Saturday, 5 February 2011

Blizzard 2011

...aneb výraz, který jsem za posledních pár dní slyšela nesčetněkrát, a tak by se až nehodilo, kdybych ho tu též nezmínila.

Hned v neděli po příjezdu z Indiany, jsme večer koukali na zprávy, kde hlásili, že bude "blizzard". I když jsem zjistila že se tomu tak asi říká česky, tak jsem ani nevěděla, co to znamená. Přesto, když mi Melissa oznámila, že to znamená sněhovou bouři, vzala jsem to s klidem, no co, tak zase napadne trochu sněhu, to už jsme to měli, takže to nebylo zase nic moc překvapujícího. Jen jsme byli rádi, že mělo začít padat až po víkendu, když už jsme byli zpět v teple domova, kdyby nás to zastihla o víkendu, asi by to dost naše cestování znepříjemnilo/zpomalilo.
V pondělí to všude stále hlásili v TV, my jsme za oknem vyčkávali, kdy to teda konečně propukne, protože to začlo vypadat, že tentokrát se jen o pár sněhových vloček asi jednat nebude, pořád se ale nic nedělo. Pokud si dobře pamatuju, tak v průběhu dne nakonec padat začalo, bylo to ale stylem sem tam jedna vločka, nic extra. Podle zpráv to ale mělo propuknout až v noci a měla nás čekat jedna z největších sněhových bouří, co Chicago zažilo, minulá bouře se udála asi před deseti lety a podle toho co říkali, tak to vypadá, že to tu opravdu mají asi jednou za deset let.

Všechno konečně propuklo až v úterý, celý den bylo bílošedo, a padání sněhu začalo nabírat na síle a hustotě. Brzy mlha a hustý sníh k tomu zapříčinili, že jsme nedohlédly ani na dům sousedů, který je vzdálený jen pár metrů od nás. Postupem času se přidal ještě ošklivý vítr, a myslím, že to byl právě on, který z toho udělal strašidelně vypadající den. Opravdu to tu začalo vypadat jako na konci světa. Doma máme většinou žaluzie a dveře na terasu zatažené, takže čas od času jsem při nošení mimin chodila okoukávat situaci k oknu v kuchyni. Jak jsem byla ráda, že to můžu jen pozorovat z tepla domova, nehledě na to, že to vypadalo opravdu strašidelně, zvlášť ta vichřice, která k tomu vytvářela dokonalou zvukovou kulisu! Větrná hůrka hadr:o)! V televizi nebylo nic jiného než zprávy o počasí, kde hlásili od toho jak vypadá situace se sněhem, až po to, jak se lidi mají obléci, nevycházet a hlavně nevyjíždět z domu, pokud je to možné, nepít alkohol a pít dostatečné množství tekutin apod. Dokonce mi tím i přerušili koukaní na show Ellen Degeneres, tssssssssss. Až to začlo být trošku nudné, Melissa říkala, že to taky ještě nezažila, aby to takhle přeháněli a mleli o tom 24hodin denně.
Večer to opravdu vypadalo jak z hororu, a být sama doma, tak jsem z toho dozajista měla bobky v kalhotách, v noci bylo slyšet že tu jezdilo jedno prohrnovací auta za druhým a odpoledne tu dokonce houkala varovná siréna chvíli!!!
Nám naštěstí všechno fungovalo, i když jsme čekali, že nám třeba vypadne internet nebo tv aspoň nebo něco...tam kde bydlí Kim a Melissy rodiče, jim vypadávala elektrika apod., to se díky bohu u nás nestalo. A taky jsme meli štěstí, že to tu fakt prohrnovali i docela a tak. Oni to tu totiž prý neprohrnují tak jak u nás všechno naráz, ale nejdřív se postarají o velká města a frekventované silnice atd., a pak až vyzbyde někdy časem i na zapadlejší města a silnice, kde zase až tak velký provoz není. No, každopádně Angličani by si vážně měli vzít příklad, tady na to jsou přece jenom více připravení. I když sem se ptala jeslti přezouvají pneumatiky u aut, a taky většinou ne:o).

Když jsme se probudili do středečního rána, počasí bylo docela umoudřené, ALE všude bylo bílo a neskutečné hromady sněhu, fakt jsme byli TOTÁLNĚ zapadaní. PRvni co bylo, když jsem vyskočila z postele, že jsem valila k oknu a překvapeně brejlila na sousedovic do půlky zapadané auto,  a dveře do baráku, sranda. Jak foukal ten vítr, tak to totiž bylo někde opravdu navaté, takže to vypadalo víc než "jen" asi půl metru sněhu, co tu napadlo. Z plotu koukalo jen pár centimetruů, na nektěrých místech ani snad nebylo poznat, že tam nějaký je, a naše zahrada mírně do kopce byla pekně sněhem zarovnaná.
Ve středu tak bylo všechno zavřené, v TV jsme "museli" sledovat sněhové zprávy skoro celý den, nikdo nešel do práce, a i silnice vlastně byli uzavřené vícemeně. Však když v pondělí Melissa jela do obchodu, říkala jak to tam bylo přeplněné a že všichni si dělali zásoby pro případ, kdyby se pár dní nedostali z domu. Sranda. Ian taktéž samozřejmě nejel do práce, všechny ty silnice, které byli uzavřené, byli přesně ty silnice, kterými jezdí do práce. Vlastně už v pondělí byl propuštěn už odpoledne, místo šesté byl doma už ve tří. Melissa toho taky moc nenapracovala, řekla, že se vymluví na to, že jí nešel net:o)), a místo toho trochu poklidila v kuchyni a domě a pomáhala s bejbísema. Venku to vypadalo fakt krásně, jak z Mrazíka, i sluníčko začlo dokonce svítit. Docela jsme se bavili při pozorování celé ulice a všech sousedů na nohou, všichni odhrnovali sníh a velice se u toho bavili. Né, že by to jak u nás otrocky všechno odhazovali lopatou, to by se asi HODNE naodhazovali, mají tu na to všelijaké odhazovače a vozítka, i když ručně to samozrejmě odhazovali taky, no ale všichni chlapi z ulice se u toho bavili jak malý kluci, vozili za tím boby, pili u toho pivko a dost se asi vyblbly, až jsme jim záviděli. Strašně se mi líbilo, že celá ulice spolupracovala a všichni to dělali SPOLEČNĚ, jakože tady jsou asi fakt všichni sousedé kámoši. Dokonce když třeba byla ženská samotná doma nebo bez chlapa, tak to též odházeli a vzájemně si pomáhali, fotili se u toho a natáčeli, no prostě jak malí kluci:o).

Až jsme jim zavření doma skoro záviděli, že chlapi si tam tak blbnou a chudáci ženský musí být zavřený doma s chřipkama nebo s děckama (řádí tu v sousedství totiž chřipky či co). No a samozřejmě jsme nemohli zůstat po zadu, zvlášť když venku bylo tak krásně! Nejdřív jsme chtěli navlíct bejbíse do zimních kombinézek a třeba je dát do nějakého košiku nebo i zabalené do sněhu a udělat něaké roztomilé fotečky, Ian ale přišel z venku s tím, že tam sice zime moc není ale je tam dost ošklivý vítr a že by to radši neriskoval. Dammit! Sám si přišel jen pro foťák a zase se chtěl vypařit ven, Melissa mu ale nařídila brzo přijít, abysme se mohli vystřídat, a na jeho otázku proč mu skoro dotčeně říkala, že si přece taky chceme jít na chvilku hrát do sněhu :-D:-D:-D. Tak jsem vyfasovala teplé oblečení, navlíkly jsme se jak na severní pól, vzali foťák a vyrazili ven na inspekci:o). Ian trošku nechápal, že se tak balíme, prý vždyt jdete jenom tady na ulici, a my že né, že jdeme DO SNĚHU, a že si to taky chceme užit, né??!:D Začli jsme se brodit tim největším sněhem a vůbec to byla strašná prča, když jsme se začli bořit až po stehna, že jsme se sotva mohli vyhraba na některých místech. Obešli jsme tu pár okolních ulic, vyfotili všechnu tu spoušt a bílé hromady a sebe taky, a šli zpět domů. Chtěli jsme si i postavit sněhuláka :o), ale bohužel z něho sešlo, protože ten sníh byl na prd, prašan, ze kterého se moc udělat nedalo, ŠKODA:,(. Tak jsme si aspoň vyhrabali díru na zahradě, do které jsme se pak posadili a vyfotili, HA!
No docela jsme se vyblbli i na čerstvém vzduchu, vůůůůůůůbec, jsme nevypadali jak sněhuláci, když jsme přišli domů:o)).

Líbí se mi, jak jsou tu hraví a nikdo se nikoho hned divně nekouká, už vidím, jak by si klepali na čelo u nás doma, když by se dva dospělí lidi sami bez děcek šli takhle vydovádět nebo třeba zasáňkovat si apod.:o)!

Docela jsem ale koukala, že všechno bylo během dvou dnů zpátky v normálu, nějaké školy atd. asi ještě zůstali zavřené, Ian už byl ale v pátek v práci, silnice celkem zklizené a i auta, které uvízli vyproštěná. Ukazovali totiž, jak někde uvízlo stovky aut, fakt pak byli zapadané tak do půlky a lidi si je ani nemohli poznat a najít. Město za to muselo zaplatit neuvěřitelnou sumu peněz!!!
Akorát jsme vlastně asi dva dny nedostali poštu, a třetí den, tuším, přišla hodně opožděná. On tu totiž pošťák rozváší poštu v AUTĚ. Dost jsem se divila, když jsem zjistila, že naše poštovní schránka je přes ulici a dost vzdálená u domu, pekně u silnice. Všechny schránky tak byli sněhem docela zapadné a z auta se k nim nebylo možné dostat, takže automaticky jsme nedostávali poštu - asi by pro ně bylo naprosto nemyslitelné, se obtěžovat, a z toho auta VYSTOUPIT, udělat pár kroků a poštu tam hodit:o).


PS:Lehce tu bojuju s fotkama, jak jste jistě sami poznali, nějak ještě nevím jak na to:,(((. Když to chci hodit VEDLE SEBE, tak se mi to celé
rozhazuje a nejde mi to, skáče mi to zpátky pod sebe:,((. Achjo. Kdyby měl nekdo nejakou radu, tak uvítám, zkusím se na to ještě mrknout, aby to nevypadalo tak debilně, sorry people!:o)

3 comments:

  1. :D tak to to tam mátě pěkný...

    s fotkama ti asi moc neporadim... já sem donedávna měla ještě takovej starej editor těch záznamů, tam to šlo dát vedle sebe, teď mam ten novej a vždycky si to dávám prostě pod sebe... tak nevim...

    ReplyDelete
  2. ach jo, tak jsem si to pro zmenu rozhazela jeste vic, krasa:D!!!
    Kdybys na neco prisla, tak sem s tim:D

    ReplyDelete
  3. Tak fotky buď dát pod sebe, jak už tady padlo, nebo se na to vyprdnout a někam to nastrkat :-) Tak jak to tu máš u článku to taky není žádná katastrofa :-)
    Jééé, tolik sněhu jsem snad v životě na vlastní kůži nezažila. Asi je to tím, že pravidelně každou zimu marodím a když už můžu ven, už je jen obleva :D

    ReplyDelete