Wednesday 30 March 2011

Křtiny

Jak už jsem zmínila v předešlém příspěvku, v neděli 6. března jsme tu měli křtiny. Přípravy začínaly postupně už někdy začátkem týdne a asi každý den mě Melissa informovala kolik lidí jí odpovídá na pozvánky a kolik hostů tu asi budeme mít. Oni to zase až tak nějak neprožívají, myslím jako křtiny jako takové. Do kostela nechodí a mimča už pokřtily jednou o Vánocích když byli u Melissiných rodičů, byla tam jenom rodina a bylo to jen na rychlo, žádný štráky s tím. Udělaly to vyloženě kvůli těm rodičům, "to make them happy". No a teď to vlastně dělaly spíš kvůli Ianově rodině, protože ti chodí do jinýho kostela. S každým dnem však odpovědí kdo dorazí přibývalo, a to už mi bylo oznamováno s hrůzou, protože ve finále to vycházelo na téměř 60 (!!!) lidí. Tak nějak jsem si to fakt nedokázala představit, že by sem mělo dorazit šededát lidí, protože oslava po křtinách měla být u nás doma a ten dům rozhodně není velký!!! Takže jsem z toho též měla docela hrůzu:o).


Nakonec se zase jako tradičně dělalo všechno na poslední chvíli (fakt se do téhle rodiny hodím se vším všudy asi, prokrastinace, to je moje!:D:D). Skoro čtrnáct dní si Melissa plánovala jak si tu poklidí, sama ušije klukům outfity na křtiny atd. No a samozřejmě nic nestíhala. Šít začla až někdy začátkem týdne, nejdřív se chvástala tím, že za každý večer udělá jeden obleček. Houby s octem, bylo to komplikovanější než si myslela, takže ještě v pátek pozdě večer se tu párala s jedním oblečkem a ten druhý nakonec musela v sobotu koupit:o). Chloe měla takové ty dlouhé šaty, a pak na party jsme je převklikly do těch oblečků co jsme jim koupili týden předtím. Úklid se též nějak nestíhal, asi ve čtvrtek mě opravdu převelice pobavila věta "I think you´ll see one of my best cleanings - I will just throw everything in the closet":D! Tak dramatické to však nakonec nebylo, protože během víkendu nastoupila "pomahací četa". Ian měl v pátek volno, takže tu tak pobíhal kolem baráku, pak jel na oběd se svojí mámou, a když asi kolem třetí dorazil, přivedl s sebou svého bráchu a Christophera. Takže mě čekalo zase další seznamování s novým členem rodiny, kterého asi zase jen tak brzo neuvidím. S Mattem se totiž asi moc často nesetkávají, ani za tou matkou moc nejezdí a zkrátka a dobře, co jsem tak pochopila, tak ty vztahy tam asi nejsou nejlepší. Melissa několikrát prohodila, že Matt je trošku zvláštní, a když se mě pak v pondělí po jeho odjezdu ptala, co si o něm myslím, tak jsem jí musela dát za pravdu. Teda nevím jak moc je "weird", tak dlouho abych mohla hodnotit jsem ho zase neviděla, každopádně jsem si naprosto jistá, že strávit tu pár dnů navíc, nebo nedejbože, kdyby takový byl Ian, tak mě asi brzo poleze na nervy!! Jeho druh humoru byl přesně takový, co mě lehce vytáčí a navíc měl na mě pořád nějaké komenty, několikrát za víkend podotknul něco v tom smyslu, že to je hrozný, že mě vždycky vidí jen s miminem v náručí, pak zase rešil že "takhle oblečená mi někoho připomínáš z jakýhosi filmu", a taky se na mě snažil mluvit směsicí pár ruských a německých slovíček asi s domněním, že něco z toho bude můj jazyk, nebo se mu to aspoň podobat:D:D. Nehledě na to, že v neděli večer pak začínal můj oblíbenej seriál "Army wives" a byla jsem natěšená, že se konečně budu moct dívat na premiéru nový řady pěkně v pohodlíčku před tv a nebudu muset čekat než se to někdo uráčí dát milostivě na net, abych to mohla stahovat a teprve pak koukat. A Matt, jelikož je sám v army, tak si to neodpouštěl komentovat a říkat, že TAKHLE to teda nefunguje a co se mi na tom líbí a že jeho manželka to taky miluje a on nechápe proč. Jesus! No, fakt mě lehce prudil:o), byla jsem pak ráda, když se se mnou přišel osobně večer rozloučit s tím, že bude odjíždět v pondělí ráno a tak se tedy už neuvidíme...

No, ale zpátky ke křtinám. Večer v pátek, zrovna když jsme si dávaly do nosu večeři, pak ještě dorazily Kim, Mike a tentokrát s sebou měli i jejich děti - 12letý Gabe, který je syn Kim, a 14letá Piper, která je dcera Mika. Ta její matka se o ni asi moc nezajímá, vídá ji jen o víkendech, a prej jí třeba jednou ani nedala nic k narozenínám a tak. Takže bydlí s Kim a Mikem. A musím říct, že je to teda typický teenager:o). Všichni se hned nahrnuly do kuchyndě, dovyžraly nám zbytek večeře, a pak se to začlo už trochu chystat na neděli, trochu vyklízet sklep, aby se tam taky mohly vpustit lidi, protože jinak bysme se tu neměli šanci vejít. Nejdřív jsem tomu nějak moc nevěřila teda, podle toho, jak to tam v tom sklepě vypadalo:o). Ale nakonec se to všechno kupodivu překvapivě zmáklo! Melissa se nervovala při šití "křticího" oblečku, a pak jsme jen tak seděly u tv a šly jsme spát docela pozdě, někdy kolem půlnoci.

V sobotu jsem měla nařízenej budík už tak na devátou - den předtím, ještě než dorazily všechny návštěvy se mi Melissa totiž ptala, jeslti budu chtít přijít na snídani nebo mě nechají spát. Moc dobře totiž ví, že si o víkendech ráda přispím, když můžu, a oni měli v plánu snídat docela brzo. Teda dřív než někdy v jedenáct, že:o). Tak jsem říkala, že záleží jak moc brzo to bude. Tak mi řekla že v devět, a pak se Iana ptala že jako jeslti půl desáty by bylo ok, tak prej že jo. Tak abych o nic nepřišla, tak jsem řekla, že jako to není zase až tak brzo, abych nemohla vstát, že. Tak sem si nařídila budík na tu devátou, ještě chvíli ležela, a když nikdo do půl desáty na mě neklepal, tak jsem myslela že na mě zapomněly a šla jsem se zkulturnit teda sama. Dolů jsem přišla v deset, a Melissa mi hned říkala, že jsem o nic nepřišla, že snídaně totiž ještě není hotová. Tak jsem si dala kafe, kecla si za nima do obýváku a pak jsem šla skypovat s mamkou chvilku - no a hádejte co, že je snídaně hotová na mě volaly až ve čtvrt na dvanáct. To jsem krásně mohla chrupkat teda:o)!

Jelikož Mike má něco s rukou (je to na dlouho, ale ve stručnosti - kousla ho kočka, když se praly a on je chtěl od sebe odtrhnout!!!, a měl od toho něco s rukou, byl na kapačkách a tak, no mazec), takže by moc velkou pomocí nebyl, takže mě a Piper vzal na nákupy. Ano, už zase. Mám pocit, že tu nakupuju nějak moc často. Častěji než v UK:o). Původně chtěla jet i Kim, ale Melissa si plánovala jak jí tu bude pomáhat a bude hlídat mimča, takže jí to "zatrhla":D. Tak jsme vyrazili jen my! No, vyjely jsme někdy kolem jedné a přijeli domů asi v sedm - měly jsme dost. Už jsem viděla, jak se mnou taťka lítá šest hodin po nákupech a co víc, bez řečí mi to všechno platí jedna báseň. Což Mike teda dělal, Piper si z každého obchodu odnášela aspoň jednu tašku, a tatínek platil bez mrknutí oka, popřípadě jen radil, která kabelka je hezčí, apod. Ke konci nákupů jsme teda zase museli přežít my jeden obchod, do kterého chtěl jít Mike. Byl to megavelký obchod, pro myslivce a tak - měli tam všechno od ruzných věcí na lov, hony a ták, dalekohledy, maskovací oblečení, ruzné náčiní na zahradu, hony a taaak. Bylo to skoro jak nákupní středisko, až na to, že to byl jen jeden obchod a jedna značka. Uprostřed toho nákupního střediska byla udělaná jakože skála a na tom se "pásla" vycpaná zvěř, od kamzíků po medvědy, lišky, veverky, jeleny a nevím co ještě. A pod tím to bylo udělaný jakože jeskyně a tím se dalo projít a měli tam akvárka s rybama. Pokusím se sem hodit fotku, vypadalo to fakt cool:o). Strávili jsme tam asi hodinu a dost jsme teda s Piper ale umírali nudou v tom obchodě, pac pro nás tam fakt nic zajímavýho nebylo.

Když jsme přijely domů, tak si Mike "stěžoval", že jako pět hodin lítal po obchodech s náma on a on se pak chudák podíval jen do jednoho:o). No ale musím říct, že jak se tu říká , že tu je levno, tak to fakt není lež:o). A teď jsou docela hodně slevy, takže nechat v obchodě krásný tríčo třeba i za čtyři dolary, no to bych musela bejt blbá, ne:D! To by se mi doma teda nepoštěstilo!

Mezitím co jsme byly pryč, to tu všechno "pracovní četa" stihla připravit a přichystat, udělat jídlo na neděli, UKLIDIT (!!!), vyklidit sklep, no málem jsem to tu nepoznávala! Dorazil i Chad s Melissou a Loganem. Melissa pomohla uklidit - i jejich ložnici - a ta že fakt vypadá jak když tam prosviští hurikán nebo exploduje bomba:D. Jak Melissa poznamenala, už nemohla najít v tom bordelu ani takovou komodu tam:D. Jak ve zbytku baráku AŽ TAKOVEJ borčus není, ale když jsem poprvý uviděla jejich ložnici, tak mi málem oči vyskočili ven z důlků! Takže Melissy systém "všechno nahážu do skříně a zavřu to tam" ,ani nebyl nakonec potřeba:o). Melissa s Kim nakonec taky byly nakupovat, ale jen rychlovkou - hlavně jídlo na neděli, vyzvednout dort a koupit druhej křtící obleček pro Harrisona:o). Ten ušitej vyfasoval Noah. No a na nákupy si vzaly Harrisona a Chloe s Noah zůstaly doma - a hádejte co??! Zapomněly ho v autě!!! Melissa z toho byla asi dost hotová, i když tam byl sám asi jen dvě minuty, ale každopádně si to uvědomily až v obchodě! Tak pro něj valily do auta hned, a Harrison si tam v poklidu ležel, rozhlížel se a usmíval se, žádnej stres, nezajímalo ho, kam najednou máma zmizela:o). Tak ještěže neřval jak na lesy a hlavně že si toho nikdo nevšimnul, jinak by asi mohl být průser, když je tu trestný nechat dítě v autě o samotě, byť jen na vteřinu.

Taky všem přivezly večeři, chicken wings, tak jsme se tu všichni nadlábly, no už i tak byl barák dooost přeplněnej, takže ještě dalších asi padesát lidí jsem si tu fakt nedovedla představit:o). Večer se tu ještě makalo aby všechno bylo ťip ťop, pak jsme chvilku byly vyplesklý před tv a už asi o půl jedenáctý jsem se odebrala do pelechu, protože jsem fakt byla vyfluslá po celým dnu.

No a v neděli pak byl den "D". Trošku jsem si konečně přispala a vylezla jsem tak v deset, někdy ve dvanáct jsme totiž měli vyjíždět do kostela, tak abych se stihla nachystat a tak, známe se (mě), jak mi to vždycky trvá, než se udělám člověkem, že. Tak jsem se šla dolů nasnídat, už to tam bylo všechno vyklizený, nábytek trošku poupravený, no bez cizí pomoci bych tam sotva našla co jsem hledala. Nakonec jsem ještě skončila v obýváku se všema a u mimin, no a někdy před jedenáctou jsme se střídaly ve zkulturňování se:o). Melissa mi nabízela, že si můžu zkusit něco vybrat u ní v šatníku, ale nakonec jsme to nestihly a já musím vědět dopředu, co si budu brát na sebe a né si to vybírat dvě hodiny předtím, takže jsem něco vykouzlila z toho co tu mám. Kolem dvanácté jsme se všichni zkráslení sešly dole, některé jsem málem nepoznala, mezitím ještě dorazila Laura, která šla za kmotru Harrisonovi s nějakým "kamarádem-spolubydlícím", a začly jsme se pomalu umisťovat do aut, nejdřív teda sbalit mimina a všechno potřebné, no není to jen tak. V okamžiku, kdy se pak měly mimina dávat do auta nastal háček - vzadu v autě nebyl na sedačce přidělanej takovej "spodek", do kteréhé se pak zasune ta sedačka. Takovýhle sedačky jsem tu viděla poprvý, je to tak mnohem jednodušší, protože se to krásně do toho "spodku" zasune a nemusí se to tam složitě obmotávat bezpečtnostním pásem. Samozřejmě to měl za úkol Ian, kterému to bylo připomínáno asi den předem, a který to samozřejmě neudělal. No vlastně když jsme vyšly do garáže a chtěly je tam začít dávat, tak se to tam "nenápadně" zrovna snažil přimontovávat. Takže Melissa na něj byla dost nasraná, do toho Kim všem nahlas říkala, vidíte, Ian dokáže být takovej "asshole":D! Takže idylka:o). Ono totiž chvilku trvá než se to tam přimontuje a ještě ta sedačka musí být sklopená ve správným úhlu, což samozřejmě nebyla. Takže se Melissa nasrala podruhý, vyhnala ho z auta, a sedačku jsme tam holt daly bez toho spodku a připevnily jen bezpečnostním pásem. No a v momentě, kdy jsme se konečně nasáčkovaly do auta, tak zjistila že tam nejsou klíče, a že je Ian někam zašantročil, takže byla nasraná ještě víc. Ještěže Ian vezl chlapy druhým autem a já, Laura a mimča se vezly s Melissou. Ještě než nastartovala auto, tak ke mě pak takovým "nasranosmutným" hlasem pronesla: "Never get married, Eva! Really, that´s the best advice I can give ya!"

Cesta do kostela trvala asi půl hodiny, do té doby už všichni stačili trochu vychladnout. Mimina si zase cestou procvičily hlasivky, a Laura z toho zase byla hotová, celou cestu na mě házela soucitné pohledy a nabízela mi pomoc z předního sedadla a komentovala to hláškama typu "oooh jeez, ooooh jeeez, ooooooh jeeeeeeeez, jesus" apod:o))). Fakt mi přijde strašně vtipná vždycky. Ale mě to nevzrušuje nijak, jsem na to zvyklá už a malý uřvánci mě nedokážou rozhodit, zacpu jim hubičky lahví a je to, většinou to zabere.

Kostel vůbec nevypadal jako kostel, byl to takovej ten typ supermoderního kostela, no prostě úplně něco jinýho než na co jsme většinou zvyklý, a bylo to tam dost velký, a strašně moc místností a tak, až jsem se bála abych se tam neztratila:D! Mimina jsme do těch křtících oblečků navlíkly až tam. Křtily se ještě další dvě cizí mimina, takže jsme tam nebyli sami. Moc lidí tam nakonec nepřišlo, všichni se spíš chystaly až na tu party k nám domů - buď to pro ně bylo moc daleko a nechtělo se jim jezdit takovou dálku a někteří asi byli i líní jet do kostela jen kvůli tomu. Takže jsme měli rezervováno několik řad sedadel v kostele a většina stejně zůstala prázdná. Dělala jsem fotografa, Melissa a Kim mě a Piper vrazily do rukou foťáky a udělaly z nás fotografky. Sedly jsme si jen samy dvě do jedny řady sedadel, a přes uličku ve stejné úrovni seděla Julia, kamarádka Melissy a Iana s děckama - asi čtyřletým klukem a devítimesíčním klukem, který je asi to největší mimčo, který jsem kdy viděla!! a taky to všichni vždycky strašně komentujou, a vtipkujou na téma, jak je Blake obrovskej a tlusťoučkej, no až je to vůči tý Julii trapný. On se tam pořád nějak hemžil a chtěl lézt po zemi, a vyřvával a dělal tam nějaký skřeky...a pak si tak úplně nejvíc hlasitě krknul! A jak jsme tak seděli jakože naproti nim a jinak to bylo poloprázdný, já a Piper jsme to zrovna měli z první ruky všechno, a obě jsme samozřejmě dostaly záchvat smíchu, protože to fakt vyznělo vtipně v tý situaci. Jesus! Ian se pak pořád otáčel na nás, což bylo ještě horší, tak jsme se ho snažily odehnat, pomoc:D. A na mě pak začly účinkovat ty hektolitry vody, co jsem vypila předtím než jsme vyjely, takže se mi strašně moc začlo chtít čůrat uprostřed toho všeho, tak jsem se modlila ať už je konec. Zaboha jsem na sebe nechtěla upoutávat pozornost, protože moje kozačky na podpadku by na tý mramorový podlaze krásně a hlasitě v tom tichu klapaly a stejně než bych to mezi milionem těch místností a dveří našla, bylo by to na dlouho, takže jsem se rozhodla, že to přetrpím a radši se počuram:D. Vůbec jsem se pak na to nemohla soustředit a nevnímala jsem skoro asi ani jednu větu co farář ríkal. Takže sotva to skončilo, nechala jsem se nasměrovat Kim kam mám jít a utíkala jsem div mi za patama nehořelo. Trojčecí družina byla při obřadu kupodivu docela ok, Chloe chvilku řvala, ještě než si šly stoupnout dopředu. No a pak když už tam stály a farář k nim promlouval a tak, Noah začal být nějakej nevrlej a ukňouranej...no a později jsem se dozvěděla, že se uprostřed toho všeho posral až za ušima! Melissa se mě ptoom ptala, jeslti bylo hodně poznat, jak se snažili nesmát a líčila mi to tam. Trochu to právěže poznat bylo:o). Ještěže to nebylo v tom tichu i slyšet, kolikrát by člověk neřekl, že takový zvuky co dokážou vyloudit pochází od tak malejch mimin:D. No vtipný to bylo. A taky mnohem delší než jsme čekaly!!!

Zpět domů jsme dorazily asi kolem třetí hodiny a hned za chvilku potom se k nám začly hrnout první lidi. Nevím, jeslti nakonec přišli úplně všichni, co povrdili účast...někteří se tu tak prostřídali, takže se to dalo, a nebylo to tak hrozný, neušlapaly jsme se tu, jak jsme se nejdřív bály, a taky ten zprovozněnej sklep udělal fakt hodně, ale stejně myslím, že přišlo míň lidí, nebo se tu někteří ukázaly jen na chvilku. I tak to byl ale blázinec. Znala jsem nějaký sousedy a pak některý co jsme se s něma dívali když se hrál zápas BearsX Packers, ale většinu jsem neznala a viděla poprvý nebo nevěděla kam je přesně zařadit. Laura za mnou pak přišla s tím, že ať si z toho nic nedělám, že tam taky nikoho nezná a neví kdo ti lidi jsou většinou. Možná jsem na tom byla dokonce o něco líp, protože já jsem aspoň většinu sousedů už poznala, ona ne:D. Bylo tu neuvěřitelné množství jídla. (Který jsme dojídaly asi pak ještě týden po křtinách, spousta se toho vyhodila - fakt se tu neuvěřitelně plejtvá jídlem). Tak jsem si tak vzpomněla na Hladomorce, ti by panečku čuměli:D!!! Měli jsme různé saláty, těstovinový salát, housky a k tomu různé druhy masa, párky a tak, ruzné dip sauce s crackarema a takovejma bagetama nakrájenejma, pak byl ten dort, mísy s ovocem a k tomu též dip sauce ale tentokrát nasladko a tak...no fakt toho bylo SPOUSTU! Těch housek zbylo asi několik balení, ani nevím kam to nakonec daly, asi vyhodili. Chtěli to věnovat nějaké charitě, do kostela nebo tak, a tam by to pak rozdaly bezdomovcům nebo tak něco, ale ono se to rychle kazí, takže by to moc nevydrželo. Když jsem si šla do "basementu" pro trošku alkoholu:D, stoupla si tam ke mě nějaká paní s takovou roztomilou holčičkou s tím, jeslti jsem Eva. Bezva pocit, když vás lidi poznávají ale vy nemáte absolutně žádný tušení kam je zařadit:o). Sama se mi představila jako Christopherova maminka a podotkla, co toho už o mě slyšela, a že to byly jen samý dobrý věci a že jsou moc rádi, že mě tu mají. Tak nevím, doufám, že to je teda pravda, a že to jen tak neříkají...:D.

Jinak jsem zjistila, že ta Ianova máma je asi fakt trošku crazy:D, a Melissa z ní zase rostla a já se jí vůbec nedivím. Například, ona ví, že Chloe měla problémy s tím že ji bolelo břicho, měla řvoucí záchvaty a měla PRŮJEM a přitom pořád dokola "radí" Melisse a nabízí jí nějakej čípek na zácpu či cosi! Jedna z hlášek: "Your mother is just obssesed with getting shit out of someone" :D. Ian potom směrem ke svýmu bráchovi podotknul, že ještěže si nepamatujou co s něma prováděla když byli malý a že to radši ani nechce vědět lol.:D

Kolem šesté se někteří hosté začli pomale odebírat k odchodu a něco málo po sedmé už byl dům zase pěkně prázdný a tichý:D, no bylo to náročné! Odklidilo se jídlo a nádobí, Matt tu přespával do pondělí, takže pomáhal, Kim a spol. odjeli už někdy odpoledne kolem páté hodiny, protoeže je čekala ještě asi pětihodinová jízda domů, že. Večer jsem se pak jen koukla na AW, koukala se na Melissu při rozbalování dárků, co mimina dostaly ke křtinám, od oblečků, hraček, fotorámečků, knížek s biblickou tématikou atd, až po šeky na spoření v ceně 200dolarů a tak, no bylo to jako Vánoce:D!!

I když jsme to všichni ve zdraví přežili, myslím, že už jsme se ale všichni těšily na svůj klid v baráku zase:o).

Tuesday 29 March 2011

I´m alive!!!

Opravdu jsem ještě naživu! I když to tak možná teď poslední dobou nevypadá, ale prostě nějak nebyl čas. Ale v nejbližších pár dnech se to budu snažit napravit, i když né že by se tu zase děly nějaké převratné události....

Akorát  jsem byla na dalším výletě v Chi-city, a taky jsme tu měli ty křtiny....jinak se mi zdá, že nějak moc často nakupuju, nebo lozím po obchodech prostě, skoro každý víkend tak nějak:o). Ale ono se tu taky v okolí moc dělat nedá, a navíc je pořád zima - akorát jeden den to vylezlo až na 16stupňů, jinak je tu pořád tak pár stupňů nad nulou maximálně, většinou však se to drží kolem nuly, tenhle týden bylo -1°C, no takže jaro u nás fakt ještě nehrozí:(.

Mimina nám rostou jako z vody, ani se mi nechce věřit tomu, že za pár dní nám bude už půl roku!!!! Neboli ŠEST MĚSÍCŮ!!! Vůbec se to nezdá a mimča prostě těch děvět týdnů, co byly narozený předčasně budou dohánět ještě dlouho, protože jsou na úrovni čtyřměsíčních mimin. Jak velikostí, tak tím co už umí, i když jako jsou to šikulky malinkatý, ale ještě pořád se neumějí přetáčet na bříško (dobře pro nás:D). Zato už nám asi začnou lézt zuby, minulý týden to s něma byla dost makačka. Začly si všechno co můžou strkat do pusy a všechno strašně žužlají a okusujou svýma bezzubýma dásiňkama, taky u toho měly minulý týden průjmy a byly docela protivný a uřvaný. Sice tam ještě nic co by mohlo vypadat na klubající se zoubek cítit není, ale dásně mají takový červený, a prostě je to jasný od čeho to je. Tohle teda trápí hlavně kluky, u Chloe si myslím, že to ještě nenastalo a když, tak jen trochu azatím ji to moc nevadí. Chloe má snahu sedat si, vždycky když jí posadíme třeba do toho "boppy" polštářku, tak se strašně moc snaží zvedat hlavičku a uplně napíná všechny břišní svaly a snaží se ze všech sil, náš malej orangutánek. Má strašně vtipný vláska, takový chmíříčko na hlavičce a ono ji to stojí, a je to takový "spiky and frizzy":D, no vtipně to vypadá a fakt vypadá jak malinkatá opička, protože, ti to mají úplně stejný:D. V poslední době si oblíbila vyplazovat jazyk a všechno olizovat:D. Takže teď pro nás začíná slintací období:D. NEjvíc milují žužlat prsty, nejvtipnější je Noah - je jak dravá zvěř - doslova! když si ho posadím na břicho a opřu o nohy a dám mu ruku, v okamžiku mi začne žužlat prst, narve si to tam a teď kouše jak pes kost, prostě kroutí hlavou ze strany na stranu, hryže to a je fakt jak pejsek:D, vždycky u toho brečíme smíchy. Snažili jsme se to nahrát, ale než se vždycky vysmějem a začneme nahrávat, tak ta nejvtipnější část už pomine, protože pak ho to začne frustrovat a začne řvát.
Jak bylo to teplo, tak jsme taky konečně vyrazili na první procházku. Nejdřív že se to pokusím nějak zvládnout se všema, a nakonec Melissa neměla tolik práce, a venku bylo fakt nádherně, šly jsme jen v mikinách, tak toho taky chtěla využít, tak šla s náma. Měla Noah v takový ty "sedačce" na břichu, a já vezla Harrisona a Chloe v tom "kočáru" jak se do toho dají sedačky do auta. Obešly jsme tu pár ulic, no venku jsme byly zhruba hodinu, no ale teda nesplnilo to takovej účel, jakej jsme myslely, že to bude mít. Usnul jedinej Harrison, kterej byl tradičně hodňoučkej a ani jsme o něm nevěděly. Chloe byla taky hodná asi v první půlce procházky, jen se usmívala, kopala nožkama a mručela spokojeností. No, ale jak jsem řekla, to trvalo asi jen do první půlky procházky, pak nastal řev. Noah pro změnu řval už asi co jsme se vzdálily prvních pár metrů od baráku. A pak řval víceméně celou cestu:o). Už se těším, až se konečně fakt udělá teplo a budeme to moct zařadit do denní rutiny, a někdy se snad domluvíme i se sousedkou - tou další Melissou, co má asi 8měsíčního kluka. I když teda nevím, jestli se někdy odhodlám vyrazit se třema. Aspoň zatím než fakt budou pořádně sedět bych totiž jednoho musela mít na briše a ty dva v těch sedačkách. To by vypadalo asi dost vtipně, kdybych tak vyrazila sama, už takhle přitahujeme až moc pozornosti:D.
Jinak Chloe se konečně zbavila tak nějak svých řvoucích záchvatů - nevím jeslti jsem tu zmiňovala, jak s ní Melissa jela k tomu specialistovi a daly ji tu novou formuli...ale fakt to zabralo.....hned pár dnů potom už jsme tak nějak víceméně kakaly normálně, a už jí to nedělá takový problémy to zažívání. Je jako vyměněná. Nekdy teda řvoucí záchvat dostane, ale to si jen vymejšlí většinou, nebo je unavená....asi aby nevyšla ze cviku:D.
I když asi týden potom, co jsme jí začaly dávat to nový mlíko (který je mimochodem dovážený z UK, a je proto asi jednou tak dražší než nějaký normální, a protože jak je Chloe teda alergická a má tu intoleranci, tak může pít jenom tohle a pojišťovna jim to proto bude platit:-O!!. To jsem docela čučela), udělal Ian takovou "menší" botu. A to takovou, že při nočním krmení ji omylem nalil klučičí mlíko.Přišla jsem ráno dolů a první co bylo, tak Melissa řekla: "Well Eva, one of these days you come downstairs..." - a já a moje paranoia na všechno, jsme se nejdřív úplně lekly, že mě za něco sprdne - čekala jsem, že dodá, že jako budu muset začít chodit dolů dřív - já bych totiž měla začínat o pul deváty, většinou ale dolů přijdu tak o deset minut pozdějc, ooops. Jednak proto, že mi to tak vyjde a hlavně, že stejně většinou přesně o půl mimča spí, nebo tam ještě ani nejsou a jsou u nich v ložnici s Melissou ještě nebo tak....a Melissa tohle neřeší....tak jsem se lekla, že třeba začla...protože tentokrát mluvila jiným tonem než na který jsem u ní zvyklá......no a její věta nakonec zněla: "Well Eva, one of these days u come downstairs and I won´t have a husband anymore." Tak jsem se opatrně zeptala: "whyy??" a  za to následovala svérázná odpověď: "Because I´ll kill him!!!". Chtěla jsem se začít řehtat nahlas, ale potlačila jsem to jen na malý uchitnutí a ptala jsem se co provedl:D. On totiž asi moc nevnímá a nedává pozor, natožpak rozespalej v noci, Melissa vždycky říká, že je jak zombie. Takže prostě sáhl po něčem a nakrmil jí tím. No a taky to bylo poznat a byl to náročnej den, protože fakt to účinkovalo rychle a Chloe zase měla svůj záchvat a bolelo jí bříško a hned zase měla svůj starej průjem a všechno:/! Trvalo asi pět dnů (!!!), než jí to prošlo zažíváním a než se to zase vrátilo do normálu!!! Nevím co Ian ten tejden prováděl, ale každopádně těch bot udělal s děckama a krmením ještě víc....například dával Noah jenom vodu a nějak tam zapomněl dát formuli a pak se divil, proč tak strašně řve a nechce to jíst,apod. už si to všechno ani nepamatuju, každopádně jsem vždycky ráno po příchodu dolů úplně podvědomě čekala nějakou stížnost na něj.

Někdy před dvěma týdny jsem se zase musela vidět s LCC. Ian byl zrovna na dva dny pracovně v Texasu, takže jsme tu s mimčama byly sami. Nejdřív jsem k nim měla i pomáhat vstávat, sice jsem říkala, že mi to nevadí, ale Melissa si to pak rozmyslela, a řekla, že to zvládne sama. Tak hádat jsem se s ní nechtěla, že jo:o), byly to jen dvě noci, takže bych to přežila. Ona ale nechtěla aby toho na mě bylo moc, 48 hodinový baby marathon mi nastolit nechtěla, když jsem s nima byla celý dny, a ještě bych měla vstávat v noci. Ale jelikož já jsem večerní sůva, a chodím spát pozdě, ani by mě to fakt nevadilo - oni mají "směny", jeden k nim vstává od 10pm do 3am, a druhý od 3am než se ráno probudí. Ono ale mě to stejně čeká, protože poslední týden v dubnu a první týden v květnu Ian musí opět pracovně do Texasu tuším, takže tu dva týdny budeme sami. A ještě se neví, jak se to vyřeší. Možná pojedeme do Indiany, ale to se mi moc nechce a bylo by to komplikovaný a hlavně bych v autě musela obskakovat tři uřvánky asi šest hodin jízdy, tkahle dlouho jsme se VŠEMA třema ještě nejeli....nejdřív měla aspon na týden přijet Kim, ale to nevypadá, protože se zdá že konečně našla nějakou práci - ale zatím jen dočasnou, tak uvidíme. Asi bych byla lehce nevyspalá, ale tak zvládla bych to, mě to fakt neva, být s nima celý dny, tak pár krmení v noci navíc by mě taky snad nezabily:D.
No, jinak ta Lisa - LCC - zase jsme šly na procházku jak minule, do toho stejného města. Akorát tentokrát jsme vynechaly prohlídku jejího domu:D. Bylo sice hezký se trochu provětrat, už bylo trošku víc světla, takže bylo i víc vidět a tak, no ale prostě mě fakt trošku prudí. A nevím co si s ní celou dobu povídat jako, zvlášt proto, že mám pocit, že si musím hlídat co říkám a dávat si pozor na pusu, protože i kdyby to byla nějaká blbost, tak ona by si to vyložila zase po svým a druhej den by to vyžvanila Melisse do telefonu. Teda jako ono by to nějak extra nevadilo a myslím, že Melissa taky ví jaká je, takže by to neřešila, no ale stejně...třeba hned poprvý, když Lisa volala ještě na Ianův telefon, než jsem ji vlastně potkala, hned ten druhý den, tak se mě  ptala jestli všechno ok a jaký byl let, a já jí teda popsala let a cestu a to že mi uletěl ten spoj a místo v deset jsem v SF byla někdy o půl noci a tak.....a ona to pak při tý návštěvě brala jako STÍŽNOST a prostě to pak úplně převrátila, ale já jsem to tak vůbec nemyslela, prostě jsem jí jen popisovala cestu, když se na to ptala:o). Takže asi tak. Obě jsme se s Melissou modlily, ať hlavně mimina usnou, když mě přijde vyzvedávat, nebo ať jsou aspoň hodňoučký, protože vždycky když je viděla, tak měla Chloe svůj záchvat, nebo jich řvalo víc najednou třeba a ona z toho byla hotová, a pak o tom pořád mlela, jak je to hrozný a jak je ta holčička strašně nemocná a nikdo neví co to je a blablabla..proste, zase přeháněla. Takže teďka tripleťáci vyslyšely naše prosby a byli hodňoučký a jen se usmívali. No a Lisa byla hotová a celou dobu pak říkala, jaký jsou z nich úžasný miminka a že jsou jak proměněný a jak jsou hodňoučký a tak:D. To se poslouchalo o něco líp aspoň. Taky se mě pak ptala, jestli nám to tu s Melissou teda klape a jestli nejsou nějaký problémy a tak. To se minule neptala. Melisse volala pak asi za dva dny, zrovna když jsme se chystaly do Fertility center:D. Nevím, jestli už za to mohl nějaký můj nechtěný přeřek nebo tak něco...a Melissa mi to říkala v tom shonu, když jsme se chystaly do auta a mimina brečely...ale prej zmínila telefon - jako asi, že ho používám v průběhu práce - ale fakt nevím jak na to přišla. Mimochodem, mám to od Melissy povolený od začátku, jinak bych si to nedovolila, a ona jí níc neříkala, a sama se mě ptala, jestli já jsem před ní něco nezmínila. Což jako proč bych jí na sebe něco takovýho bonzovala, že. Jediný, co jsem asi zmínila, když se mě ptala, jestli jsem tu objevila nějakou novou hudbu - protože jsme se o tom něco bavili předtím - a já zmínila, že přes den mívám někdy puštěný hudební kanály, takže jsem jí tím řekla, že mám puštěnou tv. Ale telefon nééé, no pak mi to úplně vrtalo hlavou, když mi to Melissa řekla:D. Ale jak to nevadí jí, tak Lise to může být buřt rovnou!

Jak už jsem zmínila, byli jsme  s mimčama na výletě ve Fertility center, pochlubit se, jakou tam udělaly dobrou práci a jaký krásný koblížky, tam pomohly vyrobit:D. No a teď v sobotu tu přes víkend byla Kim s Mikem, a my ženy byly zase hádejte kde? na nákupech samozřejmě, a vzaly jsme mimča do NICU (= Neonatal Intensive Care Unit), čili tam kde si pobyly téměř dva měsíce života. Všichni se nad nima vždycky nemůžou donarozplývat, a hlavně jsem si zase jednou uvědomila, jak to pěkně vychytaly, že prospívají tak dobře, a jsou krásní, roztomilý, šikovní a hlavně zdraví. Protože aby si vedly předčasně narozený trojčata takhle dobře, to asi fakt moc často nebývá.

Přes víkend tu byla ta Kim a MIke - docela nečekaně přijely. Ian totiž se sousedem Chrisem pořád občas dělají na tom sklepě. Teda spíš občas než pořád, a proto to tak asi i vypadá. Nejdřív Melissa říkala, že to chcou mít hotový než přijedu - no a už tu budu tři měsíce, že:D. Pak říkaly že do únoru, teď do Velikonoc..no tak uvidíme, jestli se to stihne aspoň do léta:D. Ale každopádně ti dva kutilové se tam pustili do elektriky. Ani jeden tomu očividně prd rozumí, a podle toho to taky dopadlo. Takže to absolutně zmastili, a protože Mike tomu rozumí, tak se nabídl, že když mu zaplatí benzín, tak že to přijedou přes víkend udělat. Takže dorazily pozdě večer v pátek, a odjely brzo ráno v něděli, nekdy v šest. Absolutně tam špatně zapojily kábly, k tomu, co má být schovaný v zemi připojily nějaký jiný - no a prý jsme mohly krásně vyhořet:D. Taky už máme novou tv - teda né tv ale nový tv programy, protože jsme změnily toho zprostředkovatala, teď jsme jako naše telefony u AT&T a místo dvou programů můžeme nahrávat čtyři a koukat se na ně na tv v celým baráku.

Jinak teda nakonec pojedu za dva týdny s kamarádkou Angi co je ve Washingtonu na ten course weekend do Marylandu, jak jsem tu psala. V neděli jsem se konečně uráčila booknout si letenky, už bylo na čase, samozřejmě už jsem tam moc na výběr neměla - a některé ceny se už šplhaly do astronomických výšin, nakonec jsem to ještě tak nějak vychytala, i když jsem mohla sehnat asi ještě levněší a v lepší čas. Takhle tam přijedu až hodně hodně pozdě večer, a to se mi moc nepáčí, ale tak nějak to zmáknu. Vlastně to byl taky jeden z důvodů, proč jsem nestíhala psát sem - musela jsem pracovat na úkolu, který jsem musela odeslat před tím kurzem ještě a na hodnocení toho bude záviset to, že dostanu svoje tři kredity. Jupííí. Teda, doufám že s úkolem budou spokojeni:D. Nebylo to nic těžkýho, právě naopak, no ale vyšlo to tak na cca deset stran, a samo se to nenapíše, že.

Když to vyjde, tak to vypadá že druhý týden v červenci pojedu kam??! Na dovolenou snů do Caliiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii s Jančou z http://usaaupair.blog.cz/ , se kterou si občas přes den krátím čas smskováním. Konečně aspoň trochu můžu využít levný zprávy  a to že si nemusím platit telefon sama lol(vsuvka - technická otázka: jak sem můžu vložit odkaz a schovat ho pod nějaký slovo, který by se mi označilo a šlo na něj kliknout a byl by pod ním ten odkaz:D:D???! I have absolutely nooo idea, a omlouvám se za to vysvětlení, ale snad chápete co tím myslím, right??!:D). Takže doufám, že si to nerozmyslí, protože já už jsem dost natěšená!!!!!!

V sobotu nás taky čeká focení. Rodinné focení. Melissa chtěla nechat vyfotit mimča a udělat rodinný profesionální fotky, takže pozvaly nějakou fotografku - manželku od kolegy Iana, která nás přijde vyfotit domů. Dost jsem čučela a hlavně byla potěšena, když mi bylo oznámeno, ať si na tu sobotu nic neplánuju, že budu do focení taky zahrnutá. Tak jsem zvědavá. Ale fakt mě to potěšilo, někde když se fotily i tak, normálně, tak mě nepřizvaly nebo tak....teda né že bych se tak strašně ráda fotila, ale jako když se někdo fotí a vy vedle nich stojíte jak trubky, tak vám to moc na dobrým pocitu nepřidá. Viz Hladomorčí rodina:D.

Jinak pořád jsem tu moc spokojená a od začátku se nic nezměnilo...pořád si nemám tak nějak na co stěžovat, mám se tu moooc dobře, možná až moc:D! Starám se tu jen o bejbíse, a rodina je pořád tak úžasná....vždycky když jsem o víkendu chvilku v pokoji nebo tak...tak mi sem sami od sebe donesou moje oblíbený kafe až pod nos...nebo buchtu....no až si tu připadám jak nějaká princezna haha. Joo, ale teda vlastně přece jenom bych něco měla - kdyby měl někdo radu na to, jak se nesmát, když se hádají, tak bych to uvítala. Teda "hádají", protože hádky jako takový by mě asi nerozesmívali, to spíš naopak...ale to co předvádějí oni, to jsou spíš dohady, a vždycky prostě o nějaký kravině a je to hrozně vtipný. Já se nechci smát, strašně moc se snažím vždycky, ale nejde to prostě! asi vždycky budu muset jít prostě do vedlejší mísnosti na chvilku a bude. Oni se teda většinou pak taky začnou smát, nebo to berou tak s humorem - popřípadě se na mě oba otočí a začnou se mi stěžovat a "pomlouvat" toho druhého - před sebou jako, naráz:D. No sranda. Třeba tuhle byla hádka na téma: "Proč jsi koupila další nůžky, nemáme dost nůžek. Né nemáme, a ty na ně ani nešahej. Já na na tvý nůžky nikdy nešahám!" (ke mě: "ale šahá, vždycky s něma něco dělá"). "A kromě toho ty si taky kupuješ vždycky stejný věci nebo to co nepotřebuješ. - Jó, a co, jmenuj mi aspon jednu." .."eeehm, treba videohry, nebo mi snad chceš říct, že máš jen jednu?" "Jmenuj mi jen jednu videohru, kterou bych měl snad dvakrát stejnou, protože to teda nemám a je to něco jinýho, než stejně vypadající nůžky. A řekni mi, kdy jsi naposled potřebovala něco stříhat"....no a tak by se dalo pokračovat. Proste S-R-A-N-D-A!!!

No a to by asi tak byl konec hlášení po dlouhé odmlce pro dnešek:o), už mě nic jinýho nenapadá. Brzy můžete očekávat hlášení ze křtin a z výletu do velkoměsta.

Saturday 5 March 2011

Food - tasting party, babies and another shopping spree!!!

Co se u nás děje nového? Přemýšlím, z kterého konce to vzít, ale vezmu to opět asi od víkendu (to Chicago se událo už ten minulý, to kdyby jste se jen divili, že vám to časově nějak nesedí, psala jsem to trošku spožděně, protože fakt nestíhám:D).

Myslela jsem, že tenhle víkend se vlastně ani nic dít nebude, nakonec se přece jenom něco málo naskytlo:o). V sobotu a vlastně o celém víkendu, jsem si tradičně trošku přispala, yippeee yay, no a až jsem se vyklubala, šla jsem se dolu nasnídat a nějak jsem tam zamrzla s Melissou a mimčama u TV u nové season America´s Next Topmodel a pak jsem doháněla koukání na Fairly Legal, měla jsem tam neskokouknuté ještě asi tři epizody, tak jsem to musela dohnat:D. Ian pracoval na basementu, a na druhou hodinu jsme byli pozvání k jedněm ze sousedů - další Melisse:D - na food tasting party. Rozumějtě něco jako taková ta předváděčka, jak se dělá třeba na nádobí nebo na cokoliv, kde k vám někdo přijde do domu, předvede vám to, udělá demonstraci, ukáže a vy si to pak můžete objednat. Tak přesně o to šlo, až na to, že se předvádělo jídlo, tudíž jsme jen nekoukaly, ale i ochutnávaly, což bylo ještě lepší, že:o). Zase se tam sešla "stará známá" parta sousedek, nejdřív jsme jen tak postávaly v kuchyni, do toho nám do rukou bylo vražena první dávka ochutnávky "nanečisto":D, a poté jsme se přesunuly do haly, kde byli nachystány židle (bylo nás tam cca patnáct odhaduju), a stůl s připravenými ochutnávkami. Zasedly jsme a ochutnávka mohla začít. Paní byla lehce ukecaná, takže to všechno bylo na dlouhé lokty a trvalo to mnohem dýl, než jsme předpokládaly. Melissa řekla Ianovi, že tak za hodinu budeme zpátky, víc ne, a ony z toho byly hodiny tři. Byly jsme tam totiž s Melissou sami a on hlídal bejbíse:o)). Nějak na mě vyzbyla židle hned vepředu, no a hned na začátku po nás chtěla ať se jí představíme - a k tomu řekneme, jakým způsobem rády vaříme - v mrklovlnce, na plotně, apod. Šla jsem na řadu jako druhá, a samozřejmě jsem nezapomněla se svým "Well, I don´t really cook...that much" dotyčné velice pobavila:D:D. Jenomže ve finále jsem vlastně nebyla jediná, ha takže nevím, čemu se tak smály:D!! Vlastně možná se svým "cooking" asi třikrát do roka, jsem na tom byla možná ještě líp než někteří - nevěřili byste, kolik  ženských řeklo, že dělají buď jen zmrazežené "microwave meals", nebo "take outs" a spol.!!! No nejvíc šlo o ruzné "dippy sauce", které jsme namáčely na cosi jako chmelový chleba, pak různé "sauce" na stir fry apod., nějaká polívka, sladký teplý drink, to bylo moc dobrý, mňam, na řadu pak přišly i dezerty, nějaký džem, nebo něco co mělo být peanut butter a jelly - jejich oblíbená pochoutka na toast, ještě jsem se to však neodvážila zkusit - jakože dát si tam peanut butter a jelly na sebe! Tohle mělo být ale právěže už v sobě, no a každopádně jsem se neotrávila, právě naopak:o)! No překvapivě *NOT* mi všechno moc chutnalo, že, možná až na jednu dip sauce, kterou bych až tak mít nemusela, ale jinak to bylo dobroučké všechno, mnam:D. Po skončení se vytvořila fronta těch, které šly něco objednávat, myslím že každý si tam něco našel, a mezitím co jsem tam čekala, a nejen já teda, tak jsme se nahrnuly k tomu stolu a dozobávaly to, co tam zbylo:o). A vyprávění té lady plus sousedky k tomu - asi nemusím dodávat to, že o zábavu nebyla nouze:D!!

Po příchodu domů jsme vlastně jen sbalili kabelku a Harrisona a jeli jsme na nákupy. Tentokrát to vyhrálo nejhodnější baby, které s náma jelo, Ian nám chtěl zas nacpat Chloe, ale prostě dokud bude mít svoje řvoucí a kadící epizody, tak se to prostě nedá. Melissa se totiž chtěla stavit do Outletu co tu je poblíž, a kouknout se po nějakých "svátečních" oblečcích pro kluky, které by jim mohla obléct pak na párty po křtinách příští víkend. Tak jsme oblezly asi asi dva miminkovské obchůdky, koupili takové roztomilé pletené bílo-šedé vestičky a tríča klukům, a nakonec i uplně nejvíc nejkrásnější a nejroztomilejší bilé šatičky pro Chloe, které tam měli ve slevě asi za 7dolarů. Ty tam fakt na nás asi čekaly, málem jsem se rozplynula jak je to roztomilé, fakt jak pro malou nevestičku nebo princezničku lol, uplně už ji v tom vidím a nemůžu se dočkat až ji do toho navlečeme:o)! To ji pak asi roztomilostí sním ale! Ona sice přímo na křtiny outfit už má, ale do tohodle se převleče až pak na párty po křtinách. Melissa potom ještě potřebovala jet do Targetu na nákup jídla převážně právě na tu párty, a další "nezáživné" věci, tak jsme se domluvili, že mě nechá v outletu a já tak budu mít v klidu čas si tam projít obchody, a ona si zatím pojede vyřídit co potřebuje a až bude hotová tak mě zavolá a přijede mě vyzvednout zase. Tak  jsem si tam zatím pěkně oběhala obchůdky, jsou tam převážně značkové věci, něco se tam dá splašit docela za dobré ceny ve slevách, většina ale pořád byla docela drahá, no ale tak mě baví i koukat, že. Jediný trošku "normální" obchod tam byl Gap asi, jinak povětšinou značky, do kterých bych v ČR asi ani nešla. Líbí se mi, jak jsou v těch obchodech vážně takový milejší, a prostě i v těch větších obchodech, v kterých si vás většinou nikdo nevšímá. Tady sotva otevřete dveře a už vás hlasitě zdraví a ptají se jak se máte, a posléze jestli hledáte něco konkrétního nebo tak, ale kupodivu ne takovým tim otravným způsobem:o). Já vím, že to mají asi v popisu práce prostě být takhle milý a tak, ale prostě je to takový hezký. Né jak v ČR, kde na vás znuděně čučí zamračená prodavačka, v lepším případě vás ještě div neseřve, co tam vůbec lezete, že už chce zavírat, a podobně. Nevím jeslti mají i v popisu práce pochlebovat svým potencionálním zákazníkům, asi ne (:D), každopádně v jednom obchodě mi paní obdivovala, jak krásně mi prej jdou kalhoty do kozaček, že jí to tak nikdy nejde :D. Njn, ještě asi holt nepřišla na kouzlou skinny jeans. V dalším obchodě mi prodavačka řekla, že se jí strašně líbí můj šátek a v jiném mi pochválila brýle:o). Ani mě tam nikde nic moc nezaujalo, a když už, tak to samozřejmě bylo dost drahé. Ale ani tak jsem neodešla s prázdnou, to zase nééé. V Guess jsem neodolala a zkusila si blejzr, po kterém pošilhávám už asi od jara, a černé rifle. Ty my sedly jako ulité, takže mi říkají pane, muheheee. Ještě m ina začátku dala prodavačka takovej stírací los na slevu, a že když tam budu mít třikrát stejnou částku, můžu to použít, takže jsem měla ještě 10% slevy:D. Tentokrát tam měli ale nějakej komplikovanější "turniket" - euhm, nevím jak se tomu správně říká??? - na kreditku a potom co jsem tam s  ní projela mi to prostě nešlo, tak se mě ta prodavčka ptala, jeslti chci aby to udělala za mě, a pak chtěla vidět moji ID. Tak jsem si řikala, jeslti když jsem nevěděla jak na to, si nemyslela, že jsem to ukradla:D. Ukázala jsem jí český řidičák a v pohodě:D.

V neděli tak byl opravdu válecí se doma den, i když mi docela bodl, abych pravdu řekla. Ráno jsem chtěla volat domů, ale mamince se něco stalo se skypem a sama na to samozřejmě nemohla přijít, tak jsem asi aspoň  převlíkla postel. Oni tu mají na přikrytí jen takové to prostěradlo a na tom mám teda ještě normální peřinu jakože, ale je to jen ta deka, není to povlečený a koukala jsem do skříně s povlečením a takové povlečení jako známe my tu asi nevedou a strká se to do pračky celé. A kdyby mi byla zima tak tu mám takovou jakože vlněnou/pletenou přikrývku, těch taky ve skříni s povlečením mají několik na vyměnění. No aspoň je s tím míň práce na druhou stranu, když se nemusí převlíkat peřina. Vlastně to tak měli i v tom hotelu v SF co si vzpomínám. Dokonce jsem si i uklidila v pokoji trochu!!!! Rozumějte sesbírala a zlikvidovala kupičky hadrů, a utřela prach!! Pak jsem si vyřídila korespondenci na pc, po sto letech měla session na icq, a až jsem se tu pak nějak zapomněla a asi o půl čtvrtý jsem si uvědomila že mám vlastně hlad. Však už tu na mě mezitím Melissa nakukovala, jestli ještě žiju:o). Tak jsem se vypravila dolů, slyšela jsem tam nějaký neznámý hlas, tak jsem si říkala kdo tam asi je, protože jsem nevěděla o tom, že by se čekala nějaká návštěva. No nakonec tam byla Ianova máma, takže jsem konečně měla tu čest se s ní seznámit naživo. Melissa se mě potom ptala, co si o ní myslím, a jeslti jí dám za pravdu, že je lehce excentrická, a teda asi trošku je, no:D. Už jen podle vzhledu - dost jsem se smála když mi ji Melissa jednou popisovala - například nosí strašně "neviditelný" příčesek, o kterém si myslí, že vůůůbec nejde poznat, že se jedná o příčesek a vypadá to strašně vtipně přitom:D. Teda, já ji znám z fotek jen ale tam to clověk tak nepozná. Možná ale když řeknu, že pracuje jako psycholožka/therapist, tak to asi mluví za vše, a má deformaci z povolání:D. Když jsem přišla, tak se nejdřív sotva otočila, protože držela Harrisona, tak mi tak sotva podala ruku, no ale potom jsem si zrovna napouštěla vodu na pití a ona ke mě přišla a uplně mě tak chytla a pořád opakovala jak je ráda že tam jsem a že mě tam mají a tak:D. No jsem zvědavá jaký je ten Ianův stepdad, protože o tom jsem už taky hodně slyšela. Toho uvidím asi hned na těch křtinách.



Tripleťáci

Jinak mimča nám rostou jako z vody...zvlášť Noah je už je můj "big guy", uvědomila jsem si, že tak nějak podvědomě ho beru jako "velkýho staršího bráchy:D:D", asi to dělá ten rozdíl ve velikosti v porovnání s Chloe a tím, že sám dokáže nejlíp držet hlavičku a i když každý z nich umí líp něco jiného, tím že Noah má největší zájem o hračky, nejvíc se všemu nahlas hihňá a má "nejvyspělejší" pláč mi prostě evokuje to, že je "větší":D. Když ho vezmu jen za ručičky a pomalu ho vyzvednu do sedu, hravě už to zvládá i s hlavičkou a dokonce i když ho pak pustím zpátky dolehu, borec je to:D! Chloe je v tomhle zatím pořád ještě nemotorná a její hlavička je pořád dost "wobbly"! Harrison je sice pořád nejklidnější, každopádně jeslti jsem ještě před pár týdny říkala, že NEUMÍ brečet, tak teď už bych vám lhala, kdybych pořád tvrdila to samé:D! Asi jsem to zakřikla holt. Občas si pláčem umí vyžádat svoji pozornost, a běda tomu, když ho krmíme a on to dopije a má pořád hlad nebo mu láhev vyklouzne z pusy, to je z něj rázem ta nejhlasitější siréna!!! V posledím asi týdnu začíná být protivný když je ospalý, tzn, že když začne řvát, je to většinou známka toho, že je unavenej a potřebuje usnout. Jeho pláč je však ale pořád ještě takovej "nevyvinutej", nevím jak to mám popsat, ale proti těm dvoum zní pořád víc jak novorozenec a prostě jinak. Asi ho budu muset natočit:D. Každopádně je to pořád takový sluníčko malinkatý, pořád se "zubí" svýma bezzubýma dásinkama kdykoliv se na něj podíváte nebo promluvíte. Nejvtipnější je, když ho chovám a třeba se na něj ani nekoukám a nečemu se směju a on jak me automaticky vidí se smát, tak se taky začne smát, to je strašně roztomiloučký. A pokaždý když se ráno/během dne probudí, tak je to s velkým úsměvem na rtech, to člověku prostě hned zlepší náladu!!! Zato Noah je v poslední době malý otravný smraďoch:D! Dokonce předčí i Chloe, která je proti němu hodňoučká a klidňoučká, pokud zrovna nemá jeden ze svých břišních záchvatů. Za posledních pár dnů jsem ho občas chtěla fakt uškrtit, a nebyla jsem sama! Za prvné vyžaduje nejvíc pozornosti a nejradši by se chtěl NEUSTÁLE chovat, nebo si s váma hrát, "povídat", nebo alespoň to, abyste se na něj koukali. A běda vám, pokud si vezmete do náruče jednoho ze sourozenců a on to uvidí:D. Občas hází takové pohledy, jako kdyby tomu rozumněl a ŽÁRLIL, v lepším případě pro jistotu spustí pláč a snaží se obrátit pozornost na sebe!! Ale jakmile se na něj člověk podívá, tak vykulí ty svoje obr kulatý kukadla, až se někdy bojím, že mu vypadnou z ďůlků, a začne se smát a šklebit, takže je mu rázem odpuštěno! A to i potom, co půl dne odmítá spát a násilně se snaží mít otevřené oči a pritom je k smrti unavený a řve a nutí vás chodit s ním hodinu dokolečka kolem třech místností!! Pak konečně usne ale jakmile ho položíte tak se vzbudí a kolotoč začne nanovo, v lepším případě zůstane spát pět až deset minut:D. Mám obavu, že právě Noah bude taková moje "druhá Isabella", tedy strašně aktivní, neustále se musí pohybovat, kopak nohama a rukama, mít pozornost, a něco dělat, mít společnost atd., a tím pádem asi bude sranda ho zabavit:D. Když se ale začne řehtat nahlas, což je dost často, tak je to to nejvtipnější a nejroztomilejší na světě:D. Naznaly jsme, že část Chloeiných problémů asi fakt byla kolika, protože jak už jsem možná někde psala, její nálada se teď docela zlepšila a zdá se, že řve o něco mín a když ji nic netrápí, tak se vlastně dokáže sama zabavit mnohem líp než její bráchové, klidně vydrží sama sedět v houpačce, sedačke nebo tom polštářku a koukat a spokojeně mručt a povídat si. Má dva druhy mručení, spokojené a když je naštvaná a nevrlá a něco ji bolí. To spokojené je strašně roztomilé, mručí strašně jemným hláskem a prostě, jak kočka vrní když se jí něco líbí, tak Chloe mručí:D. V poslední době si oblíbila takového plyšového slona, resp. je to takovej plyšovej čtverece asi 15x 15cm a uprostřed je přidělaná hlava slona, a ona se s tím strašně ráda mazlí a strašně se jí líbí ten plyšovej materiál a vždycky si to tak uplně chytá a začne u toho právě spokojeně mručet:D. No, umačkala bych je všechny! V týdnu ale asi od pondělí do středy měla večer ty nejhorší záchvaty co jsem kdy viděla na ní:(. Takže jí to bříško fakt musela bolet dost, vždycky je celá napnutá, břiško a nožky má našponované, někdy i ruce a řve a řve a řve! Dvakrát z toho jsem ji držela zrovna a pochodovala s ní kolem dokola, a čekala než se uklidní a musím říct, že poprvý jsem z ní byla docela nervní a dost jsem se zapotila, každou chvíli jsem si říkala, že se jí z toho něco musí stát, uplně jsem jí automaticky musela poplácavat po zádech o sto šest, jako aby jí to pomáhalo popadnout dech, protože to fakt vypadalo, že se každou chvíli nebude mcot nadechnout nebo něco, dokonce to vypadalo, že si i vyřve hlasivky nebo z toho bude mít infarkt, no hrůza!!!!!! Div jsem se nerozbrečela s ní, Melissa z toho taky byla zas nějaká přepadená a nedivím se jí teda. A to jsme si mysleli, že se jí to už lepší! A prostě je jasné, že to má kvůli zažívacím problémům, protože je to jen vždycky než když jde na velkou, nebo má větry nebo i když si odkrkne. Až jednu z těhle činností udělá, hned s ejí uleví a je ticho:(. Tuhle byla na wc asi DEVĚTKRÁT za den, chudáček:(. Konečně se ale Melisse podařilo zkontakovat doktorku a prostě si od ní vyžádat aby je poslala k nějakému specialistovi. nechápu ten systém jejich zdravotní tady občas, a prostě nechápu, že doktorka je tam nemůže poslat sama a že to neudělalyuž dřív nebo něco......nakonec je poslali až do Chicaga, takže jsem tu ve čtvrtek byla sama jen s klukama. A teda řeknu vám, že mít dvě a TŘI mimina je velkej rozdíl:D!! Mít "jen" dvojčata, tak jsme vysmátí:D, dokonce jsem měla i klid a asi hodinu jsem se NUDILA. Měla jsem čas si udělat manikůru, umýt láhve, najíst se a ještě trochu poklidit kuchyn a koukat na tv bez toho abych někoho držela! Dost nezvyk. Asi někdy po poledni volala Melissa jak na tom jsou, a zněla docela pozitivně, tak jsem byla ráda, protože z té schůzky byla trochu nervní a nemohla kvůli tomu ani spát. Sice ji nědělali nakonec ani nic moc jiného než normálně u doktorky, tj. prohmamat břicho maximálně, ale zato prý pozorně poschlouli a dávali Melisse různé otázky a ptaly se na detaily, podívali se na video jejího záchvatu, který jsme natočili a podívala se na fotku plínky. Použité. Zní to nechutně, ale prostě třeba ta doktorka dětská se vždycky fakt tvářila jako kdyby tomu nevěřila ani a bylo jí to jedno. Takže se vrátili s tím, že jsme na nové formule, a že když nezabere tato, tak už nic. Taky je docela drahá (docela malá plechovka za asi 35dolarů) a jsou v ní nějak oddělené proteiny (v těch normálních jsou dohromady,  tak nevím co to přesně znaemená:D), a prostě asi je alergická na mlíko a má pravděpodobně laktozovou intoleranci. Prý by to mělo fungovat docela rychle, a první výsledek být poznat už během prvních třech dnů, tak uvidíme!!!! Snad to bude fungovat, fingers crossed!!!
Jinak naše nejoblíběnější hra je "na pusinky":D. Položím si je všechny vedle sebe, nejlip na gauč abych si před ně mohla kleknout a dosáhnout na všechny a upusinkovávat je k smrti a šišlat na ně, to se jim strašně líbí a hihňají se u toho, nejvíc Noah teda (Chloe se tenhle týden vlastně poprvé zasmála NAHLAS - K S-E-Ž-R-Á-N-Í:o)) a strašně se jim to líbí a uplně je vidět že čekají na další. A mě se to líbí taky, že lol. Vtipnost největší, když vás sledují tři páry malých očiček, ze strany na stranu, jak na tenise:D:D. A mimochodem, nevím jeslti se jim už něco děje s dásněma a připravujou se na růst zoubků, každopádně největší zábava je teď "jak si narvat ruku a nejlíp celou pěst" do pusy a vyslintat celé loučičky:D:D:D.


Jinak, když už mluvím i o "normální" dětské doktorce, tak tam jsme zase byli na "výletě", protože nás čekaly další injekce, což se opět rovnalo menšímu výletu na severní pól a překvapivě tam zase bylo všechno na dlouhé lokty. Nejdřív rekly, že stačí když se zváží obleční/v plínkách, tak se zvážili a čtrvt hodiny na to přišly s tím, že aby mohli dobře naměřit injekce, musíme je zvážit ještě jednou a bez oblečení a se suchými plínkami. Jesus! A ta doktorka mi přijde taková trochu mimo..nebo né mimo, ale její péči bych zase až tak moc nevěřila (viz faux paus s kozím mlíkem, to, že nám řekla že je můžeme krmit už a všichni se tomu strašně přitom diví, protože na to nejsou zralý - což vlastně řekly melisse i v tom Chicagu).

Ve středu tu u nás doma taky byla nějaká paní z "health development department" či tak něco  - zkrátka a dobře "health visitor" jak tomu říkají v UK, co se  přijdou mrknout na mimča domů a zkontrolovat jak rostou,  též je zvážit mrknout se jak se vyvíjí. Přišla mi mnohem lepší než ta dokorka, a taky si zapisovala všechno o CHloe a jejích problémech a zdálo se, že jí to zajímá mnohem víc než doktorku a vypadala víc důveryhodně a hlavně souhlasila, že to prostě není normální. No a jinak sotva dosahujeme na pomyslné "škále velikosti mimin" třech měsiců. Nejlíp si vede Noah, který je na tom stejně jako menší třímesíční mimino, někde za ním Harrison, no a CHĺoe se koblížek maličkej sotva může počítat za třímesíční. I když už jim teď na konci února vlatně byly měsíce čtyři.

V úterý Melissa chtěla jet nakupovat večer do Sam´s Club s tím, že Ian pohlídá děcka až přijde z práce a my pojedeme nakoupit. Jenomže ten den zrovna měl nějakou dlouhou poradu v práci a dost se zpozdil a ještě se necítil moc dobře, tak Melissa dostala ďábelksý nápad, že co bych řekla na to, kdybysme zkusili vyjet se všema mimčama. Oni totiž všichni tři takhle najednou kromě doktora a návštěv u známých ještě nikde nebyli. Tak jsme asi v pět odpoledne začly strojit a chystat výpravu tripleťácké družiny, moc se jim to nelíbílo, a než jsme je naložily všechny do auta, Chloe a Noah si málem vyřvaly hlasivky! Sam´s Club, což je asi něco na způsob našeho Makra, kde se všechno prodává ve velkém a po víc kusech a je to o něco levnější než v normálních supermarketech, je ve městě vzdáleném asi dvacet minut od nás. V autě se pak všichni doela uklidnili, a spustil vždycky jen Noah když jsme zastavily na semaforech. Sedačku s Chloe jsme naložili do nákupního košíku a sedačky s klukama do"kočáru", nebo teda spíš takové konstrukce na kolečkách, kam se dají sedačky z auta za sebe, takže to vypadá fakt vtipně, jak je to strašně dlouhý a klukům tam vykukovaly za sebou jen jejich malé hlavičky:D. No a asi nemusím říkat, jakou jsme byli senzací pro ostatní návštěvníky supermarketu. Hned po vkročení do dveří k nám přiskočila nějaká prodavačka a začla se vyptávat jestli to jsou trojčata, a ptala se MĚ, jestli jsou moje:D:D:D, a kdy se narodili a nakukovala na ně a volala kolegyni at se jde podívat, co tam máme. Zastavili se sice už asi "jen" další dva lidi, ale otočila se  na nás nejmín půlka supermarketu a ode všech, které jsme míjeli jsme mohli slyšet slovo "triplets" popřípadě "three babies" nebo něco jako "les tres..." - prostě ve španělšitně, no:D. Vezla jsem kluky, takže jsem měla nejvíc pozornosti, protože né všichni si všímali že třetí je v košíku. Ten kočár mi fakt přišel strašně vtipnej, a Melisse taky, když to zatím moc nepoužili ještě , takže jsem z toho měla pusu od ucha k uchu nejdřív, potom už mi ale to, jak se na nás každej otáčel bylo skoro až nepříjemný. Byla to ale fuška, Chloe pak ke konci naší výpravy dostala ještě v tom supermarketu svůj hysterák, takže jsme z toho byli nervní, do toho Noah poknikával a chtěl krmit, ještěže Harrison byl tak hodňoučkej, no ale měli jsme dost a naznaly jsme, že třetí osoba by se ještě hodila, zvlášt s tím nákupem. Myslím, že dlouho se se všema takhle nikam nevypravíme, a když už, tak abysme jely všichni tři.

Tuesday 1 March 2011

Chicago downtown!!!

Tak konečně jsem se dočkala!!!! V sobotu jsem konečně měla možnost navštívit první velkou metropoli (pokud nepočítám SF) - Chicagooooooo!!! Moooc jsem se na to těšila, takže pokud chcete číst dále, tak jenom na vlastní nebezpečí - to kdyby se moje ódy náhodou nějak zvrhly:D!

Důvod návštěvy města byl však poněkud jiný - Ian domluvil prohlídku jedné college v centru Chicaga pro svého patnáctiletého synovce Christophera. I když mu sice ještě nějaký čas než opustí High School zbývá, Ian si myslel, že by to pro něj byla dobrá motivace. Je to totiž syn přesně toho bratra, o kterém jsem se tu už jednou zmínila, že byl asi před čtyřmi lety zavražděn:(. Ten kluk to asi taky nemá lehký, jeho máma má asi další tři děti pod pět let, a Melissa říkala, že toho chlapa, jak s ním žije asi Christopher moc nebere....oni na něj asi moc nemají čas a prostě sami nemají snahu ho nějak motivovat - on totiž na školu asi docela kašle, nemá žádné vyhraněné zájmy a moc dobře se neučí, nějaké předměty musel opakovat a tak....Ian s Melissou si ho občas brávaly na prázdniny a snažili se mu pomáhat. I když bydlí asi hodinu odsud, Melissa litovala, že nebydlí blíž, aby se ho mohly "ujímat" častěji. Každopádně účel byl ten, že ho taková škola třeba motivuje a inspiruje v tom, aby se začal ve škole trochu víc snažit....přitom se zdá jako docela fajn kluk....a má asi třiceticentimetrové afro, a myslí si, že je to strašně cool:o). Až jsme čekali, jestli se ho mimča neuleknou:o). Ian to tak chtěl spojit s tím, že se podíváme na školu a já se tak aspoň konečně mrknu do Chicaga! Christopher přijel už v pátek večer s Ianem z práce, protože v sobotu jsme museli vyrazit už brzo ráno - v nekřesťanskou hodinu na sobotní ráno - 7:15.

Nejdřív jsme totiž jeli autem do asi 20 min. vzdáleného městečka Elgin a odtud poté vlakem do Chicaga. Časově to asi vyjde nastejno jak vlakem tak autem, ale ono asi řídit a parkovat v centru města by nebylo nic moc. Máme tu jiný vlakáč, který je ještě o něco blíž, ale prý tam v sobotu nic nezastavuje, anebo jenom pomálu. K vlakáči jsme dorazili asi s dvacetiminutovým předstihem, Ian si šel ještě vybrat peníze, aby měl nějakou hotovost, chlapi chvilku bojovali s autem na zaplacení parkoviště, nějak to blblo, a pak už jsme si šli koupit lístky na vlak. Vlastně ani nevím kolik to přesně stálo, protože to platil Ian a na lístku to není napsáno:o). Chvilku jsme si sedli do čekárny (která by se mimochodem dala směle přirovnat k té naší, české, co se vzhledu týče), a poté jsme se odploužili čekat ven, což se později neukázalo jako moc dobrý nápad, protože pořád nám do odjezdu vlaku nějaký čas zbýval a venku šíleně MRZLO!!! V tu chvíli jsem začínala mít pocit, že jsem asi trochu podcenila Illinoiské počasí, i když mě uklidňovalo to, že přece jenom bylo docela brzo ráno. Podle počasí totiž mělo být docela slušně, den předtím bylo asi 10 stupňů, a dva dny předtím dokonce nějakých 16!!!!, a i když na víkend hlásili trošku ochlazení, pořád ukazovali že bude slunečno a pár stupňů nad nulou. A i když jsem byla varována, že v Chicagu většinou docela jde zima od těch jezer, že, tak jsem se nějak extra jak na Sibiř rozhodně nezazimovávala. Klepala jsem se jak ratlík lol, samozřejmě jsem si zapomněla rukavice, takže mi potom Ian věnoval ty své a i když jsem chtěla odmítnout  s tím, že to přežiju, nakonec jsem byla ráda, že jsem je měla. No, poučení pro příště, ale to holt není u mě nic výjimečnýho, že:D:D. A potom už konečně přijel vlak, který vypadal nějaký větši než ten evropský, jak nákladní a já si posléze uvědomila, že je dvoupatrový:D. Proto když se mě Ian ptal, kam se chci posadit, tak jsem odpověděla že přece nahoru, že my dvoupatrový vlaky nemáme lol. Teda aspoň jsem s ním zatím nejela. Rozhodně to nebyl hezký/nově vypadajíci vlak jako třeba v Anglii, a nahoře v tom druhém patře vypadalo trošku jinak, uprostřed byla taková železná konstrukce, tam se daly dát třeba zavazadla a sedadla byli jenom podél oken, takže se sedělo jakože zády k oknu a jen na konci byli dvě sedadla vedle sebe, které čelily dopředu:o). Celá jízda trvala asi hodinu a půl, protože to zastavovalo na každé zastávce v každém prdelákově. Ale tak to mi vůůůůbec nevadilo, pozorovala jsem cestu a krajinu, Ian skypoval se svym strýcem z DC, za kterým v květnu pojedeme a Christopher vyprávěl svoje školní story. Což dost jsem se divila, když třeba říkal, jak ho nějaká učitelka vykázala ze třídy matiky a "zakázala" mu chodit na její hodiny do té doby, než si uvědomí, že by měl věnovat studiu lepší pozornost??! Tak si podle všeho asi týden místo matiky seděl před šatnama na kampingové židličce, jedl svačinu a četl noviny do té doby, než to zaregistroval ředitel:D. Sranda, kéž by mě takhle vždycky vykázal i pan Nečesal místo bezmyšlenkovitého opisování příkladů z tabule lol. Taky naproti nám seděli asi tři kluci, kteří se k nám najednou začli hlásit, protože podle rozhovoru poznali, že jsme měli stejný cíl cesty - prohlídku školy - docela dobrá náhoda:o).

A zanedlouho už jsme vystoupili ve Windy City!!!!! Nepopírám jak "excited" jsem byla, až konečně uvidím Americké velkoměsto!!! Tamější vlakové nádraží, tedy tam kde jsou koleje pořád ještě nevypadalo nějak působivě, podobně jako v Elgin, nádražní budova však už vypadala jinak - nově postavená a zmodernizovaná. Šli jsme si odskočit a zanedlouho už nás schody dovedly před tu BETONOVOU DŽUNGLI:D!!! Všude kolem výýýýýýýýýýýýýsokanské budovy všude kam oko dohlédlo - a že vlastně díky těm mrakodrapům moc daleko nedohlédlo. Byl to dost zvláštní pocit, stát tam tak , připadat si maličká jako mravenec a čučet na ten pohled co znáte maximálně tak z amerických filmů. Být tam sama, tak se asi cítím hooodně ZTRACENĚ, takhle jsem si to fakt docela dost užívala a zase jednou měla pocit "wow, jsem v Americe":D!!! I když jsem umírala touhou cvakac spouští foťáku a fotit jednu mrakodrapovou "špičku" v pozadí modré oblohy za druhou, mrazivá zima mi to nějak nedovolala a trošku krotila mé nadšení. MRZLO totiž parádně a já jsem opět litovala toho, že jsem se přece jenom nenavlíkla jak na Sibiř:D. Proto jsem se modlila, ať jen je ta college co nejblíž a my jsme už brzo v teplíčku. Taky jsem nějak nestíhala snídat, a tam nás měli čekat koblihy a káva, tak jsem se těšila i na to, až něčím vyplním vyhladovělý žaludek! Škola opravdu nebyla zase až tak daleko, cestou jsme potkali tolik známou a donedávna největší budovu "Sears tower", která je teď  už Willis tower  a je vlastně hnedka u vlakáče. Taky jsme mrkli na nějakou restauraci Italian Village, jejíž maličká a téměř "evropsky vypadající" budova je namáčklá mezi dvěma mrakodrapy - docela vtipný pohled, nebo mrakodrap, pod nímž, když si stoupnete, tak vypadá jakoby na vás padal, protože je postavený lehce prohnutě. No byla to procházka zabírající cca čtvrt hodinky, a chvílema jsem občas zapomínala i na to, že se třesu jako ratlík a nestačila se rozhlížet na všechny strany, ulice a hlavně koukat do oblak na konce všech těch budov. Nebýt Iana, který nás vedl, tak do mě díky tomu všemu rozhlížení asi brzo picne hned první auto v první ulici. Byl to fakt super pocit, být konečně "tam":D!

Zanedlouho jsme našly budovu školy, přišli jsme přesně na čas - na desátou. Ve vestibulu místnosti jsme byli  poslány do "čekací" místnosti, kde už byla většina "maybe students-to-be" shromážděna, Ian nás šel "zapsat", mezitím jsme si každý uloupili koblihu a čekali, než si nás všechny přijdou rozebrat. Ještě jsem zapomněla dodat, že škola se jmenovala " Tribeca Flashpoint Academy ", a je to takzvaná "digital media arts school" - nabízí tam studium Film & Broadcast, Recording Arts, Animation & Visual Effects, and Game & Interactive Media. Poté co jsme si odložili bundy, jsme byli rozděleni do skupin podle toho koho jaký obor zajímal. My jsme se tak připojili k té poslední skupině - Game and Iteractive Media. Studenti co studují takový obor, se tak učí vytvářet videohry, počítačové hry, různé aplikace jako aplikace pro iPhone atd. Škol takového druhu asi moc není, a vypadalo to na docela prestižní školu. I když říkali, že nejsou moc velcí a je tam asi "jen" šest set studentů, budova měla několik pater a byla vysoce moderní, kdybych nevěděla kde to jsem, ani ve snu by mě asi nenapadlo, že se jedná o školu. První dojem byl, že jsme se ocitli v nějaké galerii - všude po stěnách byli rozsázené velké, barevné, moderní, grafické obrazy, no vypadalo to docela cool a mohla bych tam klidně i hodinu chodit a koukat jen po stěnách a rozhodně bych se nenudila. Byli jsme provedeny školou a všemi třídami, které vlastně ani jako klasické třídy vůbec nevypadaly. Prováděly nás asi tři "kluci" - učitelé (???), a vždycky nám k tomu něco řekli, co se ve které třídě většinou děje atd. Skupina jsme byly docela početná, vůbec jsem nečekala, že tam bude tolik lidí - Ian tam totiž nejdřív volal a prostě to vyznělo, jako když tu prohlídku domlouvá, tak jsem myslela nejdřív, že tam budeme tak nějak sami a vlastně si to myslel asi i Ian:o). Ale zpátky ke třídám - docela jsem čučela, jak to tam mají supermoderně zařízené, v každé třídě bylo cca dvacet až třicet počítačů "jablíček":D - hned se mi vybavila naše stará počítačová učebna na Střední, která by se mohla jít zahrabat (:D). A když už asi ve dvou třídách chyběli počítače, tak v každé lavici byla zásuvka na laptop. Ale jak už jsem řekla, takových škol takového druhu tu prý taky není tolik. Dokonce tam měli asi dvě profi náhravací studia (!!!), na natáčení zvuku k filmům, ozvučení videoher atp.!!! Fakt super!!! V jedné třídě nás posadili do místnosti s velkou LCD obrazovkou a ukázali úryvky prací studentů. Pak tam i přišel někdo jako "ředitel" školy, lépe řečeno ten, kdo ji založil a "vymyslel". Povídal o tom, že i když se rodiče většinou zhrozí toho, když jím dítko oznámí, že by se v budoucnu chtělo věnovat vymýšlení a tvoření videoher například, ale zato to má asi vysoké uplatnění, že. Z minulého roku si prý našly práci v oboru snad všichni z "maturantů", a taky tam povídal příběh kluků, kteří si takhle vymysleli jednu jedinou aplikaci na iPhone, která se stala tak oblíbená, že na tom dost zbohatly a co víc, ted mají sami vlastní firmu někde naproti té škole a jsou dost vysmátí!!! Taky s tou školou spolupracují a jezdí tam přednášet tvůrci ze všech známých filmů jako Ice Age, Nemo, WALL-E aspol., jedno to jméno bylo dokonce známé, ale už si  nevzpomenu:o). V poslední třídě nám zase byli puštěny nějaké ukázky a budoucí studenti se měli možnost ptát na dotazy, přišel je tam zopodvědět i současný student, aby to měli z první ruky. Bylo to fakt zajímavé a koho to baví, a "má na to", má fakt tu výhodu, že si tam vlastně většinu času "vyhraje", prostě to není tupé učení se něčeho nazpamět. Ale taky tam asi neberou každého, že. I Christophera to asi dost zaujalo a Ianův plán motivovat ho měl možná i účinek - když jsme přijeli domů, šel tu na počítač a za chvíli nám Melissa předčítala jeho status - že chce zapracovat na svých známkách ve škole a poté si tam mimochodem napsal status číslo dvě, který nás "lehce" rozesmál - bylo tam "I had lots of fun in Chicago with uncle Ian and his HELPER!!!!!!!!!!!!!!!!!:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D Tím samozřejmě myslel mě, kdyby vám to náhodou nedošlo (:D). Takže jsem helper, bezva:D!!!

Po prohlídce školy, která mohla trvat asi tak dvě hodiny, možná i maličko víc, jsme byli dost vyhládlí, takže bylo rozhodnuto, že si půjdeme na oběd. Ian se mě ptal co chci, no a pak mě vzali na Chicagskou specialitu - deep dish pizza neboli Chicago-style pizza:D. Zkrátka a dobře je to pizza, která je asi tříkrát tak vysoká než ta normální, je tam víc "tomato sauce", párky, sýr, co chcete, a je prostě pečená v takové "vyšší" nádobě, a ta kůrka kolem je taková křupavější:D. Skoro taková "pizzová buchta" lol. Na cestu do té restaurace jsme si vzali taxíka, a i když byl krásný jasný a slunečný den, přece jenom jsem tomu byla docela ráda, protože ta mrazivá zima to dost kazila a ani by se mi v tom pěšky jít nechtělo. A vlastně ani nevím jeslti to bylo ve vzdálenosti, která by se dala ujít. Po cestě jsem zase div nevypadla okýnkem, jak jsem se rozhlížela na všechny strany ve snaze zahlédnout toho co nejvíc. Co jsem nezmínila a je na Chicagu trošku zvlášstní je, že tam jsou všechny ulice v pravém úhlu, takže prostě i když se podíváte na mapu, jsou tam samé "čtverečky":D, a všechno se tak zdá jako jedna dlouhatánská ulice. Ale ulice se tam aspoň zdají dobře označeny. Restaurace "Uno" (pak tam byla ještě jedna, ve stejné ulici, s názvem "Duo" - to mi přišlo docela vtipný:D), se nachází hned u Michigan Avenue, a je to vlastně ta původní restaurace, kde se ta pizza začínala vyrábět a kde ji "vymysleli". Asi proto tam bylo docela narváno a bylo to plné turistů aspol. Vybrali jsme si pizzu a bylo nám oznámeno, že stůl budeme mít volný asi za dvacet minut. Tak jsme se aspoň šli projít kousek dál po ulici, obejít "blok". V této části města bylo poznat, že už je víc rušno, už tam chodili i davy lidí, hrál černoch na saxofon, začínali obchody a prostě už tam bylo mnohem víc rušno a bylo vidět, že to tam "žije". Ta ulice celá prý někdy v minulosti vyhořela. Akorát nám to vyzbylo na těch asi dvacet minut a za další dvě minuty po příchodu zpátky do restaurace, nás zavolali takovým jakože rozhlasem, že nás stůl už je připravený. Bylo to tam fakt NARVANÉ, a pořád tam čekala dost velká fronta. Zachvilku už před nás číšnice postavila celou tu nádobu z pizzou, ze které jsme si nabraly všichni tři:o). Mimochodem se mi strašně líbí, jak se tam tak o vás víc starají a pořád se ptají jeslti něco nepotřebujete a hlavně že pití si objednáte jednou a pak už vám automaticky dolévají jakmile uvidí, že máte dopito a prostě už se to "nepočítá". To by mohli zavést i u nás. Bar restaurace a vlastně celý interiér byl původní a dost se podobal typické anglické hospůdce.

S plnými břichy jsme se pak vydali dál na samotnou Michigan Avenue. Prošly jsme takřka celou tu hlavní ulici, opět jsem se nemohla nabažit toho výhledu, nacvakla jsem pár fotek, ale jelikož svítilo dost ostré sluníčko a většina toho nejvíc cool výhledu byla proti němu, tak nic moc. Ian mi k tomu dával výklad (:D), a pak jsme se zastavila u budovy Tribune Tower, tuším (euhm), kde se vydávají noviny a ve které jsou zastaveny kameny, které zpravodajové pro Chicago Tribune přivezly z významně historických míst po celém světě. Takže jsme obcházely celou tu budovu a hledaly z jakých míst tam ty kameny jsou a jeslti tam třeba nebude i ČR. Samozřejmě nebyla:D, zato tam byly místa od Čínské zdi až po tu Berlínskou. Myslím že poblíž se ale alespoň nachází, Cermak street, která vám asi už napoví, odkud vítr vane. Ano, byla pojmenována po českém emigrantovi, jakémsi Antonínu Čermákovi, který tam byl asi i tři roky starostou. Jo a taky jsem si vzopmněla, že když jsme procházeli jednou ulicí, tak tam byla jakás kamenná budova, která je tak "težká", že se propadá do země!!!

Jinak ulice byla plná obchodů, od značek, které mi nic neříkali až po ty známé jako Vera Wang, Jimmy Choo, Prada, Chanel, Cartier, a třeba i Tiffani. Ach. Ian dokonce sám nabídl, že když někam budu chtít vlízt, ať řeknu, že počkají. Takže jsem samozřejmě neodoelala, a prolezla jsem některé ty luxusnější značky, kterých tam byla většina, jako i ty více dovolitelné obyčejným "smrtelníky". Chlapi na mě trpělivě čekali, popřípadě se bavili hraním si s iPhonem, takže se ani moc nenudili:o). Pak jsme se rozdělili, já šla na boty a kabelky a oni do Apple Store. Tam jsem ale nemohla chybět také, takže jsem přišla posléze:o). Byl to přesně ten typ obchodu, který znám tak maximalně z tv a videí, kde si to můžete pěkně "ošahat", takže jsem si vyzkoušela sluchátka za několik set dolarů, nový nano iPod a hlavně jsem si pohrála s iPadem, achich ach!!!
No a pak jsme cestou potkali H&M, které se nám stalo osudným. Chtěla jsem se tam jenom "mrknout", no ale to se jaksi nedalo:o). Takže jsem si konečně pořádně pokoupila ve velkém stylu lol, háemko to bylo asi čtyřpatrové, takže něco trvalo, než to člověk jen tak "narychlo" proleze, že:D. Ian s Christohpherem šli do pánského patra, a Ian taky neodešel s prázdnou. Já jsem si tam též pár kousků vybrala, před zkušebníma kabinama byla menší fronta, takže to nás taky zdrželo, no každopádně na mě trpělivě čekali:D. Takže jsem si pěkně pokoupila, musím uznat, že je to tu OPRAVDU LEVNĚJŠÍ. Ceny se svojí částkou na cenovkách pohybujou asi na stejné úrovni jako v Anglii, až s tím rozdílem, že libra je cca 29kč a dolar 18kč, že, takže je jasné kde je to výhodnější:D.
Když jsme vylezli zpět na ulici, byli už téměř čtyři a nám měl jet v pět vlak zpět domů:(. Proto jsem bohužel nestihli vyjet na vyhlídku do Hancock building, na kterou jsem se dost těšila, tak jsem byla docela zklamaná, že jsme to nestihli:(. Samozřejmě to bylo svedeno na mě a mé nakupování (ale jen ze srandy samozřejmě :D). Tedy, my nejdřív mysleli, že to třeba ještě stihneme, ani tam zase až tak moc velká fronta nebyla, ale zbývala nám asi jen hodina na to. Proto jsme se ptali jak dlouho to asi tak trvá tam vyjet a zase sjet dolů, a slečna nám řekla, že alespoň dvě a třičtvrtě hodiny, že to chvilku trvá holt než se tam vyjede. No, tak alespoň to víme pro příště, že. Ian několikrát řekl, že se kvůli tomu cejtí blbě, že jsme to tak blbě nevychytali:(. ale tak příležitostí bude snad dost a hlavně v létě to bude i lepší a přece jenom až bude lepší počasí, tak bude i příjemnější tam jet něco podniknout. Jak Melissa podotkla, navíc se tam v létě pořád něco děje, tak tam pak můžu jezdit klidně každý víkend, muhehee. Stejně stálo za to i jen tak vidět a procházet se těma ulicema a tak, pro začátek:D:D!

Pak už nám nezbývalo nic jiného, než si jít odchytit dalšího taxíka zpátky směrem k vlakovému nádraží. Tak jsem měla aspoň další malou vyhlídkovou jízdu z taxíka, fakt se mimochodem nedivím, že tam radši jezdí vlakem a né autem:o). Do odjezdu vlaku nám zbývalo ještě pár minut, které jsme šli zabít sednutím si na kafe a pak jsme šli do tzv. "staré budovy", která je ale nově opravená, ale vypadá to tam jako původní a kde dřív jezdili vlaky. Teď je tam z toho jen taková jakože čekárna, natáčelo se tam prý i několik filmů třeba, a kdo viděl film Julie and Julia, tak to tam vypadalo úplně stejně jako když tam Meryl čekala na tu svoji "dopisovací´" kamarádku. Teda, to bylo natočené asi v NY, protože tam je prý právě naoko stejně vypadající vlakáč, každopádně bylo pěkný to vidět takhle "naživo", protože to fakt vypadalo jako v tom filmu.
A pak už byl čas jít na chytit vlak domů, tentokrát jsem si sedli do prvního patra:D. Ještě mě napadlo, že jsem zapomněla zmínit, že předtím než chodí průvodčí, tak všichni dají vstupenky do takových "držátek" na sedadle, i když jsme seděli nahoře, tak to Ian zastrčil právě pod tu kovou konstrukci, ve které byla uprostřed "díra" a bylo vidět dolů do prvního patra, tak aby tam průvodčí dosáhl a nemusel tak chodit nahoru. To mi přišlo takové zvláštní. A taky prej kdyby mě načapali bez lístku, tak mě vyhodí z vlaku:D. ale to nevím jeslti nepřeháněl, někdo si tam pak kupoval lístek až ve vlaku. Každopádně jezdit na černo tak jak sem to občas dělávala z Yorku do Thirsku (:D:D:Dooops) asi riskovat radši nebudu lol!!!

Domů jsme dorazili o něco později než jsme slíbili, což ale Melissa čekala, mimča prý kupodivu dost spala ten den aspoň. Byla jsem totálně vyplivnutá ale docela "hyper a excited" z výletu a s pocitem, že to stálo za to!!!



Jinak po zbytek víkendu se nic moc nedělo, v neděli ráno jsem si tradičně přispala, po té únavné sobotě s brzkým ránem jsem to docela potřebovala, pak jsem mluvila chvilku se svojí rodinkou z ČR, no a jelikož v sobotu měla Melissa tripleťáky celý den sama, tak si vyžádala alespoň chvilku odpoledne volna, a vyrazili jsem do kina na "I´m number four". Jenomže ještě předtím je k  jejímu (ne)nadšení čekala taková méně přijemná návštěva - měli přijet Ianovi rodiče, resp. jeho matka a nevlastní otec. Oni jsou s něma totiž nějací rozhádaní, a pořádně vlastně mimina ani od té doby co jsou z nemocnice doma nevideli. Tedy, matka tu byla parkrát na skok a tenkrát vlastně když jsme byli na víkend v Indianě, ale tot vše...měli jsme vyrážet ve dvě hodiny, a jelikož už bylo asi třičtvrtě a já byla vychystaná, chtěla jsem sejít dolů. Trošku jsem se však zaposlouchala, a trošku mě zarazily lehce zvýšené/rozčilené či jak to popsat (:D) hlasy, takže mi bylo jasné, že návštěva tam stále je, a podle tónu hlasů a nějakých ústřižků, které jsem zaslechla, jsem radši zase zařadila zpátečku, pač se mi nezdálo moc vhodné si tam napochodovat upřostřed nečeho co připomínalo velice rozčilenou diskuzi a chtít se seznamovat s dalšími členy rodiny:D. Proto jsem radši zase zalezla k pc do pokoje a čekala až odejdou nebo až mě Melissa zavolá. Nakonec bylo pár minut po druhé hodině, kdy jsem uslyšela klapnout dveře, tak mi bylo jasné, že už odešly a následně potom pro mě Melissa přišla, jeslti jsem ready. Byla z toho nějaká celá hyperaktivní, a hned mi začla líčit průběh jejich diskuze a nejnovější drby, no zas jsem se dozvěděla věcí:D. Kažodápdně se tak nějak "usmířili" asi, dalo by se říct. Ve zkratce šlo o to, že ten stepdad je prostě nemotorný a neopatrný a jednou málem zasedl mimino (!!!), věčně něco rozbíjí aspol., a jednou když ještě asi v nemocnici přijeli navštívit mimča, tak se choval jak ožralý (ale nebyl), a prostě Melissa nechtěla aby si chovali mimina. Prej má podezření, jelsit nemá nějakého Alzheimera nebo tak něco, že by tomu všechny důkazy odpovídaly a ještě zjistila, že to měl i jeho otec, tak to naznačila Cathy (Ianova máma), a ta to svému manželovi vyslepičila, takže se cítily dvojnásobně uražení, kvůli miminům a kvůli tomuhle, no a konflikt byl na světě:o). Ted jim tu za trest pořád nosí jejich jedinou fotku s miminama (rozumějte dvakrát to přinesly:D!!!), jednou jen tak, podruhé v rámečku na zeď:D. Prej jim to asi dělají naschvál:D.
No každopádně kino jsme stihly tak akorát, jelikož jsme ani jedna nejedly, koupili jsme si nachos a valily do sálu. Film ušel na to, že to nebyl nějaký supertrhák:D, strašně vtipné bylo, že jakmile se hlavní hrdina políbil s holkou nebo něco, lidi (typuju asi nějaké teenagerky hlavne:D), začly tleskat nebo áááchat, no bavily jsme se:D. Za náma seděla nějaká paní s asi čtyřletou holčičkou, která tam několikrát kňučela jak je "scared", no nechápu proč na takový film brala tak malé díte ??! a pořád tam omylem sahala Melisse na hlavu, nebo něco, no OMG!!!

Nazpátek jsme se stavovaly do banky, protože mi Melissa ještě dlužila "výplatu", tak mi napsala šek v autě a já si to šla hodit na účet. Banka byla v neděli zavřená, a bankomat byl jakože v chodbičce vevnitř. Sice to bylo zavřené, ale k bankomatu je možné dostat se odemčením si kreditkou. Teda, kdyby mi to Melissa neřekla, tak samotná si toho asi nevšimnu:D. Takže jsem si odemčela, hodila šek do bankomatu, pohoda jazz. Zádrhel nastal až v okamžiku, kdy jsem chtěla vyjít ven. Ale ouha, nešlo to. Zevnitř totiž byla klika, tak jsem to nejdřív zkoušela jen s ní, jenomže když se to neotevřelo takhle na první pokus, tak jsem automaticky mrkla vedle na zeď, protože tady hodně vedou místo automatických dveří to, že nejdřív musíte zmáčknout na tlačítko na zdi a dveře se otevřou, no však vy víte co mám na mysli (:D)! Tak jsem zmáčla, čekala až se dveře otevřou a ono nic. Z toho jsem si pořád ještě nic nedělala, myslela jsem, že jsem jenom banánka, a prostě mi to nejde zase nebo něco, no nic obvyklého by to nebylo:D. Tak jsem zmáčla podruhé a ono ale zase nic. To jsem už lehce znejistěla a když ani třetí pokus nevyšel, začla jsem trošku panikařit a lomcovat dveřma a různě to zkoušet všemi možnými způsoby, div jsem kliku nevypáčila a ono prostě pořád nic! Říkala jsem si, že prece nemůžu být tak blbá, že neumím otevřít ani dveře (:D:D:D:D), a že by se to porstě tím tlačítkem mělo otevřít samo, dokonce jsem hledala, jeslti se to zase nemá otevřít třeba tou kreditkou nebo něco...ale pořád nic. Zkoušela jsem nakukovat na Melissu ze zdálky do auta, ale ta čučela do iPhonu (překvapivě:D). Bylo mi to lehce trapné, ale jako už jsem chtěla začít vytahovat svůj telefon s tím, že ji musím napsat sms ať mě přijde vysvobodit, že mi to prostě nejde:D!! Když v tom si mě všimla sama, už si říkala co mi tam tak dlouho trvá, že. Tak celá vysmátá přišla ke dveřím, já se taky už smála, že jsem prostě taková debilka, že si neumím ani otevřít dveře. Tak vytasila svoji kreditku, vsunula ji, chtěla otevřít.........a nic! Tak to zkoušela ještě jednou, já též nestačila zevnitř mačkat tlačítko a lomcovat klikou, a dveře se prostě neotvírali! KDyž v tom mi přes sklo říkala, že to tam je někde nahoře nějak zaseklý! Jesus! Takový situace se prostě můžou stát jenom mě:D. Tak už jsem si představovala, že budeme muset někomu volat, ať mě přijdou vysvobodit a že tam zůstanu uvězněná, když v tom se to najednou konečně otevřelo díky bohu!!!!! Docela úleva :D! A díky bohu, že mě někdo mohl vysvobodit, zatím bych se tam teda jak sama neměla dostat ani, ale jako nevím co bych dělala, kdybych tam byla sama a takhle uvízla:D!!!