Bunco

....kdybyste někdo tápaly, co tím názvem básník chce říci, tak vám prozradím, že je to název hry s kostkama:o). Taky jsem netušila, až do pátečního večera.


Vím, že to Melissa někdy před týdnem zmínila, že v pátek má "bunco" před Ianem, nějak sem se tím ale nevzrušovala, myslela jsem prostě, že jsem jen blbě rozumněla.....

Tenhle pátek, o týden později jsme právě byli u konce večeře, když se Melisse rozezpíval telefon, a ona se chytla za hlavu, že na to málem zapomněla, že je dneska přece "bunco night"! Jen na mě kývla, zeptala se, jeslti jsem už dojedla a zavelela, že se jde k sousedům hrát Bunco. Vůbec jsem asi na ni nečučela jak péro z gauče s nechápavým výrazem, co mi to tu říká a cože to jdeme hrát a co po mě jako chce:o)). Tak mi bylo vysvětleno, že je to kostová hra, a pak ji napadlo se mě vůbec zeptat, jeslti jako chci jít. No samozřejmě jsem chtěla. Na místě jsem zjistila, že se s tím asi stejně nejak počítalo, protože počet hráčů přesně seděl.

Celá akce se konala u "sousedů" na konci ulice. No cca hádám asi pět minut chůze, víc určitě ne. My jsme se vezli autem:o).

Jednalo se vyloženě jen o dámskou jízdu, kde se sešla většina sousedek, které jsem potkala tenkrát na té party. Většinu z nich (kromě asi jedné), jsem od té doby neviděla, přesto mě vítali jako starou známou a překvapivě si většina správně pamatovala i moje jméno. To znamená žádná [Íva] ani [Ejva] ale Eva :D! Čekalo se už jen a jen na nás, tak mi Melissa jen v rychlosti vysvětlila o co vůbec jde a řekla my pravidla, vyfasovali jsme drink, a začlo se.

A o co že teda vlastně jde?
Dohromady nás tam bylo dvanáct, a byli tam tři stoly po čtyřech židlách. Na každém stole na nás tak čekal list papíru s názvem hry a čísly od jedné do šesti, kam se zapisovaly výsledky, tři hrací kostky a propiska. Na prvním stole tak ještě přebýval zvonek:o).

K tomu každý dostal svůj výsledkový list s názvem hry a osmnácti znaky - v našem případě srdíčky, které jsme pak v průběhu podle výhry nebo prohry v jednotlivých kolech buď kroužkovaly nebo křížkovaly. Hra začíná zazvonením zvonku a předtím se teda ještě řekne na jaké čislo se hraje. Logicky jsme začínaly od jedničky. Takže při zazvonení zvonku hráči u každého stolu se střídali v házení kostek a počítaní jedniček. Ti co seděli napříč stolu byli "partnerky", to se pak ale vždycky během hry proházelo. "Partnerky" u každého stolu tak musely naházet určitý počet požadovaných čísel - tuším 20. Který z týmů to nasbíral nejdřív, musel zvolat a byl konec kola, poté jsme se přesunuly podle toho kdo prohrál a vyhrál k dalším stolům. Když někdo hodil jakékoliv jiné číslo na všech kostkách, měl automaticky pět bodů. Když někdo měl to štěstí a hodil na všech kostkách číslo, které jsme zrovna házely, bylo to "bunco".

Takhle se prostřídali všechny čísla a dvakrát. No třeba se to hraje i u nás, já o tom ale ještě nikdy neslyšela. V tom případě omluvte moje velmi laické vysvětlování, které asi moc nedává smysl, ale nevadí:o).

Každopádně některé dámy to docela prožívaly, řvaly a pištěly u toho, to se zvyšovalo s množstvím konzumovaného alkoholu, takže o zábavu opravdu nebyla nouze:o). Do toho vždycky byla přestávka, kdy jsme se všechny sešly v kuchyni u zdroje jídla a pití, takže hru jsme ukončili asi až někdy o půl jedenácté:o). Většina těch sousedek je vážně lehce "crazy", rozumějte hlučných/hlasitých hlavně, myslím, že Melissa tam byla jako jedna z mála z "normálnějších", tudíž držících se v pozadí lol. Líbí se mi, že se neskupinkuje a baví se všichni dohromady, no a ty konverzace, ty stály za to:o). Ale radši je sem ani nebudu publikovat lol. Opět jsme si suprově zabrečely smíchy, no bezva odreagování to bylo. Až bych to nebyla já, abych neudělala ostudu a asi z toho jak jsem se smála mi jaksi vyšplouchlo červený víno ze skleničky, kterou jsem držela. Sice né moc, no ale bylo to na zemi i na mě, ještěže jsem měla červený tričko, tak to nebylo tak nápadný, musím zkontrolovat, jeslti se to vypralo:o). Domácí, u které se to konalo, to okomentovala tím, že se nic neděje, že má přece doma děcka a je na to zvyklá, super:D!

Na začátku hry se mi dokonce docela i dařilo, a pořád mi ´padalo co jsem potřebovala (i když to na tom zase až tak nezáleží, protože záleží i na té "partnerce", co s váma hraje). V jedné přestávce Melissa jukla na můj list papíru a když zjistila, že se mi daří, tak poznamenala, jelsti vím, že se hraje o prachy:D. No to jsem samozřejmě nevěděla, já myslela že ten příspěvek který každý dával byl třeba na to, že tam bylo jídlo a pití nebo tak něco, to že by se hrálo o prachy mě ani nenapadlo:D. A v další polovině jsem se tedy asi začla moc snažit tím pádem (:D), takže se mi automaticky přestalo dařit, škoda! I když teda to nebylo jednom na mě, ale na mé spoluhráčce, jak už jsem dodala, každý si totiž liboval, když mě vyfasoval za partnerku, protože jsem byla prý "good roller", většinou mi fakt padalo, co jsme zrovna potřebovaly:D. Bohužel na mém výsledkovém papíru v druhé polovině začly převažovat křížky nad kolečky. V posledním kole na mě poprvé padla jako partnerka Melissa, a docela se nám i dařilo, a měla jsem azse pár koleček, na výhru to ale nestačilo, přesto jsem si nevedla špatně. Výherkyním se tedy rozpočítala finanční odměna, první místo si vzalo myslím asi padesát dolarů!! Kdybych však věděla, že je cena i pro tzv "losera", tak se spíš budu snažit abych byla poslední, protože to byly docela hezké ceny, jako svíčky, pyžamové plyšáčkové kalhoty s červenými pusinkami - ty se mi fakt líbily:D, pak ještě nějaký sprchový gel a tak z Body Works, no pak cena, která měla úspěch největší - kalendář do půl těla svlečených "kovbojů". Takže ho hned vybalily, a začly prohlížet a hodnotit kovboje, případně je porovnávat k manželům, no kopec srandy zase!!! Břišní svaly dostaly zabrat, možná přece jenom neztloustnu haha!!

Hned po skončení hry kolem půl jedenácté jsme se bohužel jako první musely odebrat domů, Melissu čekala další noční "směna" s miminy, a mě ostatně taky moc spánku nečekalo, protože mě další den v sobotu čekalo velmi brzké ráno, ale o tom až v dalším postu:o).

Random Update

Tak se zase jednou po sto letech poslušně hlásím:o). Nějak totiž, ehm....velké překvapení - nestíháááám! Internet většinou jen přes den checkuju z mobilu, a večer občas pouštím počítač většinou až tak kolem desáté večer a kolem půlnoci ho téměř poslepu vypínám a padám do hlubokého spánku. Ten kdo mě zná, se asi bude velice převelice divit, že jsem ho minulý týden dokonce asi ČTYŘI DNY neměla zaplý vůbec:o)!!!Já starý zavislák!!! Jó, Amerika se mnou asi dělá divy!

Nejdřív jsem měla v plánu napsat "výroční post" - ano, už jsem tu totiž měsíc, lépe řečeno měsíc a půl!!! Než jsem se tak zmátořila něco zase napsat, uběhly další dva týdny a tudíž tím tak příspěvěk na oslavu mého prvního měsíce zde nějak ztrácí smysl. Každopádně nemůžu uvěřit tomu, že už jsem tu tak dlouho, strašně to tu letí a zároveň se ale zdá, že jsem tu už věky, protože dva měsíce strávené doma v ČR se zdají asi tak stejně daleko jako deset světelných let! Teď to asi moc nedává smysl, ale neva:o). Zároveň to taky teď čtrnáctého února byl přesně rok, co jsem minulý rok odlítala po dvouměsíční přestávce zpět do UK, což se zdá jako teď! Divné......

Sv Valentýn
Ale konec blábolení a něco k tomu, co se tu za posledních čtrnáct dní událo. Vlastně nic zajímavého to nebylo asi, každopádně začnu něčím, čím jsem to tu už trošku nakousla - 14.únorem. Jelikož se mě tento "svátek" nějak netýká, ani ve snu jsem nečekala, že ho tu zmíním, protože tento rok se mě tak trochu týkal...rodinka mě OPĚT překvapila, a opět to bylo překvapení milé:o). To, že tu obchody už asi dva týdny předtím překypovaly Valentýnskými motivy, přáníčky, celými sekcemi nápadů na dárky v podobě různých červených a srdíčkových prkotinek atd. mě samozřejmě ani moc nepřekvapovalo, ostatně jsem na to zvyklá z UK, že. Přesto jsem ale nečekala, že to američani asi prožívají o trošku víc, i když jsem to možná čekat měla, když je to "jejich" svátek. Den předtím jsme byli v Targetu, a když jsme míjeli regál s přáníčky, kde byl speciální valentýnský úsek, Melissa se jakoby náhodou zastavila s tím, že by asi měla koupit Ianovi přáníčko a dodala, že sama ale ani nečeká, že by něco dostala. (Už několikrát si totiž postěžovala, že Ian na dárky a takovy věci moc není, a že se od něj nikdy ničeho nedočká. Narozeninový dárek si taky kupovala sama a až dva měsíce po narozenínách). Proto když se v pondělí vrátila z nákupu a se slovy "dneska je Valentýn a tak tady pro tebe něco mám", mě docela překvapila, protože jsem myslela, že si to "odbijou" jen mezi sebou maximálně tím přáníčkem.  Tak jsem dostala v pěkné dárkově zabalené krabičce čokoládové bonbóny ze special čoko obchodu, o kterém jsme se pár dní předtím bavili, chtěli jsme tam jít ale už jsme to nějak nestihli, protože Chloe v autě překvapivě řvala:o). Každopádně jsou asi něco jako "special treat", protože to podle všeho je docela drahé - Kim tam prý minulý rok, když to objevili nechala několik set (!!!) dolarů. Wow!! Bylo mi řečeno, že na ještě jeden Valentýnský dárek si ale budu muset chvíli počkat, protože ho prý objednala až moc pozdě. No to jsem jen vyvalila oči, další dárek??!:D
Když přišel Ian domů, tak se objevil s kyticí růží, tak to se Melissa úplně rozzářila a otočila se na me se větou "on nezapomněl", tak jsem měla radost za ni, protože si předtím ráno zase stěžovala, že Ian na to není, a že od něj ani žádné gesto neočekává. (Nutno podotknout, že mu to den předtím tak trochu připomínala, co je v pondělí za den). Během večera nám nezapomněla prozradit, co pro nás ještě má - resp. pro všechny tři:o). Takže jsme dneska, o týden později, všichni dostali takovej roztomilej hrníček s fotky mimin:o). Já na tom svém mám tu fotku jak jsem sem poslala, jak držím všechny tři mimča a na druhé straně jsou jen mimča, fakt roztomilý to je. Večer na Valentýna, když jsem potom přišla do pokoje, tak na mě na posteli čekala obálka s mým jménem a tam bylo ještě přáníčko. Takže jsem vlastně dostala stejné dárečky jako manžel:o). No fakt mě nepřestávají překvapovat a dojímat!!!

Shopping spree
Víkend před Valentýnem jsme v sobotu měli s Melissou nakupovací den. Ian hlídal kluky a my si museli vzít Chloe, jakožto holku do party ale taky to nejuřvanější mimčo, že:o). Ian totiž dost protestuje při myšlence, že by je tu měl hlídat sám, jednou když jsme sotva na hodinu jeli do Wallmartu, už volal asi po DESETI MINUTÁCH, že Chloe řve a co má jako dělat, že to vypadá že z toho snad omdlí, a co se jako děje a co jí je a blablalba...Tak jsme se dost nasmály, protože dělal jakoby neznal malou Divu??!!:D Hlavněže my je zvládat všechny tři můžeme, že jo, i když poslení dny je to čím dál náročnější. Musím říct, že Chloe ale ten den byla úplné zlatíčko, měla dobrou náladu a až na jednu malou epizodu, kdy ji Melissa chtěla vzít v obchodě ze sedačky a pochovat ji a jít ji přebalit, ji zvedla a zjistila, že byla pokakaná durch až na zádech, prosáklá přes oblečení až na sedačku:(. V tom momentě, kdy ji zvedla, malá dostala svůj řvací záchvat a řvala a řvala jako by ji na nože brali!!! Já jsem čekala před WC s našimi saky paky a slyšela jsem to až ven. Neznat naši malou Princeznu, tak si též myslím to co si s největší pravděpodobností mysleli všichni přihlížející, a to, že tam někdo někoho musí přinejmenším vraždit! Až byla  přebalená/suchá až po chvíli se zase uklidnila když se jí vrazila láhev do pusy. Další záchvat byl až v autě, na konci našeho výletu, ale to se jí ani nedivím, jelikož toho od rána taky musela mít dost. Vyjížděli jsme totiž někdy kolem desáté hodiny. Naše první stanoviště byla nemocnice - Chloe tam totiž měla vyšetření na dětské kardiologii. (Když mimča byli ještě v nemocnici, všichni totiž měli šelest na srdci). Takže ji tam dělali různá vyšetření, no celé to trvalo asi hodinu a půl. Ale hlavní je, že šelest na srdci už je fuč a Chloe je zdravá jako rybička, yaay!!! Ta nemocnice byla fakt hezky zařízená, i Starbucks vevnitř mají:o), a jak nesnáším nemocnice tak tohle bych asi ani neřekla, že nemocnice je, kdybych to nevěděla! Jen jsem si všimla že podobně jako když jsme jeli k doktorovi na to očkování, tam je většína zaměstnanců cizinců. Většina má divné accenty, a jsou to většinou Indi co bych tak odhadovala. Poté jsme se vydali do obchoďáku Kohl´s, kde měla Melissa vyhlídnuté šaty z internetu, bohužel je stejně neměli. Za čtrnáct dní tu totiž budeme mít křtiny. Ani jsem si nic moc nekoupila, jen takové roztomilé náušničky se znakem "peace":o).
Další zastávka byla velké nákupní centrum, kde bylo všechno od H&M, Macy´s až po ty drahé značky:o). Vlastně bylo docela hezké si to tam pekně projít, koukat do výloh a proplítat se davy lidí, konečně to totiž vypadalo jako normální nákupní centrum s více obchody uvnitř. A né jen jeden velký obchod, a za další kus zase další obchod. Melissa mě nejdřív chtěla vzít na oběd do takové restaurace, myslím že se to jmenovala Forest Café. Bylo to tam moc hezky udělané a vypadalo to tam fakt jak v pralese, spíš mi to připomínalo ZOO:o). Čas však neúprosně letěl a tam to bylo dost přeplněné, takže jsme se rozhodly, že to oželíme a půjdeme dát jenom nějaký fastfood, tam to totiž vypadalo na dlouho a my přece přijeli kvůli nákupům. Takže jsme hlad zahnaly v italském občerstvení a vydali se obrážet obchůdky. Kupodivu jsem si ani tam nic moc nepokoupila, ale já mám ráda i window shopping, takže i pokukování mě docela uspokojilo. Nakonec jsem si tam koupila jen lebkovej šáteček, navíc ten svůj jsem si zapomněla doma, takže už mám za něj aspoň náhradu:o). Nakonec jsme ještě udělali nějaké pochůzky kvůli jídlu, plenkám a v obchoďáku s domácími potřebami a museli jsme spěchat domů, abychom to aspoň do šesti stihli. Nejdřív jsme se totiž měli vrátit už v pět. V posledním obchodě to už šla Melissa vzít hopem, takže jsem čekala v autě se řvoucí Chloe a v sedačce jsem se jí horko těžko snažila uklidnit, fakt jsem se bála že dostane úplně infarkt z toho, jak řvala, tak z toho byla celá zpocená plus v autě bylo docela teplo a malá zabubaná v sedačce, no uuuf!!

A teď přichází story pro pobavení. Ian v průběhu dne psal Melisse zprávy jak to jde z klukama  a jak to zvládá. Ještě jsem to tu asi nezmiňovala, ale on bytostně nesnáší přebalování. Teda, tahle část s mimčama asi není nikoho úplně ta nejoblíbenější, on to ale nesnáší DOSLOVA, a jak může, tak se tomu vyhýbá. Už na začátku mi Melissa říkala, že musím sledovat Iana až bude přebalovat, že tak se nikdy nezasmála, jako při pohledu na něj - že se u toho dáví a obrací se mu žaludek a je to hrozně vtipné. On však když už jednou na něj přebavolávání nějak vyšlo, radši většinou sbalil mimčo a šel s ním nahoru, takže to vypadalo, že u toho pozorován opravdu být nechce. Nedávno večer jsme seděli u tv, já držela Chloe, Ian měl vrtícího se a řvoucího Noah a Melissa hodňoučkého Harrisona. Najednou se Ian zeptal, jeslti si nechce mimina vyměnit, a ona jestli už je vrtícím se Noah unavený, když se tak dlouho nemohl uvelebit a usnout a on že jo. S vážnou tváří si vyměnili mimina a v okamžiku kdy se zbavil Noah jsem postřehla lehký úsměv, a v tom Melissa zvolala " he pooped, didn´t he??! U idiot:D"!! No prostě, Ian se ho nechtěl zbavit proto, že by mu tak strašně vadilo jak se pořád vrtí a ne a ne usnout, ale hlavním důvodem byla pokakaná plínka a vyhnout se jejímu přebalovaní:D. Melissa mu nadávala, ale jako bylo to strašně vtipný:o)....o pár dní později musel jednoho z kluků přebalit a poprvně to dělal dole v obýváku před náma - a já s překvapením zjistila, že si srandu nedělali, že se mu z toho fakt OBRACÍ ŽALUDEK, a že to vypadalo dost opravdově. Já pořád totiž myslela, že si tak napůl dělají srandu!! No fakt to byla jedna z nejvtipnějších věcí, které jsem kdy viděla, obě jsme s Melissou doslova brečely smíchy:D!!
Během našich nákupů tak najednou Melissa přišla zpráva a se smíchem mi sdělovala co jí psal - I threw up changing Noah´s diaper. I made it to the sink though:D. A pak to ještě pokračovalo, ale do detailů radši zacházet nebudu lol. Opět jsem tomu nejdřív ani nevěřila a myslela jsem si že si dělá srandu. Nedělal. Doooost jsme se bavili, fakt že jo:D!!! No jo no, chlapi!!!

V neděli jsme se pak poflakovali doma a přišla k nám návštěva. Nějaký pár se stejně starou Isabellou jako jsou naše mimča. Teda, Isabella je asi o čtrnáct dní mladší - ale bylo zajímavé vidět ten rozdíl v tom růstu a vývoji - až teď jsem si uvědomila pořádně, jak jsou naše mimča na jejich věk pořád fakt maličké a trošku "zaostávají" tím jak se narodili o devět týdnů dřív. Ta holčička už uměla držet hlavičku úplně sama, víc si hrála s hračkama a hlavně je uměla držet, dělala pohyby jak kdyby chtěla lézt a velikostně byla prostě o trošičku větší. I když kluci se v držení hlaviček teď taky dost zlepšili, Chloe je na to ještě pořád líná. Malá Isabella je však adoptovaná - ti její adoptivní rodiče též nemohli mít děti a prošli si stejnýma procedurama jako Ian s Melissou, bohužel to nezabralo a pojišťovna jim to neproplácela, takže to museli vzdát. Pak se rozhodli, že zkusí adopci. Našli nějakou šestnáctiletou holčinu, už bylo vše dohodnuté a ona se na poslední chvíli rozhodla, že si mimčo nechá. Tak si řekli, že jim mimčo mít není souzené a že prostě budou bezdětní, když v tom jim jednoho dne volali z nemocnice, jeslti mají ještě zájem o mimi. Nějaká 26letá holka nevěděla o tom, že je těhotná a zjistila to až když měla porodní bolesti (!!!). I když měla partnera, tak se rozhodli, že děti mít nechtějí a že to nechcou ani nikomu říct, a nechat to v tajsnosti  a mimča se tak co nejrychleji a nejdiskrétněji "zbavit". Takže nakonec přece jenom ze dne na den získali mimčo. No když mi to Melissa vyprávěla, tak to byl úplný doják, a podle toho jak jsem je tu viděla, tak tu holčičku oba dost zbožňují. Přijde mi, že tady si lidi ty děti osvojují nějak víc, než v ČR, a hlavně jak řekla Melissa, ten proces je tu asi mnohem snadnější. A někteří to prý snad dělají i pro peníze, protože na to dostávají nějaké příspěvky. Teda né při adopci, ale při pěstounské péči. Ian potom vařil "obědo-večeři", a chlapi pracovali na sklepě chvíli, no a zkrátka  a dobře, další neděle která docela rychle uběhla.

LCC meeting
V úterý jsem měla svůj první oficiální sraz s Lisou, mojí koordinátorkou. Domluvené už jsme byli nejmíň čtrnáct dní, a já nejdřív měla za to, že to vychází až na čtvrtek. Kdyby se mě na to Melissa odpoledne nezeptala a nepřipomněla mi to, tak jsem na to úplně zapomněla, vůbec tu nemám pojem o tom, jaké datum je.
Domluvené jsme byli na šestou, tak sem se o půl šla rychle hodit trochu do gala, byli jsme domluvené, že mě vyzvedne doma a půjdem někam do Starbucksu na kafe nebo tak něco..mezi čekáním na ni, jsem pomáhala Melissa uklidnit mimča, Chloe zrovna dostala ze svých větších záchvatů řvoucí, a já jsem chovala Harissona. Takže když přišla Lisa, tak zase viděla CHloe v tom blbějším světle - přesně jako minule:o). Teď si tak myslí, že takhle se Chloe chová NEUSTÁLE, což ale zase není pravda, protože většinou ji to po pár minutách opustí, a teď za posledních pár dní mívá docela lepší náladu a neřve tak často. Každopádně pak pořád mluvila o tom, jak je to hrozný a že je Chloe nemocná a nikdo neví co s ní je (to sdělila jejímu manželovi), no a prostě až to přeháněla! Když jsme odcházeli, tak se Melissy ptala, jeslti ji tu takhle můžeme samotnou se všemi mimči nechat, tak nás s úsměvem vyhnala. Když jsem přišla domů, tak se přiznala, že jakmile za náma zaklaply dveře, tak za pár minut volala SOS sousedům, jestli by nemohli přijít na pomoc, než přijde Ian domů z práce, protože se třemi řvoucími miminy se to nedalo. Nechtěla mi totiž zkazit šanci na chvíli vypadnout z baráku:o).
Namísto do Starbucksu jsme pak s Lisou jeli na takový menší výlet do asi čtyřicet minut vzdáleného městečka St Charles, poblíž kterého Lisa bydlí. Nakonec jsem jí musela dát za pravdu, že to bude lepší než si sednout někam na kafe, doma "sedím" celý den, takhle jsem aspoň něco málo viděla, i když už bylo šero, ale nevadí. Udělali jsme si pěknou zimní vycházku kolem řeky, a musím říct, že to bylo docela příjemné, se trošku protáhnout a normálně se PROJÍT!!!! Mě chození baví a tady jsem toho zatím moc nenachodila. A co víc, St Charles vypadá jako OPRAVDOVÉ městečko, tedy podobné tomu, co známe z Evropy. Náměstí, obchody, řeka, chodníky, procházka a cestička kolem řeky atd.!!! Hned jsem si vzpomněla na York, ani nevím proč, asi že jsem tam taky chodila kolem řeky:o)! No vypadalo to tam docela hezky a v létě tam může být asi docela příjemně. Lisa mi nabídla, že některý z naších příštích meetingů třeba můžeme udělat i v sobotu nebo o víkendu přes den, že si to tam pak budu moct prohlídnout třeba i o samotě nebo tak něco a porozhlídnout se tam. Což by bylo docela dobrý. Taky mi nabídla, že klidně někdy můžu přijet přes celý víkend, kdybych chtěla, nebo když budu chtít něco podniknout, mám se jí ozvat klidně sama a nečekat až se ozve sama s dalším meetingem. Což toho by se možná dalo využít až bude trošku lepší počasí  a nebude taková zima. Jen se mě ptala jak to jde a jestli všechno ok, jestli od ní něco nepotřebuju a jinak jsme se bavili normálně, i když je trošku "crazy", tak díky bohu tentokrát svoje statisky a většinu rozumů nechala doma:o)). Ptala se mě jeslti jsem jedla už a jestli nemám hlad, že by mě udělala něco u ní doma, to jsem ale odmítla s tím, že to vydržím až domů. Tak ona že mi aspoň ukáže kde bydlí  a pak mě odveze zpátky domů. Takže jsme jeli ještě do jejího domu, bydlí kousek za tím městem, je to docela na samotě. Teda ne úplně na samotě, jsou tam i další domy a tak, no ale od města je to vzdálené a ty domy jsou jakože v lese...no vypadá to tam skoro jako byste vjízděli  k někomu na chatu. Provedla mě domem, ukazála psa a představila manželovi a jeli jsme zpátky domů. Zjistila jsem že jí je padesát, i když bych jí tolik asi neřekla, a že i když svoje děti nemá, tak jich pomohla vychovat osm, protože nějaké též měli v pěstounské péči. Tak jsme se domluvili že příště zase podnikneme nějakou procházku, kupodivu taky ráda chodí - což se u američanů asi jen tak nevidí lol.


Jinak taky mi minulý týden konečně přišla moje kredtika!! Lépe řečeno debitka, i když vlatně jsem ještě nezjistila jaký je mezitím rozdíl (euhm, stydím se:D). Už jsme tam totiž chtěli volat, řekli že to přijde do sedmi dnů, jenomže pak se to zdrželo tím, jak si okopírovali špatnou stránku v pase a my tam museli za týden jet znova, no a pak jsme tu měli blizard a pošte byla zpožděná, takže to přišlo asi až skoro za tři týdny, a to i přes to, že Melissa říkala že to většinou přichází dřív něž za sedm dnů. Jó, já prostě vždycky musím mít nějakou vyjjímku, to bych snad ani nebyla já jinak:o)!!
Je to dost nezvyk používat teď kreditku a žádnou hotovost, jka na to nejsem zvyklá. Minule při nákupu jsem se tomu nejdřív radši vyhnula, jen pro jistotu, kdybych nevěděla jak na to abych si neuřízla nějakej trapas, a radši jsem použila hotovost, pak sem to ale musela risknout a jít do toho lol. Musím to totiž použít šestkrát do měsíce, jinak mi vezmou poplatek asi šesti dolarů, sráči!! Ale včera jsem s tím platila i v H&M a už se toho nebojím. A připadám si děsně kůl. Just kidding:P!

Jinak mimina nám rostou jako z vody. Teď to začíná být opravdu trošku náročnější, protože je poznat, že jsou přes den o něco víc vzhůru a všechny tři vyžadují víc pozornosti. Noah v poslední době odmítá chodit spát i když je hrozně unavenej, což ve výsledku znamená že ŘVE!!! Musí se uspat v náruči, někdy zabírá jenom to, že se s ním chodí a to mu ještě do pusy musím vrazit dudlík, který mu tam musím držet vlastnoručně, jinak mu každých dvacet vteřin vypadává a někdy přes něj ještě přehodím přikrývku, i přes hlavu, nevím proč, ale jedině tím se uklidní, ztichne a následně usne. A pro rýpaly, ne nedusíme ho tím:P! V pátek tak řval jako kdyby ho na nože braly a ničím se nemohl uklidnit, takhle jsem ho ještě řvát neslyšela a myslím že ani Melissa ne. Jenomže jeho řev je dost pronikavý, to i Chloe se může jít zahrabat s tím jak řval Noah v pátek, dost to bere za uši občas!!:D
Chloe je zpátky na svém starém "mlíku", to kozí jak jsem psala, jsme jí nedávali snad ani jeden den, bylo to ještě horší a měla z toho větry víc než obvykle a jak vždycky spí v noci aspoň tak tentokrát z toho měla bolení i v noci. Nevím proč, ale tak nějak dopředu mi to bylo jasné, že jí to nesedne, podle toho co jsem o tom četla na internetu.
Harrison se za posledních pár dní taky začíná nějak víc ozývat, takhle ho vůbec neznám:o). Ale dneska byl zase prý  klidný, tak si myslím, že ho spíš něco trápilo..každopádně tuhle začli řvát všichni tři naráz a to panečku bylo něco:o)! Většinou to ale zvládáme v pohodě, ty dny s něma mi pořád strašně ubíhají - přijdu dolů, nakrmím je, uspím, a najednou je oběd, a odpoledne se pak přehoupně stejně rychle. Kluci už teď fakt drží víc hlavičky, Noah se začíná zajímat o hračky a všichni se pořád zubí, a to je to nejroztomilejší a nejúčasnější. Zvlášť Noah se pořád hihňá i nahlas, no to byste se pak mohli rozplynout, jak je to roztomilé. Chloe je tak vtipná sama o sobě, až nejmenší, tak dokáže vydávat nejrůznější zvuky, jak starý řidič náklaďáku, jak říká Melissa lol. Nebo naopak různě vrní a mručí a "povídá" tím nejjemnějším hlásečkem, jaký si dokážete představit, to je hrozně roztomilý. Občas zní jako kočka, jednou jsem si ji s ní už spletla:o). Každopádně opravdu dokáže pobavit a spíš než abych si na to už zvykla, přijde mi čím dál víc zábavnější! Taky jsme se jim konečně rozhodly nastolit rutinnu, takže posledních pár dní jsme je zkoušeli budit a krmit naráz, a zase uspávat naráz atd.. Asi to bude chvilku trvat a bude to makačka, když se to naučí, dá nám to pak ale snad i trošku volna přes den. Jinak jsem totiž ráda, že kolikrát zvládnu umýt ty lahve přes den, někdy ani to ne. Taky jak řekla doktorka, tak jsme jim zkoušeli dávat nějakou baby rice už.  Sice je to skoro stejně tekutý jak mlíko, ale zkoušeli jsme jim to dávat po žličce. No samozřejmě nic moc úspěch, nějak nevěděli co s tím, což se dalo očekávat, no ale stejně mi to přijde strašně brzo!!! Vždycky jsme mimča začínali krmit, když už uměli aspoň trochu víc držet hlavičku, když už. No ale tak to asi budeme čas od času zkoušet, až to jednou bude mít úspěch....

Třeba v pátek byl fakt docela náročný den, to byli nějací nevrlý všichni tři...a ve čtvrtek vlastně taky, nevím co to s něma bylo, divím se, že se mi ještě nezdá o tom, jak někoho chovám nebo se nepohupuju do rytmu i ve spánku. Ve čtvrtek večer pak Chloe měla jeden ze svých nejhorších záchvatů, do toho poknikávali kluci, a asi muselo vypadat docela vtipně, když jsme večer všichni tři chodili za sebou dokola kuchyní, chodbou a jídelnou, protože tyhle místnosti jsou průchozí, každý v náruči jedno dítě. Sranda!! Jako neironicky myšleno:D! Ale v ten čtvrtek to fakt bylo náročný, a i Melissa se mi pak zdála nějaká přepadlá, a jak se dlouho Chloe nemohla utišit, tak pak s ní zůstala v hale, to vypadá jako druhý obývák dalo by se říct, ale nikdy tam nikdo nebejvá. Když jsem šla s Noah jedno kolečko, tak tam seděla v křesle a snažila se Chloe utišit a skoro mi přišlo že brečí??! A i pak mi přišla taková divná trochu ještě chvilku, ale pak už dobrý. No nic moc  pocit, když nevíte proč takový malý mimčo brečí a nemůžete ho utišit. V pátek pak volala doktorce a řekla jí, že prostě chce, aby malou poslali někam na vyšetření žaludku nebo něco:(! Doktorka slíbila že zavolá ale pak samozřejmě nikdo nevolal, no tak jsem na to zvědavá. I když teď mi přijde, že takhle záchvatuje míň a každopádně je častěji v lepší náladě, Princeznička naše:o). Minulý týden Melissa asi dvakrát podotkla něco v tom smyslu, proč tam to vajíčko nemohli dát jenom jedno, a proč se musely uchytit VŠECHNY:D!!

Minulé pondělí jsem si skypovala s mamkou a aspoň jsem jí tak představila mimča na dálku "naživo" přes kameru, no a byla hotová i na tisíce mil daleko, a to zrovna byli hodňoučcí relativně. Když jsem se potom snažila utišit Chloe a Harrisona způsobem nohy na turka a v nich položenou Chloe - krmila jsem ji a v náruči v ruce Harrisona, tak to maminka málem nepřežila a začla lehce vyšilovat, že co jako provádím a ať jsem opatrná a ať mi nespadnou a cosi kdesi!! Jesus:D!! Je vidět, že víc jak jedno mimčo nikdy hlídat nemusela:D. Mít "jen" dvojčata, tak jsme tu vysmátí lol.

Kamarádka z DC mi psala, jelsti nemám zájem jet na "class weekend" do Marylandu, protože v květnu končí a taky musí nasbírat ještě tři kredity do ukončení programu. Za víkend bysme tak dostali tři kredity, což je polovina toho, co musím nasbírat za rok, což by se mi i docela líbilo a hodilo, plus znamenalo by to, že bych si mohla naplánovat první větší samostatný výlet, protože bych tam musela letět, že. Tak to budu muset probrat s rodinkou, musela bych totiž dostat volný pátek, což by neměl být problém. Za celý víkend chtějí asi 350 dolarů tuším, ale je v tom i ubytování a jídlo, plus záleží kolik bude stát letenka, tak uvidíme, ale doufám, že by to i snad mohlo vyjít!!! I když je blbé, že většinu dne bysme  stejně proseděli někde ve škole a z města bysme asi moc nevideli, no tak uvidíme, jak to dopadne a jak se rozhodnu....

Za čtrnáct dní nás čekají křtiny mimin, jo a taky se tuším v dubnu chystáme s Melissou a Kim na koncert Rickyho Martina do Chicaga, yaaay:D! Teda, ne že bych byla nějaká jeho velká fanynka, každopádně je to živý KONCERT, a to se počítá, no ne?!:D Dneska mi taky bylo řečeno, že Ianův strýc (ten, ke kterému pojedeme v květnu do DC), má letní dům v Severní Karolíně, a že nám nabídnul, že si ho můžeme v létě vypůjčit, takže v sprnu bysme tam mohli jet. Asi je to přímo u oceánu, takže to by bylo žůůůůžo, tak snad to vyjde:o))!!!

Na konci týdne se nám tu konečně trochu oteplilo a dokonce behěm asi dvou dnů téměř roztály ty hromady sněhu!!! to jsem nečekala ani, že to roztaje tak relativně brzo. Každopádně dnešek nám celý propršel, až mi to silně připomínalo Anglii, tak to nevím co je lepší:o).

V baráku je taky děsně sucho a je tu děsná statika, pořád se "kopeme". Někdy vaříme vodu na plotně celý den, aby se trošku zvlažil vzduch, mimina mají totiž dost ucpaný nosíky z toho a nemůžou dejchat...a je to poznat i na pleti /vlasech, mám tu úplně jiný vlasy mi přijde, ještě divnější než normálně, grrrr. Chcou ale koupit "humidifier" , čili osvěžovač vzduchu, tak se to třeba zlepší. Každopádně ta tam je anglická vlhkost a moje vlasy typu "Monika na Bahamách" - kdo kouká na Přátele, tak bude vědět:o)!

Jinak minulý týden se mi taky podařilo krásně zaspat, to už se mi dlouho nestalo, a v Anglii snad v žádné rodině hádám. Teda sice to bylo o půl hodiny jen asi, ale dost jsem se divila, když najednou na hodinách bylo devět:o). Sicejsem se vzbudila na zazvonění budíka, ale jelikož já to mám schválně nastavený tak, abych pak mohla ještě pár minut ležet, holt jsem asi v těch pár minutách stihla usnout ještě, no, ooops. Noc předtím jsem šla totiž pozdě, tak to asi taky udělalo svý. Každopádně do pěti minut jsem byla ready, Melissa dole sama krmila mimča, tak jsem se tam vyhnala se "sorry, I kinda overslept", tak se mi jen smála a vůbec to neřešila. Oni pak taky shodou okolností byli asi za dva dny nějací opoždění:o). Jó, to by mi u hladomorců asi tak lehce neprošlo, když měla problém s tím, když jsem snídala (a přtom hlídala, takže jsem jedla třeba za chůze nebo tak), asi dvě minuty potom co jsem už měla "pracovat" (doslova). A jinde by mě přišli vzbudit asi většinou hádám. Tady je to fakt jak doma, prostě takový neformální a neoficiální, nebo jak bych to řekla, tak se mi to líbí!!!

Jinak si tu pořád na nic nemůžu stěžovat, kromě toho, že by byl život jednudšíí s tím řízením no, to přiznávám, jinak ale pořád spokojenost.
Vlastně tu dost často brečím - smíchy. Nevím proč, ale občas jsem začla dostávat záchvaty smíchu, které mi nejdou zastavit, no to už se mi dlouho nestalo, a občas mě to až otravuje, protože to nedokážu zastavit :D:P. A to asi mluví za vše:o)!!!

Mám tu první kamarádku:o)!

Teda, to je zatím asi hodně nadnesený výraz, každopádně konečně jsem potkala první holčinu - aupairku!

Na úvod musím říct, že to tu až nepěkně utíká, přijde mi, že je vždycky pondělí, pak se to najednou přehnoupne a je hned pátek a pak strašně krátký víkend a po něm zas pondělí, no fakt to tu nějak strašně letí:,(. Jak to, že u Hladomorců se i minuta kolikrát zdála dlouhá jako kšandy, občas jsem pořád sledovala hodiny, kdy konečně budu mít "padla" a kolik dní zbývá do víkendu, a tady je to úúúplně něco jiného??!

Každopádně, další víkend je za mnou. V sobotu jsem asi první den kromě cca pěti minut nechovala mimino!!! Velice velice divné:D! Ráno jsem si přispala a šla jsem se nasnídat, Melissa byla u doktora a Ian tam seděl se spícíma mimčama, tak jsme jen něco prohodili, vyndala jsem myčku - u které mi mimochodem opět bylo káravým tónem řečeno, že to přece dělat nemusím:D. Nejenom že bych si připadala asi trošku blbě, ale ono mě to i lehce rozčiluje, když se to pak hromadí ve dřezu, že. Každopádně tady žádná myčka nádobí, jako tomu třeba bylo u některých rodin opravdu nejsem. Poté jsem se odebrala podruhé co tu jsem do svého pokoje (během dne jako), trošku si to poklidila rozházené hadry a dovybalila si kufr po minulém víkendu (ehm). Pak jsem si zapla počítač a vyhrla se na e-maily a odpovídání zpráv na fb, už bylo na čase! Takže kdyby se mě zase někdo chtěl zeptat, jeslti s ním ještě mluvím, tak ano, mluvím, jen teď fakt moc neinternetím (u mě nevídaná záležitost, I know:D). No a samozřejmě jsem tu zkejsla až někdy do třech, ani nevím jak! Zpátky na zem mě vrátila až Melissa, která tu na mě do dveří nakoukla a ptala se, jeslti třeba nemám náhodou hlad, že jsem ještě nejedla??!:D Tak jsem se šla dolů najíst, abych se vzápětí zase vrátila, protože byl zrovna na příjmu Banán, tak jsme toho museli využít. S časovým posunem se nám na icq moc setkávat nedaří and that sucks:(! Pak jsem šla na chviličku dolů za rodinkou, ti už se ale pomale chystali ven. Čekala je totiž další lekce v kostele kvůli těm křtinám. Sice mi bylo nabídnuto jet taky, mohla jsem jít třeba do kina nebo tak něco, ale ta jejich lekce měla trvat aspoň čtyři hodiny a samotné se mi nechtělo. Docela jsem se těšila, že si užiju prázdného domu, kupodivu mě to pak ale asi po hodině přestalo bavit. Donesla jsem si pc do obýváku k televizi, pač mě to tam samotnou nebavilo ani. Asi o půl jedácné jsem to zabalila a šla spát a rodinka ještě nebyla doma. Sice jsem je slyšela přijet vzápětí, ale bylo zvláštní, že to bylo tak pozdě, když tam měl očividně každý malé děti, že. Každopádně po dlouhé době to byl relaxovací/válecí/nicnedělací den:o)!

Na neděli byl i u nás, jako u každých správných američanů naplánovaný Super Bowl. Díky tomu, že v minulé hře Chicago Bears prohráli, tento rok se to tu však tolik neprožívalo. U sousedů byla párty, jelikož tu ale řádí v sousedství chřipky, včetně té vepřové (!!!), šel se tam kouknout na chvilku jen Ian, protože poslední co chceme je, aby se nakazili bejbísové, nebo i my, že. Ale pozor, já jsem nakonec měla konečně i své plány!!!

Nevím, jeslti jsem to zmiňovala už předtím, ale když moje neschopná LCC mi až na moji druhou žádost milostivě poslala kontakt na jednu holčinu z Chicaga, vzala to Melissa do vlastních rukou. Nějaká známá její zná LCC od Cultural Care, takže se s ní spojila, dala ji můj email a ta mi poslala kontatky na všechny aupairky poblíž, o které se tu stará. Mimoto mě pozvala i na jejich měsíční meetingy, poslala i odkaz na stránky, a podle fotek se tam schází aspoň kolem deseti holek, takže když bude čas a odvoz, rozhodně se někdy zkusím připojit. Teď v únoru se jde sáňkovat, tak to by mohla být sranda:o). Každopádně, dala mi asi čtyři kontatky na holčiny, které bydlí fakt blízko. Tak jsem jim někdy minulé pondělí rozeslala email. Ozvaly se mi zatím jenom dvě. Mexičanka, která je tu teprve asi dva týdny a taky tu nikoho nezná, neřídí a ještě není moc rozkoukaná. Tak jsme se domluvili, že se nejdřív zabydlí, a pak až se ozve. No a v týdnu se mi potom ještě ozvala pětadvacetiletá Mellissa. Ano, další Melissa:D. I když tahle se spelluje jinak, s dvěma "S" a dvěma "L". Pochází z Jižní Afriky, přímo z Kapského města a je tu asi čtyři měsíce. Nejdřív jsme se domlouvaly, že bychom mohly dát spicha někde v nějakém shopping mall. V neděli ráno mi však přišla zpráva, že ven asi nikam nepůjde, ale že jestli se mi chce na chvíli vypadnout z domu, mohla bych přijít k ní na chvíli na návštěvu. Tak jsem si řekla proč ne, že. Poslala mi adresu a já se šla zeptat, jestli mi dá rodinka odvoz. Nejdřív jsem to řešila jen s Ianem, protože Melissa ještě dospávala a když přišla, a Ian jí řekl že pri cestě do banky mě zaveze ke kamarádce, tak se úplně rozzářila a měla z toho asi ještě větší radost než já, že tu konečně někoho potkám:o). Mezitím jsem si volala na skypu s mojí českou rodinkou:o), a když jsem slezla dolů, Melissa mi už hlásila, že hledali tu adresu na googlu, a že ta rodinka ve které ta holka je, asi bude dost prachatá, protože jejich dům vypadá dost rozlehle a příjezdová cesta je asi kilometr dlouhá. O půl druhé jsme vyjeli, Melissa se ještě potřebovala stavit do lékárny a do banky. Jestli si pod tím představíte, že jsme tedy ještě jeli do města, zaparkovali auto a ŠLY do lékárny a do banky, budete na omylu. Pořád mě asi nepřestává udivovat, že američan si tu může VŠECHNO vyřešit z prostoru auta, když nechce, nemusí vůbec vystupovat. I lékarna tu totiž má "drive through". A pak jsme se jeli vydat hledat dočasné bydliště mojí (snad) nové kamarádky, což díky GPS zase až takový problém nebyl. Chvíli jsme jen nemohli najít to správné číslo domu, tedy v tomto případě poštovní schránky, i to se nám ale brzo podařilo. Nejdříve nás to zavezlo na takovou příjezdovou cestu, podél které se rozprostírali domy nebo spíš sídla. Bylo to docela na "samotě", resp. některé ty domy byly fakt hodně velké, a dost jeden od druhého vzdálené  a příjezdové cesty byly většinou dooost dlouhé, všude kolem stromy a keře, takže na některé ty domy bylo občas i těžké dohlédnout. Většinou se však jednalo o takové "menší" vilky:o). Kolem cesty byli jedině poštovní schránky, na kterých byla čísla domů, na každou jsme nakukovali, jen tu kterou jsme hledali ne a ne najít, to číslo tam samozřejmě chybělo. Po chvilce jsme si však všimli i téhle schránky, trošku se schovávala v tom sněhu, mrška jedna. A v tom už Melissa jen vydechla "woow, look at thaat"! A mě vzápětí též lehce spadla čelist. Před námi se rozprostřela asi 300m dlouhá příjezdová cesta a na jejím konci se tyčila OBROVSKÁ VILA! Spíš to připomínalo takový trochu modernější zámek, no nechtělo se mi věřit, že tam bydlí jedna jediná rodina. Tak TEĎ to teprve vypadalo jak v americkém filmu. V americkém filmu o boháčích, prostě jak z  jiného světa. Kolem se rozprostírala obrovksá louka/zahrada a les, nějaké prolézačky či hřiště pro děti, které spíš vypadalo jak pro celou školu, no mazec! Kolem domu to však zelo prázdnotou, už než jsme našli dům, jsem textovala Mellisse , že jsme na cestě a právě se pokoušíme najít jejich dům. Jelikož kolem domu bylo asi desítka dveří, nějak jsem nevěděla kam mám jít a kam zaklepat/zazvonit, tak jsem jí ještě napsala, že jsem před domem a ať si mě prijde vyzvednout. "Moje" Melissa mě tam nechtěla jen tak vypustit a nechat napospas, tak ještě čekala, aby se ujistila, že jsme opravdu správně a že mě tam nenechává nějakému úchylákovi lol. Když chvilku pořád nikdo nepřicházel, vylezla jsem z auta a vydala se na obhlídku, za chvíli se však už otevřeli dveře a otevřela mi nová Mellissa - černoška se zlatým předním zubem:o). Teda, nechci aby to vypadalo nějak blbě, ale proste to bylo první, co mě na ní uhodilo do očí, myslím, že v dnešní době to asi moc obvyklé, zvlášť u mladých lidí není:o). A teď to možná vyzní ještě blběji a předem říkám že to byl jen a jenom první dojem, ale na první pohled to vypadalo jako když otevířá dveře služka/otrokyně o movitých boháčů lol. Přísahám, že v několika prvních vteřínách to tak na mě fakt působilo.

Mávla jsem na "moji" Melissu, jako že všechno ok a že může jet, a byla jsem vpuštěna dovnitř, kde se na mě hned mezi dvěřmi vrhnul rozzuřený boxer! Psů se většinou zase až tak moc nebojím, proto jsem se nějak extra nevzrušovala, když jsem ho před sebou uviděla, a vlastně nevím jeslti jsem ho nějak pořádně zaregistrovala předtím...každopádně jeho přítomnost jsem si uvědomila až když se mi rozzuřeně sápal po rukávu!!! A že po mě fakt lapal a moc mírumilovně nevypadal, no fuj! Naštěstí ho Mellissa hned čapla za obojek a odtáhla pryč, protože on by mě asi fakt byl schopný porafat!!! Byla jsem uvedena do kuchyně, kde mi bylo nabídnuto menší občerstvení a při povídání/seznamování jsem zvědava nakukovala dál do vnitřku domu. Během několika málo minut jsem však neokukovala jenom já, ale pro změnu jsem byla okukována já sama - do kuchyně se vřítila jedna asi čtyřletá holčina a hned za ní druhá, jen o něco málo větší. Později jsem se dozvěděla, že se Mellissa stará o ŠEST dětí ve věku od čtyř do šestnácti let! No potěš koště! Během své návštevy jsem se tak stihla seznámit z většinou z nich, jedna se jmenovala též Eva, tudíž ty dvě nejměnší z toho měli úplné vánoce a pořád se tam hihňali a okukovali mě. Brzy se tam objevila třetí narezlá hlava, holčina číslo tři. Bylo jí teprve 8 ale řekla bych jí i víc. Mellissa s něma totiž byla sama doma, proto nemohla jít ven.  Zbytek dětí byl s tatínkem někde na basketballu, tuším. Vzápětí však přijeli zpět domů, tak jsem se stihla zbežně seznámit i se zbytkem. Jeden kluk se tam jen mihl, ten druhý, šestnáctiletý taky, ale alespoň pozdravil. Každopádně ani jednoho takového velkého smraďochy bych neměnila za tři mimča ani náhodou:o)! Poté tam přišel i pan domácí, tak jsem se s ním pozdraivla a podali jsme si ruku. Vypadal docela obyčejně, možná až moc:D:D. Typoval mě na němku, tssssssss. Když už Mellissa nemusela dohlížet na děcka, přesunuli jsme se do jejího pokoje a přitom jsem měla možnost obhlídnout alespoň část domu. Ve "sklepě" mimochodem též mají kino, ale PRAVÉ kino, i se sedačkama jak v kině atd., mazec! Zajímalo by mě, kolik tam je místností v tom baráku. Prostě jsem jen lapala po dechu:o). Rodiče prý vlastní nějakou počítačovou/softwarovou firmu, matka zrovna byla na nějakém bussiness tripu - prý hodně cestují. Mellissy pokoj však zase až tak velký nebyl, a i když byl pěkný a útulný, vlastně tam neměla vůbec postel, ale jenom jakože velkou "matraci" pro dva na zemi. Pustili jsme si TV ale celou dobu jsme si spíš povídali, akorát teda musím říct, že bylo STRAŠNĚ TEŽKÉ jí rozumět! Její accent je hodně zvláštní, a i když v Jihoafrické republice je oficiálním jazykem kromě afrikánštiny i angličtina, a anglicky umí perfektně, její accent je fakt hodně NESROZUMITELNÝ, občas jsem přemýšlela, jeslit na mě mluví anglicky vůbec:o). Ale né že by to byl prostě jen jiný accent, ale ona některé slovíčka vyslovavala fakt úplně divně. Každopádně, domluvili jsme se a o to jde ne? A jeslti se ještě někdy uvidíme, tak si na to časem snad zvyknu. Jen jsem jí prostě nerozumněla uplně všechno, protože mě bylo blbé se ptát pořád, "sorry, sorry?? pardon?? what?? apod.":D. Nakonec jsem tam smrděla od dvou až asi do šesti. Mellissa mi nabídla že mě domů hodí, jestli znám adresu, je to fakt cca 5minut jízdy k nám. Tak jsme hodili adresu do GPS a za chvíli jsem byla doma! Domluvili jsme se, že na další víkend se Mellissa snaží dát dokupy víc holek třeba a něco bysme mohli podniknout, jít někam do "shopping mall" nebo tak, protože teď se toho tady stejně asi moc nedá co dělat v zimě. Tak snad to vyjde! (Dneska hlásili, že bude asi -20°C fůůůůůůůj!). Každopádně bylo hezké konečně někoho potkat a s kým pokecat, teda mimo rodinku a jejich známé, že.

Doma jsem tedy byla něco kolem půl sedmé, Super Bowl začal někdy v šest. Na návštěvě tu byla další Melissa, Chad (Ianův stepbrother) a malý Logan. "Moje" Melissa na mě hned volala jeslti mám hlad, ještě jsem si zouvala boty, obě Melisse zrovna seděli u stolu, tak jsem se k nim hned připojila a šla se najíst, hlady už  jsem popravdě šilhala:o)! Pak jsme tam seděli  u vína, ta druhá Melissa nám ukazovala "online prohlídku" jejich domu, který si budou kupovat. Něco podobného jak má moje rodinka, jen možná o trošku větší to je. Logan je strašné vtipné dítě, takže o zábavu nouze nebyla. Koukala jsem, že si ve svých dvou letech dokonce pamatoval i moje jméno a tentokrát jsme se i stihli skamarádit už:o). Dokonce jsem dostala obejmutí a pusinku, heč:D! Hned všichni vyzvídala, jaká byla návštěva a jaká je moje nová kamarádka a hlavně jeslti ten dům vypadal tak honosně uvnitř jako venku. Ian se prý bál, že už se se mnou nikdy neshledají, že co kdyby tam měli nějakou hladomornu nebo mučírnu lol. Zbytek večera jsme koukali /nebo spíš nekoukali?? na Super Bowl, fakt to ani moc neprožívali, když tam nehrál jejich oblíbený tým, Ian s Chadem a Logan šli chvíli k sousedům. Za okny lidi dokonce po skončení hry pouštěli ohňostroje a slavili vítezství týmu Packers:o). Fakt sranda, jak to tu všichni tak prožívají!

Blizzard 2011

...aneb výraz, který jsem za posledních pár dní slyšela nesčetněkrát, a tak by se až nehodilo, kdybych ho tu též nezmínila.

Hned v neděli po příjezdu z Indiany, jsme večer koukali na zprávy, kde hlásili, že bude "blizzard". I když jsem zjistila že se tomu tak asi říká česky, tak jsem ani nevěděla, co to znamená. Přesto, když mi Melissa oznámila, že to znamená sněhovou bouři, vzala jsem to s klidem, no co, tak zase napadne trochu sněhu, to už jsme to měli, takže to nebylo zase nic moc překvapujícího. Jen jsme byli rádi, že mělo začít padat až po víkendu, když už jsme byli zpět v teple domova, kdyby nás to zastihla o víkendu, asi by to dost naše cestování znepříjemnilo/zpomalilo.

V pondělí to všude stále hlásili v TV, my jsme za oknem vyčkávali, kdy to teda konečně propukne, protože to začlo vypadat, že tentokrát se jen o pár sněhových vloček asi jednat nebude, pořád se ale nic nedělo. Pokud si dobře pamatuju, tak v průběhu dne nakonec padat začalo, bylo to ale stylem sem tam jedna vločka, nic extra. Podle zpráv to ale mělo propuknout až v noci a měla nás čekat jedna z největších sněhových bouří, co Chicago zažilo, minulá bouře se udála asi před deseti lety a podle toho co říkali, tak to vypadá, že to tu opravdu mají asi jednou za deset let.

Všechno konečně propuklo až v úterý, celý den bylo bílošedo, a padání sněhu začalo nabírat na síle a hustotě. Brzy mlha a hustý sníh k tomu zapříčinili, že jsme nedohlédly ani na dům sousedů, který je vzdálený jen pár metrů od nás. Postupem času se přidal ještě ošklivý vítr, a myslím, že to byl právě on, který z toho udělal strašidelně vypadající den. Opravdu to tu začalo vypadat jako na konci světa. Doma máme většinou žaluzie a dveře na terasu zatažené, takže čas od času jsem při nošení mimin chodila okoukávat situaci k oknu v kuchyni. Jak jsem byla ráda, že to můžu jen pozorovat z tepla domova, nehledě na to, že to vypadalo opravdu strašidelně, zvlášť ta vichřice, která k tomu vytvářela dokonalou zvukovou kulisu! Větrná hůrka hadr:o)! V televizi nebylo nic jiného než zprávy o počasí, kde hlásili od toho jak vypadá situace se sněhem, až po to, jak se lidi mají obléci, nevycházet a hlavně nevyjíždět z domu, pokud je to možné, nepít alkohol a pít dostatečné množství tekutin apod. Dokonce mi tím i přerušili koukaní na show Ellen Degeneres, tssssssssss. Až to začlo být trošku nudné, Melissa říkala, že to taky ještě nezažila, aby to takhle přeháněli a mleli o tom 24hodin denně.

Večer to opravdu vypadalo jak z hororu, a být sama doma, tak jsem z toho dozajista měla bobky v kalhotách, v noci bylo slyšet že tu jezdilo jedno prohrnovací auta za druhým a odpoledne tu dokonce houkala varovná siréna chvíli!!!
Nám naštěstí všechno fungovalo, i když jsme čekali, že nám třeba vypadne internet nebo tv aspoň nebo něco...tam kde bydlí Kim a Melissy rodiče, jim vypadávala elektrika apod., to se díky bohu u nás nestalo. A taky jsme meli štěstí, že to tu fakt prohrnovali i docela a tak. Oni to tu totiž prý neprohrnují tak jak u nás všechno naráz, ale nejdřív se postarají o velká města a frekventované silnice atd., a pak až vyzbyde někdy časem i na zapadlejší města a silnice, kde zase až tak velký provoz není. No, každopádně Angličani by si vážně měli vzít příklad, tady na to jsou přece jenom více připravení. I když sem se ptala jeslti přezouvají pneumatiky u aut, a taky většinou ne:o).

Když jsme se probudili do středečního rána, počasí bylo docela umoudřené, ALE všude bylo bílo a neskutečné hromady sněhu, fakt jsme byli TOTÁLNĚ zapadaní. PRvni co bylo, když jsem vyskočila z postele, že jsem valila k oknu a překvapeně brejlila na sousedovic do půlky zapadané auto,  a dveře do baráku, sranda. Jak foukal ten vítr, tak to totiž bylo někde opravdu navaté, takže to vypadalo víc než "jen" asi půl metru sněhu, co tu napadlo. Z plotu koukalo jen pár centimetruů, na nektěrých místech ani snad nebylo poznat, že tam nějaký je, a naše zahrada mírně do kopce byla pekně sněhem zarovnaná.

Ve středu tak bylo všechno zavřené, v TV jsme "museli" sledovat sněhové zprávy skoro celý den, nikdo nešel do práce, a i silnice vlastně byli uzavřené vícemeně. Však když v pondělí Melissa jela do obchodu, říkala jak to tam bylo přeplněné a že všichni si dělali zásoby pro případ, kdyby se pár dní nedostali z domu. Sranda. Ian taktéž samozřejmě nejel do práce, všechny ty silnice, které byli uzavřené, byli přesně ty silnice, kterými jezdí do práce. Vlastně už v pondělí byl propuštěn už odpoledne, místo šesté byl doma už ve tří. Melissa toho taky moc nenapracovala, řekla, že se vymluví na to, že jí nešel net:o)), a místo toho trochu poklidila v kuchyni a domě a pomáhala s bejbísema. Venku to vypadalo fakt krásně, jak z Mrazíka, i sluníčko začlo dokonce svítit. Docela jsme se bavili při pozorování celé ulice a všech sousedů na nohou, všichni odhrnovali sníh a velice se u toho bavili. Né, že by to jak u nás otrocky všechno odhazovali lopatou, to by se asi HODNE naodhazovali, mají tu na to všelijaké odhazovače a vozítka, i když ručně to samozrejmě odhazovali taky, no ale všichni chlapi z ulice se u toho bavili jak malý kluci, vozili za tím boby, pili u toho pivko a dost se asi vyblbly, až jsme jim záviděli. Strašně se mi líbilo, že celá ulice spolupracovala a všichni to dělali SPOLEČNĚ, jakože tady jsou asi fakt všichni sousedé kámoši. Dokonce když třeba byla ženská samotná doma nebo bez chlapa, tak to též odházeli a vzájemně si pomáhali, fotili se u toho a natáčeli, no prostě jak malí kluci:o).

Až jsme jim zavření doma skoro záviděli, že chlapi si tam tak blbnou a chudáci ženský musí být zavřený doma s chřipkama nebo s děckama (řádí tu v sousedství totiž chřipky či co). No a samozřejmě jsme nemohli zůstat po zadu, zvlášť když venku bylo tak krásně! Nejdřív jsme chtěli navlíct bejbíse do zimních kombinézek a třeba je dát do nějakého košiku nebo i zabalené do sněhu a udělat něaké roztomilé fotečky, Ian ale přišel z venku s tím, že tam sice zime moc není ale je tam dost ošklivý vítr a že by to radši neriskoval. Dammit! Sám si přišel jen pro foťák a zase se chtěl vypařit ven, Melissa mu ale nařídila brzo přijít, abysme se mohli vystřídat, a na jeho otázku proč mu skoro dotčeně říkala, že si přece taky chceme jít na chvilku hrát do sněhu :-D:-D:-D. Tak jsem vyfasovala teplé oblečení, navlíkly jsme se jak na severní pól, vzali foťák a vyrazili ven na inspekci:o). Ian trošku nechápal, že se tak balíme, prý vždyt jdete jenom tady na ulici, a my že né, že jdeme DO SNĚHU, a že si to taky chceme užit, né??!:D Začli jsme se brodit tim největším sněhem a vůbec to byla strašná prča, když jsme se začli bořit až po stehna, že jsme se sotva mohli vyhraba na některých místech. Obešli jsme tu pár okolních ulic, vyfotili všechnu tu spoušt a bílé hromady a sebe taky, a šli zpět domů. Chtěli jsme si i postavit sněhuláka :o), ale bohužel z něho sešlo, protože ten sníh byl na prd, prašan, ze kterého se moc udělat nedalo, ŠKODA:,(. Tak jsme si aspoň vyhrabali díru na zahradě, do které jsme se pak posadili a vyfotili, HA!

No docela jsme se vyblbli i na čerstvém vzduchu, vůůůůůůůbec, jsme nevypadali jak sněhuláci, když jsme přišli domů:o)).

Líbí se mi, jak jsou tu hraví a nikdo se nikoho hned divně nekouká, už vidím, jak by si klepali na čelo u nás doma, když by se dva dospělí lidi sami bez děcek šli takhle vydovádět nebo třeba zasáňkovat si apod.:o)!

Docela jsem ale koukala, že všechno bylo během dvou dnů zpátky v normálu, nějaké školy atd. asi ještě zůstali zavřené, Ian už byl ale v pátek v práci, silnice celkem zklizené a i auta, které uvízli vyproštěná. Ukazovali totiž, jak někde uvízlo stovky aut, fakt pak byli zapadané tak do půlky a lidi si je ani nemohli poznat a najít. Město za to muselo zaplatit neuvěřitelnou sumu peněz!!!

Akorát jsme vlastně asi dva dny nedostali poštu, a třetí den, tuším, přišla hodně opožděná. On tu totiž pošťák rozváší poštu v AUTĚ. Dost jsem se divila, když jsem zjistila, že naše poštovní schránka je přes ulici a dost vzdálená u domu, pekně u silnice. Všechny schránky tak byli sněhem docela zapadné a z auta se k nim nebylo možné dostat, takže automaticky jsme nedostávali poštu - asi by pro ně bylo naprosto nemyslitelné, se obtěžovat, a z toho auta VYSTOUPIT, udělat pár kroků a poštu tam hodit:o).

PS:Lehce tu bojuju s fotkama, jak jste jistě sami poznali, nějak ještě nevím jak na to:,(((. Když to chci hodit VEDLE SEBE, tak se mi to celé

rozhazuje a nejde mi to, skáče mi to zpátky pod sebe:,((. Achjo. Kdyby měl nekdo nejakou radu, tak uvítám, zkusím se na to ještě mrknout, aby to nevypadalo tak debilně, sorry people!:o)

Girls´ weekend in Indiana

O víkendu 28.-30.ledna byl v plánu již někde zmíněný "girls weekend". Pořád jsem z Melissy nemohla dostat, co to asi tak je, až poslední týden to zní se vší pravděpodobností chtěla dostat i kamarádka Laura, která měla jet s námi. Ve středu jí to potom řekla a mě to nakonec bylo prozrazeno někdy ve čtvrtek, přece jenom prý abych veděla co si případně sbalit nebo nesbalit a tak, že. Do té doby jsem věděla jenom to, že pojedem k Melissině rodině do Indiany. Bydlí tam totiž jak její rodiče, tak dvojče Kim. Jelikož jsem o ní tolik slyšela a "znám" ji z fb, byla jsem opravdu velice zvědavá, až crazy Kim poznám, dokonce Ian už tu na mě  několikrát pomrkával, že o víkendu poznám i milou Kimmy lol.

Každopádně, dozvěděla jsem se, že v sobotu nás čekal takzvaný "spa day"!!! V pátek navečer po práci dorazila Melissy kamarádka Laura. Též už jsem o ní toho hodně slyšela, Melissa pořád říkala, že Laura se mi bude libít, vypadá, že je to její nejlepší kamarádka tady. A po pár minutách jsem hned veděla proč, a že Melissa  stím, že se mi bude líbit měla pravdu. Laura je totiž veselá kopa, je s ní strašná prča a na minutu nezavře klapačku asi:o). Je jí teda asi už 47, ale rozhodně bych jí to jak vzhledem tak chováním neřekla, je svobodná/rovedená, a nemá ráda děti. lol Ano slyšíte dobře. Po pár minutách co přišla, tak Chloe právě přepadl jeden z jejích nejhorších záchvatů, řvala a řvala a řvala. Laura to pořád kometnovala připomínkami typu, ooh jeez, oh my god, poor you, a házela na mě soucitné pohledy, a pořád dokola říkala, jak mě obdivuje, když jsem tak klidná a jeslti se s tím musím vypořádávt každý den:o). Nechtěla si ji ani pochopovat moc radši, a když jí Melissa nabídla jeslit si nechce mimčo přebalit, tak div neutíkala pryč:o)). Pak dodala, že si nesmíme zapomenout izolepu. Nikdo z nás nepochopil, Melissa jí odpověděla, že na co by to jako měla potřebovat, a ona odvětila že přece na zalepení Chloeiny pusinky:D!!No vtipná to žena, opravdu o sranu nebyla o víkendu nouze. Pak se snažila Iana přemluvit, jeslti si tu nechce nechat i Chloe, nebo jeslti ji alespoň nechce vyměnit za klidného Harrisona. Ale jelikož to měl být girls weekend, kluka jsme prostě do party nemohly vzít tak ani tak.  Div Harrisona nešla převlíknout do Chloeiných oblečků v naději, že si toho Ian nevšimne lol. Pak jsem si Chloe vzala já, a hádejte co??! Bylo ticho!!! Sice jen na chviličku ale bylo, takže pak jsem se nezbavila poznámek typu, že jakmile začne Chloe řvát, je moje:D!

Ian přijel z práce někdy kolem půl sedmé, dovezl nám večeři, tak jsme se napapali všichni, dobalili svoje saky paky a vyjeli na cca petihodinovou cestu do Indiany. Tímto jsem tak mimochodem během třech týdnů navštívila třetí stát, yay!

Musím přiznat, že z toho, že s náma pojede Laura jsem nejdřív nadšená nebyla (ještě předtím než jsem ji poznala osobně), ale zase to ovšem bylo zbytečné. Opět se pocit odstrčenosti nekonal, celou cestu jsem oběma byla zapojována do rozhovoru, takže jsem skoro celou dobu byla nakloněná mezi předníma sedačkama, aby mi nic neuniklo, a musím říct, že to byla docela dost zábavná jízda a hodně jsme se nasmály. Předpokládala jsem, že pět hodin bude dlouhých, ale nakonec se to zdálo spíš jak pět minut:o)!!! No dobře, pět minut a hodina!!!Protože poslední hodinu jízdy se nám náš malý koblížek probudil a dožadoval se potravy. To se ale moc s úspěchem nesetkalo, parkárt si cucla a víc nechtěla, a řvala jak na lesy!!! Snažila jsem se ji všemi možnými i nemožnými silami utišit, ono to ale moc dobře nejde, když je v sedačce a vy  jste připásaní v autě, že. Melissa celou tu dobu slibovala, že ať vydržíme, že už tam každou "chvíli" budeme. Stejně z toho ale byla víc na mrtvici Laura než já a pořád mě tak povzbuzovala a litovala, jako že si vedu fakt dobře a že mě obdivuje a ať ještě vydržím:o). Zase tak strašné mi to ale nepřipadalo, asi jsem už zvyklá, a kdybych se občas nebála, že se nemůže nadechnout, tak jsem klidná úplně. No přesto jsem se lehce zapotila, to přiznávám!! Nakonec jsem ji nějak ukonějšila, držela jsem jí za tu její miniručičku a hladila po hlavě, to má rada, tak se trochu zklinidla. Uuuufff!!!

Při cestě jsme vlastně míjeli Chicago, bylo mi řečeno že možná se mi zadaří uvidět i downtown z dálky, kvůli počasí jsme ale nic nevideli pořádně. Cesta probíhala docela hladce, a fakt možná začínám i věřit tomu, že se tu řídí asi o něco pohodlněji a klidněji. Všude jsou "speed limits" a musí se jet docela pomalu, celou cestu jsme jeli prakticky rovně a po rovině a celkově se cesta zdála docela snadná.

Jak jsem tak pochopila, Indiana je pravděbodobně docela "klidný" stát - myšleno tak, že tam převažuje countryside, a jak řekla Melissa, možná to, kde jsem bydlela v UK naposledy mi potom až to uvidím tam, zase až tak "in the middle of nowhere" připadat nebude. Tak tak strašné to zase nebylo, občas to ale vypadalo hodně podobně, jen s tím rozdílem že je to všechno na větší ploše - města, vesnice, domy dál od sebe atd. Když jsme jeli tam, tak to bylo už po tmě, a moc jsme toho nevideli, na cestě zpátky toho bylo vidět už víc, jelikož jsme jeli během dne a prostě jsem se nemohla ubránit pocitu, že to vypadá jako z filmu - taková ta typicky americká countryside s typickými baráčky, silnice po rovině mezi poli/lesy, pak nějaké poklidně vypadající městečko s typickými domy atd.

Na místo našeho cíle jsme dorazili asi někdy po jedné hodině ranní. Kim už po cestě volala, kde jsme, že je utahaná a chce jít spát, tak byla lehce rozespalá, protože už podřimovala u tv. Vylodili jsme auto, chudáci museli mít strach, že tam jedeme přinejmenším na měsíc a ne na víkend, tak to alespon počtem našich krámů a zavazadel vypadalo:o). Seznámila jsem se s Kim, Mike, její partner už spal a děcka byli přes víkend u svých druhých rodičů, takže tím pádem jsme tam mohli přespat, protože jsme byli v jejich pokoji, tedy já a Melissa, Laura se uložila v obýváku na gauči. Kdybych to nevěděla, tak bych asi ani neřekla, že Kim a Melissa jsou dvojčata, sestry možná, ale dvojčata asi né. Každá jsou úplně jiná co se povahy týče, asi jak Ian říká " I married the good one":D. Kim vypadá i o něco mladší řekla bych, a jako každá správná američanka toho hodně napovídá. I když jsme už všechny umírali únavou, nakonec jsme zůstali sedět v obýváku ještě asi další dvě hodiny a do pelechů se totálně mrtví rozešly až někdy ve tři ráno.

Jelikož tak o půl deváte jsme museli vstávat, moc jsme se nevyspinkali, v deset jsme totiž měli zamluvené to spa. Ráno mě čekalo další seznámí s Mikem, minulý týden měl autonohedu kvůli sněhu, tak měl na krku chudák krunýř a v pondělí ho čekala operace. Taky milý chlápek, bylo mi řečeno at se chovám jak doma a když budu cokoliv chtít z kuchyně atd., at si to prostě vezmu:o). Taky jsem se ráno trošku mohla rozhlídnout po domě a okolí, opravdu tak trochu bydlí na samotě, i když sousedy tam mají, a je to asi čtyři míle od města. Též mají takový typický americký venkovský baráček s takovou tou typickou verandou ze které se vejde rovnou do obýváku a starožitným nábytkem, ale takové útulné to tam mají. Dokážu si představit, že v létě tam musí být fakt krásně, na zimu ale asi nic moc.

Nasnídali jsme se a někdy kolem půl deváte jsme vyrazili na místo určení. Tam jsme se ještě měli potkat s mámou Melissy a Kim. Dokodrcaly jsme se k "lázním", opět to bylo docela "uprostřed ničeho". Zmíněné spa byl malý dřevěný baráček, všechno nově udělané a moc pěkné to tam bylo. Hned se nás ujali asi čtyři dámy, představily se nám a poručili nám sednout si na chviličku do haly, kde byla pohovka, křesla, stolek, časopisy atd., že si pro nás za chvíli přijdou. Mezitím už i dorazili máma Kim a Melissy, takže mě čekalo další seznámí s novým členem rodiny:o). Dorothy je velice milá paní, i když toho moc nenamluvila (překvapivě). Asi je přece jenom poznat, že dcery nejsou její lol (adoptovaly si je). Dost se těšila na Chloe, i když je s ní trošku neobratná, ale prej se už zlepšila. Melissu a Kim si adoptovaly když jim byli čtyři, takže se o mimčo nikdy nestarala.....Za chvilku se nás přišla ujmout jedna z "pracovnic" spa, chtěla vedět naše jména a následně se ji hned zapsala, a od té doby nám už říkali jen jmény, milé. Ptala se co kdo bude chtít udělat, ale pak si uvědomily, že to už je předem dohodnuté/pravděpodobně zaplacené. Melissa nám každé dohodla masáž celého těla, kosmetiku/masáž obličeje, a pedikůru. Ještě jsme mohli využít saunu, na kterou ani nevyzbyl čas a musela by se teprve vyhřát, ale to mě vůbec nevadilo, protože by mě asi stejně moc dobře neudělala, když mám tendence omdlívat i v horké vodě ve vaně :D.
Dole pro nás byl i slavnostně prostřený stůl a připravené chlazené víno, lednice s vodou a pitím, a mohli jsme si posloužit čeho jsme chtěli, prostě luxus:o)!! Byla jsem z toho celá hin, přece jenom na to, aby se takhle ke mě někdo choval, snad ani nejsem zvyklá, zvlášť po poslední zkušenosti, že. Tím víc, že takhle rozmazlovaná jsem ještě nikdy nebyla, tudíž to byla moje "spa premiéra".  Mezitím jsme seděly, relaxovaly, popíjely vínko, střídaly se na zmíněných procedurách a bylo to strašně fajn:o)!!! Tak pohodově a uvolněně jsem se asi už dlouho necítila, byla sranda a já jsem z toho všeho měla takovou radost, že jsem asi měla úsměv přes celou hlavu!!! Ještě když jsme byly doma a já odpovídala na všechny zvídavé Lauřiny otázky, podotkla, že Ian a Melissa jsou prostě awesome a že je má moc ráda a že si myslí, že lepší rodinu jsem chytnout nemohla, a já myslím, že má pravdu. A od soboty miluju Melissu asi ještě víc LOL....(óóó, tenhle post jsem asi měla přejmenovat Óda na radost, jak tak koukám:o)).
Každopádně, nejdřív jsem šla na masáž. Paní se mě ptala, co chci a jeslti mám nějaké problémy třeba, aby veděla na co se případně soustředit víc...tak jsem jí odpovídala a po dvou větách na mě vyhrkla, ooh u have cool accent, where are u from? Tak jsem musela prozradit, že jsem z ČR a co tam dělám, no paní vypadala velice "impressed", podotkla že je to sooo extraordinary a mé předpoklady, že mě tohle čeká vysvětlovat ještě přinejmenším třikrát, brzy rázem opadly - během následujících deseti minut se to rozkřiklo, takže pak už mi všichni jen říkali "how cool is that" a jak mě obdivují, že by sami takhle nikam nevyjeli:o)). Masáž celého těla jsem si krááááááááááááááááásně užila, doufám, že se taková překvápka budou dělat častějí!! Néé, dělám si srandu, no ale nezlobila bych se:o). Za chvíli přišel čas oběda, tak jsme se přesunuli dolů ke stolu. Tam už byl připravený takový salát ve velké míse, teplé na kousky nakrájené bagety, víno, voda atd., a každý si mohl nabrat kolik chtěl. Dobrý a lehký oběd to byl:o), tak jsme se napapaly, a po hodách jsme se zase odebraly zpět nahoru. Předtím nám tam bylo lehce chladno, zvlášť když jsme tam chodili v županech, že, ale pak se nás zeptali jeslti nám nic nechybí a jestli je tam ok teplota, a tak nám tam zatopili v krbu, takže nám potom opravdu nic nechybělo! Potom přišla na řadu kosmetika, napatlali mi na obličej různé masky, pouštěli nějakou páru, to bylo moc příjemné, udělaly masáž obličeje a všechno dolaďovala relaxační hudba, ááááááááááááách! A jako poslední přišla na řadu pedikůra, z té jsem měla lehce strach, jelikož jsem šíííííííííííleně lechtivá, ale dalo se to přežít:D:D. Spokojené a zrelaxované jsme se s lítostí loučili asi po třetí hodině, takže jsme tam strávli něco přes pět hodin, a všechny jsme si to chválili až do oblak.
Po příjezdu domů ke Kim jsme se upíchly do obývaku, jelkož jsme předtím spaly asi čtyři hodiny, tak jsme byli docela vyfluslé, Melissa si šla dát šlofíka a my se střídali v chování Chloe:o). Za ten víkend se chovala NEUSTÁLE, takže teď tu na mě zase může házet svoje smutné, politováníhodné pohledy chudáčka a ten svůj sloaboučký, ukňučený, FALEŠNÝ pláč říkající "pochovej si mě", ale kdo mu má odolat, že!!
Večer Kim vařila večeři pro všechny, mezitím ještě dorazil i otec Kim a Melissy, takže jsem poznala i druhého rodiče. K večeři byli jakési nudle s kusem kuřete a jakousi omáčkou plus salát, dobré to bylo, až jsem si připadala lehce pregnantní z toho, takže jsem pak i asi za další dvě hodiny ( v deset) odmítla dezert, který přivezla Dorothy. Opravdu jsem byla tak nacpaná od večeře, že jsem byla připravena odmítnout, ještě navíc se svojí posedlostí, že se tu ze všeho musí tloustnout víc než v Evropě:o). Melissině lákání ale bylo opravdu těžké odmítnout, dokonce mi přinesla i nůž na olíznutí, aby mě nalákala/ukázala o co přicházím:D:D:D!!! Ale držela jsem se, sledujete jo??!:D Večer jsme ještě chvíli poseděli, a po jedenácté šli zalehnout, už jsem se docela těšila na spánek.

V neděli nás všechny chtěli vzít Melissiny rodiče na oběd, nakonec z toho vzešla snídaně. Vyjeli jsme něco málo před devátou. Rodičové už tam na nás čekaly, tak jsme obsadili stůl a čekali až nás někdo přijde obsloužit. Líbí se mi, jak se tu neustále dolévají nápoje a ZADARMO, to bysme mohli okoukat:o)! A pak přišlo trošku faux-pas. Dala jsem si "french toast", v domění že to bude toast prostě připravený ve vajíčku, číšnice se ptala jeslti chci párek/slaninu nebo jenom slaninu a ještě jakési brambory/hranolky či co k tomu nabízela. Tak jsem si dala slaninu. Jaképak bylo moje překvapení, když na nejdřív donesli na talířku toast. Opravdu byl ve vajíčku, ale to, že bude POCUKROVANÝ A POSKOŘICOVANÝ mi už řečeno nebylo:o). Za chvíli k tomu dorazila slanina. Euhm...slanina ke sladkému, opravdu??! Tajně jsem na to kulila oči a říkala si, že tohle je asi jeden z těch amerických humáčů, o kterým se občas mluví - jakože slané a sladké dohromady. Nenápadně jsem pozorovala Kimmy, jelikož ta si objednala to stejné. No, ona si ten toast ještě zalila SYRUPEM a následně mi ho podala, ten jsem ale odmítla a jen jsem si to lehce namázla másem. Ani nevím, jeslti to jedla jakože DOHROMADY s tou slaninou, a divila se, že nechci syrup, tak jsem jí kývla na to, že ho nepoužíváme lol. No nakonec jsem to spořádala, ovšem zvlášť, a bylo to docela ok. Poučení pro příště - DETAILNĚ se informovat co si pod tím má člověk představit:D!

Po snídani jsme se ještě vypravili domů ke Kim, ale už jen vícemeně abychom si sbalili své saky paky, protože kolem oběda jsme chtěli vyjet na cestu domů. Myslím, že kluci doma se na náš návrat už docela těšili, teda hlavně ten největší, že:o). V sobotu psal, že na koupání přijela pomáhat jeho máma - ještě jsem ji neviděla a asi ani moc neuvidím,jsou totiž nějací lehce rozhádaní/uražení, a zkrátka a dobře, jsou asi lehce zvláštní. Melissa podotkla, že na to nebude myslet že tam  je  a že ji to nevadí, pokud to malí kluci přežijou ve zdraví a nic jim neprovede:D.
Sbalili jsme si svých pár švestek, nanosili do auta, a uklidňvali Chloe, dopoledne zase byla lehce uřvaná, tak jsem se modlila aby nevřískala celou cestu. Pak už jsme se jen rozčlouli, Dorothy mě obejmula a řekla že mě ráda viděla "naživo" konečně, nejenom na facebooku, a všichni říkali jak jsou rádi, že tam jsem. (Kim si do otho přizvukovala a dodala, že je asi nejradši, protože už Melissa pořád neotravuje ji, aby jí přijela pomáhat:o)). Takže někdy o půl dvanácté jsme si udělali poslední pá-pá a vydali se na další pětihodinovou cestu. Tentokrát už to aspoň bylo ve dne, takže jsem se mohla rozhlížet z okýnka. Narozdíl od cesty tam, jsme tentokrát udělali jednu zastávku v Mekáči kvůli Chloe, a zastávku na wc. Ani jsme si nic nedaly, pač jsme se rozhodly, že ještě hlad nemáme. Oběd jsme dali až na cestě v "drive through", jak jinak....tentokrát mi byl představen fastfood "White Castle" a jeho asi né uplně zdravé hamburgery, které se dají prý jíst maximálně tak jednou za rok, a kdyby mě prý potom pak bolelo břicho, prý doma máme spoustu prášku na to lol. (Btw Melissa si opravdu "Tums tums" následně musela brát, cha-chá, takže se jí její ďábelský plán moc nevyplatil). Jeli tam totiž kvůli mě, pač je to prý typicky americké a v autě jsme se dost nasmály, jeslit jsem neutrpěla právě cultural shock, hodování nezdravých hambáčů v autě, prostě jak typičtí amící:D. Chloe naštěstí většinu cesty prospala, teda kromě té zastávky a takového lehčího záchvatu pláče, v autě jsem ji krmila a naštěstí žádný velký záchvat neměla, thanx God! Cesta opět probíhala hladce, a po cestě jsem tentokrát z hodně velké dálky zahlídla i "downtown" Chicaga a mrakodrapy!!!!ááááááách!

Domů jsme dorazili někdy kolem půl šesté hádám, všechny kluky jsme našli živy a zdrávy a docela spokojeni, takže to zvládli:o). Jen dům vypadal trošku jak po boji, lahve nebyli za celý víkend umyté, ale nevadí, nemůže byt všechno, že. Jen Ian tvrdil, že UKLÍZEL, tak tomu jsme se dost nasmály, protože jsme jaksi nic nemohli poznat, no euhm:D. Občas si asi lehce vymýšlí lol. Tak jsme se pozdravili s klukama, Harrison se na mě nemhl vynakoukat, až Laura naznla, že má na mě "crush":D. (O víkendu též pořád na mě, jak jsem easy, klidná, se vším se spokojím  a nic mě nerozhází, prej, u r like Harrison:D:D). Za chvíli se s náma rozloučila, čekala jí ještě další hodina jízdy domů. Na rozloučenou mě obejmula jako starou známou a řekla, že se zase určitě někdy brzo uvidíme. Za celý víkend se mě pořád na něco vyptávala, a říkala, jak mě obdivuje a že i kdyby byla o dvacet let mladší, nikdy by neměla odvahu takhle někam vyjet, a pořád že jí musím ukázat na mapě kde bydlím a vyzvídala pořád něco o ČR  a tak:o). Tady mám fakt pocit, že to lidi zajímá a je to takové milé, tohle jsem v UK snad ani moc nezažila??!
Další den psala Melisse email, mimochodem i to, že doufá, že mě moc nevystrašila (tím jak  je crazy) lol, a že si hledala na netu Prahu a že teď tam chce jet:o)!!

Večer jsme se potom koukali na film "Lost Valentine" , vypadala to jako typická romantika, a Ian už uprostřed týdne, kdy to reklamovaly a mi říkali, že bysme se na to chtěli kouknout, kroutil oči a říkal, jak je to "cheesy" movie. Nakonec to byl fakt pěkný film a vůbec ne tak "cheesy" jak by se mohlo zpočátku zdát, bylo to i trochu smutné a dokonce na to změnil názor i Ian - pracně jsem polykala slzy, a vedle sebe jsem též slyšela posmrkování, ale na to, že Melissa taky bulí u všeho jsem si už všimla, ale že se posmrkování ozývalo i z vedlejšího křesla, kde seděl Ian, to už jsem nečekala:o)). Pak to omluvil tím, že jelikož má bratra v military, tak ho to dostává:D. Tak jsme si pěkně pobuleli a tím dovršili pocit příjemně prožitého víkendu. Škoda jen, že to až tak nepěkně uteklo.

A co z toho plyne??! I loveeeeeeeeeeeeeeeeeeeee America and Americans!!! Nebo aspoň ty "moje" jo:D!!!

Výprava na severní pól

....tak takhle nějak by se dalo přirovnat to, když se někam musíte vypravit s třema mimčama! Pokud se chcete nekde zapotit a neradi chodite do posilovny, vypůjčete si někde tri mini mimina a vypravte se s nima v zimě ven, nejlip tak k doktorovi na očkování, jako tomu bylo v našem případě, účinek to bude mít přinejmenším stejný, ne-li lepsi! Opravdu doporucuju:D!

No dobře, možná trochu přeháním, ale od pravdy zase tak daleko nebudu. Ve čtvrtek měli mimča jít k doktorovi na očkování. Bylo mi řečeno, že vyjedeme asi v 9:15, respektive, že to bysme měli začít naloďovat mimča do auta. Zrovna ten den všechny ještě spinkali, Noah se probudil sám a ty dva jsme museli probudit "násilně", jelikož se ještě museli napapat před odjezdem, aby nevřískali hlady. Noah měl zrovna největší hlad a pak jsme mu láhev museli skoro odtrhnout do pusinky, ale nevadi:o). Ani jsme je nepřevklíkali a nechali jim dupačky, jelikož to je co se vyslíkání a oblékání týče, asi nejjednodušší a nejrychlejší ohoz. Ještěže na autosedačkách mají takový kožešínový "fusak", takže takhle když jen nahupneme a vyhupneme z auta, tak je stačí zazipovat a zapásovat do sedačky, a pak přes to jen přehodíme přikrývku, i přes obličej, na těch pár minut než se to venku přeběhne. Bohatě to stačí, pac v těch sedačkách jim je dost teplo, a my se aspoň nemusíme zdržovat oblékáním do zimního. I bez toho se člověk docela zapotí. Do toho ještě tahat docela velkou tašku se všemi miminkovskými proprietami a bohatě to stačí.

Společnými silami jsme tak všechny mimča prikurtovali do sedaček a postupně nanášeli do auta. A že to byla fuška! Ale taky to bylo tím, že jsem ještě tak úplně nebyla zkamaráděná se sedačkama, tak to šlo o něco pomaleji,zatím jsem je vlastně jen z vlastní iniciativy pomáhala pakovat lehce na tu návštěvu u známých, když byl ten fotbal. Zatím to není tak hrozné, jak jsou ty sedačky docela lehoučké, ale až mimča buduou přibírat na váze, tak to asi bude větší sranda, je všude odtáhnout. Pracně jsme je naskládali do auta, já jsem se nacpala úplně dozadu za Chloe, protože se to samozřejmě neobešlo bez křiku, a mohli jsme vyjet. Ještěže je tu všechno fakt jen docela kousek jízdy, asi za dvacet minut jsme tam byli, ale to jen proto, že sněžilo, jinak je to blíž.

Zase jsme pracně všechny mimča vyndali, chudák Melissa táhla dva rarachy a já jednoho plus tašku a ještě jsem se snažila otevírat dveře. Ještěže to zdravotní středisko bylo docela malé, a moc lidí tam nebylo. A těch málo co tam bylo, se na nás samozřejmě nezapomnělo koukat:o). Ale tak né že já bych taky na tři mimča zvědavě nečučela, že:o). Když je Melissa checkovala na recepci, stála tam ještě jedna maminka s mimčem asi ve věku těch našich a když zjistila, že jsou tři, tak se mě v úžasu ptala jeslti to jsou moje trojčátka:o). Melissa byla v doslechu, tak jsem musela říct že trojčátka jo ale né moje lol.

Podotýkám, že vevnitř bylo asi jen jedno dítě, a v čekárně jen to další mimčo plus ke konci přišel nějaký rodič s větším klukem už. I přes to jsme museli docela dlouhou chvilku čekat. Mimča naštěští byla víceméně hodná, a trpělivě s občasným pokňukňutím čekaly, tak jsme jim zacpali pusu dudlíkem a byl pokoj!

Pak už jsme konečně byli pozvaní dál. Uvedli nás do malé místnosti, která ani moc nevypadala jako ordinace, teda akorát tam měli takové to lehátko, jinak tam bylo jen umyvadlo a nějaká skříňka a dvě židle. Tak jsme mimča trochu poodhalili a čekali až se nás někdo ujme. Po chvíli konečně přišla sestra, zkontrolovala si jejich jména a zeptala se jeslti nejsou na něco alergické a nařídila koho máme vyslíknout nejdřív, protože se museli zvážit a podle toho "naměřili" to očkování potom. To se zase provádělo v jiné místnosti, tak jsme jim tam mimča nosili jak na běžícím pásu. Docela nám povyrostly, největší pořád zůstává Noah s asi 12pounds a Harrison ho ale směle dohání s 11,4 pounds tuším. Chloe pořád o dost zaostává ale zase prý přibrala teď za posledních asi čtrnáct dní víc než předtím za měsíc, i když to na ní teda moc poznat nejde, pořád je strašně hubeňoučká, ale dlouhá je přitom jak Noah.

Sestra si pečlivě zaznamenala kolik který váží a zase se odebrala pryč a my jsme co??! Áno, čekali dalších několik nekonečných minut. Ale však ony nás mimča zaměstnali, Harrison potřeboval přebalit a Noah napapat, takže né že by jsme s přitom čekání nudili:). Ale teda nechápu proč to nemůžou všechno udělat NARÁZ. Po chvíli přišla sama doktorka, postarší Indka hádám. Měla připravené injekce a sranda mohla začít. Kluky jsem držela já a Melissa měla Chloe, u ní se očekával největší cirkus:o). Nejdřív šel na řadu Noah, měla jsem ho držet pod kolínkem a za bříško aby se nehýbal. Samozřejmě jak se ho dotkla jehla, tak okamžitě spustil sirénu:o). Hned se potom ale uklidnil, strčila se mu do pusy flaška a byl klid. Další šla na paškál Chloe. To jsem se div nerozbrečela za ni - s napětím jsem sledovala jak zrudla ve tváři a spustila svůj ječák, těch pár vteřín než nabrala dech se zdálo nekonečných, fakt jsem čekala že už se z toho nikdy asi nenadechne, uuuuuuuuff!! Bylo tam hrozný vedro a myslím, že jsem se z toho zapotila víc než prcci :D. I když tohle prý nebylo ještě nic, někdy prý řvala ještě mnohem mnohem víc. Harrison byl samozrejmě opět nejhodnější, i když taky samozrejmě řval svým kočičím mňoukáním, snášel to asi nejlíp. Proběhla ještě menší konverzace s doktorkou, a mohli jsme se zase připravovat k odchodu. Strávili jsme tam asi hodinu, jsem teda nečekala, že to bude tak na dlouhé lokte, nevím že si tu se vším amíci davájí tak načas:D! Ale aspoň mají normálně dětského doktora, né jak v Anglii, že tam chodí dětí i dospělí. Už jsem si trochu našla systém jak na sedačky, ale i tak jsem se docela zapotila, hlavně z toho vedra tam!

Dorazili jsme domů, Melissa kdyžtak byla připravená pomáhat v případě kdyby byli hodně protivní. Jednou po očkování museli Chloe a Noah celý den držet, jak byli uřvaní:o). Harrison byl samozřejmě zase nejhodnější a za celé odpoledne potom skoro ani nepípnul. Za to ti dva si to vybrali i za něj:o), ale mohlo to být i horší, jen jsem ani nestihla umýt láhve, protože jsem se bála mimča položit, když mi usnuli v náručí, pro případ že by je to probudilo a spustili by nanovo.

Tak jsme si tak říkali, že byli docela v klidu, ale to jsme se předčasně radovali, protože to na ně přišlo až v pátek. Všechny měli průjmy a trošku i horečku. Ona to doktorka říkala, že můžou mít nějaký příznaky potom jako kdyby byli nemocní, horčku apod., a kdyžtak že jim máme dát medicínu (typu Calpol, nevím teď jak tomu říkají tady). Byli protivní všichni tři, nejdřív se i Harrison ozýval, ale pak usnul a prospal skoro celý den, odpoledne se uklidnili i ti dva ostatní křiklounci, takže to pak bylo přece jenom o něco klidnější. (Kromě záchvatu který dostala Chloe večer, ale k tomu se dostanu až v dalším postu). Zkrátka a dobře, měli jsme co dělat, chvilku pomáhala i Melissa, jinak bych vážně neměla čas se ani skočit vyčůrat snad:o).

Jenomže čtvrtek a pátek byl jen slabý odvar, další očkování nás totiž čekalo hned v pondělí, a to dokonce dvojité - mimča měli dostat dvě injekce najednou, takže to jsem je litovala už předem. Tentokrát jsme opravdu už byli o něco sehranější, a sedačky mi šli ovládat jako po másle, takže jsme byli přichystaní jedna radost. Chloe však byla zase nějaká lehce protivná, a měla trošku zvýšenou horečku. (Kolik se mě neptejte, pořád si ještě nepamatuju Farenheit X Celsius,  grrrr). Zážitek z ordinace se opakoval, jen s tím rozdílem že tentokrát jsme čekali ještě dýl!!!!! Strávili jsme tam dohromady víc než hodinu a půl, přitom kdyby to šlo pěkně od ruky, je to hotové za čtvrt hodiny. Opět se i těch málo lidí které jsme potkali podivovali nad tím, že neseme TŘI mimina a nikdo se nazapomněl otočit, nebo něco prohodit. Většinou lidi říkají, jak velké "blessing" je mít trojčata:D:D. Už se tomu vždycky jenom smějeme, fakt to řekne skoro KAŽDÝ!!

Tentokrát to bylo spojeno i se čtyřměsíční prohlídkou! Ano, už čtyřměsíční, neuvěřitelné a to i přes to, že Chloe pořád nosí oblečky pro novorozence, i když kluci už se nám pomalu začínají přesouvat do oblečků od 0-3měsíců:o). Prohlídka se tak od té minulé lišila tím, že byli zváženi DŮKLADNĚ - rozumějte minule to stačilo "nahrubo", čili nevadilo že měli například trochu mokrou plínku, ted musela být suchá, aby to bylo přesné, a taky byli prcci změření - hlavičky a dýlka. Kluci jsou oba stejně dlouzí a i hlavičky mají stejně velké, Noah se pořád ale zdá o kousičíček větší, i když Harrison mu vážně už směle konkuruje. Nejdřív opět přišla sestra, zvážila, změřila, následovalo další čekání, než se objevila samotná doktorka. Též je prohlídla, promačkala bříška, položila na bříška a zkoušela jak drží hlavičky (taky jsem jí měla sto chutí tak ošklivě držet a tahat, jak to dělala ona s něma:X!!!), a zase jsme mohli vesele čekat na sestru. Ta přišla i s injekcemi a dala jim je sama tentokrát. Sice vypadala jak osmnáctiletá holčička, ale udělala to mnohem zručněji a hlavně rychleji než minule doktorka! Když jsme jí řekli, že Chloe měla trošku horečku, rozhodlo se, že pro dnešek bude injekcí ušetřena, protože kdyby na ni něco lezlo, nedělalo by to dobrotu. Myslím, že jsme si docela oddychly, protože Chloe by to snášela navíc s horečkou ještě hůř než obvykle a to by teprve byla honička! Řvala i tak jak kdyby ji na nože braly, asi jen tak, ze soucitu s klukama. Chudáci kluci si své plíce taky dobře procvičili, každý to dostal do obouch noh. Bylo mi jich líto, ale i přes to se někdy nedá ubránit tomu nesmát se, třem stejně řvoucím miminům, cirkus hadr! Sorry babies! Opět v té ordinaci měli nejmíň sto stupňů, takže i přes to, že už jsem byla chytřejší a moc jsem se nebalila, jsme se tam VAŘILI A POTILI ve vlastní krvi, do toho přidejte práci s mimčama a sauna je na světě:o)!

Zajímavé bylo, že Chloe ten den nebyla ještě na wc, plus ta horečka taky udělala své, takže spusitla jeden z jejích záchvatů v ordinaci. A to jste měli vidět, jak se tomu doktorka najednou divila. Že tak moc brečí a že tak brečí pokaždé předtím než nadělí do plínky??! Prostě až to slyšela a viděla na vlastní uši a oči, konečně přiznala, že to asi opravdu není normální a že je něco špatně. Dokonce zmínila nějaký test na zažívání, ale když jsme jí řekli, že takhle to dělá jenom když pije mlíko a že naopak Pedylyte jí dělá dobře a je to jediná věc, která ji uklidní, naznala, že zažívací problémy to nebudou, protože by špatně snášela cokoliv, a že tohle opravdu bude něco v mlíku, co ji nedělá dobře. Takže se koná další pokus změny baby formule - tentokrát jsme na kozím mlíku. Jenomže nechápu, jak to, že když kraví se může dávat dětem od jednoho roku a kozí je podle toho co se o tom píše hodně podobné, to se mimčům dávat může??! A já jsem to teda googlovala i v češtině potom ještě, a všude píšou, že to není vhodné jako strava pro mimča a kojence, zvlášt jako jediná potrava. Má to málo kalorií a nějakým vitaminů a hlavně málo železa a železa má Chloe málo už i tak, bere to extra ve vitaminech, tak teda nevím! Ale zas když to schválila sama doktorka, že. Divné. Zatím je na tom už celý den a výsledky poznáme, hádám, až za několik dnů. Už taky můžeme přikrmovat tzv. "baby rice", teda ono to má jen trošku hustší konzistenci než mléko, ale prý jim to máme dávat po žličkách??! To mi přišlo trošku přehnané, kdyby aspoň už uměli držet hlavy, tak neřeknu, ale tohle mi přijde trošku předčasně, no uvidíme:o).

Každopádně zase na ně injekce zapůsobili a ti dva rarášci měli též průjem z toho zase, navíc Chloe se asi vážně necítí ve své kůži, zase měla trošku horečku a kluci taky, prakticky jsem Chloe celé dva dny držela! Ještěže klukům se též kvůli injekcím mohla dávat ta medicína, takže tím o trochu víc spinkali. Kvůli sněhu přijel Ian dneska dřív z práce, takže si tu s něma potom hrál i chvíli on, což práci hned ulehčilo, jelikož jsem Chloe za poslední dny vážně měla vyloženě přirostlou k rukám, chudinku. Jen doufám, že na ni neleze nějaká nemoc, a že kluci už zítra též budou v pohodě!!!