Thursday 3 February 2011

Girls´ weekend in Indiana

O víkendu 28.-30.ledna byl v plánu již někde zmíněný "girls weekend". Pořád jsem z Melissy nemohla dostat, co to asi tak je, až poslední týden to zní se vší pravděpodobností chtěla dostat i kamarádka Laura, která měla jet s námi. Ve středu jí to potom řekla a mě to nakonec bylo prozrazeno někdy ve čtvrtek, přece jenom prý abych veděla co si případně sbalit nebo nesbalit a tak, že. Do té doby jsem věděla jenom to, že pojedem k Melissině rodině do Indiany. Bydlí tam totiž jak její rodiče, tak dvojče Kim. Jelikož jsem o ní tolik slyšela a "znám" ji z fb, byla jsem opravdu velice zvědavá, až crazy Kim poznám, dokonce Ian už tu na mě  několikrát pomrkával, že o víkendu poznám i milou Kimmy lol.

Každopádně, dozvěděla jsem se, že v sobotu nás čekal takzvaný "spa day"!!! V pátek navečer po práci dorazila Melissy kamarádka Laura. Též už jsem o ní toho hodně slyšela, Melissa pořád říkala, že Laura se mi bude libít, vypadá, že je to její nejlepší kamarádka tady. A po pár minutách jsem hned veděla proč, a že Melissa  stím, že se mi bude líbit měla pravdu. Laura je totiž veselá kopa, je s ní strašná prča a na minutu nezavře klapačku asi:o). Je jí teda asi už 47, ale rozhodně bych jí to jak vzhledem tak chováním neřekla, je svobodná/rovedená, a nemá ráda děti. lol Ano slyšíte dobře. Po pár minutách co přišla, tak Chloe právě přepadl jeden z jejích nejhorších záchvatů, řvala a řvala a řvala. Laura to pořád kometnovala připomínkami typu, ooh jeez, oh my god, poor you, a házela na mě soucitné pohledy, a pořád dokola říkala, jak mě obdivuje, když jsem tak klidná a jeslti se s tím musím vypořádávt každý den:o). Nechtěla si ji ani pochopovat moc radši, a když jí Melissa nabídla jeslit si nechce mimčo přebalit, tak div neutíkala pryč:o)). Pak dodala, že si nesmíme zapomenout izolepu. Nikdo z nás nepochopil, Melissa jí odpověděla, že na co by to jako měla potřebovat, a ona odvětila že přece na zalepení Chloeiny pusinky:D!!No vtipná to žena, opravdu o sranu nebyla o víkendu nouze. Pak se snažila Iana přemluvit, jeslti si tu nechce nechat i Chloe, nebo jeslti ji alespoň nechce vyměnit za klidného Harrisona. Ale jelikož to měl být girls weekend, kluka jsme prostě do party nemohly vzít tak ani tak.  Div Harrisona nešla převlíknout do Chloeiných oblečků v naději, že si toho Ian nevšimne lol. Pak jsem si Chloe vzala já, a hádejte co??! Bylo ticho!!! Sice jen na chviličku ale bylo, takže pak jsem se nezbavila poznámek typu, že jakmile začne Chloe řvát, je moje:D!

Ian přijel z práce někdy kolem půl sedmé, dovezl nám večeři, tak jsme se napapali všichni, dobalili svoje saky paky a vyjeli na cca petihodinovou cestu do Indiany. Tímto jsem tak mimochodem během třech týdnů navštívila třetí stát, yay!

Musím přiznat, že z toho, že s náma pojede Laura jsem nejdřív nadšená nebyla (ještě předtím než jsem ji poznala osobně), ale zase to ovšem bylo zbytečné. Opět se pocit odstrčenosti nekonal, celou cestu jsem oběma byla zapojována do rozhovoru, takže jsem skoro celou dobu byla nakloněná mezi předníma sedačkama, aby mi nic neuniklo, a musím říct, že to byla docela dost zábavná jízda a hodně jsme se nasmály. Předpokládala jsem, že pět hodin bude dlouhých, ale nakonec se to zdálo spíš jak pět minut:o)!!! No dobře, pět minut a hodina!!!Protože poslední hodinu jízdy se nám náš malý koblížek probudil a dožadoval se potravy. To se ale moc s úspěchem nesetkalo, parkárt si cucla a víc nechtěla, a řvala jak na lesy!!! Snažila jsem se ji všemi možnými i nemožnými silami utišit, ono to ale moc dobře nejde, když je v sedačce a vy  jste připásaní v autě, že. Melissa celou tu dobu slibovala, že ať vydržíme, že už tam každou "chvíli" budeme. Stejně z toho ale byla víc na mrtvici Laura než já a pořád mě tak povzbuzovala a litovala, jako že si vedu fakt dobře a že mě obdivuje a ať ještě vydržím:o). Zase tak strašné mi to ale nepřipadalo, asi jsem už zvyklá, a kdybych se občas nebála, že se nemůže nadechnout, tak jsem klidná úplně. No přesto jsem se lehce zapotila, to přiznávám!! Nakonec jsem ji nějak ukonějšila, držela jsem jí za tu její miniručičku a hladila po hlavě, to má rada, tak se trochu zklinidla. Uuuufff!!!

Při cestě jsme vlastně míjeli Chicago, bylo mi řečeno že možná se mi zadaří uvidět i downtown z dálky, kvůli počasí jsme ale nic nevideli pořádně. Cesta probíhala docela hladce, a fakt možná začínám i věřit tomu, že se tu řídí asi o něco pohodlněji a klidněji. Všude jsou "speed limits" a musí se jet docela pomalu, celou cestu jsme jeli prakticky rovně a po rovině a celkově se cesta zdála docela snadná.

Jak jsem tak pochopila, Indiana je pravděbodobně docela "klidný" stát - myšleno tak, že tam převažuje countryside, a jak řekla Melissa, možná to, kde jsem bydlela v UK naposledy mi potom až to uvidím tam, zase až tak "in the middle of nowhere" připadat nebude. Tak tak strašné to zase nebylo, občas to ale vypadalo hodně podobně, jen s tím rozdílem že je to všechno na větší ploše - města, vesnice, domy dál od sebe atd. Když jsme jeli tam, tak to bylo už po tmě, a moc jsme toho nevideli, na cestě zpátky toho bylo vidět už víc, jelikož jsme jeli během dne a prostě jsem se nemohla ubránit pocitu, že to vypadá jako z filmu - taková ta typicky americká countryside s typickými baráčky, silnice po rovině mezi poli/lesy, pak nějaké poklidně vypadající městečko s typickými domy atd.

Na místo našeho cíle jsme dorazili asi někdy po jedné hodině ranní. Kim už po cestě volala, kde jsme, že je utahaná a chce jít spát, tak byla lehce rozespalá, protože už podřimovala u tv. Vylodili jsme auto, chudáci museli mít strach, že tam jedeme přinejmenším na měsíc a ne na víkend, tak to alespon počtem našich krámů a zavazadel vypadalo:o). Seznámila jsem se s Kim, Mike, její partner už spal a děcka byli přes víkend u svých druhých rodičů, takže tím pádem jsme tam mohli přespat, protože jsme byli v jejich pokoji, tedy já a Melissa, Laura se uložila v obýváku na gauči. Kdybych to nevěděla, tak bych asi ani neřekla, že Kim a Melissa jsou dvojčata, sestry možná, ale dvojčata asi né. Každá jsou úplně jiná co se povahy týče, asi jak Ian říká " I married the good one":D. Kim vypadá i o něco mladší řekla bych, a jako každá správná američanka toho hodně napovídá. I když jsme už všechny umírali únavou, nakonec jsme zůstali sedět v obýváku ještě asi další dvě hodiny a do pelechů se totálně mrtví rozešly až někdy ve tři ráno.

Jelikož tak o půl deváte jsme museli vstávat, moc jsme se nevyspinkali, v deset jsme totiž měli zamluvené to spa. Ráno mě čekalo další seznámí s Mikem, minulý týden měl autonohedu kvůli sněhu, tak měl na krku chudák krunýř a v pondělí ho čekala operace. Taky milý chlápek, bylo mi řečeno at se chovám jak doma a když budu cokoliv chtít z kuchyně atd., at si to prostě vezmu:o). Taky jsem se ráno trošku mohla rozhlídnout po domě a okolí, opravdu tak trochu bydlí na samotě, i když sousedy tam mají, a je to asi čtyři míle od města. Též mají takový typický americký venkovský baráček s takovou tou typickou verandou ze které se vejde rovnou do obýváku a starožitným nábytkem, ale takové útulné to tam mají. Dokážu si představit, že v létě tam musí být fakt krásně, na zimu ale asi nic moc.

Nasnídali jsme se a někdy kolem půl deváte jsme vyrazili na místo určení. Tam jsme se ještě měli potkat s mámou Melissy a Kim. Dokodrcaly jsme se k "lázním", opět to bylo docela "uprostřed ničeho". Zmíněné spa byl malý dřevěný baráček, všechno nově udělané a moc pěkné to tam bylo. Hned se nás ujali asi čtyři dámy, představily se nám a poručili nám sednout si na chviličku do haly, kde byla pohovka, křesla, stolek, časopisy atd., že si pro nás za chvíli přijdou. Mezitím už i dorazili máma Kim a Melissy, takže mě čekalo další seznámí s novým členem rodiny:o). Dorothy je velice milá paní, i když toho moc nenamluvila (překvapivě). Asi je přece jenom poznat, že dcery nejsou její lol (adoptovaly si je). Dost se těšila na Chloe, i když je s ní trošku neobratná, ale prej se už zlepšila. Melissu a Kim si adoptovaly když jim byli čtyři, takže se o mimčo nikdy nestarala.....Za chvilku se nás přišla ujmout jedna z "pracovnic" spa, chtěla vedět naše jména a následně se ji hned zapsala, a od té doby nám už říkali jen jmény, milé. Ptala se co kdo bude chtít udělat, ale pak si uvědomily, že to už je předem dohodnuté/pravděpodobně zaplacené. Melissa nám každé dohodla masáž celého těla, kosmetiku/masáž obličeje, a pedikůru. Ještě jsme mohli využít saunu, na kterou ani nevyzbyl čas a musela by se teprve vyhřát, ale to mě vůbec nevadilo, protože by mě asi stejně moc dobře neudělala, když mám tendence omdlívat i v horké vodě ve vaně :D.
Dole pro nás byl i slavnostně prostřený stůl a připravené chlazené víno, lednice s vodou a pitím, a mohli jsme si posloužit čeho jsme chtěli, prostě luxus:o)!! Byla jsem z toho celá hin, přece jenom na to, aby se takhle ke mě někdo choval, snad ani nejsem zvyklá, zvlášť po poslední zkušenosti, že. Tím víc, že takhle rozmazlovaná jsem ještě nikdy nebyla, tudíž to byla moje "spa premiéra".  Mezitím jsme seděly, relaxovaly, popíjely vínko, střídaly se na zmíněných procedurách a bylo to strašně fajn:o)!!! Tak pohodově a uvolněně jsem se asi už dlouho necítila, byla sranda a já jsem z toho všeho měla takovou radost, že jsem asi měla úsměv přes celou hlavu!!! Ještě když jsme byly doma a já odpovídala na všechny zvídavé Lauřiny otázky, podotkla, že Ian a Melissa jsou prostě awesome a že je má moc ráda a že si myslí, že lepší rodinu jsem chytnout nemohla, a já myslím, že má pravdu. A od soboty miluju Melissu asi ještě víc LOL....(óóó, tenhle post jsem asi měla přejmenovat Óda na radost, jak tak koukám:o)).
Každopádně, nejdřív jsem šla na masáž. Paní se mě ptala, co chci a jeslti mám nějaké problémy třeba, aby veděla na co se případně soustředit víc...tak jsem jí odpovídala a po dvou větách na mě vyhrkla, ooh u have cool accent, where are u from? Tak jsem musela prozradit, že jsem z ČR a co tam dělám, no paní vypadala velice "impressed", podotkla že je to sooo extraordinary a mé předpoklady, že mě tohle čeká vysvětlovat ještě přinejmenším třikrát, brzy rázem opadly - během následujících deseti minut se to rozkřiklo, takže pak už mi všichni jen říkali "how cool is that" a jak mě obdivují, že by sami takhle nikam nevyjeli:o)). Masáž celého těla jsem si krááááááááááááááááásně užila, doufám, že se taková překvápka budou dělat častějí!! Néé, dělám si srandu, no ale nezlobila bych se:o). Za chvíli přišel čas oběda, tak jsme se přesunuli dolů ke stolu. Tam už byl připravený takový salát ve velké míse, teplé na kousky nakrájené bagety, víno, voda atd., a každý si mohl nabrat kolik chtěl. Dobrý a lehký oběd to byl:o), tak jsme se napapaly, a po hodách jsme se zase odebraly zpět nahoru. Předtím nám tam bylo lehce chladno, zvlášť když jsme tam chodili v županech, že, ale pak se nás zeptali jeslti nám nic nechybí a jestli je tam ok teplota, a tak nám tam zatopili v krbu, takže nám potom opravdu nic nechybělo! Potom přišla na řadu kosmetika, napatlali mi na obličej různé masky, pouštěli nějakou páru, to bylo moc příjemné, udělaly masáž obličeje a všechno dolaďovala relaxační hudba, ááááááááááááách! A jako poslední přišla na řadu pedikůra, z té jsem měla lehce strach, jelikož jsem šíííííííííííleně lechtivá, ale dalo se to přežít:D:D. Spokojené a zrelaxované jsme se s lítostí loučili asi po třetí hodině, takže jsme tam strávli něco přes pět hodin, a všechny jsme si to chválili až do oblak.
Po příjezdu domů ke Kim jsme se upíchly do obývaku, jelkož jsme předtím spaly asi čtyři hodiny, tak jsme byli docela vyfluslé, Melissa si šla dát šlofíka a my se střídali v chování Chloe:o). Za ten víkend se chovala NEUSTÁLE, takže teď tu na mě zase může házet svoje smutné, politováníhodné pohledy chudáčka a ten svůj sloaboučký, ukňučený, FALEŠNÝ pláč říkající "pochovej si mě", ale kdo mu má odolat, že!!
Večer Kim vařila večeři pro všechny, mezitím ještě dorazil i otec Kim a Melissy, takže jsem poznala i druhého rodiče. K večeři byli jakési nudle s kusem kuřete a jakousi omáčkou plus salát, dobré to bylo, až jsem si připadala lehce pregnantní z toho, takže jsem pak i asi za další dvě hodiny ( v deset) odmítla dezert, který přivezla Dorothy. Opravdu jsem byla tak nacpaná od večeře, že jsem byla připravena odmítnout, ještě navíc se svojí posedlostí, že se tu ze všeho musí tloustnout víc než v Evropě:o). Melissině lákání ale bylo opravdu těžké odmítnout, dokonce mi přinesla i nůž na olíznutí, aby mě nalákala/ukázala o co přicházím:D:D:D!!! Ale držela jsem se, sledujete jo??!:D Večer jsme ještě chvíli poseděli, a po jedenácté šli zalehnout, už jsem se docela těšila na spánek.

V neděli nás všechny chtěli vzít Melissiny rodiče na oběd, nakonec z toho vzešla snídaně. Vyjeli jsme něco málo před devátou. Rodičové už tam na nás čekaly, tak jsme obsadili stůl a čekali až nás někdo přijde obsloužit. Líbí se mi, jak se tu neustále dolévají nápoje a ZADARMO, to bysme mohli okoukat:o)! A pak přišlo trošku faux-pas. Dala jsem si "french toast", v domění že to bude toast prostě připravený ve vajíčku, číšnice se ptala jeslti chci párek/slaninu nebo jenom slaninu a ještě jakési brambory/hranolky či co k tomu nabízela. Tak jsem si dala slaninu. Jaképak bylo moje překvapení, když na nejdřív donesli na talířku toast. Opravdu byl ve vajíčku, ale to, že bude POCUKROVANÝ A POSKOŘICOVANÝ mi už řečeno nebylo:o). Za chvíli k tomu dorazila slanina. Euhm...slanina ke sladkému, opravdu??! Tajně jsem na to kulila oči a říkala si, že tohle je asi jeden z těch amerických humáčů, o kterým se občas mluví - jakože slané a sladké dohromady. Nenápadně jsem pozorovala Kimmy, jelikož ta si objednala to stejné. No, ona si ten toast ještě zalila SYRUPEM a následně mi ho podala, ten jsem ale odmítla a jen jsem si to lehce namázla másem. Ani nevím, jeslti to jedla jakože DOHROMADY s tou slaninou, a divila se, že nechci syrup, tak jsem jí kývla na to, že ho nepoužíváme lol. No nakonec jsem to spořádala, ovšem zvlášť, a bylo to docela ok. Poučení pro příště - DETAILNĚ se informovat co si pod tím má člověk představit:D!

Po snídani jsme se ještě vypravili domů ke Kim, ale už jen vícemeně abychom si sbalili své saky paky, protože kolem oběda jsme chtěli vyjet na cestu domů. Myslím, že kluci doma se na náš návrat už docela těšili, teda hlavně ten největší, že:o). V sobotu psal, že na koupání přijela pomáhat jeho máma - ještě jsem ji neviděla a asi ani moc neuvidím,jsou totiž nějací lehce rozhádaní/uražení, a zkrátka a dobře, jsou asi lehce zvláštní. Melissa podotkla, že na to nebude myslet že tam  je  a že ji to nevadí, pokud to malí kluci přežijou ve zdraví a nic jim neprovede:D.
Sbalili jsme si svých pár švestek, nanosili do auta, a uklidňvali Chloe, dopoledne zase byla lehce uřvaná, tak jsem se modlila aby nevřískala celou cestu. Pak už jsme se jen rozčlouli, Dorothy mě obejmula a řekla že mě ráda viděla "naživo" konečně, nejenom na facebooku, a všichni říkali jak jsou rádi, že tam jsem. (Kim si do otho přizvukovala a dodala, že je asi nejradši, protože už Melissa pořád neotravuje ji, aby jí přijela pomáhat:o)). Takže někdy o půl dvanácté jsme si udělali poslední pá-pá a vydali se na další pětihodinovou cestu. Tentokrát už to aspoň bylo ve dne, takže jsem se mohla rozhlížet z okýnka. Narozdíl od cesty tam, jsme tentokrát udělali jednu zastávku v Mekáči kvůli Chloe, a zastávku na wc. Ani jsme si nic nedaly, pač jsme se rozhodly, že ještě hlad nemáme. Oběd jsme dali až na cestě v "drive through", jak jinak....tentokrát mi byl představen fastfood "White Castle" a jeho asi né uplně zdravé hamburgery, které se dají prý jíst maximálně tak jednou za rok, a kdyby mě prý potom pak bolelo břicho, prý doma máme spoustu prášku na to lol. (Btw Melissa si opravdu "Tums tums" následně musela brát, cha-chá, takže se jí její ďábelský plán moc nevyplatil). Jeli tam totiž kvůli mě, pač je to prý typicky americké a v autě jsme se dost nasmály, jeslit jsem neutrpěla právě cultural shock, hodování nezdravých hambáčů v autě, prostě jak typičtí amící:D. Chloe naštěstí většinu cesty prospala, teda kromě té zastávky a takového lehčího záchvatu pláče, v autě jsem ji krmila a naštěstí žádný velký záchvat neměla, thanx God! Cesta opět probíhala hladce, a po cestě jsem tentokrát z hodně velké dálky zahlídla i "downtown" Chicaga a mrakodrapy!!!!ááááááách!

Domů jsme dorazili někdy kolem půl šesté hádám, všechny kluky jsme našli živy a zdrávy a docela spokojeni, takže to zvládli:o). Jen dům vypadal trošku jak po boji, lahve nebyli za celý víkend umyté, ale nevadí, nemůže byt všechno, že. Jen Ian tvrdil, že UKLÍZEL, tak tomu jsme se dost nasmály, protože jsme jaksi nic nemohli poznat, no euhm:D. Občas si asi lehce vymýšlí lol. Tak jsme se pozdravili s klukama, Harrison se na mě nemhl vynakoukat, až Laura naznla, že má na mě "crush":D. (O víkendu též pořád na mě, jak jsem easy, klidná, se vším se spokojím  a nic mě nerozhází, prej, u r like Harrison:D:D). Za chvíli se s náma rozloučila, čekala jí ještě další hodina jízdy domů. Na rozloučenou mě obejmula jako starou známou a řekla, že se zase určitě někdy brzo uvidíme. Za celý víkend se mě pořád na něco vyptávala, a říkala, jak mě obdivuje a že i kdyby byla o dvacet let mladší, nikdy by neměla odvahu takhle někam vyjet, a pořád že jí musím ukázat na mapě kde bydlím a vyzvídala pořád něco o ČR  a tak:o). Tady mám fakt pocit, že to lidi zajímá a je to takové milé, tohle jsem v UK snad ani moc nezažila??!
Další den psala Melisse email, mimochodem i to, že doufá, že mě moc nevystrašila (tím jak  je crazy) lol, a že si hledala na netu Prahu a že teď tam chce jet:o)!!

Večer jsme se potom koukali na film "Lost Valentine" , vypadala to jako typická romantika, a Ian už uprostřed týdne, kdy to reklamovaly a mi říkali, že bysme se na to chtěli kouknout, kroutil oči a říkal, jak je to "cheesy" movie. Nakonec to byl fakt pěkný film a vůbec ne tak "cheesy" jak by se mohlo zpočátku zdát, bylo to i trochu smutné a dokonce na to změnil názor i Ian - pracně jsem polykala slzy, a vedle sebe jsem též slyšela posmrkování, ale na to, že Melissa taky bulí u všeho jsem si už všimla, ale že se posmrkování ozývalo i z vedlejšího křesla, kde seděl Ian, to už jsem nečekala:o)). Pak to omluvil tím, že jelikož má bratra v military, tak ho to dostává:D. Tak jsme si pěkně pobuleli a tím dovršili pocit příjemně prožitého víkendu. Škoda jen, že to až tak nepěkně uteklo.

A co z toho plyne??! I loveeeeeeeeeeeeeeeeeeeee America and Americans!!! Nebo aspoň ty "moje" jo:D!!!

8 comments:

  1. Hele, v klidu, já bych řekla, že se okolo bejbísů tak nalítáš, že nějaký extra tučný americký papání nemusíš řešit :-D Sama vím jaký to je, když jsou to "jen" dvojčata :-)
    A spa day závidím, vždycky jsem po něčem takovým toužila, ale tady v česku mi to jen tak někdo nezaplatí :(

    ReplyDelete
  2. No to sice nalítám, ale zas prece jenom jsme celý den v jedné mistnosti a i kdyz je obskakuju o sto sest, tak te fyzicke aktivity u toho moc neni...ale ruce posiluju jedna basen, to zase jo:o).
    Jooo, my si tu casto rikame, jaka by to byla pohodicka, kdyby jsme meli "jen" dvojcata:o). Vuuubec si ale nedokazu predstavit, kdyby jsme meli tri urvane Chloe:o)).
    Ja bych se spa v CR a ani nikde jinde taky asi jinak nedockala, sama bych tam taky asi nesla, takze jsem z toho fakt byla uplne mega nadsena. Treba se taky nekdo najde, kdo ti bude chtit udelat radost:o))

    ReplyDelete
  3. héééj, tak to zní fakt dobře! :) to ste si po tom všem lítání okolo děcek užily.. ;)
    týjo, jak furt píšeš o těch američanech, tak se mi strašně chce do USA, asi budu muset přestat číst tvůj blog ;)) ne, kecám... snad se tam brzo podívám... :) drž se! vypadá to, že už to máš všechno pod palcem... a teda myslim si, že až odjedeš, tak ti budou šíííííleně chybět... já sem od 6.1 teta, svýho synovce jsem viděla asi 6x, ale to jsem jakože s nim strávila vždycky skoro celej den, teď jsem na půlroku odjela a už po třech dnech se mi po něm stejská... no, ty to budeš mít horši... :)
    tak si to tam dál užívej a piš! :))

    ReplyDelete
  4. Nebooj, vsak se sem taky podivas, ja tomu taky neverila a ted si asi porad neuvedomuju ze tu fakt jsem:D!!
    Joo, no to ja vim, ze mi pak budou chybet..vsichni asi, ja se vzdycky strasne na nekoho upnu:(. A vim, ze decka by me chybeli uz ted a praveze posledni dobou asi zacinam pocitovat, ze je mam jakoze fakt rada..teda ja je mela rada uz od zacatku, ale proste ted citim, ze si k nim zacinam pestovat takovej nejakej vetsi vztah!! Jako ze se na ne rano treba fakt tesim nebo tak...a ted jsou tak roztomiloucciii, dokonce i Chloe (!!!):D. Zacinaji se vic smat a pozorovat a to je tak krasny obdobiii!!! Kdyz jsem odesla od Priserek, u kterejch sem byla asi rok, tak jsem bulela jeste pul roku potom, hadam ze to bude neco podobnyho a tohle bude horsi, protoze do USA si asi jen tak nezajedu se na ne podivat kazdou chvili, ze:(. Ale na to radsi zatim vuuubec nemyslim!!!

    ReplyDelete
  5. no, to budeš mí pak drsný... ale je pravda - nemá smysl teď nad tím přemýšlet ;) kdyžtak pak budeš mít svoje ;))) zjistila jsem, že ten synovec mi hodně chybí, protože největší kontakt s mimčem máš, když ho držíš... s celým zbytkem rodiny si můžeš psát, mluvit po skype, ale to dítě si do ruky nevezmeš... :))

    no, hele, já se ti nedivim... já furt nějak nemůžu uvěřit tomu, že budu půlroku ve španělsku... :D asi to bude dobrá zkušenost... a dneska se mi teda zdálo, že sem mohla jet do USA s nějakejma známýma, ale jedině místo toho španělska, nebo co... no, drsný :D :D

    ReplyDelete
  6. Tak s tím kontaktem naprosto souhlasim!!! Možna proto kromě jiného radsi uprodnostnuju mimca/malé děti, určitě je mnohem snazší si k nim tak vypěstovat vetsi vztah ( coz teda při odjezdu zas takova výhoda nebývá), ale rozhodne to usnadňuje "práci" a cloveka to i vic baví....nevím jestli to dává smysl, ale tom ze se mám vždycky s kým ňǔňat, jsem nikdy ani nebyla poradne homesick a tak...vsichni se me tu vždycky tak napůl ze srandy a napůl vázne ptají, jestli uz prcku nemám dost a jestli vubec nekdy po tomhle chci mít děti, ale ja mám spis opacnej problém lol:D)

    Uz se těším, az budeš psát zážitky ze Spanelska, pak si možna budeme závidět vzájemně, ja jeden cas na Spanelsko byla dost zatížena:D! Jak dlouho zustavas v UK? A psala jsi pak nakonec te tve bývalé rodinCe z UK :)?

    ReplyDelete
  7. hihi, no, jak holky řikaj, že nechtěj mít děti, tak já si zase vždycky řikám: Svoje děti ychovám líp!! :D
    taky se těšim, až budu psát o Španělsku... trochu se toho furt tak částečně děsim, vymejšlim si v hlavě nejhorší scénáře :D protože jak sem si vždycky řikala, že kdybych jela na dýl, tak bych si pořádně vybírala, tak tady sem si tolik nevybírala, navíc dělám skoro ty stejný chyby znova - jedináček kluk ve věku 8-10let, rodina, která není rodilá v tý zemi, když budou mluvit mezi sebou, tak nebudu rozumět a prostě tak... ale mam pocit, že to snad bude lepší... jenom mě furt znervózňuje, že po tom, co sem jim napsala v kolik přiletim, tak už neodepsali :D tak snad tam na to letiště dorazej... ještě jim napíšu před odletem :) v UK sem do 15. - to odlítám do Šp...
    nakonec jsem napsala tomu klukovi jenom pohled (bez zpáteční adresy) a napsala sem tam, že v únoru tu budu a že se možná potkáme... skoro bych ho i chtěla potkat :D :D :D ale taky si řikám, že to ani ještě nemuselo dojít, protože těm známejm sem posílala dopis o vánocích a došel až před tejdnem :D :D :D ach ta pošta... :/ :D

    ReplyDelete
  8. No presne!! To si taky akorat vzdycky rikam, jak bych chtela/nechtela svoje deti vychovavat:o! Je dobre, ze clovek si uvedomi,jak by rozhodne nechtel dopadnout, nebo zase odkouka nejake taktiky nebo zpusob vychovy, teda kdyz ma to stesti:D.

    No tak to jsem zvedava jeslti svoji ex rodinku z UK potkas:o). Snad pohled dosel, i kdyz ta posta me taky nastvala tentokrat, moje vanocni prani taky prisly az kdo vi kdy://!

    Snad budes ve Spanelsku spokojena, myslim, ze vymejsleni nejhorsich scenaru k tomu proste patri, ja to delam porad:D. Jaky ze jsou narodnosti, belgicani? Snad hlavne klucina bude ok a nebude to zadny spratecek!!

    ReplyDelete