Random Update

Tak se zase jednou po sto letech poslušně hlásím:o). Nějak totiž, ehm....velké překvapení - nestíháááám! Internet většinou jen přes den checkuju z mobilu, a večer občas pouštím počítač většinou až tak kolem desáté večer a kolem půlnoci ho téměř poslepu vypínám a padám do hlubokého spánku. Ten kdo mě zná, se asi bude velice převelice divit, že jsem ho minulý týden dokonce asi ČTYŘI DNY neměla zaplý vůbec:o)!!!Já starý zavislák!!! Jó, Amerika se mnou asi dělá divy!

Nejdřív jsem měla v plánu napsat "výroční post" - ano, už jsem tu totiž měsíc, lépe řečeno měsíc a půl!!! Než jsem se tak zmátořila něco zase napsat, uběhly další dva týdny a tudíž tím tak příspěvěk na oslavu mého prvního měsíce zde nějak ztrácí smysl. Každopádně nemůžu uvěřit tomu, že už jsem tu tak dlouho, strašně to tu letí a zároveň se ale zdá, že jsem tu už věky, protože dva měsíce strávené doma v ČR se zdají asi tak stejně daleko jako deset světelných let! Teď to asi moc nedává smysl, ale neva:o). Zároveň to taky teď čtrnáctého února byl přesně rok, co jsem minulý rok odlítala po dvouměsíční přestávce zpět do UK, což se zdá jako teď! Divné......

Sv Valentýn
Ale konec blábolení a něco k tomu, co se tu za posledních čtrnáct dní událo. Vlastně nic zajímavého to nebylo asi, každopádně začnu něčím, čím jsem to tu už trošku nakousla - 14.únorem. Jelikož se mě tento "svátek" nějak netýká, ani ve snu jsem nečekala, že ho tu zmíním, protože tento rok se mě tak trochu týkal...rodinka mě OPĚT překvapila, a opět to bylo překvapení milé:o). To, že tu obchody už asi dva týdny předtím překypovaly Valentýnskými motivy, přáníčky, celými sekcemi nápadů na dárky v podobě různých červených a srdíčkových prkotinek atd. mě samozřejmě ani moc nepřekvapovalo, ostatně jsem na to zvyklá z UK, že. Přesto jsem ale nečekala, že to američani asi prožívají o trošku víc, i když jsem to možná čekat měla, když je to "jejich" svátek. Den předtím jsme byli v Targetu, a když jsme míjeli regál s přáníčky, kde byl speciální valentýnský úsek, Melissa se jakoby náhodou zastavila s tím, že by asi měla koupit Ianovi přáníčko a dodala, že sama ale ani nečeká, že by něco dostala. (Už několikrát si totiž postěžovala, že Ian na dárky a takovy věci moc není, a že se od něj nikdy ničeho nedočká. Narozeninový dárek si taky kupovala sama a až dva měsíce po narozenínách). Proto když se v pondělí vrátila z nákupu a se slovy "dneska je Valentýn a tak tady pro tebe něco mám", mě docela překvapila, protože jsem myslela, že si to "odbijou" jen mezi sebou maximálně tím přáníčkem.  Tak jsem dostala v pěkné dárkově zabalené krabičce čokoládové bonbóny ze special čoko obchodu, o kterém jsme se pár dní předtím bavili, chtěli jsme tam jít ale už jsme to nějak nestihli, protože Chloe v autě překvapivě řvala:o). Každopádně jsou asi něco jako "special treat", protože to podle všeho je docela drahé - Kim tam prý minulý rok, když to objevili nechala několik set (!!!) dolarů. Wow!! Bylo mi řečeno, že na ještě jeden Valentýnský dárek si ale budu muset chvíli počkat, protože ho prý objednala až moc pozdě. No to jsem jen vyvalila oči, další dárek??!:D
Když přišel Ian domů, tak se objevil s kyticí růží, tak to se Melissa úplně rozzářila a otočila se na me se větou "on nezapomněl", tak jsem měla radost za ni, protože si předtím ráno zase stěžovala, že Ian na to není, a že od něj ani žádné gesto neočekává. (Nutno podotknout, že mu to den předtím tak trochu připomínala, co je v pondělí za den). Během večera nám nezapomněla prozradit, co pro nás ještě má - resp. pro všechny tři:o). Takže jsme dneska, o týden později, všichni dostali takovej roztomilej hrníček s fotky mimin:o). Já na tom svém mám tu fotku jak jsem sem poslala, jak držím všechny tři mimča a na druhé straně jsou jen mimča, fakt roztomilý to je. Večer na Valentýna, když jsem potom přišla do pokoje, tak na mě na posteli čekala obálka s mým jménem a tam bylo ještě přáníčko. Takže jsem vlastně dostala stejné dárečky jako manžel:o). No fakt mě nepřestávají překvapovat a dojímat!!!

Shopping spree
Víkend před Valentýnem jsme v sobotu měli s Melissou nakupovací den. Ian hlídal kluky a my si museli vzít Chloe, jakožto holku do party ale taky to nejuřvanější mimčo, že:o). Ian totiž dost protestuje při myšlence, že by je tu měl hlídat sám, jednou když jsme sotva na hodinu jeli do Wallmartu, už volal asi po DESETI MINUTÁCH, že Chloe řve a co má jako dělat, že to vypadá že z toho snad omdlí, a co se jako děje a co jí je a blablalba...Tak jsme se dost nasmály, protože dělal jakoby neznal malou Divu??!!:D Hlavněže my je zvládat všechny tři můžeme, že jo, i když poslení dny je to čím dál náročnější. Musím říct, že Chloe ale ten den byla úplné zlatíčko, měla dobrou náladu a až na jednu malou epizodu, kdy ji Melissa chtěla vzít v obchodě ze sedačky a pochovat ji a jít ji přebalit, ji zvedla a zjistila, že byla pokakaná durch až na zádech, prosáklá přes oblečení až na sedačku:(. V tom momentě, kdy ji zvedla, malá dostala svůj řvací záchvat a řvala a řvala jako by ji na nože brali!!! Já jsem čekala před WC s našimi saky paky a slyšela jsem to až ven. Neznat naši malou Princeznu, tak si též myslím to co si s největší pravděpodobností mysleli všichni přihlížející, a to, že tam někdo někoho musí přinejmenším vraždit! Až byla  přebalená/suchá až po chvíli se zase uklidnila když se jí vrazila láhev do pusy. Další záchvat byl až v autě, na konci našeho výletu, ale to se jí ani nedivím, jelikož toho od rána taky musela mít dost. Vyjížděli jsme totiž někdy kolem desáté hodiny. Naše první stanoviště byla nemocnice - Chloe tam totiž měla vyšetření na dětské kardiologii. (Když mimča byli ještě v nemocnici, všichni totiž měli šelest na srdci). Takže ji tam dělali různá vyšetření, no celé to trvalo asi hodinu a půl. Ale hlavní je, že šelest na srdci už je fuč a Chloe je zdravá jako rybička, yaay!!! Ta nemocnice byla fakt hezky zařízená, i Starbucks vevnitř mají:o), a jak nesnáším nemocnice tak tohle bych asi ani neřekla, že nemocnice je, kdybych to nevěděla! Jen jsem si všimla že podobně jako když jsme jeli k doktorovi na to očkování, tam je většína zaměstnanců cizinců. Většina má divné accenty, a jsou to většinou Indi co bych tak odhadovala. Poté jsme se vydali do obchoďáku Kohl´s, kde měla Melissa vyhlídnuté šaty z internetu, bohužel je stejně neměli. Za čtrnáct dní tu totiž budeme mít křtiny. Ani jsem si nic moc nekoupila, jen takové roztomilé náušničky se znakem "peace":o).
Další zastávka byla velké nákupní centrum, kde bylo všechno od H&M, Macy´s až po ty drahé značky:o). Vlastně bylo docela hezké si to tam pekně projít, koukat do výloh a proplítat se davy lidí, konečně to totiž vypadalo jako normální nákupní centrum s více obchody uvnitř. A né jen jeden velký obchod, a za další kus zase další obchod. Melissa mě nejdřív chtěla vzít na oběd do takové restaurace, myslím že se to jmenovala Forest Café. Bylo to tam moc hezky udělané a vypadalo to tam fakt jak v pralese, spíš mi to připomínalo ZOO:o). Čas však neúprosně letěl a tam to bylo dost přeplněné, takže jsme se rozhodly, že to oželíme a půjdeme dát jenom nějaký fastfood, tam to totiž vypadalo na dlouho a my přece přijeli kvůli nákupům. Takže jsme hlad zahnaly v italském občerstvení a vydali se obrážet obchůdky. Kupodivu jsem si ani tam nic moc nepokoupila, ale já mám ráda i window shopping, takže i pokukování mě docela uspokojilo. Nakonec jsem si tam koupila jen lebkovej šáteček, navíc ten svůj jsem si zapomněla doma, takže už mám za něj aspoň náhradu:o). Nakonec jsme ještě udělali nějaké pochůzky kvůli jídlu, plenkám a v obchoďáku s domácími potřebami a museli jsme spěchat domů, abychom to aspoň do šesti stihli. Nejdřív jsme se totiž měli vrátit už v pět. V posledním obchodě to už šla Melissa vzít hopem, takže jsem čekala v autě se řvoucí Chloe a v sedačce jsem se jí horko těžko snažila uklidnit, fakt jsem se bála že dostane úplně infarkt z toho, jak řvala, tak z toho byla celá zpocená plus v autě bylo docela teplo a malá zabubaná v sedačce, no uuuf!!

A teď přichází story pro pobavení. Ian v průběhu dne psal Melisse zprávy jak to jde z klukama  a jak to zvládá. Ještě jsem to tu asi nezmiňovala, ale on bytostně nesnáší přebalování. Teda, tahle část s mimčama asi není nikoho úplně ta nejoblíbenější, on to ale nesnáší DOSLOVA, a jak může, tak se tomu vyhýbá. Už na začátku mi Melissa říkala, že musím sledovat Iana až bude přebalovat, že tak se nikdy nezasmála, jako při pohledu na něj - že se u toho dáví a obrací se mu žaludek a je to hrozně vtipné. On však když už jednou na něj přebavolávání nějak vyšlo, radši většinou sbalil mimčo a šel s ním nahoru, takže to vypadalo, že u toho pozorován opravdu být nechce. Nedávno večer jsme seděli u tv, já držela Chloe, Ian měl vrtícího se a řvoucího Noah a Melissa hodňoučkého Harrisona. Najednou se Ian zeptal, jeslti si nechce mimina vyměnit, a ona jestli už je vrtícím se Noah unavený, když se tak dlouho nemohl uvelebit a usnout a on že jo. S vážnou tváří si vyměnili mimina a v okamžiku kdy se zbavil Noah jsem postřehla lehký úsměv, a v tom Melissa zvolala " he pooped, didn´t he??! U idiot:D"!! No prostě, Ian se ho nechtěl zbavit proto, že by mu tak strašně vadilo jak se pořád vrtí a ne a ne usnout, ale hlavním důvodem byla pokakaná plínka a vyhnout se jejímu přebalovaní:D. Melissa mu nadávala, ale jako bylo to strašně vtipný:o)....o pár dní později musel jednoho z kluků přebalit a poprvně to dělal dole v obýváku před náma - a já s překvapením zjistila, že si srandu nedělali, že se mu z toho fakt OBRACÍ ŽALUDEK, a že to vypadalo dost opravdově. Já pořád totiž myslela, že si tak napůl dělají srandu!! No fakt to byla jedna z nejvtipnějších věcí, které jsem kdy viděla, obě jsme s Melissou doslova brečely smíchy:D!!
Během našich nákupů tak najednou Melissa přišla zpráva a se smíchem mi sdělovala co jí psal - I threw up changing Noah´s diaper. I made it to the sink though:D. A pak to ještě pokračovalo, ale do detailů radši zacházet nebudu lol. Opět jsem tomu nejdřív ani nevěřila a myslela jsem si že si dělá srandu. Nedělal. Doooost jsme se bavili, fakt že jo:D!!! No jo no, chlapi!!!

V neděli jsme se pak poflakovali doma a přišla k nám návštěva. Nějaký pár se stejně starou Isabellou jako jsou naše mimča. Teda, Isabella je asi o čtrnáct dní mladší - ale bylo zajímavé vidět ten rozdíl v tom růstu a vývoji - až teď jsem si uvědomila pořádně, jak jsou naše mimča na jejich věk pořád fakt maličké a trošku "zaostávají" tím jak se narodili o devět týdnů dřív. Ta holčička už uměla držet hlavičku úplně sama, víc si hrála s hračkama a hlavně je uměla držet, dělala pohyby jak kdyby chtěla lézt a velikostně byla prostě o trošičku větší. I když kluci se v držení hlaviček teď taky dost zlepšili, Chloe je na to ještě pořád líná. Malá Isabella je však adoptovaná - ti její adoptivní rodiče též nemohli mít děti a prošli si stejnýma procedurama jako Ian s Melissou, bohužel to nezabralo a pojišťovna jim to neproplácela, takže to museli vzdát. Pak se rozhodli, že zkusí adopci. Našli nějakou šestnáctiletou holčinu, už bylo vše dohodnuté a ona se na poslední chvíli rozhodla, že si mimčo nechá. Tak si řekli, že jim mimčo mít není souzené a že prostě budou bezdětní, když v tom jim jednoho dne volali z nemocnice, jeslti mají ještě zájem o mimi. Nějaká 26letá holka nevěděla o tom, že je těhotná a zjistila to až když měla porodní bolesti (!!!). I když měla partnera, tak se rozhodli, že děti mít nechtějí a že to nechcou ani nikomu říct, a nechat to v tajsnosti  a mimča se tak co nejrychleji a nejdiskrétněji "zbavit". Takže nakonec přece jenom ze dne na den získali mimčo. No když mi to Melissa vyprávěla, tak to byl úplný doják, a podle toho jak jsem je tu viděla, tak tu holčičku oba dost zbožňují. Přijde mi, že tady si lidi ty děti osvojují nějak víc, než v ČR, a hlavně jak řekla Melissa, ten proces je tu asi mnohem snadnější. A někteří to prý snad dělají i pro peníze, protože na to dostávají nějaké příspěvky. Teda né při adopci, ale při pěstounské péči. Ian potom vařil "obědo-večeři", a chlapi pracovali na sklepě chvíli, no a zkrátka  a dobře, další neděle která docela rychle uběhla.

LCC meeting
V úterý jsem měla svůj první oficiální sraz s Lisou, mojí koordinátorkou. Domluvené už jsme byli nejmíň čtrnáct dní, a já nejdřív měla za to, že to vychází až na čtvrtek. Kdyby se mě na to Melissa odpoledne nezeptala a nepřipomněla mi to, tak jsem na to úplně zapomněla, vůbec tu nemám pojem o tom, jaké datum je.
Domluvené jsme byli na šestou, tak sem se o půl šla rychle hodit trochu do gala, byli jsme domluvené, že mě vyzvedne doma a půjdem někam do Starbucksu na kafe nebo tak něco..mezi čekáním na ni, jsem pomáhala Melissa uklidnit mimča, Chloe zrovna dostala ze svých větších záchvatů řvoucí, a já jsem chovala Harissona. Takže když přišla Lisa, tak zase viděla CHloe v tom blbějším světle - přesně jako minule:o). Teď si tak myslí, že takhle se Chloe chová NEUSTÁLE, což ale zase není pravda, protože většinou ji to po pár minutách opustí, a teď za posledních pár dní mívá docela lepší náladu a neřve tak často. Každopádně pak pořád mluvila o tom, jak je to hrozný a že je Chloe nemocná a nikdo neví co s ní je (to sdělila jejímu manželovi), no a prostě až to přeháněla! Když jsme odcházeli, tak se Melissy ptala, jeslti ji tu takhle můžeme samotnou se všemi mimči nechat, tak nás s úsměvem vyhnala. Když jsem přišla domů, tak se přiznala, že jakmile za náma zaklaply dveře, tak za pár minut volala SOS sousedům, jestli by nemohli přijít na pomoc, než přijde Ian domů z práce, protože se třemi řvoucími miminy se to nedalo. Nechtěla mi totiž zkazit šanci na chvíli vypadnout z baráku:o).
Namísto do Starbucksu jsme pak s Lisou jeli na takový menší výlet do asi čtyřicet minut vzdáleného městečka St Charles, poblíž kterého Lisa bydlí. Nakonec jsem jí musela dát za pravdu, že to bude lepší než si sednout někam na kafe, doma "sedím" celý den, takhle jsem aspoň něco málo viděla, i když už bylo šero, ale nevadí. Udělali jsme si pěknou zimní vycházku kolem řeky, a musím říct, že to bylo docela příjemné, se trošku protáhnout a normálně se PROJÍT!!!! Mě chození baví a tady jsem toho zatím moc nenachodila. A co víc, St Charles vypadá jako OPRAVDOVÉ městečko, tedy podobné tomu, co známe z Evropy. Náměstí, obchody, řeka, chodníky, procházka a cestička kolem řeky atd.!!! Hned jsem si vzpomněla na York, ani nevím proč, asi že jsem tam taky chodila kolem řeky:o)! No vypadalo to tam docela hezky a v létě tam může být asi docela příjemně. Lisa mi nabídla, že některý z naších příštích meetingů třeba můžeme udělat i v sobotu nebo o víkendu přes den, že si to tam pak budu moct prohlídnout třeba i o samotě nebo tak něco a porozhlídnout se tam. Což by bylo docela dobrý. Taky mi nabídla, že klidně někdy můžu přijet přes celý víkend, kdybych chtěla, nebo když budu chtít něco podniknout, mám se jí ozvat klidně sama a nečekat až se ozve sama s dalším meetingem. Což toho by se možná dalo využít až bude trošku lepší počasí  a nebude taková zima. Jen se mě ptala jak to jde a jestli všechno ok, jestli od ní něco nepotřebuju a jinak jsme se bavili normálně, i když je trošku "crazy", tak díky bohu tentokrát svoje statisky a většinu rozumů nechala doma:o)). Ptala se mě jeslti jsem jedla už a jestli nemám hlad, že by mě udělala něco u ní doma, to jsem ale odmítla s tím, že to vydržím až domů. Tak ona že mi aspoň ukáže kde bydlí  a pak mě odveze zpátky domů. Takže jsme jeli ještě do jejího domu, bydlí kousek za tím městem, je to docela na samotě. Teda ne úplně na samotě, jsou tam i další domy a tak, no ale od města je to vzdálené a ty domy jsou jakože v lese...no vypadá to tam skoro jako byste vjízděli  k někomu na chatu. Provedla mě domem, ukazála psa a představila manželovi a jeli jsme zpátky domů. Zjistila jsem že jí je padesát, i když bych jí tolik asi neřekla, a že i když svoje děti nemá, tak jich pomohla vychovat osm, protože nějaké též měli v pěstounské péči. Tak jsme se domluvili že příště zase podnikneme nějakou procházku, kupodivu taky ráda chodí - což se u američanů asi jen tak nevidí lol.


Jinak taky mi minulý týden konečně přišla moje kredtika!! Lépe řečeno debitka, i když vlatně jsem ještě nezjistila jaký je mezitím rozdíl (euhm, stydím se:D). Už jsme tam totiž chtěli volat, řekli že to přijde do sedmi dnů, jenomže pak se to zdrželo tím, jak si okopírovali špatnou stránku v pase a my tam museli za týden jet znova, no a pak jsme tu měli blizard a pošte byla zpožděná, takže to přišlo asi až skoro za tři týdny, a to i přes to, že Melissa říkala že to většinou přichází dřív něž za sedm dnů. Jó, já prostě vždycky musím mít nějakou vyjjímku, to bych snad ani nebyla já jinak:o)!!
Je to dost nezvyk používat teď kreditku a žádnou hotovost, jka na to nejsem zvyklá. Minule při nákupu jsem se tomu nejdřív radši vyhnula, jen pro jistotu, kdybych nevěděla jak na to abych si neuřízla nějakej trapas, a radši jsem použila hotovost, pak sem to ale musela risknout a jít do toho lol. Musím to totiž použít šestkrát do měsíce, jinak mi vezmou poplatek asi šesti dolarů, sráči!! Ale včera jsem s tím platila i v H&M a už se toho nebojím. A připadám si děsně kůl. Just kidding:P!

Jinak mimina nám rostou jako z vody. Teď to začíná být opravdu trošku náročnější, protože je poznat, že jsou přes den o něco víc vzhůru a všechny tři vyžadují víc pozornosti. Noah v poslední době odmítá chodit spát i když je hrozně unavenej, což ve výsledku znamená že ŘVE!!! Musí se uspat v náruči, někdy zabírá jenom to, že se s ním chodí a to mu ještě do pusy musím vrazit dudlík, který mu tam musím držet vlastnoručně, jinak mu každých dvacet vteřin vypadává a někdy přes něj ještě přehodím přikrývku, i přes hlavu, nevím proč, ale jedině tím se uklidní, ztichne a následně usne. A pro rýpaly, ne nedusíme ho tím:P! V pátek tak řval jako kdyby ho na nože braly a ničím se nemohl uklidnit, takhle jsem ho ještě řvát neslyšela a myslím že ani Melissa ne. Jenomže jeho řev je dost pronikavý, to i Chloe se může jít zahrabat s tím jak řval Noah v pátek, dost to bere za uši občas!!:D
Chloe je zpátky na svém starém "mlíku", to kozí jak jsem psala, jsme jí nedávali snad ani jeden den, bylo to ještě horší a měla z toho větry víc než obvykle a jak vždycky spí v noci aspoň tak tentokrát z toho měla bolení i v noci. Nevím proč, ale tak nějak dopředu mi to bylo jasné, že jí to nesedne, podle toho co jsem o tom četla na internetu.
Harrison se za posledních pár dní taky začíná nějak víc ozývat, takhle ho vůbec neznám:o). Ale dneska byl zase prý  klidný, tak si myslím, že ho spíš něco trápilo..každopádně tuhle začli řvát všichni tři naráz a to panečku bylo něco:o)! Většinou to ale zvládáme v pohodě, ty dny s něma mi pořád strašně ubíhají - přijdu dolů, nakrmím je, uspím, a najednou je oběd, a odpoledne se pak přehoupně stejně rychle. Kluci už teď fakt drží víc hlavičky, Noah se začíná zajímat o hračky a všichni se pořád zubí, a to je to nejroztomilejší a nejúčasnější. Zvlášť Noah se pořád hihňá i nahlas, no to byste se pak mohli rozplynout, jak je to roztomilé. Chloe je tak vtipná sama o sobě, až nejmenší, tak dokáže vydávat nejrůznější zvuky, jak starý řidič náklaďáku, jak říká Melissa lol. Nebo naopak různě vrní a mručí a "povídá" tím nejjemnějším hlásečkem, jaký si dokážete představit, to je hrozně roztomilý. Občas zní jako kočka, jednou jsem si ji s ní už spletla:o). Každopádně opravdu dokáže pobavit a spíš než abych si na to už zvykla, přijde mi čím dál víc zábavnější! Taky jsme se jim konečně rozhodly nastolit rutinnu, takže posledních pár dní jsme je zkoušeli budit a krmit naráz, a zase uspávat naráz atd.. Asi to bude chvilku trvat a bude to makačka, když se to naučí, dá nám to pak ale snad i trošku volna přes den. Jinak jsem totiž ráda, že kolikrát zvládnu umýt ty lahve přes den, někdy ani to ne. Taky jak řekla doktorka, tak jsme jim zkoušeli dávat nějakou baby rice už.  Sice je to skoro stejně tekutý jak mlíko, ale zkoušeli jsme jim to dávat po žličce. No samozřejmě nic moc úspěch, nějak nevěděli co s tím, což se dalo očekávat, no ale stejně mi to přijde strašně brzo!!! Vždycky jsme mimča začínali krmit, když už uměli aspoň trochu víc držet hlavičku, když už. No ale tak to asi budeme čas od času zkoušet, až to jednou bude mít úspěch....

Třeba v pátek byl fakt docela náročný den, to byli nějací nevrlý všichni tři...a ve čtvrtek vlastně taky, nevím co to s něma bylo, divím se, že se mi ještě nezdá o tom, jak někoho chovám nebo se nepohupuju do rytmu i ve spánku. Ve čtvrtek večer pak Chloe měla jeden ze svých nejhorších záchvatů, do toho poknikávali kluci, a asi muselo vypadat docela vtipně, když jsme večer všichni tři chodili za sebou dokola kuchyní, chodbou a jídelnou, protože tyhle místnosti jsou průchozí, každý v náruči jedno dítě. Sranda!! Jako neironicky myšleno:D! Ale v ten čtvrtek to fakt bylo náročný, a i Melissa se mi pak zdála nějaká přepadlá, a jak se dlouho Chloe nemohla utišit, tak pak s ní zůstala v hale, to vypadá jako druhý obývák dalo by se říct, ale nikdy tam nikdo nebejvá. Když jsem šla s Noah jedno kolečko, tak tam seděla v křesle a snažila se Chloe utišit a skoro mi přišlo že brečí??! A i pak mi přišla taková divná trochu ještě chvilku, ale pak už dobrý. No nic moc  pocit, když nevíte proč takový malý mimčo brečí a nemůžete ho utišit. V pátek pak volala doktorce a řekla jí, že prostě chce, aby malou poslali někam na vyšetření žaludku nebo něco:(! Doktorka slíbila že zavolá ale pak samozřejmě nikdo nevolal, no tak jsem na to zvědavá. I když teď mi přijde, že takhle záchvatuje míň a každopádně je častěji v lepší náladě, Princeznička naše:o). Minulý týden Melissa asi dvakrát podotkla něco v tom smyslu, proč tam to vajíčko nemohli dát jenom jedno, a proč se musely uchytit VŠECHNY:D!!

Minulé pondělí jsem si skypovala s mamkou a aspoň jsem jí tak představila mimča na dálku "naživo" přes kameru, no a byla hotová i na tisíce mil daleko, a to zrovna byli hodňoučcí relativně. Když jsem se potom snažila utišit Chloe a Harrisona způsobem nohy na turka a v nich položenou Chloe - krmila jsem ji a v náruči v ruce Harrisona, tak to maminka málem nepřežila a začla lehce vyšilovat, že co jako provádím a ať jsem opatrná a ať mi nespadnou a cosi kdesi!! Jesus:D!! Je vidět, že víc jak jedno mimčo nikdy hlídat nemusela:D. Mít "jen" dvojčata, tak jsme tu vysmátí lol.

Kamarádka z DC mi psala, jelsti nemám zájem jet na "class weekend" do Marylandu, protože v květnu končí a taky musí nasbírat ještě tři kredity do ukončení programu. Za víkend bysme tak dostali tři kredity, což je polovina toho, co musím nasbírat za rok, což by se mi i docela líbilo a hodilo, plus znamenalo by to, že bych si mohla naplánovat první větší samostatný výlet, protože bych tam musela letět, že. Tak to budu muset probrat s rodinkou, musela bych totiž dostat volný pátek, což by neměl být problém. Za celý víkend chtějí asi 350 dolarů tuším, ale je v tom i ubytování a jídlo, plus záleží kolik bude stát letenka, tak uvidíme, ale doufám, že by to i snad mohlo vyjít!!! I když je blbé, že většinu dne bysme  stejně proseděli někde ve škole a z města bysme asi moc nevideli, no tak uvidíme, jak to dopadne a jak se rozhodnu....

Za čtrnáct dní nás čekají křtiny mimin, jo a taky se tuším v dubnu chystáme s Melissou a Kim na koncert Rickyho Martina do Chicaga, yaaay:D! Teda, ne že bych byla nějaká jeho velká fanynka, každopádně je to živý KONCERT, a to se počítá, no ne?!:D Dneska mi taky bylo řečeno, že Ianův strýc (ten, ke kterému pojedeme v květnu do DC), má letní dům v Severní Karolíně, a že nám nabídnul, že si ho můžeme v létě vypůjčit, takže v sprnu bysme tam mohli jet. Asi je to přímo u oceánu, takže to by bylo žůůůůžo, tak snad to vyjde:o))!!!

Na konci týdne se nám tu konečně trochu oteplilo a dokonce behěm asi dvou dnů téměř roztály ty hromady sněhu!!! to jsem nečekala ani, že to roztaje tak relativně brzo. Každopádně dnešek nám celý propršel, až mi to silně připomínalo Anglii, tak to nevím co je lepší:o).

V baráku je taky děsně sucho a je tu děsná statika, pořád se "kopeme". Někdy vaříme vodu na plotně celý den, aby se trošku zvlažil vzduch, mimina mají totiž dost ucpaný nosíky z toho a nemůžou dejchat...a je to poznat i na pleti /vlasech, mám tu úplně jiný vlasy mi přijde, ještě divnější než normálně, grrrr. Chcou ale koupit "humidifier" , čili osvěžovač vzduchu, tak se to třeba zlepší. Každopádně ta tam je anglická vlhkost a moje vlasy typu "Monika na Bahamách" - kdo kouká na Přátele, tak bude vědět:o)!

Jinak minulý týden se mi taky podařilo krásně zaspat, to už se mi dlouho nestalo, a v Anglii snad v žádné rodině hádám. Teda sice to bylo o půl hodiny jen asi, ale dost jsem se divila, když najednou na hodinách bylo devět:o). Sicejsem se vzbudila na zazvonění budíka, ale jelikož já to mám schválně nastavený tak, abych pak mohla ještě pár minut ležet, holt jsem asi v těch pár minutách stihla usnout ještě, no, ooops. Noc předtím jsem šla totiž pozdě, tak to asi taky udělalo svý. Každopádně do pěti minut jsem byla ready, Melissa dole sama krmila mimča, tak jsem se tam vyhnala se "sorry, I kinda overslept", tak se mi jen smála a vůbec to neřešila. Oni pak taky shodou okolností byli asi za dva dny nějací opoždění:o). Jó, to by mi u hladomorců asi tak lehce neprošlo, když měla problém s tím, když jsem snídala (a přtom hlídala, takže jsem jedla třeba za chůze nebo tak), asi dvě minuty potom co jsem už měla "pracovat" (doslova). A jinde by mě přišli vzbudit asi většinou hádám. Tady je to fakt jak doma, prostě takový neformální a neoficiální, nebo jak bych to řekla, tak se mi to líbí!!!

Jinak si tu pořád na nic nemůžu stěžovat, kromě toho, že by byl život jednudšíí s tím řízením no, to přiznávám, jinak ale pořád spokojenost.
Vlastně tu dost často brečím - smíchy. Nevím proč, ale občas jsem začla dostávat záchvaty smíchu, které mi nejdou zastavit, no to už se mi dlouho nestalo, a občas mě to až otravuje, protože to nedokážu zastavit :D:P. A to asi mluví za vše:o)!!!