké finační příspěvky na studium od vlády:/. No, už si to nepamatuju úplně přesně, každopádně přijata jsem být nemohla:/. Tím zhasl i ten poslední plamíne mé naděje.
Nakonec jsme se pak s milou rodinkou domluvili tak, že po Vánocích se k ním ještě vrátím, s tím, že do února u nich budu pracovat tak jako doposud, a že si začnu hledat novou rodinu a do té doby než si někoho najdu, můžu zůstat u nich. Samozřejmě jsem tam nechtěla "smrdět" příliš dlouho, ale aspoň jsem měla o něco klidnější pocit, při vedomí, že tam budu mít zázemí a že se nerozhodnou mě vyhodit jen tak ze dne na den na ulici:o)!
No comments:
Post a Comment