tag:blogger.com,1999:blog-1373024749320988422024-03-13T11:53:02.298-07:00pieces of my dreams...Deník au-pair.piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.comBlogger46125tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-6609985289249348952011-07-06T21:46:00.000-07:002011-07-06T21:46:07.972-07:00Update<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-nWSWHOyLilA/ThU1_9tUm5I/AAAAAAAAAEE/hdha748V2PE/s1600/obr%25C3%25A1zek.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" m$="true" src="http://1.bp.blogspot.com/-nWSWHOyLilA/ThU1_9tUm5I/AAAAAAAAAEE/hdha748V2PE/s320/obr%25C3%25A1zek.JPG" width="239" /></a></div>Hmm, tenhle článek už tu mám nadepsanej......no, řekněme jen, že hodně dlouho - dobrý tři měsíce odhaduju:D. Ale prostě fakt není čas, až to pěkný není. Měla jsem v plánu jsem napsat ve zkratce (teda, znáte moje zkratky, že:D), co se tu asi tak děje, jak nám rostou bejbísové a tak, ale nějak jsem to nevychytala, protože už si fakt ani nepamatuju, co všechno se událo za dobu třech měsíců. I když teda asi nic extra zajímavýho to nebylo, ale každopádně, co se týče bejbísů, tak od ty doby, co jsem o nich psala, se toho změnilo DOST, už byste je skoro ani nepoznali, i když pořád ještě to jsou takový malý "munchkins" - teda alespoň v porovnání se stejně starými dětmí. I když už je jim vlastně devět měsíců (!!!), nikdo by to na nich nepoznal. <br />
<br />
<br />
V poznámkách tu mám ještě zápisky typu "jak jsme tu byli samy s bejbisema", což už se teď zdá jakoby to bylo někdy před sto lety....ale vlastně ještě předtim, než Ian začátkem května, jak jsme vlastně byli v tom Washingtonu, začal novou práci, v té staré byl na asi 10dnů poslán pracovně do Texasu, myslím, že jsem se tu o tom už kdysi zmiňovala. Nejdřív měla přijet na pomoc Kim, ale jelikož tou dobou dostala práci - i když dočasnou (už dlouho je nezaměstnaná), tak nemohla. Já jsem sice pořád Melisse říkala, že to ve dvou hravě zvládnem a že mi nevadí pomáhat i přes noc, i když jsem věděla, že to bude asi docela zabíračka a budu vyfluslá. Takže to byl takový desetidenní maraton s miminama, kdy jsem prakticky měla od mimin oddech jen mezi třetí až půl devátou hodinnou ranní, teda ve smyslu, že v těhle hodinách jsem se jimi nemusela zaobírat. První dny mi to bylo vcelku jedno, ale ty další jsem se fakt modlila, ať se v noci budí co nejmíň:D! Většinou to teda byl Noah, který se vzbudil někdy kolem půlnoci až jedné hodiny, a pak hned následovali ostatní, takže to jsem ještě ani nespala, takže to docela šlo. Na druhou stranu většinou jen měli hlad a pak se bez řečí nechali uložit a hned usnuly, no ale i tak, ono než se nakrmí tři mimina, tak je nejmíň hodina v čudu. Jinak by mi to vlastně ani nevadilo, kromě toho vstávání no. Oni to tak mají rozdělený i mezi s sebou, že každý pracuje svoji "shift" - od desíti do tří do rána a druhý od tří až do rána, než jde Ian do práce. Jak jsem vždycky říkala, že mít jednou svoje děti, tak bych je nemohla svěřit někomu cizímu, tak po tomhle jsem uvážila, že taková noční nanny by ale k zahození být nemusela :D. Za jeden týden jsem dostala za přesčasy zaplaceno a za druhý mi bylo nabídnuto si vybrat buď taky zaplaceno anebo si vzít týden dovolené navíc. Tak jsem si zatím vybrala dovolenou s tím, že se uvidí jak to dopadne a že doufám, že budu mít možnost (teda hlavně S KÝM) ji využít. Takže si můžu vzít místo dvou týdnu tři, yay!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/215737_1842086505827_1650519158_1768216_5649639_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" m$="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/215737_1842086505827_1650519158_1768216_5649639_n.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/215537_1842088185869_1650519158_1768221_2090096_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" m$="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/215537_1842088185869_1650519158_1768221_2090096_n.jpg" width="212" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/216293_1842089145893_1650519158_1768224_443306_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" m$="true" src="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/216293_1842089145893_1650519158_1768224_443306_n.jpg" width="212" /></a></div>Tím když byl pryč tu zase vyvrcholili neshody mezi jima a Ianovovou mámou/stepotcem. Teda, tentokrát to bylo zapříčeněno mezí Melissou a jima. Cathy totiž už o velikonocích slíbila, jak v pátek, kdy mívá volno z práce, se přijede podívat na mimina a tím pádem i mi trochu ulehčit práci, když je budu mít na krku téměř 24/7, tak že by nám to docela bodlo, kdyby přijela - vždycky se totiž nabízela jak by pomohla kdyby bylo třeba a tak, a přitom od tý doby co tu jsem tak tu byla dohromady asi třikrát a přitom chce strašně vidět mimina. Za pár dní pak ale najednou volala, že se omlouvá, ale že nepřijede, protože pátek je jediný den kdy ona a Steve mají čas pro sebe, a že si to chcou teda užít spolu a nemůže přijet, ale že kdyžtak by přijela teda v sobotu nebo o víkendu, že by pomohla třeba s krmením a tak (což je to nejmenší). Ehm. Tak to jsem teda čučela i já, strašně chce vidět mimina, stěžuje si, jak je nevidí, ale když má možnost a mohla by i být užitečná trochu, tak si "musí užít čas sama pro sebe"??!! No kde to jako jsme??!! Jóó, holt v Américe, no:D. Ale od tý doby jsem si začala říkat, že asi fakt bude něco na tom, že nejsou tak "nice" jak se zdají a že bude pravda v tom, co o nich říká Melissa. Né že bych jí předtím nevěřila, ale do tý doby se mi až na pár drobností zase až tak divně nejevili. Třeba i když kluci byli malí, tak se o ně moc nezajímali, Cathy bývala alkoholička - to jsem docela čučela, nikdy neslavili Vánoce:-O, nedávali nikomu dárky, když klukům bylo nějakých osmnáct nebo kolik, tak jim řekli, že teď už jsou dospělý a musí se o sebe postarat, protože oni se už o ně starali dost a teď je čas, aby si užívali a měli čas jen sami pro sebe. No, čučela jsem jako puk:o). V sobotu volali. O víkendu samozřjemě Melissa nepracovala, takže jsme tu na mimina byli dvě a krásně jsme si vystačili, navíc Melissa naznala, že nemá náladu na to bejt "social" a není zvědavá na nějkaý návštěvy, notabene návštěvy, který se vždycky chovají podle toho jak se to hodí jim. Takže to pro jistotu Melissa nebrala. Následně se o to pokoušeli znovu a pak volali asi každých pár minut, půl hodinu....hodinu...až se mě Melissa ptala, jestli to nemá už vzít. Tak jsem ji řekla že asi jo, že už to začíná být moc nápadný. Noo a pak jsem měla výčitky, že to bylo tím, že jsem jí řekla ať to teda vezme, i když stejně by se ta hádka akorát posunula, ale jednou by stejně přišla. Nejdřív to byla Cathy, Melissa jí řekla, že měla zeslabený zvonění kvůli tomu aby to nebudilo děcka ap ak si toho nevšimla a zapomněla to zpátky zapnout. Cathy to tak nějak sežrala, ale poznamenala, že Steve si to bere osobně, to že Melissa nebrala ten telefon, tak že ať mu co nejdřív zavolá zpět (taky se totiž pokoušel předtím během dne volat). Jenomže Melissa řekla, že teď nemá čas, protože krmí a obstarává děcka, a že mu teda zavolá příští den. (Ve skutečnosti na něj jen neměla náladu a nedivím se jí teda). Sotva položila telefon, Steve už ale volal sám! Věděla, že by to zkoušel zase pořád dokola tak a tak, takže se nadechla a vzala to - a on na ni bez jakýhokoliv úvodu začal řvát, co si to jako dovoluje, nebrat mu jeho telefony atp. No jako, musím říct, že do týhle doby jsem netušila, jak se M. může rozčílit a že umí i řvát. Jakože NASRANĚ řvát, to když sprdává Iana nepočítám lol. No ale vůbec se jí nedivím, taky bych z toho byla sama celá zkoprnělá, protože to bylo poprvý, kdy na ni řval, a prostě co to je toto za móresy, řvát do telefonu jen tak kvůli takový prkotině?! Takže pak to vygradovalo tím, že Melissa dostala chuť napsat jim "krásný" email, kde jim všechno v nasranosti řekla z plna hrdla:D. Dávala mi to přečíst, a musím říct, že to teda opravdu stálo zato:D! Schválila jsem ji odeslání, no a tim odstartovalo další nemluvení a rozhádání s nimi. Prakticky, Ian s Cathy od té doby promluvil pár vět, asi před dvěma týdny se s ní teda po třech měsících viděl, ale mimina neviděli od Velikonoc. A přitom né že by jim v tom Melissa nebo někdo bránili, to ona by klidně odešla, ale nechala by je sem přijít podívat se na mimina a za Ianem a tak, kdyby měli zájem. Očividně ani moc nemají. Však i říkala, že byl apřekvapená, že děcka dostali "Easter basket" na Velikonoce a tak. A že to byl první rok, kdy něco dali Loganovi, že mu nikdy nic nedali. Ani na Vánoce, narozeniny, nic. Zvláštní to lidé. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/225029_1842090185919_1650519158_1768227_3643203_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" m$="true" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/225029_1842090185919_1650519158_1768227_3643203_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/222593_1842091265946_1650519158_1768232_680972_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" m$="true" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/222593_1842091265946_1650519158_1768232_680972_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
Jó, líbí se mi na téhle rodině, že mě prostě VŠECHNO říkají (někdy možná až moc:D:D:D), a že jsem se vším v obraze a prostě mě fakt berou jako člena rodiny, a né tak jako většina rodin, které to brali tak, že něco trošku víc soukromého je prostě "out of my bussiness". Tam jsem se občas ani nedozvěděla to, co jsem vědět měla a co se týkalo mě - třeba když mi holanďani tak nějak zapomněli oznámit, že si pojedou asi na pět dnů do Holandska, a nedali mi tak šanci si třeba něco naplánovat na volné dny nebo tak něco...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/215273_1842092105967_1650519158_1768238_8304175_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" m$="true" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/215273_1842092105967_1650519158_1768238_8304175_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/223345_1842093786009_1650519158_1768243_5591165_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" m$="true" src="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/223345_1842093786009_1650519158_1768243_5591165_n.jpg" width="212" /></a></div><br />
<br />
Jednou jsme taky ráno vyrazili s Melissou na známí bleší trh. Jó, né že bych na nečem takovém ještě nikdy nebyla, ale přece jenom jsem byla zvědavá jak takový blešák v Americe vypadá, (a vybavilo se mi, kdy jsem jako malá sledovala Beverly Hills 90210 a nechápala, co jako na tom trhu s blechama furt mají:D:D). Vyrazili jsme už brzo ráno. Teda. Plán byl vyrazit někdy před osmou, já jsem ale věděla, že určitě bude zpoždění, no a taky že jo. Ještě Melissa zapomněla telefon doma, takže jsme se vraceli.....no a o nic jsme nepřišli, protože tam pořád bylo dost lidí. K mému zklamání to spiš bylo ale o nábytku a tak, než o hadrech, knížkách, bižu, a tááák:D. Taky byla ještě v té době NEUVĚŘITELNÁ CHICAGSKA ZIMA ráno, takže jsme to ani neobešly celé, a stačilo nám to. Melissa si tam dokonce musela koupit šálu, aby neumrzla:D. Ani tak jsme ale neodešly s prázdnou, koupili jsme takovou starou truhlu do basementu na hračky, houpací židli taky do basementu a taaaak, no když se to dalo dokupy, tak to vypadá pěkně. <br />
Taky tam opravdu měli harampádí všeho druhu, třeba nad zubní pastou a čistícími prostředky jsme se opravdu podivovali, připomnělo mi to českou tržnici:o).<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/222689_1842092705982_1650519158_1768241_3007031_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" m$="true" src="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/222689_1842092705982_1650519158_1768241_3007031_n.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/221789_1842094546028_1650519158_1768246_4347307_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" m$="true" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/221789_1842094546028_1650519158_1768246_4347307_n.jpg" width="212" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/216385_1842095386049_1650519158_1768252_2547393_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" m$="true" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/216385_1842095386049_1650519158_1768252_2547393_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/222425_1842095946063_1650519158_1768253_57210_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" m$="true" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/222425_1842095946063_1650519158_1768253_57210_n.jpg" width="212" /></a></div><br />
Jinak zima nám už samozřejmě udělala pá pá, a asi od poloviny května tu víceméně máme ŠÍLENÁ VEDRA! Jó, sice mi to bylo řečeno už předem, a moc dobře si vzpomínám, jak už minulý rok touhle dobou, když jsem začla být s Melissou v kontaktu mi vždycky psala "stížnosti" o vedrech, jaké je tu zužují, a já jí vždycky odepisovala ZÁVISTIVÉ ZPRÁVY z deštivé UK. Když nezažiješ na vlastní kůži, neuvěříš, protože teď už si stěžuju i já a občas bych si klidně i na dva tři dny prohodila počasí s Anglií. 35°C stupňová vedra ve stínu tu nejsou žádnou výjimkou, k tomu si přidejte téměř 100% vlhkost a máte tu saunu jako vyšitou. No dobře, ta vlhkost je tu určitě o něco menší, i tak to ale bohatě stačí k tomu, že když vyjdete ven z klimatizovaného baráku, cítíte se, jako kdyby vám ten horký vzduch vrazil FACKU! <br />
Nikdy jsem nechápala americkou posedlost klimatizací a říkala jsem si, že prostě Amíci holt musí být asi jen "cool", když mi bez klimatizace v bárácích taky v pohodě žijeme a ani nám to nechybí. Jó, to mě ještě nenapadlo, že domy v ČR jsou většinou kamenné, zatímco tady dřevěné, a že to vedro se na to krásně chytá, takže bez toho, bysme se tu buď brzo upekly, nebo aspoň utopili ve vlastním potu. My měli nejdřív klimatizaci rozbitou, a Melissa o tom mluvila už několik týdnů dopředu, že se to musí nechat opravit, protože se čekají velká vedra. Nechápala jsem, nepřišlo mi to jako nějaký "big deal", kdybysme zůstali pár dnů bez klimatizace. Opět jsem samozřejmě zase nevěděla o čem mluvím, pán opravář nám to přišel opravit někdy v jednu odpoledne, a od rána se tu tak teplota šplhala do astronomických výšin. Ráno to bylo docela příjemné, byla jsem "excited", že konečně to tady začíná vypadat jako v létě, kolem oběda jsem si už ale začínala připadat jako v sauně nebo skleníku a nakonec jsem chtě nechtě musela sdílet radost z příchodu opraváře s Melissou:o). Takže teď už i já můžu jen a jen potvrdit, že Chicago OPRAVDU má tuhé zimy a tropické vedra:D!<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/217429_1842096706082_1650519158_1768256_1353250_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" m$="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/217429_1842096706082_1650519158_1768256_1353250_n.jpg" width="212" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/218066_1842098866136_1650519158_1768264_1147052_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" m$="true" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/218066_1842098866136_1650519158_1768264_1147052_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/224618_1842099546153_1650519158_1768267_3232195_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" m$="true" src="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/224618_1842099546153_1650519158_1768267_3232195_n.jpg" width="212" /></a></div><br />
Jinak, od té doby co jsem poznala Kate, tak mám většinou aspoň na neděli program - kostel a po kostele se většinou něco děje. I když teď je pravda, že teď už nám to aspoň dobré tři týdny nevyšlo. Musím říct, že je to ale vždycky dobré odreagování, a že né vždycky mě kostel úplně baví, i když tam jsou fakt milý a přátelští lidi, tak i tak je to pro mě lepší než nic a užiju si aspoň "to po kostele". Většinou si jdeme ještě s ostatníma holkama, někdy i sami, na oběd, a pak se vyrazí někam do obchodu na nákupy, nebo tak něco. Tím, že jsou všichni asi tak stejně staří jako já, a navíc většina z nich jsou "nanny" je to skoro jako setkání s aupairkama, a ještě lepší v tom, že jsou to aspoň Američanky, a proto jsem snad do USA přijela ne?:D Teda, rozumnějte tomu tak, že v UK jsem prostě potkala víc cizinců než angličanů - teda kromě lidí z rodin a tak, ale pamatuju si, že má představa, než jsem tam odjížděla bude taková, že se prostě seznámím aspoň s nějakýma Angličanama. S Kate se docela dobře povídá, takže se z nedělí stala taková moje "zpověd" lol. Akorát je škoda, že díky tomu, že se stará o tu devadesátiletou babičku (která před pár týdny ještě k tomu upadla na schodech:(), moc jinýho než kostel se ani stíhat nedá. A taky vzdálenost cca třičtvrtě hodiny tomu moc nepomáhá. Docela mi ale příjde vtipný, že to kino ve kterém ten "kostel" je a asi vlastně i ta část města se jmenuje York - moje nejoblíbenější město a srdeční záležitost z UK. Tomu já říkám osud:D.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/222250_1842100306172_1650519158_1768270_6757367_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" m$="true" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/222250_1842100306172_1650519158_1768270_6757367_n.jpg" width="212" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/215505_1842085745808_1650519158_1768214_6557560_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" m$="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/215505_1842085745808_1650519158_1768214_6557560_n.jpg" width="212" /></a></div><br />
Jinak samozřejmě se každý měsíc musím setkávat s Lisou - LCC. K mé nesmírné radosti jsme jeden měsíc naše setkání prošvihli - myslim, že to byl ještě duben, kdy jsem byla na tom víkendu v Marylandu, a já ji pak odepsala na její email a ono jí to asi nedošlo. A navíc jak jsem se pak dozvěděla ji v tom měsíci umřel otec a tak, takže kdo ví jak, asi to prostě jen přehlídla. NO ale né že mě by to vadilo, já z toho měla právě obrovskou radost, že jsem ji jeden měsíc nemusela vidět. Ty setkání mi totiž připadají docela "pointless", většinou prostě jdeme na procházku - takže to není tak, jako že bych něco viděla/někam se dostala/měla fun nebo tak něco. A ona mě docela prudí...joo sice je milá a tak, ale prostě mě prudí, nedokážu ani vysvětlit proč přesně, ale vadí mi její tón hlasu, její mluva, její hrdelní smích, a především občas ty řeči, no nevím. Taky když mi říkala to, že jí umřel ten táta, tak jsem jí na to řekla, že je mi to líto a ona že to je ok, a strašně se tomu smála, a že už byl stejně nemocný a tak, a ještě dodala, že zrovna se jí to strašně nehodilo, ten den, kdy umřel a kdy měli pohřeb, takže ještě dodala "dad, could you not pick another day to die" a prostě nevím, přišlo mi to takový divný. Asi jsem holt ještě nepochopila Americkej humor. Který mimochodem občas fakt nechápu - resp. nevím co je na něm tak vtipnýho:D.<br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/215737_1842086505827_1650519158_1768216_5649639_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" m$="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/215737_1842086505827_1650519158_1768216_5649639_n.jpg" width="320" /></a></div>Minulý měsíc však byla malá změna a Lisa psala, že dostala spásný nápad, že v Geneva (né ta ve Švýcarsku, nebojte:D), je jakýsi švédský festival, a že bysme to mohli jít omrknout. Psala to jak mě, tak i Melisse, takže z toho vyplynulo, že tenhle meeting bude společný. Posílala to i Vanie - ta ovšem svůj ap year už zakončila s tím, že i nadále zůstane v Chicagu, už ale jako studentka, a Goo (nebo Gu?), či jak se to píše - novému přírustku do Chicagolandu z naší agentury. Je to Turkyně, a pravděpodobně neumí moc anglicky. Nebo spíš skoro vůbec, kromě pár základů, podle toho co Lisa řikala. Řekla mi" někdy ti na ni dám kontakt". Nechápu proč až "někdy", ale prostě ještě jsem ho z ní nevydyndala - v tomhle mě taky třeba štve, protože v jediném, v čem by mě mohla být užitečná, je docela nepoužitelná. Ta holka totiž bydlí v Turecké rodině a turecké komunitě, takže angličtinu prakticky nepotřebuje. Tak by se mi to teda nelíbílo. Samozřejmě jsme však přijeli jenom my:o). Vyjeli jsme si na výlet celá rodinka, i s mimčama a Ianem. Všichni čučeli na náš miniautobus se tříčlenou posádkou - překvapivě:D. Aspoň mezi všema těma lidma a vším tím proplítáním se mezi štrůdli lidí a malých ulic nebylo moc času na mluvení a hloupé otázky typu "Proč chcete jet do Las Vegas". :D Čekala jsem, že tam bude aspon nějaký koncert nebo tak něco, ale to tam bylo asi až večer a vlastně ani nic švédského kromě pár symbolů a vlajek jsem na tom nepoznala. <br />
<br />
Jinak, co se týče mimin, tak nám bobánci už samozřejmě pěkně vyrostly....minulý týden "oslavili" své devětiměsíční "narozky", i když jsou to pořád ještě malý prďolové a vůbec nikdo by jim netypoval,že za pouhé tři měsíce oslaví svoje první narozeniny. Každopádně teď už s nima začíná být ta pravá zábava, už jsou pěkne interaktivní, dívaji se vám do očí, a když se usmějete, úsměv vám vrátí atd. Nejlepší je, když ráno sejdu dolů, oni mě uvidí a radostně se začnou hihňat a pištět a kopat nožkama a rozhazovat ručkama o stošest! Priceless feeling!!!<br />
<br />
Někdy začátkem května se konečně z těch všech "zubních bolestí" začlo něco dít a konečně se nám vyklubali nějaké zoubky - k našemu překvapení nejdřív zubní "boom" odstartovala Chloe. Začli se jí klubat dva zároveň, a to neuvěřitelně rychle - skoro za víkend už byli celé venku! Ani ne za cca dva týdny následoval jejich dva kamárádi nahoře - a opět tak rychle, takže teď už tu jtak dva měsíce máme malýho zajíčka:D. A pěkně zákeřnýho teda, protože naše Kráska strašně ráda kouše, a že ty klofany jsou FAKT OSTRÉ! Když vás dostane, tak to člověku vhání až slzy do očí, protože to FAKT BOLÍ:D:D. Často tak útočí na svoje bratry, a když už nekouše tak zase pro změnu škrábe. Zrovna dneska jsem na pár vteřin ztratila pozornost, hráli si s jednou hračkou a Chloe se to asi přestalo líbit, tak se rozhodla, že prostě svýho bráchy kousne do paže. Probudil mě až řev píchlého prasete, a dva otisky zubů na jeho paži, ted tam asi bude mít chvilku chudáček obtisk a možná i modřinu. <br />
<br />
Dlouho se nic nedělo a až cca před měsícem - nebo možná ani to ne, jnásledoval Noah a konečně se mu taky začly prokousávat dva dolní zoubky - i když né tak rychle jako Chloe. Všichni jsme si mysleli, že to bud eprávě on, komu začnou růst nejdřív, protože on kvůli tomu nejvíc řval a asi nejdýl, ještě dávno před Chloe. Zato chudák Harrison je pořád malý bezzubáč,i po třech měsících co Chloe už klofany má:D. <br />
<br />
Taky už jsem začly krmit, teda vlastně už dávno - asi ještě těsně než jim bylo šest měsíců. Pořád se totiž zdálo, že na to ještě moc nejsou vyzrálí, až pak konečně začli normálně polykat. I když zatím se ještě pořád jedná o stravu pro "nesedící mimča", i když teď už začly sedět, takže brzo přijde i nová strava:o).<br />
<br />
Každej má svoji vlastní osobnost a každej vyniká v nečem jiným. Harrison sice zaostává třeba právě zrovna v sezení a v tom, že ještě nemá ani jeden zub, zato ale minulý týden začnul LÉZT. Nejdřív to vypadalo jen že má strašnou snahu se pro něco natáhnout dopředu, i když třeba jen seděl nebo tak, až najednou když ležel na břiše, to vypadalo jako první pokusy o lezení, i když pořád jenom na jednom místě. A pak jednoho rána najednou popolezl tak o pár cenťáků, za chvíli o deset a pak jsem šla odnést Chloe nahoru do postýlky a najednou byl Harrison uprostřed místnosti. Až jsem chvilku musela přemejšlet, kdeže jsem ho před odchodem vlastně položila:o). Dalšího rána si už oblezl skoro celou místnost, šikula jeden:D. Bylo to strašne roztomilý, protože ho to asi dost unavovalo, a tak si vždycky najednou zničehonic lehl na zem, jako kdyby se snad chystal ke spánku nebo tak něco:o). Ale to né, to jen odpočíval, nabral nový síly, a plazil se prozkoumávat další rohy místnosti:o). Ono to totiž zatím vypadá spíš jako takový plazení se, ještě neleze samozřejmě na kolenách, že. Takže tu teď mám takový malý háďátko. Už se těším, až budou lézt i ostatní, budeme pak pořádat lezoucí závody a to pak bude vzrůšo. Takže od týhle doby jsem spíš CVIČITELKA HADŮ:o)). ¨<br />
<br />
Zato Noah je lenoch s velkým "L". Nechce se mu ani přetáčet, natožpak lézt nebo tak něco. Vlastně občas se ani snad nehejbe, a když mu nedonesu hračky až pod nos - doslova, tak klidně dokáže ležet na zemi a koukat, maximálně si tak pokopávat nožkama a je spokojenej. Což je teda rozdíl podle toho, jakej byl před pár měsíci - vyžadoval pozornost, a nedokázal chvilku vydržet sám jen tak si hrát nebo koukat. I když, abych mu zase nekřivdila, tak v neděli když jsem byla pryč, tak mi Melissa psala, že Noah se nám konečně přetočil ze zad na břicho:-O!!! A od té doby se i párkár přetočí a pohne. Ale zato jak už jsem řekla, umí sedět nejlíp ze všech, poslední asi týden klidně vydrží sedět několik minut bez podpěry a ničeho a bez toho aby spadnul. Miluju jeho hihňání, směje se rád a často a je to fakt strašněěě roztomilý, z těch tří je asi nejjednodušší ho rozesmát - jako úplně nahlas! A taky dokáže nejvíc pištět, jeho "high-pitched" pištění, o kterém jsem tu už jednou psala ho totiž ještě neopustilo. Holt rád poslouchá a zkouší svůj hlas:D. Když se začli krmit, tak dlouho - vlastně až tak tři týdny ,měsíc zpět - to bylo o nervy ho krmit. Jako jediný se mu moc do jezení nechtělo, strašně u toho kňučel a brečel a sténal a nechtěl ani za nic otevírat hubičku, ať jsme dělali co jsme dělali. Takže jsem si připadala občas trochu násilně, protože jediný způsob jak to do něho dostat bylo prostě mu to tam vecpat přes zavřenou hubičku - to pak totiž přitom normálně spolkl! Takže aspoň že to - aspoň většinou neflusal:o). Nebo když se dělaly kraviny a rozesmál se, tak se prostě počkalo, až se začne smát a otevře se mu tím pádem pusa a šuuup a už to tam bylo:o)! Nevím jestli to bylo jak ho boleli ty zuby a tak, ale od ty doby co se mu začly klubat mu už konečně došlo, že jíst se musí a pusa otevírat taky a papá krásně. I když někdy dělá problémy, když ho krmí někdo jiný kromě Melissy a mě. I Ianovi párkrát nechtěl jíst a nám jí vždycky:D. <br />
<br />
Chloe je moc pěkná a roztomilá holčička, pěkně papá a přibírá na váze, pěkně dohání kluky a nedivila bych se, kdyby je za chvilku i předehnala, nebo na tom byla aspoň stejně! Ještě neleze, až posledních pár dní dokáže sedět i bez podpěry ale né tak dlouho jako Noah a ještě to není na to, aby s ejen tak nechala sedět. zato má čtyři klofany, pěkně papá a je to víceméně spokojené mimčo, které ale umí říct, když se mu něco nelíbí nebo něco chce - a že je to kolikrát i úplná blbost, ale dělá jako kdyby nastal konec světa nebo ji někdo přinejmenším vraždil:o). Poslední asi dva týdny začala povídat "ďaďaďaďaďa" - je to strašně roztomilý a zní to skoro jako to video těch konverzujících dvojčat. Jako jediná si taky dost vybírá lidi, kdo se jí líbí a nelíbí a pak to dokáže dát pěkně najevo. Větišnou se jí nelíbí, když jí drží cizí paní. A když už se jí to líbí, tak né na moc dlouho. Vždycky mi dává svoje pohledy, třeba když má zrovna usínat, a drží jí někdo jiný, tak mě začne vyhledávat pohledem, čučet na mě a strašně roztomile se smát. Jednou ji stejně roztomilostí sním, Krasavici moji:D:D:D. Její pohybování spočívá v tom, že válí sudy - neustále a přes celou místnost, doválí se tak pěkně tam kam potřebuje, ještě ale nepochopila, že když jí něco stojí v cestě - hračka, křeslo, jeden z bratrů - cokoliv, tak že tudy cesta nevede, a pořád se zkouší překulit - někdy se zadaří a to řve, že na tom zůstane uvízlá, nebo se rozčiluje, protože se jí přes dotyčnou věc nejde překulit:o). Ráda hryže všechno a všechny co jí přijde pod ruky a taky škrábe a fakt to bolí!!! ale to vlastně všichni! vtipný bylo, když nám hryzaly brady jak jim rostly zuby:D. to si teď může dovolit jen Harrison a výjimečně Noah, protože s těma maličkejma dolníma zubama to ještě tak nebolí, Chloe už by byla schopná odkousnout kus brady snad lol:D. Jó, jsou holt teď nebezpeční už, buď mi stáhnou brejle, nebo mi vyrvou půlku vlasů i s lebkou, koušou, škrábou. Violent little babies!!! :D Chloe vlastně ještě třeba ovládá líp "jemnou motoriku" než kluci. Nedávno jsme s něma byli v "development clinic" kde je "zkoumali"jak rostou a co dělají a nedělají a jak na tom jsou, jeslti zapadjí do svojí věkové skupiny nebo ne....vtipné bylo, že to prostě nejsou pejsci a nedělají věci na povel - to co tam třeba nedělali, pak normálně dělali doma a tak. <br />
<br />
V naší "čtvrti", asi 15minut chůze od baráku máme tzv "Club house", dá se to pronajmout na různé party a tak, je tam u toho tenisový kurt, volejbalové hřiště, prolejzajdy pro děcka, a taky venkovní bazén. Když bylo teplo, tak jsme tam všichni párkrát s bejbísema vyrazili, voda se jim moooc líbí. Akorát že to je fakt nejlepší, aby jsme šli všichni tři, protože ani ve dvou dospělých to není ono.<br />
<br />
Taky jsme měli naši první playdate. "Druhá Melissa" jednou psala, že má v pátek volno a tak že ji napadlo, že kdybych chtěla, tak by pro mě a bejbíse s Loganem přijeli a mohli bysme jet do nějakýho "play center" pro děcka nebo tak něco. Takže já jsem samozřejmě souhlasila, vděčná za každou malou změnu a zpestření naší denní rutinny, že. To play center teda bylo spíš pro už chodící děcka samozřejmě, pro mimina tam toho moc neměli a i tak jsem si to tam představovala trošku jinak, asi tak jak jsem byla zvyklá z UK, ale tady nebyl žádný "sotf play area", ale byla tam spší jen malá gym pro tak dvouletý špunty, hračky na půjčení a tak. Mimina to celý skoro prořvali, no byla to docela makačka se třema tam! Pro mimina do půl roku to bylo zadarmo, v té době jim bylo asi sedm měsíců, takže když jsme řekli, že jim je pět měsíců, tak nám to krásně sežrali a nikdo se nad tím nepodivoval, že:o). I ted jsou na tom velikostně jak některý pětiměsíční mimča:D. Vydrželi jsme tam asi hodinu, Loganovi se samozřejmě moc nechtělo domů a chvilku trvalo, než ho Melissa přemluvila. Pak jsme jeli k nim domů, vlastně tzo bylo poprvý, co jsem byla u nich doma. Měli jsme s sebou náš modrý "minibus" - čtyřmístný kočár - to bylo poprvý, kdy jsme ho použili, Někdy po obědě přijel domů i Chad, takže jsme všichni vyrazili na procházku do parku. Miminům se to kpuodivu líbilo, byli tam i takový šikovný houpačky, který byli dělaný i pro menší děti, takže jsme je tam mohli krásně posadit, bez toho aby museli sedět sami už a aby vypadly. Litovala jsem, že jsem s sebou neměla foťák nebo mobil, protože to fakt byl pohled k popukání -vypadaly jak kdyby tam někdo zapomněl nechat sedět tři malý panenky v houpačkách:D!<br />
<br />
Hmm, jinak tu na mě asi taky přišla taková malá první krize. Pomohlo tomu asi taky to, že jsem byla sama doma, měla jsem PMS lol, blbou náladu, a prostě ..depka byla na světě. Najednou mi přišlo docela líto, že tady prostě nikoho kromě Kate neznám, a že k čemu mi tu je, že tu jsem, mám sice perfektní rodinu a tak, ale nemám se třeba ani s kým domluvit a vyrazit do Chicaga, zvlášt teď, když je na to počasí jako dělaný a prostě, najednou jsem si připadala hrozně "lonely". Pomohlo tomu taky to, že jsem tu byla už v pátek večer sama, teda to ještě s mimčama - měla jsem svůj první babysitting tady - jakože večer. Byl den otců, tak Melissa vzala Iana na jejich první společnou večeři asi od doby co se mimča vůbec narodili. Strašně jim trvalo, než mi usnuly, posledního smraďocha se mi podařilo uložit někdy až kolem půl desátý (!!!). A pak jsem najednou neměla do čeho píchnout a začla jsem přemýšlet o blbostech a už to bylo prostě. Hned v sobotu ráno jsem pak už roďku ani neviděla, rpotože jeli do Indiany na svatbu Melissyny sestřenice. Sice mi bylo nabídnuto jet taky, ale co bych tam asi tak dělala, že. Na druhou stranu mě docela lákala představa prázdnýho baráku poprvý od doby co jsem tady:o). Dokonce i <a href="http://usaaupair.blog.cz/">Janička</a> poznala, že se asi něco děje, protože jsem jí dlouho neodepisovala na sms a nic....takže mi potom v neděli, společně s Kate a kostelem, pomohla vylepšit náladu, dokonce se do toho vložila tak, že kontaktovala svojí LCC s tím, jestli nemůže kontaktovat LCC s Chicaga a taaak, když ta má je k ničemu co se tohodle týče, za což jí děkuji.<br />
Shodou okolností mi nedávno i psala Mrs Gold Tooth - říkala mi o nějakým aupair fotbalu v Chicagu, ale stejně jsem nemhla jet, protože ten den musel Ian na pohřeb a melissa tu tak byla s děckama sama, a i když vím, že by se to nějak pokoušely vyřešit, tak jsem to nechtěla komplikovat - mám tím na mysli jako odvoz na vlak do Chicaga a tak. Navíc Mrs Gold Tooth to brala tak, že mě sice "pozvala", ale prostě neměla očividně vůbec v úmyslu to, že bysme třeba mohli jet spolu. Fakt je asi zvláštní, nebo nevím. Když jsem se jí ptala, jakým vlakem pojede, že bysme mohli jet teda tím stejným a tak, tak na to vůbec neodpovídala a psala vždykcy úplně něco jinýho. No, nevadí. Škoda, protože mít tu někoho kdo je vzdálený jen pouhých 5min od baráku je přesně to, co mi tu chybí! Každopádně mě ještě přihlásila do nějaké skupiny na fb, tak jsem tam napsala, a hle! Další neděli jsem už místo truchlení jela na výlet do Chicaga (o tom snad některý z příštích postů)!!! Takže teď si to tu konečně snad můžu užívat plnými doušky:o)! Teda, né že bych si to předtím neužívala, ale víte jak!<br />
<br />
Moje mamka se mě tuhle ptala, jestli je to ale s rodinkou pořád tak dobrý jako na začátku a jestli jsou pořád takový jaký byli. Tak jo, jsou! co se týče rodinky, tak jsou pořád perfektní a pořád si myslím, že líp jsem rozhodně dopadnout nemohla:o). Ve všem se mi vždycky snaží vyhovět, ve všem se mnou počítají, ať už je to s tím, když se někam jede, nebo když někdo jede do Walmartu a cestou se staví ve Starbucksu pro kafata, vždycky se dovezou tři atd. Tuhle se tak zrovna stalo,ale protože jsem měla zavřený dveře, tak se mě nechtěli ptát a rušit mě, tak mi prostě dovezli, já jsem ale dveře měla pořád zavřený - nejdřív to bylo průvanem a pak, že jsem si po sobotním ranním vstávání, kdy jsme jeli na ten Swedish festival byla nějaká unavená a chtěla jsem si hodit dvacet. Takže prostě aby mě nerušili, tak radši ani neklepali. Já totiž mám většinou nezavříno, i když tam mám jen malou škvírku, a je pravda, že zavříno mám snad jen když se převlíkám nebo spím nebo něco:o). Nebo tuhle, když mě volali na večeři, a já byla na pc a něco jsem tam chtěla dopsat a hned sem prostě nepřišla, tak véču radši donesli až ke mě do pokoje, prý aby mi to nevychladlo:o). Nebo jednou - asi jeden jediný večer, který jsem strávila místo dole u pc v pokoji se mě přišel Ian zeptat až do pokoje, jestli si dám taky colu s rumem a pak mi to sem donesl až pod nos:o). Ve všech ostatních rodinách mi teda takovýhle vychytávky až takhle pod nos nesnášeli lol. To mi prostě přijde strašně milý, že na mě při všem tak myslí a tak, nebo se starají jestli mám dost toho a toho, připomínají jeslti jsem se nazapoměnla namazat opalovacím krémem nebo když mě vezou na vlak, tak jeslti mám cash - karty tam neberou. Když už jsme neměli čas zastavit u ATM, tak mi vrazil Ian dvacetidolarovku a tak, just to make sure ze budu mit dost:D. Když budu na dovci, tak tu bude nějaká party u sousedů a ještě předtím než jsem věděla, že budu pryč, tak mi o tom Melissa říkala a místo toho, aby mi to říkala jako pro moji informaci, že budu hlídat, tak mi oznamovala, že ale nejdřív musíme najít někoho kdo bude babysittovat, abych mohla jít já i ona:D. Prostě je asi miluju:D!<br />
<br />
Melissa taky měla vždycky narážky - ale to už vlastně od začátku - typu "když tu zůstaneš i příští rok, tak...". Ale nikdy nikdo z nás nic neřekl oficiálně, a já asi po zkušenostech z UK se nechtěla ani sama od sebe ptát, to abych se vyhnula případnýmu zklamání. Až tuhle poznamenala, že se taky brzo budeme muset pobavit o tom, jestli bych tu chtěla zůstat i příští rok, a že oni mě samozřejmě budou potřebovat a byli by rádi, kdybysme si prodloužili. Takžeee, doufam že to neříkala jen tak do větru:D....yay!<br />
<br />
No, tak to by bylo asi tak všechno co mě napadá k takovému jakémusi "souhrnu" za několik uplnulých..ehm..měsiců:D. říkam to pořád, ale snad se jednou fakt polepším a budu psát častěji a né vždycky psát o něčem, co se událo nejmíň už před měsícem:D. <br />
<br />
Jinak se sem pokusím dát nějaký ty fotky, z toho našeho photoshootingu, který je teď už docela starý (brzo bude nový focení:D), protože vím, že jste se na ně ptali:D. <br />
<br />
<br />
<strong><em>PS: A nakonec trochu OT, neboli technická otázka - jsem jediná, komu nejde posílat komenty k jiným blogům a ani odpovědi ke komentům na mým blogu??! Vždycky jsemt u normálně přihlášená, ale když chci poslat nějaký koment kamkoliv, tak se mi to jakoby odhlásí a nejde mi to poslat prostě a nevím co s tím, už to tak trvá nějaký ten týden:,((.</em></strong><br />
<br />
Jinak děkuju za komenty a za nové followery:o)! Aloha!piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-52987701681786117052011-06-28T21:14:00.000-07:002011-06-28T21:14:39.381-07:00Memorial weekend - camping in Indiana<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/248033_10150323363510558_507810557_9844335_1581286_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" i$="true" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/248033_10150323363510558_507810557_9844335_1581286_n.jpg" width="320" /></a></div>Poslední víkend v květnu tu připadá na tak zvaný "Memorial weekend" , nebo někdo teda říká "Memorial day", protože je to vlastně až v pondělí. Lidi mají volno a spočívá to v tom, že se vzpomíná na padlý vojáky ve válkách a tak - stručně řečeno. Jak mi rodinka řekla, ve skutečnosti se však jedná o "chlastací víkend", kdy lidi někam vypadnou na víkend pryč se svými přáteli a ožírají se:D. <br />
<br />
Moje rodinka většinou na Memorial weekend jezdí campovat do Indiany. Melissy rodiče tam vlastní velkou část pozemku v přírodě, něco jako chatu..nebo chalupu, či jak se tomu u nás říká - takovou tu, co připomíná spíš barák. Není to tam ale ještě dodělaný pořádně. Mají tam ale i chatku - opravdovou, dřevěnou, kde je jen jedna velká místnost bez wc a koupelny, a nedávno taky koupili velkej karavan....Ani tento rok tomu tedy nebylo jinak a Melissa se toho nechtěla vzdát ani s miminama. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/246946_10150325485495558_507810557_9863312_4127467_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" i$="true" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/246946_10150325485495558_507810557_9863312_4127467_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/254863_10150325491310558_507810557_9863343_890269_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" i$="true" src="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/254863_10150325491310558_507810557_9863343_890269_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/250405_10150325491700558_507810557_9863348_5908798_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" i$="true" src="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/250405_10150325491700558_507810557_9863348_5908798_n.jpg" width="240" /></a></div><br />
<br />
Vyjížděli jsme už v pátek navečer, Melissa ještě přivezla Christophera - toho synovce od Iana. Já jsem opět byla přepuštěna na sedadlo vepředu a Melissa se mačkala vzadu s jednou sedačkou s Chloe a Christopherem. Tentokrát cesta vyšla nad očekávání dobře - mimina ani tak moc neřvali!!!! whohooo, možná si začínají zvykat??! Přece jenom to bylo cca pět hodin v autě a křičení jsme slyšeli minimálně. Na cestě jsme dali véču v Taco Bells, v autě samozrejmě a za pár hodin už jsme si to cestu křížili směrem do divoké přírody. Zaparkovaly jsme u karavanu, který se až do pondělního poledne měl stát naším příbytkem. Byli jsme tam jako první. Takže jsme se rychle uložili, ten karavan je naštěstí docela velký, vzadu tam bylo něco "ložnice" kde spali Ian, Melissa a mězi nimi tři bejbísové. Nějak si to nedokážu představit, jak tam asi museli být namačkaní, on ale spali tak vlastně jen jednu noc. Já jsem spala na tom, kde je obyčejně stůl a kolem něj dvě lavice a dá se to rozložit na postel. Melissy maminka už to pro nás měla všechno připravené a nachystané. Christopher spal za mnou na rozkládacím gauči. Spal tam ale jen jednu noc, protože jsme přijeli až tak pozdě - asi v jednu ráno. Už jsme byli všichni uložení a zachumlaní v postelích, když v tom to Melissa rozsekla. Do ticha v té tmě, které rušilo jenom zvuk klimatizace a různé havětě z venku, pronesla: "Hey Ian? Don´t poop in this toilet!" Myšleno do wc v karavanu. Děcka, mě se chtělo tak strašně smát, že se ten karavan musel otřásat ještě asi hodinu potom! Jó, holt se tu cítím jako člen rodiny se vším všudy občas lol. V té nedodělané chatě totiž aspon byla sprcha, taková pochybná sice ale přece, a nedodělaná koupelna aspoň s normálním wc a umyvadlem s normální tekoucí vodou. Takže zase až tak v divoké přírodě to přece jenom nebylo, no ale stejně....já jsem teda kempovala každý léto vždycky, ale vždycky to bylo přostě v normálním campu s placením, lidma, veřejnýma sprchama atd., že:D. Takovýhle "soukromý" kempování pro mě byla novinka. Melissa mě varovala, že tam bude hrozný vedro a dusno, i když u nás bylo chladněji, tak mi pořád připomínala ať si vezmu kraťasy a letní oblečení. No a měla pravdu, ještě k tomu asi jak tam bylo hodně rybníků a jezer kolem, tak tam byla hrozná vlhkost a dusno. To že jsem opět vypadala jak Monika na Bahamách asi ani nemusím dodávat:o). I když v sobotu ráno/dopoledne to s počasím nijak extra přívětivě nevypadalo, bylo docela zataženo, vlhko jak kdyby pršelo nebo mělo pršet a docela i chladno - to jsme strávili v riflích a mikinách. Hned ráno jak jsme se vzbudili přijeli Melissy rodiče, Kim dorazila kolem oběda a Mike s děckama - Gabem, Piper a její kamarádkou Marií dorazili až navečer. Maria mi řekla, že mám krasný jméno a jako asi první američanka ho napoprvý správně a bez přízvuku (:-O:-O) dokázala vyslovit a nepodivovala se nad tím, jak se to čte. Yay. Ian nam udělal snídani - slaninu a vajíčka, mňam. On vlastně celej ten víkend nedělal prakticky nic jinýho, než že vařil:o). Hodně byli hamburgeri, hotdogy, takový to mexický jídlo, kdy se mletý maso + zelenina zamotává do takový ty placky a k tomu se jí rýže - jíme to tu docela často, ale kdybyste mě teď zabili, tak se prostě nevzpomenu, jak se tomu nadává:o). Dopoledne jsme s Melissou, Kim, Christopherem a Noah jeli do Walmartu, nakoupit trochu alkoholu, nějaký vína a sangriu, pivo pro chlapy, vodu pro mimina a ještě nějaký jídlo a další maličkosti. To byla jediná chvíle, kdy jsme na chviličku z divočiny vyjeli do civilizace, tak jsem mohla aspoň mamce napsat zprávu, že jsme dojeli dobře a že žiju - jinak tam totiž skoro nebyl signál. Když jsme dojeli zpět, už byl zase oběd. Jinak se vcelku nic nedělo, odpoledne přišla nějaká Melissy kamarádka Heidy se synem Koudym (nemám tušení jak se to jmémo pořádně píše, takže se radši o nic nepokouším, každopádně při jeho vyslovení jsem se vždycky musela usmívat, protože jsem si vzpomněla na "Kouďáka" z Kroku za krokem). S Koudym byla taky nemalá zábava, bylo mu asi pět, a nejdřív se tam schovával za chatou a vůbec nechtěl vyjít za náma, protože se styděl. Pak se teda odvážil, tak jen koukal, a pak začal i mluvit ale jako na to, že mu bylo pět tak mu bylo strašně špatně rozumnět, to i moje dvouletý děcka v Anglii uměli mluvit líp teda. Nějak se mu nezamlouvali mimina, ani se na ně nechtěl podívat a pak mu Melissa půjčila svůj iPhone (i když i ten nejdřív odmítnul), tak se pak zabavil a nemohli ho pak od toho dostat. Pak dorazili ještě nějací příbuzní, sestřenice a bratránci, no a tak to víceméně probíhalo celý víkend, pořád se tam někdo střídal a chodil se dívat na mimina a tak. Těch příbuzných se tam musela vystřídat tak něco mezi dvaceti a třiceti, odhaduju:o). Večer tam pak dorazil Melissy kamarád Scott s manželkou a asi tříletým klučinou. Nejdřív tam s náma taky měli stanovat, jale nakonec nemohli. Starají se totiž doma o nějakou holku - příbuznou, co je stejně stará jako já a ma rakovinu:,(. Je na tom asi dost špatně už, má nádor v mozku a kdo ví kde všude už, no mě už o tom Melissa říkala doma a pak manželka toho Scotta o tom vyprávěla. Bylo to strašně smutný, radši jsem pak musela odejít projít se na záchod (asi 300metrů), protože jsem nenápadně zamačkávala jednu slzu za druhou:(. <br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/255741_10150325498565558_507810557_9863386_4014910_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" i$="true" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/255741_10150325498565558_507810557_9863386_4014910_n.jpg" width="320" /></a></div>Měli tam takovou tu čtyřkolku, Ian s Christopherem se na ní vždycky projížděli a pak najednou mě Ian volal, ať za ním jdu, že mě to naučí řídit. Nějak mi nedal na vybranou, tak jsem se tak váhavě zvedla a nechala si to vysvětlit teda.....a ať si to jedu zkusit.....(v duchu jsem si říkala, a to jako mám jet SAMA??! lol)..a pak jsem se rozjela.........oči jsem asi měla jak pingopongový míčky na perkách, přece jenom, už jsem nic s motorem neřídila asi přes pět let :D:D. Po pár metrech jsem se trošku zklidnila a po kolečku kolem rybníku jsem začla řízení toho pekelného stroje ovládat trošku víc, takže pak jsem si tu jízdu už mohla i vychutnávat a docela se mi to zalíbilo:o). Akorát teda, když mi řekli, že někdy před rokem se na tom Piper s Mariou vyvalili a Piper si zlomila nohu, trošku jsem se zase zklidnila. Pak jsem se ještě projížděla jako spolujezdec za Christopherem a párkrát i s Ianem. Večer po večeři byli všichni nějak unavení, nejdřív bylo v plánu promítat film na plátně, protože my doma máme projektor, tak jsme ho brali. Děcka se ale zdejchli někam do stanu všechny, a Melissa s Ianem šli brzo spát, všechny návštěvy a Melissiny rodiče odjeli, Mike nevím kde byl, takže jsme zbyli jen já a Kim, tak jsme si nakonec pustili film jen spolu na počítači. Byl nějakej dlouhej, takže jsme stejně asi v jednu ráno odpadli s tím, že jsme ho nedokouli, asi z toho venkovního prostředí na mě pak přišla nějaká strašná únava. <br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/248028_10150325510875558_507810557_9863421_3925221_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" i$="true" src="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/248028_10150325510875558_507810557_9863421_3925221_n.jpg" width="320" /></a></div>V neděli jsem vstávala asi nejpozději ze všech, teda tak po devátý hodině, a než jsem se vypravila a došla k našemu "tábořišti", bylo skoro deset. Cestou jsem potkala Melissinýho tatínka na čtyřkolce, kterej na mě volal, že jdu právě včas - na akorát uvařenou snídani:o). Už ráno bylo poznat, že to bude NEUVĚŘITELNĚ HORKÝ den, bylo fakt VEDRO a když říkám vedro, tak tím myslím opravdový dusno, téměř stoprocentní vlhkost vzduchu, a sluníčko pálilo jako čert! Sotva jsem tam přišla, a sedla si ke snídani, Melissa mi říkala něco jako, "If i were you i wouldn´t wait to put the sunscreen on for too long" a pak ji někdo "okřiknul", že se chová jak kdyby byle moje máma lol. Nedělní den se nesl v duchu toho sobotního - jedlo se, opalovalo, střídali se tam jedni příbuzní za druhými, občas se někdo projížděl na čtyřkolce, no a to bylo asi všechno. Teda kromě toho, že Ian, Mike, a děcka se rozhodli že se půjde k jezeru. Myslela jsem nejdřív, že jen tak jako, podívat se. Pak jsem šla na wc a oni na mě volali jeslti jdu teda s něma a jestli mám plavky. Aha, takže mi došlo, že se jdou koupat. Ta voda se mi předtím moc nepozdávala - i když to teda byl jinej rybník, než před kterým jsme seděli, tka proto mě to asi překvapilo. Ale pak jsem zjistila, že to je jinej rybník a že tam to bylo trošku lepší. Byl to bývalý lom. Plavky jsem neměla, a oni už byli nachystaný na korbě auta, který řídil Melissy otec. Takže jsem též naskočila a jelo se. S tím, že já se jedu ale jenom koukat - ta voda byla docela ledová, neměla jsem plavky a prostě nechtělo se mi tam moc, no, zvlášt když jsem viděla, že i kluci tam lezli a odvažovali se asi půl hodiny, muselo se totiž jedině z mola, z kraje to nějak nešlo. Všemožně to na mě zkoušeli, skandovali moje jméno a přemlouvali lol, až pak mě NASRAL Mike. Začali se mě totiž ptát, jestli vůbec umím plavat, a asi mi vůůůůbec nevěřili, takže to mě vyprudilo, a pak mě Mike nazval něco jako "NON SWIMMING CZECHO<strong>SLOVAKIAN </strong>GIRL" (nebo au-pair, už si nepamatuju). Tak to mě teda, vážení, vytočilo DOBĚLA!!! Ian mě dokonce předběhl v tom, že ho aspoň opravil na Czech girl místo Czechoslovakian (ale nejsem si jistá tím, jeslti se na začátku někdy občas taky nepřeřekl). Pak jsem se tam šla podruhý podívat za nima jen díky tomu, že tam byli jen děcka s Ianem. Pak už se udělalo FAKT OBR VEDRO, a docela bych tam i skočila, ale v oblečení se mi nechtělo a vystavovat se tam třeba ve spodním prádle taky ne lol. <br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/252991_1947581503136_1650519158_1907415_1612086_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" i$="true" src="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/252991_1947581503136_1650519158_1907415_1612086_n.jpg" width="320" /></a></div>Přemluvit jsem se nechala až v pondělí, kdy mě opět lákali, Ian mi to podbízel s tím, že je to moje poslední možnost, protože kolem oběda jsme už vyrážila směr domů. Asi jim fakt hodně leželo v žaludku, jeslit vůbec umím plavat, a mě to fakt nasralo, že mi nevěřili lol. Takže jsem si půjčila Melissy plavky, a pak všichni vyčkávali až česká primadona okusí rybníční vodu (:D:D:D:D:D). Zase bylo neuvěřitelný vedro a vodička už byla i o hodně teplejší než ten předešlý den, takže jsem to i krásně vychytala. Sice mi jako obvykle asi čtvrt hodiny trvalo, než jsem se odhodlala, ale pak sem tam hupla............a pak mě odsud nemohli dostat lol. Takže jsem jim vytřela jejich americký zraky tím, že jsem OPRAVDU nekecala a plavat UMÍM! Dokonce se mě po pár minutách Ian zeptal, jestli jsem někdy neplavala závodně a že jsem good swimmer (ha-ha-ha!). Plavčila jsem si to tam asi hodinku, co jsme u tý vody byli, dávno potom co všichni už byli unavení. Pak na mě pokřikovali hlášky typu: "You could swim in the ocean! Look she is like a fish." LOL Nazpátek jsme s Mariou seděli vzadu na tom konci na čtyřkolce za Ianem, a pak mě z toho drncání docela bolela zadnice lol. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/260250_1947595543487_1650519158_1907461_2294272_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" i$="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/260250_1947595543487_1650519158_1907461_2294272_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/252991_1947615703991_1650519158_1907524_378565_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" i$="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/252991_1947615703991_1650519158_1907524_378565_n.jpg" width="214" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/246870_1947643784693_1650519158_1907631_1694436_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" i$="true" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/246870_1947643784693_1650519158_1907631_1694436_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
<br />
V sobotu večer jsme si udělali soukromé kino, natáhli starlý prostěradlo na kus chaty a na projektoru koukali na "I´m number four". Jóó, to bylo cool, a v letním kině jsem naposled byla když mi bylo......hmm, asi deset:D. Až na to, že nás málem sežrali komáři zaživa! Asi díky všem těm jezerům a rybníkům jich tam fakt bylo jak přemnoženo, i když jsme měli nakoupený vanilkový spreje a svíčky, milion dalších sprejů proti komárům a ostatním "bugs", tak to stejně moc nepomáhalo a žraly nás i přes oblečení!!! Samozřejmě jim asi chutnala česká krvička, protože já jsem to odnesla snad nejvíc, moje nohy vypadaly jak po nájezdu celýho hejna těch krvežíznivých potvor!!!<br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/246924_1947646184753_1650519158_1907641_6258123_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" i$="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/246924_1947646184753_1650519158_1907641_6258123_n.jpg" width="320" /></a></div>Hmm, pak už se asi nic zajímavýho nedělo, v pondělí kolem poledne jsme se museli sbalit a vydat se na cestu domů. Už jsem se docela těšila na sprchu a hlavně až ze sebe smyju všechen ten odér z těch proti bugových spreju, rybniční vody a kouře, který jsem cejtila ještě potom, co jsem si dvakrát (!!) vydrhla vlasy:D. Pak jsem byla lehce obssesed s tím, jestli někde nemám klíště nebo nějakou jinou potvoru, bylo jich tam totiž taky požehnaně a dokonce jsem jedno našla zapíjet se do ouška Noah!!!<br />
<br />
Jóóó a ještě jsem si vzpomněla, že hned v sobotu dopoledne přišel Melissy tatínek s tím, že mi musí něco ukázat a vytasil se se dvěma hooooooooooooooooooodně starýma (tuším že to byl rok 1920 nebo tak něco??) knížkama, který byli v ČEŠTINĚ!!! On si teda nebyl stoprocentně jistý, jeslti je to čeština, tak to ode mě chtěl potvrdit, no ale byla:o). Měla jsem z toho první Vánoce, fakt to bylo strašně milý najednou vidět svůj jazyk (i když trošku starej, některý ty výrazy byli fakt hodně vtipný). Byl to teda spíš "časopis pro mládež" , pro česko americkou tuším:D, i když to vypadalo jako knížka, a byli tam nějaký básníičky a pohádky pro děcka, kalendář, nějaký články náboženskýho ražení a tak. Zajímavý. Našel to prej někde na nějaký aukci, či cosi. Oni takhle hodně razí po aukcích a blešácích s antikvariátním nábytkem a tak.....<br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/247153_1947647144777_1650519158_1907648_520303_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" i$="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/247153_1947647144777_1650519158_1907648_520303_n.jpg" width="320" /></a></div>Cestou nás taky potkalo ještě jedno vzrůšo. Řídila Melissa, a najednou si všimla, že si to hasíme asi 90mil za hodinu, tak se zděsila, protože povolená rychlost byla skoro o polovinu nižší. To mě pořád překvapuje, ty jejich speed limity i na dálnici a všude, i přes to, že je to krásná pohodová rovná silnička, fakt se tam snad za celou dobu nepotká ani jediná zatáčka a nic a přesto se tam musí jet jak s hnojem. Takže jsme si to zpomalili. No a za chvilku si Melissa všimla, že za náma jedou poldové. Prej doufám že nejednou po mě, podívala se na tachometr a opět zjistila, že jede asi o 15mil víc než byla povolená rychlost. Už to teda aspoň nebylo 90 jako před půl hodinou:D. No a samozřejmě jeli po nás, že! Čekala jsem jestli to bude jako ve filmu a bude muset vystoupit nebo tak něco, ale to nééé. Jen chtěli doklady, a tak. Vtipný bylo, že den předtím zjistila, že bude prošlá značka, takže tak tak podala žádost o novou. V autě měla papír na dokázání, že už se to vyřizuje, takže to bylo jediný štěstí. Prohlídl si dokumenty, řekl aby jsme zpomalili a mohli jsme pokračovat v jízdě. Melissa mi předala papír s pokutou a ptala se mě, jakou částku nám nabalil. Já jsem to však nikde nemohla najít, tak se naklonila nad ten papír a radostně podotkla, že jsme dostali jen "warning". :-O takže se to obešlo i bez pokuty, to jsem docela koukala, protože jsem neměla tušení, že nějaký "warning" existuje a nemusíme platit pokutu. Ale prej švestky v Indianě jsou vždycky hodní, to v našem státě by jsme to prej určitě zchytali víc. <br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/254126_1947653744942_1650519158_1907677_8055672_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" i$="true" src="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/254126_1947653744942_1650519158_1907677_8055672_n.jpg" width="320" /></a></div>Cestou jsme ještě museli vyhodit Christophera doma, v Schaumbrgu, takže jsme si trošku zajeli. Mimina byli opět kupodivu docela klidný, až pak ke konci se jim jízda přestávala líbit a hlavně byli unavený a měli hlad. A v tom Melissa v zrcátku viděla vzadu Iana, jak jednou rukou krmí mimino, nedává pozor, protože v druhý drží iPhone a hraje si na něm a strká mu to místo do pusy kdo ví kam. Takže se vytočila (jakože FAKT vytočila, asi nejvíc co jsem ji zatím kdy viděla). Začala na něj řvát, že toho má plný zuby a že všechny "fucking phones in the house" poletí oknem, a že když budeme "around babies" tak prostě telefony nebudou povoleny a že to platí pro všechny tři z nás! Seděla jsem vepředu vedle ní, hrála si s telefon (ehm - přece jenom to byli tři dny bez netu a bez signálu a veškerýho spojení s okolním světem, že), a ani jsem nedutala:D. Pak se teda uklidnila zase trochu, ale druhý den ráno začla s tím, že "jak mluvila včera o telefonech, tak že to myslela ale úplně vážně". Takže jsem z toho byla celá tumpachová a říkala jsem si už, že přestala veškerá legrace a nastala prdel lol. Očekávala jsem zpřísněný režim:D. Ale to naštěstí né, protože pak dodala, že u mě je to něco trochu jinýho, když já jsem s bejbísema celý dny, a že to chápe, že si občas potřebuju checknout net, že klidně můžu mimča hodit před tv a čeknout si to, a že skypovat taky můžu i nadále, že zvlášt s tím časovým posunem to chápe. Uuuuuufffff. Tak jsem sse zase hned uklidnila a oddychla:D. Teda né že bych si s tím hrála pořád nebo tak, ale přes den je to takový moje jediný zpestření a spojení se světem, protože přece jenom s mimčama si moc nepokecám a tak, že. :D Takže teď jsem to jen trošku omezila - a taky teď jak mimina jsou víc a víc v pohybu, tak mi to ani nedovolujou tolik, jako když prospali nejmíň čtyři hodiny denně, že, ale jinak je to pořád při starým, muhehee. To u nich je zákaz přísnější, protože s miminama tráví minimálně času denně přes týden kvůli práci, že, takže platí "no phones around babies". Hned druhý den Ian večer přišel zezhora, kde uložil poslední mimčo, s telefonem v ruce. Já seděla v obývaku a taky jsem do něj zrovna čučela, melissa byla pryč. On se na mě tak šibalsky podíval a s takovou úlevou poznamenal: "Sooo, finally we can use our phones again!" Čučel do toho, komentoval co kdo poslal na fb s tím, že "I need to catch up now, u know". A já "I knooow, so do I!"A v tom jsme se na sebe podívali a začli se řehtat jak koně:D:D:D:D.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/248838_1948093835944_1650519158_1908413_6438837_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" i$="true" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/248838_1948093835944_1650519158_1908413_6438837_n.jpg" width="320" /></a></div>piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-66362861976108982872011-06-18T15:19:00.000-07:002011-06-18T15:19:31.201-07:00Washington, DC<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/225815_2098872948244_1137998234_32566969_6174891_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/225815_2098872948244_1137998234_32566969_6174891_n.jpg" width="320" /></a></div>13. května konečně nadešel čas našeho dlouho očekávaného výletu do Washingtonu! Vyrazili jsme v pátek v sedm večer s tím, že když pojedeme na noc, tak mimina snad budou většinu času spát a pro nás to tak bude jednodušší. Opak byl ale pravdou. Oni fakt NEMAJÍ rádi jízdu autem!!! Cesta tam mi ale mohla být tak nějak jedno, protože jsem se o mimina v autě nemusela starat. Jelikož do DC jsme jeli všichni tři, byla mi přiřazena přední sedačka a vzadu s miminama seděla Melissa, takže já jsem si mohla v poklidu sedět, poslouchat hudbu a snažit se usnout. Řev co se odehrával vzadu mi idylku však trochu rušil. Po pár hodinách (čekalo nás jich 14!!!) jízdy byla Melissa celá zpružená a mimina chtěla zahlušit - řvaly na střídačku téměř celou cestu (!!!), nebo aspoň se to tak zdálo. Bylo to ale fakt tou jízdou, protože jakmile jsme zastavili, mimina vytáhly ze sedaček - rázem byl klid a zase z nich byli roztomilý, hodňoučký a usměvavý dětičky. Ještěže jsme byli tři, tak každej vždycky čapnul jedno mimčo, nebo jeden zůstal v autě a dva šly přebalovat a tak, to se docela dalo. Větší hrůzu jsem měla z cesty nazpátek, Ian totiž odlítal už v neděli večer, protože v pondělí ráno už začínal novou práci, a my s Melissou a mimčama zůstali až do středečního poledne, takže to cesta na zadní sedačce bez možnosti se s někým vystřídat čekala mě....Naše cesta vedla přes státy Illinois (samozřejmě:D), Wisconsin, Indianu, Ohio, Pensylvanii, Maryland, Virginii....hmm a to je asi všechno. Vlastně pro mě bylo dooost překvapením, že vlastně půlka města je v Marylandu a půlka ve Virginii! Nevím kolikrát jsme zastavovaly, ale asi jsem čekala, že to bude i častěji než jsme zastavili - alespoň se mi zdálo, že zase až tak často jsme nezastavili. Nebo teda zastavili, ale jenom kvůli wc nebo další dávce kafe - mimina jsme vytahovaly všechny tři zaráz asi tak dvakrát, pokud se nepletu. Melissa asi uprostřed cesty ze smraďochů byla tak vyfluslá, že i když umírala únavou - mimina jí nedaly ani na minutu možnost spánku - tak šla radši na chvíli řídit, než tam s něma vzadu strávit o minutu navíc. Když se vyměnovali, tak Ian šel na záchod a Melissa pomstychtivě miminům domlouvala ať hodně řvou, tak jak řvali když tam seděla ona, a né že s tatínkem budou třeba náhodou naschvál hodný:D. Občas je fakt VTIPNÁ! Řídit ale vydržela jen asi tři hodiny, protože ono každý den vstávat k děckám, pak být vzhůru dalších 24 hodin a ještě do toho řídit nic moc. Já jak jsem seděla vpředu, jsem se ten řev snažila nějak ingorovat pokud možno....zjišťuju že už jsem nějak imunní proti tomu, někdy mi i pár minut trvá, než si uvědomím, že někdo řve:D, chvílema se mi dokonce dařilo i usnout trochu. Čekala jsem, že něco trochu uvidíme z cesty, ale nějak mi nedošlo, že z dálnice toho člověk moc nevidí, i když to až pak někde v Pensylvánii začínala být cesta trošku zajímavější.....vůbec ty silnice a dálnice - takový mnohem užší, než tu máme třeba u "nás" v Illinois nebo co byly jinde po cestě, mi tak nějak víc připomínali Evropu. Jim se na nich blbě řídilo, protože se museli víc soustředit na cestu. Taky ta krajina mi připomínala víc Evropu, resp. úplně mi chvílema připadalo, jako kdybychom projížděli spší Rakouskem než byli v USA. Ta krajina, příroda, domy, krávy na polích, no fakt to tak vypadalo.....a pak v jednom úseku jsem si říkala, jééé tamhle je karavanovej camp asi....hmm, to jsem si samozřejmě myslela jen já, stará naivka, ve skutečnosti to však byla taková ta chudinská čťvrť, kterou známe asi tak z tv, a kde lidi v těch karavanech bydlí nastálo...Asi kolem šestý ráno jsme udělaly poslední zastávku pred DC, pokud se nepletu - snídani v Mekáči. Teda "zastávku". Né že bysme šli jíst dovnitř, to si zase nemyslete, když říkám zastávku na jídlo, tak se většinou jedná o "drive thru" a jezení v autě samozřejmě:o). Časově jsme na tom nebyli zase až tak špatně, přesto jsme přijeli trošičku později, než jsme plánovaly. Melissa mi řekla předpokládaný čas příjezdu 8-9hodina ranní, my dorazili na místo asi až tak kolem desáté....v autě jsem si pak k ránu krátila čas textováním s Angi, museli jsme totiž doladit naše plány, a hlavně trošku pozměnit čas srazu, protože jsme si mysleli, že v devět už bychom se teda někde mohli sejít. Ehm, sešly jsme se asi o hodinu a půl později, no nevadí. My teda nejeli přímo do DC, ale do Falls Church, což je asi něco jako okrajová čtvrť DC...vlastně už je to ve Virginii, ale jak jsem se dozvěděla, ona je i půlka DC ve Virginii, a další půlka asi patří pod Maryland. Zajímavé, jedno město na území dvou států. První dvě noci jsme měli bydlet v hotelu, další noci se přemístit k příbuzným Iana. Jelikož jsme se do hotelu mohli checknout až někdy kolem oběda, rovnou jsme jeli ke strýčkovi Martymu. Moc jsem z toho radost neměla, protože jsem ze všeho nejvíc toužila potom vlítnout do sprchy, vyčistit zuby z huby, převlíct se a trochu se dát po té cestě dokupy, to mi ale ovšem dopřáno tím pádem nebylo, a taky jsem zase chtěli být co nejdřív s Angi, protože ta bohužel v sobotu mohla jen do pěti do odpoledne, protože v pět musela babysittit, jelikož její hostrodiče si razili na nějakou narozeninovou party:(. Poslala mi adresu nějakého shopping mall v její čtvrti Bethesda jako místa našeho setkání. "Uncle Marty" mi nabídl odvoz, ale Melissa mě tam chtěla hodit sama, a že podle GPS to snad lehce najdeme. Sotva jsme zavřeli dveře, hned se mi začla svěřovat, že i když sice umírá únavou, chce mě tam hodit ona, aby na chvíli mohla vypadnout pryč od mimin......a Iana:D:D. Ještě jsem se ujistila, že mám s sebou v kabelce dostatek Brufenů, z probdělé noci, 13hodinové cesty a celého dne lození po městě a památkách jsem nevěstila nic moc dobrého, očekávala jsem "headache" jak prase, protože se už znám. Překvapivě se nic takovýho za celý den nekonalo....<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/249185_2098874988295_1137998234_32566978_3096907_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" i$="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/249185_2098874988295_1137998234_32566978_3096907_n.jpg" width="239" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/226909_2098876228326_1137998234_32566983_1018873_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/226909_2098876228326_1137998234_32566983_1018873_n.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/246667_2098878548384_1137998234_32566990_4036987_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/246667_2098878548384_1137998234_32566990_4036987_n.jpg" width="320" /></a></div>K "shopping mallu" v Bethesdě jsme dojeli během dvaceti minut a s pomocí GPS ho krásně našly. Melissa se mě zrovna ptala, kde má Angi čekat a jestli už tam a ať jí napíšu kde je, ať ví, kde mě má vyhodit, když v tom sem si na parkovišti všimla červeného auta a sedící Angi v něm, takže nám to vyšlo přímo perfektně, že jsme zaparkovaly hned vedle ní, tak jsme si hned začly zběsile mávat a šly se pozdravit. Angi ještě pozdravila Melissu v autě a prohodila s ní pár vět, chtěla jí totiž vidět, protože už o nich asi ví....hmm...všechno :D. První čím mě uvítala bylo " Oh, you look tired". Ehm, dík, no:D. Vůbec bych to, že vypadám jak zombice sama bez ní nevěděla, ale kdo by nevypadal unaveně, poslouchat 13hodin tři malé uřvánky a spát asi tři hodiny. Sice bylo zataženo a předpověď počasí nám slibovala pršení přes celý víkend, to nás ale nemohlo odradit od lození po městě. Angi totiž navrhovala, jeslti nepůjdeme třeba jenom na do toho obchoďáku, jestli sjem unavená a navíc když měla být doma už před pátou a DC necháme až na neděli, já jsem ale nechtěla, protože přece jenom tam nejsem každý den, že a bála jsem se, že v neděli bysme neměli absolutní šanci to stihnout. Takže jsme se svezli jejím autem kousek k metru, bylo to lepší a navíc ona má zákaz jezdit autem na území Virginie a do downtown. Takže bylo naprd, že náš hotel byl ve Virginii, a nemohla pro mě tudíž přijet nebo tak, i když to bylo relativně kousek, ale to neva, rodinka mi mileráda dělala šoféry. Přiznávám že DC a jeho okolí mě nikdy moc nelákalo, teda samozřejmě že když takhle byla příležitost, byla jsem nadšená se tam podívat, sama bych potom ale netoužila tolik jako třeba po Cali nebo NY a taaak, ale musím říct, že jsem byla nadšená. Vypadá to tam zase úplně jinak než tady v Illinois, možná proto, že ta čtvrť, kde bydlí Angi a i ti příbuzní a kde byl zároveň i náš hotel, patří k těm bohatším, a jsou tam samé obr vily a velká sídla a tak....ale prostě mi to tam přišlo takové "útulné", trochu víc Evropské, a hlavně tam bylo všude strašně moc zeleně, stromů a přirody, to mě překvapilo. I když teď už to u nás taky zezelanalo a rozkvetlo (trvalo to tu dýl), tak přece jenom do toho, co bylo tam tady máme daleko. Fakt se mi to tam moc líbilo, a to mě samotné DC teprve čekalo. Vlez do metra byl pěkně hned u parkoviště, ale tam jsme se teda dostali s pomocí GPS:D. Angi má totiž podobný orientační smysl asi jako já lol. Koupili jsme si lístek na metro za 6dolarů, krásně nám vystačil na celý den, a dopravili jsme se rovnou do centra na stanici "Federal Triangle", která byla kousek od všeho, co jsme chtěli vidět, včetně Bílého Domu. Metro tam teda mají o něco hezčí než tady v Chicagu, asi novější??! nepřišlo mi to tam zase až tak omšelé, ale možná to byl jenom můj dojem. Taky ten systém se dost podobal tomu Londýnskému, to mě docela potěšílo, protože jsem se tak cítila takový jakoby...jistější...bezpečnější?? Naše první zastávka vedla na wc, na které jsme šli do nějakýho konferenčního centra či co to bylo, hned naproti vlezu z metra...ale hned u každýho vchodu čekalo asi pět securiťáků, tašky nám musely projet tím jak na letišti a my jsme tím taky museli projít. Hned další zastávka vedla směr Starbucks, kromě raní snídaně v šest ráno v Mekáči jsem nic neměla a nutně jsem potřebovala spravit si něčím chuť a nalít do sebe trošku kofeinu na probuzení. Hned se mi pak chodilo líp:). I když bylo pod mrakem, tak bylo docela dost dusno a teplo, naštěstí se ale předpoveď počasí moc nevyplnila a kromě asi dvouminutové osvěžující spršky nám to vyšlo docela pěkně. Musím říct, že ač mě DC fakt nikdy moc nelákal, tak mě to tam docela nadchlo, zas jsem se nestačila rozhlížet na všechny strany a cvakat fotákem před každou budovou, kterou jsme míjeli, nejlíp ještě tak dvakrát lol. Byla jsem jak papparazzi, Angi ze mě chvílema byla dost na mrtvici:o). Ale sama v takovém stadiu taky byla, takže smůlička:D. I když už tam Angi byla asi milionkrát, přesto jsme se museli ptát několika lidí a až asi čtvrtý člověk, nějaký pracovník silnice, či cosi nás správně navedl směr Bílý Dům. Všechno v centru bylo docela "walking distance" a vůbec, vlastně celé město se nezdá ani tak moc velké. Teda "velké". Třeba v porovnání s Chicagem, SF nebo ták. Vlastně jsem si tam několikrát vzpomněla na Londýn, a nejenom kvůli tomu metru. I červený double-deckery tam jezdili, spousta historických budov, parky, .... no k Bílému Domu jsme došly za chviličku....a musím říct, že jsem si to teda asi představovala jinak. Né líp, né hůř, prostě jinak...to okolí i samotnou budovu, která je ve skutečnosti mnohem menší, než se zdá v TV, teda to byl aspoň můj dojem. Byl ale dobrý pocit koukat na ten známý pohled, co všichni známe třeba z tv a říct si, tý jo, teď tady stojím zrovna já lol. Bylo tam spousta lidí a turistů, taky tam protestovali nějací Arabové (??? - scaryyy), a asi šedesátiletá hooodně divná paní s provizorním stanem a cedulemi typu: "Judaism yes, zionism no!", novinovými ústřižky a obrázky typu "U paid Israel to kill this child" a podobně. Ehm. Radši jsme se pak hned vydali do našeho dalšího cíle, což byla "Washington monument", taková ta známá "dlouhá" věc. Proto tam vlastně nejsou ani žádné výškové budovy - protože žádná budova nesmí přesáhnout Washington monument. Ještě než jsme tam došly, zastavili jsme se v suvenýrovém obchodě s názvem "The White House", jak originální:o). Tak jsme to tam všechno obešly, mohly jste si koupit všechno po tužky, propisky, hrnky, trička, knížky, pilníky na nehty a nevím co ještě s portrétem Obamy, případně Sarah Palin a jiných:D. Já jsem tam vykoupila jen asi všechny druhy pohledů co tam měli, a magnet na ledničku s fotkou DC. A pak už jsme se konečně vydali k Monumentu, cestou jsme potkali již zmíněné červené sightseeingové autobusy, v dály byla takový věžička od kostela či co to bylo, a prostě fakt jsem se cítila jako v Anglii. Obloha byla nějaká ještě víc šedější než předtím a chvíli to vypadalo, že začne pršet, spadlo ale jen pár kapek, co se snad ani deštěm nazývat nedá. Washington Monument se nachází uprostřed velkého parku či co to je...a vlastně to co je předtím se nazývá "The Mall" pokud se nepletu...ale teda žádný nákupní středisko nečekejte....když Angi řekla, že půjdeme směrem k "The Mall" tak jsem se fakt rozhlížela, kdeže jako to nákupní centrum je, ale prej si to na začátku taky myslela:o). Fotila jsem Monument o sto šest, né že by teda na tom zase bylo něco zajímavýho, když je to taková "stožár trčící do vzduchu" dole olemovaná vlajkama, a kde nic tu nic, ale prostě přece jsem to nemohla nechat asi dvacetrák nevyfocený, ne?!:D Zrovna jsem se pak rozhlížela kde je kdo poblíž, koho bysme mohli požádat o jednu společnou fotku, když vedle se zrovna fotila skupinka třech mladých lidí. Holka a dva kluci, mohlo jim být tak do třiceti, možná jen o pár let starší než my. Toho jednoho jsem se zeptala, jeslti by nás mohl vyfotit, tak si vzal můj iPhone (musela sem fotit jím, foťák nemám jak nabíjet momentálně - né že by mě to nes....://), a další co bylo, že se mě zeptal odkud jsem. Tak říkám že z Czech republic a on hned, no já si to myslel, oni jsou taky z Česka! a volal na ně zpátky...sám teda ale pořád mluvil anglicky...tak ti dvá se otočili, tak jsem s něma prohodila pár vět česky...byl to teda šok, a nějak jsem se nedokázala vymáčknout vůbec, a pak jsem říkala nějaký divný slova...který bych za normálních okolností nikdy neřekla....až jsem se lehce styděla..ale prostě když mám po dlouhý době mluvit anglicky, tka mluvím jak stará babka??!!! a navíc podivně spisovně..ehm. Byli z Prostějova - takže né daleko od nás a byli tam navštívit bratránka po deseti letech - hádám, že to byl ten, co mluvil anglicky. No, bylo strašně divný potkat takhle někoho z česka (vlastně kromě tý holky na tom víkendu v Marylandu to byli první lidi z Česka, se kterýma jsem tady něco prohodila), ale zároveň to byl docela dobrej pocit, vidět někoho z našich končin...a taky si člověk na východním pobřeží připadá tak nějak blíž domovu LOL....každopádně pak jsme pokračovali dál v cestě tím parkem....taková velká skupina lidí tam hrála nějakej podivnej sport s míčema, ani jedna jsme nevěděli co to jako bylo:o). Pokračovali jsme směrem k WWII Memorial. Dál nás čekal ještě "Abraham Lincoln Temple". Na prostranství předtím tam měla nějaká kapela malinkatý podium, tak jsme to měli i s hudbou....a prostě to bylo takový hezký:o)...kousek od toho byl ještě památník z války ve Vietnamu, ale byl to spíš takový parčík.....a pak už byl čas pomalu se začít vracet nazpátek, aby to Angi stihla do pěti domů. Celý den jsme pořádně kromě toho Starbucksu nejedli, tak už jsme byli docela vyhládlé. Nechali jsme to až po návratu do Bethesdy, abysme pak nemuseli být nervní kvůli času, a pro případ, že bysme se v downtown někde ztratili a tím pádem i zdrželi. No a měli jsme recht, ani Angi nějak netušila, kde se nachází nejbližší zastávka metra a kdu k ní, tak jsme se zeptali nějaké paní s asi desetiletou dcerou. Zrovna čekali na přechod, ale kvůli nám si nechali dlouho očekávanou zelenou upláchnout a zdrželi se tam s náma docela dlouhou dobu, jak se nám snažili poradit. Paní pak dokonce vytáhla mobil a hledala tam na internetu mapku, jak nám to chtěla ukázat. Jó, lidi tu jsou fakt milí a když něco, tak se snaží člověku pomoct:o). Ještě jsem si naposled vyblejskla Bílý dům - tentokrát zezadu, protože ten přechod byl přesně naproti němu, a pak už jsme konečně našly naši zastávku. Až na to, že nám to zrovna upláchlo před nosem a další naše barvička jela asi až za půl hodiny (!!!). Už jsme docela umírali a chtěli si aspoň sednout, no ale dočkali jsme se:o). Zajeli jsme si přímo zase k tomu nákupnímu středisku, kde jsme se dopoledne potkali a zapadli do "Noodles and company" (teda, tuším, že se to tak jmenuje, tady to myslím nemáme doma:o). Všechny typické fastfoody jsem totiž rázně zamítla lol. Měla jsem nějaký nudličky s kuřecíma kouskama, houbama, zeleninou a taak, no moc dobrý to bylo, ještě k tomu bylo něco jako garlic bread a Ceasar salad, a ani to nebylo drahý. Takže jsme si pošmákly, i když v tu chvíli myslím, že bych do sebe naházela asi všechno. "Naházela" platilo docela doslovně, protože se začalo blížit půl paté a s každou minutou Angi začínala být nervoznější a pak ke konci mi to už úplně odpočítávala, a já jsem většinou pomalej jedlík, takže jsem se KVŮLI NÍ přemohla. A málem se zadávila, no docela jsem se u toho nasmály:D: pak jsme div neutíkali k autu, museli jsme totiže ještě popojet do jiný části toho "shoping mallu", Angi mě tam chtěla hodit, protože to bylo dooost velký a sama bych se prej určitě ztratila, protože ona se taky na začátku ztratila, a náš orientační smysl je velice podobný lol. Takže jsme se rozloučili s tím, že se uvidíme hned další den, a až pak jsem psala Melisse, jeslti mě může teda zase přijet vyzvednout, s tím, že dobu čekání si pěkně přečkám v Macy´s. Tak jsem si tam mezitím pěkně prohlížela botky a docela mě štvalo, že jsem jí nenapsala až pozdějc abych měla víc času na nákupy. Zrovna jsem si tam prohlížela krásný sandály, přesně jaký jsem si představovala, ale byly docela dost drahý, tak jsem si rozmýšlela, jeslti si je vůbec mám zkusit nebo ne, když v tom se to vyřešilo za mě, protože mi psala Melissa, že na mě už čeká na parkovišti. Počítala jsem s tím, že se tam však ještě podívám, bohužel už se ale nezadařilo, protože v neděli tam zavírali brzo, takže jsem měla smůlu. (no a od tý doby jsem samozřejmě prošla asi milion obchodů a žádný boty už mě tak nezaujaly:(. Tomu se říká pech!). <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/248834_2098880508433_1137998234_32566999_5097002_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/248834_2098880508433_1137998234_32566999_5097002_n.jpg" width="320" /></a>Protože jsme ještě nebyly checklý v hotelu, naše cesta vedla nejdřív tam. Hotel byl vzdálený asi dvě míle od domu toho strejdy, takže kousíček. Oni u nich prakticky strávli celý den, prospaly se po cestě atd, Ian s mimčama tam ještě byli a já jsem měla dvě možnosti - buď tam jet s Melissou anebo zůstat na hotelu. Tak jsem si mileráda vybrala tu druhou, pěkně jsme si odnosili všechny zavazadla a kufry na pokoj, Melissa se se mnou teda zase rozloučila a já jsem se šla rozplácnout do hotelu. Měli jsme zamluvený dva pokoje s tím, že budou průchozí, ale k našemu překvapení naše pokoje byli přes chodbu na proti, protože v hotelu asi průchozí pokoje buď nevedly vůbec nebo ho neměli volný. Ale tak né ze by mi to vadilo, že. Vlasntě i tak jsem vůbec nečekala, že budu mít takovej luxus, protože to byl fakt moc pěkněj hotýlek, a nějak jsem nečekala, že mi takhle pěkně zaplatí samostatnej pokoj. Byla tam placatá tv, obří postel, nábytek, samozřejmě vlastní koupelna a i stoleček s gaučem, paráda. Ze všeho nejdřív jsem zapadla do sprchy, lidi, v životě jsem asi sprchu neviděla radši, těšila jsem se na to celej den:D! Pak jsem hodila nohy hore a už se nehla lol. Chvilku jsem si hrála s internetem na iPhonu, s tím, že nejdýl v devět půjdu zalehnout abych měla dostatek spánku na nabraní sil na další den. Ehm, můj plán mi samozřejmě nevyšel, chvilku jsem se domlouvala ještě s Angi na další den a taaak, a to se samozřejmě protáhlo:o). Někdy po desátý jsem teda už DEFINITIVNĚ chtěla zalehnout, dokonce jsem se přemluvila i na to, abych vstala a zhasla si, protože se mi tak šíleně nechtělo používat nohy a žádný moje síly k ničemu:D. Pomalu jsem si už upadávala do říše snů, když CRRRRRRRRRRRRRRRR, v tom se mi vedle hlavy hrozně hlasitě rozdrnčel telefon. Hotelovej. Tak jsem se nejen že lekla, ale byla jsem z toho i docela vykulená, protože jsem nechápala, ještě jak jsem byla rozepsalá, proč by mi jako měl zvonit hotelovej telefon. Trošku jsem si jako myslela, že by to třeba mohla být Melissa, ale zase jsem si říkala, že přoč ta by mě nevolala na mobil...tak jsem to tak vahávě vzala, no a taky že jo, samozřejmě že jsem měla pravdu, byla to Melissa:D. Na hotel dorazili až někdy kolem deváté, takže jsem fakt byla ráda, že jsem s něma nakonec ještě nejela k tomu Martymu. Chtěla se se mnou domluvit na příští den. Dopoledne byl totiž v plánu <a href="http://www.mountvernon.org/">Mount Vernon</a>, dům George Washingtona. Byla tam když tam byla malá a chtěla se tam podívat znova, tak už se mě dřív ptala, ať se zeptám Angi, jeslit už tam byla a když né, tak že by mohla jít s náma v nedělu a kdyby už tam byla, tak že to necháme třeba na pondělí nebo tak. Angi tam nebyla, takže jsme to nechali na to nedělní odpoledne...tak jsme se domluvili, že jí vyřídím, ve kterou hodinu chtějí vyrazit a ať se s ní domluvím, kdy si dáme sraz, a vyzvedneme ji....jenomže Angi se pak na tom skypu nějak přestávalo chtít a začla se z toho nějak vykrucovat....pak jsem jí to teda zase rozmluvila, nalákala ji na mimina a tak lol.....byli jsme domluvený, že ji cca kolem 9:15 vyzvedneme zase u toho shopping Mallu...takže pak jsem si ještě psala Melisse a ona mě....OPĚT mě pak probudila, grrrr. Druhej den se mi teda za to omlouvala:D. Takže z moji brzké noci OPRAVDU nakonec nic nebylo. </div><br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/225404_2098881428456_1137998234_32567002_6959429_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/225404_2098881428456_1137998234_32567002_6959429_n.jpg" width="320" /></a></div>V neděli jsem se vzbudila už někdy po SEDMÉ, o hodně dřív, než jsem potřebovala, ale přikládala jsem to svému nadšení a elánu z toho nejlépe hned opět vyrazit do města a vidět toho co nejvíc....hádám, že díky svému "excitement" jsem oba dva dny nepociťovala ani žádnou únavu. Do toho mi ovšem psala Angi, že v noci jí bylo blbě a zvracela a že s náma tedy nemůže jít, že to asi chytila od Jareda. No, nevím proč ale něco mí říkalo, že se jí prostě jen nechtělo, tak si to vymyslela. Naštvala mě. Tím spíš, že o pár hodin později před někdy kolem jedenácté mi psala kde jsme a jestli už jsme na cestě zpátky, že je "absolutely fine" na chození po DC. Někdy před devátou mi psala Melissa, že mimina pořád spí, tak že mi dá vedět až se vzbudí, ale že to vidí tak na 10.hodinu. Takže jsem se aspon pěkně v klidu pomale vychystala a vyrazila do "lobby" hotelu najít snídani, protože to mělo být se snídaní. Snídani jsem tam nenašla, teda kromě Starbucsku, tak sem si koupila "banana muffin":D a kafčo, a čas si krátila pozorováním lidí kolem sebe a iPhonem. Tušila jsem, že to bude později než v deset a taky že jo! Bylo 10, 10:05....10:10....10:20.....rodinka stále nikde.....10:30....pořád nikdo v dohledu....konečně asi v 10:40 mě donutilo hlavu od teleofnu zvednout sedačka s miminem položená na mém stole a Ian přede mnou. Hurááá, konečně se vypravili! No strašně se mi omlouvali,ale já jsem je trošku zpražila s tím, že "It´s not like i didn´t expect it coz´ you are ALWAYS late!" lol. Ale tři mimina jsou na to, myslím, dostatečnou "excuse":o). Chviličku jsme ještě čekali na Martyho a jeho asi desetiletého syna s kamarádem. Jínak, Marty je bratr už nežijícího Ianova tatínka a pracuje v army...(nebo navy?). Pracoval i na Pentagonu a prostě asi má nějaký vyšší post, už nevím co přesně....no a zkrátka jak řekla Melissa, mají prachy a nežijou si vůbec špatně a i jejich barák tomu docela odpovídal. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/230075_2098883388505_1137998234_32567008_4359656_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/230075_2098883388505_1137998234_32567008_4359656_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/227900_2098884348529_1137998234_32567011_7075911_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/227900_2098884348529_1137998234_32567011_7075911_n.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/246930_2098916389330_1137998234_32567109_8277627_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/246930_2098916389330_1137998234_32567109_8277627_n.jpg" width="320" /></a></div>Mount Vernon byl od DC vzádelný asi něco málo 40minut jízdy. Na výlet bylo krásné počasí, krásně teploučko a svítilo nám na to krásně sluníčko. Bylo to tam fakt moc pěkný, a zase mi to tam hodně připomínalo Anglii tím historickým domem a hlavně zahradami kolem toho....všude tam atmosféru dokreslovali historicky odění lidé, s jedním jsme se i vyfotili, fotky jsou ale pořád v Melissině foťáku. V pozadí byl krásný výhled na řeku - Potomac River a fakt tam byla moc hezká atmosféra. Myslím, že oni z toho byli nadšení ještě víc, protože tady v USA takovýchto míst asi moc není, pro mě to asi bylo něco víc "normálního", protože jsme na to zvyklý z Evropy.....mělo jsme to i s výkladem, v každé místnosti stál "průvodce" který k tomu vždycky něco řekl....opět jsme se třema miminama byli centrem pozornosti, že. Až na Noah byly všichni hodní, akorát smraďoch chvíli protestoval a něco se mu nelíbilo:o). Tak jsme si to tam pěkně prošli všechno, udelali si malou procházku k řece, udělali pár fotek....prostě idylka....pak jsme si zašli na oběd všichni.....cestou zpátky k autu najednou ten kamarád toho syna Martyho zjistil, že ztratil iPhone. Jóó, to je tak když má desetiletejch smraďoch drahej telefon, že. K jeho štěstí ho šli hledat a našli. Na cestě zpět jsme byli domluvený, že mě opět vyhodí u toho shopping Mallu v Bethesdě, kde na mě počká Angi. Ian nějak neposlouchal Melissu s tím, kudy má jet, takže jsme lehce zabloudili....takže se tam dohadovali a řvali na sebe, Melissa byla nasraná:o)....no nějakým nedopatřením nás to vedlo přímo přes "downtown" DC....takže byla lehčí a rychlejší pro mě, když mě vyhodili někde v centru DC, tak jsem to ještě psala rychle Angi, že se pokusím najít tu zastávku metra, kde jsme vystoupili předešlý den. Melissa s Ianem se ještě ujišťovali jestli to zvládnu a neztratím se tam:o). No ale teda řeknu vám, GPS v telefonu hodně věcí ulehčuje lol! No našla jsem to v pohodě, a už jsem se pěkně slunila na nedaleké lavičce a vyhlížela Angi....za chvíli mi však volala, jestli nemůžu za ní dojet já na zastávku Airlington Cemetery, jelikož zrovna opravovali metro a byli tam strašný zpozdění, jelo to třeba jednou za půl hodiny, hodinu. Bezva, tím bysme se ještě zdrželi a tím pádem bysme se potkali až kdo ví kdy, že. Tak jsem se vydala naproti Angi sama. Asi jsem vypadala dost americky a jako místní, protože se mě asi dva lidi ptali v metru kudy kam a já jsem jim ke svému potěšení dokonce i dokázala poradit! Až na to, že ti jedni lidi, co se mě ptali byli latinos...latinos, kteří očividně moc neuměli anglicky. Ptali se mě, jeslti je to správna barva když potřebují jet tam a tam...tak jsem jim řekla že NE, že potřebují oranžovou a bude to ten DALŠÍ VLAK, který přijede. Opět se mě zeptali, jestli je to TENHLE vlak, který tam právě přijížděl. Tak opět opakuji, "no it´s the NEXT ONE, u need ORANGE, this is red!!!". Ehm. Oni se sbalili a šli nastoupit do právě přijízdějícího vlaku :o)))). Chvilku jsem nevěděla jestli jsem mimo já nebo oni, ale vzhledem k tomu, že všichni ostatní mi rozumí v pohodě, tak sem si vydedukovala, že oni, haha. No nevadí, každopádně já jsem to zmákla na jedničku, dopravit se, tam kam jsem potřebovala. Právě jsem vystoupovala z metra, když v tom jsem pár metrů před sebou viděla vystupovat i Angi, takže nám to opravdu krásně vyšlo! Na nedělní den jsme měli v plánu dvě místa - Airlington cemetery, kde je pohřbený Kennedy a Capitol. Odpoledne se opět zatáhlo a udělalo se strašný DUSNO! Jelikož na ten hřbitov se šlo celou cestu pěkně do kopečka, tak jsme funěli jak starý lokomotivy a umírali žízní. Vyšly jsme na kopeček a v tom jsem zjistila, že jsem ztratila můj oblíbený svetr! Musel mi vyklouznout z kabelky, přes kterou jsem si ho přehodila. Sice byl jen z Primarku, ale měla jsem ho ráda, rázem mi to lehce zkazilo náladu. Angi se mi smála, mě se totiž vždycky prostě musí něco dít, pořád opakovala "you are so funny, you are so funny", no to se potom ještě během dne párkárt zopáklo:D. Naštěstí sme ho chudáčka pak našli ležet osamocenýho na cestě, když jsme šli zpátky:D. Tím ak to bylo nakopci, tak tam byl krásnej výhled na celej Washington a bylo to tam moc hezký, i když to byl hřbitov. Mají takový ty bílý náhrobky, jak to známe z filmů:D (ehm, já a moje filmy??!), všude kam jste se podívali, no když jsme šly nazpátek, tak jsem se tam úplně ztratili a nemohli se z toho vymotat, až jsme se museli ptát nějaký policistky (??), ale teda představa, že zůstanem uvízlí na hřbitově nic moc. Po dvou dnech chození mi začínali nohy vypovídat služby, teda zvlášt díky puchýřům na nich, vždycky když jsme si sedli, sotva jsme mohli stoupnout, au! Když jsme se vymotali ze hřbitova, popojeli jsme směr Capitol, ale ze všeho nejdřív jsme zapadli do nejbližší Subway a udělali nálet na pítí. Dopravili jsme se ke Capitol, opět jsem fotila ze všech možných i nemožných světových stran, když v tom se začlo zatahovat něak víc a začalo to vypadat, že začne každou chvíli pršet. A taky že jo! Během chviličky se začal spouštět pěkný liják, a do toho se začal zvedat vítr a začalo hřmít! No bylo to docela strašidelný, zvlášt protože ty hromy byli opravdu velký a ten vítr ještě větší, nemohli jsme ani jít, deštník, který mi v sobotu Melissa vnutila nám to bralo z ruky, div mi neodlítli moje velké náušnice i s uchem, a navíc jsme se ani neměli kam schovat! Tak jsme začali utíkat, tím víc, když Angi vykulila oči s tím, že co když je to Tornádo, protože ho tam taky jednou zažila. Ten vítr se po chvilce naštěstí uklidnil, pořád jen trochu pršelo. To mi nebránilo v tom, abych se ještě párkrát neotočila a neudělala pár snímků, Angi na mě naoko řvala, jestli jsem normální, že musím fotit i v dešti:D. Trošku jsme ovšem zabloudili a nějak jsme netušili odkud jsme přišli a kudy máme jít na metro. Už už jsme se vydávali směrem napravo (samozřejmě tím OPAČNÝM než jsme potřebovali). Když před přechodem zastavilo auto s dvěma holkama, a z okýnka nám nabízeli nějaký balónky, prej pro zlepšení nálady, když nás viděli zmoklé jak slepice. Tak jsme na ně volali ať nám radši poradí kudy tudy na metro, jestli nám chtěí zlepšit den lol. Sice sami moc netušili ale aspoň nás navigovaly tím správným směrem, ani to nebylo daleko ale bez nich bysme to přehlídly. Dolezli jsme k vlezu do metra a teď nám nešel zavřít ten deštník!!! Prostě to nešlo, ať jsme dělali co jsme dělali, tak jsme si to tam začli přehazovat jako horkou bramboru, Angi to strkala mě st ím, že to je MUJ deštník, a já s tím, že ho celou dobu držela ona, tak ať si ho i složí a řehtali se u toho jako koně. Už jsem myslela, že snad budu volat Melisse ať mi řekne jak na to, když v tom se mi to tak nějak podařilo:D. Protože už se blížila sedmá hodina, přemýšleli jsme co s načatým večerem, tentokrát nás totiž čas netlačil. Já jsem sice Melisse slíbila, že jí večer pomůžu uložit mimina, protože Ian v neděli večer už odlítal, ale věděla jsem, že když nepřijdu na ukládání, že jí to vadit nebude a že bude ráda, když budu mít nějakou "fun":D. Chtěli jsme jít na večeri, ale pak nás napadlo, že bysme mohli jít do kina, protože ono se v neděli večer, a navíc když jsme byli docela utahaný, toho ani moc dělat nedalo. Tak jsme oželeli večeri s tím, že si dáme popcorn v kině a ten nás snad zaplní, jinak bysme totiž nestihli film zase. Do Bethesdy jsme dorazili akorát včas, z nabídky filmů jsme si vybrali "Bridesmaids" - Družičky. K tomu jsme si koupili popcorn a colu, jó, jako správní amíci. Nevím co mě to napadlo, ale asi tím, jak jsem byla hladová a žíznivá jsem u obou položek řekla "medium". Ehm. jako bych nevěděla, že jsem v Americe , kde je všechno třikrát větší než u "normálních" lidí. Lidi, to byli porce jak pro slona, no já jsem to ani nemohla pobrat??!! Strašně jsme se tomu smáli, protože to fakt bylo OBŘÍ, směle by si s tím vystačilo tak pět normálních lidí, a na to pití i ten poprocrn jsem na oboje potrebovala OBĚ ruce, dvě mi jaksi chyběly:D. . Když už se mi to nějak podařilo pobrat, zase jsem nevěděla kam jsem zašantročila právě zakoupenou vstupenku:D: Ehm. Pak jsem ji našla, tak jsme se konečně mohli jít usadit do sálu. Nějakj sem se tam s tím vším nákladem nemohla poskládat, tak jsem se nahla abych si dala pití do takovýho toho držáku u sedačky, ale nějak sem to nevychytala a tím jak jsem byla nahlá se mi to začlo všechno sypat:D. Angi se válela smíchy po zemi a zase následovalo její "you are so funny"! THat´s just me:D. Film následoval v podobném duchu, fakt to doporučuju, je to perfektní film na zasmátí a vyjití si na něj s kamarádkou, váleli jsme se od začátku do konce. Byla to parádní třešinka na dortu za velmi podařeným víkendem - vlastně asi nejlepším co jsem tady měla (společně ještě se Spa weekendem:D). Strávila jsem čas s kamarádkou jak s rodinou, dost jsem toho viděla, zažila něco nového....takhle nějak bych si představovala KAŽDÝ víkend, ale to bych byla asi moc náročná. <br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/249397_2099037912368_1137998234_32567278_1401578_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" i$="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/249397_2099037912368_1137998234_32567278_1401578_n.jpg" width="239" /></a></div>Dilema, jak se dostanu zpátky na hotel se vyřešilo během odpoledne. Angi mě totiž odvézt nemohla, protože nemůže řídit na území Virginie, a Melissa mě taky vyzvednout nemohla, protože Ian už byl pryč, tak by neměl kdo zůstat s mimčama, takže jsem počítala s tím, že si kdyžtak vezmu taxíka. Během odpoledne mi ale psala, že kousek od hotelu je zastávka metra a že odtud uvidím hotel, ještě mi popsala cestu, takže tím se to vyřešilo, takže to bylo perfektní. Film skončil někdy po desáté, takže sjme se museli rozloučit, protože mě ještě zbývalo dopravit se do hotelu. Angi se mě ještě ptala jeslti chci taxíka nebo metro, a jeslt jsem ok jet sama v noci metrem. Sama teda říkala, že je to ok jet tam v noci metrem, tak jsem se rozhodla že se dopravím hromadnou dopravou:D. Rozloučili jsme se u parkoviště a zároveň i vlezu do metra s tím, že se uvidíme ještě v pondělí nebo úterý večer a vyrazíme na nákupy a večeři. To se nám už ale bohužel nepodařilo, protože ti druzí příbuzní, u kterých jsme zůstali následující dvě noci bydleli dost daleko od DC - tak dvě hodiny jízdy od města, docela zastrčení na venkově:((. To mě docela mrzelo, vědět to, tak snad zůstanu sama na tom hotelu, i když ona to netušila asi ani Melissa, že je to až tak daleko. <br />
V metru jsem zjistila, že už jsem projezdila všechny prachy na lístku a tak mi nezbývalo nic jiného, než si na poslední jízdu koupit lístek nový. A to byl okamžik, kdy jsem se trošku zapotila. Nacvakala jsem tam příslušný druh lístku a částky, kterou jsem do toho chtěla investovat, vsunula ATM card, tak jak jsem to dělala celý dva dny předtím....a ouha! "Sorry, your card wasn´t accepted" nebo co to tam na mě blekotalo. WTF??!! Tak jsem to zkusila podruhý, potřetí....vyzkoušela všechny automaty co tam měli....A NIC!!! Tu kreditku mi to prostě nechtělo vzít, dodneška nevím proč, když celou dobu to bylo bez problémů??! Angi už musela být dávno doma, a mě začínalo polívat horko, protože jsem netušila co jako budu dělat??! Automat na vybrání peněz nikde v dohledu, a vylízat zpátky ven do noci a třeba se po něakým poohlídnout nepřicházelo v úvahu, zvlášt když jsem neměla absolutně tušení kde jsem a kam bych měla jít. TAkhle v noci v metru už ani není žádná "pomoc" v takovejch těch "budkách" před těma turniketama jak tam vždycky někdo sedí...tak už jsem si začínala sumírovat v hlavě nějakej žebrací proslov a vyhlížet někoho normálně a ochotně vypadajícího, kdo by mi mohl asi tak pomoct...když v tom jsem si všimla, že do toho jednoho automatu nějakej chlap vkládá cash - všechny ty automaty totiž byli jen na kartu. Tak jsem si vzpomněla, že bych nějaký drobasy v peněžence přece jenom mohla mít, tak jsem tam ještě jako poslední pokus začla hrabošit a hele! Podařilo se mi ze všech kapsiček a přihrádek v peněžence vyhrabat rovných pět dolarů, což bylo přesně to, kolik mi krásně stačilo na jízdu k hotelu!!! Ještě následoval další mini heart attack, když mi to tu jednu dolarovku, která byla docela pomačkanaá nechztělo vzít, ale naštěstí mi ji vzalo na první pokus a i kdby ne, tak už by bylo hračka někoho poprosit o koupení lístku za výměnu za cash. To vám byla taková úleva!! Takže to bylo asi poprvý, kdy je nevýhoda mít u sebe jenom kartu. Pak už naštěstí nenásledovaly žádný komplikace a v pohodě jsem se dopravila zpět k hotelu. I v metru to vypadalo v pohodě, pořád jezdilo docela dost lidí - normálních lidí, než žádnejch podivínů. Musím říct, že to jsem se bála víc jednou večer v Londýně, kdy jezdilo už poskrovnu lidí a navíc samí podivíni, černoši atd. Až teda ke konci se to začlo vyprazdňovat a k mé zastávce nás už moc nedojíždělo - vystupovala jsem na předposlední, kde to zastavovalo. Na hotel jsem tak dorazila přesně o půlnoci. Ještě jsem psala Melissa, asi v osm když sme byli v tom kině mi totiž psala, že až dorazím, tak ať jí dám hned vědět, že jsem se v pohodě vrátila zpátky. Ráno prej nemám spěchat a mám se pěkně vyspat:o). <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/250560_2099048152624_1137998234_32567322_2235432_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/250560_2099048152624_1137998234_32567322_2235432_n.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/246840_2099060032921_1137998234_32567358_4949421_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/246840_2099060032921_1137998234_32567358_4949421_n.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/250473_2099060832941_1137998234_32567360_726981_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/250473_2099060832941_1137998234_32567360_726981_n.jpg" width="320" /></a></div>Následující ráno mi pak psala až někdy v deset, že až budu ready, tak mám kdykoliv přijít k ním n apokoj. Musela totiž ještě chvilku pracovat na pc, tak jsem zabavovala mimča, pak jsme se sbalili, nanosili děcka a zavazadla do auta a vyrazili směr Winchester - město, u kterého bydlí ti příbuzní, u kterých jsme byli až do středečního poledne. Vzali jsme to opět nějakou blbou cestou, takže jsme jeli o něco dýl než jsme měli jet, ale ani nám to nevadilo. Místo nudné dálnice jsme totiž projížděli nejkrásnější krajinou, co jsem tu zatím viděla, opět mi to tam tak strašně připomínalo Anglii - Yorkshire! Ty malé silničky tam totiž všude lemovali lesy, louky, příroda, všude za plotami ovce a koně......krása....do toho jsme sem tam projížděli roztomilými starými vesnicemi a městečky, všude takový kamenný domečky, no vůbec to tam nevypadalo "americky":D. I Melissa z toho byla unešená, no úplně jsem litovala, že kvůli bejbísům nemůžeme v nějakým tom městečku zastavit a projít si to tam. <br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/230731_2099063193000_1137998234_32567367_1437573_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" i$="true" src="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/230731_2099063193000_1137998234_32567367_1437573_n.jpg" width="320" /></a></div>Někdy před třetí odpoledne jsme dorazili k těm příbuzným - auntie Vicky. Je to sestra Ianova tatínka, a žije tam se svým manželem Ceaserem, svobodnou asi 42letou dcerou Trinou a devadesátiletou paní - její maminkou, Carmen. Všichni byli moc nadšení a těšili se hlavně na mimina, protože je ještě neviděli, pořád jim jen posílají dárečky a balíčky k nám domů. Žili docela in the middle of nowhere, takže tím pro mě veškerá fun skončila, protože pak už to byla docela nuda pro mě. Nikam se tam moc jít nedalo, hlavně v pondělí na mě teprve dolehla únava za celý tři dny a strašně mě bolela hlava, tak jsem byla ráda že žiju, ale pak už jsem tam enom okouněla, pomáhala s mimčama nebo byla na Melissině pc nebo na internetu na mobilu. V úterý jsem myslela, že se podívám aspon do něakého toho města, ale to se mi nepoštěstilo když Trině se rozbilo auto a tak si půjčila naše, a navíc celej den bylo hnusně a úplně nejvíc pršelo, takže naprd, docela otravnej den. Vtipný bylo, když tam na chviličku přišla nějaká kamarádka Vicky, a když mě uviděla, tak pronesla "So, u must be the mom!":D. Né že by se to ale stalo poprvé, kdo si myslel, že jsem maminka nebo mi gratuloval k trojčatům. Na jednu stranu mi to fakt nevadí že mě přirazují jako maminku k mým krasavečkům, na druhou stranu mě "uráží", že očividně vypadám na to, že jsem před pár měsící porodila trojčata??!!! lol<br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Nutno dodat, že ti příbuzní byli moc milí, a pořád se o nás/mě starali a něco nabízeli a tak. Nejdřív jsem měla spát s Melissou v jeich manželský posteli, ale neměli bysme kam dát mimina, asi mezi sebe??!:D tak nakonec melissa řekla, že mi přenechá ložnici a sama bude spát na gauči v obýváku a mimina tak rozloží každé na křeslo a obloží je polštářema, takže budou mít svoje provizorní postele, takže já jsem si zas mohla spát jako královna lol. </div><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/225391_2103387621108_1137998234_32576365_2684022_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/225391_2103387621108_1137998234_32576365_2684022_n.jpg" width="320" /></a>Když jsme se ve středu kolem oběda loučili, tak všichni brečeli. Nejdřív začla babička Carmen, ta vytahovala kapesníky už od samého rána. Vicky říkala, že brečet prostě NEBUDE, a držela se....až do doby, než jsme stály před autem. Jakmile to viděla Melissa, tak taky nestačila zamačkávat slzy, no a mě k tomu aby se mi chtělo brečet taky stačí jen vidět brečet někoho jinýho, takže asi tak. Všichni jsme se poobjímali, teda babička Carmen stála u dveří (špatně chodí), tak jsem na ni jen tak mávla a pak VIcky, že Carmen se se mnou ještě chce rozloučit, tak jsem k ní šla, chtěla jsem ji podat ruku, ale nakonec jsem jí taky obejmula. Dostalo se mi od ní: "Take care" a "God Bless you", pak ještě něco říkala španělsky, to jsem jí nerozumněla - překvapivě:D, a nakonec dodala, že jsem ted přece "part of the family". Takže jestliže se mi předtím slzy dařilo úspešně zamačkávat, tak tentokrát už se mi to moc nedařilo. </div><br />
Na cestu jsme vyrazili asi někdy kolem jedné hodiny, a doma jsme byli...asi taky někdy kolem jedné v noci....udělali jsme jednu velkou zastávku v nějakém fastfoodu, kde jsme si daly oběd a nakrmily a přebalili mimina, pak jsme většinou zastavili jen narychlo, že jsme se vystřídali s chozením přebalovat mimina nebo tak. Zase většinu cesty přořvaly. Prvních šest hodin mi strašně uteklo, vůbec mi to aninepřišlo jako šest hodin, koukala jsem z okýnka, podávala miminům co potřebovali a různě je zabavovala a hrála si s nima...pak jsem ale začla být taky unavená a chtělo se mi strašně spát, když jsem se ale pokaždý uložila, vždycky někdo začal řvát. Melissa mi půjčila svůj pc s tím, že se můžu koukat na filmy, no ale jelikož jsem po hodině a půl byla pořád v prvních dvaceti minutách - s tím jak jsem pořád musela přerušovat, když mimina řvali, tak jsem to pak vzdala. Poslední asi dvě hodiny a pak hlavně minuty se začli neuvěřitelně táhnout a já už jsem se fakt viděla doma, skoro jsem usínala, ale nemohla jsem, protože mimina si mohli vyřvat plíce, ty poslední minuty už jsem ani neměla na to se k ním zvedat a nahýbat, stejně toho neb ylo moc co jsem mohla udělat - mlíko nechtěli a když jsem na ně mluvila nebo je zabavovala hračkama, tak to taky moc nezabíralo, chtěli prostě pochovat, a to jsem v autě nemohla. Ale i tak musím říct, že jsem tu cestu jen ve dvou očekávala mnohem horší než byla - nebo jsem prostě jen moc velká optimistka. <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Těsně před domem Melissa volala Ianovi, že už prijíždíme, takže už na nás čekal před garáží aby nám pomohl vynést mimina z atua ven a věci který jsme potřebovali. Už jsem se tak strašně moc viděla v posteli, ale prostě jsem je tam nemohla nechat s mimina a odkráčt si nahoru, tak jsem jim ještě pomohla převlíct, nakrmit a uspat jednoho bobíka a pak jsem se konečně mohla odebrat do sprchy a do postele sama! Usnula jsem asi ve tři ráno, ale Melissa naštěstí měla ve čtvrtek a pátek ještě volno, takže mě nechala vyspinkat se, do kolika jsem chtěla!!</div><div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/226526_2103390261174_1137998234_32576373_4790238_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/226526_2103390261174_1137998234_32576373_4790238_n.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-O2IZUFR2qQw/Tf0imuLwg_I/AAAAAAAAADo/dXRO2g7cZrY/s1600/IMG_1246.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" i$="true" src="http://3.bp.blogspot.com/-O2IZUFR2qQw/Tf0imuLwg_I/AAAAAAAAADo/dXRO2g7cZrY/s320/IMG_1246.JPG" width="239" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/249157_2103430582182_1137998234_32576475_1335894_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/249157_2103430582182_1137998234_32576475_1335894_n.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-XP1ptV_pS4s/Tf0i0rEzENI/AAAAAAAAADs/oqgRf6OalYY/s1600/IMG_1297.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" i$="true" src="http://3.bp.blogspot.com/-XP1ptV_pS4s/Tf0i0rEzENI/AAAAAAAAADs/oqgRf6OalYY/s320/IMG_1297.JPG" width="239" /></a></div><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-9-PFROpnb8o/Tf0jEu-FwSI/AAAAAAAAADw/FDJj1NnA_gc/s1600/IMG_1325.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://1.bp.blogspot.com/-9-PFROpnb8o/Tf0jEu-FwSI/AAAAAAAAADw/FDJj1NnA_gc/s320/IMG_1325.JPG" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-oZP6iyZWKA0/Tf0jWVJ_FWI/AAAAAAAAAD0/uzRVpRAkKCc/s1600/IMG_1344.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://1.bp.blogspot.com/-oZP6iyZWKA0/Tf0jWVJ_FWI/AAAAAAAAAD0/uzRVpRAkKCc/s320/IMG_1344.JPG" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-ldHpXAZqZYs/Tf0jig-fxlI/AAAAAAAAAD4/G1jRu87Q7Kc/s1600/IMG_1374.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" i$="true" src="http://3.bp.blogspot.com/-ldHpXAZqZYs/Tf0jig-fxlI/AAAAAAAAAD4/G1jRu87Q7Kc/s320/IMG_1374.JPG" width="320" /></a></div><div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><br />
</div>piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-58154039306462753802011-05-23T15:07:00.000-07:002011-05-23T15:07:27.523-07:001st birthday party a nedělní kostelPřed dvěma týdny jsme v sobotu byli na narozeninové párty. Narozeninové párty pro Blake, který měl jeden rok:o). Určitě si z toho bude hodně pamatovat, že:o). Už jsem tam jednou u nich byla tenkrát když se hrál ten fotbalový zápas, takže mě bylo jasné, že některé už tam budu aspoň podle vidění znát...nejdřív se mi ale moc ani nechtělo jet, říkala jsem si co tam budu dělat, a myslela jsem, že si to nechám ujít a radši si jednou za sto let užiju dům pro sebe....pak mi Melissa zmínila, že je to jen na mě, že při rsvp už tam rovnou vyplnila i za mě, že přijdu, takže by to nebylo jako kdyby se mnou nepočítali:D....A jelikož jsem zjistila, že i v neděli se chystali pryč - někam na křtiny do kostela skoro v Chicagu, lidem který jsem v životě neviděla, tak jsem si řekla, že v sobotu s něma půjdu a volný dům si užiju trochu v neděli. Stejně bych se doma jen nudila, a tam když už nic jinýho bych byla mezi lidma...a jídlem:D. Vyrážely jsme až někdy před třetí, no na narozeninovou párty k jednomu roku to měli všechno až moc pozdě docela mi přišlo. Hodně lidí už tam bylo, některé jsem teda znala podle vidění už, většinu jsem ale viděla poprvý v životě....byla tam i druhá Melissa s Chadem a Loganem...no nejdřív jsem i chvíli litovala, že jsem přece jenom jela, Melissa totiž krmila v klidu ve vedlejší místnosti kde nikdo nebyl Chloe, kluky si někdo rozebral, a mě bylo blbý být pořád jak její ocásek, takže jsem tam chodila chvíli jak kůl v plotě sama, až mě Melissa poslala do garáže s tím, že tam je Ian, Chad , s Loganem a Melissa s Mandy a miminama, tak jsem tam teda za nima šla...taky tam měli nachystaný nějaký stoly a nějaký společenský hry jak pro dětska tak pro dospělý a tak...tak jsem se tam rádoby nenápadně přifařila, Chad s přítelem Mandy hrály stolní hokej....Ian a druhá Melissa s děckama pak odešly, protože tam bylo chladno na mimča, a já tam zůstala s nima....Chad se potom vyměnil s Mandy u hokeje, no a pak ji to omrzelo, tak jsem si to šla zkusit taky, s tím, že se do toho snad ani netrefím lol:D. Tak jsem pak chvíli taky hrála s tím bf od Mandy, docela sranda to byla, a docela jsem se u toho zapotila lol. I gól jsem překvapivě dala:D. Pak tam přišli nějaký cizí děcka, tak jsem ještě chvíli hrála s nějakým klukem, no aspoň už jsem si nepřipadala jak kůl v plotě:D. Pak jsme se přesunuly nahoru, tak jsem se připojila k Melissa a Melisse, no a asi po pátý se začalo podávat jídlo. To tam teda bylo už předtím, měli tam auto s cukrovou vatou a nějakou ledovou tříští či čímsi, ale pak se podávaly hot dogy, k tomu různý saláty a tak...takže jsem oficiálně měla prvního americkýho hot doga tady vlastně:D. Jedli jsme v obýváku na gauči, když v tom jsem si všimla, že na mě kouká Julie (maminka Blake)....volala na mě a na dálku mi představovala nějakou holku/paní, s tím, že to je Kate, která pomáhá v týdnu s klukama zase jí, a že "you two should talk, i´m sure you would have a lot to share". Myslela jsem, že tím to je uzavřeno, protože jsem ještě měla plný talíř a nechtěla jsem přijít o svoje místo, nestoupala jsem a na dálku jsem si vlastně ani tak nějak nevšímala koho mi to představuje - zdálo se, že je to nejspší nějaká nanny přes třicet nebo tak něco.....pak jsem však šla vyhodit do kuchyně talíř od jídla, když v tom mě Kate zastavila a začala se se mnou bavit....čekala jsem "zdvořilostní konverzaci" o velikosti peti vět a konec, ale nakonec jsme se nějak zapovídali, že jsme se museli přesunout vedle na gauč...někteří lidi už začli odcházet, tak se tam i uvolnilo místo....tak jsme si povídali, dozvěděla jsem se, že je jí 29 a tři dny v týdnu pomáhá Julie s klukama a zbytek se stará o svoji devadesátiletou babičku, jinak bydlí v Nebrasce a tady je cca 9 měsíců a když sem přijela, tak tu taky nikoho neznala, a byla "lonely" a měla z toho deprese, takže se mnou docela soucítila. Teda né že já bych si stěžovala, ale říkala jsem, že tu taky prakticky nikoho neznám a tak, tak bylo dobrý povídat si s někým, kdo ví tak trochu jaký to je.....ona z toho měla oči navrch hlavy s tím, že sama si myslela jak to má těžký, ale že ona aspon je ve stejný zemi a tak:D....no byli jsme tam spolu pak až do konce party, dokonce hned vytasila telefon s tím, at jí dám svoje číslo a nakonec mi nabídla, jestli s ní nechci další den v neděli ráno do kostela, že tam se seznámila se spoustou lidí a našla si nový přátele, a že nechce aby se někdo další cejtil "lonely", tak jak se cítila, když sem přišla....tak jsem jí říkala, že sice věřící nejsem, ale že se ráda přidám, a budu ráda za každou změnu......pak se k nám přidala ještě Melissa, takže jsem jí dala adresu a vysvětlili jsme jí, kde bydlíme a domluvili jsme se, že mě příštího dne ráno v 8:15 vyzvedne. Ono je to totiž cca 1hod. jízdy. Achjo, škoda že nebydlí blíž....ale i tak jsem měla neuvěřitelnou radost z toho, že jsem (snad třeba) našla nějakou zpřízněnou duši a dostala kontakt na nového člověka, úplně jsem z toho pak měla mega dobrou náladu. Takže jsem nakonec byla ráda, že jsem přece jenom na party šla......no a těch darků a toho všeho, co Blake dostal a z čeho ještě ani snad nemá rozum radši ani zmiňovat nebudu:)! Nejvíc mě zajímá, kam to všechno dávají, protože pokud by tohle mělo dostat každý dítě na každý narozeniny, vánoce, velikonoce, a nevím co všechno ještě, tak se tím za chvilku v tom baráku zarovnají jen krámama a hračkama:D!<br />
<br />
<br />
Ráno jsem v osm už byla vychystaná s tím, že se půjdu dolů nasnídat, když v tom se najednou už ozvalo klepání, tak jsem šla otevřít a Kate už tam stála s tím, že jí cesta trvala o trochu míň než čekala. Tak jsem se jen obula a vyrazili jsme.....jako každá správná američanka pusu nezavřela a dozvěděla sem se toho spouuuustu, a i když tohle je její první práce nanny, tak i předtím pracovala s dětma a tak, a docela sme si měli i o čem povídat, takže cesta uběhla jedna dvě....ještě jsme tam byli docela s předstihem, takže když jsme po cestě viděli ceduli "yard sale", tedy takový to, kdy lidi dají před barák použitý věci/oblečení a prodávají to, tak jsme se tam šli podívat, ale ještě to neměli připravený, takže to nás na moc dlouho nezabavilo....tak jsme nakonec jeli k ní domů, nebo teda spíš do domu její babičky, protože si zapomněla telefon doma....tak mi představila svoji devadesátiletou babičku, která na svůj věk byla docela čiperná a ukecaná...prý mívala sousedy, kteří pocházeli z česka ale pak se přestěhovali do Kalifornie. No taková docela roztomilá babča to byla, Kate mi pak později řekla, že jsem se jí asi líbila, že né vždy se takhle paktuje s cizíma lidma asi:D:D. A pak jsme vyrazili směr kostel. Není to kostel jako kostel, vlastně mi to strašně moc připomínalo kostel v Anglii v Richmondu, kam jsem v neděli občas zašla s Ottilií. Taky to není v kostele, ale v kině, a je to takové "neformální", jsou tam tedy všechny věkové skupiny, ale převážně tam byli mladí lidi. Pastor chodí oblečený normálně v riflích a košili a hraje tam skoro rocková skupina:). Ten den bylo konečně krásně a teploučko, a bylo to v takovým pěkným městěčku....vlastně i to město mi úplně připomnělo Anglii...Evropu....tady v nejlbližším okolí tady totiž takový město nemáme...tak jsem z toho všeho měla nějak strašně dobrou náladu. Kate mě seznámila s tím pastorem, tak se mě ptal odkud jsem a hned říkal, že v Česku byl asi třikrát učit aj na nějakým letním táboře...to je vždycky takovej dobrej pocit, když lidi vědí a dokonce u nás byli a mají jakousi představu:o)....akorát teda si nemohl pamatovat kde přesně byl, a když jsem se ho zeptala, tak řekl "já věděl, že se mě na to zeptáš" , a začal přemejšlej a pak řekl něco co mi teda vůůůůůůbec nic neříkalo lol:D. No v Anglii se mi to možná líbilo o trošku víc, přišlo mi, že Ben a jeho manželka uměli dávat trošku lepší proslovy a možná že tam i měli o trošku lepší skupinu, tady tohle ale fakt bylo hooodně podobný. Uprostřed mše pouští vždycky nějaký video s příběhem lidí co tam chodí...no a tenhle týden zrovna pouštěli video Kate...takže jsem se o ní dozvěděla zase něco víc...vůbec to nevěděla, že zrovna tu neděli se bude promítat to její video.....no bylo to docela smutný, měla jsem slzy z toho....vyprávěla, že měla deprese z toho jak vypadá (byla tlustá, teď zhubla), a že nenáviděla sama sebe za to, jak vypadala, jaká byla a tak, že prej se dva roky nepodívala do zrcadla (!!!), nevěřila si v ničem a tak....a pak že znova začla chodit do kostela a ta víra, že jí pomohla mít se znova ráda a tak.....no docela dojemný to bylo...pak jsme se o tom ještě bavili v autě, kde mi řekla, že totiž měla kamarádku, se kterou i zároveň bydlela, která jí docela shazovala a ničila sebevědomí, a kvůli který si tohle o sobě začla myslet...seznámila mě se skupinkou dalších holek - jejích kamarádek, všechny v mým věku a všchny jsou též nanny, případně učitelky nebo tak něco:o)...obvykle po kostele ještě někam jdou, na oběd, nákupy a tak třeba, tuhle neděli byl ale zrovna den matek, takže Kate mě pak hned musela odvést zpátky domů, protože pak jela s tou babičkou k nějaký tetě nebo co....ale domluvili jsme se, že mě další neděli po DC zase vyzvedne, tak doufám že jo, a že pak třeba někam půjdeme....jestli to zase bude jen záležitost jednoho dne a pak "never see u again", tak už si to asi začnu brát osobně:P! Bylo fakt taaaaaaaaaaaaak hezkyyy někam zase jednou vypadnout a s někým pokecat a taak!!!piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-50087746402665013152011-05-21T19:46:00.000-07:002011-05-21T19:46:27.547-07:00Velikonoce po AmerickuSice už od toho přeci jen pár týdnů uběhlo, ale fakt nestíhám psát a nemůžu Velikonoce nechat bez zmínky. Né že by se tu dělo něco extra speciálního, ale i přes to mě docela překvapilo, že se tu Velikonoce docela prožívají. Nebo mi to tak aspoň přišlo z mýho pohledu - a s porovnáním jak se to prožívalo třeba v UK, teda aspoň u rodin, u kterých jsem byla. <br />
<br />
Melissa už pár týdnů předtím zmiňovala jak moc má ráda Velikonoce, a že je to asi její nejoblíbenější svátek. Tak jsem se tomu strašně divila s tím, že já Velikonoce teda ráda vůbec nemám - a potom, co jsem jí vylíčila naše zvyky se mi už moc nedivila:D. Docela koukaly, když jsem jim říkala, co tu provádíme na Velikonoce my, prej, no to jsem teda ještě nikdy neslyšela, a pořád to nemohly pochopit jako:D:D, asi jsme jim trošku připadali jako z Marsu.<br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-xoHJXo2E1tY/Tdh4eCXYqtI/AAAAAAAAADg/N6TH9qWt1DQ/s1600/IMG_0967.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" j8="true" src="http://4.bp.blogspot.com/-xoHJXo2E1tY/Tdh4eCXYqtI/AAAAAAAAADg/N6TH9qWt1DQ/s320/IMG_0967.JPG" width="239" /></a></div>Týden před Velikonocema jsme vyrazili na "Velikonoční nákup". Lidi, to jste neviděli. U nás se v obchodech většinou objeví nějaká ta Velikonoční dekorace, čokoládový zajíčci, vajíčka atd., no známe to, teda podle toho co si aspoň pamatuju, protože je pravda, že já už jsem doma na Velikonoce vlastně pár let nebyla. Jako všechno v Americe, tady se to bere ve velkým a tak trochu komerčně, či jak to říct?! My jsme teda jeli jen do Walmartu (nebo Targetu??! - no to je jedno, vyjde to nastejno). Ale kdybyste viděli těch velikonočních věcí, sladkostí, dekorací a nevím čeho všeho ještě!!! Opět vyhrazená půlka supermarketu a milionu regálů. Samozřejmě se tu dělá tzv "Easter hunt" - ten jsme však letos neměly, jelikož mimča by z toho nic ještě neměli, že..., a také si tady dávají tzv "Easter baskets", čili velikonoční košík. To byla proti Anglii novinka:o). Ve Velikonočním košíku většinou můžete najít různé sladkosti od jelly beans a dalších různých prkotinek, po čokoládové vejce, kuřátka, zajíce, po drobnosti typu plyšáků, malých hraček pro děcka, atd...jelikož jsme tu měli to "Bunco" před velikonocemi, tak "loser" dostal taky velikonoční košík a kromě sladkostí tam byla třeba i utěrka s velikonočním motivem a tak:D. Moje rodina si většinou velikonoční košík vyměnuje s Chadem a druhou Melissou, tzn košík i pro Logana, potom jsme potřebovali ten na Bunco a Melissa sice říkala, že si dávají i s Kim, a něco pro jejich děcka - o Velikonocích jsme je ale neviděli a co vím, tak Melissa koupila děckám jen nějakou iTunes gift card, a poslala to s přáním v obálce. Takže nakonec toho moc nebylo a přitom kdybyste viděli ten nákup! Sice jsme kupovali ještě něco potravin a nějaké čistící prostředky a tak, ale toho moc nebylo a přesto jsme v obchodě nechaly 250 USD (!!!). Převážně za SLADKOSTI!! No, při pohledu na tu částku u kasy mi spadla čelist až někam pod zem, no a myslím že Melisse docela taky, protože podotkla "ještěže to nevidí Ian:D". I tak se ale nestačil divit, když jsme z auto nosili těch milion igelitek. Zhrozil se s tím, jestli se Melissa nezbláznila a že to jsou jen Velikonoce a né Vánoce. To si teda nedokážu představit, jak tu prožívájí Vánoce. V našem nákupu samozřejmě něchyběly ani vajíčka a barvy na ně, takže potom někdy ve středu před Velikonocemi jsme si večer sedly a barvily vajíčka. Ty už jsem teda opravdu dlouuuuuuho nebarvila. Co si pamatuju doma, tak většinou vždycky byly k dostání jen takové ty základní barvy, plus nějaké samolepky a tak, tady jsme měli celou paletu všech možných a nemožných barev, k tomu různé výtvarné pomůcky, včetně různých razítek, samolepek, glitrů a korálků (!!!), a nevím čeho všeho možného ještě. No nakonec jsme jich obarvili jenom pár, chtěli jsme to pak ještě dodělat, ale bohužel byl zase nedostatek času. I když to bylo docela pěkný, že jsme si sedli a dělali to společně a tak:o). Samozřejmě nechyběla ani velikonoční dekorace v podobě zajíců a včetně velikonočního ručníku, utěrky a tak....a pozor...dokonce se i vytáhl VÁNOČNÍ STROMEČEK. Ano, slyšítě dobře, nespletla jsem si období:D. Byl to jen takovej ten cca 25cm velkej co se položí třeba na stůl, no ale i tak sem se nestačila divit. Na něj jsme měli malinkaté ozdoby mini vajíček, zajíčků, kuřátek a tak:o). To nechci vidět jak to tu bude vypadat až mimina budou větší, teď dostaly jenom takové malé mini plyšáky (doma jako, jinak toho dostaly mnohem víc). I já jsem v sobotu večer obdržela svůj velikonoční košík, (viz foto:D), tak jsem byla potěšena, i když teda né tak asi moje postava:D. <br />
<br />
Akorát tu nemají teda žádné volno navíc, co si pamatuju, tak i v UK byl volný pátek před velikonocema a nevím jestli pak i pondělí (??), ale tady to byl jenom víkend, resp. neděle, kdy jsme byli pozvaní na oběd a následně večeři. <br />
<br />
V neděli jsme už museli vyrazit tak kolem deváté ráno z domu, protože jsme nejdřív jeli do kostela. Nevím jestli tam rodinka jezdí každý rok na Velikonoce, nebo to spíš bylo proto, že kvůli tomu že tam byli děcka pokřtěný, měli by se tam aspoň čas od času "ukázat". Takže jsme se všichni svátečně oblíkli, Chloe na to měla speciálně koupené šaty a boty (!!!), kluci zase světlé kalhoty a košile a samozřejmě i boty, bez kterých by tam asi nedošli:D:D:D. Ten kostel je fakt obrovskej a bylo tam strašně moc lidí, tentokrát tam měli i sbor a tak. Snad by jsme si už ani neměli kam sednout, kdyby tam už nečekali Chad a Melissa s Loganem a ještě Melissy táta tam byl. Samozřejmě jsme kvůli miminům zase byli centrem pozornosti, za náma seděli nějací lidi a nevím jak na to přišli - protože jsme se s něma nebavili předtím aspoň co jsem si všimla, ale ta jedna paní prej "která z vás je au-pair". Nevím jestli to bylo myšleno jen na mě a Melissu nebo i druhou Melissu - možná ta se s něma předtím bavila, když tam seděli dřív. Tak říkám, že to budu asi já a ona prej na mě, jak to že mám teda prázdný ruce - protože v tu chvíli drželi kluky Melissa a Ian a Chloe si hnedka uzmula druhá Melissa. No nevím proč, ale každopádně mě tím skoro naštvala, protože těch okamžiků kdy já mám prázdný ruce je opravdu pomálu, nehledě na to, že o víkendu bych ty prázdný ruce mohla mít POŘÁD kdybych chtěla a vůbec, co jí je do toho!:D Vím, asi to blbě nemyslela, stejně mě to ale naprudilo. No naštěstí Melissa byla rychlejší než já, takže se na ní stihla otočit a říct jí, že "Eva si to ale ZASLOUŽÍ", což ji umlčelo. Ha. Během mše jsem ale brzo prádzný ruce stejně neměla:P. Děcka byli hodnoučký, Harrison si tam samozřejmě i pospal, jen Noah nám zase dělal chviličku ostudu. (Ne)překvapivě:D. Tak s ním Melissa musela na chvilku odejít na stranu, protože spustil svůj ultrazvukový hysterák:D. Druhá Melissa se ptala, jestli je u nás v ČR víc katolíků nebo protestantů. Ehm. V první chvíli mě, nevěřící, lehce svojí otázkou zaskočila, nikdy jsem o tom nějak nepřemejšlela:D. <br />
Po kostele jsme se všichni odebrali a jeli k Melissyným rodičům (té druhé Melissy, né "mojí":D). Oni teda vlastně nejsou ani příbuzní - myslela jsem nejdřív, že Chad a Ian mají společného alespoň jednoho rodiče, ale nemají, takže vůbec nejsou pokrevně příbuzní, no a Melissa je Chadova manželka že, takže ta s mojí rodinou taky nemá nic společného, co se "příbuznosti" týče. Melissy maminka je též portorikánka, ale žije tu už asi od svých osmnácti let, a otec má polské předky - i jméno proto mají polské. Ještě tam s námi byla Melissy mladší sestra Natalie, která je jen o trochu starší než já. Pan Brzoski se mě na začátku zeptal odkud jsem, tak jsem řekla, že z Czech republic, a on samozřejmě prohodil něco o "Czechoslovakia", tak říkám že né, že to už dávno neplatí (grrrr). A on se mě potom přesto zeptal, jestli jsem tedy češka nebo slovenka!!!! Jesus:D! Jinak byli moc milí a líbilo se mi, že asi jak jsou též "latinos", tak to tam bylo takový temperametní, hlučný a tak:D, a pořád se mě někdo ptal, jestli ještě něco nechci, nepotřebuju, jeslti jsem měla dost a měla jsem pocit, že mě chcou neustále krmit haha. Nejdřív jsme se trochu fotili - rozumějte každý se vyfotil s mimčama:D. Jsou to holt naše malé celebrity, no. Nutno podotknout, že v těch oblečcích fakt byli k sežrání, roztomilouši!!! Před začátkem oběda jsme se všichni chytly kolem stolu za ruce a pomodlili se. Poté jsme začli hodovat:D. Doslova. Jako vždy a u všeho tady, bylo tam strašně moc jídla, už ani nevím co jsme všechno měli, ale my jsme dovezli uvařenou šunku, mnaaam, to ale nebylo jediné maso, bylo tam na výběr kuřecí, hovězí, vepřové, no prostě skoro všechno:D, cous-cous, něco jako zapečené brambory, nějaké jakože knedlíky, zelenina, no prostě od každého něco a od každého něco si také každý musel nabrat na talíř, takže fakt HODNĚ toho bylo. Poté následovala káva a zákusek a pak už jen má exploze, jak jsem byla plná:D. Logan byl velice vtipný, když podotknul že chce jít domů a oni se ho zeptali proč chce jít domů. On vysvětlit, že chce aby on, maminka a tatínek šli domů, protože tam jsou MIMINA a protože mimina brečí. ha ha. Očividně ho rozčilovali:D, a když mu to pak vysvětlili a snažili se mu to rozmlouvat, tak jen protáčel znechuceně oči, jakože "no jasně ale já si myslím stejně svoje". No to bylo fakt HILARIOUS, když má dvouletý dítě takový rozumy. Pak se tam rozebíralo moje jméno (euhm). Přijde mi, že lidi v UK se nad výslovností nepodivovali tolik jako tady a taky si to tolik nepletli. Co je na tom, říct EVA a né [Íva ] případně [Ejva]. Spousta lidí se mě taky ptá, jeslti jsem viděla film Wall-e, protože tam ten robot očividně volal Evaaaa, Evaaaaaaa (ale teda spíš jako Íva asi:D). - neviděla. Ale každopádně to Logana velice zaujalo a pak na mě asi hodinu volal [Íva, Ívaaaaaa] :D. No fakt tam bylo docela živo a byla sranda. Po jídle jsme se přesunuli do obýváku a nastala výměna velikonočních košíků. To se týkalo hlavně Logana, naše mimča od nich dostali jen takové menší košíčky, kde měli nějakou kluci nějaké autíčko, nějakou přesnídávku nebo něco na jídlo, Chloe takovou speciální kousací hračku na zuby ve tvaru jahody - která když do ní kousne, tak vibruje - cool, takové měkké miminovské hadrové kostky a tak, jen nějaké drobnosti. Logan pak dostal košík od nich (rodičů), od "mojí" Melissy, od prarodičů a od Natalie. Slovo košík tu ovšem ztrácí význam, protože to nebyl košík, to byly DARY. Dostal takovou spoustu hraček, nějaké sladkosti, dokonce i spoustu oblečení, že to jste neviděli. Na VELIKONOCE!!! To si fakt nedokážu představit jak u nich vypadají Vánoce, fakt né. Ještě předtím směrem ke mě teda "druhá Melissa" omluvně podotkla, že to je jejich jedinný vnuk, no ale myslím že víc toho stejně dostal od rodičů než prarodičů, no každopádně toho bylo fakt HODNĚ!!! Přitom se stejně zasekl u první hračky, a pak už ani neměl skoro zájem ty ostatní otevírat a dívat se co ještě dostal, skoro ho k tomu museli nutit. Druhý den teda i "moje" Melissa podotkla, že to trošku přehnali a že si myslí, že na Velikonoce by to takhle vypadat nemělo, že ty by měli fakt být jen o vajíčkách, zajících aspol., ale že tohle bylo moc a takhle že to teda rozhodně neplánuje až jednou budou děcka větší. Já jsem podotkla něco jako "no, bylo to tam skoro jako Vánoce" a ona, no tak to jsi ještě neviděla Vánoce:D! Proste mazec! <br />
<br />
Pak jsme se někdy kolem asi čtvrté hodiny měli přesunout o dům dál - k Ianovým rodičům. Melissa a Chad měli dorazit později. Bylo to poprvé, co jsem byla v domě Ianových rodičů, resp. matky a jejího manžela, no jak už jsem říkala, s nima byli pohádaní a moc s nima nepečou. Byli jsme tam jako první, a později dorazil Chad s Loganem a ještě Christopher, kterého tam dovezla jeho máma. No tam to byl pravý opak od první návštěvy - konverzace trochu vázla a bylo to tam mnohem tišší a takové...ehm..rozpačitější?? Druhý den se mě Melissa ptala, co jsem si o tom myslela, a jeslit jsem si taky myslela, že to bylo takový..divný:D. Cathy navíc ještě neměla jídlo připravené, takže bylo hodně v kuchyni, a mimina pak usnuly, takže ti to taky moc nezachránily. Navíc tam dorazil jen Chad s Loganem - bez Melissy. Nikdo nějak nevěděl proč, až později Ian přišel s tím, že to bylo asi kvůli němu, protože něco řekl co neměl. Před jídlem jsme se opět všichni chytly do kruhu za ruce a pomodlili. K večeři bylo skopové, cous-cous a nějaká zelenina. Melissa mě připravovala na to, že Cathy moc vařit neumí, nakonec to bylo ale docela dobré. Taky se mě Steve (Ianův stepdad) a Cathy se pak přidala, ptal, jeslti jsem už byla v Chicagu a tak, a že tam někdy v pátek nebo sobotu s Cathy jezdí občas jen tak, na výlet, a že jestli chci, tak bych se někdy mohla připojit, a že by mě tam provedli a tak. Ehm...to je sice hezký, ale ještě hezčí by to bylo, kdyby bylo trošku...normálnější?:D teda, sama bych to asi nepoznala, podle toho co jsem o nich slyšela se ale občas nestačím divit. Přesto jsem ale jako slušná dívka poděkovala, a řekla jsem jak "great" by to bylo. To se ale asi jen tak nestane, protože o týdne později následovalo čóro móro a už jsou zase rozhádaní:D. Takže usmiřovačka přece jenom moc dlouho nevydržela. Momentálně jsou rozhádaní i Ian a Chad....no zajímavé....přitom kdybych to o Cathy a Stevovi nevěděla, tak takhle z návštěv bych v žádným případě nepoznala, jací jsou, to se vždycky zdají milí, hodní atd...Asi kolem osmé jsme se rozloučili, objali, tentokrát mě přišel obejmout i patnáctiletý Christopher:D, a asi až kolem deváté jsme zmožení a unavení dorazili domů, od rána jsme měli všichni dost, holt je to žraní a návštěvování náročnější než by člověk řekl:o).piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-48697384514022715852011-05-21T19:27:00.000-07:002011-05-21T19:27:12.378-07:00Koncert a jak sem vyhrala deset babek:D<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/222945_10150278972660558_507810557_9441688_7877526_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" j8="true" src="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/222945_10150278972660558_507810557_9441688_7877526_n.jpg" width="240" /></a></div>19. dubna jsme měli lístky na koncert Rickyho Martina. Jela jsem já, Melissa a Kim, která k nám přijela v úterý odpoledne před koncertem. Jelikož jsme museli vyjet už asi před pátou, a Ian se domů vrací většinou až kolem šesté, museli jsme zařídit náhradní bejbáč. Melissa sem nakonec pozvala dceru od Melissy - sousedku. Třináctiletou dceru. Ona teda pochází z asi čtyř dětí a doma mají malého Ladena, který je asi jen o pár týdnů starší než naše mimča, takže je na mimina zvyklá, a kdyby něco, tak měla na telefonu svoji mámu, která by jí přišla na pomoc, no ale i tak jsem se tomu docela divila, že by jí je Melissa svěřila. Já jsem sice taky chodila hlídat sousedům roční mimčo když mi bylo deset, a nikdo se nad tím nepozastavoval, vzhledem k tomu, že v UK (aspoň co se mých rodin týkalo), byli většinou megaopatrní a tohle by se tam nestalo, tak jsem se tomu docela divila. I když ta holka, Maddie, přišla už ve tři, abysme se mohli pěkně v klidu připravit a vychystat, musela jsem uznat, že jí to s mimčama docela šlo. Kim se pak Melissy ale taky ptala, jeslti je jako v klidu, když tu mimina nechává s třináctiletou holkou:o). Ian měl teda přijet dřív z práce, no a nakonec se zadařilo tak, že přijel když mi jsme ještě byli doma, takže nakonec tu na ně Maddie sama nebyla. <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/222945_10150278972650558_507810557_9441686_6859428_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" j8="true" src="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/222945_10150278972650558_507810557_9441686_6859428_n.jpg" width="320" /></a>Nejdřív jsem myslela, že koncert bude někde v Chicagu, bylo to ale v hale "Allstate arena" v Rosemont, což je těsně před O´Hare letištěm, takže od nás docela kousek. My jsme však nevěděli jaká bude doprava a chtěli jsme se před koncertem taky ještě někde najíst, proto jsme vyrazili už tak docela brzo. No, jet s těma dvěma byl zase zážitek. Já se ještě občas někdy zapomínám počítat mezi dospělou a mám pocit, že jsem nevyrostla z puberty, a tohle mě aspoň uklidňuje, protože se občas zdá, že rozhodně nejsem sama:D:D:D. Dostala jsem na výběr do jaké restaurace pojedeme - buď do nějaké "těstovinové", nebo do "Crab´s house" či jak se to přesně jmenovalo. Sice jsem to nechtěla rozhodnout, s tím, že nesnáším "decisions" jakéhokoliv typu, ale to se mi jen smály a donutily mě vybrat si:o). Melissa mi to dělá naschvál, pač ví, že nemám ráda vybírání a rozhodování čehokoliv, ani jídla. Tak jsem nakonec zavelela k tomu, že pojedeme vyzkoušet kraby...no nakonec jsem si kraba nedala, možná jen párkrát jsem měla krabí maso (???), ale nikdy né celýho kraba, a nakonec jsem byla tak trochu "líná" a hlavně jsem si nechtěla udělat ostudu, protože bych zase nevěděla jak to pořádně jíst. Takže jsem si s Kim dala "fish and chips", aspoň jsem si tak trochu připomněla milovanou Anglii, protože se to fakt od anglické "fish and chips" moc nelišilo. Kim s Melissou si na pití dali nějaký míchaný nápoj a mě do oka uhodila Corona, což mi taky připomnělo Anglii, protože mě to tam naučila pít kamarádka - Španělka. Až na to, že jsem nějak pozapomněla na to, že jsem byla nadopovaná práškama, protože jsem měla zrovna tu rýmu, takže si potom ze mě dělaly srandu, že asi brzo někde odpadnu polozdrogovaná, no naštěstí mi z toho nic nebylo. Melissa mi pak dala ochutnat jejího kraba, byla to fakt celá potvora v takovým "kyblíčku" plechovým a k tomu dostala takový kleštičky, což mě jen ujistilo v tom, že jsem udělala dobře, že jsem si to nevybrala, protože by mě nebavilo vydlabávat z toho to masíčko a neuměla bych to, takže bych vypadala asi dost vtipně:D. Masíčko ale bylo dobroučký, když mě ale donutila si šáhnout na celý to CHLUPATÝ (!!!) klepeto, tak mě chuť trošku přešla, brrrr. V tý restauraci na začátku prodávali i nějaký "suvenýry" a trička s různejma vtipnejma nápisema...povětšinou týkajícíma se krabů. No, konverzace u stolu tu radši nebudu interpretovat, a ani né tu, kdy si dělali srandu z Piper (nevlastní dcery Kim), a poupravovali si nápisy na těch tričkách, co by se na ni hodilo (Fresh and easy aspol.) LOL. </div><br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/222945_10150278972655558_507810557_9441687_6889122_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" j8="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/222945_10150278972655558_507810557_9441687_6889122_n.jpg" width="320" /></a></div>Když jsme vylejzali z restaurace, začalo pršet a než jsme se dopravili před tu Arénu, začlo přímo chcát, a do toho se navíc ozývala ještě bouřka. Chvilku jsme čekali v autě s tím, že to přestano, moc to tak ale nevypadalo, tak nám nezbylo nic jinýho než to k hale přeběhnout. Sice melissa v autě měla bundu a deštník, no ale i tak to moc nepomohlo, protože byl děsný vítr. Opravdu se Chicagu ne nadarmo říká Windy city, i když jsem slyšela, že podle větru to ale pojmenovaný snad není??!! No nevadí. <br />
Při příchodu do haly jsme vyfasovaly svoje lístky, protože jsme měli vytisklý jen papír z internetu a protože to nebylo úplně vyprodaný, tak nám byli přiděleny jiný - LEPŠÍ - sedadla!!! Tak to bylo super, tahle hala se prej ke svým zákazníkům chová vždycky pěkně a férově:o). Tudíž nás posunuly a seděli jsme blíž a měli docela dobrej výhled! Mezitím co se hala zaplňovala, krátili jsme si čas focením se, a najednou jsem si uvědomila, že většina těch lidí tam jsou latinoameričané a dokonce španělština převládala nad angličtinou!!! Tolik Jihoameričanů pod jednou střechou jsem ještě neviděla a pravděpodobně už ani jen tak neuvidím, několik lidí tam dokonce mělo i Portorikánskou vlajku a tak...Mimochodem jsem zjistila, že Portoriko totiž patří k USA, to jsem předtím nějak nevěděla:D, a taky že i když mají všechny výhody amerických občanů, nemusí tu platit daně!! Divný. Ian do toho smskoval Melisse, jak si vede s uspáváním mimin, a že všechny řvou....pak se na nás otočila a zeptala se, jestli by se měla cítít špatně kvůli tomu, a my téměř shodně s Kim odpověděly néééééé, jen at si je tatínek taky užije:D. To bylo vtipný:D. <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Předkapela tam nebyla, a koncert měl samozřejmě trochu zpoždění...a pak, těsně než to začalo, tam vyšel chlápek, asi nějaký uvaděč či co, ani nevím, protože MLUVIL ŠPANĚLSKY!!! A všichni do toho hulákali a já netušila o co go..pořád jsem čekala kdy přijde na řadu anglická verze, ale ta nějak nepřicházela! Fakt mě čím dál víc mrzí, že jsem španělštiny nechala a už si z ní nic nepamatuju, protože často mám pocit, že bych ji tu snad upotřebila víc než angličtinu!!!</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/217194_10150278981025558_507810557_9441795_2721875_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" j8="true" src="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/217194_10150278981025558_507810557_9441795_2721875_n.jpg" width="320" /></a>Koncert dobrý, i když jsem si myslela, že lidi budou víc "rozjetý", podle toho jak se "latinos" na začátku zdáli rozjetý....nevím jeslti to byli fanoušci, nebo prostě spíš byli jen vlastenci (:D), ale bylo tam dost lidí s vlajkama a tak, Portorika a nevím čeho ještě....ale teda pak když už koncert začal, tak teda co se týče lidí nic moc. Většina jen stála a čuměla. Doslova. To nechápu, protože když už jdu přece na koncert, tak tam nejdu proto, abych jen stála a čuměla né. What´s the point?!! Člověk si to ani tak nemůže pořádně užít, a prostě je to mnohem lepší, když lidi fandí a jsou víc rozjetí. Za náma a vedle nás byli nějací postarší portorikáni. Vedle nás nějaký pár, ti měli vlajku i právěže a byli teda docela klidní, no ale za náma - asi dvě paní tak cca kolem 50átky už...a ti teda zase byli rozjetí až moc...ještě na svůj věk (ha-ha). Nevím jestli byli takový fanynky, nebo za to spíš mohl převážně ten alkohol, kterým se nalejvali už před začátkem koncertu. Melissa na mě už upozorňovala hned potom co jsme se usadili na naše místa, že se asi budeme mít na co těšit, protože si nestačili chodit pro jeden drink za druhým. Když koncert začal, tak byli docela dost rozjetý, a hulákaly, vyřvávaly, tancovaly a taky se jim moc nepozdávala atmosféra kolem - takže se paní snažila roztancovávat všechny kolem. V tom jsem s ní teda trochu souhlasila/soucítila, protože ti lidi fakt doslova stály a zírali, maximálně na konci písničky občas tleskli. That´s all. Dokonce se je snažila i tahat za ruce a dávat je trochu do pohybu. Nic. Žádnej úspěch to nemělo, bohužel. Pak si šla pro další drink vždycky, až se někde zapomněla a nevrátila. Asi si našla lepší skupinu fanoušků, ke kterým se přifařila, nebo někde lehla. To spíš. Ricky se fakt snažil, show byla velice energická a každej normální člověk by asi po pěti minutách potom, co tam on předváděl necelý dvě hodiny asi zkolabovat. Většina písniček byla rychlých, takže i nefanoušek jako já, co znal asi cca tři nejznámější písničky si to mohl docela užít, na pomalý písničky totiž musím znát slova, abych si to mohla užít pořádně:o). Do toho se tam promítali videa, při kterých byl (téměř) nahý nebo polonahý, takže asi jak podotkla Kim "Gay or not, he is HOT." :D. No, asi tak nějak. Ta si dokonce na konci koupila dvě tríča.</div><br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/225148_10150278981445558_507810557_9441803_371372_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" j8="true" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/225148_10150278981445558_507810557_9441803_371372_n.jpg" width="320" /></a></div>Domů jsme se vrátili něco kolem půlnoci...Kim se sháněla po větráku, tak jsem jí řekla, že já ten svůj co je v mým pokoji nepoužívám, tak že si ho klidně může vzít. - Nechápu co tu mají za móresy používat ty větráky pořád...v létě bych to pochopila, ale i v zimě, a pořád??! Ale oni to spíš používají kvůli tomu zvuku, že jsou zvyklý s tím prostě spát, a bez toho by už ani neusnuly. No a mimina to v pokoji mají taky neustále puštněný, i když tam nejsou, takže se s tím taky učí spát. Zvláštní. Když si pro to přišla ke mě do pokoje, tak ji zarazila zima, kterou tady mám. Tak se mi hned koukala na nějaký větrání ve stropě, jeslti je to správně zavřený, že když tu spala než jsem přijela, tak jí tu taky byla zima a bylo to blbě zavřený. Já jsem si toho ani předtím nevšimla, že to v tom stropě je a že by to mohlo být tím:o). No ale tím to nebylo a ta moje místnost prostě vždycky byla nejchladnější, a známka toho, že jsem spala jen pod dekou a peřinou, ale pořád jen v pyžamu, my říkala, že do té ruské zimy, co jsem měla v UK to má ještě hodně daleko:o). Hned to ale valila říct Melisse a že se to musí vyřešit, no a ta tu za dvě minuty na mě klepala. Nakonec to asi bylo i tím, že bylo špatně dovřený okno, který má takový blbý otevírání a jde to strašně blbě, no nejdřív mi nešlo ani otevřít totiž, a pak už to teda bylo lepší. Ale bylo milý, jak mě hnedka obsakakovaly:D. <br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/222632_10150278988055558_507810557_9441957_2448509_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" j8="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/222632_10150278988055558_507810557_9441957_2448509_n.jpg" width="320" /></a></div><br />
<br />
<br />
Před pár týdny jsme tu taky hostovaly "Bunco", tu hru s kostkama. Vlastně to bylo večer na "Velikonoční pátek", a jelikož je k tomu potřeba 12hráčů a každý tam má vždycky připravený jídlo a občerstvení a tak, bylo s tím zase docela práce. Nakonec jsme to měly v basementu, protože už ho konečně máme hotový! Teda, v tý době to bylo akorát omítnutý, a ještě tam ani nebyl koberec a nic, ale pro ten večer jsme to tam trochu zprovoznili, protože sem by se tři stoly ani pořádně nevešly...nebo vešly, ale muselo by to být divně rozmístěný, a navíc by Ian s miminama musel nahoru do ložnice asi, aby nás nerušili:o). Jelikož jsem "obyvatelka" domu, byla jsem automaticky zařazena do hry. Pořád nám i tak chyběla jedna hráčka, tak nakonec Melissa řekla druhé Melisse, která sem kvůli tomu přijela. No a aby toho nebylo málo, tak jen pár hodin předtím to odřekly další dva lidi....a takhle narychlo se to buď nikomu nehodilo, takže jsme nakonec museli hrát jenom v deseti. Za ty dva chybějící hráče hrál "ghost", a jelikož byli dva, tak jsme si je pojmenovaly, jeden byl Blueberry a druhej už nevím, ale bylo to funny. A za ně vždycky někdo musel hrát. No zase byl s "crazy neigbour ladies" srandy kopec!! Tentokrát přišlii všechny "stárý známý", který už tak nějak "znám", resp. aspoň jsem se s něma už viděla. Nakonec jsme měli jídla tolik, že jsme to pak dojídali asi ještě celej tejden a ještě se něco vyhodilo. A opět jsem se do hry docela zažrala, a navíc se mi - opět - docela dařílo. Všichni vždycky čučí, jaký krásný čísilka mi padají, většinou přesně ty, který se m hodí a navíc jsem tentokrát hodila i dvě "bunca" muhehee. Ian se tam pak na nás přišel podívat se stále nespící Chloe....nevím jak na to přišli, ale všichni na ni samozřejmě koukali, a Ian nadhodil že Chloe má svůj specifický "smell" a že tak pěkně miminovsky voní prostě, a že kluci tak nevoní....a všichni si k ní začali čmuchat. No omg, chudák dítě:o)!! <br />
<br />
Minule jsem asi zmiňovala, že se hraje o peníze, každý tam totiž vloží asi 10dolarů na osobu. Nevím jelsti i "domácí", ale minule to tam za mě dávala Melissa. A to se pak rozdělí mezi první tři výherce. Cena pro "losera" tentokrát byla ostře růžový Velikonoční košík plný sladkostí a velikonočních propriet. Ten si myslím odnesla sousedka Melissa. No a jelikož mě štěstí přálo, tak jsem se umístila na třetím místě. Při počítání výsledků jsem teda měle stejné skóre jako Angie, takže jsme si museli zaházet partičku kdo z koho, a štěstí opět stálo při mě, takže jsem vyhrála celých deset dolarů:o))). Jindy by to bylo víc, ale tím, jak nám chyběli dva hráči to bylo míň...tak třeba příště lol. Ale měla jsem z toho radost...hned si ze mě dělaly srandu, jeslti se teď dám na gamblerství....no musím přece cvičit do Las Vegas, že:)!!!<br />
<br />
Skončili jsme někdy o půlnoci, už jsem byla docela vyfluslá, ale spát jsem šla zase jednou s pocitem hezky stráveného večera.piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-79015543074718692842011-05-09T22:14:00.000-07:002011-05-09T22:14:46.058-07:00Baltimore, MarylandJak už jsem se tu někdy zmiňovala v předešlých článcích, 9.10.-dubna jsem absolvovala "weekend course" v Marylandu. Jedná se o víkend, kdy od rána do večera musíte sedět ve škole na "lekcích", které si na webových stránkách předem zabookujete a vyberete a pokud splníte všechny podmínky, tj. docházku a "domácí úkol", který se musí vypracovat a odeslat již nejdýl cca týden před samotným kurzem, jako odměna vám bude náležet 3,5získaných kreditů. Pokud se někomu nechce do školy, tak je to asi nejjedodušší a nejrychlejší způsob, jak kredity získat. Kurzy se pořádají v Baltimoru, Chicagu a Floridě. Takže už mám půlku za sebou, a ještě si musím rozmyslet, jak získat tu druhou půlku, ale na to mám ještě čas. <br />
<br />
"Studijní víkend" nám začínal v sobotu ráno, kde od 7:30 probíhala registrace. Jelikož já jsem to od nás měla dál, než většina zůčastněných, která zahrnovala lidi především z okolí Washingtonu atd., musela jsem vyrazit už v pátek večer a přespat tam jednu noc navíc. Můj odlet měl být až v 19:36, z domu jsme však museli vyrazit už asi někdy před pátou hodinou. Na letiště to z domu můžeme mít sice tak půl hodiny, hodně ale záleží na dopravě, v dopravní spičce se to může na dálnici trošku protáhnout. Zvlášť když v tu dobu se zrovna všichni vraceli z práce. Taky jsme ještě jely načepovat benzín a tak....Už ve čtvrtek odpoledne sem přijeli Melissiny rodiče, aby tu chvilku kdyžtak v pátek mohly počkat s miminama, aby je Melissa nemusela tahat s sebou v autě, zvlášť když Ian dorazil asi jen půl hodiny po nás. Jejich návštěvu vlastně už domluvila dávno předtím, než jsem si bookla letenku a než jsem věděla v kolik přesně poletím, mohlo to být totiž taky klidně už po obědě:D. Díky tomu, mi aspoň bylo dovoleno si v pátek pěkně přispat, a pak se mě Melissa ptala jestli už jsem sbalená a tak, a pak si dokonce vzala chvíli Chloe k sobě, kluci spali a mě poslala se v klidu chystat. Jakožto plašan, který všechno dělá na poslední chvíli a pak nestíhá jsem za to byla docela vděčná. I když návštěva rodičů se možná tak trochu minula účinkem...oni to totiž s miminama moc neumí, vlastně sami mimina nikdy neměli, protože Melissu a Kim si adoptovaly až když jim byli čtyři, a kromě tripleťáků mají akorát jednoho třináctiletýho vnuka od Kim...taky nutno podotknout, že už nejsou nejmladší (hádám něco kolem 67??), takže kmitat a ohýbat se ke třem živým mimčům už pro ně není ani po fyzické stránce to nejlehčí, takže prostě nebyli zase až takovou pomocí, jakou Melissa čekala. Bylo docela vtipný pozorovat Dorothy jak se snaží utišit mimča a Noah pak ohodil Melissinyho otce, když ho držel ve vzduchu. Přímo do obličeje. Fůůůůůůůůůůůj. Melissa se mě později ptala: "Smála ses?" No né asi:D:D. Občas jsem viděla, že je už mimča trošku frustrují, například když Chloe spustila svůj řev a ani chození s ní kolem nezabíralo - tak jsem se Dorothy zeptala, jeslti chce abych si jí vzala, ale jen jeslti chce - nechtěla jsem aby si mysleli, že jim jejich pidivnoučata rvu od rukou když je vidí jednou za uherskej rok - naposled je všechny tři viděli o Vánocích, Chloe pak když jsme tam byli na našem Spa weekendu, a od toho už taky nějakej ten čásek uplynul....No ale to už bych se zase ubírala někam jinam, zkrátka asi všichni byli rádi, když Ian měl z práce přijet cobydup po nás:D. <br />
Podle očekávání doprava byla docela zasekaná, všichni se vracely z práce, a podle toho to taky vypadalo. Teda naším směrem "TAM", tedy na letiště to ještě docela šlo, horší to ale bylo tím nazpátek. Cesta tam nám ale i tak trvala jen asi tričtvrtě hodiny, takže to docela šlo a byla jsem tam s dostatečným předstihem. Až moc velkým možná:). Melissa mě vyhodila před Continental Airlines s kterými jsem měla letět, rozloučili jsme se a po dlouhé době jsem se zase ocitla někde bez doprovodu:D. Měla jsem kabelku a malej "carry on" kufřík s sebou na palubu, takže jsem potřebovala jen boarding pass. U přepážky Continental Airlines jsem byla poslána k United Airlines pač jsem si nějak nevšimla, že "My flight was operated by United Airlines":D. Tak jsem se přesunula o pár metrů dál a vystála jsem si frontu k přepážce. Už už jsem byla druhá na řadě a ta koza za tím "pultíkem" mě poslala k vedlejšímu, i když u něj nikdo nestál. To jsem nějak nepobrala, nejdřív jsem myslela, že si tam jako teda půjde stoupnout ona, ale né, ona si dál obsluhovala frontu za mnou. Tak jsem tam jak trubka čekala, kdy se tam jako někdo uráčí jít a nikdo se strašnou dobu nijak neuráčel, až jsem si myslela, že tam vystojím důlek. Až si mě asi po čtvt hodině milostivě všimla a ptala se mě, co mám za problém (???). A po mém, že se chci jen checknout, co jinýho, mě poukázala na monitor/displej, co byl na každé té přepážce - což toho jsem si taky všimla, a všimla jsem si i toho, že je to jen pro ty, co se už odbavili online, což já jsem se online neodbavila, tak jsem jí to říkala a ona mi o tom zase mlela a začla mi ukazovat jak se to má používat??! Samozřejmě že jí to ten můj kód nevzalo, proč asi, když to bylo jen pro ty, co se odbavili ONLINE, jesus! Místo toho mi řekla, ať to tam namačkám ještě jednou. Grrrr. Tak jsem se nasrala a byla jsem rozhodnutá jít k nějakýmu normálnímu člověku a úplně jiný přepážce, když jsem si všimla, že bokem byly i takový ty normální "monitory", kde si boarding pass může vytisknout každej sám, pokud se nemusí odbavovat. Tak jsem se obsloužila sama a byl pokoj!!!:D Většinou jsem za banánku já, ale teď si dovolím podotknout, že slečna byla nějaká trošku pomatená..??! Prošla jsem kontrolou, kde jsem samozřejmě PÍPALA, i přes to, že jsem si automaticky všechno sundala včetně bot. Néé, já prostě vždycky musím pípat. Tentokrát za to mohly moje náušnice, který jsem si musela taky sundat! Už jsem s nima lítala tolikrát a ještě nikdy mi ale nepípali pokud si dobře pamatuju - aspoň teda s určitostí vím, že náušnice jsem nikdy sundávat nemusela. Pak už jsem jen vzala nohy na ramena a valila najít správný gate s tím, že už to budu mít jen tak tak - přilítla jsem tam s jazykem na vestě jen proto, abych se dozvěděla, že letadlo bude mít asi hodinu zpoždění, z hodiny potom nakonec byla asi hodina a půl!!! Já prostě nikdy nemůžu mít normální bezproblémovej let VČAS!!! No, aspoň mi to nepláchlo zas:D. Tak jsem měla aspoň čas koupit si sendvič k večeři, protože jsem neměla čas najíst se doma před odjezdem a šla najít volnou sedačku na sezení - a že to byla makačka:D, a pak už jen čekala a čekala a čekalaaaa. A že to bylo dlouhý čekání, tak jsem si to krátila posloucháním iPoda a pozorováním lidí - takhle v takovém centru dění jsem totiž už dlouho nebyla, tak bych si to i za jiných okolností docela užívala, ale hlavně jsem byla nasraná, že už i tak se mi moc nelíbilo, že jsem tam měla dorazit někdy před půlnocí, a teď se mi to ještě o hodinu a půl prodloužilo:/. Důvod zpoždění letadla byl prostý - letoun dorazil pozdě, ale proč, to už jsme se nedozvěděli. Samotný let pak už probíhal bez problému, seděla jsem u okýnka v úplně poslední řadě a při nastupování jsem si udělala kamaráda - asi sotva dvouletého jihoamerického klučinu Pabla, který po mě pořád pokukoval a zubil se na mě, mával mi a podával mi ruku, byl fakt k sežrání:D. Nakonec jsem si kufr taky musela odbavit, ale až těsně před vchodem do letadla, protože už docházely místa v zavazadlovém prostoru. Ale takhle jsem za to aspoň nemusela platit:D. Zbytek letu proběhl poklidně, let trval asi něco kolem hodiny a třičtvrtě pokud se nepletu, takže to byla pohoda jazz, vzhledem k tomu, že naposled jsem musela přetrpět let sem a pak pět hodin zpátky z Cali do Chicaga:D. Cestou jsem si zchrupla, byla jsem nějaká unavená a jelikož jsem seděla u okýnka, tak jsem cestou mohla pozorovat krásně osvětlená města pod námi, tím to uteklo strašně rychle. Líbí se mi, že tady aspoň pořád nosí a nabízí v letadlech pití, to se mi v Evropě s nízkonákladovkama nestalo. Při vystupování z letadla jsem se ještě musela ujistit letušky, jeslti si jako ten kufr mám fakt vyzvednout normálně na tom pásu mezi zavazadlama, pač minule mi ho taky "sebrali" při vstupu do letadla, protože v zavazadlovým prostoru už nebylo dost místa, ale šouply to jenom někam dopředu do letadla, ale tady né. Tak jsem šla najít přislušný pás a počkat si na něj. Přijel mezi posledníma a mě už málem omejvali, že tam snad nebude. <br />
<br />
To už bylo něco málo před půlnocí a mě ještě čekala bojová akce dopravit se do hotelu. V instrukcích z toho kurzu bylo telefonní číslo na "hotel shuttle", která je k dispozici 24hodin denně, byl tam přidaný i obrázek toho, jak vypadá a kde zastavuje - tak jsem šla nejdřív najít příslušný východ, a pak jsem si zavolala odvoz. V tom hluku jsem si nebyla jistá, jeslti jsem správně rozumněla to, kde mám čekat - respektive mě zmátlo to, že se mě dotyčný ptal, kterou spol. jsem priletěla, v těch instrukcích totiž bylo napsané úplně jiný místo a bylo tam že to zastavuje JENOM u toho, takže jsem pak byla lehce zmatená. HLavně že se mě ještě ten řidič do toho telefonu ptal, jeslti mám všechny zavazadla a ať se ujistím, že si vyzvednu svůj kufr atd. No né asi! Chvilku jsem teda nejistě stála na tom blbým místě, co bylo napsaný v tom emailu, pak se mi ale zdálo že přesně to auto prosvištělo kolem a nevypadalo, že by tam mínilo zastavovat! Tak jsem se vydala hledatto místo, na kterým jsme se teda opravdu domluvili v tom telefonu lol. Holt si na mě chviličku počkal, ale jak řekl - hlavně že jsme se našly a že jsem dorazila:D. Řidič byl černoch a to vysvětlovalo tu mluvu v tom telefonu:D. Hotel byl naštěstí kousíček, z letiště jsme jely asi jen pouhých deset patnáct minut, víc to nebylo. Když jsme zastavily před hotelem, tak si tam ještě něco odkšrtával v papírech a já tam pořád seděla a čekala v domnění, kdy mi jako řekne, kolik budu platit. Pak mi ale věnoval pohled typu "proč tady pořád sedíš", tak jsem se ptala, kolik budu platit a on že nic:-O:D. Tak jsem jen vyvalila oči, neměla jsem tušení, že v ceně toho byla i ta doprava. Takže to mají docela dobře vymakaný:o). Ještě mi ukázal i kde je recepce, tak jsem se tam jen checkla, podepsala, oni si odškrtly moje jméno a vyfasoval ajsem klíče od pokoje. Ještě předtím jsem si ale musela doplatit páteční noc, protože ta v ceně započítaná nebyla. Když jsem se po emailu ptala, kolik budou chtít za tu extra noc a jak to bude, tak mi bylo řečeno, že záleží jeslti tam přijede ještě někdo takhle o den dřív, a že když jo, tak mě dají na pokojj s někým jiným, abychom se o cenu mohli podělit, jinak že to bude asi 95babek. Jelikož jsem platila kreditkou, tak jsem ani nevěděla kolik a když mi na recepci nikdo nic neřekl, nějak jsem automaticky předpokládala, že na pokoji teda asi budu sama. Když jsem našla příslušné patro a pokoj, otevřela jsem si a v koupelně se svítilo, byli tam ale otevřené dveře, myslela jsem si, že tam prostě jen uklízečka nebo někdo nezhasnul. Už už jsem si chtěla rozsvítit, když v tom jsem se zarazila při pohledu na zachumlanou bouli na jedné z postelí. Asi pět minut jsem na to poulila oči, protože jsem si nebyla jistá, jestli tam někdo leží nebo ne - pokoj totiž jinak žádné jiné známky toho, že by ho ještě někdo obýval neprojevoval - všechno se zdálo na svém místě, uklizené, bez cizích předmětů vetřelce - ani kufr, zavazadlo, nic tam nikde vidět nebylo a to mě docela zmátlo. Docela divnej pocit to byl prvních pár vteřin, no ale pak se zničehonic boule na postely pohnula, z čehož jsem usoudila že tam opravdu sama nejsem:D. Tak jsem se snažila být jako myška, nechtěla jsem rozsvicovat, tak jsem jen podle světla z koupelny po paměti vylovila spací oděv a šupajdila do sprchy, kde jsem po bližším ohledání viděla kartáček na zuby, známka toho, že tam opravdu ještě někdo byl:D. Než jsem zalehla, tak bylo dobře po jedné hodině, ještě jsem psala kamarádce, že už tam jsem,a "help, there is a stranger in my room and i have no idea who is it":D. I přes to jak jsem byla unavená jsem nemohla usnout, a když jsem usnula, tak jsem se pro změnu budila snad každou hodinu a koukala na mobil a hodiny, z nudy dokonce checkovala fb na mobilu a prostě ne a ne usnout, a to mě i tak čekalo jen pár hodin spánku + časový posun i když jen o pouhou hodinu taky udělal svoje. No zkrátka a dobře, ani jsem nemusela čekat na ráno bez toho, abych veděla, že budu jak zombie. <br />
<br />
Kámarádka Angi, která aupaiří ve Washingtonu měla dorazit něco kolem půl deváté, já měla budík nastavený někdy na půl osmou, má spolunocležnice ovšem už někdy na půl sedmou s tím, že si to každých deset minut posouvala na zdřímnutí, takže tam každých deset minut vyzváněl, než se asi o půl sedmý uráčila vstát. Já jsem ještě dál polospala, protože jsem opravdu byla vyfluslá, no nakonec jsem počkala až se vychystala, a teprve těsně před osmou jsem se vyklubala já. Ze své spolubydlící jsem zahlídla jen dlouhé blond vlasy:D. Rychle jsem se vypravila, samozřejmě jsem nakonec byla lehce ve skluzu:D, když jsem si všimla že tam už od Angi mám nepřijatý hovor a zprávu kde jsem, že ona na mě už čeká v přízemí. Tak jsem s sebou mrskla a valila jí naproti! Tý jo, ani nevíte jak bylo hezký vidět někoho z Evropy!!!:D Někoho kdo vás zná a nemusí vyzvídat odkud jste, kolik vám je a blablabla:D. Po přivítání jsme se valili zaregistrovat, samozřejmě už mezi posledními, ale pořád jsme ještě měli asi půl hodiny času. Odevzdala jsem předem vyplněné a vytisklé formuláře, vyfasovala další na vyplnění a hodila asi dva autogramy a poté jsem vyfasovala jmenovku, kterou jsme měli za úkol nosit celý víkend a za žádných okolností ji nesundávat. K tomu jsme vyfasovaly ještě desky s papírem, kde jsme postupně měli hodnotit každou hodinu a náš "rozvrh". My jsme si vybraly víkend s tématickým okruhem "Caring for special need children and American Cultural". Pak jsme si předem museli vybrat ještě konkrétní hodiny. Takže v sobotu nás čekalo:<br />
<br />
<em>7:30-9:00 am Check in Hotel Lobby</em><br />
<em> Continental Breakfast Atrium/Auditorium</em><br />
<em>9:00-10:00am Opening Session Auditorium</em><br />
<em>10:00-12:00am American Holidays Room A11</em><br />
<em>12:00-1:00pm Lunch Main Dining Hall</em><br />
<em>1:00-3:00pm Adjusting to Differences Room A302</em><br />
<em>3:15-5:15pm Psychology: Support for the Caregiver Room A111</em><br />
<em>5:30-7:30pm Idioms, Slang and Funny Phrases Bridge Room</em><br />
<em>7:30-8:30pm Dinner Main Dining Hall</em><br />
<em>8:30-10:30pm Group Project Auditorium</em><br />
<br />
No, bylo to docela náročné a popravdě jsem myslela, že oba dny budeme mít v pět hodin padla a že se třeba aspoň dostaneme z budovy ven na chviličku, ale jak vidíte, bylo to opravdu nabité a v deset večer už se nám fakt nikam nechtělo....<br />
<br />
Když jsme se sešly v auditorium, což byla docela velká posluchárna s podiem dole pod sedadlama, byly nám dány instrukce na víkend, jak co bude probíhat a jak získáme požadované kredity atp. Poté nám byl zadán první "úkol" na rozehřátí. V deskách s rozvrhem každý mohl najít určité číslo od 1 do 10. Podle toho jsme museli najít ostatní se stejným čísle a rozdělit se do skupin. K našemu zklamání jsem já našla číslo 4 a Angi myslím 9, no úplně jsem se lekla, že v těch skupinách budeme muset pracovat celý víkend a že tím pádem to, že jsme jely spolu bude postrádat trochu smysl. Tak se ale naštěstí nestalo, protože v těch skupinách jsme byli jen kvůli tomuhle jednomu "úkolu". V naší skupině nás bylo dvanáct ze všech koutů světa - já češka, kdybyste to někdo nevěděli (:D:D:D), tři Rakušanky, dvě Němky, Dánka, holka z Kolumbie, Japonska a tři Jihoafričanky. No dohromady nás tam bylo podle mých výpočtů tak stopadesát a byly jsme tam opravdu ze všech konetinentů, nejvíc však převládaly holky z Jižní Ameriky, z Jižní Afriky a taky německy mluvící obyvatelé:D. Těhle tam bylo fakt požehnaně a tolik lidí z tolika koutů světa v jedné místnosti jsem asi ještě nikdy nepotkala:D...A cože jsme měli za úkol? Museli jsme během cca čtvrt hodiny vymyslet a sepsat písničku/básničku tak, aby to zahrnovalo naše představení - jména a země odkud pocházíme a během této doby si to i secvičit - včetně choreografie:D:D:D. Jesus! Byla jsem z toho strašně nadšená, zvlášť při představě, že bych měla někde zpívat:D. Tahle představa naštěstí nenadchla víc lidí z naší skupiny, takže dohoda zněla, že každý sám řekne akorát tak maximálně svoje jméno a zbytek budeme zpívat dohromady. Některé trapky z jiných skupin si tam ale vystřihly i sóla:D:D. My jsme vymysleli slova na melodii k "We will rock you" od Queen a naše slova zněla následovně:<br />
<br />
<em><span style="color: #0b5394;">"This is our group, group number 4</span></em><br />
<em><span style="color: #0b5394;">we are here for fun</span></em><br />
<em><span style="color: #0b5394;">so come and say hey ho, we´re aupairs all around the world</span></em><br />
<br />
<em><span style="color: #0b5394;">so let´s go to introduce ourselves:</span></em><br />
<em><span style="color: #0b5394;">(následovalo to, že každý řekl jméno a zbytek k tomu zazpíval zemi odkud dotyčná pocházela)</span></em><br />
<br />
<em><span style="color: #0b5394;">We will we will rock it!!!"</span></em><br />
<br />
No sranda! Na naši skupinu se ale potom řada už nedostala, protože pak jsme se museli rozběhnout každý na svoji lekce. O svoje vystoupení jsme ale ani tak nepřišli, nebojte:).<br />
<br />
Při příchodu na každou lekci jsme si museli zapsat svoji přítomnost, jakmile bysme totiž zapomněli, tak by byl průser a nedaly by nám kredity. Hmmm, už si asi jen těžko vzpomenu, co přesně se dělo v jednotlivých hodinách, kromě toho, že v American holiday jsme měli na začátku hodiny za úkol vypsat všechny americké svávtky, na které si vzpomeneme. A taky kromě toho, že ta vyučijící při příchodu do hodiny uslyšela naše "kam si sedneme, co nejvíc dozadu, že jo??", takže jsme měli "průser" ještě dřív než to začlo, a poslala nás pekně dopředu. Tam jsme stejně nenašly dvě místa vedle sebe (ehm), takže jsme neuposlechly a sedly si do předposlední řady (ehm ehm ehm:D). Prostě se mi úplně vybavili školní léta přitom! Pak jsme si vyprávěli jen o amerických svátcích a ona nám řikala, jestli jsme se strefili při našem vypisování american holiday nebo ne. Někdo tam prosím navrhl NAROZENINY, ano slyšíte dobře. Nevím jeslti to měl být vtip nebo ne, ale asi snad ani ne??!!!! A v tom mě taky začala lézt na nervy ta Kolumbijka, co byla zrovna v té naší skupině - v každé hodině (a že jsme jich měli společných dost), pořád všem cpala svoje zážitky a názory a blablabla, prostě se jí huba nezastavila, a nikdo na to jako nebyl zvedavý, každej tam pak po sobě jen kroutil oči a myslím že i ti někteří učitelé z ní měli lehce dost. <br />
<br />
Pak následovala obědová pauza. Tyhle lekce a všechno bylo k hotelu přilehlém konferenčním centru, které od sebe dělil jen pár metrů dlouhý chodník. Vlastně jsem nečekala, že to bude všechno včetně hotelu atd., tak nové a pěkně zařízené, čisté a tak....čekala jsem spíš něco ve formě hostelu, takže tohle předčilo očekávání, stejně tak i jídlo. Když řekli, že jídlo je v ceně, čekala jsem jen jeden hlavní chod třikrát denně, ale ono tam bylo jídla doaleluja, bylo to formou bufetů a švédských stolů, takže si každý mohl nabrat co chtěl a kolik chtěl a že těch výběrů a možností bylo strašně mega moc a všechno to bylo moc dobrý, né nějaký hamburgery a pizzy jak bych očekávala, ale pěkně dobrý vařený zdravě vypadající jídlo, žádný fastfoody prostě. I během dne tam pořád byly zásoby vody, pití, limonád, čaje, kafe, svačiny, sušenky, ovoce, všechno možné prostě. Takže hlady jsme opravdu netrpěli, a jak řekla Angi - je to docela nudný, ale aspoň můžeš celý den jíst:D. <br />
Po obědě nás čekala hodina s názvem "Adjusting to differences". Seděli jsme po čtyřech až šesti naproti sobě a na začátku hodiny se každý musel představit a říct, co podle něj byl po příjezdu do USA největší rozdíl a věc na kterou si musel zvyknout. Tak jsem řekla, to, že prostě jediný co mě vadí, že se člověk bez auta nikam nemůže dostat a že nic tu není "walking distance", aspoň teda kde bydlíme a že se tu vůbec nechodí...Nebyla jsem sama, a jak k tomu dodala nějaká Němka - i když se chcete jít projít, tak musíte nejdřív nasednout do auta a dojet si někam kde se můžete projít. No, asi tak nějak:o). U něčeho jsme se dost nasmály, a taky jsem zjistila, že to, že tu hodně jedí rukama, případně se málokdy používá celý příbor, (většinou jenom vidlička:D), není specialita jen mojí rodiny ale ameriky celkově :D. Bylo to zajímavý, a někdy si člověk některý věci uvědomí až když to slyší od někoho jinýho....Pak nám pan učitel, postarší černoch, kterýho když jsme viděli, řekli jsme si, že ta hodina asi nebude moc "fun", ale opak byl pravdou, rozdal ke každému stolu karty a k tomu papír s "pravidly", který jsme si měli asi pět minut nastudovat. Tak jsme studovali, ale nějak to nikdo moc nepobíral, náš stoleček asi nejvíc:D:D. Nebo teda spíš nejmíň:D. Další pravidlo bylo, že jsme u toho nesměly mluvit a dorozumívat jsme se mohli jen posunky, gesty, případně malováním.....pana učitele jsme si na pomoc několikrát volaly ke stolečku a stejně jsme z toho o moc moudřejší nebyly. Vítězové se vždycky posunuly k dalšímu stolu - a poražení zůstaly sedět. Takhle jsme se pěkně proházely s hráči u ostatních stolů......abych to zkrátila, pointy hry spočívala v tom, že vlastně kromě těch pravidel, které jsme dostaly, jsme si měly utvořit i svoje - a jelikož jsme nesměly mluvit, chvilku trvalo, než nám došlo, že vlastně u každého stolu jsou jiná pravidla, a postupně jsme to zjištovaly až stěhování se k jednomu stolu k druhému. Někomu se ani nepoštěstilo se posunout z místa, tak to ani nezjistil:). Já jsem na to pomalu začla přicházet u třetího a zároveň třetího stolu, do té doby jsem jen zmateně hrála a říkala si, jak jsem retardovaná, protože když už jsem si myslela, že jsem to pochopila, tak jsem změnila stůl a pak se zase hrálo jinak a mě to zmátlo a myslela jsem si, že jsem to teda asi očividně nepochopila:D. No byla to docela úleva, až jsem přišla na to, o co šlo teda, a že jsem takový pocity neměla sama:D:D. Plynulo z toho to, že odlišnosti a rozdíly nejsou špatné, že jsou jen matoucí a deprimující do té doby, než si na ně nezvykneme a nezjistíme v čem přesně jsou a jak se s nimi vyrovnat. No zajímavá hodina....<br />
<br />
Taky se mi ulevilo, že jsem tam rozhodně nebyla nejstarší, jak jsem si myslela. Třeba Němky nebo Rakušanky totiž většinou vyjíždí už po maturitě, takže jim je většinou 19 nebo dokonce ještě 18...ale byly tam různé věky a dost dokonce i těch nejstarších co tam můžou být - hodně holkám už bylo třeba 27 i, protože už byly ve druhém roce tam (přihlásit se do programu lze jen do 26). Tak to bylo docela příjemný zjištění, že jsem si nemusela připadat jak babča:D:D:D. <br />
<br />
Při čekání a hledání správné místnosti pro další hodinu "Support for the caregiver", jsme stály před dveříma tý místnosti, a najednou se na nás otožila nějaká holka a na něco se nás ptala...pri přízvuku jsem zbystřela a pak mi oči sklouzly na její jmenovku - Martina Kadeřábková. V tom se mě i ona zeptala, odkud jsem:o). Lidiiiii, ja tu potkala první češku!!! lol Teda kromě tý češtiny kterou jsem tenkrát zaslechla v Chicagu, ale to se nepočítá. Bylo to strašně divný se přeorientovat na češtinu zase, vždycky se úplně seknu vždycky...a i když česky mluvím pořád - buď do skypu nebo žvatlám česky na mimina - tak takhle naživo a s "velkým" člověkem je to něco jinýho. Až na to, že jsme prohodili teda jen pár vět, pak začla hodina a hlavně mi to bylo blbý, protože Angi je z Rakouska a tudíž si česky moc nepokecá, takže jsme se stejně bavili anglicky...no ale i tak:). <br />
Tahle hodina spočívala v tom, že jsme se na začátku každý představili a společně s tím měli říct, v jaké situaci jsme netrpělivý a to jsme tam pak řešili...než se vystřídali všichni - a že nás tam bylo, tak bylo půl lekce v čudu...a pak nám úča ukázala, jak se analyzuje nějaký "psychologický" problém. Tj, ve dvojicích jsme si to pak měli vyzkoušet na sobě - říct náš problém, a ohodnotit, kde si s ním stojíme na stupnici od 1 do 10...pak následovaly otázky proč si to myslíme, proč jsme se ohodnotili zrovna takhle, co nám na tom nejvíc vadí a jak se to podle nás projevuje, a posléze co můžeme dělat, aby se to zlepšil a tak...no zajímavé...pak přišla demonstrace dvou holek, které měli konverzovat ve dvou jazycích bez toho aby si rozuměli - holka z Jižní Ameriky a Němka a my pak měli hádat podle gestikulace a jejijch výrazů, co asi tak mohli říkat a tak...no to byla taky docela sranda. <br />
<br />
Idioms, slang and funny phrases byla asi jediná hodina, na kterou jsme se dopředu i těšili, protože to znělo jako že by to mohla být sranda, a že se tam třeba i něco naučíme co se nám bude hodit v každodenní mluvě nebo tak něco. No opak byl ale pravdou, hodina byla jedna z těch nudnějších. I když to učila děsně suprovní učitelka, pak jsme ji chtěli mít co nejvíc:D. Asi 40letá černoška, která nezvařela klapačku a byla taková rázná ale přitom s ní byla sranda a házela jednu hlášku za druhou. Vlastně všichni tam byli afroameričani, to bylo docela zajímavý:o). Hlavně už to byla poslední hodina a všichni začínaly z toho být lehce unavení, a bylo to taky znát. Já jsem tam div neusnula, fakt jsem se po svých pár hodinách spánku cítila jak zombie čím dál víc a tahle hodina byla krizová. Víceméně jsme pracovaly ve skupinách. Dostaly jsme papíry s ruznýma výrazama - nejdřív výrazema pro "women", a měli zaškrtat jeslti je to dobré/špatné/neutrální oslovení a pak jsme si to kontrolovali nahlas...pak tam byly různý fráze a my k tomu měli psát ekvivalenty, nebo jsme měli jeden papír s různejma zkratkama jako TGIF, SOS, CSI, FBI, ASAP, a spol., no některý byly docela záludnosti, a některé jsme nikdy neslyšely :D. I když pár úsměvných okamžiků tam taky bylo, třeba když nějaká holka na otázku co je to "make ends meet" vyhrkla to have sex, nebo že "square food" je sandvič. No už si to všechno nepamatuju, ale většina lidí už tam holt blouznila lehce a padaly jedna perla za druhou:D. <br />
<br />
A pak už byl eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeennnnnnnddddddd. Ale teda né tak docela. Čekala nás přestávka a véča, mnaam, tam jsem se konečně trošku probrala, nalila do sebe trošku kofeinu, a nahodila do sebe trošku kalorií a to mi taky udělalo dobře, takže pak už jsem se cejtila o trošku mín jak praštěná pytlem. No a po jídle nás ještě o půl devátý čekal sraz zase v té aule jako na začátku dne. Zase tam do nás hustili nějaké instrukce/informace, ani jsem je moc neposlouchala, protože jsem Angi ukazovala fotky na mobilu a taaaak, euhm:D. Až jsem se skoro zapomněla "stresovat" kvůli tomu že nás pořád čekalo to naše úžasný "vystoupení" lol. Z těch co ještě nebyli na řadě přišla naše skupina skoro až na posled, a ani už mi nevadilo že na mě kouká tolik lidí, né tak jak by mi to vadilo ráno aspon:D:D. Od rána už nám trošku vypadly slova, no sranda:D. <br />
<br />
Mezitím jak jsme tam seděli, tak mi najednou někdo klepal na rameno, tak jsem si říkala co to jako je, a když jsem se otočila, tak to byla ta Martina, která se ptala, co budu dělat večer a jestli nechci zajít na pokec do baru co tam byl. Tak jsme nejdřív šly s Angi do auta, přeparkovat a zjistit cestu na letiště, protože mi nabídla, že mě tam v neděli odveze. Nakonec mě tam bohužel odvést nemohla, protože jí její hostmom Jana psala, že má rozbitý auto a potřebuje to Angi co nejdřív, tak až to skončí ať upaluje hned domů. Pak jsme se šly setkat s Martinou, která na nás čekala v baru už. U skleničky jsme pokecaly, taky mimochodem patřila ke starší 26leté kategorii aupairek:D, a asi v jedenáct se totálně vyfluslé rozešly do pokojů. <br />
<br />
Docela jsme byly nasrané, protože jsme myslely, že tu druhou noc budeme moct být na pokoji spolu s Angi - ono se to i zaškrtávalo v té přihlášce, takže nás tak měli automaticky dát. Tím že jsem ale přijela o ten den dřív a dali mě do pokoje s tou cizí holkou to už nešlo změnit. Když jsme se na to byly ptát, tak nám bylo řečeno, že se prohodit s našima spolubydlama nemůžeme, protože v případě požáru nebo nějaké katastrofy, musí vědět kdo kde byl v jakém pokoji a blá blá blá. Jako by bylo strašně práce si to tam přepsat, že:/. No, stejně jsme tam doslova jen spaly, že, no ale i tak! Při přichodu do pokoje jsem tak tedy konečně potkala svou spolunocležnici ze Švýcarska. Taky tam stála u dveří s nějakou kamarádkou a první co bylo, že se mě ptala, jejslti jsem se tam sprchovala??! Tak jsem odvětila že né, že naposled jsem se sprchovala večer jak jsem přijela a proč se jako ptá??! a ona že tam máme potopu a že je v koupelně strašně moc vody, že to vypadá jak kdyby tam odněkud stříkala voda a prosáklo se to i do pokoje - no a ono fakt, asi do půlky pokoje byl koberec úplně měga durch prosáklý křížem krážem, jen to v něm čvachtalo. Pak jsme zjistili, že to prosakovalo dokonce i ven na chodbu, no rozhodně to nebyla žádná malá loužička. Tak jsem zavolaly na recepci, a tam nám řekly, ať s esbalíme a přijdeme dolů, že nám dají klíče od novýho pokoje. Když jsme přišli dolů, tak jsme jen vyfasovaly nové klíče, odevzdaly staré a jen se nám za to omluvili - ale že by se někdo zajímal o to, co se stalo nebo se šel podívat na tu spoušt, to nezájem. To jsem se docela divila:D. Tak jsme se přestěhovaly do nového pokoje, daly sprchu a spala jsem jako zabitá, fakt jsem po tom dnu měla dost!<br />
<br />
<em>Sunday</em><br />
<em></em><br />
<em><br />
</em><br />
<em>7:30-9:00am Breakfast Main Dining Hall</em><br />
<em>9:00-12:00pm Behavior Management Room A300</em><br />
<em>12-1:00 pm Lunch Main Dining Hall</em><br />
<em>1:00-3:00pm Child Development Room A300</em><br />
<em>3:00-5:00pm Emergency Preparedness Bridge Room</em><br />
<br />
V neděli jsme ráno měli sraz s Angi v naší chodbě...jak jsem krásně spinkala, tak se mi nechtělo vstávat v tak nekřestanskou hodinu a pak jsem - překvapivě - tradičně nestíhala. Šli jsme dát snídani a pak už nás čekala další hodina se super účou:D. Tahle lekce vlastně asi byla nejzajímavější a nejužitečnější, aspoň z pohledu někoho, kdo se stará o děti. Hlavní náplní byla práce ve skupinách - měli jsme zjistit, jestli někdo v naší skupině má problém s hostdětmi/hostfamilií a pak to demostrovat ve scénce před třídou. Vždycky jsme se u toho zasekly a řešili výchovu a tak, skoro taková supernanny bez dětí:D. Ta úča se pak chopila role v jednotlivých scénkách a názorně předváděla, jak by se měl problém správně řešit a co bychom měli v dané situaci dělat. No a taky bylo zajímavý vidět, s čím se kdo musí potýkat. Rozhodně to bylo poučný. I když naše scénka zase až tak zajímavá nebyla - ve skupince jsme s Angi byli s holkou z Jizní Afriky a Jižní Ameriky, a ani jedna jsme žádný zásadní problém neměly. Až ta holka z jižní Afriky nadhodila, že se stará o tři děti a občas má problémy s tím nesjtarším, které neposlouchá, a pořád se hádá s menšími sourozenci, bere jim hračky aspol, ale takovým způsobem, že se od nich nemůže ani na vteřinu otočit, aby nejstarší ty dva mladší nepozabíjela:D. Docela běžná situace no. Tak jsem se tam aspoň pohádaly a pomlátily s Angi, jelikož jsme hrály ty dva větší sourozence:D. <br />
Pak jsme se šly přecpat obědem - doslova, bylo toho strašně moc a i zmrzlina tam byla, mnaaam, miluju americkou zmrzlinu (euhm:D), tentokrát se k nám přidala zase ta Martina. U večeře předešlýho dne to byla nějaká Němka s holkou z Japonska, která nám vyprávěla svoji "story" - ani né po roce se tu vdala - hlavně že říkala, že nechápe holky, co se sem jen vyloženě přijedou vdát, že to by po pár měsících známosti nemohla - ale teda mě její story zase až tak rozdílný nepřišlo, a hlavně nechápu, jak může stále být aupair a může to dělat legálně, když program je jen pro singles, ne??!!<br />
<br />
Child development nebylo nějak extra zajímavý - prakticky jsme si tam říkali co děti v jakém věku dělají a měli by umět od mimin až po teenageri, i když zase jsme měli tu vtipnou úču, která to trochu zpestřila. <br />
<br />
No a pak přišla na řadu už úplně poslední hodina. Nejdřív jsme měli mít American government, ale pak jsme to změnili na tohle, čili Emergency Preparedness...nesnáším cokoliv s politikou a nic o tom nevím, tak jsme vybrali tohle, i když ony všechny ty hodiny co tam byli na výběr u ty poslední lekce vypadaly meganudně! A taky že jo!Navíc to učila taková postarší nezáživná úča...a prostě to pojednávalo o tom, co říká sám název - připravování na různý katastrofy a tak....vypadala docela zděšeně, když se nás ptala, kdo si dohodnul s hostrodinou plán při požáru a tak...a zvedly se jen asi dvě ruce! Já bych řekla "Tolik???" :D, ona si to tak ale nemyslela....teda tohle bych možná pochopila, ale stejně zhrozeně vypadala, když se o né moc víc rukou zvedlo při otázce, kdo má připravenou emergency bag, která by se navíc měla obměňovat podle ročního období a obsahovat i vodu v množství asi 1galonu na osobu na den alespoň a taaaak. To někdo dělá???!!!:D Při téhle hodině jsem už fakt zmírala a ani jsme se moc neskoužely schovávat s checkováním telefonů a internetu a tak:D. <br />
Ke konci hodiny se přifařila ta super úča s našíma certifikátama, tak nás volala po jménách a certifikát jsme obdržely za podmínky, že jsme odevzdaly i řádně vyplněný formulář s hodnocením hodin atp. Pár lidí pak šlo do kanceláře - a asi vypadalo že certifikát neobdržely. Možná museli přepracovávat ten úkol, protože některým to asi posílali zpátky. <br />
<br />
No a pak už jsem letěla z Angi k autu pro svůj kufr - museli jsme se odhlásit totiž už dopoledne, tak jsem si hodila věci k ní do auta, a protože kvůli tomu autu musela frčet hned domů, nastal čas rozloučení. Já jsem pak čekala na "hotel shuttle", kterou jsem si objednala na 17:30 s tím, že bylo šest, a já pořád s nervama na pochodu vyhlížela a vyhlížela....a ono nic! dokonce jsem se šla zeptat na recepci, abych se ujistila, jeslti vůbec čekám na správném místě, ale řekli mi, že je asi jenom "busy" a že musel jet vyzvednout někoho na letiště...čekali tam ještě dvě holky, který pak jely stejným autem, a nejdřív vysadil je!!! Potom se teda konečně jelo na letiště ale s tím, že nejdřív jel k "arrivels" aby tam zase někoho vyzvednul, pak to musel celý objet po dálnici až kdo ví kam aby s emohl otočit a jet konečně k "departures", kde mě vyhodil! Sice mi i vystoupit přišel pomoct:D, a sice jsem tam ten čas napsala s velkým přesčasem...letadlo odlítalo někdy ve třičtvrtě na osm, stejně jsem z toho ale byla dooost nervní a ve své bujné fantazii už jsem se viděla jak mi to OPĚT pláchlo:D! Naštěstí se tak ale nestalo, a let probíhal hladce a bez problémů a tentokrát dokonce i bez ZPOZDĚNÍ, čemuž jsem se divila, protože ještě odpoledne ve "škole" mi psala Melissa at jí přesně pošlu moje "flight info", a že mám počítat se zpožděním, protože v Chicagu hlásí velké bouřky a tornádo dokonce, a že bude hlídat počasí a kdyžtak mi dá vedět. No nakonec jsme byly krásně načas, jupííí jej. <br />
<br />
Akorát jsem ale přišla o nejhezčí víkend co tu byl, ze dne na den se totiž udělalo teplo a měli tu překrásný letní víkend!!! Nechápu, když den předtím bylo ještě cca 10 stupnů a pak i v deset večer 28!!! Trošku rozdíl:o). Když jsem vylezla z letiště a šla vyhlížet Melissu, tak jsem se málem zalkla tou vlnou nezvykle teplého vzduchu a dusna, to samé když jsme pak vylezly u nás před barákem z auta. Dýchlo na mě úplně léto a měla jsem z toho takovej "dovolenkovej" pocit:D. <br />
<br />
Když jsem měla tak hezký a poklidný let, tak se to muselo vymstít někde jinde a pro změnu naše jízda autem byla docela vzrůšo:o). Nejdříve jsme si to už asi půl hodiny vesele svištěli po dálnici, když naši jízdu přerušilo "oooh shiit, fuuuuck" aspol. Zjistili jsme, že jedeme po jiné silnice a že jsme si zajely asi jednou tolik. Co víc, museli jsme se vracet prakticky až zpátky k letišti, abysme mohli vjet na tu správnou dálnici, no sranda. Než jsme se mohly otočit, tak jsme chvíli ještě museli pokračovat v jízdě - zrovna jsme míjeli nějaký náklaďák a v tom buuuuuuuuuuuuuuuuuuuuum, ozvala se strašná rána, která zněla jak když někdo střílí! a navíc to vypadalo jak když něco bouchlo do auto nebo něco! no obě jsme nadskočili asi deset metrů vysoko...teda to néé, protože střecha auta nás zarazila, ale jinak by to asi fakt bylo deset metrů vysoko, pač to znělo fakt strašně strašidelně a hlavně jsme ani jedna vůbec netušili, od čeho by to asi mohlo být. Takže následovala další vlna "oooh fuuuck":D:D. Naznaly jsme, že to bud muselo být něco z toho náklaďáku, nebo že nám vypadl takovej ten "talíř" u kola, případně náhradní pneumatika na spodku auta. a někde pod kapotou to pak začalo vydávat divný zvuk, no už jsme radši chtěli být doma. Tam jsme to pak prohlíželi, dokonce i Ian vyšel ven se na to mrknout, ale nic jsme nevykoumaly, nejdřív si myslely, že to fakt byla ta pneumatika, která vypadla ze spodku ale nebyla...auto se zdálo v pořádku, jen to tam bylo nějaký rožhavený chvilku ale jinak nic...tak jsme naznaly, že za to asi vážně mohl ten náklaďák. No ještěže tak, protože bych měla výčitky, že se to stalo kvůli mě, protože kvůli mě se jelo, že:D. <br />
<br />
Tyyyy jo, jestli někdo zvládne přelouskat dva kilometry textu...tak zaslouží metál:D! Buh-byeeeeeeeeeeeeee!piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-86051163565050857122011-04-24T00:07:00.000-07:002011-04-24T00:07:53.812-07:00Feeling like a star<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/208444_10150155428593412_125116788411_6842516_4961171_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" i8="true" src="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/208444_10150155428593412_125116788411_6842516_4961171_n.jpg" width="320" /></a></div>Na 2.dubna jsme tu měli objednanou tu fotografku, aby vyfotila "rodinné profi fotky", jak už jsem tu někde myslím zmínila. Měla příjít v jednu hodinu, ráno jsem si ještě vesele skypovala s rodičovstvem, někdy po dvanácté to ukončila s tím, že se teda půjdu dát do pucu, protože ještě den předtím mi Melissa připomínala, ať nezapomenu, že mě to čeká taky a ať s tím prostě počítám:o). Já vím, že jsem to tu sem už psala, ale fakt mě to úplně potěšilo, jako že chtějí udělat rodinnou fotku i SE MNOU a zahrnout mě tam taky, stejně tak jako že mě chtějí vyfofit s miminama. Zrovna jsem se v koupelně snažila na ksicht nahodit svůj přijatelný obličej, když jsem slyšela zvonek a že fotografka Amy už je tady. Tak jsem začla panikařit, že zase nestíhám a že se zase bude čekat na mě (naštěstí nečekalo:D), tak jsem se s sebou snažila mrsknout, ještěže hlavu jsem si kvůli tomu umyla už ráno, a udělat ze sebe člověka a najít něco černého - dohodly jsme se, že my, dospělí, budeme mít černé vršky - bílou jsem jim vymluvila:D a modré rifle a mimina modré rifličky a bílé bodýčka s Medvídkem Pů, kde bylo napsáno "jeden ze tří", "2 ze tří" a "3 ze tří":D. Když jsem přišla dolů, už byli všichni nachystaní a ještě se domlouvali detaily - jak a kde se teda vyfotíme, Melissa jí šla ukázat ložnici a dětský pokoj - kde jsme se fotili, aby veděla jak to tam vypadá a mohla se rozhodnout jak nás tam vyfotí a kde bude nejlepší světlo. Přinesla si s sebou různé propriety pro mimina a tak, no byla fakt připravená. <br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/216039_10150155428493412_125116788411_6842514_4525203_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" i8="true" src="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/216039_10150155428493412_125116788411_6842514_4525203_n.jpg" width="320" /></a></div>Nejdřív se fotili sami, jakože fakt rodinnou fotku s miminama na posteli v ložnici, a pak se šlo na naši společnou v dětském pokojíku. Melissa držela Noah, uprostřed byl Ian s Chloe - nejdřív jsem ji měla já, ale Amy nám poručila si mimina prohodit, aby ženský drželi chlapy a chlap ženskou lol, a pak já s Harrisonem. Fotili jsme se před dětskýma postýlkama a v pozadí je na zdi obrázek Medvídka Pů a mimina nám sedí na rukách. Pak jsem přišla na řadu já a trpaslíci. S nima jsem se fotila též v ložnici na posteli, seděla jsem si jakože na jedné noze, druhou měla nataženou a přede mnou jsem se snažila přidržovat sedící/polosedící tripleťáky:D. Amy cvakala jednu fotku za druhou, no nic jednoduchého, přidržovat mimina, ostatní se snažili aby se smáli a všechny dívali do jednoho místa a ještě se sama tvářit přijatelně:D. Jenomže mi přišlo, že jsem se tvářila všude strašně křečovitě, protože jsem se smála jak se všichni snažili rozesmívat mimina, tak mě to rozesmívalo taky, ale v okamžiku, kdy cvakla poušt jsem cejtila, že už mám násilnej křečovitej úsměv:D. No a pak přišli na řadu naši tři modýlci. Amy si s sebou přinesla různé roztomilé miminkovské kloboučky a čapky, i když některé jsme už měli připravené doma, a takový velký starý kufr, ve kterém měla takovou ovčí deku/podložku. Mimina akorát do toho kufru pasovaly všechny tři vedle sebe, no fakt to bylo moc roztomilý!!! Uplně nejroztomilejší:D, strašně mě bavilo se na to koukat:D. Chloe to asi po půl hodině přestalo bavit, a začla řvát, a behěm pár dalších minut vytuhla a pak spinkala asi další dvě hodiny na velké posteli, jak ji to zmohlo. Harrison si vedl o něco lépe ale po chvíli začal být taky unavenej a brzo mi vytuhnul v náručí, no a nelíp si vedl Noah - jako rozenej model, fakt. Nestačil se usmívat a hihňat a kulit ty svý kukadla do všech stran, no uplně radost s ním spolupracovat:D. ASi fakt miluje pozornost, protože z těch tří je právě on teď největší uřvánek bych řekla. Hlavně když právě nemá pozornost:D. No pak se ještě na posteli zkoušela naaranžovat jedna rodinná fotka, ale to už všechny tři začli být protivní a uřvaní, a nechtěli pořádně sedět, takže by se museli udělat jedině brečící fotky, takže se pokus nakonec vzdal:D. Melissa ji ale chce pozvat někdy na srpen, před jejich prvním rokem a aby bylo ještě hezký počasí a pak před Vánocema. <br />
<br />
Za čtrnáct dní potom fotky už byli k dispozici k prohlédnutí pod heslem na webových stránkách <a href="http://www.amyophotography.com/">Amy</a>, kde jsme si mohli prohlídnout ty nejlepší shoty, a vybrat které chceme, nebo jeslti budeme chtít všechny a jeslti si je objednáme v normální nebo digitální podobě. Musím říct, že nedopadly vůbec špatně, i ty se mnou jsem čekala že dopadnou hůř. Diky bohu, protože Melissa už tu na ně má připravený rámeček (!!!). A ani tam nemám dvojitou bradu lol. Možná dodám až je budu mít taky v pc...ještě si to ale musím rozmyslet:D:D.<br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/206544_1899726206476_1041271229_2225659_5190807_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="236" i8="true" src="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/206544_1899726206476_1041271229_2225659_5190807_n.jpg" width="320" /></a>No a večer jsme pak razily na "holčičí večer" do baru a Suši restaurace. Jedna ze sousedek, Bonnie, totiž slavila narozeniny a její manžel jí připravil překvápko - obvolal pár sousedek a objednal limuzínu, která nás měla odvést do již zmíněné restaurace a pak kam jsme chtěli. Melissa mi o tom říkala už asi čtrnáct dní předem, hned jak se to dozvěděla, že jestli chci, tak můžem jít, a že mě aspoň konečně ukáže tu restauraci (protože mi o tom párkrát říkala a že mě tam někdy musí vzít). Tak jsem jí na to hned samozřejmě kejvla, protože it sounded like a fun, a prostě to byla jen příležitost jak se zase jednou večer dostat z domu:D. Kolem sedmé jsme už byly ohozené a nachystané a měly jsme čekat až se nám někdo od sousedů ozve - odjezd byl naplánovaný na půl osmou tuším. Dlouho se nic nedělo, až pak Melissa na konci ulice viděla přistavenou limuzínu už s řidičem, tak jsme vyrazili k sousedům, kde už pár "crazy ladies" čekalo, ještě jsme ale nebyli všichni. Nakonec jsme se ale nesvezli, protože Melissa nechtěla kvůli miminům a vstávání k nim přijet domů až kdo ví kdy, a sousedky se prej umí pěkně rozšoupnout a pařit až do rána. No trochu mě to štvalo, přece jenom né že bych se takovým autem vozila každý den, že, respektive pochybuju, že ještě někdy budu mít možnost se něčím takovým projet, no ale zas to byl chytrý tah, protože taky nemám ráda, když se člověk musí spolíhat na někoho jinýho, že. Limuzína sice původně byla zamluvená jen do půlnoci, což by asi trochu měnilo situace, jenomže stejně jsme udělali dobře, protože druhý den jsme se dozveděli že se to přece jenom protáhlo a oni pak museli doplácet velký prachy za čekání :D. Chvilku jsem si sice pohrávala s myšlenkou říct si, že se chci svézt, nechtěla jsem ale být jak buranka z vidlákova, tak jsem si to rozmyslela a tvářila se jak kdybych "jezevčíka" s osobním řidičem měla k dispozici 24/7. Kdyby bylo nějaké příště, tak ale asi radši budu buranka:D LOL. Mezitím co jsme tam ještě čekali na ostatní, tak ta Bonnie pořád na toho manžela, že to jako nečekala, takový překvápko a tak, a on na ni, že si to zaslouží, a že toho tolik pro ně dělá a pro sebe že už neudělala dlouho nic a že měla těžkej rok a tak, no hrozně milý to bylo...Melissa dodala, že Ian by se u něj mohl trochu inspirovat:D. Ale úplně jsem si připadala jak když se koukám na americkej film, fakt jako:D. </div>Takže až se všichni sešly, řidič jim galantně otevřel dveře, oni se nasoukali do limo, tak jsem tam aspoň mezitím nenápadně čučela:D, a my je pak následovaly v autě. Vůůůbec nejely jako s hnojem - tak pomalu myslím, asi aby si tu jízdu holky náležitě užili a my za něma v autě rostly z toho, jak jsme se za nima vláčeli pomalu. Nakonec jsme je na nějaké křižovatce stejně předjely a byly jsme tam o chviličku dřív. Ta restaurace byla na bázi takovovýho jakože pásu, na kterým bylo jídlo, popřípadě cedule s názvem jídla a obrázkem, a to bylo celý po plexisklovým víkem. Stoly byly kolem toho, takže když někdo něco chtěl, tak si to prostě z toho vzal. Dostaly jsme teda i jídelní lístek a něco bylo i normálně na objednání, většina ale byla na tom pásu. Melissa mi poradila, co bych si tak mohla objednat a co by mi mohlo chutnat, protože jsem říkala, že teda nevím, jestli jsem tak "adventurous" abych zkusila syrovou rybu. Ale tu ona totiž taky nejí, a vlastně nakonec se ukázalo, že nikdo u našeho stolu nebyl tak dobrodružnej aby jedl Sushi v podobě syrových ryb. I když na jednu stranu jsem měla cukání, a kdyby si to někdo objednal, tak jeden kousek bych asi vyzkoušela, ale tkahle né, protože je to docela drahý, že a co kdyby to bylo hnusný, už jen ta představa syrové ryby totiž není nic moc. Takže jsme si daly jen "sushi" s krabím masem, zeleninou, shrimp, a tak, takže teda nevím jeslit se tomu vůbec "sushi" dá říkat, každopádně to vypadalo úplně stejně, namáčelo se to do sojové omáčky/wasabi akorát tam nebyla ta syrová ryba.Vždycky jsme si ty jednotlivý druhy společně prohandlovaly tak nějak... Takže to mi chutnalo, mnam! Samozřejmě se to ale jedlo hůlkama, a to já samozřejmě (překvapivě, že :D:D:D), neumím, vždycky jsem se tomu vyhýbala a radši si řekla o vidličku, jenomže tady je ani neměli, takže jsem se zase předvedla. No byla sranda, nejdřív jsem se ptala Melissy jak to jako drží, tak se mi tam snažila poskládat správně prsty:D:D. Pak teda jedna se ke mě přidala, že to taky neumí moc tím a že proto má svoje hůlky, který byly prostě spojený k sobě, takže něco jak "kleště", a že se tím jí mnohem pohodlnějc a že má s sebou dvoje, tak že mi jedny klidně půjčí. Takže jsem se přece jenom nějak najedla, i když i s nima to byla "challenge" nabrat to - takže se mi Melissa smála, tsss a když mi pak ten největší kousek sushi nešel nabrat, a celej ten "zamotanej" kousek se mi rozložil a rozpadl, to už se smály všichni, takže jako FUN! Jak někdo řekl, chce to holt "practice" tak musím cvičit no:D. Vůbec jsem asi nebyla červená jak rak, ale mohla jsem to svádět na víno:D. <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/205474_1899725886468_1041271229_2225658_7890020_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="214" i8="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/205474_1899725886468_1041271229_2225658_7890020_n.jpg" width="320" /></a>Až jsme dojedli, tak jsme se přesunuli do baru. JENOMŽE - málem mě tam nepustili!!! Fakt už jsem se bála, a byla jsem nasraná. Nejdřív mě to ani vůbec nenapadlo - že budu potřebovat ID, ale tak v peněžence pořád nosím českej řidičák a občanku. Když jsme byli v tom Chicagu, tak řidičák jim vůbec nevadil, podívali se na to, a vůbec se nad tím nepozastavovali. Né však tady. Místnímu vyhazovačovi či co to bylo se to vůbec nezamlouvalo, a začal blekotat něco o tom, že musím mít jedině pas, když nemám americkej ID a že jinak mě tam pustit nemůže. Tak jsem se mu snažila nacpat ještě tu českou občanku, tak na to sice taky mrknul, ale moc to nepomohlo. Už jsem horečně přemejšlela, kde jaký mám průkaz, kterej bych mu mohla nastrčit....a že když on byl "overseas", tak že si taky musel všude nosit pas a blablabla. No jasně, určitě všude s sebou budu tahat pas, abych ho ještě někde ztratila, tůůůůůůůůůdle! Melissa se ho snažila přesvědčit tím, že jsem její "nanny" a že se za mě zaručí a cosi kdesi...no nakonec si teda nechal říct s tím, že mě tam teda pro dnešek pustí s tím, že tam ještě servírují jídlo jakože, ale že pro příště už jedině pas. Grrrr, sráč jeden!!! Melissa říkala, že bych si mohla udělat americkej ID (což by bylo pretty cool, right:D), tak uvidíme. Ono se to tady totiž musí ukazovat pořád, tuhle to po mě chtěli i ve Walmartu, a to jsem přitom byla s Melissou, která kupovala alkohol sice, ale ID chtěli i po mě (!!!) - nechápu, protože co kdyby mě 21 jedna ještě fakt nebylo - a já to nekupovala, takže..??!! </div><br />
Ten bar byl opravdu docela velký, a bylo tam strašně moc stolů - všechno docela dost plné. Kolem dokola byli LCD obrazovky, na každé bylo něco jiného, a po boku bylo něco co vypadalo jako boxovací ring, ale mělo to předstírat taneční parket, na kterém stejně nikdo ani nebyl, až později se tam objevili asi čtyři poloožralé trubky. Daly jsme si Martiny, já jsem si dala Martiny Hypnotic, mnam:D! No konverzace u našeho stolu zase byla přinejmenším zajímavá a "crazy ladies" jak jim Melissa říká, opět nezklamaly - byla bžunda:D:D. Už ani nevím jak je to napadlo - asi když dvě z nich měli docela velký výstřihy a někdo na to poukázal nebo tak něco, ale začly si fotit mobilem boobs, teda jakože svoje výstřihy právě a posléze to začly posílat jako MMS domů chlapům s "Guess whose boobs are these", no POMOC:D:D:D:D. A pak někoho napadlo, že by chtělo chlapy trochu zmást a vyfotit other girls´ boobs, tak se začli rozhlížet kolem, kde jaká ženská má velkej výstřih a vypadá, že by se nechala vyfotit...Melissa jim na to pak půčila svůj iPhona a druhej den z toho mazala boobs:D. No nikoho nevykoumali, tak to nechaly bejt... a až pozdeji se potom na tom "parketu tanečním" objevili ty tři ženský - jedna s megavystříhem a taková rozjetá už, napítá...tak Cassy od nás, taková asi nejvíc střelená z nich najednou vystartovala za něma na parket s tím, jeslti by si mohla vyfotit její boobs:D:D:D:D:D:D. A ona se v klidku nechala:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D. No prostě byla to "another very fun night" jako:D! My jsme to zabalili asi někdy po ty dvanáctý už, nakonec se s náma svezla ještě Angie, který se tam taky už něchtělo zůstávat a ten zbytek (bylo nás tam 7 dohromady), tam zůstal někdy asi až do čtyř do rána snad, a ta druhá Melissa asi pak byla naštvaná pač museli doplácet velký prachy za to čekající auto, což už i taxík by je vyšel mnohem líp, že. <br />
<br />
No a kdyby někdo náhodou tápal proč ten dnešní název a co tím chtěl básník říci - tak to jako, že takový den - profi focení, sushi, limo aspol. není každý den, a že to pro mě tak trochu jako z jiné planety, tak proto:D.piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-57464219185635108982011-04-23T16:28:00.000-07:002011-04-23T16:28:12.367-07:00Skolila nás nemoc...Opět to píšu s křížkem po funuse, protože co??! Protože NESTÍHÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁM, a to prosím těžce nestíhám:D!!! <br />
V době, kdy jsem asi na každém blogu nebo statusu na fb četla že jsou všichni nemocní, jsem si jen tak akorát mnula ruce s tím, že to nám snad nehrozí...nikam moc mezi lidi/děcka často nechodíme, takže šancí od někoho se nakazit moc není. No, ale moc se mi to nevyplatilo, pač nás to taktéž neminulo. Přišla s tím Melissa, nejdřív že jí bolí v krku, a pak že dostává rýmu...no nic hroznýho, ale bylo na ní vidět, že není ve svý kůžu.....nám se to téměř další týden vyhýbalo, no a pak to schytal Noah. Jenomže jak se jim asi s největší pravděpodobností klubou zoubky teď, tak jsme tak nějak nevěděli, od čeho to je, jestli nemoc, zuby či co... Kromě toho se naučil novinku - začal pištět neuvěřitelně vysokým a hlasitým hláskem jak kdyby ho na nože brali, prostě high-pitched voice jak vyšitej:o). Fakt to člověku bralo uši, a následkem toho začal taky neuvěřitelně chraptět, prostě nemohl ani pořádně brečet, chudáček. Tak jsme nevěděli, jestli ho bolí v krku a proto řve a dává nám to nějak najevo, nebo jeslti si chtěl jen zařvat a ochraptěl z toho. Pak dostal i horečku, docela vysokou, takže s ním Melissa nakonec jela k doktorce, která jí stejně neřekla žádnou novinku, než jen to, že ho máme "zchlazovat" a dávat mu Tylanol. Ostatní mimina taky asi nebyli moc ve své kůži, protože byli ubrečeněší/protivnější než obvykle, ale nebyli na tom tak jak Noah, kterému se do toho všeho objevila ještě ošklivá nappy rash:/. No prostě měli jsme o zábavu postaráno, co vám mám povídat. <br />
<br />
Zanedlouho potom přišel Ian s tím, že se necítí dobře a že dostává rýmičku. Přišel z práce a šel se zašít do ložnice. To on ale dělá často, a přijde, řekne že se jde převlíct a "převlíká" se třeba půl, tričtvrtě hodiny a mezitím si třeba asi stači i schrupnout nebo tak něco:o). Takže jako každý správný chlap na rýmičku umíral:D:D. <br />
<br />
Melissa se mě pořád ptala, jestli já se cítím dobře a nebolí mě v krku nebo tak něco....že je to divný, že mě, která tu nejvíc jsem s děckama/a kolem všech, se to tak vyhýbá a nic mi není. Jednou jsem se teda pak probudila s lehkým bolením v krku, ale po zázračných kapkách "JUST", které jsem si s sebou přivezla, mě to zase pěkně druhý den opustilo...Tak jsem se chvástala, že prostě jsem asi odolná, a že bývám nemocná tak jednou za uherskej rok:D, a už jsem myslela, že mě to snad teda fakt i mine. Houby s octem. Samozřejmě jsem asi až tak po týdnu, co to dostaly všichni nemocní začla pomalu ale jistě kýchat a mít takovej ten hnusnej pocit, že na vás leze rýma nebo něco...to jsem veděla že se tomu bohužel nevyhnu ani já, a taky že jo. Hlava mě bolela a oči pálely, i když to byla jen taková menší rýma. Možná asi hlavně proto, že tu stačilo dvakrát kýchnout a hned se mě ptali, jeslti se taky necítím dobře a ukazovali a snášeli mě kde jakou medicínu tu doma máme. Ian se mě potom dokonce pořád ptal, jeslit jsem si to nezapomněla vzít a pořád mi připomínal, že se to má brát po čtyřech hodinách a tak:D. A to já jsem si přitom na nic nestěžovala a jen jsem jim na otázku, jeslti mám rýmu a jeslti to na mě taky prišlo, řekla že jo, a oni se chovaly jak kdybych taky umírala. To bylo strašně hezký, že se tak hezky o mě staraly, div mě to nedojmulo:D. Jeden večer jsem tak seděla a smrkala schoulená v obýváku u TV, když v tom se Ian zvedl a šel do rohu místnosti za gauč, tam kde jsou deky k TV a pro jednu se natáhl. Myslela jsem, že si to nese pro sebe, a on přišel ke mě a přikryl MĚ:D!!! Tak to už jsem se začla skoro smát, no ale bylo to fakt hrozně milý, jak se o mě chtěli starat...<br />
Asi jako když když před pár týdny jela Melissa nakupovat do Target, ale do toho vzdálenějšího, většího, než ten který je blíž k nám. Je tam u toho i takový shopping mall, teda není to jako vevnitř všechno, ale musí se chodit z obchodu do obchodu venkem, ale je tam toho docela dost. Tak mě tam nechala s tím, že až budu mít dost, tak jí prostě zavolám a ona pro mě přijede.... No nejdřív jsem se bála, že tam nebudu mít co dělat a že za dvě hodinky budu hotová, tak jsem si říkala, jak se zabavím, protože jsem nechtěla volat sotva by se vrátila domů - přece jenom se chviličku autem jelo. Nevím jak mě to vůbec napadlo, asi jsem myslela, že tam je míň obchodů než se zdá - nebo jsem prostě jen nepočítala s tím, že ty obchody budou tak velký:D. Protože já spíš NESTÍHALA, a ani jsem to všechno nestihla projít do zavírací doby a uplně jsem z toho byla nervní že to jako nestihnu:D. Ehm. Takže jsem si vůůůůbec ale vůůůůbec nevšimla toho, že už se blíží osmá hodina, tedy doba, kdy asi tak většinou už zavírají. Nekdě možná měli do devíti, nevím. Zrovna mi oči přecházely pod spoustou bot a kabelek v DSW (Designer shoe wear myslím:D), a řešila jsem strašný problém, že jsem se ani nedokázala rozhodnout, které boty se mi vlastně líbí nejvíc, když v tom mě z mého transu probralo pípnutí telefonu. Myslela jsem, že je to upomínka z fb, nebo že mi píše třeba <a href="http://usaaupair.blog.cz/">Janča</a> nebo Angi z DC, protože to jsou asi tak jediný lidi, co mi můžou psát na americký číslo...proto mě překvapilo, když na mě z displeje blikalo "Melissa", která se mě k mému překvapení dotazovala, jeslti jsem ok. Až potom jsem zavadila očima o hodiny a zjistila jsem, že už je osm. Oooops. Když jsem se takovou dobu neozývala, tak už jim to bylo divný, a mysleli si, že mě někdo někde asi zamordoval nebo že jsem se ztratila lol. Tak to taky bylo hezký, né jak u hladomorců, kde mi předem řekli, ať nepočítám s odvozem, a bylo jim jedno, že jsem musela podstoupit noční tůru mezi lesy a poly, krávama, bizonama, jelenama a kdo ví jakou další havětí, posraná strachy o svůj život (:D:D:D - doslova:D, teda né doslova posraná, ale moc k tomu daleko nemělo:D), a ani se nezeptali, jak jsem se dostala domů. Takže tohle docela potěší....<br />
<br />
No ale zpátky k nemocem, které se teď, skoro po měsíci, opět vrátili:(. Teda zase "jen" rýma, ono ale i nachlazení někdy stačí. Až na to, že tentokrát jsem nositelem bacilů byla já. Někdy minulou neděli večer jsem začla kýchat jedna báseň, no a v pondělí ráno jsem cítila, že z toho asi něco vyleze. A taky že jo, z krabice Kleenexu jsem nestíhala tahat jeden kapesník za druhým a už to jelo:/. Melissa se mě hned ráno při prvním smrknutí ptala, jeslti začínám být zase nemocná. Tak mi zase začla snášet všechny možné prášky, minule jsme ty proti rýmě ale většinou spotřebovali, tak mi zajela pro nové hned. Tak jasně, že nechce aby se tu všichni nakazili a tak, ale i přes to, kdyby nechtěla, tak si myslím, že by se tak snažit nemusela. Hned mi potom zase říkala, že když se nám podaří uspat všechny naráz, tak si pak taky můžu hodit šlofíka a tak....Vlastně i to před měsícem mě pak pustili si jít lehnout i a tak, a to jsem ani moc zas až tak neumírala, zvlášt díky těm práškům to bylo mnohem mírnější než by to asi bylo bez nich. Asi to na mě ale bylo poznat i, zrovna jsme museli k doktorce s miminama na další očkování, zase to všechno bylo na dlouhé lokty, a ten den jsem se cítila nějaká nevyspalá a bolelo mě břicho, a asi to bylo na mě dost vidět, protože Melissa pronesla větu "U look so tired today", a já na to "who?" , protože to říkala takovým "roztomilo-litujícím" tónem, prostě přesně takovým, jakým mluví na mimina, tak sem myslela, že to patří k jednomu z uřvánků, protože když se začla smát a řekla "you!", tak mi sklaplo. Hned se člověk cítí líp, když mu někdo říká, jak "úžasně" vypadá lol. Ten den Ian nějak příjel i dřív z práce, tak mě pak trochu pomohl s miminama, Harrison s Chloe usnuli, jen největší smraďoch samozřejmě ne a ne spát, tak mi bylo doporučeno, ať si s ním klidně lehnu na gauč, že někdy usne, když se leží vedle něho a hladí se mu břicho apod., a já ať usnu taky. No moc sem tomu nevěřila, že by se nám to podařilo, ale nakonec jsme fakt usnuli. Oba:D. A kupodivu mi bylo jedno, že tam pořád někdo chodil a Ian tam pak byl s ostatníma uřvánkama, nezájem. Což asi znamená, že tu jsem fakt "comfortable", pač nikde jinde by se mi takhle v obýváku na gauči nebo tak, před "ostatníma" usnout rozhodně nepodařilo, nikde jinde bych rozhodně nebyla takhle "comfortable enough", jeslti to dává smysl, prostě mi to nejde a většinou nemám rada, když by mě tak někdo mohl vidět:D:D. Tak krásně se nám schouleným s Noah spinkalo, i když pískle malé to ovšem dlouho nevydrželo, že a probudíl se dřív než já, grrr. Tak mi ho Ian vzal, a nechal mě podřimovat dál, protože jsem fakt byla nepoužitelná. Zachvilku jsem se ale stejně vzbudila, protože křiklounci o sobě dávali vědět, ale bylo mi řečeno, že klidně můžu jít nahoru jeslti chci. Tak jsem se ptala, jeslti jako fakt, a Ian odpověděl, že né asi, že přece nechtějí aby mi bylo líp a abych si odpočinula:D. Tak už bez řečí jsem se sbalila a šla to dospinkat nahoru do pokoje, kde jsem spinkala jako mimino asi další hodinu a půl. Vzbudila jsem se až na večeři a i když jsem se po probuzení cítila jak kdyby mě pro změnu někdo dal pytlm po hlavě, rozhodně jsem se už cítila trochu líp a né tak mega unavená jako předtím. Taky je milý, jak se mě pořád ptají, div né několikrát denně, jak mi je a jeslti už je mi líp. <br />
<br />
No teď už jsem se toho konečně snad zbavila, i když pořád to není ještě úplně v normálu a pořád to cítím/slyším na hlase, každopádně už neposmrkám sto kapesníku za den. Pro změnu jsem asi nakazila Melissu, protože tu to chytlo hned asi za dva dny po mě a asi ještě víc než mě:/. Ale zas minule nakazila ona nás, tak jsme si kvit, jen doufám, že to nechytnou i mimina. Noah je posledí dva tři dny nějaký EXTRA ukňučený, tak doufám, že to na něho taky neleze, i když na rýmu to zatím nevypadá. V úterý jsme byli v restauraci a Melissa mi dávala ochutnat kraba a tou vidličkou po mě pak jedla, i když jsem se jí sotva dotkla, takže to je možná tím, ale Kim po mě zase pila a nic, tak nevím:/. Ono ani to počasí - jeden den hezky a teplo a druhý den 2°C a sníh, tomu moc asi nepřidá, že. <br />
<br />
Tuhle se mi taky zase něco podařilo - rozbila jsem skleničku na víno. Teda, žádná tragédie, že, ale prostě to byla takhle první věc, co jsem kdy kde rozflákla. Nikdy jsem nic nikde nerozbila za celou dobu v Anglii a tak. Teda kromě nějaké kraviny, jednou mi zůstala v ruce taková ta hračka, co hraje a je zavěšená nad dětskou postýlkou v mojí Army family, ale tak za to jsem zatáhla a prostě mi to zůstalo v ruce, to ani snad nebyla moje chyba. Kdežto tady rozhodně jo, podařilo se mi zrovna uspat mimina a tak jsem si aspoň na pět minut chtěla dáchnout a honila mě mlsná. Proto jsem se vydala do "jídelny", protože jsem věděla, že tam je v polici miska s takovejma čokoládičkama (ehm ehm). Bohužel nad ní byl i takový "stojan" na skleničky s vínem, proste ty skleničky se tam zavěsí vzhůru nohama za stopku, a proto není nic těžkého je z toho něchtěně shodit. Vůbec jsem nečekela, že o tu skleničku zavadím, jen nepatrně jsem se jí dotkla, no a už to jela. Sklenička sklouzla, cestou nezapomněla ještě třísknout do židle, takže to vydalo neuvěřitelnou řachu a rozprskla se na cimprcampr na malinkaté kousíčky všude po koberci. Dammit! Zachvátila mě panika a trošku jsem doufala, že to nebylo slyšet až nahoru, marně:D. Ani né za minutu se přiřítila Melissa, co to bylo za ránu, a jeslti jsem ok. Naštěstí mě uklidňovala, že se nic neděje, že Ian už těch skleniček rozbil nespočet, a že to byly jenom levný skleničky z Targetu, tak že se nic neděje, a že stejně plánuje koupit nový, tak ať se netrápím. Ještě mi pomáhala sbírat střepy ze země a pořád mě napomínala, ať jsem opatrná a nepořežu se a několikrát mi pak řekla, ať tam radši nechodím, kdyby tam něco zůstalo, že to tam pak vysajeme, až se mimina probudí. Za dva dny mě uklidnilo, že sama rozbila další skleničku, tu stejnou lol. Až na to, že pak jsem měla paniku na cokoliv sáhnout, zvlášt při vyndávání nadobí z myčky a tak, protože sem se bála, že zase něco určitě provedu:D. <br />
<br />
Mimina taky zažili svoji premiéru v restauraci, kam jsme je jeden pátek vzaly na oběd. Byla to teda pizzerie Express (myslím), ale teda je to jiné než řetězech těhle pizzerii v UK. Měli jsme tam sraz s Laurou, která tam za náma přijela na oběd z práce. Pizzu jsme tam už měli dopředu objednanou, už z domu, aby to netrvalo moc dlouho, protože obědová přestávka pro Lauru znamená jen asi půl - třičtvrtě hodiny. Donesli nám takovou malou pizzičku v takové plechové hlubší nádobě - a k tomu ještě malé talířky. No v ČR bych takové malé pizzy dokázala spořáadat třeba dvě *blush*, né však tady, tady jsme každá ze své pizzy poslední kousek nechaly, protože to bylo fakt syté. Ale líbilo se mi, že tam uprostřed restaurace k tomu měli takový samoobslužný stůl - stojan, kde byly nakrajéno různé druhy zeleniny, sýry, olivy, dresingy, krutony, na co si člověk vzpomene, a každý si tam tak mohl namíchat a nandat salát kdo jaký chtěl a hlavně kolik kdo chtěl. Mňam:D. To by taky mohly zavést u nás, ještě společně s tím automatickým dolíváním pití. Nakonec ještě melissa objednala takové jakože na obdélníky nakrajené skořicové pečivo, které se namáčelo do takové sladké skořicové dip sauce, mnam. Ale bylo to fakt syté, takže jsme si z toho každá vzala jeden kousek a měli jsme dost, zbytek si Laura vzala s sebou do práce. Samozřejmě jsme zase v restauraci byli seznací, ze všech strach jsme mohli zaslechnout "jé dívej, trojčata jsou tady!", no on jen ten "kočár" s těma dvouma sedačkama za sebou sám o sobě pritahuje pozornost tím jak je dlouhej, že. Přišli tam ještě asi dva kolegové z Lauřiny práce - ona tam před několika rokama dělala i Melissa, takže je taky zná. Vtipný, jak se je Laura snažila lákat ať si jdou sednout za náma a tak, ale při pohledu na tři mimina radši všichni zdrhali. Všichni tři ale byli extra hodňoučcí, a je vidět, že chování v restauraci zvládají už od malička lol. Jen se pěkně rozhlíželi a culili na všechny strany, Noah teda potom začal brečet trochu, protože měl hlad, ale láhev s mlíkem ho zase vrátila do nalády. Jeho sedačka byla vedle Laury, která hned zase začla panikařit a komentovat to s jejím oblebeným dramatickým "ooh jeez, oooooh jeez". Ta ženská je fakt k popukání, a FAKT nemá ráda mimina/děti:D. Chloe pak ke konci udělala nadílku do plínky, no a tak jsme šli s Laurou do práce. Teda, asi bysme tam šli i tak, předvést mimina a pozdravit ty lidi tam, protože i když je to asi sedm let, co tam Melissa pracovala, většina zaměstnanců tam je pořád. Hned se to nějak rozkřiklo, že tam jsme, takže hned u dveří se seběhlo asi šest lidí, kteří se začli rozplívat nad miminama. Pak jsme šli nahoru k Lauře do kanceláře, přebalili Chloe, a vybalili i ostatní mimina, a ostatní tam pak přišli taky, takže jsme tam asi tak hodinu zůstali. Všichni si je chovali a rozplívali nad nima, chudáci mimina:D:D:D. <br />
<br />
Jinak jak jsem na začátku článku (kterej jsem měla rozepsanej asi přes týden), psala, že mimčům rostou zoubky...no tak fakt rostou, a dokonce se jim už klubou ven! Minulý týden ve čtvrtek ráno mi Chloe začla žužlat prst, a ouha, najednou tam kromě bezzubých dásínek bylo i něco ostrého. Tak jsem to hned hlásila Melisse a měla jsem Vánoce z toho, že jsem našla první zub a že jsem ho našla JÁ:D. A hned druhý den byl i vidět ještě víc a můžu vám říct, že je fakt OSTRÝ, a že žužlání prstů (mých!), popřípadě BRADY, už není taková bžunda jak když tam zuby nebyly:D. Au! Docela jsem ale byla překvapená, že to byla zrovna Chloe, která nějaké náznaky rostoucích zubů projevovala asi nejmíň, pokud vůbec. Tipovala jsem to na Noah, kterej se kvůli tomu nařve víc, měl i průjem/horečku a je posedlej tím si něco pořád cpát do pusy aspol., a přitom když se mu podíváme do pusy, tak tam není vidět ani náznak zoubků. <br />
<br />
Teď si nejsem jistá, jestli jsem to tu už zmiňovala, myslím že jo - že u Iana v práci je velký propouštění, takže od května bude bez práce. Už se mu to stalo asi za dobu cca 8 let, no smůla. Protože nelenil, tak chodil po různých interview ještě dávno předtím, než se to dozvěděl "oficiálně". Heh, když se to pak oficiálně dozvěděl, tak to taky bylo vtipný. Jeho šéf je na to upozorňoval dost dlouho a tak to prakticky tušil už od sprna minulého roku (!!!). Takže to vůbec nebylo žádný překvapení, a když mu to teď šéf před pár týdny teda oznámil oficiálně, tak byl prý velice opatrný a chápavý a řekl mu, že jako chápe, že je to "rána" a že aby to mohl "vstřebat", tak si může vzít zbytek dne volna, jestli chce. No tak samozřejmě Ian chtěl, že, proč si nepřijet domů už před obědem místo po šesté, že:D. No, ale každopádně Melissa byla docela v klidu, protože on si prý vždycky dokáže najít novou práci docela rychlej, i když si prý nemyslí, že by byl až tak dobrý v tom co dělá a že si naopak myslí, že je línej a tak, ale že dělá dobrý interview and "can talk a good shit":D. Což si dokážu živě představit, podle toho jak "talkative and social" umí být:D. Takže v té jedné nové potencionální práci se jim hned líbil a byl pozván na druhé a třetí kolo, no a teď už je přijatý. Začne hned po našem výletu do DC, z kterého se bude muset ale vrátit dřív než my! Takže mě a Melissu pak bude čekat třináctihodinová (nebo i víc) cesta zpět domů s mimčama samotný. No, to bude asi ještě zajímavé. A příští týden mě taky mimochodem bude čekat čtrnáctidenní baby maraton, protože Ian ještě ve své staré práci musí jet někam do Texasu či kam na celých čtrnáct dní (včetně víkendu), takže budu muset pomáhat s mimčama i večer, o víkendu a asi i v noci někdy. Tak tu snad z toho nezvoknem:D. I když možná na pár dní - přes víkend aspoň někdo přijjde na pomoc nebo tak, tak uvidíme. ale tak mě to nevadí, že, kromě té noci to beztak pro mě nebude znamenat nějakou změnu. Melissa nejdřív chtěla aspon na týden jet do Indiany, ale její rodiče stejně zrovna budou pryč a Kim tam pro nás všechny nemá dost místa, tak jsme to zamítli. Za což jsem i ráda, pač by se mi tam asi na takovou dobu nechtělo....tak uvidíme..<br />
<br />
No tak to asi prozatím vše, teď jsem fakt nějak neměla čas a navíc jsem pořád byla nějaká unavená - jako bych to ani nebyla já, zase jsem tuhle neměla ani zaplý pc celých 5 dnů (!!!!) a dokonce jsem minulý týden a možná i týden předtím chodila spát PŘED PŮLNOCÍ - někdy tak už v deset, jedenáct (!!!) - velice neobvyklé na mě! I Melissa se tomu strašně divila, že co se děje, že tu vůbec nevídá světlo někdy v jednu v noci když jde k miminům, jak to bývá zvykem:D. Taky jsem měla stresy, že mi klekne počítač, chytal jsem nějakého vira, a to tomu taky moc nepřidalo. Vypadala to docela blbě, tak jsem to už div neobrečela, protože představa, že jsem všechno ztratila - hlavně fotky a tak mě přiváděla k šílenství!!! Musím to ale zaklepat do dřeva, že jsem to já šikulka (ne)technická, nějak vyřešila sama a počítač zase snad funguje tak jak má a i se všema mýma složkama, uuuuf!!! *klepu do dreva*piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-11166741323972125382011-04-05T22:10:00.000-07:002011-04-05T22:10:19.927-07:00St Patrick´s day in Chi city<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/196683_1915842812605_1137998234_32338482_5972450_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" r6="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/196683_1915842812605_1137998234_32338482_5972450_n.jpg" width="320" /></a></div>V pátek 11. března jsem si tak seděla v obýváku na gauči a ňuňala se s mimčama, když mě přišla zpráva na fb, tak jsem si říkala, kdo mi to tak píše, a byla jsem docela překvapená, když jsem to otevřela a psala mi Vania. Vania je au-pair z Bolívie, která je v Chicagu, a na kterou jsem tenkrát vydyndala kontakt od Lisy. Už mi psala jednou koment na fb, že se něco bude dít v China town a jeslti nechci přijet....Jenomže to bylo hrozně narychlo a už jsme měli myslím v plánu něco jinýho, a navíc týden potom jsem měla jet do Chicaga s Ianem, tak jsem si řekla, že si radši počkám až mi ukáže kde co a jak, uvidím odkud jezdí vlak a tak, s tím, že se s Vaniou domluvím až někdy jindy. Na ten koment jsem pak ale nějak zapomněla reagovat, a prostě jsem myslela že jsem "na řadě", proto jsem byla překvapená, že mi napsala. <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/199835_10150438976865251_543310250_17600013_3386538_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" r6="true" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/199835_10150438976865251_543310250_17600013_3386538_n.jpg" width="320" /></a>Psala, že v sobotu je v Chicagu průvod na St Patrick´s day, který je teda až 17. března tuším, ale to byl čtvrtek, a lepší je to slavit o víkendu, že. Samozřejmě jsem měla Vánoce z toho, že bych se zase mohla kouknout do velkoměsta, potkat nový lidi a tak, tak jsem neváhala a napsala jí, že vyzjistím, kdy mi jedou vlaky a jeslti mě rodinka hodí na vlakáč a dám jí vědět. Podle předpokladu z toho měla radost i Melissa, která mi ráda slíbila, že mě na vlak samozřejmě hodí kdy budu chtít a večer pro mě zase přijede a že tam můžu zůstat do kdy chci, že se na čas nemám ohlížet, že pro mě přijede klidně i pozdě večer:o). Vypátrala jsem, že nejvhodnější vlak mi jede asi v 9:50 a v downtown bych tak byla těsně před polednem, tedy právě včas na průvod. Vanie to taky vyhovovalo, tak jsme se domluvili, že mě před dvanáctou vyzvedne na vlakovým nádraží v Chicagu. K mému štěstí (a tak trochu závisti), totiž bydlí asi pět minut od centra Chicaga a od Union Station, kam jsem měla přijet. </div>V sobotu ráno jsem tedy vstala v nekřesťanským osm hodin, šla sbalit foťák, pití a svých pár švestek, zkulturnit se a posnídat tu jejich zvláštní snídani, kterou jsem měla tenkrát v restauraci v Indianě - french toast politej syrupem a k tomu slaninu, ugh:D. A o půl desátý jsme vyrazili. Tentokrát už jsem byla chytrá a nepokoušela se machrovat (:D:D), takže jsem si prozíravě nabalila několik vrstev oblečení, vzala dva svetry, Melissa mi půjčila svoje kožené rukavice apod., abych nemrzla a nedrkotala zubama jak minule:D. <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/188993_10150438976375251_543310250_17600002_3489622_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" r6="true" src="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/188993_10150438976375251_543310250_17600002_3489622_n.jpg" width="320" /></a>Podotýkám, že na vlak se jede asi dvacet minut až půl hodiny, záleží na dopravě, a že my jsme vycházeli z domu asi za pět minut půl desáté. Vlak odjížděl v 9:50. A Ian zaparkoval auto takovým úžasným způsobem, že jsme nemohli kolem něho projet z garáže, bez toho abysme se o něj neotřeli. Takže Melissa musela jít seřvat Iana a jít domů pro klíče od druhýho auta a přeparkovat ho. Tím jsme se zdrželi a vyjížděli tak přesně o půl. Takže to nám dalo přesně dvacet minut na to, dostat se na vlakáč a jestli hádáte, že nám těch dvacet minut nestačilo, tak samozřejmě hádáte správně. Ve třičtvrtě jsme si to ještě svištěli dálnicí, i když Melissa se snažila jet svižnějším tempem, ale bohužel to nestačilo. Navíc zjistila, že vlastně neví, kde přesně ten vlakáč je, protože je zvyklá jenom na ten druhý, co je nám blíž a ze kterého v sobotu bohužel nic nejezdí. No nakonec jsme ani moc nemuseli bloudit a našli to, nějaký vlak už tam stál, tak jsem vyskočila z auta a upalovala k vlaku s tím, že si holt lístek koupím s malou přirážkou až ve vlaku. JENOMŽE, u vlaku nikdo nestál a kolem dokola ani noha, abych se zeptala, jeslti je to opravdu vlak do Chicaga - zmátlo mě totiž, že stál na druhé straně nástupiště, než ze které jsme jeli minule. Dvouvteřinové zaváhání jestli nastoupit či nenastoupit se tak vyřešilo samo, a to tím, že se vlak začal rozjíždět, a já stála ještě kus za ním. Tak jsem se holt vydala do čekárny koupit si lístek a zeptat se, jeslti mi vlak do Chicaga právě ujel. Samozřejmě že jo:D. Takže na další sem musela čekat přesně další hodinu. Mezitím jsem si mohla najít nápadníka lol. Černoch za okýnkem co mi prodával lístek na mě hned po mých třech větách vychrlil otázku, odkud jsem. Tak jsem řekla, že z Czech republic....a on vyzvídal jak se jmenuju, chtěl to po mě vyspelovat a dokonce si na to vzal papír a tužku, protože si nejdřív myslel, že se jmenuju stejně jako jeho sestra Ava, né Eva:D. Pak se ptal co tu dělám a kde tu bydlím, a jestli prý ho vezmu do Czechoslovakia (grrrrr), až tam pojedu a pak zašel ještě dál a zeptal se "so you looking for a men?" wtf??!!! Na to jsem mu jen udělala oči a smíchem jsem se rozloučila a radši zdrhala ven. Postavila jsem se před čekárnu, když on taky vyšel. Říkl mi, že ten vlak pojede z druhý koleje - takže z tý co jsme z ní odjížděli i minule, ha! Ale očividně jedou obě stejným směrem, když tamten vlak co mi pláchnul odjížděl z tý druhý. A připoměl mi, že mám ještě celou hodinu než mi pojede další a že můžu jít čekat do čekárny, jinak venku umrznu. No to mi bylo jasný, ale proč myslel, že jsem šla radši ven, že:D. Když ale odešel, tak jsem ho poslechla a šla zpátky do čekárny. Mezitím se tam nahrnuly lidí, takže až se vrátil, tak prodával lístky, a nemohl prudit aspoň:D. Ještě jsem psala Vanie, že se omlouvám, ale že tam budu o hodinu později. Sice asi zrovna dvakrát nadšená nebyla, ale psala že to nevadí a že až se budu blížit k městu, at jí dám jednoduše vědět, že to má z domu kousek. </div><br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/198495_1915844092637_1137998234_32338486_6083787_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" r6="true" src="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/198495_1915844092637_1137998234_32338486_6083787_n.jpg" width="240" /></a></div>Cesta uběhla rychle, a až jsem uviděla první mrakodrapy, psala jsem jí, že se už blížíme k Chicagu. Hned od vlaku mě zmátly, dva východy, minule jsem tomu nějak nevěnovala pozornost a jen se nechala vést, tak jsem byla trošku zmatená a nevěděla jsem kterým jít. Samozřejmě jsem si vybrala ten nesprávnej, kterej mě místo na vlakáč vyvedl rovnou někam do ulice, ehm. U vchodu stál nějakej prudič/bezďák či cosi, který něco na lidi hutořil a něco po mě chtěl, tak jsem předstírala že neslyším, a protože jsem se kolem něj nechtěla vracet, tak jsem se rozhodla že to obejdu k tomu druhýmu vchodu zvenku. Nějak jsem se ale přepočítala a ta budova byla mnohem větší, vedlo to přes celý blok. Podle mých propočtů jsem za rohem čekala vchod na vlakáč, ale ouha, vypadalo to na nějakou úplně jinou budovu:D, tak jsem se radši nakonec vrátila k tomu nesprávnýmu vchodu a pěkně si to obešla zpátky ke kolejím a odtud k tomu správnýmu vchodu. Nejdřív jsem si musela odskočit na ladies, mají tam stejný wc jako na letišti s těma měnícíma se prkýnkama:D:D:D, a pak už jsem upalovala najít Mc Donald, kde jsme se s Vaniou měli sejít. Jak sem vyšla na tu ulici, tak všude už bylo vidět hulákající skupinky "zelených" lidí. <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/199119_1915845772679_1137998234_32338493_6175899_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" r6="true" src="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/199119_1915845772679_1137998234_32338493_6175899_n.jpg" width="320" /></a>Jen tak pro vysvětlení, kdo by náhodou nevěděl co je to St. Patricks day - je to svátek Irska a Irské kultury a jeho oslavy jsou oblíené nejenom v Irsku, jak lze vidět. I když v Anglii se to tak moc neprožívá, vlastně si nepamatuju, že by se to tam někdy nějak slavilo, možná jen ve větších městech, i když v obchodech možná něco bylo vždycky. Tady se taky totiž už několik týdnů před tím objevovali různé propriety na St Patricks day v obchodech, zelený trika s nápisema St Patricks day, různé přivěšky a sarapatičky a podobně. Poznávacím znamením je totiž čtyřlístek a zelená barva, což je barva Irska a Sv Patrika, jí se "zelené" jídlo, my měli k večeři "cabbage", a odpoledne nám Melissa dovezla zelenej"mint shake" z Mc Donalda:D. Až teda "mint" příchutě moc nemusím, ať už je to čoko nebo zmrzlina či cokoliv (kromě čaje teda), tak tohle bylo docela dobrý:D. Chicago je hodně známí tím, že se tam dokonce i řeka barví nazeleno (!!!) - nějak přírodně, z extraktů zelený zeleniny a tak:D. Dřív tam prý ta voda tekla zelená třeba týden, no ale za posledních pár let to z finančních důvodů změnili a voda tam teče zeleně jen ten den pár hodin. No a oslavuje se to těma průvodama, hudbou, no a především pitím alkoholu že. Takže ve skrytým překladu čtěte "svátek ožralství", pač v pozdějších hodinách se ve městě našlo asi doooost ožralců lol. </div><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/199399_1915850132788_1137998234_32338506_3117156_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" r6="true" src="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/199399_1915850132788_1137998234_32338506_3117156_n.jpg" width="320" /></a>Ale zpátky do Chicaga. Výše zmíněné místo našeho srazu u Mekáče jsem našla cupydup, no ale pro změnu Vania nikde:D. Lustrovala jsem každou jihoamericky vypadající holku, na střídačku s očima připlepenýma na mobilu, nikdo ale nevypadal jako Vania a nová sms taktéž nepřicházela. Po půl hodině už jsem si myslela, že se na mě snad vykašlala nebo zapomněla, už jsem si skoro plánovala jak holt udělám nějakou prohlídku města sama samotinká. Po půl hodině mi teda přišla konečně přišla sms, tak jsem si oddychla, psala že už tam skoro je, že se jindy pětiminutová cesta metrem trošku protáhla díky tomu jak tam bylo tolik lidí všude. Aspoň jsme si byli kvit v čekání, když ona na mě musela čekat kvůli tomu jak jsem nestihla ten vlak. </div><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/189281_1915850612800_1137998234_32338507_7327722_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" r6="true" src="http://a1.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/189281_1915850612800_1137998234_32338507_7327722_n.jpg" width="320" /></a>Hned jsem ji poznala na dálku, vypadala sympaticky a prostě jak když vypadne z jihoamerický telenovely:D, tak jsme se seznámily a obejmuly a až potom jsem si všimla, že je s ní vlastně ještě jedna holka, která mi byla představena jako Marina. Hned podle accentu jsem si říkala, že by snad mohla být z Evropy, a když jsem se zeptala, tak mi to jen potvrdila - byla to francouzska, i když teda spíš bych hádala němka nebo tak něco, protože francouzskej přízvuk moc neměla. Úplně jsem se zaradovala, že taky konečně někdo "od nás", za dobu co jsem tady jsem totiž ještě nikoho z Evropy nepotkala:D. Tý francouzce bylo 25 a byla dva roky jako aupair v Bostonu, a teď už půl roku pracuje v Chicagu. Co ale dělá jsem se nějak nedozvěděla, na začátku totiž naše konverzace tak trochu připomínala spíš nějakou anketu typu "odkud jsi, kolik ti je, co tady děláš, o kolik děcek se staráš, apod.":D, takže jsem nechtěla zase až tak moc vyzvídat, a pak už na to řeč nedošla, i když by mě to strašně moc zajímalo a ještě víc by mě zajímalo jak se jí podařilo získat pracovní vízum (pokud ho má a není tu načerno:D)! </div><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/188549_1915851492822_1137998234_32338510_3419944_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" r6="true" src="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/188549_1915851492822_1137998234_32338510_3419944_n.jpg" width="320" /></a>Když jsme vyšli z vlakáče mezi mrakodrapovou džungli, tak už mě to sice až tak nepřekvapilo a nebyla jsem jako Alenka v říši Divů jako poprvý, to ale nic neměnilo na tom, abych se nerozhlížela na všechny světové strany a nepřipadala si jak na jiném světě najednou. Mezi těma megadlouhými ulicemi jsem slepě následovala holky, a byla jsem docela ráda, že mám zase průvodkyně a že si mě tak pěkně vyzvedli a nemusím se nikam dopravovat sama, i když to je to co bych asi potřebovala. Jakmile totiž mě to nedonutí začít dávat pozor a muset se spolehnout jen sama na sebe a svůj (ne)orientační smysl, nikdy se tam asi nenaučím vyznat se. I když vyznat se v takovém městě mi zatím přijde jako hodně velká utopie. I když poprvé v Londýně mi to taky přišlo nemožný, a pak jsem byla donucena jet tam sama a pak už jsem tam byla (skoro) jako doma:D. Tak snad to budu mít taky tak! No a Vania se stará jen o jednoho čtyřletýho kluka, takže to má velkou pohodu:D. I když byla už taky v re-matchi a tohle je její druhá rodina - první půlrok strávila v SF a říkala, že jí to město po příjezdu sem hrozně chybělo. Přijde mi hrozně vtipný, když se mě někdo ptá, o kolik dětí se starám a já řeknu že o trojčata a navíc mimina:D. Všichni si buď myslí, že špatně slyší a chtějí to po mě zopakovat, nebo jen čučí s otevřenou pusou a říkají že jsem blázen a jak se to může zvládnout:D. </div><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/188305_1915857532973_1137998234_32338528_2281463_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" r6="true" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/188305_1915857532973_1137998234_32338528_2281463_n.jpg" width="320" /></a>Takže jsme si udělaly procházku ulicemi chvíli, behěm cesty občas potkávaly skupinky "zelených", i když v těch né moc frenventovaných ulicích to vždycky vypadá docela mrtvě. Já jsem doma bohužel nic zelenýho nenašla, teda měla jsem zelený kalhoty, ale jsou takový tmavý, takže to ani moc nejde poznat a jedinou věc, kterou mám ještě zelenou je takovej svetr, ale dost slabej, takže ten sem zamítla, protože byl stejně lezl pod kabátem jen kousíček a hlavně bych v něm umrzla. Holky byli vybavené, měli každá zelené boa (který jsem neodolala a aspon si půčila na fotku:D), a zelené korále, aspon ty mi Vania pak věnovala:D, a dokonce i zelené brýle ve tvaru čtyřlístku pro srandu:D...Po asi půl hodině chůze nás to konečně vyplivlo na trošku otevřeněším prostranství obklopeném mrakodrapy - ani mi nikdo nemusel říkat kde to jsme, pač při pohledu na obrovskou kovovou věc ve tvaru fazole mi bylo jasný, že jsme před známou "The Bean" v Millenium parku!!! Jupíííííííííííííííí!!! Nevím proč, ale fazoli jsem chtěla strašně vidět - asi proto, že to byla taková jediná věc, kterou jsem věděla, že se v Chicagu nachází a o které se psalo všude, kde jsem o Chicagu něco hledala. A taky proto, že je to prostě cool, jak jsou všude kolem ty mrakodrapy a v tý "fazoli" se to tak pěkně odráží:D. Protože ten průvod byl jenom kousíček od toho Millenium parku, u tý fazole se srocovalo nevíc lidí a bylo to tam fakt přelidněný k prasknutí. Všude lidi v zeleným. Jindy to tam prej přitom bývá prázdný většinou, a teď se tam nedalo ani hnout! Tak jsme tam chvíli postávali, udělali pár fotek u fazole a kolem, požádali někoho ať nás vyfotí dohromady, no a po chvilce okounění jsme se přesunuli dál Millenium Parkem až do části kde se konal ten průvod. Jelikož jsme přišli trošku později tím jak jsme na sebe čekali, tka už jsme asi propásli to nejlepší, i přes to jsme ale něco málo viděli. Bylo tam fakt dost lidí, a pár "povozů", skupin hudebníků, nějakých mažoretek a tak ještě projelo a prošlo. Mě baví i jen tak stát a koukat se kolem, pozorovat lidi a tak, takže jsem se fakt nenudila:D. Udělali jsme pár fotek, opět se nechali vyfotit , tentokrát s nějakejma "irsky" oblečnýma chlapama, i když vypadaly jak Skoti (nebo to snad byli??!:D:D:D), a až průvod opadl a dlouho nic nejelo, rozhodly jsme se pokračovat dál - tedy, jít na oběd, protože už se blížila třetí hodina a my od rána nejedli, tak jsme už docela umírali hlady. No a jak jsme se tak proplítali ulicí směrem od toho průvodu.....tak najednou za sebou slyším "ty vole, podívej se na ty kretény, co to tam jako dělají. No čum na ty kretény!" - "Ježíší, no co to je za debila!" </div>No v prvním okamžiku jsem si myslela že mám asi nějaký slyšiny, protože jako cože??! Zčistaasna čeština uprostřed Chicaga? No ale hned ve druhý vteřině mi bylo jasný, že halucinace fakt nemám, protože čechy přece poznáte už na dálku tím, že si buďto na něco stěžují, nadávají, říkají slova jako "kreténi, debilové, ty vole" apod. případně nabízejí řízky:D. Fakt ale, kdekoliv jsem někde potkala čechy, slyšela jsem od nich tohle:D. Přece jenom ale potkat "svůj národ" tak daleko od naší matičky země je trochu něco jinýho než potkat je jen v UK....tak jsem z toho byla v první chvíli úplně "excited" a chtěla jsem vyhrknout, "jéééé čeština" a hlásit se k nim, potom co jsem se ale otočila a slyšela od nich jen samé negativa (ani nevím na co jako nadávali), a ty zakaboněný zamračený pohledy, odradilo mě to, tak jsem se zase zklidnila, splaskla jako píchlej balén a rozmyslela jsem si to. Jen jsem se na ně pro jistotu párkrát otočila:D. Divím se, že jsem nějakýho "kreténa" po tom čumění se na ně neschytla taky:D. <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/196531_1915871893332_1137998234_32338577_5330691_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" r6="true" src="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/196531_1915871893332_1137998234_32338577_5330691_n.jpg" width="320" /></a>Nejdřív jsme chtěli jít do nějaký mexický restaurace hned v centru...no ale asi právě proto že to bylo v centru, tak to bylo narvaný k prasknutí a byla tam šílená fronta, tak jsme se zase pěkně hned otočili směrem ven. Holky potom rozhodly, že si zajdeme na Tacos, podle nich nejlepší co kdy můžou být. Mezitim Vanie psala ještě její bolivijská kamarádka, tak se nakonec dohodly, že dorazí rovnou tam. Tam restaurace či co to bylo, byla v úplně jiné časti Chicaga, ale ve které, to vám teď fakt bohužel neřeknu:D. Každopádně jsme museli na to jejich "L" nadzemní metro:D. Nevím jeslti to byl jen můj první dojem, ale přijde mi, že ty zastávky metra jsou na míň místech a hůř by se tomu, kdo to tam nezná hledaly, než třeba v Londýně...nevím, třeba to byl jen první dojem. Samozřejmě mi nešel koupit lístek, nevím jeslti byl ten automat nějakej vadnej, ale prostě tu bankovku mi nechtěl sežrat, nebo jeslti jsem to neuměla:D. Vania ale měla průkazku na metru a prej na to můžou jet až dva lidi, tak jsem se svezla s ní....úplně jsem se bála, že mě ty turnikety pak nepustí. Ty trasy tam jsou taky rozdělený podle barev, jak třeba v Londýně...akorat se tak neproplítají a jsou na menším úseku, né třeba přes skoro celý město. Čekání nám zpříjemňoval nějaký hudebník hrající na kytaru a taky tam nebyly takový davy lidí....jen parta rozjívených teenagerů díky St Patricks day, ale to bylo všechno...v metru už to pak bylo horší, ale taky si myslím, že to bylo hlavně kvůli tomu co bylo za den, protože všichni byli v zeleným a většina osazenstva byla mladý lidi/teenageri v zeleným. Vezly jsme se docela hodnou chvilku, z toho jsem usoudila, že to bylo asi pěkný kousek od centra. Ta čtvrť se zdála taková "chudší" a prostě člověk by neřekl, že je v takovém velkoměstě....po mradokadrapech ani památky, a spíš tam byli docela normálně/nízce vypadající řadovky/domy....no fakt to tam vypadalo úplně jinak než v centru.......hned kousek od zastávky byla ta restaurace. No restaurace, byl to spíš bar s restaurací??! Byla to velká místnost, kolem které byl upřostřed bar, který byl dokola celé té místnosti, takže tam bylo docela dost míst....a pak ještě stoly teda. Taky tam bylo docela narváno - je divný, jak je tady normální čekat do restaurace frontu...oni si napíší vaše jméno, řeknou vám jak dlouho to asi bude trvat a vezmou si případně vaše telefonní číslo s tím, že až stůl bude ready, dají vám vědět. My jsme šli teda prozatím čekat k tomu baru - i když tam jsme taky horkotěžko mohly najít místo, nakonec jsme ale ukořistili dokonce i dvě barové židle, tak jsme se tam na kousíček nasáčkovaly. Protože to byl bar a tudíž tam byl i alkohol - chtěli po nás ID, i když to tady asi chtějí všude...naštěstí u sebe nosím pořád český řidíčák a občanku, takže jim to stačilo a pustili mě. Daly jsme si pivo - moje první americký:D, a objednaly nachos dohromady s guacamoli (teď nevím jeslti jsem to napsala správněj), ale každopádně jsme to dělaly i doma jednou, dip z avokáda to je a je to strašně dobrýýýý. Miluju avokádo:D. Na stůl jsme čekaly asi půl hodiny, ale tak když už jsme seděli a měli co pít/jíst tak nám to ani moc nevadilo. Mezitím ještě dorazila ta jejich kamarádka i se svým americkým bf. Taky už je tam jako ap druhým rokem. No a za chvilku už nás odvedli ke stolu....Jinak jsem zapomnela dodat, že to tam vypadalo fakt hezky a prostě takový cool....Vania říkala, že tam chodí třeba hippies a tak (jeslti jsem jí v tom hluku dobře pobrala teda - navíc teda jde jí rozumět víc než tý holce z Jižní Afriky, ale prostě...ještě jsem nikdy neviděla španělsky mluvícího obyvatele mluvit NORMÁLNÍ rychlostí. Střílíto jak z kulometu + ten španělský přízvuk = že člověk musí mít dooost nastřežený uši:D). Nevím jeslti tam byli hippies - to se mi nezdálo, každopádně tam fakt byli takový dobře vypadající a oblečený lidi - zkrátka bylo se na co dívat, ráda pozoruju lidi:D. Tady jsem totiž moc třeba hezky oblečenejch lidí a tak neviděla, američani na sebe vážně dokážou natáhnout jen tepláky nebo vyjít ven třeba i v pyžamu - teda né že by tak chodil každej, to zase né, každopádně potkat tak oblečený lidi není ani žádná vyjímka....Líbí se mi, že tady tak nějak automaticky donesou i džbán vody na pití, tak by to měli dělat v každý správný restauraci:o). Objednali jsme si teda Tacos - dala jsem si dvě s tím, že budou vypadat tak jaký jsme jedli doma, ale oni byli nějaký prťavoučký..asi jednou tak menší. No nevadí. Už nevím jaký jsem si dala, bylo to na doporučení Vanie a fakt z tý nabídky byli asi nejlepší...jen vím že tam bylo "beef":D. Tak jsme chvíli poseděli, ta číšnice z nás asi byla dost na větvi, protože nejdřív ta Marina neviděla pití, který jí postavila za ten džbán s vodou , který ho tak překrejval...tak ji sprdla, že jí to nedonesli a oni jí to donesly:D. A pak tomu klukovi taky nedonesly rybí Tacos který si objednal...ale on teda měl různý druhy, tak mu nejdřív donesly ty s normálním masem....a když si stěžoval, tak mu řekli, že ty rybí trvají dýl a že se na ně čeká dýl, tak proto. Bylo to dobrý, ale zase žádnej zázrak jsem v tom neviděla - ale oni taky říkali, že jindy to bývá lepší - možná to odflákli tím jak tam měli plno. Když nám donesli účet, tak tam napsali jen ty Tacos a vůbec tam nezapočítali to pivo a nachos co jsme si objednávali u baru:D. Takže jsme tam každej hodili víc peněz a pak když jsme to počítali, tak tam bylo o pět dolarů víc než říkala účtenka, tak jsme si každe vzali dolar zpátky a to u co jsme si objednávali u baru jsme vůbec neplatili. Good deal!</div>S tou holkou a tím klukem jsme se pak po restauraci zase rozloučili. My jsme šli jen změnit lokál - najít další bar....no, prošly jsme asi dva, všude to bylo narvaný k prasknutí, a všude už bylo plno ožralých, i když byly asi čtyři hodiny odpoledne teprve, a navíc tam byla strašně hlasitá hudba, kde nebylo slyšet vlastního slova. Fakt miluju když vás prudí ožralci! Nakonec jsme přece jenom našly jeden, kde jsme zakotvili. Nebyla tam hlava na hlavě a slyšeli jsme se. Dali jsme si mojito - kokosový, yummy yummyyyyyyyyyyyyyyy. Dobroučký to bylo. Marina si dala ještě nějakej dezert čokoládovej se zrmzlinou...bylo to v takový prosklený misce a bylo to docela velký a rovnou jí k tomu donesly čtyři lžičky, takže jsme si to nakonec daly dohromady, taky to bylo moc dobrý. Chvilku jsme poseděly a pak už jsme museli jít zpátky na metro, abych stihla vlak kterej mi jel někdy kolem půl sedmý tuším. Vania mě ještě chtěla dovést k Chicago river - abych viděla, že je fakt zelená, a navíc je u toho fakt dobrej výhled na mrakodrapy a tak....už jsme tudy projížděli jak jsem tam byla s Ianem, ale bylo to jen v taxíku myslím. Takže jsme se chvilku kochali výhledem, už se stmívalo, takže to bylo všechno osvětlený, no nestíhala jsem fotit, i když už byla skoro tma pak, tak ty fotky nejsou žádnej zázrak, no ale na tu bídu to jde:D. A kdyby nezačínala bejt taková zima a nebála bych se, že mi ujede vlak, tak se kochám asi dodnes. I ty ulice tam byli takový busy, jezdilo dost aut, žlutý taxíky a tak, tak to fakt vypadalo tak jak to známe z filmu:D. Ehm, možná se koukám na moc amerických filmů, no:D:D:D. K vlakáči to bylo ještě kousek, tak jsme se svezli chvilku i místním městským autobusem. Zase jsem se svezla s Vaniou na tu její průkazku, takže vlastně ani nevím, kolik místní metro/busy stojí:D. No a pak už jsme dojely zase k Union Station, odkud už jsem to měla tak tak na vlak....přijeli jsme úplně těsně. Myslela jsem, že se rozloučíme před vchodem k nádru, ale holky šly se mnou až dovnitř a dokonce mě pomohly najít a dovedly až ke koleji odkud mě odjížděl vlak. Nakonec jsem byla ráda, pač sama bych to tam hledala mnohem mnohem dýl a asi by mě to frnklo před nosem, protože vlak už tam stál a pár minut potom, co jsem horko těžko našla volné místo, se rozjel. Ten vlakáč fakt není zrovna maličkej a přišlo mi to tam takový zmatečný, než se vůbec došlo k těm kolejím. Nějaká paní, starší se dvěma synama, neměla jízdenku a průvodčímu se to fakt moc nelíbilo a pěkně ji sprdnul - ale nechápu proč, protože někteří lidi si to kupovali taky až tam. Je to sice s menší přirážkou asi, ale dá se to...tak nevím, možná proto že to neřekla rovnou, nebo si to odmítla koupit, to jsem neslyšela...Jinak se tu dá koupit "víkendová jízdenka" a stála mě celých 8 (nebo 7dokonce:-O?!) dolarů, takže obě cesty....docela jsem koukala, protože jsem čekala nejmíň o deset dolarů víc - podle toho, kolik vlaky stojí v UK. Tahle jízda trvá hodinu a půl a v UK mě sotva dvacetiminutová jízda stála 8liber, nehledě na to, že kurz libry je mnohem větší, že....<br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/185933_1915876613450_1137998234_32338588_5620984_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" r6="true" src="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/185933_1915876613450_1137998234_32338588_5620984_n.jpg" width="239" /></a><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/185613_1915873093362_1137998234_32338580_4921113_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" r6="true" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/185613_1915873093362_1137998234_32338580_4921113_n.jpg" width="320" /></a>No a pak to prosím přišlo - závěr svého výletu bych mohla napsat pod podnápis "Jak jsem zase jednou byla "retarded" ":D (možná bych si na takový články mohla založit speciální rubriku:D). Ono to teda nebylo nic zase až tak hroznýho, a v první chvíli jsem asi trošku dělala z komára velblouda, ale nejdřív jsem se chtěla vážně jít oběsit:D:D!Seděla jsem si tak ve vláčku plná nových dojmů a euforie z výletu, hlasitě poslouchala iPoda, projížděla FB na mobilu a zoufale se nesnažila smát nahlas nad dloooooooooouhou zprávou od kamarádky. V překladu to znamenalo, že jsem absolutně nedávala pozor co se dělo kolem mě, a hlavně díky tomu iPodovi jsem neslyšela ani hlášení ve vlaku, což se mi stalo osudným....jen jsem občas koukla na hodiny s tím, jeslit se už blíží doba, kdy by vlak měl dorazit do mé konečné, ale nic víc mě nevzrušovalo. Věděla jsem, že moje zastávka se měla jmenovat Elgin a hlavně že měla být konečná, proto jsem byla tak v klidu s tím, kde mám nebo nemám vystoupit. Hodiny už ukazovali asi za deset minut osm - my tam měli být přesně v celou a v tom okamžiku zrovna vlak začal zastavovat. Všimla jsem si, že vagón se najednou začal vyprazdňovat, tak jsem se snažila zjistit kde to jsme, div jsem si hlavu čuměním z okýnka nevykroutila...a koukám, koukám a u zastávky stálo zřetelné National Street - Elgin. Takže následovala panika, jestli je to moje zastávka nebo ne, nebyla jsem si totiž najednou jistá, jeslti tam mělo být i to National Street nebo ne. Zdálo se mi to trošku divné, a minule jsem tomu nevěnovala pozornost, protože jsem prostě začla vystupovat až Ian zavelel ze vystupovat budeme, že. Venku byla tma, takže tam jsem toho taky moc nevykoukala..tak jsem se zvedla a nejistě mířila k východu, když v tom jsem uviděla nějakýho kluka s holkou jakožto poslední opozdilce vystupující z vlaku. Tak jsem k nim přiklusala a zeptala se, jestli je to poslední zastávka. A on mi odpoveděl, yes, I believe so! BELIEVE so!!! Nééé, yes it is the last stop!! A já mu samozřemě slepě důvěřovala a vyhupsala jsem schůdky dolů z vlaku hned za nima. V momentě kdy jsem se svým ladným sloním skokem dotkla nohou země, jsem si uvědomila, že mi to tam VŮBEC ale VŮŮŮŮBEC není nijak povědomé, a v momentě, kdy jsem si začla říkat "proč sakra nahoře v druhým patře pořád sedí lidi, když tohle má být POSLEDNÍ ZASTÁVKA", se moje nejistota prohloubila a bylo mi stoprocentně jasné, že tohle teda POSLEDNÍ ZASTÁVKA nebyla. Bohužel v tom stejným momentě se vlak začal rozjíždět, že, takže nahupkat do něj zpátky už bylo moc pozdě. Následovala panika, že jsem asi (asi určitě) někde jinde, než tam kde mám být, tak jsem zmateně začla dolovat iPhona z kabelky, a hledat jízdní řád, který jsem si tam stáhla. Následně jsem se samozřejmě mohla ujistit, že jsem vystoupila špatně, a že moje zastávka se jmenovala jenom Elgin:D:D. Následoval menší infarkt a panika, že nemám nejmenší ponětí kde jsem. Fakt dobrej pocit to byl:D! Až jsem se trošku uklidnila, selský rozum mi napověděl, že když v tom názvu tý zastávky byl název toho města už, tak že snad nebudeme alespoň daleko, tak sem se trochu uklidnila, a přišlo by mi to i vtipný, kdybych si nepřipadala jako idiot (překvapivě), a že prostě nějakej takovej trapas se vždycky může stát jenom mě. Bylo mi jasný, že Melissa na mě už čeká a pravděpodobně mě vyhlíží někde na mojí zastávce ELGIN, tak že musím jednat, abych si neříkala kde jsem....přesto mě trvalo asi další tři minuty, než jsem se jí odhodlala zavolat. Telefon vzala okamžitě, a já na ní hned po jejím "hello", vyhrkla: "Heeey, u gonna kill me!!!" Následovalo takové opatrné "whyyy???" , protože asi chudák nevěděla co má po takovém výlevu čekat, tak jsem jí zajikavě začla líčit, že jsem debilka, ale že jsem na blbý zastávce a nemám tušení kde a že jako sorry. V telefonu jsem ale místo nasranosti slyšela spíš špatně zadržovanej smích, no tak to už jsem se chtěla smát taky:D. Ještěže to brala s humorem, a ještě mě tak konějšivě uklidňovala, že je to dobry, a že se nic neděje a "don´t worry, we´ll figure it out". Tak jsem jí řekla, kdeže to jsem, ještě mě uklidňovala a dávala mi instrukce, ať jsem tam kde jsem a držím se co nejvíc lidí a nechodím nikam bokem, nebo dovnitř, kdyby tam byly nějací divní lidi asi a tak, a že se pokusí co nejdřív zjistit, kde jsem a jak je to daleko, a přijede mě zachránit:D. Sotva za minutu už mi volala, že od tý původná zastávky je to vzdálený jen asi jednu míly, a že tam hnedka je, a ať jsem v klidu:D.Uuuuf, docela se mi ulevilo, že to byl jen takovej kousíček, nejvíc jsem se bála, že si bude muset kvůli mě hodně zajíždět. Za pár minut už jsem viděla auto, které vypadalo jako to "naše", v tý tmě jsem si ale nebyla jistá, protože to bylo přes koleje na druhý straně, tak jsem čučela jak husa do flašky, a pak jsem viděla, jak někdo mává rukou z okýnka, takže jsem byla zachráněna. Zrovna jsem smrkala, a asi si myslela že kvůli tomu bulím lol, tak opatrně na mě mluvila a prohlížela :D. Ale to zase nééé, mě to taky přišlo vtipný, to jen v tom momentě jak jsem si připadala "retarted" a ten pocit že netuším kde jsem, jsem možná div neměla na krajíčku:D. Ale jako, let´s blame that guy, co mi blbě poradil, teda, taky že jsem to na něj svedla, že:D!!!! Takže pro příště si to aspoň budu pamatovat, a navíc už asi budu opatrnější s posloucháním hlasité hudby:D. </div>piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-86820133435513057062011-03-30T09:58:00.000-07:002011-03-30T09:58:22.830-07:00Křtiny<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/190214_1756482125771_1650519158_1643661_3279292_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" r6="true" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/190214_1756482125771_1650519158_1643661_3279292_n.jpg" width="320" /></a></div>Jak už jsem zmínila v předešlém příspěvku, v neděli 6. března jsme tu měli křtiny. Přípravy začínaly postupně už někdy začátkem týdne a asi každý den mě Melissa informovala kolik lidí jí odpovídá na pozvánky a kolik hostů tu asi budeme mít. Oni to zase až tak nějak neprožívají, myslím jako křtiny jako takové. Do kostela nechodí a mimča už pokřtily jednou o Vánocích když byli u Melissiných rodičů, byla tam jenom rodina a bylo to jen na rychlo, žádný štráky s tím. Udělaly to vyloženě kvůli těm rodičům, "to make them happy". No a teď to vlastně dělaly spíš kvůli Ianově rodině, protože ti chodí do jinýho kostela. S každým dnem však odpovědí kdo dorazí přibývalo, a to už mi bylo oznamováno s hrůzou, protože ve finále to vycházelo na téměř 60 (!!!) lidí. Tak nějak jsem si to fakt nedokázala představit, že by sem mělo dorazit šededát lidí, protože oslava po křtinách měla být u nás doma a ten dům rozhodně není velký!!! Takže jsem z toho též měla docela hrůzu:o). <br />
<br />
<br />
Nakonec se zase jako tradičně dělalo všechno na poslední chvíli (fakt se do téhle rodiny hodím se vším všudy asi, prokrastinace, to je moje!:D:D). Skoro čtrnáct dní si Melissa plánovala jak si tu poklidí, sama ušije klukům outfity na křtiny atd. No a samozřejmě nic nestíhala. Šít začla až někdy začátkem týdne, nejdřív se chvástala tím, že za každý večer udělá jeden obleček. Houby s octem, bylo to komplikovanější než si myslela, takže ještě v pátek pozdě večer se tu párala s jedním oblečkem a ten druhý nakonec musela v sobotu koupit:o). Chloe měla takové ty dlouhé šaty, a pak na party jsme je převklikly do těch oblečků co jsme jim koupili týden předtím. Úklid se též nějak nestíhal, asi ve čtvrtek mě opravdu převelice pobavila věta "I think you´ll see one of my best cleanings - I will just throw everything in the closet":D! Tak dramatické to však nakonec nebylo, protože během víkendu nastoupila "pomahací četa". Ian měl v pátek volno, takže tu tak pobíhal kolem baráku, pak jel na oběd se svojí mámou, a když asi kolem třetí dorazil, přivedl s sebou svého bráchu a Christophera. Takže mě čekalo zase další seznamování s novým členem rodiny, kterého asi zase jen tak brzo neuvidím. S Mattem se totiž asi moc často nesetkávají, ani za tou matkou moc nejezdí a zkrátka a dobře, co jsem tak pochopila, tak ty vztahy tam asi nejsou nejlepší. Melissa několikrát prohodila, že Matt je trošku zvláštní, a když se mě pak v pondělí po jeho odjezdu ptala, co si o něm myslím, tak jsem jí musela dát za pravdu. Teda nevím jak moc je "weird", tak dlouho abych mohla hodnotit jsem ho zase neviděla, každopádně jsem si naprosto jistá, že strávit tu pár dnů navíc, nebo nedejbože, kdyby takový byl Ian, tak mě asi brzo poleze na nervy!! Jeho druh humoru byl přesně takový, co mě lehce vytáčí a navíc měl na mě pořád nějaké komenty, několikrát za víkend podotknul něco v tom smyslu, že to je hrozný, že mě vždycky vidí jen s miminem v náručí, pak zase rešil že "takhle oblečená mi někoho připomínáš z jakýhosi filmu", a taky se na mě snažil mluvit směsicí pár ruských a německých slovíček asi s domněním, že něco z toho bude můj jazyk, nebo se mu to aspoň podobat:D:D. Nehledě na to, že v neděli večer pak začínal můj oblíbenej seriál "Army wives" a byla jsem natěšená, že se konečně budu moct dívat na premiéru nový řady pěkně v pohodlíčku před tv a nebudu muset čekat než se to někdo uráčí dát milostivě na net, abych to mohla stahovat a teprve pak koukat. A Matt, jelikož je sám v army, tak si to neodpouštěl komentovat a říkat, že TAKHLE to teda nefunguje a co se mi na tom líbí a že jeho manželka to taky miluje a on nechápe proč. Jesus! No, fakt mě lehce prudil:o), byla jsem pak ráda, když se se mnou přišel osobně večer rozloučit s tím, že bude odjíždět v pondělí ráno a tak se tedy už neuvidíme...<br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/189769_1756487245899_1650519158_1643678_1099979_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" r6="true" src="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/189769_1756487245899_1650519158_1643678_1099979_n.jpg" width="320" /></a>No, ale zpátky ke křtinám. Večer v pátek, zrovna když jsme si dávaly do nosu večeři, pak ještě dorazily Kim, Mike a tentokrát s sebou měli i jejich děti - 12letý Gabe, který je syn Kim, a 14letá Piper, která je dcera Mika. Ta její matka se o ni asi moc nezajímá, vídá ji jen o víkendech, a prej jí třeba jednou ani nedala nic k narozenínám a tak. Takže bydlí s Kim a Mikem. A musím říct, že je to teda typický teenager:o). Všichni se hned nahrnuly do kuchyndě, dovyžraly nám zbytek večeře, a pak se to začlo už trochu chystat na neděli, trochu vyklízet sklep, aby se tam taky mohly vpustit lidi, protože jinak bysme se tu neměli šanci vejít. Nejdřív jsem tomu nějak moc nevěřila teda, podle toho, jak to tam v tom sklepě vypadalo:o). Ale nakonec se to všechno kupodivu překvapivě zmáklo! Melissa se nervovala při šití "křticího" oblečku, a pak jsme jen tak seděly u tv a šly jsme spát docela pozdě, někdy kolem půlnoci. </div><br />
V sobotu jsem měla nařízenej budík už tak na devátou - den předtím, ještě než dorazily všechny návštěvy se mi Melissa totiž ptala, jeslti budu chtít přijít na snídani nebo mě nechají spát. Moc dobře totiž ví, že si o víkendech ráda přispím, když můžu, a oni měli v plánu snídat docela brzo. Teda dřív než někdy v jedenáct, že:o). Tak jsem říkala, že záleží jak moc brzo to bude. Tak mi řekla že v devět, a pak se Iana ptala že jako jeslti půl desáty by bylo ok, tak prej že jo. Tak abych o nic nepřišla, tak jsem řekla, že jako to není zase až tak brzo, abych nemohla vstát, že. Tak sem si nařídila budík na tu devátou, ještě chvíli ležela, a když nikdo do půl desáty na mě neklepal, tak jsem myslela že na mě zapomněly a šla jsem se zkulturnit teda sama. Dolů jsem přišla v deset, a Melissa mi hned říkala, že jsem o nic nepřišla, že snídaně totiž ještě není hotová. Tak jsem si dala kafe, kecla si za nima do obýváku a pak jsem šla skypovat s mamkou chvilku - no a hádejte co, že je snídaně hotová na mě volaly až ve čtvrt na dvanáct. To jsem krásně mohla chrupkat teda:o)!<br />
<br />
Jelikož Mike má něco s rukou (je to na dlouho, ale ve stručnosti - kousla ho kočka, když se praly a on je chtěl od sebe odtrhnout!!!, a měl od toho něco s rukou, byl na kapačkách a tak, no mazec), takže by moc velkou pomocí nebyl, takže mě a Piper vzal na nákupy. Ano, už zase. Mám pocit, že tu nakupuju nějak moc často. Častěji než v UK:o). Původně chtěla jet i Kim, ale Melissa si plánovala jak jí tu bude pomáhat a bude hlídat mimča, takže jí to "zatrhla":D. Tak jsme vyrazili jen my! No, vyjely jsme někdy kolem jedné a přijeli domů asi v sedm - měly jsme dost. Už jsem viděla, jak se mnou taťka lítá šest hodin po nákupech a co víc, bez řečí mi to všechno platí jedna báseň. Což Mike teda dělal, Piper si z každého obchodu odnášela aspoň jednu tašku, a tatínek platil bez mrknutí oka, popřípadě jen radil, která kabelka je hezčí, apod. Ke konci nákupů jsme teda zase museli přežít my jeden obchod, do kterého chtěl jít Mike. Byl to megavelký obchod, pro myslivce a tak - měli tam všechno od ruzných věcí na lov, hony a ták, dalekohledy, maskovací oblečení, ruzné náčiní na zahradu, hony a taaak. Bylo to skoro jak nákupní středisko, až na to, že to byl jen jeden obchod a jedna značka. Uprostřed toho nákupního střediska byla udělaná jakože skála a na tom se "pásla" vycpaná zvěř, od kamzíků po medvědy, lišky, veverky, jeleny a nevím co ještě. A pod tím to bylo udělaný jakože jeskyně a tím se dalo projít a měli tam akvárka s rybama. Pokusím se sem hodit fotku, vypadalo to fakt cool:o). Strávili jsme tam asi hodinu a dost jsme teda s Piper ale umírali nudou v tom obchodě, pac pro nás tam fakt nic zajímavýho nebylo. <br />
<br />
Když jsme přijely domů, tak si Mike "stěžoval", že jako pět hodin lítal po obchodech s náma on a on se pak chudák podíval jen do jednoho:o). No ale musím říct, že jak se tu říká , že tu je levno, tak to fakt není lež:o). A teď jsou docela hodně slevy, takže nechat v obchodě krásný tríčo třeba i za čtyři dolary, no to bych musela bejt blbá, ne:D! To by se mi doma teda nepoštěstilo! <br />
<br />
Mezitím co jsme byly pryč, to tu všechno "pracovní četa" stihla připravit a přichystat, udělat jídlo na neděli, UKLIDIT (!!!), vyklidit sklep, no málem jsem to tu nepoznávala! Dorazil i Chad s Melissou a Loganem. Melissa pomohla uklidit - i jejich ložnici - a ta že fakt vypadá jak když tam prosviští hurikán nebo exploduje bomba:D. Jak Melissa poznamenala, už nemohla najít v tom bordelu ani takovou komodu tam:D. Jak ve zbytku baráku AŽ TAKOVEJ borčus není, ale když jsem poprvý uviděla jejich ložnici, tak mi málem oči vyskočili ven z důlků! Takže Melissy systém "všechno nahážu do skříně a zavřu to tam" ,ani nebyl nakonec potřeba:o). Melissa s Kim nakonec taky byly nakupovat, ale jen rychlovkou - hlavně jídlo na neděli, vyzvednout dort a koupit druhej křtící obleček pro Harrisona:o). Ten ušitej vyfasoval Noah. No a na nákupy si vzaly Harrisona a Chloe s Noah zůstaly doma - a hádejte co??! Zapomněly ho v autě!!! Melissa z toho byla asi dost hotová, i když tam byl sám asi jen dvě minuty, ale každopádně si to uvědomily až v obchodě! Tak pro něj valily do auta hned, a Harrison si tam v poklidu ležel, rozhlížel se a usmíval se, žádnej stres, nezajímalo ho, kam najednou máma zmizela:o). Tak ještěže neřval jak na lesy a hlavně že si toho nikdo nevšimnul, jinak by asi mohl být průser, když je tu trestný nechat dítě v autě o samotě, byť jen na vteřinu. <br />
<br />
Taky všem přivezly večeři, chicken wings, tak jsme se tu všichni nadlábly, no už i tak byl barák dooost přeplněnej, takže ještě dalších asi padesát lidí jsem si tu fakt nedovedla představit:o). Večer se tu ještě makalo aby všechno bylo ťip ťop, pak jsme chvilku byly vyplesklý před tv a už asi o půl jedenáctý jsem se odebrala do pelechu, protože jsem fakt byla vyfluslá po celým dnu. <br />
<br />
No a v neděli pak byl den "D". Trošku jsem si konečně přispala a vylezla jsem tak v deset, někdy ve dvanáct jsme totiž měli vyjíždět do kostela, tak abych se stihla nachystat a tak, známe se (mě), jak mi to vždycky trvá, než se udělám člověkem, že. Tak jsem se šla dolů nasnídat, už to tam bylo všechno vyklizený, nábytek trošku poupravený, no bez cizí pomoci bych tam sotva našla co jsem hledala. Nakonec jsem ještě skončila v obýváku se všema a u mimin, no a někdy před jedenáctou jsme se střídaly ve zkulturňování se:o). Melissa mi nabízela, že si můžu zkusit něco vybrat u ní v šatníku, ale nakonec jsme to nestihly a já musím vědět dopředu, co si budu brát na sebe a né si to vybírat dvě hodiny předtím, takže jsem něco vykouzlila z toho co tu mám. Kolem dvanácté jsme se všichni zkráslení sešly dole, některé jsem málem nepoznala, mezitím ještě dorazila Laura, která šla za kmotru Harrisonovi s nějakým "kamarádem-spolubydlícím", a začly jsme se pomalu umisťovat do aut, nejdřív teda sbalit mimina a všechno potřebné, no není to jen tak. V okamžiku, kdy se pak měly mimina dávat do auta nastal háček - vzadu v autě nebyl na sedačce přidělanej takovej "spodek", do kteréhé se pak zasune ta sedačka. Takovýhle sedačky jsem tu viděla poprvý, je to tak mnohem jednodušší, protože se to krásně do toho "spodku" zasune a nemusí se to tam složitě obmotávat bezpečtnostním pásem. Samozřejmě to měl za úkol Ian, kterému to bylo připomínáno asi den předem, a který to samozřejmě neudělal. No vlastně když jsme vyšly do garáže a chtěly je tam začít dávat, tak se to tam "nenápadně" zrovna snažil přimontovávat. Takže Melissa na něj byla dost nasraná, do toho Kim všem nahlas říkala, vidíte, Ian dokáže být takovej "asshole":D! Takže idylka:o). Ono totiž chvilku trvá než se to tam přimontuje a ještě ta sedačka musí být sklopená ve správným úhlu, což samozřejmě nebyla. Takže se Melissa nasrala podruhý, vyhnala ho z auta, a sedačku jsme tam holt daly bez toho spodku a připevnily jen bezpečnostním pásem. No a v momentě, kdy jsme se konečně nasáčkovaly do auta, tak zjistila že tam nejsou klíče, a že je Ian někam zašantročil, takže byla nasraná ještě víc. Ještěže Ian vezl chlapy druhým autem a já, Laura a mimča se vezly s Melissou. Ještě než nastartovala auto, tak ke mě pak takovým "nasranosmutným" hlasem pronesla: "Never get married, Eva! Really, that´s the best advice I can give ya!" <br />
<br />
Cesta do kostela trvala asi půl hodiny, do té doby už všichni stačili trochu vychladnout. Mimina si zase cestou procvičily hlasivky, a Laura z toho zase byla hotová, celou cestu na mě házela soucitné pohledy a nabízela mi pomoc z předního sedadla a komentovala to hláškama typu "oooh jeez, ooooh jeeez, ooooooh jeeeeeeeez, jesus" apod:o))). Fakt mi přijde strašně vtipná vždycky. Ale mě to nevzrušuje nijak, jsem na to zvyklá už a malý uřvánci mě nedokážou rozhodit, zacpu jim hubičky lahví a je to, většinou to zabere. <br />
<br />
Kostel vůbec nevypadal jako kostel, byl to takovej ten typ supermoderního kostela, no prostě úplně něco jinýho než na co jsme většinou zvyklý, a bylo to tam dost velký, a strašně moc místností a tak, až jsem se bála abych se tam neztratila:D! Mimina jsme do těch křtících oblečků navlíkly až tam. Křtily se ještě další dvě cizí mimina, takže jsme tam nebyli sami. Moc lidí tam nakonec nepřišlo, všichni se spíš chystaly až na tu party k nám domů - buď to pro ně bylo moc daleko a nechtělo se jim jezdit takovou dálku a někteří asi byli i líní jet do kostela jen kvůli tomu. Takže jsme měli rezervováno několik řad sedadel v kostele a většina stejně zůstala prázdná. Dělala jsem fotografa, Melissa a Kim mě a Piper vrazily do rukou foťáky a udělaly z nás fotografky. Sedly jsme si jen samy dvě do jedny řady sedadel, a přes uličku ve stejné úrovni seděla Julia, kamarádka Melissy a Iana s děckama - asi čtyřletým klukem a devítimesíčním klukem, který je asi to největší mimčo, který jsem kdy viděla!! a taky to všichni vždycky strašně komentujou, a vtipkujou na téma, jak je Blake obrovskej a tlusťoučkej, no až je to vůči tý Julii trapný. On se tam pořád nějak hemžil a chtěl lézt po zemi, a vyřvával a dělal tam nějaký skřeky...a pak si tak úplně nejvíc hlasitě krknul! A jak jsme tak seděli jakože naproti nim a jinak to bylo poloprázdný, já a Piper jsme to zrovna měli z první ruky všechno, a obě jsme samozřejmě dostaly záchvat smíchu, protože to fakt vyznělo vtipně v tý situaci. Jesus! Ian se pak pořád otáčel na nás, což bylo ještě horší, tak jsme se ho snažily odehnat, pomoc:D. A na mě pak začly účinkovat ty hektolitry vody, co jsem vypila předtím než jsme vyjely, takže se mi strašně moc začlo chtít čůrat uprostřed toho všeho, tak jsem se modlila ať už je konec. Zaboha jsem na sebe nechtěla upoutávat pozornost, protože moje kozačky na podpadku by na tý mramorový podlaze krásně a hlasitě v tom tichu klapaly a stejně než bych to mezi milionem těch místností a dveří našla, bylo by to na dlouho, takže jsem se rozhodla, že to přetrpím a radši se počuram:D. Vůbec jsem se pak na to nemohla soustředit a nevnímala jsem skoro asi ani jednu větu co farář ríkal. Takže sotva to skončilo, nechala jsem se nasměrovat Kim kam mám jít a utíkala jsem div mi za patama nehořelo. Trojčecí družina byla při obřadu kupodivu docela ok, Chloe chvilku řvala, ještě než si šly stoupnout dopředu. No a pak když už tam stály a farář k nim promlouval a tak, Noah začal být nějakej nevrlej a ukňouranej...no a později jsem se dozvěděla, že se uprostřed toho všeho posral až za ušima! Melissa se mě ptoom ptala, jeslti bylo hodně poznat, jak se snažili nesmát a líčila mi to tam. Trochu to právěže poznat bylo:o). Ještěže to nebylo v tom tichu i slyšet, kolikrát by člověk neřekl, že takový zvuky co dokážou vyloudit pochází od tak malejch mimin:D. No vtipný to bylo. A taky mnohem delší než jsme čekaly!!! <br />
<br />
Zpět domů jsme dorazily asi kolem třetí hodiny a hned za chvilku potom se k nám začly hrnout první lidi. Nevím, jeslti nakonec přišli úplně všichni, co povrdili účast...někteří se tu tak prostřídali, takže se to dalo, a nebylo to tak hrozný, neušlapaly jsme se tu, jak jsme se nejdřív bály, a taky ten zprovozněnej sklep udělal fakt hodně, ale stejně myslím, že přišlo míň lidí, nebo se tu někteří ukázaly jen na chvilku. I tak to byl ale blázinec. Znala jsem nějaký sousedy a pak některý co jsme se s něma dívali když se hrál zápas BearsX Packers, ale většinu jsem neznala a viděla poprvý nebo nevěděla kam je přesně zařadit. Laura za mnou pak přišla s tím, že ať si z toho nic nedělám, že tam taky nikoho nezná a neví kdo ti lidi jsou většinou. Možná jsem na tom byla dokonce o něco líp, protože já jsem aspoň většinu sousedů už poznala, ona ne:D. Bylo tu neuvěřitelné množství jídla. (Který jsme dojídaly asi pak ještě týden po křtinách, spousta se toho vyhodila - fakt se tu neuvěřitelně plejtvá jídlem). Tak jsem si tak vzpomněla na Hladomorce, ti by panečku čuměli:D!!! Měli jsme různé saláty, těstovinový salát, housky a k tomu různé druhy masa, párky a tak, ruzné dip sauce s crackarema a takovejma bagetama nakrájenejma, pak byl ten dort, mísy s ovocem a k tomu též dip sauce ale tentokrát nasladko a tak...no fakt toho bylo SPOUSTU! Těch housek zbylo asi několik balení, ani nevím kam to nakonec daly, asi vyhodili. Chtěli to věnovat nějaké charitě, do kostela nebo tak, a tam by to pak rozdaly bezdomovcům nebo tak něco, ale ono se to rychle kazí, takže by to moc nevydrželo. Když jsem si šla do "basementu" pro trošku alkoholu:D, stoupla si tam ke mě nějaká paní s takovou roztomilou holčičkou s tím, jeslti jsem Eva. Bezva pocit, když vás lidi poznávají ale vy nemáte absolutně žádný tušení kam je zařadit:o). Sama se mi představila jako Christopherova maminka a podotkla, co toho už o mě slyšela, a že to byly jen samý dobrý věci a že jsou moc rádi, že mě tu mají. Tak nevím, doufám, že to je teda pravda, a že to jen tak neříkají...:D.<br />
<br />
Jinak jsem zjistila, že ta Ianova máma je asi fakt trošku crazy:D, a Melissa z ní zase rostla a já se jí vůbec nedivím. Například, ona ví, že Chloe měla problémy s tím že ji bolelo břicho, měla řvoucí záchvaty a měla PRŮJEM a přitom pořád dokola "radí" Melisse a nabízí jí nějakej čípek na zácpu či cosi! Jedna z hlášek: "Your mother is just obssesed with getting shit out of someone" :D. Ian potom směrem ke svýmu bráchovi podotknul, že ještěže si nepamatujou co s něma prováděla když byli malý a že to radši ani nechce vědět lol.:D<br />
<br />
Kolem šesté se někteří hosté začli pomale odebírat k odchodu a něco málo po sedmé už byl dům zase pěkně prázdný a tichý:D, no bylo to náročné! Odklidilo se jídlo a nádobí, Matt tu přespával do pondělí, takže pomáhal, Kim a spol. odjeli už někdy odpoledne kolem páté hodiny, protoeže je čekala ještě asi pětihodinová jízda domů, že. Večer jsem se pak jen koukla na AW, koukala se na Melissu při rozbalování dárků, co mimina dostaly ke křtinám, od oblečků, hraček, fotorámečků, knížek s biblickou tématikou atd, až po šeky na spoření v ceně 200dolarů a tak, no bylo to jako Vánoce:D!!<br />
<br />
I když jsme to všichni ve zdraví přežili, myslím, že už jsme se ale všichni těšily na svůj klid v baráku zase:o).piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-48042824354594271772011-03-29T21:09:00.000-07:002011-03-29T21:39:22.190-07:00I´m alive!!!Opravdu jsem ještě naživu! I když to tak možná teď poslední dobou nevypadá, ale prostě nějak nebyl čas. Ale v nejbližších pár dnech se to budu snažit napravit, i když né že by se tu zase děly nějaké převratné události....<br />
<br />
Akorát jsem byla na dalším výletě v Chi-city, a taky jsme tu měli ty křtiny....jinak se mi zdá, že nějak moc často nakupuju, nebo lozím po obchodech prostě, skoro každý víkend tak nějak:o). Ale ono se tu taky v okolí moc dělat nedá, a navíc je pořád zima - akorát jeden den to vylezlo až na 16stupňů, jinak je tu pořád tak pár stupňů nad nulou maximálně, většinou však se to drží kolem nuly, tenhle týden bylo -1°C, no takže jaro u nás fakt ještě nehrozí:(. <br />
<br />
Mimina nám rostou jako z vody, ani se mi nechce věřit tomu, že za pár dní nám bude už půl roku!!!! Neboli ŠEST MĚSÍCŮ!!! Vůbec se to nezdá a mimča prostě těch děvět týdnů, co byly narozený předčasně budou dohánět ještě dlouho, protože jsou na úrovni čtyřměsíčních mimin. Jak velikostí, tak tím co už umí, i když jako jsou to šikulky malinkatý, ale ještě pořád se neumějí přetáčet na bříško (dobře pro nás:D). Zato už nám asi začnou lézt zuby, minulý týden to s něma byla dost makačka. Začly si všechno co můžou strkat do pusy a všechno strašně žužlají a okusujou svýma bezzubýma dásiňkama, taky u toho měly minulý týden průjmy a byly docela protivný a uřvaný. Sice tam ještě nic co by mohlo vypadat na klubající se zoubek cítit není, ale dásně mají takový červený, a prostě je to jasný od čeho to je. Tohle teda trápí hlavně kluky, u Chloe si myslím, že to ještě nenastalo a když, tak jen trochu azatím ji to moc nevadí. Chloe má snahu sedat si, vždycky když jí posadíme třeba do toho "boppy" polštářku, tak se strašně moc snaží zvedat hlavičku a uplně napíná všechny břišní svaly a snaží se ze všech sil, náš malej orangutánek. Má strašně vtipný vláska, takový chmíříčko na hlavičce a ono ji to stojí, a je to takový "spiky and frizzy":D, no vtipně to vypadá a fakt vypadá jak malinkatá opička, protože, ti to mají úplně stejný:D. V poslední době si oblíbila vyplazovat jazyk a všechno olizovat:D. Takže teď pro nás začíná slintací období:D. NEjvíc milují žužlat prsty, nejvtipnější je Noah - je jak dravá zvěř - doslova! když si ho posadím na břicho a opřu o nohy a dám mu ruku, v okamžiku mi začne žužlat prst, narve si to tam a teď kouše jak pes kost, prostě kroutí hlavou ze strany na stranu, hryže to a je fakt jak pejsek:D, vždycky u toho brečíme smíchy. Snažili jsme se to nahrát, ale než se vždycky vysmějem a začneme nahrávat, tak ta nejvtipnější část už pomine, protože pak ho to začne frustrovat a začne řvát. <br />
Jak bylo to teplo, tak jsme taky konečně vyrazili na první procházku. Nejdřív že se to pokusím nějak zvládnout se všema, a nakonec Melissa neměla tolik práce, a venku bylo fakt nádherně, šly jsme jen v mikinách, tak toho taky chtěla využít, tak šla s náma. Měla Noah v takový ty "sedačce" na břichu, a já vezla Harrisona a Chloe v tom "kočáru" jak se do toho dají sedačky do auta. Obešly jsme tu pár ulic, no venku jsme byly zhruba hodinu, no ale teda nesplnilo to takovej účel, jakej jsme myslely, že to bude mít. Usnul jedinej Harrison, kterej byl tradičně hodňoučkej a ani jsme o něm nevěděly. Chloe byla taky hodná asi v první půlce procházky, jen se usmívala, kopala nožkama a mručela spokojeností. No, ale jak jsem řekla, to trvalo asi jen do první půlky procházky, pak nastal řev. Noah pro změnu řval už asi co jsme se vzdálily prvních pár metrů od baráku. A pak řval víceméně celou cestu:o). Už se těším, až se konečně fakt udělá teplo a budeme to moct zařadit do denní rutiny, a někdy se snad domluvíme i se sousedkou - tou další Melissou, co má asi 8měsíčního kluka. I když teda nevím, jestli se někdy odhodlám vyrazit se třema. Aspoň zatím než fakt budou pořádně sedět bych totiž jednoho musela mít na briše a ty dva v těch sedačkách. To by vypadalo asi dost vtipně, kdybych tak vyrazila sama, už takhle přitahujeme až moc pozornosti:D. <br />
Jinak Chloe se konečně zbavila tak nějak svých řvoucích záchvatů - nevím jeslti jsem tu zmiňovala, jak s ní Melissa jela k tomu specialistovi a daly ji tu novou formuli...ale fakt to zabralo.....hned pár dnů potom už jsme tak nějak víceméně kakaly normálně, a už jí to nedělá takový problémy to zažívání. Je jako vyměněná. Nekdy teda řvoucí záchvat dostane, ale to si jen vymejšlí většinou, nebo je unavená....asi aby nevyšla ze cviku:D. <br />
I když asi týden potom, co jsme jí začaly dávat to nový mlíko (který je mimochodem dovážený z UK, a je proto asi jednou tak dražší než nějaký normální, a protože jak je Chloe teda alergická a má tu intoleranci, tak může pít jenom tohle a pojišťovna jim to proto bude platit:-O!!. To jsem docela čučela), udělal Ian takovou "menší" botu. A to takovou, že při nočním krmení ji omylem nalil klučičí mlíko.Přišla jsem ráno dolů a první co bylo, tak Melissa řekla: "Well Eva, one of these days you come downstairs..." - a já a moje paranoia na všechno, jsme se nejdřív úplně lekly, že mě za něco sprdne - čekala jsem, že dodá, že jako budu muset začít chodit dolů dřív - já bych totiž měla začínat o pul deváty, většinou ale dolů přijdu tak o deset minut pozdějc, ooops. Jednak proto, že mi to tak vyjde a hlavně, že stejně většinou přesně o půl mimča spí, nebo tam ještě ani nejsou a jsou u nich v ložnici s Melissou ještě nebo tak....a Melissa tohle neřeší....tak jsem se lekla, že třeba začla...protože tentokrát mluvila jiným tonem než na který jsem u ní zvyklá......no a její věta nakonec zněla: "Well Eva, one of these days u come downstairs and I won´t have a husband anymore." Tak jsem se opatrně zeptala: "whyy??" a za to následovala svérázná odpověď: "Because I´ll kill him!!!". Chtěla jsem se začít řehtat nahlas, ale potlačila jsem to jen na malý uchitnutí a ptala jsem se co provedl:D. On totiž asi moc nevnímá a nedává pozor, natožpak rozespalej v noci, Melissa vždycky říká, že je jak zombie. Takže prostě sáhl po něčem a nakrmil jí tím. No a taky to bylo poznat a byl to náročnej den, protože fakt to účinkovalo rychle a Chloe zase měla svůj záchvat a bolelo jí bříško a hned zase měla svůj starej průjem a všechno:/! Trvalo asi pět dnů (!!!), než jí to prošlo zažíváním a než se to zase vrátilo do normálu!!! Nevím co Ian ten tejden prováděl, ale každopádně těch bot udělal s děckama a krmením ještě víc....například dával Noah jenom vodu a nějak tam zapomněl dát formuli a pak se divil, proč tak strašně řve a nechce to jíst,apod. už si to všechno ani nepamatuju, každopádně jsem vždycky ráno po příchodu dolů úplně podvědomě čekala nějakou stížnost na něj. <br />
<br />
Někdy před dvěma týdny jsem se zase musela vidět s LCC. Ian byl zrovna na dva dny pracovně v Texasu, takže jsme tu s mimčama byly sami. Nejdřív jsem k nim měla i pomáhat vstávat, sice jsem říkala, že mi to nevadí, ale Melissa si to pak rozmyslela, a řekla, že to zvládne sama. Tak hádat jsem se s ní nechtěla, že jo:o), byly to jen dvě noci, takže bych to přežila. Ona ale nechtěla aby toho na mě bylo moc, 48 hodinový baby marathon mi nastolit nechtěla, když jsem s nima byla celý dny, a ještě bych měla vstávat v noci. Ale jelikož já jsem večerní sůva, a chodím spát pozdě, ani by mě to fakt nevadilo - oni mají "směny", jeden k nim vstává od 10pm do 3am, a druhý od 3am než se ráno probudí. Ono ale mě to stejně čeká, protože poslední týden v dubnu a první týden v květnu Ian musí opět pracovně do Texasu tuším, takže tu dva týdny budeme sami. A ještě se neví, jak se to vyřeší. Možná pojedeme do Indiany, ale to se mi moc nechce a bylo by to komplikovaný a hlavně bych v autě musela obskakovat tři uřvánky asi šest hodin jízdy, tkahle dlouho jsme se VŠEMA třema ještě nejeli....nejdřív měla aspon na týden přijet Kim, ale to nevypadá, protože se zdá že konečně našla nějakou práci - ale zatím jen dočasnou, tak uvidíme. Asi bych byla lehce nevyspalá, ale tak zvládla bych to, mě to fakt neva, být s nima celý dny, tak pár krmení v noci navíc by mě taky snad nezabily:D. <br />
No, jinak ta Lisa - LCC - zase jsme šly na procházku jak minule, do toho stejného města. Akorát tentokrát jsme vynechaly prohlídku jejího domu:D. Bylo sice hezký se trochu provětrat, už bylo trošku víc světla, takže bylo i víc vidět a tak, no ale prostě mě fakt trošku prudí. A nevím co si s ní celou dobu povídat jako, zvlášt proto, že mám pocit, že si musím hlídat co říkám a dávat si pozor na pusu, protože i kdyby to byla nějaká blbost, tak ona by si to vyložila zase po svým a druhej den by to vyžvanila Melisse do telefonu. Teda jako ono by to nějak extra nevadilo a myslím, že Melissa taky ví jaká je, takže by to neřešila, no ale stejně...třeba hned poprvý, když Lisa volala ještě na Ianův telefon, než jsem ji vlastně potkala, hned ten druhý den, tak se mě ptala jestli všechno ok a jaký byl let, a já jí teda popsala let a cestu a to že mi uletěl ten spoj a místo v deset jsem v SF byla někdy o půl noci a tak.....a ona to pak při tý návštěvě brala jako STÍŽNOST a prostě to pak úplně převrátila, ale já jsem to tak vůbec nemyslela, prostě jsem jí jen popisovala cestu, když se na to ptala:o). Takže asi tak. Obě jsme se s Melissou modlily, ať hlavně mimina usnou, když mě přijde vyzvedávat, nebo ať jsou aspoň hodňoučký, protože vždycky když je viděla, tak měla Chloe svůj záchvat, nebo jich řvalo víc najednou třeba a ona z toho byla hotová, a pak o tom pořád mlela, jak je to hrozný a jak je ta holčička strašně nemocná a nikdo neví co to je a blablabla..proste, zase přeháněla. Takže teďka tripleťáci vyslyšely naše prosby a byli hodňoučký a jen se usmívali. No a Lisa byla hotová a celou dobu pak říkala, jaký jsou z nich úžasný miminka a že jsou jak proměněný a jak jsou hodňoučký a tak:D. To se poslouchalo o něco líp aspoň. Taky se mě pak ptala, jestli nám to tu s Melissou teda klape a jestli nejsou nějaký problémy a tak. To se minule neptala. Melisse volala pak asi za dva dny, zrovna když jsme se chystaly do Fertility center:D. Nevím, jestli už za to mohl nějaký můj nechtěný přeřek nebo tak něco...a Melissa mi to říkala v tom shonu, když jsme se chystaly do auta a mimina brečely...ale prej zmínila telefon - jako asi, že ho používám v průběhu práce - ale fakt nevím jak na to přišla. Mimochodem, mám to od Melissy povolený od začátku, jinak bych si to nedovolila, a ona jí níc neříkala, a sama se mě ptala, jestli já jsem před ní něco nezmínila. Což jako proč bych jí na sebe něco takovýho bonzovala, že. Jediný, co jsem asi zmínila, když se mě ptala, jestli jsem tu objevila nějakou novou hudbu - protože jsme se o tom něco bavili předtím - a já zmínila, že přes den mívám někdy puštěný hudební kanály, takže jsem jí tím řekla, že mám puštěnou tv. Ale telefon nééé, no pak mi to úplně vrtalo hlavou, když mi to Melissa řekla:D. Ale jak to nevadí jí, tak Lise to může být buřt rovnou! <br />
<br />
Jak už jsem zmínila, byli jsme s mimčama na výletě ve Fertility center, pochlubit se, jakou tam udělaly dobrou práci a jaký krásný koblížky, tam pomohly vyrobit:D. No a teď v sobotu tu přes víkend byla Kim s Mikem, a my ženy byly zase hádejte kde? na nákupech samozřejmě, a vzaly jsme mimča do NICU (= Neonatal Intensive Care Unit), čili tam kde si pobyly téměř dva měsíce života. Všichni se nad nima vždycky nemůžou donarozplývat, a hlavně jsem si zase jednou uvědomila, jak to pěkně vychytaly, že prospívají tak dobře, a jsou krásní, roztomilý, šikovní a hlavně zdraví. Protože aby si vedly předčasně narozený trojčata takhle dobře, to asi fakt moc často nebývá. <br />
<br />
Přes víkend tu byla ta Kim a MIke - docela nečekaně přijely. Ian totiž se sousedem Chrisem pořád občas dělají na tom sklepě. Teda spíš občas než pořád, a proto to tak asi i vypadá. Nejdřív Melissa říkala, že to chcou mít hotový než přijedu - no a už tu budu tři měsíce, že:D. Pak říkaly že do únoru, teď do Velikonoc..no tak uvidíme, jestli se to stihne aspoň do léta:D. Ale každopádně ti dva kutilové se tam pustili do elektriky. Ani jeden tomu očividně prd rozumí, a podle toho to taky dopadlo. Takže to absolutně zmastili, a protože Mike tomu rozumí, tak se nabídl, že když mu zaplatí benzín, tak že to přijedou přes víkend udělat. Takže dorazily pozdě večer v pátek, a odjely brzo ráno v něděli, nekdy v šest. Absolutně tam špatně zapojily kábly, k tomu, co má být schovaný v zemi připojily nějaký jiný - no a prý jsme mohly krásně vyhořet:D. Taky už máme novou tv - teda né tv ale nový tv programy, protože jsme změnily toho zprostředkovatala, teď jsme jako naše telefony u AT&T a místo dvou programů můžeme nahrávat čtyři a koukat se na ně na tv v celým baráku. <br />
<br />
Jinak teda nakonec pojedu za dva týdny s kamarádkou Angi co je ve Washingtonu na ten course weekend do Marylandu, jak jsem tu psala. V neděli jsem se konečně uráčila booknout si letenky, už bylo na čase, samozřejmě už jsem tam moc na výběr neměla - a některé ceny se už šplhaly do astronomických výšin, nakonec jsem to ještě tak nějak vychytala, i když jsem mohla sehnat asi ještě levněší a v lepší čas. Takhle tam přijedu až hodně hodně pozdě večer, a to se mi moc nepáčí, ale tak nějak to zmáknu. Vlastně to byl taky jeden z důvodů, proč jsem nestíhala psát sem - musela jsem pracovat na úkolu, který jsem musela odeslat před tím kurzem ještě a na hodnocení toho bude záviset to, že dostanu svoje tři kredity. Jupííí. Teda, doufám že s úkolem budou spokojeni:D. Nebylo to nic těžkýho, právě naopak, no ale vyšlo to tak na cca deset stran, a samo se to nenapíše, že. <br />
<br />
Když to vyjde, tak to vypadá že druhý týden v červenci pojedu kam??! Na dovolenou snů do Caliiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii s Jančou z <a href="http://usaaupair.blog.cz/">http://usaaupair.blog.cz/</a> , se kterou si občas přes den krátím čas smskováním. Konečně aspoň trochu můžu využít levný zprávy a to že si nemusím platit telefon sama lol(vsuvka - technická otázka: jak sem můžu vložit odkaz a schovat ho pod nějaký slovo, který by se mi označilo a šlo na něj kliknout a byl by pod ním ten odkaz:D:D???! I have absolutely nooo idea, a omlouvám se za to vysvětlení, ale snad chápete co tím myslím, right??!:D). Takže doufám, že si to nerozmyslí, protože já už jsem dost natěšená!!!!!! <br />
<br />
V sobotu nás taky čeká focení. Rodinné focení. Melissa chtěla nechat vyfotit mimča a udělat rodinný profesionální fotky, takže pozvaly nějakou fotografku - manželku od kolegy Iana, která nás přijde vyfotit domů. Dost jsem čučela a hlavně byla potěšena, když mi bylo oznámeno, ať si na tu sobotu nic neplánuju, že budu do focení taky zahrnutá. Tak jsem zvědavá. Ale fakt mě to potěšilo, někde když se fotily i tak, normálně, tak mě nepřizvaly nebo tak....teda né že bych se tak strašně ráda fotila, ale jako když se někdo fotí a vy vedle nich stojíte jak trubky, tak vám to moc na dobrým pocitu nepřidá. Viz Hladomorčí rodina:D. <br />
<br />
Jinak pořád jsem tu moc spokojená a od začátku se nic nezměnilo...pořád si nemám tak nějak na co stěžovat, mám se tu moooc dobře, možná až moc:D! Starám se tu jen o bejbíse, a rodina je pořád tak úžasná....vždycky když jsem o víkendu chvilku v pokoji nebo tak...tak mi sem sami od sebe donesou moje oblíbený kafe až pod nos...nebo buchtu....no až si tu připadám jak nějaká princezna haha. Joo, ale teda vlastně přece jenom bych něco měla - kdyby měl někdo radu na to, jak se nesmát, když se hádají, tak bych to uvítala. Teda "hádají", protože hádky jako takový by mě asi nerozesmívali, to spíš naopak...ale to co předvádějí oni, to jsou spíš dohady, a vždycky prostě o nějaký kravině a je to hrozně vtipný. Já se nechci smát, strašně moc se snažím vždycky, ale nejde to prostě! asi vždycky budu muset jít prostě do vedlejší mísnosti na chvilku a bude. Oni se teda většinou pak taky začnou smát, nebo to berou tak s humorem - popřípadě se na mě oba otočí a začnou se mi stěžovat a "pomlouvat" toho druhého - před sebou jako, naráz:D. No sranda. Třeba tuhle byla hádka na téma: "Proč jsi koupila další nůžky, nemáme dost nůžek. Né nemáme, a ty na ně ani nešahej. Já na na tvý nůžky nikdy nešahám!" (ke mě: "ale šahá, vždycky s něma něco dělá"). "A kromě toho ty si taky kupuješ vždycky stejný věci nebo to co nepotřebuješ. - Jó, a co, jmenuj mi aspon jednu." .."eeehm, treba videohry, nebo mi snad chceš říct, že máš jen jednu?" "Jmenuj mi jen jednu videohru, kterou bych měl snad dvakrát stejnou, protože to teda nemám a je to něco jinýho, než stejně vypadající nůžky. A řekni mi, kdy jsi naposled potřebovala něco stříhat"....no a tak by se dalo pokračovat. Proste S-R-A-N-D-A!!! <br />
<br />
No a to by asi tak byl konec hlášení po dlouhé odmlce pro dnešek:o), už mě nic jinýho nenapadá. Brzy můžete očekávat hlášení ze křtin a z výletu do velkoměsta.piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-11136630789452625592011-03-05T00:03:00.002-08:002011-03-05T00:03:34.923-08:00Food - tasting party, babies and another shopping spree!!!Co se u nás děje nového? Přemýšlím, z kterého konce to vzít, ale vezmu to opět asi od víkendu (to Chicago se událo už ten minulý, to kdyby jste se jen divili, že vám to časově nějak nesedí, psala jsem to trošku spožděně, protože fakt nestíhám:D). <br />
<br />
Myslela jsem, že tenhle víkend se vlastně ani nic dít nebude, nakonec se přece jenom něco málo naskytlo:o). V sobotu a vlastně o celém víkendu, jsem si tradičně trošku přispala, yippeee yay, no a až jsem se vyklubala, šla jsem se dolu nasnídat a nějak jsem tam zamrzla s Melissou a mimčama u TV u nové season America´s Next Topmodel a pak jsem doháněla koukání na Fairly Legal, měla jsem tam neskokouknuté ještě asi tři epizody, tak jsem to musela dohnat:D. Ian pracoval na basementu, a na druhou hodinu jsme byli pozvání k jedněm ze sousedů - další Melisse:D - na food tasting party. Rozumějtě něco jako taková ta předváděčka, jak se dělá třeba na nádobí nebo na cokoliv, kde k vám někdo přijde do domu, předvede vám to, udělá demonstraci, ukáže a vy si to pak můžete objednat. Tak přesně o to šlo, až na to, že se předvádělo jídlo, tudíž jsme jen nekoukaly, ale i ochutnávaly, což bylo ještě lepší, že:o). Zase se tam sešla "stará známá" parta sousedek, nejdřív jsme jen tak postávaly v kuchyni, do toho nám do rukou bylo vražena první dávka ochutnávky "nanečisto":D, a poté jsme se přesunuly do haly, kde byli nachystány židle (bylo nás tam cca patnáct odhaduju), a stůl s připravenými ochutnávkami. Zasedly jsme a ochutnávka mohla začít. Paní byla lehce ukecaná, takže to všechno bylo na dlouhé lokty a trvalo to mnohem dýl, než jsme předpokládaly. Melissa řekla Ianovi, že tak za hodinu budeme zpátky, víc ne, a ony z toho byly hodiny tři. Byly jsme tam totiž s Melissou sami a on hlídal bejbíse:o)). Nějak na mě vyzbyla židle hned vepředu, no a hned na začátku po nás chtěla ať se jí představíme - a k tomu řekneme, jakým způsobem rády vaříme - v mrklovlnce, na plotně, apod. Šla jsem na řadu jako druhá, a samozřejmě jsem nezapomněla se svým "Well, I don´t really cook...that much" dotyčné velice pobavila:D:D. Jenomže ve finále jsem vlastně nebyla jediná, ha takže nevím, čemu se tak smály:D!! Vlastně možná se svým "cooking" asi třikrát do roka, jsem na tom byla možná ještě líp než někteří - nevěřili byste, kolik ženských řeklo, že dělají buď jen zmrazežené "microwave meals", nebo "take outs" a spol.!!! No nejvíc šlo o ruzné "dippy sauce", které jsme namáčely na cosi jako chmelový chleba, pak různé "sauce" na stir fry apod., nějaká polívka, sladký teplý drink, to bylo moc dobrý, mňam, na řadu pak přišly i dezerty, nějaký džem, nebo něco co mělo být peanut butter a jelly - jejich oblíbená pochoutka na toast, ještě jsem se to však neodvážila zkusit - jakože dát si tam peanut butter a jelly na sebe! Tohle mělo být ale právěže už v sobě, no a každopádně jsem se neotrávila, právě naopak:o)! No překvapivě *NOT* mi všechno moc chutnalo, že, možná až na jednu dip sauce, kterou bych až tak mít nemusela, ale jinak to bylo dobroučké všechno, mnam:D. Po skončení se vytvořila fronta těch, které šly něco objednávat, myslím že každý si tam něco našel, a mezitím co jsem tam čekala, a nejen já teda, tak jsme se nahrnuly k tomu stolu a dozobávaly to, co tam zbylo:o). A vyprávění té lady plus sousedky k tomu - asi nemusím dodávat to, že o zábavu nebyla nouze:D!!<br />
<br />
Po příchodu domů jsme vlastně jen sbalili kabelku a Harrisona a jeli jsme na nákupy. Tentokrát to vyhrálo nejhodnější baby, které s náma jelo, Ian nám chtěl zas nacpat Chloe, ale prostě dokud bude mít svoje řvoucí a kadící epizody, tak se to prostě nedá. Melissa se totiž chtěla stavit do Outletu co tu je poblíž, a kouknout se po nějakých "svátečních" oblečcích pro kluky, které by jim mohla obléct pak na párty po křtinách příští víkend. Tak jsme oblezly asi asi dva miminkovské obchůdky, koupili takové roztomilé pletené bílo-šedé vestičky a tríča klukům, a nakonec i uplně nejvíc nejkrásnější a nejroztomilejší bilé šatičky pro Chloe, které tam měli ve slevě asi za 7dolarů. Ty tam fakt na nás asi čekaly, málem jsem se rozplynula jak je to roztomilé, fakt jak pro malou nevestičku nebo princezničku lol, uplně už ji v tom vidím a nemůžu se dočkat až ji do toho navlečeme:o)! To ji pak asi roztomilostí sním ale! Ona sice přímo na křtiny outfit už má, ale do tohodle se převleče až pak na párty po křtinách. Melissa potom ještě potřebovala jet do Targetu na nákup jídla převážně právě na tu párty, a další "nezáživné" věci, tak jsme se domluvili, že mě nechá v outletu a já tak budu mít v klidu čas si tam projít obchody, a ona si zatím pojede vyřídit co potřebuje a až bude hotová tak mě zavolá a přijede mě vyzvednout zase. Tak jsem si tam zatím pěkně oběhala obchůdky, jsou tam převážně značkové věci, něco se tam dá splašit docela za dobré ceny ve slevách, většina ale pořád byla docela drahá, no ale tak mě baví i koukat, že. Jediný trošku "normální" obchod tam byl Gap asi, jinak povětšinou značky, do kterých bych v ČR asi ani nešla. Líbí se mi, jak jsou v těch obchodech vážně takový milejší, a prostě i v těch větších obchodech, v kterých si vás většinou nikdo nevšímá. Tady sotva otevřete dveře a už vás hlasitě zdraví a ptají se jak se máte, a posléze jestli hledáte něco konkrétního nebo tak, ale kupodivu ne takovým tim otravným způsobem:o). Já vím, že to mají asi v popisu práce prostě být takhle milý a tak, ale prostě je to takový hezký. Né jak v ČR, kde na vás znuděně čučí zamračená prodavačka, v lepším případě vás ještě div neseřve, co tam vůbec lezete, že už chce zavírat, a podobně. Nevím jeslti mají i v popisu práce pochlebovat svým potencionálním zákazníkům, asi ne (:D), každopádně v jednom obchodě mi paní obdivovala, jak krásně mi prej jdou kalhoty do kozaček, že jí to tak nikdy nejde :D. Njn, ještě asi holt nepřišla na kouzlou skinny jeans. V dalším obchodě mi prodavačka řekla, že se jí strašně líbí můj šátek a v jiném mi pochválila brýle:o). Ani mě tam nikde nic moc nezaujalo, a když už, tak to samozřejmě bylo dost drahé. Ale ani tak jsem neodešla s prázdnou, to zase nééé. V Guess jsem neodolala a zkusila si blejzr, po kterém pošilhávám už asi od jara, a černé rifle. Ty my sedly jako ulité, takže mi říkají pane, muheheee. Ještě m ina začátku dala prodavačka takovej stírací los na slevu, a že když tam budu mít třikrát stejnou částku, můžu to použít, takže jsem měla ještě 10% slevy:D. Tentokrát tam měli ale nějakej komplikovanější "turniket" - euhm, nevím jak se tomu správně říká??? - na kreditku a potom co jsem tam s ní projela mi to prostě nešlo, tak se mě ta prodavčka ptala, jeslti chci aby to udělala za mě, a pak chtěla vidět moji ID. Tak jsem si řikala, jeslti když jsem nevěděla jak na to, si nemyslela, že jsem to ukradla:D. Ukázala jsem jí český řidičák a v pohodě:D. <br />
<br />
V neděli tak byl opravdu válecí se doma den, i když mi docela bodl, abych pravdu řekla. Ráno jsem chtěla volat domů, ale mamince se něco stalo se skypem a sama na to samozřejmě nemohla přijít, tak jsem asi aspoň převlíkla postel. Oni tu mají na přikrytí jen takové to prostěradlo a na tom mám teda ještě normální peřinu jakože, ale je to jen ta deka, není to povlečený a koukala jsem do skříně s povlečením a takové povlečení jako známe my tu asi nevedou a strká se to do pračky celé. A kdyby mi byla zima tak tu mám takovou jakože vlněnou/pletenou přikrývku, těch taky ve skříni s povlečením mají několik na vyměnění. No aspoň je s tím míň práce na druhou stranu, když se nemusí převlíkat peřina. Vlastně to tak měli i v tom hotelu v SF co si vzpomínám. Dokonce jsem si i uklidila v pokoji trochu!!!! Rozumějte sesbírala a zlikvidovala kupičky hadrů, a utřela prach!! Pak jsem si vyřídila korespondenci na pc, po sto letech měla session na icq, a až jsem se tu pak nějak zapomněla a asi o půl čtvrtý jsem si uvědomila že mám vlastně hlad. Však už tu na mě mezitím Melissa nakukovala, jestli ještě žiju:o). Tak jsem se vypravila dolů, slyšela jsem tam nějaký neznámý hlas, tak jsem si říkala kdo tam asi je, protože jsem nevěděla o tom, že by se čekala nějaká návštěva. No nakonec tam byla Ianova máma, takže jsem konečně měla tu čest se s ní seznámit naživo. Melissa se mě potom ptala, co si o ní myslím, a jeslti jí dám za pravdu, že je lehce excentrická, a teda asi trošku je, no:D. Už jen podle vzhledu - dost jsem se smála když mi ji Melissa jednou popisovala - například nosí strašně "neviditelný" příčesek, o kterém si myslí, že vůůůbec nejde poznat, že se jedná o příčesek a vypadá to strašně vtipně přitom:D. Teda, já ji znám z fotek jen ale tam to clověk tak nepozná. Možná ale když řeknu, že pracuje jako psycholožka/therapist, tak to asi mluví za vše, a má deformaci z povolání:D. Když jsem přišla, tak se nejdřív sotva otočila, protože držela Harrisona, tak mi tak sotva podala ruku, no ale potom jsem si zrovna napouštěla vodu na pití a ona ke mě přišla a uplně mě tak chytla a pořád opakovala jak je ráda že tam jsem a že mě tam mají a tak:D. No jsem zvědavá jaký je ten Ianův stepdad, protože o tom jsem už taky hodně slyšela. Toho uvidím asi hned na těch křtinách. <br />
<br />
<br />
<br />
<em>Tripleťáci</em><br />
<br />
Jinak mimča nám rostou jako z vody...zvlášť Noah je už je můj "big guy", uvědomila jsem si, že tak nějak podvědomě ho beru jako "velkýho staršího bráchy:D:D", asi to dělá ten rozdíl ve velikosti v porovnání s Chloe a tím, že sám dokáže nejlíp držet hlavičku a i když každý z nich umí líp něco jiného, tím že Noah má největší zájem o hračky, nejvíc se všemu nahlas hihňá a má "nejvyspělejší" pláč mi prostě evokuje to, že je "větší":D. Když ho vezmu jen za ručičky a pomalu ho vyzvednu do sedu, hravě už to zvládá i s hlavičkou a dokonce i když ho pak pustím zpátky dolehu, borec je to:D! Chloe je v tomhle zatím pořád ještě nemotorná a její hlavička je pořád dost "wobbly"! Harrison je sice pořád nejklidnější, každopádně jeslti jsem ještě před pár týdny říkala, že NEUMÍ brečet, tak teď už bych vám lhala, kdybych pořád tvrdila to samé:D! Asi jsem to zakřikla holt. Občas si pláčem umí vyžádat svoji pozornost, a běda tomu, když ho krmíme a on to dopije a má pořád hlad nebo mu láhev vyklouzne z pusy, to je z něj rázem ta nejhlasitější siréna!!! V posledím asi týdnu začíná být protivný když je ospalý, tzn, že když začne řvát, je to většinou známka toho, že je unavenej a potřebuje usnout. Jeho pláč je však ale pořád ještě takovej "nevyvinutej", nevím jak to mám popsat, ale proti těm dvoum zní pořád víc jak novorozenec a prostě jinak. Asi ho budu muset natočit:D. Každopádně je to pořád takový sluníčko malinkatý, pořád se "zubí" svýma bezzubýma dásinkama kdykoliv se na něj podíváte nebo promluvíte. Nejvtipnější je, když ho chovám a třeba se na něj ani nekoukám a nečemu se směju a on jak me automaticky vidí se smát, tak se taky začne smát, to je strašně roztomiloučký. A pokaždý když se ráno/během dne probudí, tak je to s velkým úsměvem na rtech, to člověku prostě hned zlepší náladu!!! Zato Noah je v poslední době malý otravný smraďoch:D! Dokonce předčí i Chloe, která je proti němu hodňoučká a klidňoučká, pokud zrovna nemá jeden ze svých břišních záchvatů. Za posledních pár dnů jsem ho občas chtěla fakt uškrtit, a nebyla jsem sama! Za prvné vyžaduje nejvíc pozornosti a nejradši by se chtěl NEUSTÁLE chovat, nebo si s váma hrát, "povídat", nebo alespoň to, abyste se na něj koukali. A běda vám, pokud si vezmete do náruče jednoho ze sourozenců a on to uvidí:D. Občas hází takové pohledy, jako kdyby tomu rozumněl a ŽÁRLIL, v lepším případě pro jistotu spustí pláč a snaží se obrátit pozornost na sebe!! Ale jakmile se na něj člověk podívá, tak vykulí ty svoje obr kulatý kukadla, až se někdy bojím, že mu vypadnou z ďůlků, a začne se smát a šklebit, takže je mu rázem odpuštěno! A to i potom, co půl dne odmítá spát a násilně se snaží mít otevřené oči a pritom je k smrti unavený a řve a nutí vás chodit s ním hodinu dokolečka kolem třech místností!! Pak konečně usne ale jakmile ho položíte tak se vzbudí a kolotoč začne nanovo, v lepším případě zůstane spát pět až deset minut:D. Mám obavu, že právě Noah bude taková moje "druhá Isabella", tedy strašně aktivní, neustále se musí pohybovat, kopak nohama a rukama, mít pozornost, a něco dělat, mít společnost atd., a tím pádem asi bude sranda ho zabavit:D. Když se ale začne řehtat nahlas, což je dost často, tak je to to nejvtipnější a nejroztomilejší na světě:D. Naznaly jsme, že část Chloeiných problémů asi fakt byla kolika, protože jak už jsem možná někde psala, její nálada se teď docela zlepšila a zdá se, že řve o něco mín a když ji nic netrápí, tak se vlastně dokáže sama zabavit mnohem líp než její bráchové, klidně vydrží sama sedět v houpačce, sedačke nebo tom polštářku a koukat a spokojeně mručt a povídat si. Má dva druhy mručení, spokojené a když je naštvaná a nevrlá a něco ji bolí. To spokojené je strašně roztomilé, mručí strašně jemným hláskem a prostě, jak kočka vrní když se jí něco líbí, tak Chloe mručí:D. V poslední době si oblíbila takového plyšového slona, resp. je to takovej plyšovej čtverece asi 15x 15cm a uprostřed je přidělaná hlava slona, a ona se s tím strašně ráda mazlí a strašně se jí líbí ten plyšovej materiál a vždycky si to tak uplně chytá a začne u toho právě spokojeně mručet:D. No, umačkala bych je všechny! V týdnu ale asi od pondělí do středy měla večer ty nejhorší záchvaty co jsem kdy viděla na ní:(. Takže jí to bříško fakt musela bolet dost, vždycky je celá napnutá, břiško a nožky má našponované, někdy i ruce a řve a řve a řve! Dvakrát z toho jsem ji držela zrovna a pochodovala s ní kolem dokola, a čekala než se uklidní a musím říct, že poprvý jsem z ní byla docela nervní a dost jsem se zapotila, každou chvíli jsem si říkala, že se jí z toho něco musí stát, uplně jsem jí automaticky musela poplácavat po zádech o sto šest, jako aby jí to pomáhalo popadnout dech, protože to fakt vypadalo, že se každou chvíli nebude mcot nadechnout nebo něco, dokonce to vypadalo, že si i vyřve hlasivky nebo z toho bude mít infarkt, no hrůza!!!!!! Div jsem se nerozbrečela s ní, Melissa z toho taky byla zas nějaká přepadená a nedivím se jí teda. A to jsme si mysleli, že se jí to už lepší! A prostě je jasné, že to má kvůli zažívacím problémům, protože je to jen vždycky než když jde na velkou, nebo má větry nebo i když si odkrkne. Až jednu z těhle činností udělá, hned s ejí uleví a je ticho:(. Tuhle byla na wc asi DEVĚTKRÁT za den, chudáček:(. Konečně se ale Melisse podařilo zkontakovat doktorku a prostě si od ní vyžádat aby je poslala k nějakému specialistovi. nechápu ten systém jejich zdravotní tady občas, a prostě nechápu, že doktorka je tam nemůže poslat sama a že to neudělalyuž dřív nebo něco......nakonec je poslali až do Chicaga, takže jsem tu ve čtvrtek byla sama jen s klukama. A teda řeknu vám, že mít dvě a TŘI mimina je velkej rozdíl:D!! Mít "jen" dvojčata, tak jsme vysmátí:D, dokonce jsem měla i klid a asi hodinu jsem se NUDILA. Měla jsem čas si udělat manikůru, umýt láhve, najíst se a ještě trochu poklidit kuchyn a koukat na tv bez toho abych někoho držela! Dost nezvyk. Asi někdy po poledni volala Melissa jak na tom jsou, a zněla docela pozitivně, tak jsem byla ráda, protože z té schůzky byla trochu nervní a nemohla kvůli tomu ani spát. Sice ji nědělali nakonec ani nic moc jiného než normálně u doktorky, tj. prohmamat břicho maximálně, ale zato prý pozorně poschlouli a dávali Melisse různé otázky a ptaly se na detaily, podívali se na video jejího záchvatu, který jsme natočili a podívala se na fotku plínky. Použité. Zní to nechutně, ale prostě třeba ta doktorka dětská se vždycky fakt tvářila jako kdyby tomu nevěřila ani a bylo jí to jedno. Takže se vrátili s tím, že jsme na nové formule, a že když nezabere tato, tak už nic. Taky je docela drahá (docela malá plechovka za asi 35dolarů) a jsou v ní nějak oddělené proteiny (v těch normálních jsou dohromady, tak nevím co to přesně znaemená:D), a prostě asi je alergická na mlíko a má pravděpodobně laktozovou intoleranci. Prý by to mělo fungovat docela rychle, a první výsledek být poznat už během prvních třech dnů, tak uvidíme!!!! Snad to bude fungovat, fingers crossed!!!<br />
Jinak naše nejoblíběnější hra je "na pusinky":D. Položím si je všechny vedle sebe, nejlip na gauč abych si před ně mohla kleknout a dosáhnout na všechny a upusinkovávat je k smrti a šišlat na ně, to se jim strašně líbí a hihňají se u toho, nejvíc Noah teda (Chloe se tenhle týden vlastně poprvé zasmála NAHLAS - K S-E-Ž-R-Á-N-Í:o)) a strašně se jim to líbí a uplně je vidět že čekají na další. A mě se to líbí taky, že lol. Vtipnost největší, když vás sledují tři páry malých očiček, ze strany na stranu, jak na tenise:D:D. A mimochodem, nevím jeslti se jim už něco děje s dásněma a připravujou se na růst zoubků, každopádně největší zábava je teď "jak si narvat ruku a nejlíp celou pěst" do pusy a vyslintat celé loučičky:D:D:D. <br />
<br />
<br />
Jinak, když už mluvím i o "normální" dětské doktorce, tak tam jsme zase byli na "výletě", protože nás čekaly další injekce, což se opět rovnalo menšímu výletu na severní pól a překvapivě tam zase bylo všechno na dlouhé lokty. Nejdřív rekly, že stačí když se zváží obleční/v plínkách, tak se zvážili a čtrvt hodiny na to přišly s tím, že aby mohli dobře naměřit injekce, musíme je zvážit ještě jednou a bez oblečení a se suchými plínkami. Jesus! A ta doktorka mi přijde taková trochu mimo..nebo né mimo, ale její péči bych zase až tak moc nevěřila (viz faux paus s kozím mlíkem, to, že nám řekla že je můžeme krmit už a všichni se tomu strašně přitom diví, protože na to nejsou zralý - což vlastně řekly melisse i v tom Chicagu). <br />
<br />
Ve středu tu u nás doma taky byla nějaká paní z "health development department" či tak něco - zkrátka a dobře "health visitor" jak tomu říkají v UK, co se přijdou mrknout na mimča domů a zkontrolovat jak rostou, též je zvážit mrknout se jak se vyvíjí. Přišla mi mnohem lepší než ta dokorka, a taky si zapisovala všechno o CHloe a jejích problémech a zdálo se, že jí to zajímá mnohem víc než doktorku a vypadala víc důveryhodně a hlavně souhlasila, že to prostě není normální. No a jinak sotva dosahujeme na pomyslné "škále velikosti mimin" třech měsiců. Nejlíp si vede Noah, který je na tom stejně jako menší třímesíční mimino, někde za ním Harrison, no a CHĺoe se koblížek maličkej sotva může počítat za třímesíční. I když už jim teď na konci února vlatně byly měsíce čtyři. <br />
<br />
V úterý Melissa chtěla jet nakupovat večer do Sam´s Club s tím, že Ian pohlídá děcka až přijde z práce a my pojedeme nakoupit. Jenomže ten den zrovna měl nějakou dlouhou poradu v práci a dost se zpozdil a ještě se necítil moc dobře, tak Melissa dostala ďábelksý nápad, že co bych řekla na to, kdybysme zkusili vyjet se všema mimčama. Oni totiž všichni tři takhle najednou kromě doktora a návštěv u známých ještě nikde nebyli. Tak jsme asi v pět odpoledne začly strojit a chystat výpravu tripleťácké družiny, moc se jim to nelíbílo, a než jsme je naložily všechny do auta, Chloe a Noah si málem vyřvaly hlasivky! Sam´s Club, což je asi něco na způsob našeho Makra, kde se všechno prodává ve velkém a po víc kusech a je to o něco levnější než v normálních supermarketech, je ve městě vzdáleném asi dvacet minut od nás. V autě se pak všichni doela uklidnili, a spustil vždycky jen Noah když jsme zastavily na semaforech. Sedačku s Chloe jsme naložili do nákupního košíku a sedačky s klukama do"kočáru", nebo teda spíš takové konstrukce na kolečkách, kam se dají sedačky z auta za sebe, takže to vypadá fakt vtipně, jak je to strašně dlouhý a klukům tam vykukovaly za sebou jen jejich malé hlavičky:D. No a asi nemusím říkat, jakou jsme byli senzací pro ostatní návštěvníky supermarketu. Hned po vkročení do dveří k nám přiskočila nějaká prodavačka a začla se vyptávat jestli to jsou trojčata, a ptala se MĚ, jestli jsou moje:D:D:D, a kdy se narodili a nakukovala na ně a volala kolegyni at se jde podívat, co tam máme. Zastavili se sice už asi "jen" další dva lidi, ale otočila se na nás nejmín půlka supermarketu a ode všech, které jsme míjeli jsme mohli slyšet slovo "triplets" popřípadě "three babies" nebo něco jako "les tres..." - prostě ve španělšitně, no:D. Vezla jsem kluky, takže jsem měla nejvíc pozornosti, protože né všichni si všímali že třetí je v košíku. Ten kočár mi fakt přišel strašně vtipnej, a Melisse taky, když to zatím moc nepoužili ještě , takže jsem z toho měla pusu od ucha k uchu nejdřív, potom už mi ale to, jak se na nás každej otáčel bylo skoro až nepříjemný. Byla to ale fuška, Chloe pak ke konci naší výpravy dostala ještě v tom supermarketu svůj hysterák, takže jsme z toho byli nervní, do toho Noah poknikával a chtěl krmit, ještěže Harrison byl tak hodňoučkej, no ale měli jsme dost a naznaly jsme, že třetí osoba by se ještě hodila, zvlášt s tím nákupem. Myslím, že dlouho se se všema takhle nikam nevypravíme, a když už, tak abysme jely všichni tři.piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-65743803764395360392011-03-01T21:37:00.000-08:002011-03-01T21:37:02.744-08:00Chicago downtown!!!<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh6.googleusercontent.com/-Pd9gkauBx24/TWydvs0fujI/AAAAAAAAADA/l3PahPaykwg/s1600/Chicago_Theater.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" l6="true" src="https://lh6.googleusercontent.com/-Pd9gkauBx24/TWydvs0fujI/AAAAAAAAADA/l3PahPaykwg/s320/Chicago_Theater.jpg" width="320" /></a></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Tak konečně jsem se dočkala!!!! V sobotu jsem konečně měla možnost navštívit první velkou metropoli (pokud nepočítám SF) - Chicagooooooo!!! Moooc jsem se na to těšila, takže pokud chcete číst dále, tak jenom na vlastní nebezpečí - to kdyby se moje ódy náhodou nějak zvrhly:D! </div><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Důvod návštěvy města byl však poněkud jiný - Ian domluvil prohlídku jedné college v centru Chicaga pro svého patnáctiletého synovce Christophera. I když mu sice ještě nějaký čas než opustí High School zbývá, Ian si myslel, že by to pro něj byla dobrá motivace. Je to totiž syn přesně toho bratra, o kterém jsem se tu už jednou zmínila, že byl asi před čtyřmi lety zavražděn:(. Ten kluk to asi taky nemá lehký, jeho máma má asi další tři děti pod pět let, a Melissa říkala, že toho chlapa, jak s ním žije asi Christopher moc nebere....oni na něj asi moc nemají čas a prostě sami nemají snahu ho nějak motivovat - on totiž na školu asi docela kašle, nemá žádné vyhraněné zájmy a moc dobře se neučí, nějaké předměty musel opakovat a tak....Ian s Melissou si ho občas brávaly na prázdniny a snažili se mu pomáhat. I když bydlí asi hodinu odsud, Melissa litovala, že nebydlí blíž, aby se ho mohly "ujímat" častěji. Každopádně účel byl ten, že ho taková škola třeba motivuje a inspiruje v tom, aby se začal ve škole trochu víc snažit....přitom se zdá jako docela fajn kluk....a má asi třiceticentimetrové afro, a myslí si, že je to strašně cool:o). Až jsme čekali, jestli se ho mimča neuleknou:o). Ian to tak chtěl spojit s tím, že se podíváme na školu a já se tak aspoň konečně mrknu do Chicaga! Christopher přijel už v pátek večer s Ianem z práce, protože v sobotu jsme museli vyrazit už brzo ráno - v nekřesťanskou hodinu na sobotní ráno - 7:15. </div><br />
Nejdřív jsme totiž jeli autem do asi 20 min. vzdáleného městečka Elgin a odtud poté vlakem do Chicaga. Časově to asi vyjde nastejno jak vlakem tak autem, ale ono asi řídit a parkovat v centru města by nebylo nic moc. Máme tu jiný vlakáč, který je ještě o něco blíž, ale prý tam v sobotu nic nezastavuje, anebo jenom pomálu. K vlakáči jsme dorazili asi s dvacetiminutovým předstihem, Ian si šel ještě vybrat peníze, aby měl nějakou hotovost, chlapi chvilku bojovali s autem na zaplacení parkoviště, nějak to blblo, a pak už jsme si šli koupit lístky na vlak. Vlastně ani nevím kolik to přesně stálo, protože to platil Ian a na lístku to není napsáno:o). Chvilku jsme si sedli do čekárny (která by se mimochodem dala směle přirovnat k té naší, české, co se vzhledu týče), a poté jsme se odploužili čekat ven, což se později neukázalo jako moc dobrý nápad, protože pořád nám do odjezdu vlaku nějaký čas zbýval a venku šíleně MRZLO!!! V tu chvíli jsem začínala mít pocit, že jsem asi trochu podcenila Illinoiské počasí, i když mě uklidňovalo to, že přece jenom bylo docela brzo ráno. Podle počasí totiž mělo být docela slušně, den předtím bylo asi 10 stupňů, a dva dny předtím dokonce nějakých 16!!!!, a i když na víkend hlásili trošku ochlazení, pořád ukazovali že bude slunečno a pár stupňů nad nulou. A i když jsem byla varována, že v Chicagu většinou docela jde zima od těch jezer, že, tak jsem se nějak extra jak na Sibiř rozhodně nezazimovávala. Klepala jsem se jak ratlík lol, samozřejmě jsem si zapomněla rukavice, takže mi potom Ian věnoval ty své a i když jsem chtěla odmítnout s tím, že to přežiju, nakonec jsem byla ráda, že jsem je měla. No, poučení pro příště, ale to holt není u mě nic výjimečnýho, že:D:D. A potom už konečně přijel vlak, který vypadal nějaký větši než ten evropský, jak nákladní a já si posléze uvědomila, že je dvoupatrový:D. Proto když se mě Ian ptal, kam se chci posadit, tak jsem odpověděla že přece nahoru, že my dvoupatrový vlaky nemáme lol. Teda aspoň jsem s ním zatím nejela. Rozhodně to nebyl hezký/nově vypadajíci vlak jako třeba v Anglii, a nahoře v tom druhém patře vypadalo trošku jinak, uprostřed byla taková železná konstrukce, tam se daly dát třeba zavazadla a sedadla byli jenom podél oken, takže se sedělo jakože zády k oknu a jen na konci byli dvě sedadla vedle sebe, které čelily dopředu:o). Celá jízda trvala asi hodinu a půl, protože to zastavovalo na každé zastávce v každém prdelákově. Ale tak to mi vůůůůbec nevadilo, pozorovala jsem cestu a krajinu, Ian skypoval se svym strýcem z DC, za kterým v květnu pojedeme a Christopher vyprávěl svoje školní story. Což dost jsem se divila, když třeba říkal, jak ho nějaká učitelka vykázala ze třídy matiky a "zakázala" mu chodit na její hodiny do té doby, než si uvědomí, že by měl věnovat studiu lepší pozornost??! Tak si podle všeho asi týden místo matiky seděl před šatnama na kampingové židličce, jedl svačinu a četl noviny do té doby, než to zaregistroval ředitel:D. Sranda, kéž by mě takhle vždycky vykázal i pan Nečesal místo bezmyšlenkovitého opisování příkladů z tabule lol. Taky naproti nám seděli asi tři kluci, kteří se k nám najednou začli hlásit, protože podle rozhovoru poznali, že jsme měli stejný cíl cesty - prohlídku školy - docela dobrá náhoda:o).<br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="https://lh4.googleusercontent.com/-C_CV8MdMfsE/TWyd6SvmsBI/AAAAAAAAADE/bnsSIzb6SQI/s1600/sears-tower.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" l6="true" src="https://lh4.googleusercontent.com/-C_CV8MdMfsE/TWyd6SvmsBI/AAAAAAAAADE/bnsSIzb6SQI/s320/sears-tower.jpg" width="238" /></a>A zanedlouho už jsme vystoupili ve Windy City!!!!! Nepopírám jak "excited" jsem byla, až konečně uvidím Americké velkoměsto!!! Tamější vlakové nádraží, tedy tam kde jsou koleje pořád ještě nevypadalo nějak působivě, podobně jako v Elgin, nádražní budova však už vypadala jinak - nově postavená a zmodernizovaná. Šli jsme si odskočit a zanedlouho už nás schody dovedly před tu BETONOVOU DŽUNGLI:D!!! Všude kolem výýýýýýýýýýýýýsokanské budovy všude kam oko dohlédlo - a že vlastně díky těm mrakodrapům moc daleko nedohlédlo. Byl to dost zvláštní pocit, stát tam tak , připadat si maličká jako mravenec a čučet na ten pohled co znáte maximálně tak z amerických filmů. Být tam sama, tak se asi cítím hooodně ZTRACENĚ, takhle jsem si to fakt docela dost užívala a zase jednou měla pocit "wow, jsem v Americe":D!!! I když jsem umírala touhou cvakac spouští foťáku a fotit jednu mrakodrapovou "špičku" v pozadí modré oblohy za druhou, mrazivá zima mi to nějak nedovolala a trošku krotila mé nadšení. MRZLO totiž parádně a já jsem opět litovala toho, že jsem se přece jenom nenavlíkla jak na Sibiř:D. Proto jsem se modlila, ať jen je ta college co nejblíž a my jsme už brzo v teplíčku. Taky jsem nějak nestíhala snídat, a tam nás měli čekat koblihy a káva, tak jsem se těšila i na to, až něčím vyplním vyhladovělý žaludek! Škola opravdu nebyla zase až tak daleko, cestou jsme potkali tolik známou a donedávna největší budovu "Sears tower", která je teď už Willis tower a je vlastně hnedka u vlakáče. Taky jsme mrkli na nějakou restauraci Italian Village, jejíž maličká a téměř "evropsky vypadající" budova je namáčklá mezi dvěma mrakodrapy - docela vtipný pohled, nebo mrakodrap, pod nímž, když si stoupnete, tak vypadá jakoby na vás padal, protože je postavený lehce prohnutě. No byla to procházka zabírající cca čtvrt hodinky, a chvílema jsem občas zapomínala i na to, že se třesu jako ratlík a nestačila se rozhlížet na všechny strany, ulice a hlavně koukat do oblak na konce všech těch budov. Nebýt Iana, který nás vedl, tak do mě díky tomu všemu rozhlížení asi brzo picne hned první auto v první ulici. Byl to fakt super pocit, být konečně "tam":D!</div><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="https://lh4.googleusercontent.com/-8y8Ir5Vkjo0/TWyeQePKaxI/AAAAAAAAADI/ovVScdAdl0k/s1600/OBRZEK%257E1.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" l6="true" src="https://lh4.googleusercontent.com/-8y8Ir5Vkjo0/TWyeQePKaxI/AAAAAAAAADI/ovVScdAdl0k/s320/OBRZEK%257E1.JPG" width="320" /></a>Zanedlouho jsme našly budovu školy, přišli jsme přesně na čas - na desátou. Ve vestibulu místnosti jsme byli poslány do "čekací" místnosti, kde už byla většina "maybe students-to-be" shromážděna, Ian nás šel "zapsat", mezitím jsme si každý uloupili koblihu a čekali, než si nás všechny přijdou rozebrat. Ještě jsem zapomněla dodat, že škola se jmenovala " Tribeca Flashpoint Academy ", a je to takzvaná "digital media arts school" - nabízí tam studium Film & Broadcast, Recording Arts, Animation & Visual Effects, and Game & Interactive Media. Poté co jsme si odložili bundy, jsme byli rozděleni do skupin podle toho koho jaký obor zajímal. My jsme se tak připojili k té poslední skupině - Game and Iteractive Media. Studenti co studují takový obor, se tak učí vytvářet videohry, počítačové hry, různé aplikace jako aplikace pro iPhone atd. Škol takového druhu asi moc není, a vypadalo to na docela prestižní školu. I když říkali, že nejsou moc velcí a je tam asi "jen" šest set studentů, budova měla několik pater a byla vysoce moderní, kdybych nevěděla kde to jsem, ani ve snu by mě asi nenapadlo, že se jedná o školu. První dojem byl, že jsme se ocitli v nějaké galerii - všude po stěnách byli rozsázené velké, barevné, moderní, grafické obrazy, no vypadalo to docela cool a mohla bych tam klidně i hodinu chodit a koukat jen po stěnách a rozhodně bych se nenudila. Byli jsme provedeny školou a všemi třídami, které vlastně ani jako klasické třídy vůbec nevypadaly. Prováděly nás asi tři "kluci" - učitelé (???), a vždycky nám k tomu něco řekli, co se ve které třídě většinou děje atd. Skupina jsme byly docela početná, vůbec jsem nečekala, že tam bude tolik lidí - Ian tam totiž nejdřív volal a prostě to vyznělo, jako když tu prohlídku domlouvá, tak jsem myslela nejdřív, že tam budeme tak nějak sami a vlastně si to myslel asi i Ian:o). Ale zpátky ke třídám - docela jsem čučela, jak to tam mají supermoderně zařízené, v každé třídě bylo cca dvacet až třicet počítačů "jablíček":D - hned se mi vybavila naše stará počítačová učebna na Střední, která by se mohla jít zahrabat (:D). A když už asi ve dvou třídách chyběli počítače, tak v každé lavici byla zásuvka na laptop. Ale jak už jsem řekla, takových škol takového druhu tu prý taky není tolik. Dokonce tam měli asi dvě profi náhravací studia (!!!), na natáčení zvuku k filmům, ozvučení videoher atp.!!! Fakt super!!! V jedné třídě nás posadili do místnosti s velkou LCD obrazovkou a ukázali úryvky prací studentů. Pak tam i přišel někdo jako "ředitel" školy, lépe řečeno ten, kdo ji založil a "vymyslel". Povídal o tom, že i když se rodiče většinou zhrozí toho, když jím dítko oznámí, že by se v budoucnu chtělo věnovat vymýšlení a tvoření videoher například, ale zato to má asi vysoké uplatnění, že. Z minulého roku si prý našly práci v oboru snad všichni z "maturantů", a taky tam povídal příběh kluků, kteří si takhle vymysleli jednu jedinou aplikaci na iPhone, která se stala tak oblíbená, že na tom dost zbohatly a co víc, ted mají sami vlastní firmu někde naproti té škole a jsou dost vysmátí!!! Taky s tou školou spolupracují a jezdí tam přednášet tvůrci ze všech známých filmů jako Ice Age, Nemo, WALL-E aspol., jedno to jméno bylo dokonce známé, ale už si nevzpomenu:o). V poslední třídě nám zase byli puštěny nějaké ukázky a budoucí studenti se měli možnost ptát na dotazy, přišel je tam zopodvědět i současný student, aby to měli z první ruky. Bylo to fakt zajímavé a koho to baví, a "má na to", má fakt tu výhodu, že si tam vlastně většinu času "vyhraje", prostě to není tupé učení se něčeho nazpamět. Ale taky tam asi neberou každého, že. I Christophera to asi dost zaujalo a Ianův plán motivovat ho měl možná i účinek - když jsme přijeli domů, šel tu na počítač a za chvíli nám Melissa předčítala jeho status - že chce zapracovat na svých známkách ve škole a poté si tam mimochodem napsal status číslo dvě, který nás "lehce" rozesmál - bylo tam "I had lots of fun in Chicago with uncle Ian and his HELPER!!!!!!!!!!!!!!!!!:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D Tím samozřejmě myslel mě, kdyby vám to náhodou nedošlo (:D). Takže jsem helper, bezva:D!!!</div><br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh5.googleusercontent.com/-MAgcnMJnnNg/TWyekVI_4sI/AAAAAAAAADM/qm_YC_vO9Y8/s1600/OBRZEK%257E3.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" l6="true" src="https://lh5.googleusercontent.com/-MAgcnMJnnNg/TWyekVI_4sI/AAAAAAAAADM/qm_YC_vO9Y8/s320/OBRZEK%257E3.JPG" width="320" /></a></div>Po prohlídce školy, která mohla trvat asi tak dvě hodiny, možná i maličko víc, jsme byli dost vyhládlí, takže bylo rozhodnuto, že si půjdeme na oběd. Ian se mě ptal co chci, no a pak mě vzali na Chicagskou specialitu - deep dish pizza neboli Chicago-style pizza:D. Zkrátka a dobře je to pizza, která je asi tříkrát tak vysoká než ta normální, je tam víc "tomato sauce", párky, sýr, co chcete, a je prostě pečená v takové "vyšší" nádobě, a ta kůrka kolem je taková křupavější:D. Skoro taková "pizzová buchta" lol. Na cestu do té restaurace jsme si vzali taxíka, a i když byl krásný jasný a slunečný den, přece jenom jsem tomu byla docela ráda, protože ta mrazivá zima to dost kazila a ani by se mi v tom pěšky jít nechtělo. A vlastně ani nevím jeslti to bylo ve vzdálenosti, která by se dala ujít. Po cestě jsem zase div nevypadla okýnkem, jak jsem se rozhlížela na všechny strany ve snaze zahlédnout toho co nejvíc. Co jsem nezmínila a je na Chicagu trošku zvlášstní je, že tam jsou všechny ulice v pravém úhlu, takže prostě i když se podíváte na mapu, jsou tam samé "čtverečky":D, a všechno se tak zdá jako jedna dlouhatánská ulice. Ale ulice se tam aspoň zdají dobře označeny. Restaurace "Uno" (pak tam byla ještě jedna, ve stejné ulici, s názvem "Duo" - to mi přišlo docela vtipný:D), se nachází hned u Michigan Avenue, a je to vlastně ta původní restaurace, kde se ta pizza začínala vyrábět a kde ji "vymysleli". Asi proto tam bylo docela narváno a bylo to plné turistů aspol. Vybrali jsme si pizzu a bylo nám oznámeno, že stůl budeme mít volný asi za dvacet minut. Tak jsme se aspoň šli projít kousek dál po ulici, obejít "blok". V této části města bylo poznat, že už je víc rušno, už tam chodili i davy lidí, hrál černoch na saxofon, začínali obchody a prostě už tam bylo mnohem víc rušno a bylo vidět, že to tam "žije". Ta ulice celá prý někdy v minulosti vyhořela. Akorát nám to vyzbylo na těch asi dvacet minut a za další dvě minuty po příchodu zpátky do restaurace, nás zavolali takovým jakože rozhlasem, že nás stůl už je připravený. Bylo to tam fakt NARVANÉ, a pořád tam čekala dost velká fronta. Zachvilku už před nás číšnice postavila celou tu nádobu z pizzou, ze které jsme si nabraly všichni tři:o). Mimochodem se mi strašně líbí, jak se tam tak o vás víc starají a pořád se ptají jeslti něco nepotřebujete a hlavně že pití si objednáte jednou a pak už vám automaticky dolévají jakmile uvidí, že máte dopito a prostě už se to "nepočítá". To by mohli zavést i u nás. Bar restaurace a vlastně celý interiér byl původní a dost se podobal typické anglické hospůdce.<br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="https://lh5.googleusercontent.com/-PjP2S13MaH8/TWyfuxWF04I/AAAAAAAAADQ/G3WH9BwNvts/s1600/OBRZEK%257E3.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" l6="true" src="https://lh5.googleusercontent.com/-PjP2S13MaH8/TWyfuxWF04I/AAAAAAAAADQ/G3WH9BwNvts/s320/OBRZEK%257E3.JPG" width="320" /></a>S plnými břichy jsme se pak vydali dál na samotnou Michigan Avenue. Prošly jsme takřka celou tu hlavní ulici, opět jsem se nemohla nabažit toho výhledu, nacvakla jsem pár fotek, ale jelikož svítilo dost ostré sluníčko a většina toho nejvíc cool výhledu byla proti němu, tak nic moc. Ian mi k tomu dával výklad (:D), a pak jsme se zastavila u budovy Tribune Tower, tuším (euhm), kde se vydávají noviny a ve které jsou zastaveny kameny, které zpravodajové pro Chicago Tribune přivezly z významně historických míst po celém světě. Takže jsme obcházely celou tu budovu a hledaly z jakých míst tam ty kameny jsou a jeslti tam třeba nebude i ČR. Samozřejmě nebyla:D, zato tam byly místa od Čínské zdi až po tu Berlínskou. Myslím že poblíž se ale alespoň nachází, Cermak street, která vám asi už napoví, odkud vítr vane. Ano, byla pojmenována po českém emigrantovi, jakémsi Antonínu Čermákovi, který tam byl asi i tři roky starostou. Jo a taky jsem si vzopmněla, že když jsme procházeli jednou ulicí, tak tam byla jakás kamenná budova, která je tak "težká", že se propadá do země!!! </div><br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh6.googleusercontent.com/-smRyP8LAsLs/TWyggHnJUKI/AAAAAAAAADU/rOkR1m0OAt8/s1600/OBRZEK%257E4.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" l6="true" src="https://lh6.googleusercontent.com/-smRyP8LAsLs/TWyggHnJUKI/AAAAAAAAADU/rOkR1m0OAt8/s320/OBRZEK%257E4.JPG" width="320" /></a></div>Jinak ulice byla plná obchodů, od značek, které mi nic neříkali až po ty známé jako Vera Wang, Jimmy Choo, Prada, Chanel, Cartier, a třeba i Tiffani. Ach. Ian dokonce sám nabídl, že když někam budu chtít vlízt, ať řeknu, že počkají. Takže jsem samozřejmě neodoelala, a prolezla jsem některé ty luxusnější značky, kterých tam byla většina, jako i ty více dovolitelné obyčejným "smrtelníky". Chlapi na mě trpělivě čekali, popřípadě se bavili hraním si s iPhonem, takže se ani moc nenudili:o). Pak jsme se rozdělili, já šla na boty a kabelky a oni do Apple Store. Tam jsem ale nemohla chybět také, takže jsem přišla posléze:o). Byl to přesně ten typ obchodu, který znám tak maximalně z tv a videí, kde si to můžete pěkně "ošahat", takže jsem si vyzkoušela sluchátka za několik set dolarů, nový nano iPod a hlavně jsem si pohrála s iPadem, achich ach!!! <br />
No a pak jsme cestou potkali H&M, které se nám stalo osudným. Chtěla jsem se tam jenom "mrknout", no ale to se jaksi nedalo:o). Takže jsem si konečně pořádně pokoupila ve velkém stylu lol, háemko to bylo asi čtyřpatrové, takže něco trvalo, než to člověk jen tak "narychlo" proleze, že:D. Ian s Christohpherem šli do pánského patra, a Ian taky neodešel s prázdnou. Já jsem si tam též pár kousků vybrala, před zkušebníma kabinama byla menší fronta, takže to nás taky zdrželo, no každopádně na mě trpělivě čekali:D. Takže jsem si pěkně pokoupila, musím uznat, že je to tu OPRAVDU LEVNĚJŠÍ. Ceny se svojí částkou na cenovkách pohybujou asi na stejné úrovni jako v Anglii, až s tím rozdílem, že libra je cca 29kč a dolar 18kč, že, takže je jasné kde je to výhodnější:D. <br />
Když jsme vylezli zpět na ulici, byli už téměř čtyři a nám měl jet v pět vlak zpět domů:(. Proto jsem bohužel nestihli vyjet na vyhlídku do Hancock building, na kterou jsem se dost těšila, tak jsem byla docela zklamaná, že jsme to nestihli:(. Samozřejmě to bylo svedeno na mě a mé nakupování (ale jen ze srandy samozřejmě :D). Tedy, my nejdřív mysleli, že to třeba ještě stihneme, ani tam zase až tak moc velká fronta nebyla, ale zbývala nám asi jen hodina na to. Proto jsme se ptali jak dlouho to asi tak trvá tam vyjet a zase sjet dolů, a slečna nám řekla, že alespoň dvě a třičtvrtě hodiny, že to chvilku trvá holt než se tam vyjede. No, tak alespoň to víme pro příště, že. Ian několikrát řekl, že se kvůli tomu cejtí blbě, že jsme to tak blbě nevychytali:(. ale tak příležitostí bude snad dost a hlavně v létě to bude i lepší a přece jenom až bude lepší počasí, tak bude i příjemnější tam jet něco podniknout. Jak Melissa podotkla, navíc se tam v létě pořád něco děje, tak tam pak můžu jezdit klidně každý víkend, muhehee. Stejně stálo za to i jen tak vidět a procházet se těma ulicema a tak, pro začátek:D:D! <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Pak už nám nezbývalo nic jiného, než si jít odchytit dalšího taxíka zpátky směrem k vlakovému nádraží. Tak jsem měla aspoň další malou vyhlídkovou jízdu z taxíka, fakt se mimochodem nedivím, že tam radši jezdí vlakem a né autem:o). Do odjezdu vlaku nám zbývalo ještě pár minut, které jsme šli zabít sednutím si na kafe a pak jsme šli do tzv. "staré budovy", která je ale nově opravená, ale vypadá to tam jako původní a kde dřív jezdili vlaky. Teď je tam z toho jen taková jakože čekárna, natáčelo se tam prý i několik filmů třeba, a kdo viděl film Julie and Julia, tak to tam vypadalo úplně stejně jako když tam Meryl čekala na tu svoji "dopisovací´" kamarádku. Teda, to bylo natočené asi v NY, protože tam je prý právě naoko stejně vypadající vlakáč, každopádně bylo pěkný to vidět takhle "naživo", protože to fakt vypadalo jako v tom filmu. </div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="https://lh6.googleusercontent.com/-U3YhpAFHIjI/TWyguRcIGHI/AAAAAAAAADY/ObKEvCRf_RY/s1600/OBRZEK%257E2.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" l6="true" src="https://lh6.googleusercontent.com/-U3YhpAFHIjI/TWyguRcIGHI/AAAAAAAAADY/ObKEvCRf_RY/s320/OBRZEK%257E2.JPG" width="320" /></a></div>A pak už byl čas jít na chytit vlak domů, tentokrát jsem si sedli do prvního patra:D. Ještě mě napadlo, že jsem zapomněla zmínit, že předtím než chodí průvodčí, tak všichni dají vstupenky do takových "držátek" na sedadle, i když jsme seděli nahoře, tak to Ian zastrčil právě pod tu kovou konstrukci, ve které byla uprostřed "díra" a bylo vidět dolů do prvního patra, tak aby tam průvodčí dosáhl a nemusel tak chodit nahoru. To mi přišlo takové zvláštní. A taky prej kdyby mě načapali bez lístku, tak mě vyhodí z vlaku:D. ale to nevím jeslti nepřeháněl, někdo si tam pak kupoval lístek až ve vlaku. Každopádně jezdit na černo tak jak sem to občas dělávala z Yorku do Thirsku (:D:D:Dooops) asi riskovat radši nebudu lol!!!<br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Domů jsme dorazili o něco později než jsme slíbili, což ale Melissa čekala, mimča prý kupodivu dost spala ten den aspoň. Byla jsem totálně vyplivnutá ale docela "hyper a excited" z výletu a s pocitem, že to stálo za to!!!</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/183693_1873795241442_1137998234_32263578_4416077_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" l6="true" src="http://a3.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/183693_1873795241442_1137998234_32263578_4416077_n.jpg" width="239" /></a>Jinak po zbytek víkendu se nic moc nedělo, v neděli ráno jsem si tradičně přispala, po té únavné sobotě s brzkým ránem jsem to docela potřebovala, pak jsem mluvila chvilku se svojí rodinkou z ČR, no a jelikož v sobotu měla Melissa tripleťáky celý den sama, tak si vyžádala alespoň chvilku odpoledne volna, a vyrazili jsem do kina na "I´m number four". Jenomže ještě předtím je k jejímu (ne)nadšení čekala taková méně přijemná návštěva - měli přijet Ianovi rodiče, resp. jeho matka a nevlastní otec. Oni jsou s něma totiž nějací rozhádaní, a pořádně vlastně mimina ani od té doby co jsou z nemocnice doma nevideli. Tedy, matka tu byla parkrát na skok a tenkrát vlastně když jsme byli na víkend v Indianě, ale tot vše...měli jsme vyrážet ve dvě hodiny, a jelikož už bylo asi třičtvrtě a já byla vychystaná, chtěla jsem sejít dolů. Trošku jsem se však zaposlouchala, a trošku mě zarazily lehce zvýšené/rozčilené či jak to popsat (:D) hlasy, takže mi bylo jasné, že návštěva tam stále je, a podle tónu hlasů a nějakých ústřižků, které jsem zaslechla, jsem radši zase zařadila zpátečku, pač se mi nezdálo moc vhodné si tam napochodovat upřostřed nečeho co připomínalo velice rozčilenou diskuzi a chtít se seznamovat s dalšími členy rodiny:D. Proto jsem radši zase zalezla k pc do pokoje a čekala až odejdou nebo až mě Melissa zavolá. Nakonec bylo pár minut po druhé hodině, kdy jsem uslyšela klapnout dveře, tak mi bylo jasné, že už odešly a následně potom pro mě Melissa přišla, jeslti jsem ready. Byla z toho nějaká celá hyperaktivní, a hned mi začla líčit průběh jejich diskuze a nejnovější drby, no zas jsem se dozvěděla věcí:D. Kažodápdně se tak nějak "usmířili" asi, dalo by se říct. Ve zkratce šlo o to, že ten stepdad je prostě nemotorný a neopatrný a jednou málem zasedl mimino (!!!), věčně něco rozbíjí aspol., a jednou když ještě asi v nemocnici přijeli navštívit mimča, tak se choval jak ožralý (ale nebyl), a prostě Melissa nechtěla aby si chovali mimina. Prej má podezření, jelsit nemá nějakého Alzheimera nebo tak něco, že by tomu všechny důkazy odpovídaly a ještě zjistila, že to měl i jeho otec, tak to naznačila Cathy (Ianova máma), a ta to svému manželovi vyslepičila, takže se cítily dvojnásobně uražení, kvůli miminům a kvůli tomuhle, no a konflikt byl na světě:o). Ted jim tu za trest pořád nosí jejich jedinou fotku s miminama (rozumějte dvakrát to přinesly:D!!!), jednou jen tak, podruhé v rámečku na zeď:D. Prej jim to asi dělají naschvál:D. </div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">No každopádně kino jsme stihly tak akorát, jelikož jsme ani jedna nejedly, koupili jsme si nachos a valily do sálu. Film ušel na to, že to nebyl nějaký supertrhák:D, strašně vtipné bylo, že jakmile se hlavní hrdina políbil s holkou nebo něco, lidi (typuju asi nějaké teenagerky hlavne:D), začly tleskat nebo áááchat, no bavily jsme se:D. Za náma seděla nějaká paní s asi čtyřletou holčičkou, která tam několikrát kňučela jak je "scared", no nechápu proč na takový film brala tak malé díte ??! a pořád tam omylem sahala Melisse na hlavu, nebo něco, no OMG!!!</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Nazpátek jsme se stavovaly do banky, protože mi Melissa ještě dlužila "výplatu", tak mi napsala šek v autě a já si to šla hodit na účet. Banka byla v neděli zavřená, a bankomat byl jakože v chodbičce vevnitř. Sice to bylo zavřené, ale k bankomatu je možné dostat se odemčením si kreditkou. Teda, kdyby mi to Melissa neřekla, tak samotná si toho asi nevšimnu:D. Takže jsem si odemčela, hodila šek do bankomatu, pohoda jazz. Zádrhel nastal až v okamžiku, kdy jsem chtěla vyjít ven. Ale ouha, nešlo to. Zevnitř totiž byla klika, tak jsem to nejdřív zkoušela jen s ní, jenomže když se to neotevřelo takhle na první pokus, tak jsem automaticky mrkla vedle na zeď, protože tady hodně vedou místo automatických dveří to, že nejdřív musíte zmáčknout na tlačítko na zdi a dveře se otevřou, no však vy víte co mám na mysli (:D)! Tak jsem zmáčla, čekala až se dveře otevřou a ono nic. Z toho jsem si pořád ještě nic nedělala, myslela jsem, že jsem jenom banánka, a prostě mi to nejde zase nebo něco, no nic obvyklého by to nebylo:D. Tak jsem zmáčla podruhé a ono ale zase nic. To jsem už lehce znejistěla a když ani třetí pokus nevyšel, začla jsem trošku panikařit a lomcovat dveřma a různě to zkoušet všemi možnými způsoby, div jsem kliku nevypáčila a ono prostě pořád nic! Říkala jsem si, že prece nemůžu být tak blbá, že neumím otevřít ani dveře (:D:D:D:D), a že by se to porstě tím tlačítkem mělo otevřít samo, dokonce jsem hledala, jeslti se to zase nemá otevřít třeba tou kreditkou nebo něco...ale pořád nic. Zkoušela jsem nakukovat na Melissu ze zdálky do auta, ale ta čučela do iPhonu (překvapivě:D). Bylo mi to lehce trapné, ale jako už jsem chtěla začít vytahovat svůj telefon s tím, že ji musím napsat sms ať mě přijde vysvobodit, že mi to prostě nejde:D!! Když v tom si mě všimla sama, už si říkala co mi tam tak dlouho trvá, že. Tak celá vysmátá přišla ke dveřím, já se taky už smála, že jsem prostě taková debilka, že si neumím ani otevřít dveře. Tak vytasila svoji kreditku, vsunula ji, chtěla otevřít.........a nic! Tak to zkoušela ještě jednou, já též nestačila zevnitř mačkat tlačítko a lomcovat klikou, a dveře se prostě neotvírali! KDyž v tom mi přes sklo říkala, že to tam je někde nahoře nějak zaseklý! Jesus! Takový situace se prostě můžou stát jenom mě:D. Tak už jsem si představovala, že budeme muset někomu volat, ať mě přijdou vysvobodit a že tam zůstanu uvězněná, když v tom se to najednou konečně otevřelo díky bohu!!!!! Docela úleva :D! A díky bohu, že mě někdo mohl vysvobodit, zatím bych se tam teda jak sama neměla dostat ani, ale jako nevím co bych dělala, kdybych tam byla sama a takhle uvízla:D!!! </div></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"> </div>piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-52724639765686453262011-02-22T21:27:00.000-08:002011-02-22T21:27:31.510-08:00Bunco....kdybyste někdo tápaly, co tím názvem básník chce říci, tak vám prozradím, že je to název hry s kostkama:o). Taky jsem netušila, až do pátečního večera. <br />
<br />
<br />
Vím, že to Melissa někdy před týdnem zmínila, že v pátek má "bunco" před Ianem, nějak sem se tím ale nevzrušovala, myslela jsem prostě, že jsem jen blbě rozumněla.....<br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-IaazTyFtDTM/TWNcMaOSyVI/AAAAAAAAAC8/p26Q6kOdcN0/s1600/images.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" j6="true" src="http://2.bp.blogspot.com/-IaazTyFtDTM/TWNcMaOSyVI/AAAAAAAAAC8/p26Q6kOdcN0/s1600/images.jpg" /></a>Tenhle pátek, o týden později jsme právě byli u konce večeře, když se Melisse rozezpíval telefon, a ona se chytla za hlavu, že na to málem zapomněla, že je dneska přece "bunco night"! Jen na mě kývla, zeptala se, jeslti jsem už dojedla a zavelela, že se jde k sousedům hrát Bunco. Vůbec jsem asi na ni nečučela jak péro z gauče s nechápavým výrazem, co mi to tu říká a cože to jdeme hrát a co po mě jako chce:o)). Tak mi bylo vysvětleno, že je to kostová hra, a pak ji napadlo se mě vůbec zeptat, jeslti jako chci jít. No samozřejmě jsem chtěla. Na místě jsem zjistila, že se s tím asi stejně nejak počítalo, protože počet hráčů přesně seděl. </div><br />
Celá akce se konala u "sousedů" na konci ulice. No cca hádám asi pět minut chůze, víc určitě ne. My jsme se vezli autem:o). <br />
<br />
Jednalo se vyloženě jen o dámskou jízdu, kde se sešla většina sousedek, které jsem potkala tenkrát na té party. Většinu z nich (kromě asi jedné), jsem od té doby neviděla, přesto mě vítali jako starou známou a překvapivě si většina správně pamatovala i moje jméno. To znamená žádná [Íva] ani [Ejva] ale Eva :D! Čekalo se už jen a jen na nás, tak mi Melissa jen v rychlosti vysvětlila o co vůbec jde a řekla my pravidla, vyfasovali jsme drink, a začlo se. <br />
<br />
A o co že teda vlastně jde?<br />
Dohromady nás tam bylo dvanáct, a byli tam tři stoly po čtyřech židlách. Na každém stole na nás tak čekal list papíru s názvem hry a čísly od jedné do šesti, kam se zapisovaly výsledky, tři hrací kostky a propiska. Na prvním stole tak ještě přebýval zvonek:o).<br />
<br />
K tomu každý dostal svůj výsledkový list s názvem hry a osmnácti znaky - v našem případě srdíčky, které jsme pak v průběhu podle výhry nebo prohry v jednotlivých kolech buď kroužkovaly nebo křížkovaly. Hra začíná zazvonením zvonku a předtím se teda ještě řekne na jaké čislo se hraje. Logicky jsme začínaly od jedničky. Takže při zazvonení zvonku hráči u každého stolu se střídali v házení kostek a počítaní jedniček. Ti co seděli napříč stolu byli "partnerky", to se pak ale vždycky během hry proházelo. "Partnerky" u každého stolu tak musely naházet určitý počet požadovaných čísel - tuším 20. Který z týmů to nasbíral nejdřív, musel zvolat a byl konec kola, poté jsme se přesunuly podle toho kdo prohrál a vyhrál k dalším stolům. Když někdo hodil jakékoliv jiné číslo na všech kostkách, měl automaticky pět bodů. Když někdo měl to štěstí a hodil na všech kostkách číslo, které jsme zrovna házely, bylo to "bunco". <br />
<br />
Takhle se prostřídali všechny čísla a dvakrát. No třeba se to hraje i u nás, já o tom ale ještě nikdy neslyšela. V tom případě omluvte moje velmi laické vysvětlování, které asi moc nedává smysl, ale nevadí:o). <br />
<br />
Každopádně některé dámy to docela prožívaly, řvaly a pištěly u toho, to se zvyšovalo s množstvím konzumovaného alkoholu, takže o zábavu opravdu nebyla nouze:o). Do toho vždycky byla přestávka, kdy jsme se všechny sešly v kuchyni u zdroje jídla a pití, takže hru jsme ukončili asi až někdy o půl jedenácté:o). Většina těch sousedek je vážně lehce "crazy", rozumějte hlučných/hlasitých hlavně, myslím, že Melissa tam byla jako jedna z mála z "normálnějších", tudíž držících se v pozadí lol. Líbí se mi, že se neskupinkuje a baví se všichni dohromady, no a ty konverzace, ty stály za to:o). Ale radši je sem ani nebudu publikovat lol. Opět jsme si suprově zabrečely smíchy, no bezva odreagování to bylo. Až bych to nebyla já, abych neudělala ostudu a asi z toho jak jsem se smála mi jaksi vyšplouchlo červený víno ze skleničky, kterou jsem držela. Sice né moc, no ale bylo to na zemi i na mě, ještěže jsem měla červený tričko, tak to nebylo tak nápadný, musím zkontrolovat, jeslti se to vypralo:o). Domácí, u které se to konalo, to okomentovala tím, že se nic neděje, že má přece doma děcka a je na to zvyklá, super:D! <br />
<br />
Na začátku hry se mi dokonce docela i dařilo, a pořád mi ´padalo co jsem potřebovala (i když to na tom zase až tak nezáleží, protože záleží i na té "partnerce", co s váma hraje). V jedné přestávce Melissa jukla na můj list papíru a když zjistila, že se mi daří, tak poznamenala, jelsti vím, že se hraje o prachy:D. No to jsem samozřejmě nevěděla, já myslela že ten příspěvek který každý dával byl třeba na to, že tam bylo jídlo a pití nebo tak něco, to že by se hrálo o prachy mě ani nenapadlo:D. A v další polovině jsem se tedy asi začla moc snažit tím pádem (:D), takže se mi automaticky přestalo dařit, škoda! I když teda to nebylo jednom na mě, ale na mé spoluhráčce, jak už jsem dodala, každý si totiž liboval, když mě vyfasoval za partnerku, protože jsem byla prý "good roller", většinou mi fakt padalo, co jsme zrovna potřebovaly:D. Bohužel na mém výsledkovém papíru v druhé polovině začly převažovat křížky nad kolečky. V posledním kole na mě poprvé padla jako partnerka Melissa, a docela se nám i dařilo, a měla jsem azse pár koleček, na výhru to ale nestačilo, přesto jsem si nevedla špatně. Výherkyním se tedy rozpočítala finanční odměna, první místo si vzalo myslím asi padesát dolarů!! Kdybych však věděla, že je cena i pro tzv "losera", tak se spíš budu snažit abych byla poslední, protože to byly docela hezké ceny, jako svíčky, pyžamové plyšáčkové kalhoty s červenými pusinkami - ty se mi fakt líbily:D, pak ještě nějaký sprchový gel a tak z Body Works, no pak cena, která měla úspěch největší - kalendář do půl těla svlečených "kovbojů". Takže ho hned vybalily, a začly prohlížet a hodnotit kovboje, případně je porovnávat k manželům, no kopec srandy zase!!! Břišní svaly dostaly zabrat, možná přece jenom neztloustnu haha!! <br />
<br />
Hned po skončení hry kolem půl jedenácté jsme se bohužel jako první musely odebrat domů, Melissu čekala další noční "směna" s miminy, a mě ostatně taky moc spánku nečekalo, protože mě další den v sobotu čekalo velmi brzké ráno, ale o tom až v dalším postu:o).piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-60083734030013941312011-02-21T21:27:00.000-08:002011-02-22T11:43:24.190-08:00Random UpdateTak se zase jednou po sto letech poslušně hlásím:o). Nějak totiž, ehm....velké překvapení - nestíháááám! Internet většinou jen přes den checkuju z mobilu, a večer občas pouštím počítač většinou až tak kolem desáté večer a kolem půlnoci ho téměř poslepu vypínám a padám do hlubokého spánku. Ten kdo mě zná, se asi bude velice převelice divit, že jsem ho minulý týden dokonce asi ČTYŘI DNY neměla zaplý vůbec:o)!!!Já starý zavislák!!! Jó, Amerika se mnou asi dělá divy!<br />
<br />
Nejdřív jsem měla v plánu napsat "výroční post" - ano, už jsem tu totiž měsíc, lépe řečeno měsíc a půl!!! Než jsem se tak zmátořila něco zase napsat, uběhly další dva týdny a tudíž tím tak příspěvěk na oslavu mého prvního měsíce zde nějak ztrácí smysl. Každopádně nemůžu uvěřit tomu, že už jsem tu tak dlouho, strašně to tu letí a zároveň se ale zdá, že jsem tu už věky, protože dva měsíce strávené doma v ČR se zdají asi tak stejně daleko jako deset světelných let! Teď to asi moc nedává smysl, ale neva:o). Zároveň to taky teď čtrnáctého února byl přesně rok, co jsem minulý rok odlítala po dvouměsíční přestávce zpět do UK, což se zdá jako teď! Divné......<br />
<br />
<em><span style="font-size: x-small;">Sv Valentýn</span></em><br />
Ale konec blábolení a něco k tomu, co se tu za posledních čtrnáct dní událo. Vlastně nic zajímavého to nebylo asi, každopádně začnu něčím, čím jsem to tu už trošku nakousla - 14.únorem. Jelikož se mě tento "svátek" nějak netýká, ani ve snu jsem nečekala, že ho tu zmíním, protože tento rok se mě tak trochu týkal...rodinka mě OPĚT překvapila, a opět to bylo překvapení milé:o). To, že tu obchody už asi dva týdny předtím překypovaly Valentýnskými motivy, přáníčky, celými sekcemi nápadů na dárky v podobě různých červených a srdíčkových prkotinek atd. mě samozřejmě ani moc nepřekvapovalo, ostatně jsem na to zvyklá z UK, že. Přesto jsem ale nečekala, že to američani asi prožívají o trošku víc, i když jsem to možná čekat měla, když je to "jejich" svátek. Den předtím jsme byli v Targetu, a když jsme míjeli regál s přáníčky, kde byl speciální valentýnský úsek, Melissa se jakoby náhodou zastavila s tím, že by asi měla koupit Ianovi přáníčko a dodala, že sama ale ani nečeká, že by něco dostala. (Už několikrát si totiž postěžovala, že Ian na dárky a takovy věci moc není, a že se od něj nikdy ničeho nedočká. Narozeninový dárek si taky kupovala sama a až dva měsíce po narozenínách). Proto když se v pondělí vrátila z nákupu a se slovy "dneska je Valentýn a tak tady pro tebe něco mám", mě docela překvapila, protože jsem myslela, že si to "odbijou" jen mezi sebou maximálně tím přáníčkem. Tak jsem dostala v pěkné dárkově zabalené krabičce čokoládové bonbóny ze special čoko obchodu, o kterém jsme se pár dní předtím bavili, chtěli jsme tam jít ale už jsme to nějak nestihli, protože Chloe v autě překvapivě řvala:o). Každopádně jsou asi něco jako "special treat", protože to podle všeho je docela drahé - Kim tam prý minulý rok, když to objevili nechala několik set (!!!) dolarů. Wow!! Bylo mi řečeno, že na ještě jeden Valentýnský dárek si ale budu muset chvíli počkat, protože ho prý objednala až moc pozdě. No to jsem jen vyvalila oči, další dárek??!:D <br />
Když přišel Ian domů, tak se objevil s kyticí růží, tak to se Melissa úplně rozzářila a otočila se na me se větou "on nezapomněl", tak jsem měla radost za ni, protože si předtím ráno zase stěžovala, že Ian na to není, a že od něj ani žádné gesto neočekává. (Nutno podotknout, že mu to den předtím tak trochu připomínala, co je v pondělí za den). Během večera nám nezapomněla prozradit, co pro nás ještě má - resp. pro všechny tři:o). Takže jsme dneska, o týden později, všichni dostali takovej roztomilej hrníček s fotky mimin:o). Já na tom svém mám tu fotku jak jsem sem poslala, jak držím všechny tři mimča a na druhé straně jsou jen mimča, fakt roztomilý to je. Večer na Valentýna, když jsem potom přišla do pokoje, tak na mě na posteli čekala obálka s mým jménem a tam bylo ještě přáníčko. Takže jsem vlastně dostala stejné dárečky jako manžel:o). No fakt mě nepřestávají překvapovat a dojímat!!! <br />
<br />
<span style="font-size: x-small;"><em>Shopping spree</em></span><br />
Víkend před Valentýnem jsme v sobotu měli s Melissou nakupovací den. Ian hlídal kluky a my si museli vzít Chloe, jakožto holku do party ale taky to nejuřvanější mimčo, že:o). Ian totiž dost protestuje při myšlence, že by je tu měl hlídat sám, jednou když jsme sotva na hodinu jeli do Wallmartu, už volal asi po DESETI MINUTÁCH, že Chloe řve a co má jako dělat, že to vypadá že z toho snad omdlí, a co se jako děje a co jí je a blablalba...Tak jsme se dost nasmály, protože dělal jakoby neznal malou Divu??!!:D Hlavněže my je zvládat všechny tři můžeme, že jo, i když poslení dny je to čím dál náročnější. Musím říct, že Chloe ale ten den byla úplné zlatíčko, měla dobrou náladu a až na jednu malou epizodu, kdy ji Melissa chtěla vzít v obchodě ze sedačky a pochovat ji a jít ji přebalit, ji zvedla a zjistila, že byla pokakaná durch až na zádech, prosáklá přes oblečení až na sedačku:(. V tom momentě, kdy ji zvedla, malá dostala svůj řvací záchvat a řvala a řvala jako by ji na nože brali!!! Já jsem čekala před WC s našimi saky paky a slyšela jsem to až ven. Neznat naši malou Princeznu, tak si též myslím to co si s největší pravděpodobností mysleli všichni přihlížející, a to, že tam někdo někoho musí přinejmenším vraždit! Až byla přebalená/suchá až po chvíli se zase uklidnila když se jí vrazila láhev do pusy. Další záchvat byl až v autě, na konci našeho výletu, ale to se jí ani nedivím, jelikož toho od rána taky musela mít dost. Vyjížděli jsme totiž někdy kolem desáté hodiny. Naše první stanoviště byla nemocnice - Chloe tam totiž měla vyšetření na dětské kardiologii. (Když mimča byli ještě v nemocnici, všichni totiž měli šelest na srdci). Takže ji tam dělali různá vyšetření, no celé to trvalo asi hodinu a půl. Ale hlavní je, že šelest na srdci už je fuč a Chloe je zdravá jako rybička, yaay!!! Ta nemocnice byla fakt hezky zařízená, i Starbucks vevnitř mají:o), a jak nesnáším nemocnice tak tohle bych asi ani neřekla, že nemocnice je, kdybych to nevěděla! Jen jsem si všimla že podobně jako když jsme jeli k doktorovi na to očkování, tam je většína zaměstnanců cizinců. Většina má divné accenty, a jsou to většinou Indi co bych tak odhadovala. Poté jsme se vydali do obchoďáku Kohl´s, kde měla Melissa vyhlídnuté šaty z internetu, bohužel je stejně neměli. Za čtrnáct dní tu totiž budeme mít křtiny. Ani jsem si nic moc nekoupila, jen takové roztomilé náušničky se znakem "peace":o). <br />
Další zastávka byla velké nákupní centrum, kde bylo všechno od H&M, Macy´s až po ty drahé značky:o). Vlastně bylo docela hezké si to tam pekně projít, koukat do výloh a proplítat se davy lidí, konečně to totiž vypadalo jako normální nákupní centrum s více obchody uvnitř. A né jen jeden velký obchod, a za další kus zase další obchod. Melissa mě nejdřív chtěla vzít na oběd do takové restaurace, myslím že se to jmenovala Forest Café. Bylo to tam moc hezky udělané a vypadalo to tam fakt jak v pralese, spíš mi to připomínalo ZOO:o). Čas však neúprosně letěl a tam to bylo dost přeplněné, takže jsme se rozhodly, že to oželíme a půjdeme dát jenom nějaký fastfood, tam to totiž vypadalo na dlouho a my přece přijeli kvůli nákupům. Takže jsme hlad zahnaly v italském občerstvení a vydali se obrážet obchůdky. Kupodivu jsem si ani tam nic moc nepokoupila, ale já mám ráda i window shopping, takže i pokukování mě docela uspokojilo. Nakonec jsem si tam koupila jen lebkovej šáteček, navíc ten svůj jsem si zapomněla doma, takže už mám za něj aspoň náhradu:o). Nakonec jsme ještě udělali nějaké pochůzky kvůli jídlu, plenkám a v obchoďáku s domácími potřebami a museli jsme spěchat domů, abychom to aspoň do šesti stihli. Nejdřív jsme se totiž měli vrátit už v pět. V posledním obchodě to už šla Melissa vzít hopem, takže jsem čekala v autě se řvoucí Chloe a v sedačce jsem se jí horko těžko snažila uklidnit, fakt jsem se bála že dostane úplně infarkt z toho, jak řvala, tak z toho byla celá zpocená plus v autě bylo docela teplo a malá zabubaná v sedačce, no uuuf!! <br />
<br />
A teď přichází story pro pobavení. Ian v průběhu dne psal Melisse zprávy jak to jde z klukama a jak to zvládá. Ještě jsem to tu asi nezmiňovala, ale on bytostně nesnáší přebalování. Teda, tahle část s mimčama asi není nikoho úplně ta nejoblíbenější, on to ale nesnáší DOSLOVA, a jak může, tak se tomu vyhýbá. Už na začátku mi Melissa říkala, že musím sledovat Iana až bude přebalovat, že tak se nikdy nezasmála, jako při pohledu na něj - že se u toho dáví a obrací se mu žaludek a je to hrozně vtipné. On však když už jednou na něj přebavolávání nějak vyšlo, radši většinou sbalil mimčo a šel s ním nahoru, takže to vypadalo, že u toho pozorován opravdu být nechce. Nedávno večer jsme seděli u tv, já držela Chloe, Ian měl vrtícího se a řvoucího Noah a Melissa hodňoučkého Harrisona. Najednou se Ian zeptal, jeslti si nechce mimina vyměnit, a ona jestli už je vrtícím se Noah unavený, když se tak dlouho nemohl uvelebit a usnout a on že jo. S vážnou tváří si vyměnili mimina a v okamžiku kdy se zbavil Noah jsem postřehla lehký úsměv, a v tom Melissa zvolala " he pooped, didn´t he??! U idiot:D"!! No prostě, Ian se ho nechtěl zbavit proto, že by mu tak strašně vadilo jak se pořád vrtí a ne a ne usnout, ale hlavním důvodem byla pokakaná plínka a vyhnout se jejímu přebalovaní:D. Melissa mu nadávala, ale jako bylo to strašně vtipný:o)....o pár dní později musel jednoho z kluků přebalit a poprvně to dělal dole v obýváku před náma - a já s překvapením zjistila, že si srandu nedělali, že se mu z toho fakt OBRACÍ ŽALUDEK, a že to vypadalo dost opravdově. Já pořád totiž myslela, že si tak napůl dělají srandu!! No fakt to byla jedna z nejvtipnějších věcí, které jsem kdy viděla, obě jsme s Melissou doslova brečely smíchy:D!! <br />
Během našich nákupů tak najednou Melissa přišla zpráva a se smíchem mi sdělovala co jí psal - I threw up changing Noah´s diaper. I made it to the sink though:D. A pak to ještě pokračovalo, ale do detailů radši zacházet nebudu lol. Opět jsem tomu nejdřív ani nevěřila a myslela jsem si že si dělá srandu. Nedělal. Doooost jsme se bavili, fakt že jo:D!!! No jo no, chlapi!!! <br />
<br />
V neděli jsme se pak poflakovali doma a přišla k nám návštěva. Nějaký pár se stejně starou Isabellou jako jsou naše mimča. Teda, Isabella je asi o čtrnáct dní mladší - ale bylo zajímavé vidět ten rozdíl v tom růstu a vývoji - až teď jsem si uvědomila pořádně, jak jsou naše mimča na jejich věk pořád fakt maličké a trošku "zaostávají" tím jak se narodili o devět týdnů dřív. Ta holčička už uměla držet hlavičku úplně sama, víc si hrála s hračkama a hlavně je uměla držet, dělala pohyby jak kdyby chtěla lézt a velikostně byla prostě o trošičku větší. I když kluci se v držení hlaviček teď taky dost zlepšili, Chloe je na to ještě pořád líná. Malá Isabella je však adoptovaná - ti její adoptivní rodiče též nemohli mít děti a prošli si stejnýma procedurama jako Ian s Melissou, bohužel to nezabralo a pojišťovna jim to neproplácela, takže to museli vzdát. Pak se rozhodli, že zkusí adopci. Našli nějakou šestnáctiletou holčinu, už bylo vše dohodnuté a ona se na poslední chvíli rozhodla, že si mimčo nechá. Tak si řekli, že jim mimčo mít není souzené a že prostě budou bezdětní, když v tom jim jednoho dne volali z nemocnice, jeslti mají ještě zájem o mimi. Nějaká 26letá holka nevěděla o tom, že je těhotná a zjistila to až když měla porodní bolesti (!!!). I když měla partnera, tak se rozhodli, že děti mít nechtějí a že to nechcou ani nikomu říct, a nechat to v tajsnosti a mimča se tak co nejrychleji a nejdiskrétněji "zbavit". Takže nakonec přece jenom ze dne na den získali mimčo. No když mi to Melissa vyprávěla, tak to byl úplný doják, a podle toho jak jsem je tu viděla, tak tu holčičku oba dost zbožňují. Přijde mi, že tady si lidi ty děti osvojují nějak víc, než v ČR, a hlavně jak řekla Melissa, ten proces je tu asi mnohem snadnější. A někteří to prý snad dělají i pro peníze, protože na to dostávají nějaké příspěvky. Teda né při adopci, ale při pěstounské péči. Ian potom vařil "obědo-večeři", a chlapi pracovali na sklepě chvíli, no a zkrátka a dobře, další neděle která docela rychle uběhla.<br />
<br />
<em><span style="font-size: x-small;">LCC meeting</span></em><br />
V úterý jsem měla svůj první oficiální sraz s Lisou, mojí koordinátorkou. Domluvené už jsme byli nejmíň čtrnáct dní, a já nejdřív měla za to, že to vychází až na čtvrtek. Kdyby se mě na to Melissa odpoledne nezeptala a nepřipomněla mi to, tak jsem na to úplně zapomněla, vůbec tu nemám pojem o tom, jaké datum je. <br />
Domluvené jsme byli na šestou, tak sem se o půl šla rychle hodit trochu do gala, byli jsme domluvené, že mě vyzvedne doma a půjdem někam do Starbucksu na kafe nebo tak něco..mezi čekáním na ni, jsem pomáhala Melissa uklidnit mimča, Chloe zrovna dostala ze svých větších záchvatů řvoucí, a já jsem chovala Harissona. Takže když přišla Lisa, tak zase viděla CHloe v tom blbějším světle - přesně jako minule:o). Teď si tak myslí, že takhle se Chloe chová NEUSTÁLE, což ale zase není pravda, protože většinou ji to po pár minutách opustí, a teď za posledních pár dní mívá docela lepší náladu a neřve tak často. Každopádně pak pořád mluvila o tom, jak je to hrozný a že je Chloe nemocná a nikdo neví co s ní je (to sdělila jejímu manželovi), no a prostě až to přeháněla! Když jsme odcházeli, tak se Melissy ptala, jeslti ji tu takhle můžeme samotnou se všemi mimči nechat, tak nás s úsměvem vyhnala. Když jsem přišla domů, tak se přiznala, že jakmile za náma zaklaply dveře, tak za pár minut volala SOS sousedům, jestli by nemohli přijít na pomoc, než přijde Ian domů z práce, protože se třemi řvoucími miminy se to nedalo. Nechtěla mi totiž zkazit šanci na chvíli vypadnout z baráku:o). <br />
Namísto do Starbucksu jsme pak s Lisou jeli na takový menší výlet do asi čtyřicet minut vzdáleného městečka St Charles, poblíž kterého Lisa bydlí. Nakonec jsem jí musela dát za pravdu, že to bude lepší než si sednout někam na kafe, doma "sedím" celý den, takhle jsem aspoň něco málo viděla, i když už bylo šero, ale nevadí. Udělali jsme si pěknou zimní vycházku kolem řeky, a musím říct, že to bylo docela příjemné, se trošku protáhnout a normálně se PROJÍT!!!! Mě chození baví a tady jsem toho zatím moc nenachodila. A co víc, St Charles vypadá jako OPRAVDOVÉ městečko, tedy podobné tomu, co známe z Evropy. Náměstí, obchody, řeka, chodníky, procházka a cestička kolem řeky atd.!!! Hned jsem si vzpomněla na York, ani nevím proč, asi že jsem tam taky chodila kolem řeky:o)! No vypadalo to tam docela hezky a v létě tam může být asi docela příjemně. Lisa mi nabídla, že některý z naších příštích meetingů třeba můžeme udělat i v sobotu nebo o víkendu přes den, že si to tam pak budu moct prohlídnout třeba i o samotě nebo tak něco a porozhlídnout se tam. Což by bylo docela dobrý. Taky mi nabídla, že klidně někdy můžu přijet přes celý víkend, kdybych chtěla, nebo když budu chtít něco podniknout, mám se jí ozvat klidně sama a nečekat až se ozve sama s dalším meetingem. Což toho by se možná dalo využít až bude trošku lepší počasí a nebude taková zima. Jen se mě ptala jak to jde a jestli všechno ok, jestli od ní něco nepotřebuju a jinak jsme se bavili normálně, i když je trošku "crazy", tak díky bohu tentokrát svoje statisky a většinu rozumů nechala doma:o)). Ptala se mě jeslti jsem jedla už a jestli nemám hlad, že by mě udělala něco u ní doma, to jsem ale odmítla s tím, že to vydržím až domů. Tak ona že mi aspoň ukáže kde bydlí a pak mě odveze zpátky domů. Takže jsme jeli ještě do jejího domu, bydlí kousek za tím městem, je to docela na samotě. Teda ne úplně na samotě, jsou tam i další domy a tak, no ale od města je to vzdálené a ty domy jsou jakože v lese...no vypadá to tam skoro jako byste vjízděli k někomu na chatu. Provedla mě domem, ukazála psa a představila manželovi a jeli jsme zpátky domů. Zjistila jsem že jí je padesát, i když bych jí tolik asi neřekla, a že i když svoje děti nemá, tak jich pomohla vychovat osm, protože nějaké též měli v pěstounské péči. Tak jsme se domluvili že příště zase podnikneme nějakou procházku, kupodivu taky ráda chodí - což se u američanů asi jen tak nevidí lol. <br />
<br />
<br />
Jinak taky mi minulý týden konečně přišla moje kredtika!! Lépe řečeno debitka, i když vlatně jsem ještě nezjistila jaký je mezitím rozdíl (euhm, stydím se:D). Už jsme tam totiž chtěli volat, řekli že to přijde do sedmi dnů, jenomže pak se to zdrželo tím, jak si okopírovali špatnou stránku v pase a my tam museli za týden jet znova, no a pak jsme tu měli blizard a pošte byla zpožděná, takže to přišlo asi až skoro za tři týdny, a to i přes to, že Melissa říkala že to většinou přichází dřív něž za sedm dnů. Jó, já prostě vždycky musím mít nějakou vyjjímku, to bych snad ani nebyla já jinak:o)!!<br />
Je to dost nezvyk používat teď kreditku a žádnou hotovost, jka na to nejsem zvyklá. Minule při nákupu jsem se tomu nejdřív radši vyhnula, jen pro jistotu, kdybych nevěděla jak na to abych si neuřízla nějakej trapas, a radši jsem použila hotovost, pak sem to ale musela risknout a jít do toho lol. Musím to totiž použít šestkrát do měsíce, jinak mi vezmou poplatek asi šesti dolarů, sráči!! Ale včera jsem s tím platila i v H&M a už se toho nebojím. A připadám si děsně kůl. Just kidding:P!<br />
<br />
Jinak mimina nám rostou jako z vody. Teď to začíná být opravdu trošku náročnější, protože je poznat, že jsou přes den o něco víc vzhůru a všechny tři vyžadují víc pozornosti. Noah v poslední době odmítá chodit spát i když je hrozně unavenej, což ve výsledku znamená že ŘVE!!! Musí se uspat v náruči, někdy zabírá jenom to, že se s ním chodí a to mu ještě do pusy musím vrazit dudlík, který mu tam musím držet vlastnoručně, jinak mu každých dvacet vteřin vypadává a někdy přes něj ještě přehodím přikrývku, i přes hlavu, nevím proč, ale jedině tím se uklidní, ztichne a následně usne. A pro rýpaly, ne nedusíme ho tím:P! V pátek tak řval jako kdyby ho na nože braly a ničím se nemohl uklidnit, takhle jsem ho ještě řvát neslyšela a myslím že ani Melissa ne. Jenomže jeho řev je dost pronikavý, to i Chloe se může jít zahrabat s tím jak řval Noah v pátek, dost to bere za uši občas!!:D <br />
Chloe je zpátky na svém starém "mlíku", to kozí jak jsem psala, jsme jí nedávali snad ani jeden den, bylo to ještě horší a měla z toho větry víc než obvykle a jak vždycky spí v noci aspoň tak tentokrát z toho měla bolení i v noci. Nevím proč, ale tak nějak dopředu mi to bylo jasné, že jí to nesedne, podle toho co jsem o tom četla na internetu. <br />
Harrison se za posledních pár dní taky začíná nějak víc ozývat, takhle ho vůbec neznám:o). Ale dneska byl zase prý klidný, tak si myslím, že ho spíš něco trápilo..každopádně tuhle začli řvát všichni tři naráz a to panečku bylo něco:o)! Většinou to ale zvládáme v pohodě, ty dny s něma mi pořád strašně ubíhají - přijdu dolů, nakrmím je, uspím, a najednou je oběd, a odpoledne se pak přehoupně stejně rychle. Kluci už teď fakt drží víc hlavičky, Noah se začíná zajímat o hračky a všichni se pořád zubí, a to je to nejroztomilejší a nejúčasnější. Zvlášť Noah se pořád hihňá i nahlas, no to byste se pak mohli rozplynout, jak je to roztomilé. Chloe je tak vtipná sama o sobě, až nejmenší, tak dokáže vydávat nejrůznější zvuky, jak starý řidič náklaďáku, jak říká Melissa lol. Nebo naopak různě vrní a mručí a "povídá" tím nejjemnějším hlásečkem, jaký si dokážete představit, to je hrozně roztomilý. Občas zní jako kočka, jednou jsem si ji s ní už spletla:o). Každopádně opravdu dokáže pobavit a spíš než abych si na to už zvykla, přijde mi čím dál víc zábavnější! Taky jsme se jim konečně rozhodly nastolit rutinnu, takže posledních pár dní jsme je zkoušeli budit a krmit naráz, a zase uspávat naráz atd.. Asi to bude chvilku trvat a bude to makačka, když se to naučí, dá nám to pak ale snad i trošku volna přes den. Jinak jsem totiž ráda, že kolikrát zvládnu umýt ty lahve přes den, někdy ani to ne. Taky jak řekla doktorka, tak jsme jim zkoušeli dávat nějakou baby rice už. Sice je to skoro stejně tekutý jak mlíko, ale zkoušeli jsme jim to dávat po žličce. No samozřejmě nic moc úspěch, nějak nevěděli co s tím, což se dalo očekávat, no ale stejně mi to přijde strašně brzo!!! Vždycky jsme mimča začínali krmit, když už uměli aspoň trochu víc držet hlavičku, když už. No ale tak to asi budeme čas od času zkoušet, až to jednou bude mít úspěch....<br />
<br />
Třeba v pátek byl fakt docela náročný den, to byli nějací nevrlý všichni tři...a ve čtvrtek vlastně taky, nevím co to s něma bylo, divím se, že se mi ještě nezdá o tom, jak někoho chovám nebo se nepohupuju do rytmu i ve spánku. Ve čtvrtek večer pak Chloe měla jeden ze svých nejhorších záchvatů, do toho poknikávali kluci, a asi muselo vypadat docela vtipně, když jsme večer všichni tři chodili za sebou dokola kuchyní, chodbou a jídelnou, protože tyhle místnosti jsou průchozí, každý v náruči jedno dítě. Sranda!! Jako neironicky myšleno:D! Ale v ten čtvrtek to fakt bylo náročný, a i Melissa se mi pak zdála nějaká přepadlá, a jak se dlouho Chloe nemohla utišit, tak pak s ní zůstala v hale, to vypadá jako druhý obývák dalo by se říct, ale nikdy tam nikdo nebejvá. Když jsem šla s Noah jedno kolečko, tak tam seděla v křesle a snažila se Chloe utišit a skoro mi přišlo že brečí??! A i pak mi přišla taková divná trochu ještě chvilku, ale pak už dobrý. No nic moc pocit, když nevíte proč takový malý mimčo brečí a nemůžete ho utišit. V pátek pak volala doktorce a řekla jí, že prostě chce, aby malou poslali někam na vyšetření žaludku nebo něco:(! Doktorka slíbila že zavolá ale pak samozřejmě nikdo nevolal, no tak jsem na to zvědavá. I když teď mi přijde, že takhle záchvatuje míň a každopádně je častěji v lepší náladě, Princeznička naše:o). Minulý týden Melissa asi dvakrát podotkla něco v tom smyslu, proč tam to vajíčko nemohli dát jenom jedno, a proč se musely uchytit VŠECHNY:D!!<br />
<br />
Minulé pondělí jsem si skypovala s mamkou a aspoň jsem jí tak představila mimča na dálku "naživo" přes kameru, no a byla hotová i na tisíce mil daleko, a to zrovna byli hodňoučcí relativně. Když jsem se potom snažila utišit Chloe a Harrisona způsobem nohy na turka a v nich položenou Chloe - krmila jsem ji a v náruči v ruce Harrisona, tak to maminka málem nepřežila a začla lehce vyšilovat, že co jako provádím a ať jsem opatrná a ať mi nespadnou a cosi kdesi!! Jesus:D!! Je vidět, že víc jak jedno mimčo nikdy hlídat nemusela:D. Mít "jen" dvojčata, tak jsme tu vysmátí lol. <br />
<br />
Kamarádka z DC mi psala, jelsti nemám zájem jet na "class weekend" do Marylandu, protože v květnu končí a taky musí nasbírat ještě tři kredity do ukončení programu. Za víkend bysme tak dostali tři kredity, což je polovina toho, co musím nasbírat za rok, což by se mi i docela líbilo a hodilo, plus znamenalo by to, že bych si mohla naplánovat první větší samostatný výlet, protože bych tam musela letět, že. Tak to budu muset probrat s rodinkou, musela bych totiž dostat volný pátek, což by neměl být problém. Za celý víkend chtějí asi 350 dolarů tuším, ale je v tom i ubytování a jídlo, plus záleží kolik bude stát letenka, tak uvidíme, ale doufám, že by to i snad mohlo vyjít!!! I když je blbé, že většinu dne bysme stejně proseděli někde ve škole a z města bysme asi moc nevideli, no tak uvidíme, jak to dopadne a jak se rozhodnu....<br />
<br />
Za čtrnáct dní nás čekají křtiny mimin, jo a taky se tuším v dubnu chystáme s Melissou a Kim na koncert Rickyho Martina do Chicaga, yaaay:D! Teda, ne že bych byla nějaká jeho velká fanynka, každopádně je to živý KONCERT, a to se počítá, no ne?!:D Dneska mi taky bylo řečeno, že Ianův strýc (ten, ke kterému pojedeme v květnu do DC), má letní dům v Severní Karolíně, a že nám nabídnul, že si ho můžeme v létě vypůjčit, takže v sprnu bysme tam mohli jet. Asi je to přímo u oceánu, takže to by bylo žůůůůžo, tak snad to vyjde:o))!!!<br />
<br />
Na konci týdne se nám tu konečně trochu oteplilo a dokonce behěm asi dvou dnů téměř roztály ty hromady sněhu!!! to jsem nečekala ani, že to roztaje tak relativně brzo. Každopádně dnešek nám celý propršel, až mi to silně připomínalo Anglii, tak to nevím co je lepší:o).<br />
<br />
V baráku je taky děsně sucho a je tu děsná statika, pořád se "kopeme". Někdy vaříme vodu na plotně celý den, aby se trošku zvlažil vzduch, mimina mají totiž dost ucpaný nosíky z toho a nemůžou dejchat...a je to poznat i na pleti /vlasech, mám tu úplně jiný vlasy mi přijde, ještě divnější než normálně, grrrr. Chcou ale koupit "humidifier" , čili osvěžovač vzduchu, tak se to třeba zlepší. Každopádně ta tam je anglická vlhkost a moje vlasy typu "Monika na Bahamách" - kdo kouká na Přátele, tak bude vědět:o)! <br />
<br />
Jinak minulý týden se mi taky podařilo krásně zaspat, to už se mi dlouho nestalo, a v Anglii snad v žádné rodině hádám. Teda sice to bylo o půl hodiny jen asi, ale dost jsem se divila, když najednou na hodinách bylo devět:o). Sicejsem se vzbudila na zazvonění budíka, ale jelikož já to mám schválně nastavený tak, abych pak mohla ještě pár minut ležet, holt jsem asi v těch pár minutách stihla usnout ještě, no, ooops. Noc předtím jsem šla totiž pozdě, tak to asi taky udělalo svý. Každopádně do pěti minut jsem byla ready, Melissa dole sama krmila mimča, tak jsem se tam vyhnala se "sorry, I kinda overslept", tak se mi jen smála a vůbec to neřešila. Oni pak taky shodou okolností byli asi za dva dny nějací opoždění:o). Jó, to by mi u hladomorců asi tak lehce neprošlo, když měla problém s tím, když jsem snídala (a přtom hlídala, takže jsem jedla třeba za chůze nebo tak), asi dvě minuty potom co jsem už měla "pracovat" (doslova). A jinde by mě přišli vzbudit asi většinou hádám. Tady je to fakt jak doma, prostě takový neformální a neoficiální, nebo jak bych to řekla, tak se mi to líbí!!!<br />
<br />
Jinak si tu pořád na nic nemůžu stěžovat, kromě toho, že by byl život jednudšíí s tím řízením no, to přiznávám, jinak ale pořád spokojenost. <br />
Vlastně tu dost často brečím - smíchy. Nevím proč, ale občas jsem začla dostávat záchvaty smíchu, které mi nejdou zastavit, no to už se mi dlouho nestalo, a občas mě to až otravuje, protože to nedokážu zastavit :D:P. A to asi mluví za vše:o)!!!piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-17999265158309935492011-02-09T22:19:00.000-08:002011-02-09T22:19:56.601-08:00Mám tu první kamarádku:o)!Teda, to je zatím asi hodně nadnesený výraz, každopádně konečně jsem potkala první holčinu - aupairku!<br />
<br />
Na úvod musím říct, že to tu až nepěkně utíká, přijde mi, že je vždycky pondělí, pak se to najednou přehnoupne a je hned pátek a pak strašně krátký víkend a po něm zas pondělí, no fakt to tu nějak strašně letí:,(. Jak to, že u Hladomorců se i minuta kolikrát zdála dlouhá jako kšandy, občas jsem pořád sledovala hodiny, kdy konečně budu mít "padla" a kolik dní zbývá do víkendu, a tady je to úúúplně něco jiného??!<br />
<br />
Každopádně, další víkend je za mnou. V sobotu jsem asi první den kromě cca pěti minut nechovala mimino!!! Velice velice divné:D! Ráno jsem si přispala a šla jsem se nasnídat, Melissa byla u doktora a Ian tam seděl se spícíma mimčama, tak jsme jen něco prohodili, vyndala jsem myčku - u které mi mimochodem opět bylo káravým tónem řečeno, že to přece dělat nemusím:D. Nejenom že bych si připadala asi trošku blbě, ale ono mě to i lehce rozčiluje, když se to pak hromadí ve dřezu, že. Každopádně tady žádná myčka nádobí, jako tomu třeba bylo u některých rodin opravdu nejsem. Poté jsem se odebrala podruhé co tu jsem do svého pokoje (během dne jako), trošku si to poklidila rozházené hadry a dovybalila si kufr po minulém víkendu (ehm). Pak jsem si zapla počítač a vyhrla se na e-maily a odpovídání zpráv na fb, už bylo na čase! Takže kdyby se mě zase někdo chtěl zeptat, jeslti s ním ještě mluvím, tak ano, mluvím, jen teď fakt moc neinternetím (u mě nevídaná záležitost, I know:D). No a samozřejmě jsem tu zkejsla až někdy do třech, ani nevím jak! Zpátky na zem mě vrátila až Melissa, která tu na mě do dveří nakoukla a ptala se, jeslti třeba nemám náhodou hlad, že jsem ještě nejedla??!:D Tak jsem se šla dolů najíst, abych se vzápětí zase vrátila, protože byl zrovna na příjmu Banán, tak jsme toho museli využít. S časovým posunem se nám na icq moc setkávat nedaří and that sucks:(! Pak jsem šla na chviličku dolů za rodinkou, ti už se ale pomale chystali ven. Čekala je totiž další lekce v kostele kvůli těm křtinám. Sice mi bylo nabídnuto jet taky, mohla jsem jít třeba do kina nebo tak něco, ale ta jejich lekce měla trvat aspoň čtyři hodiny a samotné se mi nechtělo. Docela jsem se těšila, že si užiju prázdného domu, kupodivu mě to pak ale asi po hodině přestalo bavit. Donesla jsem si pc do obýváku k televizi, pač mě to tam samotnou nebavilo ani. Asi o půl jedácné jsem to zabalila a šla spát a rodinka ještě nebyla doma. Sice jsem je slyšela přijet vzápětí, ale bylo zvláštní, že to bylo tak pozdě, když tam měl očividně každý malé děti, že. Každopádně po dlouhé době to byl relaxovací/válecí/nicnedělací den:o)!<br />
<br />
Na neděli byl i u nás, jako u každých správných američanů naplánovaný Super Bowl. Díky tomu, že v minulé hře Chicago Bears prohráli, tento rok se to tu však tolik neprožívalo. U sousedů byla párty, jelikož tu ale řádí v sousedství chřipky, včetně té vepřové (!!!), šel se tam kouknout na chvilku jen Ian, protože poslední co chceme je, aby se nakazili bejbísové, nebo i my, že. Ale pozor, já jsem nakonec měla konečně i své plány!!! <br />
<br />
Nevím, jeslti jsem to zmiňovala už předtím, ale když moje neschopná LCC mi až na moji druhou žádost milostivě poslala kontakt na jednu holčinu z Chicaga, vzala to Melissa do vlastních rukou. Nějaká známá její zná LCC od Cultural Care, takže se s ní spojila, dala ji můj email a ta mi poslala kontatky na všechny aupairky poblíž, o které se tu stará. Mimoto mě pozvala i na jejich měsíční meetingy, poslala i odkaz na stránky, a podle fotek se tam schází aspoň kolem deseti holek, takže když bude čas a odvoz, rozhodně se někdy zkusím připojit. Teď v únoru se jde sáňkovat, tak to by mohla být sranda:o). Každopádně, dala mi asi čtyři kontatky na holčiny, které bydlí fakt blízko. Tak jsem jim někdy minulé pondělí rozeslala email. Ozvaly se mi zatím jenom dvě. Mexičanka, která je tu teprve asi dva týdny a taky tu nikoho nezná, neřídí a ještě není moc rozkoukaná. Tak jsme se domluvili, že se nejdřív zabydlí, a pak až se ozve. No a v týdnu se mi potom ještě ozvala pětadvacetiletá Mellissa. Ano, další Melissa:D. I když tahle se spelluje jinak, s dvěma "S" a dvěma "L". Pochází z Jižní Afriky, přímo z Kapského města a je tu asi čtyři měsíce. Nejdřív jsme se domlouvaly, že bychom mohly dát spicha někde v nějakém shopping mall. V neděli ráno mi však přišla zpráva, že ven asi nikam nepůjde, ale že jestli se mi chce na chvíli vypadnout z domu, mohla bych přijít k ní na chvíli na návštěvu. Tak jsem si řekla proč ne, že. Poslala mi adresu a já se šla zeptat, jestli mi dá rodinka odvoz. Nejdřív jsem to řešila jen s Ianem, protože Melissa ještě dospávala a když přišla, a Ian jí řekl že pri cestě do banky mě zaveze ke kamarádce, tak se úplně rozzářila a měla z toho asi ještě větší radost než já, že tu konečně někoho potkám:o). Mezitím jsem si volala na skypu s mojí českou rodinkou:o), a když jsem slezla dolů, Melissa mi už hlásila, že hledali tu adresu na googlu, a že ta rodinka ve které ta holka je, asi bude dost prachatá, protože jejich dům vypadá dost rozlehle a příjezdová cesta je asi kilometr dlouhá. O půl druhé jsme vyjeli, Melissa se ještě potřebovala stavit do lékárny a do banky. Jestli si pod tím představíte, že jsme tedy ještě jeli do města, zaparkovali auto a ŠLY do lékárny a do banky, budete na omylu. Pořád mě asi nepřestává udivovat, že američan si tu může VŠECHNO vyřešit z prostoru auta, když nechce, nemusí vůbec vystupovat. I lékarna tu totiž má "drive through". A pak jsme se jeli vydat hledat dočasné bydliště mojí (snad) nové kamarádky, což díky GPS zase až takový problém nebyl. Chvíli jsme jen nemohli najít to správné číslo domu, tedy v tomto případě poštovní schránky, i to se nám ale brzo podařilo. Nejdříve nás to zavezlo na takovou příjezdovou cestu, podél které se rozprostírali domy nebo spíš sídla. Bylo to docela na "samotě", resp. některé ty domy byly fakt hodně velké, a dost jeden od druhého vzdálené a příjezdové cesty byly většinou dooost dlouhé, všude kolem stromy a keře, takže na některé ty domy bylo občas i těžké dohlédnout. Většinou se však jednalo o takové "menší" vilky:o). Kolem cesty byli jedině poštovní schránky, na kterých byla čísla domů, na každou jsme nakukovali, jen tu kterou jsme hledali ne a ne najít, to číslo tam samozřejmě chybělo. Po chvilce jsme si však všimli i téhle schránky, trošku se schovávala v tom sněhu, mrška jedna. A v tom už Melissa jen vydechla "woow, look at thaat"! A mě vzápětí též lehce spadla čelist. Před námi se rozprostřela asi 300m dlouhá příjezdová cesta a na jejím konci se tyčila OBROVSKÁ VILA! Spíš to připomínalo takový trochu modernější zámek, no nechtělo se mi věřit, že tam bydlí jedna jediná rodina. Tak TEĎ to teprve vypadalo jak v americkém filmu. V americkém filmu o boháčích, prostě jak z jiného světa. Kolem se rozprostírala obrovksá louka/zahrada a les, nějaké prolézačky či hřiště pro děti, které spíš vypadalo jak pro celou školu, no mazec! Kolem domu to však zelo prázdnotou, už než jsme našli dům, jsem textovala Mellisse , že jsme na cestě a právě se pokoušíme najít jejich dům. Jelikož kolem domu bylo asi desítka dveří, nějak jsem nevěděla kam mám jít a kam zaklepat/zazvonit, tak jsem jí ještě napsala, že jsem před domem a ať si mě prijde vyzvednout. "Moje" Melissa mě tam nechtěla jen tak vypustit a nechat napospas, tak ještě čekala, aby se ujistila, že jsme opravdu správně a že mě tam nenechává nějakému úchylákovi lol. Když chvilku pořád nikdo nepřicházel, vylezla jsem z auta a vydala se na obhlídku, za chvíli se však už otevřeli dveře a otevřela mi nová Mellissa - černoška se zlatým předním zubem:o). Teda, nechci aby to vypadalo nějak blbě, ale proste to bylo první, co mě na ní uhodilo do očí, myslím, že v dnešní době to asi moc obvyklé, zvlášť u mladých lidí není:o). A teď to možná vyzní ještě blběji a předem říkám že to byl jen a jenom první dojem, ale na první pohled to vypadalo jako když otevířá dveře služka/otrokyně o movitých boháčů lol. Přísahám, že v několika prvních vteřínách to tak na mě fakt působilo. <br />
<br />
Mávla jsem na "moji" Melissu, jako že všechno ok a že může jet, a byla jsem vpuštěna dovnitř, kde se na mě hned mezi dvěřmi vrhnul rozzuřený boxer! Psů se většinou zase až tak moc nebojím, proto jsem se nějak extra nevzrušovala, když jsem ho před sebou uviděla, a vlastně nevím jeslti jsem ho nějak pořádně zaregistrovala předtím...každopádně jeho přítomnost jsem si uvědomila až když se mi rozzuřeně sápal po rukávu!!! A že po mě fakt lapal a moc mírumilovně nevypadal, no fuj! Naštěstí ho Mellissa hned čapla za obojek a odtáhla pryč, protože on by mě asi fakt byl schopný porafat!!! Byla jsem uvedena do kuchyně, kde mi bylo nabídnuto menší občerstvení a při povídání/seznamování jsem zvědava nakukovala dál do vnitřku domu. Během několika málo minut jsem však neokukovala jenom já, ale pro změnu jsem byla okukována já sama - do kuchyně se vřítila jedna asi čtyřletá holčina a hned za ní druhá, jen o něco málo větší. Později jsem se dozvěděla, že se Mellissa stará o ŠEST dětí ve věku od čtyř do šestnácti let! No potěš koště! Během své návštevy jsem se tak stihla seznámit z většinou z nich, jedna se jmenovala též Eva, tudíž ty dvě nejměnší z toho měli úplné vánoce a pořád se tam hihňali a okukovali mě. Brzy se tam objevila třetí narezlá hlava, holčina číslo tři. Bylo jí teprve 8 ale řekla bych jí i víc. Mellissa s něma totiž byla sama doma, proto nemohla jít ven. Zbytek dětí byl s tatínkem někde na basketballu, tuším. Vzápětí však přijeli zpět domů, tak jsem se stihla zbežně seznámit i se zbytkem. Jeden kluk se tam jen mihl, ten druhý, šestnáctiletý taky, ale alespoň pozdravil. Každopádně ani jednoho takového velkého smraďochy bych neměnila za tři mimča ani náhodou:o)! Poté tam přišel i pan domácí, tak jsem se s ním pozdraivla a podali jsme si ruku. Vypadal docela obyčejně, možná až moc:D:D. Typoval mě na němku, tssssssss. Když už Mellissa nemusela dohlížet na děcka, přesunuli jsme se do jejího pokoje a přitom jsem měla možnost obhlídnout alespoň část domu. Ve "sklepě" mimochodem též mají kino, ale PRAVÉ kino, i se sedačkama jak v kině atd., mazec! Zajímalo by mě, kolik tam je místností v tom baráku. Prostě jsem jen lapala po dechu:o). Rodiče prý vlastní nějakou počítačovou/softwarovou firmu, matka zrovna byla na nějakém bussiness tripu - prý hodně cestují. Mellissy pokoj však zase až tak velký nebyl, a i když byl pěkný a útulný, vlastně tam neměla vůbec postel, ale jenom jakože velkou "matraci" pro dva na zemi. Pustili jsme si TV ale celou dobu jsme si spíš povídali, akorát teda musím říct, že bylo STRAŠNĚ TEŽKÉ jí rozumět! Její accent je hodně zvláštní, a i když v Jihoafrické republice je oficiálním jazykem kromě afrikánštiny i angličtina, a anglicky umí perfektně, její accent je fakt hodně NESROZUMITELNÝ, občas jsem přemýšlela, jeslit na mě mluví anglicky vůbec:o). Ale né že by to byl prostě jen jiný accent, ale ona některé slovíčka vyslovavala fakt úplně divně. Každopádně, domluvili jsme se a o to jde ne? A jeslti se ještě někdy uvidíme, tak si na to časem snad zvyknu. Jen jsem jí prostě nerozumněla uplně všechno, protože mě bylo blbé se ptát pořád, "sorry, sorry?? pardon?? what?? apod.":D. Nakonec jsem tam smrděla od dvou až asi do šesti. Mellissa mi nabídla že mě domů hodí, jestli znám adresu, je to fakt cca 5minut jízdy k nám. Tak jsme hodili adresu do GPS a za chvíli jsem byla doma! Domluvili jsme se, že na další víkend se Mellissa snaží dát dokupy víc holek třeba a něco bysme mohli podniknout, jít někam do "shopping mall" nebo tak, protože teď se toho tady stejně asi moc nedá co dělat v zimě. Tak snad to vyjde! (Dneska hlásili, že bude asi -20°C fůůůůůůůj!). Každopádně bylo hezké konečně někoho potkat a s kým pokecat, teda mimo rodinku a jejich známé, že. <br />
<br />
Doma jsem tedy byla něco kolem půl sedmé, Super Bowl začal někdy v šest. Na návštěvě tu byla další Melissa, Chad (Ianův stepbrother) a malý Logan. "Moje" Melissa na mě hned volala jeslti mám hlad, ještě jsem si zouvala boty, obě Melisse zrovna seděli u stolu, tak jsem se k nim hned připojila a šla se najíst, hlady už jsem popravdě šilhala:o)! Pak jsme tam seděli u vína, ta druhá Melissa nám ukazovala "online prohlídku" jejich domu, který si budou kupovat. Něco podobného jak má moje rodinka, jen možná o trošku větší to je. Logan je strašné vtipné dítě, takže o zábavu nouze nebyla. Koukala jsem, že si ve svých dvou letech dokonce pamatoval i moje jméno a tentokrát jsme se i stihli skamarádit už:o). Dokonce jsem dostala obejmutí a pusinku, heč:D! Hned všichni vyzvídala, jaká byla návštěva a jaká je moje nová kamarádka a hlavně jeslti ten dům vypadal tak honosně uvnitř jako venku. Ian se prý bál, že už se se mnou nikdy neshledají, že co kdyby tam měli nějakou hladomornu nebo mučírnu lol. Zbytek večera jsme koukali /nebo spíš nekoukali?? na Super Bowl, fakt to ani moc neprožívali, když tam nehrál jejich oblíbený tým, Ian s Chadem a Logan šli chvíli k sousedům. Za okny lidi dokonce po skončení hry pouštěli ohňostroje a slavili vítezství týmu Packers:o). Fakt sranda, jak to tu všichni tak prožívají!piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-30440952164373060012011-02-05T11:14:00.000-08:002011-02-05T21:36:28.899-08:00Blizzard 2011<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">...aneb výraz, který jsem za posledních pár dní slyšela nesčetněkrát, a tak by se až nehodilo, kdybych ho tu též nezmínila. </div></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Hned v neděli po příjezdu z Indiany, jsme večer koukali na zprávy, kde hlásili, že bude "blizzard". I když jsem zjistila že se tomu tak asi říká česky, tak jsem ani nevěděla, co to znamená. Přesto, když mi Melissa oznámila, že to znamená sněhovou bouři, vzala jsem to s klidem, no co, tak zase napadne trochu sněhu, to už jsme to měli, takže to nebylo zase nic moc překvapujícího. Jen jsme byli rádi, že mělo začít padat až po víkendu, když už jsme byli zpět v teple domova, kdyby nás to zastihla o víkendu, asi by to dost naše cestování znepříjemnilo/zpomalilo. </div></div></div><div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs060.snc6/169047_1701960962776_1650519158_1555335_3613125_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" h5="true" height="213" src="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs060.snc6/169047_1701960962776_1650519158_1555335_3613125_n.jpg" width="320" /></a>V pondělí to všude stále hlásili v TV, my jsme za oknem vyčkávali, kdy to teda konečně propukne, protože to začlo vypadat, že tentokrát se jen o pár sněhových vloček asi jednat nebude, pořád se ale nic nedělo. Pokud si dobře pamatuju, tak v průběhu dne nakonec padat začalo, bylo to ale stylem sem tam jedna vločka, nic extra. Podle zpráv to ale mělo propuknout až v noci a měla nás čekat jedna z největších sněhových bouří, co Chicago zažilo, minulá bouře se udála asi před deseti lety a podle toho co říkali, tak to vypadá, že to tu opravdu mají asi jednou za deset let. </div><br />
Všechno konečně propuklo až v úterý, celý den bylo bílošedo, a padání sněhu začalo nabírat na síle a hustotě. Brzy mlha a hustý sníh k tomu zapříčinili, že jsme nedohlédly ani na dům sousedů, který je vzdálený jen pár metrů od nás. Postupem času se přidal ještě ošklivý vítr, a myslím, že to byl právě on, který z toho udělal strašidelně vypadající den. Opravdu to tu začalo vypadat jako na konci světa. Doma máme většinou žaluzie a dveře na terasu zatažené, takže čas od času jsem při nošení mimin chodila okoukávat situaci k oknu v kuchyni. Jak jsem byla ráda, že to můžu jen pozorovat z tepla domova, nehledě na to, že to vypadalo opravdu strašidelně, zvlášť ta vichřice, která k tomu vytvářela dokonalou zvukovou kulisu! Větrná hůrka hadr:o)! V televizi nebylo nic jiného než zprávy o počasí, kde hlásili od toho jak vypadá situace se sněhem, až po to, jak se lidi mají obléci, nevycházet a hlavně nevyjíždět z domu, pokud je to možné, nepít alkohol a pít dostatečné množství tekutin apod. Dokonce mi tím i přerušili koukaní na show Ellen Degeneres, tssssssssss. Až to začlo být trošku nudné, Melissa říkala, že to taky ještě nezažila, aby to takhle přeháněli a mleli o tom 24hodin denně. <br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs043.snc6/167358_1701961282784_1650519158_1555336_1406366_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" h5="true" height="213" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs043.snc6/167358_1701961282784_1650519158_1555336_1406366_n.jpg" width="320" /></a></div>Večer to opravdu vypadalo jak z hororu, a být sama doma, tak jsem z toho dozajista měla bobky v kalhotách, v noci bylo slyšet že tu jezdilo jedno prohrnovací auta za druhým a odpoledne tu dokonce houkala varovná siréna chvíli!!! <br />
Nám naštěstí všechno fungovalo, i když jsme čekali, že nám třeba vypadne internet nebo tv aspoň nebo něco...tam kde bydlí Kim a Melissy rodiče, jim vypadávala elektrika apod., to se díky bohu u nás nestalo. A taky jsme meli štěstí, že to tu fakt prohrnovali i docela a tak. Oni to tu totiž prý neprohrnují tak jak u nás všechno naráz, ale nejdřív se postarají o velká města a frekventované silnice atd., a pak až vyzbyde někdy časem i na zapadlejší města a silnice, kde zase až tak velký provoz není. No, každopádně Angličani by si vážně měli vzít příklad, tady na to jsou přece jenom více připravení. I když sem se ptala jeslti přezouvají pneumatiky u aut, a taky většinou ne:o). <br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs781.ash1/167166_1701964322860_1650519158_1555351_401691_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" h5="true" height="213" src="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs781.ash1/167166_1701964322860_1650519158_1555351_401691_n.jpg" width="320" /></a></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Když jsme se probudili do středečního rána, počasí bylo docela umoudřené, ALE všude bylo bílo a neskutečné hromady sněhu, fakt jsme byli TOTÁLNĚ zapadaní. PRvni co bylo, když jsem vyskočila z postele, že jsem valila k oknu a překvapeně brejlila na sousedovic do půlky zapadané auto, a dveře do baráku, sranda. Jak foukal ten vítr, tak to totiž bylo někde opravdu navaté, takže to vypadalo víc než "jen" asi půl metru sněhu, co tu napadlo. Z plotu koukalo jen pár centimetruů, na nektěrých místech ani snad nebylo poznat, že tam nějaký je, a naše zahrada mírně do kopce byla pekně sněhem zarovnaná. </div></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs888.ash1/179640_1701966282909_1650519158_1555361_7137335_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" h5="true" height="320" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs888.ash1/179640_1701966282909_1650519158_1555361_7137335_n.jpg" width="213" /></a>Ve středu tak bylo všechno zavřené, v TV jsme "museli" sledovat sněhové zprávy skoro celý den, nikdo nešel do práce, a i silnice vlastně byli uzavřené vícemeně. Však když v pondělí Melissa jela do obchodu, říkala jak to tam bylo přeplněné a že všichni si dělali zásoby pro případ, kdyby se pár dní nedostali z domu. Sranda. Ian taktéž samozřejmě nejel do práce, všechny ty silnice, které byli uzavřené, byli přesně ty silnice, kterými jezdí do práce. Vlastně už v pondělí byl propuštěn už odpoledne, místo šesté byl doma už ve tří. Melissa toho taky moc nenapracovala, řekla, že se vymluví na to, že jí nešel net:o)), a místo toho trochu poklidila v kuchyni a domě a pomáhala s bejbísema. Venku to vypadalo fakt krásně, jak z Mrazíka, i sluníčko začlo dokonce svítit. Docela jsme se bavili při pozorování celé ulice a všech sousedů na nohou, všichni odhrnovali sníh a velice se u toho bavili. Né, že by to jak u nás otrocky všechno odhazovali lopatou, to by se asi HODNE naodhazovali, mají tu na to všelijaké odhazovače a vozítka, i když ručně to samozrejmě odhazovali taky, no ale všichni chlapi z ulice se u toho bavili jak malý kluci, vozili za tím boby, pili u toho pivko a dost se asi vyblbly, až jsme jim záviděli. Strašně se mi líbilo, že celá ulice spolupracovala a všichni to dělali SPOLEČNĚ, jakože tady jsou asi fakt všichni sousedé kámoši. Dokonce když třeba byla ženská samotná doma nebo bez chlapa, tak to též odházeli a vzájemně si pomáhali, fotili se u toho a natáčeli, no prostě jak malí kluci:o). </div></div></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs893.ash1/180126_1701970003002_1650519158_1555379_5054587_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" h5="true" height="320" src="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs893.ash1/180126_1701970003002_1650519158_1555379_5054587_n.jpg" width="213" /></a><a href="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs274.snc6/180294_1701970803022_1650519158_1555382_1458429_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; height: 213px; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; width: 294px;"><img border="0" h5="true" height="213" src="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs274.snc6/180294_1701970803022_1650519158_1555382_1458429_n.jpg" width="320" /></a>Až jsme jim zavření doma skoro záviděli, že chlapi si tam tak blbnou a chudáci ženský musí být zavřený doma s chřipkama nebo s děckama (řádí tu v sousedství totiž chřipky či co). No a samozřejmě jsme nemohli zůstat po zadu, zvlášť když venku bylo tak krásně! Nejdřív jsme chtěli navlíct bejbíse do zimních kombinézek a třeba je dát do nějakého košiku nebo i zabalené do sněhu a udělat něaké roztomilé fotečky, Ian ale přišel z venku s tím, že tam sice zime moc není ale je tam dost ošklivý vítr a že by to radši neriskoval. Dammit! Sám si přišel jen pro foťák a zase se chtěl vypařit ven, Melissa mu ale nařídila brzo přijít, abysme se mohli vystřídat, a na jeho otázku proč mu skoro dotčeně říkala, že si přece taky chceme jít na chvilku hrát do sněhu :-D:-D:-D. Tak jsem vyfasovala teplé oblečení, navlíkly jsme se jak na severní pól, vzali foťák a vyrazili ven na inspekci:o). Ian trošku nechápal, že se tak balíme, prý vždyt jdete jenom tady na ulici, a my že né, že jdeme DO SNĚHU, a že si to taky chceme užit, né??!:D Začli jsme se brodit tim největším sněhem a vůbec to byla strašná prča, když jsme se začli bořit až po stehna, že jsme se sotva mohli vyhraba na některých místech. Obešli jsme tu pár okolních ulic, vyfotili všechnu tu spoušt a bílé hromady a sebe taky, a šli zpět domů. Chtěli jsme si i postavit sněhuláka :o), ale bohužel z něho sešlo, protože ten sníh byl na prd, prašan, ze kterého se moc udělat nedalo, ŠKODA:,(. Tak jsme si aspoň vyhrabali díru na zahradě, do které jsme se pak posadili a vyfotili, HA! </div></div></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">No docela jsme se vyblbli i na čerstvém vzduchu, vůůůůůůůbec, jsme nevypadali jak sněhuláci, když jsme přišli domů:o)).</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs245.snc6/179321_1701964562866_1650519158_1555352_3204247_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" h5="true" height="213" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs245.snc6/179321_1701964562866_1650519158_1555352_3204247_n.jpg" width="320" /></a>Líbí se mi, jak jsou tu hraví a nikdo se nikoho hned divně nekouká, už vidím, jak by si klepali na čelo u nás doma, když by se dva dospělí lidi sami bez děcek šli takhle vydovádět nebo třeba zasáňkovat si apod.:o)!</div></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Docela jsem ale koukala, že všechno bylo během dvou dnů zpátky v normálu, nějaké školy atd. asi ještě zůstali zavřené, Ian už byl ale v pátek v práci, silnice celkem zklizené a i auta, které uvízli vyproštěná. Ukazovali totiž, jak někde uvízlo stovky aut, fakt pak byli zapadané tak do půlky a lidi si je ani nemohli poznat a najít. Město za to muselo zaplatit neuvěřitelnou sumu peněz!!! </div></div></div></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Akorát jsme vlastně asi dva dny nedostali poštu, a třetí den, tuším, přišla hodně opožděná. On tu totiž pošťák rozváší poštu v AUTĚ. Dost jsem se divila, když jsem zjistila, že naše poštovní schránka je přes ulici a dost vzdálená u domu, pekně u silnice. Všechny schránky tak byli sněhem docela zapadné a z auta se k nim nebylo možné dostat, takže automaticky jsme nedostávali poštu - asi by pro ně bylo naprosto nemyslitelné, se obtěžovat, a z toho auta VYSTOUPIT, udělat pár kroků a poštu tam hodit:o). </div></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><em>PS:Lehce tu bojuju s fotkama, jak jste jistě sami poznali, nějak ještě nevím jak na to:,(((. Když to chci hodit VEDLE SEBE, tak se mi to celé </em></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><em>rozhazuje a nejde mi to, skáče mi to zpátky pod sebe:,((. Achjo. Kdyby měl nekdo nejakou radu, tak uvítám, zkusím se na to ještě mrknout, aby to nevypadalo tak debilně, sorry people!:o</em>)</div></div></div></div></div><div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://a7.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs893.ash1/180126_1701970003002_1650519158_1555379_5054587_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"></a></div>piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-41699793583901906412011-02-03T23:23:00.000-08:002011-02-03T23:23:56.773-08:00Girls´ weekend in IndianaO víkendu 28.-30.ledna byl v plánu již někde zmíněný "girls weekend". Pořád jsem z Melissy nemohla dostat, co to asi tak je, až poslední týden to zní se vší pravděpodobností chtěla dostat i kamarádka Laura, která měla jet s námi. Ve středu jí to potom řekla a mě to nakonec bylo prozrazeno někdy ve čtvrtek, přece jenom prý abych veděla co si případně sbalit nebo nesbalit a tak, že. Do té doby jsem věděla jenom to, že pojedem k Melissině rodině do Indiany. Bydlí tam totiž jak její rodiče, tak dvojče Kim. Jelikož jsem o ní tolik slyšela a "znám" ji z fb, byla jsem opravdu velice zvědavá, až crazy Kim poznám, dokonce Ian už tu na mě několikrát pomrkával, že o víkendu poznám i milou Kimmy lol. <br />
<br />
Každopádně, dozvěděla jsem se, že v sobotu nás čekal takzvaný "spa day"!!! V pátek navečer po práci dorazila Melissy kamarádka Laura. Též už jsem o ní toho hodně slyšela, Melissa pořád říkala, že Laura se mi bude libít, vypadá, že je to její nejlepší kamarádka tady. A po pár minutách jsem hned veděla proč, a že Melissa stím, že se mi bude líbit měla pravdu. Laura je totiž veselá kopa, je s ní strašná prča a na minutu nezavře klapačku asi:o). Je jí teda asi už 47, ale rozhodně bych jí to jak vzhledem tak chováním neřekla, je svobodná/rovedená, a nemá ráda děti. lol Ano slyšíte dobře. Po pár minutách co přišla, tak Chloe právě přepadl jeden z jejích nejhorších záchvatů, řvala a řvala a řvala. Laura to pořád kometnovala připomínkami typu, ooh jeez, oh my god, poor you, a házela na mě soucitné pohledy, a pořád dokola říkala, jak mě obdivuje, když jsem tak klidná a jeslti se s tím musím vypořádávt každý den:o). Nechtěla si ji ani pochopovat moc radši, a když jí Melissa nabídla jeslit si nechce mimčo přebalit, tak div neutíkala pryč:o)). Pak dodala, že si nesmíme zapomenout izolepu. Nikdo z nás nepochopil, Melissa jí odpověděla, že na co by to jako měla potřebovat, a ona odvětila že přece na zalepení Chloeiny pusinky:D!!No vtipná to žena, opravdu o sranu nebyla o víkendu nouze. Pak se snažila Iana přemluvit, jeslti si tu nechce nechat i Chloe, nebo jeslti ji alespoň nechce vyměnit za klidného Harrisona. Ale jelikož to měl být girls weekend, kluka jsme prostě do party nemohly vzít tak ani tak. Div Harrisona nešla převlíknout do Chloeiných oblečků v naději, že si toho Ian nevšimne lol. Pak jsem si Chloe vzala já, a hádejte co??! Bylo ticho!!! Sice jen na chviličku ale bylo, takže pak jsem se nezbavila poznámek typu, že jakmile začne Chloe řvát, je moje:D! <br />
<br />
Ian přijel z práce někdy kolem půl sedmé, dovezl nám večeři, tak jsme se napapali všichni, dobalili svoje saky paky a vyjeli na cca petihodinovou cestu do Indiany. Tímto jsem tak mimochodem během třech týdnů navštívila třetí stát, yay!<br />
<br />
Musím přiznat, že z toho, že s náma pojede Laura jsem nejdřív nadšená nebyla (ještě předtím než jsem ji poznala osobně), ale zase to ovšem bylo zbytečné. Opět se pocit odstrčenosti nekonal, celou cestu jsem oběma byla zapojována do rozhovoru, takže jsem skoro celou dobu byla nakloněná mezi předníma sedačkama, aby mi nic neuniklo, a musím říct, že to byla docela dost zábavná jízda a hodně jsme se nasmály. Předpokládala jsem, že pět hodin bude dlouhých, ale nakonec se to zdálo spíš jak pět minut:o)!!! No dobře, pět minut a hodina!!!Protože poslední hodinu jízdy se nám náš malý koblížek probudil a dožadoval se potravy. To se ale moc s úspěchem nesetkalo, parkárt si cucla a víc nechtěla, a řvala jak na lesy!!! Snažila jsem se ji všemi možnými i nemožnými silami utišit, ono to ale moc dobře nejde, když je v sedačce a vy jste připásaní v autě, že. Melissa celou tu dobu slibovala, že ať vydržíme, že už tam každou "chvíli" budeme. Stejně z toho ale byla víc na mrtvici Laura než já a pořád mě tak povzbuzovala a litovala, jako že si vedu fakt dobře a že mě obdivuje a ať ještě vydržím:o). Zase tak strašné mi to ale nepřipadalo, asi jsem už zvyklá, a kdybych se občas nebála, že se nemůže nadechnout, tak jsem klidná úplně. No přesto jsem se lehce zapotila, to přiznávám!! Nakonec jsem ji nějak ukonějšila, držela jsem jí za tu její miniručičku a hladila po hlavě, to má rada, tak se trochu zklinidla. Uuuufff!!! <br />
<br />
Při cestě jsme vlastně míjeli Chicago, bylo mi řečeno že možná se mi zadaří uvidět i downtown z dálky, kvůli počasí jsme ale nic nevideli pořádně. Cesta probíhala docela hladce, a fakt možná začínám i věřit tomu, že se tu řídí asi o něco pohodlněji a klidněji. Všude jsou "speed limits" a musí se jet docela pomalu, celou cestu jsme jeli prakticky rovně a po rovině a celkově se cesta zdála docela snadná. <br />
<br />
Jak jsem tak pochopila, Indiana je pravděbodobně docela "klidný" stát - myšleno tak, že tam převažuje countryside, a jak řekla Melissa, možná to, kde jsem bydlela v UK naposledy mi potom až to uvidím tam, zase až tak "in the middle of nowhere" připadat nebude. Tak tak strašné to zase nebylo, občas to ale vypadalo hodně podobně, jen s tím rozdílem že je to všechno na větší ploše - města, vesnice, domy dál od sebe atd. Když jsme jeli tam, tak to bylo už po tmě, a moc jsme toho nevideli, na cestě zpátky toho bylo vidět už víc, jelikož jsme jeli během dne a prostě jsem se nemohla ubránit pocitu, že to vypadá jako z filmu - taková ta typicky americká countryside s typickými baráčky, silnice po rovině mezi poli/lesy, pak nějaké poklidně vypadající městečko s typickými domy atd. <br />
<br />
Na místo našeho cíle jsme dorazili asi někdy po jedné hodině ranní. Kim už po cestě volala, kde jsme, že je utahaná a chce jít spát, tak byla lehce rozespalá, protože už podřimovala u tv. Vylodili jsme auto, chudáci museli mít strach, že tam jedeme přinejmenším na měsíc a ne na víkend, tak to alespon počtem našich krámů a zavazadel vypadalo:o). Seznámila jsem se s Kim, Mike, její partner už spal a děcka byli přes víkend u svých druhých rodičů, takže tím pádem jsme tam mohli přespat, protože jsme byli v jejich pokoji, tedy já a Melissa, Laura se uložila v obýváku na gauči. Kdybych to nevěděla, tak bych asi ani neřekla, že Kim a Melissa jsou dvojčata, sestry možná, ale dvojčata asi né. Každá jsou úplně jiná co se povahy týče, asi jak Ian říká " I married the good one":D. Kim vypadá i o něco mladší řekla bych, a jako každá správná američanka toho hodně napovídá. I když jsme už všechny umírali únavou, nakonec jsme zůstali sedět v obýváku ještě asi další dvě hodiny a do pelechů se totálně mrtví rozešly až někdy ve tři ráno. <br />
<br />
Jelikož tak o půl deváte jsme museli vstávat, moc jsme se nevyspinkali, v deset jsme totiž měli zamluvené to spa. Ráno mě čekalo další seznámí s Mikem, minulý týden měl autonohedu kvůli sněhu, tak měl na krku chudák krunýř a v pondělí ho čekala operace. Taky milý chlápek, bylo mi řečeno at se chovám jak doma a když budu cokoliv chtít z kuchyně atd., at si to prostě vezmu:o). Taky jsem se ráno trošku mohla rozhlídnout po domě a okolí, opravdu tak trochu bydlí na samotě, i když sousedy tam mají, a je to asi čtyři míle od města. Též mají takový typický americký venkovský baráček s takovou tou typickou verandou ze které se vejde rovnou do obýváku a starožitným nábytkem, ale takové útulné to tam mají. Dokážu si představit, že v létě tam musí být fakt krásně, na zimu ale asi nic moc. <br />
<br />
Nasnídali jsme se a někdy kolem půl deváte jsme vyrazili na místo určení. Tam jsme se ještě měli potkat s mámou Melissy a Kim. Dokodrcaly jsme se k "lázním", opět to bylo docela "uprostřed ničeho". Zmíněné spa byl malý dřevěný baráček, všechno nově udělané a moc pěkné to tam bylo. Hned se nás ujali asi čtyři dámy, představily se nám a poručili nám sednout si na chviličku do haly, kde byla pohovka, křesla, stolek, časopisy atd., že si pro nás za chvíli přijdou. Mezitím už i dorazili máma Kim a Melissy, takže mě čekalo další seznámí s novým členem rodiny:o). Dorothy je velice milá paní, i když toho moc nenamluvila (překvapivě). Asi je přece jenom poznat, že dcery nejsou její lol (adoptovaly si je). Dost se těšila na Chloe, i když je s ní trošku neobratná, ale prej se už zlepšila. Melissu a Kim si adoptovaly když jim byli čtyři, takže se o mimčo nikdy nestarala.....Za chvilku se nás přišla ujmout jedna z "pracovnic" spa, chtěla vedět naše jména a následně se ji hned zapsala, a od té doby nám už říkali jen jmény, milé. Ptala se co kdo bude chtít udělat, ale pak si uvědomily, že to už je předem dohodnuté/pravděpodobně zaplacené. Melissa nám každé dohodla masáž celého těla, kosmetiku/masáž obličeje, a pedikůru. Ještě jsme mohli využít saunu, na kterou ani nevyzbyl čas a musela by se teprve vyhřát, ale to mě vůbec nevadilo, protože by mě asi stejně moc dobře neudělala, když mám tendence omdlívat i v horké vodě ve vaně :D. <br />
Dole pro nás byl i slavnostně prostřený stůl a připravené chlazené víno, lednice s vodou a pitím, a mohli jsme si posloužit čeho jsme chtěli, prostě luxus:o)!! Byla jsem z toho celá hin, přece jenom na to, aby se takhle ke mě někdo choval, snad ani nejsem zvyklá, zvlášť po poslední zkušenosti, že. Tím víc, že takhle rozmazlovaná jsem ještě nikdy nebyla, tudíž to byla moje "spa premiéra". Mezitím jsme seděly, relaxovaly, popíjely vínko, střídaly se na zmíněných procedurách a bylo to strašně fajn:o)!!! Tak pohodově a uvolněně jsem se asi už dlouho necítila, byla sranda a já jsem z toho všeho měla takovou radost, že jsem asi měla úsměv přes celou hlavu!!! Ještě když jsme byly doma a já odpovídala na všechny zvídavé Lauřiny otázky, podotkla, že Ian a Melissa jsou prostě awesome a že je má moc ráda a že si myslí, že lepší rodinu jsem chytnout nemohla, a já myslím, že má pravdu. A od soboty miluju Melissu asi ještě víc LOL....(óóó, tenhle post jsem asi měla přejmenovat Óda na radost, jak tak koukám:o)). <br />
Každopádně, nejdřív jsem šla na masáž. Paní se mě ptala, co chci a jeslti mám nějaké problémy třeba, aby veděla na co se případně soustředit víc...tak jsem jí odpovídala a po dvou větách na mě vyhrkla, ooh u have cool accent, where are u from? Tak jsem musela prozradit, že jsem z ČR a co tam dělám, no paní vypadala velice "impressed", podotkla že je to sooo extraordinary a mé předpoklady, že mě tohle čeká vysvětlovat ještě přinejmenším třikrát, brzy rázem opadly - během následujících deseti minut se to rozkřiklo, takže pak už mi všichni jen říkali "how cool is that" a jak mě obdivují, že by sami takhle nikam nevyjeli:o)). Masáž celého těla jsem si krááááááááááááááááásně užila, doufám, že se taková překvápka budou dělat častějí!! Néé, dělám si srandu, no ale nezlobila bych se:o). Za chvíli přišel čas oběda, tak jsme se přesunuli dolů ke stolu. Tam už byl připravený takový salát ve velké míse, teplé na kousky nakrájené bagety, víno, voda atd., a každý si mohl nabrat kolik chtěl. Dobrý a lehký oběd to byl:o), tak jsme se napapaly, a po hodách jsme se zase odebraly zpět nahoru. Předtím nám tam bylo lehce chladno, zvlášť když jsme tam chodili v županech, že, ale pak se nás zeptali jeslti nám nic nechybí a jestli je tam ok teplota, a tak nám tam zatopili v krbu, takže nám potom opravdu nic nechybělo! Potom přišla na řadu kosmetika, napatlali mi na obličej různé masky, pouštěli nějakou páru, to bylo moc příjemné, udělaly masáž obličeje a všechno dolaďovala relaxační hudba, ááááááááááááách! A jako poslední přišla na řadu pedikůra, z té jsem měla lehce strach, jelikož jsem šíííííííííííleně lechtivá, ale dalo se to přežít:D:D. Spokojené a zrelaxované jsme se s lítostí loučili asi po třetí hodině, takže jsme tam strávli něco přes pět hodin, a všechny jsme si to chválili až do oblak. <br />
Po příjezdu domů ke Kim jsme se upíchly do obývaku, jelkož jsme předtím spaly asi čtyři hodiny, tak jsme byli docela vyfluslé, Melissa si šla dát šlofíka a my se střídali v chování Chloe:o). Za ten víkend se chovala NEUSTÁLE, takže teď tu na mě zase může házet svoje smutné, politováníhodné pohledy chudáčka a ten svůj sloaboučký, ukňučený, FALEŠNÝ pláč říkající "pochovej si mě", ale kdo mu má odolat, že!!<br />
Večer Kim vařila večeři pro všechny, mezitím ještě dorazil i otec Kim a Melissy, takže jsem poznala i druhého rodiče. K večeři byli jakési nudle s kusem kuřete a jakousi omáčkou plus salát, dobré to bylo, až jsem si připadala lehce pregnantní z toho, takže jsem pak i asi za další dvě hodiny ( v deset) odmítla dezert, který přivezla Dorothy. Opravdu jsem byla tak nacpaná od večeře, že jsem byla připravena odmítnout, ještě navíc se svojí posedlostí, že se tu ze všeho musí tloustnout víc než v Evropě:o). Melissině lákání ale bylo opravdu těžké odmítnout, dokonce mi přinesla i nůž na olíznutí, aby mě nalákala/ukázala o co přicházím:D:D:D!!! Ale držela jsem se, sledujete jo??!:D Večer jsme ještě chvíli poseděli, a po jedenácté šli zalehnout, už jsem se docela těšila na spánek. <br />
<br />
V neděli nás všechny chtěli vzít Melissiny rodiče na oběd, nakonec z toho vzešla snídaně. Vyjeli jsme něco málo před devátou. Rodičové už tam na nás čekaly, tak jsme obsadili stůl a čekali až nás někdo přijde obsloužit. Líbí se mi, jak se tu neustále dolévají nápoje a ZADARMO, to bysme mohli okoukat:o)! A pak přišlo trošku faux-pas. Dala jsem si "french toast", v domění že to bude toast prostě připravený ve vajíčku, číšnice se ptala jeslti chci párek/slaninu nebo jenom slaninu a ještě jakési brambory/hranolky či co k tomu nabízela. Tak jsem si dala slaninu. Jaképak bylo moje překvapení, když na nejdřív donesli na talířku toast. Opravdu byl ve vajíčku, ale to, že bude POCUKROVANÝ A POSKOŘICOVANÝ mi už řečeno nebylo:o). Za chvíli k tomu dorazila slanina. Euhm...slanina ke sladkému, opravdu??! Tajně jsem na to kulila oči a říkala si, že tohle je asi jeden z těch amerických humáčů, o kterým se občas mluví - jakože slané a sladké dohromady. Nenápadně jsem pozorovala Kimmy, jelikož ta si objednala to stejné. No, ona si ten toast ještě zalila SYRUPEM a následně mi ho podala, ten jsem ale odmítla a jen jsem si to lehce namázla másem. Ani nevím, jeslti to jedla jakože DOHROMADY s tou slaninou, a divila se, že nechci syrup, tak jsem jí kývla na to, že ho nepoužíváme lol. No nakonec jsem to spořádala, ovšem zvlášť, a bylo to docela ok. Poučení pro příště - DETAILNĚ se informovat co si pod tím má člověk představit:D! <br />
<br />
Po snídani jsme se ještě vypravili domů ke Kim, ale už jen vícemeně abychom si sbalili své saky paky, protože kolem oběda jsme chtěli vyjet na cestu domů. Myslím, že kluci doma se na náš návrat už docela těšili, teda hlavně ten největší, že:o). V sobotu psal, že na koupání přijela pomáhat jeho máma - ještě jsem ji neviděla a asi ani moc neuvidím,jsou totiž nějací lehce rozhádaní/uražení, a zkrátka a dobře, jsou asi lehce zvláštní. Melissa podotkla, že na to nebude myslet že tam je a že ji to nevadí, pokud to malí kluci přežijou ve zdraví a nic jim neprovede:D. <br />
Sbalili jsme si svých pár švestek, nanosili do auta, a uklidňvali Chloe, dopoledne zase byla lehce uřvaná, tak jsem se modlila aby nevřískala celou cestu. Pak už jsme se jen rozčlouli, Dorothy mě obejmula a řekla že mě ráda viděla "naživo" konečně, nejenom na facebooku, a všichni říkali jak jsou rádi, že tam jsem. (Kim si do otho přizvukovala a dodala, že je asi nejradši, protože už Melissa pořád neotravuje ji, aby jí přijela pomáhat:o)). Takže někdy o půl dvanácté jsme si udělali poslední pá-pá a vydali se na další pětihodinovou cestu. Tentokrát už to aspoň bylo ve dne, takže jsem se mohla rozhlížet z okýnka. Narozdíl od cesty tam, jsme tentokrát udělali jednu zastávku v Mekáči kvůli Chloe, a zastávku na wc. Ani jsme si nic nedaly, pač jsme se rozhodly, že ještě hlad nemáme. Oběd jsme dali až na cestě v "drive through", jak jinak....tentokrát mi byl představen fastfood "White Castle" a jeho asi né uplně zdravé hamburgery, které se dají prý jíst maximálně tak jednou za rok, a kdyby mě prý potom pak bolelo břicho, prý doma máme spoustu prášku na to lol. (Btw Melissa si opravdu "Tums tums" následně musela brát, cha-chá, takže se jí její ďábelský plán moc nevyplatil). Jeli tam totiž kvůli mě, pač je to prý typicky americké a v autě jsme se dost nasmály, jeslit jsem neutrpěla právě cultural shock, hodování nezdravých hambáčů v autě, prostě jak typičtí amící:D. Chloe naštěstí většinu cesty prospala, teda kromě té zastávky a takového lehčího záchvatu pláče, v autě jsem ji krmila a naštěstí žádný velký záchvat neměla, thanx God! Cesta opět probíhala hladce, a po cestě jsem tentokrát z hodně velké dálky zahlídla i "downtown" Chicaga a mrakodrapy!!!!ááááááách! <br />
<br />
Domů jsme dorazili někdy kolem půl šesté hádám, všechny kluky jsme našli živy a zdrávy a docela spokojeni, takže to zvládli:o). Jen dům vypadal trošku jak po boji, lahve nebyli za celý víkend umyté, ale nevadí, nemůže byt všechno, že. Jen Ian tvrdil, že UKLÍZEL, tak tomu jsme se dost nasmály, protože jsme jaksi nic nemohli poznat, no euhm:D. Občas si asi lehce vymýšlí lol. Tak jsme se pozdravili s klukama, Harrison se na mě nemhl vynakoukat, až Laura naznla, že má na mě "crush":D. (O víkendu též pořád na mě, jak jsem easy, klidná, se vším se spokojím a nic mě nerozhází, prej, u r like Harrison:D:D). Za chvíli se s náma rozloučila, čekala jí ještě další hodina jízdy domů. Na rozloučenou mě obejmula jako starou známou a řekla, že se zase určitě někdy brzo uvidíme. Za celý víkend se mě pořád na něco vyptávala, a říkala, jak mě obdivuje a že i kdyby byla o dvacet let mladší, nikdy by neměla odvahu takhle někam vyjet, a pořád že jí musím ukázat na mapě kde bydlím a vyzvídala pořád něco o ČR a tak:o). Tady mám fakt pocit, že to lidi zajímá a je to takové milé, tohle jsem v UK snad ani moc nezažila??! <br />
Další den psala Melisse email, mimochodem i to, že doufá, že mě moc nevystrašila (tím jak je crazy) lol, a že si hledala na netu Prahu a že teď tam chce jet:o)!!<br />
<br />
Večer jsme se potom koukali na film "Lost Valentine" , vypadala to jako typická romantika, a Ian už uprostřed týdne, kdy to reklamovaly a mi říkali, že bysme se na to chtěli kouknout, kroutil oči a říkal, jak je to "cheesy" movie. Nakonec to byl fakt pěkný film a vůbec ne tak "cheesy" jak by se mohlo zpočátku zdát, bylo to i trochu smutné a dokonce na to změnil názor i Ian - pracně jsem polykala slzy, a vedle sebe jsem též slyšela posmrkování, ale na to, že Melissa taky bulí u všeho jsem si už všimla, ale že se posmrkování ozývalo i z vedlejšího křesla, kde seděl Ian, to už jsem nečekala:o)). Pak to omluvil tím, že jelikož má bratra v military, tak ho to dostává:D. Tak jsme si pěkně pobuleli a tím dovršili pocit příjemně prožitého víkendu. Škoda jen, že to až tak nepěkně uteklo. <br />
<br />
A co z toho plyne??! I loveeeeeeeeeeeeeeeeeeeee America and Americans!!! Nebo aspoň ty "moje" jo:D!!!piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-33093342799006699842011-02-01T23:06:00.000-08:002011-02-01T23:06:34.536-08:00Výprava na severní pól....tak takhle nějak by se dalo přirovnat to, když se někam musíte vypravit s třema mimčama! Pokud se chcete nekde zapotit a neradi chodite do posilovny, vypůjčete si někde tri mini mimina a vypravte se s nima v zimě ven, nejlip tak k doktorovi na očkování, jako tomu bylo v našem případě, účinek to bude mít přinejmenším stejný, ne-li lepsi! Opravdu doporucuju:D!<br />
<br />
No dobře, možná trochu přeháním, ale od pravdy zase tak daleko nebudu. Ve čtvrtek měli mimča jít k doktorovi na očkování. Bylo mi řečeno, že vyjedeme asi v 9:15, respektive, že to bysme měli začít naloďovat mimča do auta. Zrovna ten den všechny ještě spinkali, Noah se probudil sám a ty dva jsme museli probudit "násilně", jelikož se ještě museli napapat před odjezdem, aby nevřískali hlady. Noah měl zrovna největší hlad a pak jsme mu láhev museli skoro odtrhnout do pusinky, ale nevadi:o). Ani jsme je nepřevklíkali a nechali jim dupačky, jelikož to je co se vyslíkání a oblékání týče, asi nejjednodušší a nejrychlejší ohoz. Ještěže na autosedačkách mají takový kožešínový "fusak", takže takhle když jen nahupneme a vyhupneme z auta, tak je stačí zazipovat a zapásovat do sedačky, a pak přes to jen přehodíme přikrývku, i přes obličej, na těch pár minut než se to venku přeběhne. Bohatě to stačí, pac v těch sedačkách jim je dost teplo, a my se aspoň nemusíme zdržovat oblékáním do zimního. I bez toho se člověk docela zapotí. Do toho ještě tahat docela velkou tašku se všemi miminkovskými proprietami a bohatě to stačí. <br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/_qpZW9lO26sQ/TUj_8QjbxuI/AAAAAAAAACo/h2FrITaz03Q/s1600/IMG_1038.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" s5="true" src="http://3.bp.blogspot.com/_qpZW9lO26sQ/TUj_8QjbxuI/AAAAAAAAACo/h2FrITaz03Q/s320/IMG_1038.JPG" width="320" /></a></div>Společnými silami jsme tak všechny mimča prikurtovali do sedaček a postupně nanášeli do auta. A že to byla fuška! Ale taky to bylo tím, že jsem ještě tak úplně nebyla zkamaráděná se sedačkama, tak to šlo o něco pomaleji,zatím jsem je vlastně jen z vlastní iniciativy pomáhala pakovat lehce na tu návštěvu u známých, když byl ten fotbal. Zatím to není tak hrozné, jak jsou ty sedačky docela lehoučké, ale až mimča buduou přibírat na váze, tak to asi bude větší sranda, je všude odtáhnout. Pracně jsme je naskládali do auta, já jsem se nacpala úplně dozadu za Chloe, protože se to samozřejmě neobešlo bez křiku, a mohli jsme vyjet. Ještěže je tu všechno fakt jen docela kousek jízdy, asi za dvacet minut jsme tam byli, ale to jen proto, že sněžilo, jinak je to blíž. <br />
<br />
Zase jsme pracně všechny mimča vyndali, chudák Melissa táhla dva rarachy a já jednoho plus tašku a ještě jsem se snažila otevírat dveře. Ještěže to zdravotní středisko bylo docela malé, a moc lidí tam nebylo. A těch málo co tam bylo, se na nás samozřejmě nezapomnělo koukat:o). Ale tak né že já bych taky na tři mimča zvědavě nečučela, že:o). Když je Melissa checkovala na recepci, stála tam ještě jedna maminka s mimčem asi ve věku těch našich a když zjistila, že jsou tři, tak se mě v úžasu ptala jeslti to jsou moje trojčátka:o). Melissa byla v doslechu, tak jsem musela říct že trojčátka jo ale né moje lol. <br />
<br />
Podotýkám, že vevnitř bylo asi jen jedno dítě, a v čekárně jen to další mimčo plus ke konci přišel nějaký rodič s větším klukem už. I přes to jsme museli docela dlouhou chvilku čekat. Mimča naštěští byla víceméně hodná, a trpělivě s občasným pokňukňutím čekaly, tak jsme jim zacpali pusu dudlíkem a byl pokoj!<br />
<br />
Pak už jsme konečně byli pozvaní dál. Uvedli nás do malé místnosti, která ani moc nevypadala jako ordinace, teda akorát tam měli takové to lehátko, jinak tam bylo jen umyvadlo a nějaká skříňka a dvě židle. Tak jsme mimča trochu poodhalili a čekali až se nás někdo ujme. Po chvíli konečně přišla sestra, zkontrolovala si jejich jména a zeptala se jeslti nejsou na něco alergické a nařídila koho máme vyslíknout nejdřív, protože se museli zvážit a podle toho "naměřili" to očkování potom. To se zase provádělo v jiné místnosti, tak jsme jim tam mimča nosili jak na běžícím pásu. Docela nám povyrostly, největší pořád zůstává Noah s asi 12pounds a Harrison ho ale směle dohání s 11,4 pounds tuším. Chloe pořád o dost zaostává ale zase prý přibrala teď za posledních asi čtrnáct dní víc než předtím za měsíc, i když to na ní teda moc poznat nejde, pořád je strašně hubeňoučká, ale dlouhá je přitom jak Noah. <br />
<br />
Sestra si pečlivě zaznamenala kolik který váží a zase se odebrala pryč a my jsme co??! Áno, čekali dalších několik nekonečných minut. Ale však ony nás mimča zaměstnali, Harrison potřeboval přebalit a Noah napapat, takže né že by jsme s přitom čekání nudili:). Ale teda nechápu proč to nemůžou všechno udělat NARÁZ. Po chvíli přišla sama doktorka, postarší Indka hádám. Měla připravené injekce a sranda mohla začít. Kluky jsem držela já a Melissa měla Chloe, u ní se očekával největší cirkus:o). Nejdřív šel na řadu Noah, měla jsem ho držet pod kolínkem a za bříško aby se nehýbal. Samozřejmě jak se ho dotkla jehla, tak okamžitě spustil sirénu:o). Hned se potom ale uklidnil, strčila se mu do pusy flaška a byl klid. Další šla na paškál Chloe. To jsem se div nerozbrečela za ni - s napětím jsem sledovala jak zrudla ve tváři a spustila svůj ječák, těch pár vteřín než nabrala dech se zdálo nekonečných, fakt jsem čekala že už se z toho nikdy asi nenadechne, uuuuuuuuff!! Bylo tam hrozný vedro a myslím, že jsem se z toho zapotila víc než prcci :D. I když tohle prý nebylo ještě nic, někdy prý řvala ještě mnohem mnohem víc. Harrison byl samozrejmě opět nejhodnější, i když taky samozrejmě řval svým kočičím mňoukáním, snášel to asi nejlíp. Proběhla ještě menší konverzace s doktorkou, a mohli jsme se zase připravovat k odchodu. Strávili jsme tam asi hodinu, jsem teda nečekala, že to bude tak na dlouhé lokte, nevím že si tu se vším amíci davájí tak načas:D! Ale aspoň mají normálně dětského doktora, né jak v Anglii, že tam chodí dětí i dospělí. Už jsem si trochu našla systém jak na sedačky, ale i tak jsem se docela zapotila, hlavně z toho vedra tam!<br />
<br />
Dorazili jsme domů, Melissa kdyžtak byla připravená pomáhat v případě kdyby byli hodně protivní. Jednou po očkování museli Chloe a Noah celý den držet, jak byli uřvaní:o). Harrison byl samozřejmě zase nejhodnější a za celé odpoledne potom skoro ani nepípnul. Za to ti dva si to vybrali i za něj:o), ale mohlo to být i horší, jen jsem ani nestihla umýt láhve, protože jsem se bála mimča položit, když mi usnuli v náručí, pro případ že by je to probudilo a spustili by nanovo. <br />
<br />
Tak jsme si tak říkali, že byli docela v klidu, ale to jsme se předčasně radovali, protože to na ně přišlo až v pátek. Všechny měli průjmy a trošku i horečku. Ona to doktorka říkala, že můžou mít nějaký příznaky potom jako kdyby byli nemocní, horčku apod., a kdyžtak že jim máme dát medicínu (typu Calpol, nevím teď jak tomu říkají tady). Byli protivní všichni tři, nejdřív se i Harrison ozýval, ale pak usnul a prospal skoro celý den, odpoledne se uklidnili i ti dva ostatní křiklounci, takže to pak bylo přece jenom o něco klidnější. (Kromě záchvatu který dostala Chloe večer, ale k tomu se dostanu až v dalším postu). Zkrátka a dobře, měli jsme co dělat, chvilku pomáhala i Melissa, jinak bych vážně neměla čas se ani skočit vyčůrat snad:o). <br />
<br />
Jenomže čtvrtek a pátek byl jen slabý odvar, další očkování nás totiž čekalo hned v pondělí, a to dokonce dvojité - mimča měli dostat dvě injekce najednou, takže to jsem je litovala už předem. Tentokrát jsme opravdu už byli o něco sehranější, a sedačky mi šli ovládat jako po másle, takže jsme byli přichystaní jedna radost. Chloe však byla zase nějaká lehce protivná, a měla trošku zvýšenou horečku. (Kolik se mě neptejte, pořád si ještě nepamatuju Farenheit X Celsius, grrrr). Zážitek z ordinace se opakoval, jen s tím rozdílem že tentokrát jsme čekali ještě dýl!!!!! Strávili jsme tam dohromady víc než hodinu a půl, přitom kdyby to šlo pěkně od ruky, je to hotové za čtvrt hodiny. Opět se i těch málo lidí které jsme potkali podivovali nad tím, že neseme TŘI mimina a nikdo se nazapomněl otočit, nebo něco prohodit. Většinou lidi říkají, jak velké "blessing" je mít trojčata:D:D. Už se tomu vždycky jenom smějeme, fakt to řekne skoro KAŽDÝ!! <br />
<br />
Tentokrát to bylo spojeno i se čtyřměsíční prohlídkou! Ano, už čtyřměsíční, neuvěřitelné a to i přes to, že Chloe pořád nosí oblečky pro novorozence, i když kluci už se nám pomalu začínají přesouvat do oblečků od 0-3měsíců:o). Prohlídka se tak od té minulé lišila tím, že byli zváženi DŮKLADNĚ - rozumějte minule to stačilo "nahrubo", čili nevadilo že měli například trochu mokrou plínku, ted musela být suchá, aby to bylo přesné, a taky byli prcci změření - hlavičky a dýlka. Kluci jsou oba stejně dlouzí a i hlavičky mají stejně velké, Noah se pořád ale zdá o kousičíček větší, i když Harrison mu vážně už směle konkuruje. Nejdřív opět přišla sestra, zvážila, změřila, následovalo další čekání, než se objevila samotná doktorka. Též je prohlídla, promačkala bříška, položila na bříška a zkoušela jak drží hlavičky (taky jsem jí měla sto chutí tak ošklivě držet a tahat, jak to dělala ona s něma:X!!!), a zase jsme mohli vesele čekat na sestru. Ta přišla i s injekcemi a dala jim je sama tentokrát. Sice vypadala jak osmnáctiletá holčička, ale udělala to mnohem zručněji a hlavně rychleji než minule doktorka! Když jsme jí řekli, že Chloe měla trošku horečku, rozhodlo se, že pro dnešek bude injekcí ušetřena, protože kdyby na ni něco lezlo, nedělalo by to dobrotu. Myslím, že jsme si docela oddychly, protože Chloe by to snášela navíc s horečkou ještě hůř než obvykle a to by teprve byla honička! Řvala i tak jak kdyby ji na nože braly, asi jen tak, ze soucitu s klukama. Chudáci kluci si své plíce taky dobře procvičili, každý to dostal do obouch noh. Bylo mi jich líto, ale i přes to se někdy nedá ubránit tomu nesmát se, třem stejně řvoucím miminům, cirkus hadr! Sorry babies! Opět v té ordinaci měli nejmíň sto stupňů, takže i přes to, že už jsem byla chytřejší a moc jsem se nebalila, jsme se tam VAŘILI A POTILI ve vlastní krvi, do toho přidejte práci s mimčama a sauna je na světě:o)! <br />
<br />
Zajímavé bylo, že Chloe ten den nebyla ještě na wc, plus ta horečka taky udělala své, takže spusitla jeden z jejích záchvatů v ordinaci. A to jste měli vidět, jak se tomu doktorka najednou divila. Že tak moc brečí a že tak brečí pokaždé předtím než nadělí do plínky??! Prostě až to slyšela a viděla na vlastní uši a oči, konečně přiznala, že to asi opravdu není normální a že je něco špatně. Dokonce zmínila nějaký test na zažívání, ale když jsme jí řekli, že takhle to dělá jenom když pije mlíko a že naopak Pedylyte jí dělá dobře a je to jediná věc, která ji uklidní, naznala, že zažívací problémy to nebudou, protože by špatně snášela cokoliv, a že tohle opravdu bude něco v mlíku, co ji nedělá dobře. Takže se koná další pokus změny baby formule - tentokrát jsme na kozím mlíku. Jenomže nechápu, jak to, že když kraví se může dávat dětem od jednoho roku a kozí je podle toho co se o tom píše hodně podobné, to se mimčům dávat může??! A já jsem to teda googlovala i v češtině potom ještě, a všude píšou, že to není vhodné jako strava pro mimča a kojence, zvlášt jako jediná potrava. Má to málo kalorií a nějakým vitaminů a hlavně málo železa a železa má Chloe málo už i tak, bere to extra ve vitaminech, tak teda nevím! Ale zas když to schválila sama doktorka, že. Divné. Zatím je na tom už celý den a výsledky poznáme, hádám, až za několik dnů. Už taky můžeme přikrmovat tzv. "baby rice", teda ono to má jen trošku hustší konzistenci než mléko, ale prý jim to máme dávat po žličkách??! To mi přišlo trošku přehnané, kdyby aspoň už uměli držet hlavy, tak neřeknu, ale tohle mi přijde trošku předčasně, no uvidíme:o). <br />
<br />
Každopádně zase na ně injekce zapůsobili a ti dva rarášci měli též průjem z toho zase, navíc Chloe se asi vážně necítí ve své kůži, zase měla trošku horečku a kluci taky, prakticky jsem Chloe celé dva dny držela! Ještěže klukům se též kvůli injekcím mohla dávat ta medicína, takže tím o trochu víc spinkali. Kvůli sněhu přijel Ian dneska dřív z práce, takže si tu s něma potom hrál i chvíli on, což práci hned ulehčilo, jelikož jsem Chloe za poslední dny vážně měla vyloženě přirostlou k rukám, chudinku. Jen doufám, že na ni neleze nějaká nemoc, a že kluci už zítra též budou v pohodě!!!piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-18084833846685070652011-01-24T23:21:00.000-08:002011-01-24T23:21:35.822-08:00Me and 25 Americans:o)!<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Hned asi druhý den po příjezdu mi byla oznámeno že v pátek 21.1. se tu pořádá "house to house party", a že jsem zvaná. House to house party spočívá v tom, že se sejdou sousedé z nejbližšího okolí, vybere se několik domů, u kterých se bude party konat, každý hostitel připraví jídlo a pití a v průběhu večera se tyto domy obrazí. Zase až tak jsem moc nadšená z té představy nebyla, víme jak bych byla "comfortable" mezi třiceti úúúúúplně neznámými lidmi, že.</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Nakonec jsem však ani neměla na výběr, na začátku týdne mi Melissa oznámila, že mě tam už taky zapsaly a zaplatili na mě příspěvek deseti dolarů na jídlo a pití. Aspoň se prý seznámím se všema sousedama. </div><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">V pátek večer mě tak před odchodem ještě čekalo další seznamováni - přijeli sem totiž Ianův nevlastní bratr s manželkou a dvouletým synem, kteří tu zůstali až do sobotního podvečeru. Večer hlídali bejbíse, takže jsem mohla jít s nima i já, a v sobotu pak Chad pomáhal se sklepem a Melissa (né ta "moje", ale Chadova manželka - v okolí tu je zdá se, docela "přemelissováno") pomáhala hlídat mimča i v sobotu. </div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Asi kolem šesté tak Ian přijel z práce a my se s Melissou mohli jít nachystat. Aspoň jsem po dlouhé době měla důvod dát se trochu do pucu a udělat ze sebe zase jednou člověka:P! </div><br />
Asi před půl osmou jsme vyrazili! Na seznamu nakonec bylo asi 25 hostů a vystřídat jsme se měli ve čtyřech domech. Konečně jsem aspoň měla možnost se dostat blíž i k jiným američanům, než je rodinka:D. Musím říct, že nakonec jsem si to i docela užila - moje představa, že bych byla sama samotinká odstrčená někde v koutě se nekonala. Melissa mě všem představovala, ukazovala a říkala co je co za jídlo a pití a pořád se mě někdo ptal jeslti něco nechci a celkově se o mě tak starala a nenechala mě tam někde napospas, všude na mě čekala a brala me s sebou, což bylo milé:o). Aspoň jsem se podívala do ostatních amerických obydlí, to já ráda, všem jsme tam oblezli sklepy, jelikož jak se ten náš renovuje, tak jsme jim to museli jít všem zkolaudovat! A že ty baráky jsou jak kdyby opravdu vypadli za merického filmu!!! Všechno krásné a nové, no docela mazec! A ty "sklepy"! Ve většině domů ve sklepě měli bar, že byste to nerozeznali od toho pravého někde v hospodě, herny, kulečník, v tom jednom dokonce i celkem rozlehlou posilovnu, bicí atd.! Krása.<br />
<br />
Amíci jsou opravdu přátelští tvorové, přijdou mi takový míň odměření od angličanů. Angličani jsou taky friendly, ale teď, když můžu trochu porovnávat, jsou angličani víc "formálnější" a prostě vás to nutí si myslet, že je to jen a jen z pouhé zdvořilosti a slušnosti. I když se říká, že jsou amíci falešní, zatím mi teda připadají práveže víc "opravdoví", nebo to umějí líp hrát??! Těžko říct, třeba na to ještě změním názor postupem času. <br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/_qpZW9lO26sQ/TT0kRsktUrI/AAAAAAAAACk/iwWFmi8HGBg/s1600/group+pic.bmp" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="203" s5="true" src="http://4.bp.blogspot.com/_qpZW9lO26sQ/TT0kRsktUrI/AAAAAAAAACk/iwWFmi8HGBg/s320/group+pic.bmp" width="320" /></a></div>Všichni se se mnou seznamovali a zvědavě mě okukovali, jak řekla Melissa, tady nikdo au-pair poblíž nemá, maximálně tak nanny a jejich známí to asi moc neznají, tak se na mě prý každý holt vyptává:D. Občas docela trapas, třeba když někdo volá, a já tam jsem, že. Vlastně bylo divný vidět všechny ty lidi "live" protože některé jsem znala třeba z vyprávění a hlavně z Melissiných fotek apod. Většina těch lidí je relativně mladých rodinek s malými dětmi nebo s mimčama, některé mamče mi hned i říkali, že jsou třeba taky celý den doma s děckama a že kdybych něco potřebovala nebo něco, třeba kdybych tu s mimčama byla sama, tak mám přijít, nebo i že bysme někdy mohli domluvit nějaké playdate a tak, že vědí, že to může být občas docela "lonely". Všichni taky koumali, jestli tu neznají někoho mladšího v mém věku třeba, nebo jeslti nemají mladší sourozence apod., abych tu taky mělo někoho k sobě. Zase jsme se totiž tuhle s Melissou bavili o LCC a ona taky říkala, že jí docela zklamala, jak nejdřív slibovala kolik je tu lidí a najednou se z toho začla vykrucovat. Včera jsem jí konečně napsala, pač jsem na ni měla dvě otázky a pořád jsem jí dlužila napsat svůj mail a číslo, tak jsem z ní vytáhla kontakt na nějakou holku co je v Chicagu, ale jen na jednu, tak nechápu, protože říkala že jich je tam víc..??! Tak jí zkusím písnout a uvidíme. <br />
No každopádně jak se mi na tu party moc nechtělo, tak nakonec jsem byla ráda, že jsem šla a byla to docela i sranda, okoukla jsem baráky, v každém do sebe hodila nějaký drink a něco dobrého uzobla, no proč ne:o). Asi kolem půl noci Melissa byla utahaná a boleli jí záda, já toho ostatně po celém týdnu a dnu mám taky vždycky dost, tak jsme to zabalili a šli jsme domů. Sami, bez Iana, ten tam ještě zůstal, byl zrovna zabraný do kulečníku. Tak jsme se rozloučili, všichni na mě volali "nice meeting you" a mávali a culili se, no prostě fakt mi přijdou takový "vřelejší". <br />
<br />
<br />
<strong>Saturday and afternoon without the babies:o)</strong><br />
V sobotu jsem si pak zase jednou pospala trošičku, měla jsem nastavenýho budíka někdy na půl desátou, ale stejně jsem pak polospala ještě, protože jsem prostě byla MRTVÁ! I když ono se ani moc tvrdě spát nedalo, protože se dům tak trochu otřásal jak už chlapi pracovali na sklepě zase a pak tu do toho začal vřískat Logan, ten klučina od toho Ianovýho nevlastního bráchy co tu přespávali. Jeho rodičové se totiž jeli podívat na nějaký barák tady poblíž, který zamýšlejí koupit s největší pravděpodobností a jeho tady nechali, tak vřískal kde je mummy a daddy než se trochu uklidnil. Ten řev mě už teda z postele vytáhl! Šla jsem se nasnídat a zůstala s Melissou, bejbísema a Loganem v obývaku. Odpoledne jsme měli na třetí hodinu přijet do té banky, tak jsme pak přenechali mimča tatínkovi, a později té druhé Melisse až se zase vrátili zpět. "Moje" Melissa tak naznala, že toho musíme co nejvíc využít, když má kdo hlídat tripleťáky a zůstat venku co nejdýl:D. Nejdřív jsme šly vyřídit tu banku, doufám, že už si hlavně okopírovali tu správnout stránku pasu!! Jelikož jsme předtím neobědvaly, tak jsme si spolu zašly na oběd, takže jsem měla prvního pravýho americkýho hamburgera. S avokádem, yummy yummy. Každých několik minut (nebo snad sekund skoro??!), se nás číšník chodil ptát, jeslti je všechno v pořádku a jeslti něco nepotřebujeme. Na začátku se nám dokonce i jmény (!!!) představili, s tím, že nás budou obsluhovat. Ty služby tu fakt jsou na úplně jiné úrovni než v Evropě bych řekla....<br />
Taky musím uznat, že bylo docela hezké jen tak vypadnout z domu a mít Melissu jen "sama pro sebe" bez uřvánků:o). Pak jsme ještě vyrazili do obchodů - byl mi tu představen Target a Walmart (asi něco jako u nás Tesco bych řekla). Konečně jsem si nakoupila nějaké serepetičky z drogerie co jsem potřebovala a trochu obhlídla americké zboží. Nikam jsme nepospíchali, tak jsme to prolezli celé křížem krážem. Jinak hadry a tak se tu fakt zdají o MNOHO levnější, už se těším na nějaký pořádný nákupy:D:D! Tady se s vámi i pokladní dává do řeči a SAMA rovnou balí nákup. Ekologie jim asi nic moc neříká, protože jsem si všimla že házela věci do igelitek tak po dvou kusech. Taky jsem si koupila nový polštář, teda Melissa mi ho koupila, protože se rozhodla, že ty co tu mám nejsou moc dobré. (Já na nich nic špatnýho nevidím, no ale budiž:o))...Šli jsme se posilnit kafčem do Starbucksu a pak jsme se ještě stavili v obchodě s potravinami. Jeli jsme nakoupit víceméně zeleninu a ještě nějaké další nezbytnosti. Melissa říká, že ji aspoň donutím jíst víc zeleniny a zdravější jídla, protože mi chutnal takový salát co jsme měli tuhle a prý chce abych dobře/zdravěji jedla, tak že to bude dobré i pro ně:o). Měli tam hory čerstvé zeleniny/ovoce, a vypadalo to tam jak někde na trhu, akorát s tím rozdílem, že to bylo pod střechou a po určitých intervalech na to ovoce a zeleninu "pršela" voda a osvěžovala to:D. Cool. Když se mě vždycky nějaká rodinka ptala, co a jeslti chci koupit něco speciálního, většinou jsem si řekla maximálně tak o čaj nebo něco, protože pravý anglický s mlékem jsem moc nemusela... Melissa měla však trochu jinou strategii a ptala se mě jeslti jím to či ono, popřípadě jakou příchuť a podobně preferuju, a když jsem odpovídala kladně, tak to automaticky házela do vozíku, popřípadě mě k nečemu postavila a řekla at´ si vyberu. Zavedla mě i do uličky, kde bylo jídlo z cizích zemí, myslím že tam nejvíc bylo ruských a polských potravin. Pak tam měli i různé chleby a pečivo, a dokonce jsem tam objevila jeden, který vypadá skoro stejně jako ten náš. Jen už je nakrájený a jsou to stejně velké kousky jako u toastového chleba, včera a dneska jsem ho měla k snídani a musím říct, že fakt chutná jak český. Domů jsme dorazili až někdy po šesté hodině, takže z toho bylo docela hezké odpoledne. Chvilku jsem okouněla na netu po dlouhé době a pak byla véča. Po ní jsme si udělali horu popcornu, dali vínko a pustili si "The kids are alright". K tomu každý vyfasoval přírodní zahřívací láhev - rozumějte spící mazlivý mimino na břiše a idylka byla dokonalá:o)!<br />
<br />
<br />
<br />
<strong>Bears X Packers</strong><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs746.ash1/163867_1688977198190_1650519158_1531238_7219311_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" s5="true" src="http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs746.ash1/163867_1688977198190_1650519158_1531238_7219311_n.jpg" width="320" /></a>V neděli pak byla rodinka pozvána ke známým Julie a Brianovi; odpoledne se měl totiž hrát dlouho očekávaný zápas amerického fotbalu - Chicago Bears versus Packers. Podle toho, jak často a všude se o tom VŠUDE mluvilo, jsem měla podezření, že to bude něco velkého:o)! Výherce potom čeká postup na Super Bowl. Bylo mi řečeno, že jsem zvaná jet s něma a jestli se k ním připojím nebo ne je jen a jen na mě. Když mi to bylo uprostřed týdne řečeno, Ianovi který se mě ptal, jestli pojedu s nima jsem sice odvětila že "nevím", ve skutečnosti jsem se ale přikláněla k tomu, že dám s největší pravděpodobností přednost tichému domu a trochu času pro sebe, protože ten mám většinou jen když spím:o). Teda ale to je samozřejmě má volba, zatím se mi líbí, že jsem s nima za těch čtrnáct dní strávila asi tolik volného času kolik ne se všema anglickýma rodinkama dohromady. Čím víc se o tom mluvilo a bylo to zmiňováno v KAŽDÉM televizním pořadu, tím jsem byla zvědavější, takže když se mě Ian ptal někdy v pátek podruhé, tak jsem odvětila, že jeslti mě chcou vzít, tak že ráda pojedu. Přece jenom jsem sem nepřijela sedět doma, tak se musí využít každé přiležitosti jak se dostat někam ven, ať je to cokoliv. Né že bych teda byla nějaký sportovní fanoušek a z toho fotbalu něco měla, ale to už je jiná. Jak Melissa podotkla, že vždycky říkala, že by si nemohla vzít nějakého sportovce/sportovního fanouška a jak to dopadlo:D. Poprvé jsme se tak chystali ven i se třema bejbísema, ve čtvrtek to bude čekat mě a Melissu, protože je povezeme k doktorovi, tak jsem aspoň okoukla jak fungují jejich sedačky do auta:o). Mimča jsme navlíkli do DUPAČEK a oblečků Chicago bears:D (!!!), Ian se taky pyšnil svým Bears tričkem, a mohli jsme vyrazit. Na místo jsme jeli zrhuba půl hodinku. Většina hostů už byla na místě, sešlo se tam asi 13 dospělých a sedm dětí. A né že by to všichni neprožívali! Všichni kromě asi mě a Melissy (a to jen proto, že by fandila jinému týmu, který se tam ale nedostal:o)). Byli navlečení do trika "Medvědů", včetně všech dětí. K tomu </div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs264.snc6/179281_1688975798155_1650519158_1531233_3317259_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" s5="true" src="http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs264.snc6/179281_1688975798155_1650519158_1531233_3317259_n.jpg" width="239" /></a></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">nechyběli další propriety po ručníky, papírové nádobí, skládací židle, velký nápis nad krbem a jiné nezbytnosti s nápisy oblíbeného týmu. A že to všichni doooost prožívali, nejvíc samozřejmě asi Ian, seděl doslova přilepený na obrazovce a jeho výraz tváře se měnil podle toho jak moc se Chicago Medvědům dařilo nebo nedařilo. Divím se, že z toho řevu a povyku neměli mimča infarkt. Popravdě byli strašne hodnoučcí, teda až na úvodní výstup Noah, který řval už doma když jsme ho dávali do sedačky, jakmile jsem ho ale nakrmila, zdál se docela spokojený. Všichni se tam rozplývali jak to jsou spokojená miminka. Jóóó, to ještě neviděla řvoucí Chloe:D. Všichni si je chtěli chovat, dokonce i chlapi si je chovali, to se jen tak nevidí. Všechny ostatní děcka mimča strašně zajímali, nejvetětším trhákem pak byl Noah se svým znamínkem na čele. Přísahám, že každé mluvící díte se ptalo, co to tam má a jeslti ho to bolí a proč to tam má. (má tam takové krvavé znamínko, a to samé má i na břiše, ale mnohem mnohem větší. Nevím jak se tomu říká v češtině, ale je to takové podlité krví a prý by to tak do třech čtyřech let mělo samo zmizet). Každopádně, docela jsme se bavili pozorováním jančících diváků před televizní obrazovkou. Do toho v přestávkách vždycky pustili pochod "Chicago Bears", děcka lítala dokola společně s nasranými tatínky, no sranda:D. Medvědům se totiž nějak nedařilo a prohráli to, cha-chá. Ian to tak moc prožíval, až jsme měli strach o zdraví Harrisona, kterého zrovna krmil:D:D. Každou chvíli totiž vypadalo, že s jeho nadšením/frustrací ze zápasu zapomene na to, že má před sebou svého vlastního syna. Až se mě Melissa ptala, jeslti ho nechci vzít chvilku a Ianovi poručila ať mi ho radši předá. No sranda...vyjížděli jsme někdy kolem jedné a domů jsme přijeli až kolem sedmé večer. Medvědi samozřejmě prohráli, jak už jsem řekla, takže nevím jeslit Ian vůbec bude mít komu fandit za dva týdny na Super Bowlu??!! </div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div>piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-49217042544589921342011-01-23T21:46:00.000-08:002011-01-23T21:47:41.295-08:00Multitasking supernanny...that´s how I feel!<br />
<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><a href="http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs016.snc6/166695_1680173058092_1650519158_1519563_5667643_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" s5="true" src="http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs016.snc6/166695_1680173058092_1650519158_1519563_5667643_n.jpg" width="320" /></a>Tento týden si už Melissa nepřínášela laptop do obýváku, ale přesunula se do kanceláře s tím, že kdyby něco, můžu jí kdykoliv zavolat. Samozřejmě to bylo trošku cítit, že tam není a měla jsem trošku větší honičku, musím říct, že jsem to ale při svých představách, jak se asi dají zvládnout tři mrňavý mimina, čekala o hodně horší! Chloe pořád občas dostane svůj hysterák a pořád ji často trápí bříško, já jsem ji ale už dobře prokoukla, že někdy si řve jen tak, protože chce být někomu prostě nablízku. Takže v jedné chvíli se na vás roztomile culí a pousmívá, v dráhé na vás kouká svým vážným a strašně dospěláckým pohledem, ve třetí zjistí, že ji chcete odložit na pohovku vedle sebe nebo do jedné ze sedaček, zbystří a kouká jak kdyby byla naštvaná a uražená do hloubi své miminkovské dušičky a v minutě, kdy se na krok vzdálíte spustí svůj hysterák jak kdyby se jí stala největší křivda světa. Mrška jedna malá! Na její obranu ale musím říct, že většína toho má na svědomí přece jenom její břiško, když se nají, lítá to z ní třeba třikrát během patnácit minut:(. Melissa pořád zkoumá, jakou jinou formuli bysme jí ještě mohli dát, protože je přesvědčená, že to nemá na svědomí "jenom" kolika, ale že je třeba na něco alergická nebo tak něco. A zajímavé je, že ta baby formule, která se jí dává teďka by měla být PROTI kolice a měla by jí zabraňovat! Do toho všeho občas začne tak divně sípat, trvá to jenom chviličku, ale když to začne dělat a zrovna jsem u ní, tak je to docela stresující, protože to zní až jak když nemůže dýchat nebo něco. Naštěstí to nedělá moc často! Musím říct, že jinak se ale bejbísové dali v pohodě zvládnout, až na to, že už si nemůžou dovolit ten luxus spinkat mi na břichu třeba dvě hodiny v kuse:D. Ráno se občas střídají, nejdřív se probudí jeden, nakrmíme, vzbudí se druhý, nakrmíme, vzbudí se třetí. Tak mi to i vyhovuje nejvíc asi, než když chcou papkat všichni naráz a já dva musím poloopřít do polštáře, jednoho držet v náručí a sledovat je všechny tři... FUN!!!<br />
<br />
Jeden den minulý týden to bylo přece jenom lehce únavné, jak Chloe tak Noah se totiž rozhodli, že budou mít svůj "cranky day". Oba byli docela protivňoučcí a střídali se v brečení a chtěli se jen chovat. Řekla bych, že Noah dokonce směle předehnal Chloe v uřvanosti a otravnosti:D, ve druhé půlce odpoledne jsem ho už měla sto chutí vytahat za ty jeho mini faldíky:D. Jenomže pak se na vás na dvě vteřiny zazubí, a vy mu stejně rázem všechno zapomenete! Na jeho obranu musím říct, že za to mohlo zas a jenom bolavé bříško, nešlo mu totiž jít na wc a byl tak z toho chudáček nějakej nervní. Ten den jsem z nich asi poprvý byla jakože fakt *lehce* unavená. Ještěže Harrison je taková hodná panenka, fakt je to jedno z nejspokojenějších, nejhodnějších a nejklidnější bejbisů co jsem kdy viděla! I když mi bylo řečeno, že ho prý rozmazluju moc:D, vždycky si spolu hovíme večer u tv, nebo když ti dva jsou v klidu, tak já se s ním ňuňám jen tak, protože na něho se na chudáčka moc nedostává (viz foto:D). Takže když jim třeba lidi říkají, že i přes to, že je hodnej a skoro vůbec nebrečí, nesmějí na něj zapomínat, tak každým odpovídají že "he gets sooo much love from Eva, she spoils him":D! Tak snad se mi to jednou nevymstí lol. Je pravda, že za posledních pár dnů se začíná i ozývat občas, vždycky ale jen když má fakt hlad nebo chce přebalit. Musím ho snad zkusit nahrát, ten jeho "brek" by si jeden lehce mohl splést s mňoukáním kočky:D. <br />
<br />
<div class="separator" style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none; clear: both; text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/_qpZW9lO26sQ/TT0Ntn5dJuI/AAAAAAAAACg/iS0Pdtie4uQ/s1600/IMG_0375.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" s5="true" src="http://4.bp.blogspot.com/_qpZW9lO26sQ/TT0Ntn5dJuI/AAAAAAAAACg/iS0Pdtie4uQ/s320/IMG_0375.JPG" width="320" /></a></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">Ve středu jsem tu pak s nima byla sama opravdu celý den. Tripleťáci v noci nechtěli moc spinkat, takže Melissa byla dost unavená, takže jakmile jsem ráno slezla dolů, ona se odebrala nahoru dohonit spánek. S mimčama jsme byli jako sehraný tým, dopoledne se mi krásně budili postupně jeden vedle druhého, takže to bylo docela pohodové ráno. Někdy kolem oběda Melissa přišla dolů, aby se zase vzápětí začla chystat ven - sousedce totiž nebylo nějak dobře, tak jí vezla do nemocnice, jelikož její manžel byl v Las Vegas. Strávila tam s ní prakticky celé odpoledne a vrátila se až někdy kolem páté hodiny. To už se Noah i Chloe zase hádali o moji pozornost, takže v jedné chvíli to vypadalo tak,že jsem v jedné ruce měla Chloe a v druhé Noah, takže to asi vypadalo docela vtipně, ale jakmile byli oba dva u mě, tak rázem bylo aspon na pár minut ticho. Vůůůůůůůůůbec si nepamatuju, kdo se tu před čtrnácti dnima děsil, že jsou taaak strašně mrňavoučcí a bál se zvednout jedno mimčo aby mu něco neudělal, hmm??!:D</div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div>Musím říct, že mě ale docela těší, že mi Melissa s největší pravděpodobností důvěřuje, že mě je tu hned od začátku svěří všechny tři, moje anglický rodinky s tím teda nadělali mnohem větší cavyky a někde třeba i chvilku trvalo, než mi je svěřili na delší dobu samotné. Nevím jestli jsemt o už říkala, ale taky se mi líbí, že ani ten první týden jsem nikdy neměla pocit, že by me třeba sledovala jak co dělám nebo případně jinak "buzerovala" nebo mi dávala instrukce co a jak. Vždycky všechno nechala čistě na mě, pokud jsem se na něco nezeptala. That´s how I like it! Dokonce se mě občas ptají na můj názor, co se miminovských věcí týče a tak, a prej kdyby něco dělali divně/špatně, mám jim to říct:o))). <br />
<br />
Taky se musím pochlubit, že jsem i byla pochválena, jak nám to spolu s bejbísema jde, a že je dobře zvládám všechny tři najednou. Ian vždycky všem hlásí, že to s bejbísema umím, i LCC to říkal když tu byla, nebo vždycky když se někdo ptá do telefonu. Teda jasně, že přede mnou by mě asi nedrbal, říkal už to ale i když nevěděl že ho slyším, takže doufám, that they really mean it!!<br />
<br />
Jinak zrovna včera jsem říkali, že se tripleťáci dost za těch čtrnáct dní co tu jsem stihli změnit už!! Zdají se o kapínek větší, ale to bude hlavně tím, že jsem si na ně zvykla teď a už mi to nepřijde, no ale už jim začínají být oblečky pro novorozence malé, teda Chloe je ještě bude nosit hodně dlouho, ale kluky pomale začneme přesouvat do oblečků pro mimča od 0-3měsíce! Taky se teď mnohem víc už začínají usmívat a koukat na vás, když na ně mluvíte, zvlášť Noah a i Chloe když má dobrou náladu. Občas je tam i náznak povídání:D. Mají snahu už i držet hlavičky trošičku víc, i když na to si ještě přece jenom pár týdnů budeme muset počkat. A taky se začínají koukat na hračky víc, zvlášť Chub Chub (Noah) se o to začíná lehce zajímat - tuhle se i zdálo, že se na jednu hračku snaží dosáhnout. A myslím, že za pár týdnů nastane období "tahám tě za všechno", takže si budu muset začít chránit vlasy, náušnice, řetízky apod.:D. <br />
<br />
Myslím, že Ian se už dooost těší až trochu povyrostou a bude si s něma moc začít hrát, on je jak velké děcko a pozorovat ho, jak si s něma hraje a zabavuje je je úplná show lol. <br />
<br />
Nevím jak na to Melissa tuhle přišla, ale ptala se mě, jak bych to měla s vízem a cestováním do statů, kdybych je chtěla přijet navštívit až bude bejbísům třeba pět let nebo tak:D. <br />
<br />
</div></div><div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;"><br />
</div>piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-55566667477081646592011-01-22T23:54:00.000-08:002011-01-22T23:54:34.336-08:00Jak jsem přišla k druhému iPhonu a můj první bankovní účet ever!První úplný víkend (15.,16.1) u rodinky byl ve znamení odpočinku a vyrizovani! Docela jsem se těšila až se pořádně vyspinkám, mluvila jsem s maminkou a tatínkem na skypu, užila si aspon dvě hodinky v soukromí pokoje a doháněla resty na netu. Taky jsem měla Starbucks kafčo a Mekáče ze svého prvního "drive through" - how exctiting:D. Nemůžu si pomoct, ale vždycky mi to evokuje film s Ashtonem Kutcherem, Hele vole, kde mám káru:o)). <br />
<br />
Jinak jsem měla "slíbeno", že mě čeká takzvaná "flu shot", čili očkování proti chřipce. Zatím jsme se tam ale nedostali a zdá se, že na to Melissa teď nějak prozatím zapomněla. Další věc na našem seznamu bylo vyřešit americké telefonní čislo. Mají to tu nějaké komplikované, nebo aspoň mě to tak znělo lol. Nejdřív vymýšleli, že bych si mohla nechat svoje staré čislo a přidělali by mi k tomu ještě USA linku (:-O:-O:-O). Jelikož mám iPhona a české čislo u t-mobilu, musela bych si nechat i USA číslo u t-mobilu. Což by byl problém, protože tady je iPhone jenom u AT&T! Což jsem se docela divila, že tu provozuje iPhone jenom JEDEN operátor, když Apple je čistě americká značka???!!!! No prostě nakonec se to vyřešilo tím nejjednodušším způsobem, a to tak, že na Ianovu a Melissinu smlouvu se přidala ještě jedna, tedy ta má, u AT&T. Narozdíl od UK mě bude telefon platit rodinka, takže mi to, že musím mít telefon na smlouvu ani moc nevadí, když to nebudu platit:P. Hádám, že telefon zatím budu potřebovat jen v případě emergency, když se budu potřebovat dovolat rodince nebo kdyby se něco přihodilo... Jelikož si u nich chtěli zařídit i internet a televizní kanály, až bude hotový "basement", tedy asi zhruba za další měsíc, nakonec to Melissa vzala všechno jedním vrzem a zařídila to spolu s mojí smlouvou všechno najednou, bylo to tak výhodnější. No a protože by ta americká simka v mém iPhonu stejně nefungovalo, vyfasovala jsem k tomu svému ještě iPhone Melissy a ta si pro změnu koupila nový. Ian ji prý nedal nic moc na narozeniny, takže si koupila opožděný narozeninový dárek, a jak podotkla, aspoň už nám nebude muset závidět nejnovější verzi telefonu lol. Ian si pak nezapomněl rýpnout, že takhle to vypadá, když se dvě ženský vypustí nakupovat, hned by jen utrácely:D. Mimochodem, docela čučeli, když jsem vytasila takovýto typ telefonu, jak jsem "americká":D. Takže jestliže jsem se ještě před třemi měsíci musela spokojit jen se svojí šest let starou Nokií, teď se můžu pyšnit dvěma iPhony lol. Hello, new addiction! Takže mi lidi můžou pořád psát i na staré čislo, protože mám v provozu oba telefony! <br />
Člověk by řekl, že taková blbůstka jako získání nového čisla a my tam strávili alespoň hodinu!!!<br />
<br />
Jako další věc, kterou jsme jeli vyřídit byl můj bankovní účet. Hned po příchodu do banky jsme byli mile přivítáni a byli jsme zavedeny k jedné paní, která se nás měla ujmout. K velmi p---o---m---a---l---é paní, nutno podotknout! Řekli jsme, že si tam chci nechat vyřídit účet, a že bydlím s Melissou jako "exchange student". Výraz "au-pair" tu asi není moc známý, paní ho zřejmě slyšela poprvé v životě:o). Podala jsem jí své veškeré dokumenty - pas, DS dokument a i participation letter od agentury, pořád se jí však ale něco nepozdávalo. V pase ani na vízu totiž přesná adresa mého pobytu není napsaná, stejně tak jako na DS dokumentu a v participation letteru. Adresa tam sice je, ale není tam CELÁ, tzn buď tam chybí směrovací čislo, nebo stát, nebo něco. A oni na to potřebovaly DVA důkazy. Paní tam pořád něco koumala, řešila to s další kolegyní, museli jsme jí vysvětlit celou situaci, co tam dělám, na jak tam jsem dlouho, kde budu pravděpodobně chodit do školy atd., než se jí to všechno pozdávalo a než mi konečně zařídila účet. Okopírovala si všechny moje dokumenty, rozhodila jsem pár podpisů a bylo to. Znovu by člověk řekl, že je to záležitost na vyřízení za deset minut, zase jsme tam ovšem seděli aspoň hodinu. Nevím co komu může trvat na tom, než si okopíruje stránku pasu??!! Dost už jsme tam z ní s Melissou kvetly a dělaly na sebe oči, protože to vážně trvalo celou věčnost!!! Jak nám paní řekla, byla to velice mrtvá a nudná sobota, tak asi měla pocit, že nikam nemusí pospíchat. Nakonec si šla ještě okopírovat poslední papír, nechala nás tam čekat, tak jsme žili v domnění, že tam čekáme na TEN okopírovaný papír, a ona si tam milostivě po další půl hodině napochodovala, aby nám dala jen to, co už jsme měli nachystané hodinu na stole a ten okopírovaný papír si nechala pro sebe! Opravdu jsem asi zpomalenějšího člověka v práci neviděla:o). Po asi hodině a půl mi konečně popřála "good luck" a konečně jsme se mohli rozloučit s tím, že karta mi dorazí poštou do sedmi dnů. Upalovali jsme odsud jako by nám za patama hořelo, co kdyby si vzpomněla, že od nás potřebuje ještě něco, a chtěla nás zdržovat další hodinu, že. <br />
Celý týden mi Melissa pokaždé, když šla vybrat schránku hlásila, že karta ještě nedošla. No a hádejte co?! Dneska, přesně o týden později volali z banky, ať se tam dneska ve tři stavíme ještě jednou, protože si OKOPÍROVALI ŠPATNOU STRÁNKU Z MÉHO PASU!! Jesus! Takže jsme si tam museli udělat výlet čislo dvě, i když nás obsluhovala jiná paní a už to šlo o něco rychleji. Jen doufám, že už si okopírovali SPRÁVNOU stránku a já se během několika příštích dnů budu moct pyšnit svoji první kreditkou:D!<br />
<br />
Jinak ale na obranu toho, že to tu je jak se zdá všechno na dlouhé lokty, jsou tamější služby na úplně jiné úrovni. Všude se vás hned po příchodu, sotva se za vámi stačí zabouchnout dveře, ujmou a ochotně a příjemně s úsměvem na rtech se vás ptají co si přejete, mnohdy se vám i představí (!!!), povídají si s vámi, zeptají se, jak se máte, několikrát vám popřejou hezký den a poděkují za to, že jste využili zrovna jejich služby. Což je na druhou stranu zase milé!piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-11932861641834969002011-01-16T22:02:00.000-08:002011-01-16T22:02:10.971-08:00Návštěva LCCLisa, moje LCC, čili koordinátorka, nebo-li také "local childcare coordinator", která se tu o mě bude starat po celou dobu mého pobytu, volala už někdy po mém příjezdu v neděli. Nejdřív mluvila jenom s rodinkou a pak volala ještě jednou a chtěla mluvit i se mnou. Vlastně ani nevím, proč se mnou musela mluvit, ptala se mě jen jaká byla cesta a jak jsem dorazila a jestli vše ok, a že během týdne přijde k nám domů. <br />
<br />
Melissa ji zmínila už kdysi, když sem tenkrát přišla zjistit, jestli je to "normální rodina" a jestli pro mě mají slušný pokoj a koupelnu, kterou mě můžou poskytnout atd. Už tenkrát se Melissa smála některým jejím poznámkám a připomínkám typu: řekni jí (tedy mě), aby si uklízela pokoj jednou týdně, napište jí onu "handbook", kterou jsem tu již dřív zmiňovala atp. Dost jsem byla ráda, když se zdálo, že takovéto "rady" pouští Melissa jedním uchem tam a druhým ven, a že sdílí názor, že nejsem pětiletý smrádě, aby mě musela dávat takovéhle příkazy a zákazy....<br />
<br />
Každopádně, LCC jí volala, že se staví ve středu o půl sedmé. To byl den kdy na tom Chloeino bříško bylo asi nejhůř, takže pak půl návštěvy prořvala. Celí vyhladovělí jsme čekali, kdy se Lisa objeví. Dohodli jsme se totiž, že s véčou počkáme až po jejím odchodu, aby nás pak náhodou nevyrušila. Ještě jsme nařídili aby se nám nahrával nějaký nový seriál, který měl zrovna začít, pro případ že by tu smrděla moc dlouho, tak aby nám nic náhodou neuteklo:o). Něco málo po půl sedmé se konečně ozval zvonek a do obýváku si to napochodovala blondýna středního věku v dlouhém kabátu. Dost mě uzemnila tím, že když mi podávala ruku, řekla mi "ahoj" a pak že si sedneme ke stolu a to mi ukázala na stůl a řekla "prosím". V tu chvíli jsem měla úsměv přes celou hlavu a oči jak tenisáky - no řekněte, jak často se vám stane, že na vás améričan v Américe promluví český, néé?:D:D No, měla docela přehled, a později jsem se ji ptala, kde se to naučila a ono z ní vypadlo, že v ČR dokonce kdysi žila!! Nemohla si vzpomenout na město, ale prej tam kde se vyrábějí Škodovky, (prej je to auto které se dá opravit vším a všechno vydrží:D), a tam odkud je Pilsner:o). <br />
<br />
Já, ona a Ian jsme zasedli ke stolu, Melissa utěšovala Chloe opodál. Lisa na nás vytasila milion papírů (jak jinak než zbytečných povětšinou:o)), včetně nějakých statistik ČR versus USA (!!!). Zopakovala nám něco o povinnostech hostfamily a o povinnostech AP, vytáhla svoje statistiky a moudra a podstatnou část mluvila o "cultural shock", co může a nemůže nastat, blá blá blá. Ian se s ní dal do celkem vášnivé diskuze - já u něho občas nepoznám jeslti mluví naprosto vážně, nebo si dělá srandu. Jako například včera, když kočka oblizovala po dlahu, pac tam spadlo něco od večeře a on že tam pak budou lézt mravenci. Melissa se ke mě otočila aby dodala, že je Ian paranoidní kvůli mravencům a on pak úplně nejvíc smrtelně vážným hlasem začal líčit, že co když se mravenci seskupí, naloží na hřbet nějaké naše baby a odnesou je! Že to viděl v nějaké "cartoon", jak se spolčili do tvaru obrovské šipky a odnesli si co chtěli. No dobře, tak u tohodle bylo jasné, že si dělá srandu, někdy se to u něj dá ale dost těžko rozeznat, když to říká jako úplně tu nejvážnější věc na světě:o). Každopádně jsem chtěla říct, že jí začal klást různé otázky a řešit s ní všechno možné a nemožné, až jsem si nebyla jistá, jeslti to všechno myslí vážně nebo ne. Pod nosem mi řvalo mimino a lehce jsem se přestávala soustředit na to, o čem byla řeč, a lehce jsem přestala pobírat jejich vtípky. <br />
<br />
Lisa potom naznačila něco v tom smyslu, že i když je to "part of the family", pořád by tam měl lehce zůstat "boss - employee" vztah, a oni dva by pořád měli být "ti vyšší". Do toho ještě začla se svojí statistikou Američani versus Češi, a zobecňovala a říkala jací asi češi jsou a nejsou a jak se liší nebo neliší. V těhle dvou částech už Melissa nevydržela a též se vložila do diskuze. Už předtím jsem na ní poznala, jaký na to asi má názor, zvlášť když jsme si o tom, jak je to lehce uhozený a jak to agency všechno zveličuje bavili už kdysi dávno. Začla jí tak oponovat, že si myslí, že to takhle zobecňovat nemůže, a že jsme se už dávno dohodli na tom, jak chci aby to fungovalo a jak se tu chci cítit, a ona že s tím jenom souhlasí a má na to prakticky stejný názor jako já. Lisa si zase začla mlet svoji, že může nastat to a to, a pak to ukončila tím, že tohle prostě musí s náma projít, že je to její povinností. Když pak odešla, Melissa mě ujistila, že se nemusím bát, a že se nic nezmění a že si myslí, že to nejde takhle zobecňovat a říct většina čechů je takových a makových tak se musíme chovat takhle a dělat tohle, a že jí stejně přijdu úplně jiná, než podle toho "zobecňování" co Lisa říkala, a že je ráda že jsme spolu v konatku už od června. Docela se mi páčilo jak se do ní uplně pustila a pak mi přišlo milé co řekla, radostí jsem ji chtěla skoro obejmout lol :D:D. <br />
<br />
Taky bych si v nejbližší době měla vybrat kam budu chodit do školy a jaké lekce si naberu. Je tu asi několik škol v okolí, teda asi dvě které by byli co se vzdálenosti týče nejvýhodnější, ale ještě jsem se na to neměla čas podívat, co tam nabízejí a nenabízejí. Dřív jsem si chtěla nabrat třeba nějaké "childcare lessons", třeba bych k tomu mohla získat nějaký papír, který by se hodil do budoucna, no těžko říct. Nakonec to ale vypadá, že si budu muset nabrat jen angličtinu a to z trošku jiného důvodu - abych se měla možnost s někým seznámit. LCC by mi totiž měla dát nějaké kontatky na další au-pair, ale žádné mi nedala. Řekla, že naše agency má sice nějaké au-pair v Illinois, ale většina jich je přímo v Chicagu, což je přece jenom trošku z ruky na každodenní se scházení, že, a že v okolí je tu taky dost au-pairek, akorát ale z jiných agentur. Nevím proč, ale obě jsme si s Melissou mysleli, že se bude moct spojit s jejich LCC, i když jsou z jiné agentury a sehnat mi kontakty nebo tak něco...i kdyby mi dala na někoho z Chicaga, však ono by se to taky hodilo, o víkendu by asi nebyl problém se tam čas od času dostat. Pak právě zmínila ty dvě školy poblíž, do kterých zřejmě chodí hodně aupairek a proto právě bude asi nejjednodušší si nabrat angličtinu, protože tam je největší pravděpodobnost, že tam někoho potkám, že. Tak uvidíme. Asi napíšu Lise mail, jestli mi přece jenom nějaké kontatky nemůže poslat, přece je to její povinnost ne??! Stejně jsem jí měla poslat svoji mailovou adresu a telefon, takže to spojím a zeptám se jí na to....<br />
<br />
Tím pádem to i vypadá, že naše měsíční meetingy se omezí jen na mě a Lisu. Prý může zajet sem k nám domů, nebo pro mě přijet a vyzvednout mě a můžeme někam zajít, kam budu chtít. Když odcházela, tak mi i nabídla, že bydlí asi půl hoďky od nás, a kdybych někam potřebovala zavést zatím a Melissa nebo Ian by nemohli, mám jí dát vědět. <br />
<br />
Jsem zvědavá jak to teda bude vždycky celé probíhat:o).piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-137302474932098842.post-75065888770419883752011-01-15T16:48:00.000-08:002011-01-15T17:06:20.999-08:00Having a colicy baby is no funJestliže jsem se zmínila o tom, že pondělí nebylo takový easy day jako neděle, největší sranda pak ještě přišla!<br />
Chloe a vlastně i kluci měli už někdy kolem Vánoc jakési zažívací potíže, průjem a boleli je bříška, nejhůř na tom byla Chloe. S tou pak museli jet i někam na pohotovost, vyzvědět, co by to tak mohlo být. Tam naznali, že je nejspíš alergická na mlíko, co ji dávají a tak jí to změnili. Kluci jsou na sojovém mlíku a Chloe nevím, ale soja to není a stopy po mlíku by tam taky neměli být, protože to jí taky nedělalo dobře. <br />
Každopádně jestliže v pondělí pro nás bejbísové znamenali plné ruce práce, v úterý se tak zdálo, že se Chloeiny záchvaty vrací přesně tak, jak je měla o Vánocích. Následující dva dny jsem tak byla ráda, že jsem si mohla dojít na wc nebo se najíst bez mimina v ruce:o). Doslova! Když přestal brečet jeden, začal druhej nebo třetí. Kluci teda byli relativně v pohodě, jen Noah si občas vymejšlel a vyžadoval pozornost, ale Chloe??! Řev řev a řev, chudáček malinkatej. Ale je zřejmý, že za to mohlo hlavně bříško, jelikož když se jí masírovalo třeba, tak okamžitě přestala. Anebo pár minut potom, co začla řvát jak když jí na nože berou, bylo na metry daleko slyšet, co se jí asi tak děje v bříšku a hlavně kalhotách:(. Když jsme do ní cpali jídlo jednou stranou, druhou to šlo hned zase ven. Jediný co jsme ty dva dny dělaly bylo to, že jsme se snažili udržet Chloe co nejvíc spokojenou a hlavně neřvoucí, a že to byla makačka!! Podstatnou část dne jsem ji tak unášela, a chovala, chodila s ní po domě - v obýváku na stropě mají u lustru takový velký větrák a jak se to točí, tak se na to ráda dívá a někdy ji to udrží v klidu - to se pak snažíte pohupovat ve stejném rytmu s miminem čučícím do stropu a bojíte se pohnout jakýmkoliv jiným směrem, jen aby zase nespustila svoji sirénu:o)! A že je to dost stresující, když vám takové mini mimino ječí z plna hrdla, rudne ve tváři a sotva lape po dechu a vy nevíte co se mu děje:(. To člověka fakt dost vysává. Melissa mi pak ukázala takový "čaj v prášku" pro mimina, který je na uklidnění bříška a větry, tak jsme jí dávali místo mlíka chvíli ten. A zdálo se, že to o něco zabírá, aspoň potom hned nemusela na wc a byla i o něco klidnější. Zvlášť když se chovala:o). Jakmile jsme ji totiž položili, během pár vteřin to zjistila a spustila znova. Myslím, že k ní za pár dní doslova přirostu:o). Nakonec mi kolem šesté po večeři usnula na břiše, tak jsem se natáhla na gauč taky a spolu jsme tam tak asi dvě a půl hodiny odpočívali. Melissa se mě sice ptala, jeslti mi ji má vzít, ale mě se to i líbí mít na sobě spící baby a hlavně jsem ji nechtěla budit po tak vyčerpávajícím dni:o). Ian pak přišel domů, a první co bylo, tak řekl, že je rád, že už jsem jak doma :o) - to odkazoval na to, jak jsem tam už upejpavě neseděla ale ležela rozvalená na gauči jako doma lol. <br />
Následující dva večery s ní Melissa spala dole na gauči i přes noc, protože malá tak divně sípala i chvílema, že chtěla být radši u ní a já se ji teda vůbec nedivím. Zajimavé, že v noci je v klidu a spí skoro celou noc, zvlášť jak je blízko někoho, je z ní rázem hodňoučké a tichoučké miminko. <br />
<br />
Ve středu to bylo to samé v bledě modrém, jen kluci byli hodnější ale Chloe na tom byla pořád stejně. Chvílema jsme si ji s Melissou přehazovali jak horkou bramboru, a zase jsem ji podstatnou část unášela a chodila s ní po domě a zkoušela všechny možné a nemožné polohy a aktivity, jen aby ji to udrželo v klidu! Do té doby, když se mě Melissa ptala "koho chceš?" když jich brečelo víc najednou, bylo mi to jedno, teď už jsem radši preferovala kluky:o). Melissa nakonec volala i k doktorovi, už jí tam znají podle toho jak často tam volá, no ale co se dá dělat. Nakonec jí řekli, ať tam s ní ve čtvrtek ráno přijede, že jí udělají různá vyšetření jestli to třeba není nějaká alergie, nějaký zažívací problém nebo tak něco...<br />
<br />
No, aspoň třeba budu svalnatá - moje levá paže lehce začíná rozeznávat, že má pořád na sobě nějakou zátěž a svaly o sobě dávají vědět:o). Ono se to nezdá, a i když jsou to takový drobečci, přeci jenom je to poznat, když je taháte 10/24. I když jsou jim tři měsíce, pořád jsou na úrovni novorozenců, když byli narozený tak brzo - jsou asi o devět týdnů "opoždění". Taky jsem se dozvěděla, že asi hlídám nejdražší mimina co jsem kdy hlídala - dohromady, celá procedura početí a pak těch několik týdnů v nemocnici po narození, stály asi milion dolarů (!!!). Né teda přímo rodinku, pač tu nemocnici třeba hradila pojišťovna že, no ale i tak docela pálka!<br />
<br />
Melissa pak malé musela jet koupit to nové mlíko, tak jsem tu s nima poprvé zůstala na chvilku sama samotinká. Kluci naštěstí víceméně spali, takže jsme to všichni přežili v klidu:o). Taky jsem měla svoje první Taco Bell, pro které se Melissa ještě stavila cestou. Dostala jsem totiž na výběr co k obědu z několika možností, tak jsem zvolila toto, jelikož to znám jenom z vyprávění vždycky:D. Dost sranda, když já mám vždycky Vánoce z něčeho nového co tu objevím a oni zase mají Vánoce ze mě, Melissa to pak hned musela hlásit Ianovi:o). Oni dost si tu potrpí na tu mexickou kuchyni, i to co vaří rodinka, ale zatím je to všechno moooc dobroučký. Radši si ale přece jenom dávám docela maličký porce, protože mám paniku z toho, že je tu opravdu všechno o hodně tučnější než u nás:o). <br />
Jinak dneska (v sobotu), jsem měla asi nejzvláštnější snídani co jsem kdy měla. Melissa už o tom tuhle mluvila, (oni vůbec rádi mluví o jídle a pořád se mě ptají co chci a nehci - bylo mi řečeno, že v tomhle domě rádi krmí lidi proste, no:o)), a včera mi bylo řečeno že ať spím jak dlouho chci, a že počká a pak nám udělá snídani - biscuits and gravy. Nevím proč, ale jak řekla sušenky, představovala jsem si, že to bude něco nasladko. Ve finále to bylo něco mezi. Upekla takové velké světlé sušenky, něco jak světlé cookies bez čokolády - jeslti to dává smysl, a k tomu připravila takovou "omáčku" a v ní plavali kousíčky párku. Ptala jsem se z čeho ta omáčka je, prej jen mlíko a mouka. No, musím přiznat, že jsem se na to nejdřív dívala dost nedůvěřivě, ono to ale ve finále fakt bylo dobrý:o)!<br />
<br />
Ve čtvrtek pak tedy Melissa jela s Chloe do nemocnice. Dělali jí různá vyšetření, brali vzorky moči a stolice a krve, chudáčkovi maličkatýmu:(. Vyjížděli hned ráno, jak jsem slezla dolů, a přijeli až někdy po obědě, což znamenalo, že jsem tu celé odpoledne válčila sama s klukama. Musím říct, že "jen" dvě mimča už mě jen tak nerozházejí a kupodivu byli strašně hodňoučcí, kulíšci malinkatí. Nejdřív se vzbudil Noah, tak jsme se napapali, odkrkly a v tom se vzbudil Harrison, takže si to kluci krásně načasovali a šlo to jako po másle:o). Spousta lidí asi nechápe, jak se to proboha může zvládat, musím říct, že to ale není ani tak strašný jak jsem čekala, a že už je s přehledem zvládám. Teda, kdyby začly břeštět všechny TŘI najednou, tak jak to dělá Chloe někdy, to bych pak asi říkala něco jinýho:o). Ale to se asi moc často nestává. Nechápala jsem jak je může Melissa obsloužit všechny najednou, teď už to ale zvládám taky. I nakrmit už umím všechny naráz - díky bohu za tak zvané polštářky "boppy" - nevím jak se tomu říká u nás. Dva si posadím do nich, on je to takový jakože "polokruh", takže tam mimčo tak polosedí, dáme brindáček, omotáme pod krk deku, zapřu za to láhev a už se papá. Druhýmu mimču můžu láhev držet vlastnoručně a třetí mit v náruči, pohoda:o). Už jsem se i naučila poznat co se jim tak nemusí líbit když začnou křičet, takže tím už je to taky o trošku jednodušší, když je "znáte" a víte co jim asi tak může vadit. <br />
<br />
<br />
Nejuřvanější je Chloe, ale to je hádám kvůli tomu jejímu břišku nejvíc, i když včera jsme si zrovna říkali, že se někdy zdá, že jen chce mít někoho nablízku. Třeba na mě krásně spinká, je spokojená, usměvavá, položím do sedačky, na gauč nebo do postýlky a ona hned nasadí svůj naštvaný kukuč a spustí svoji sirénu:o). Včera se fakt tvářila jako když je naštvaná a tak po očku pokukovala střídavě po mě a po Melisse, to vypadalo dost vtipně. <br />
<br />
Noah je můj malej tlouštík, i když musím říct, že na fotkách se vždycky zdál mnohem oplácanější, ve skutečnosti je pořád strašně malinkatej, i když je to dost velkej rozdíl, držet jeho a hubeňoučkou malinkatou Chloe. Je to taková malá "zravá mašina" lol, většinou má hlad nebo se jen chce tulit a chovat a vyžaduje pozornost. <br />
<br />
Harrison je pak moje zlatíčko. Ten je prostě příklad dokonalého miminka, nikdy nebrečí, a vlastně kolikrát o něm ani vůbec nevíte. Já si ho vždycky chovám když jsou jeho sourozenci zticha, protože tím jak skoro vůbec nebrečí a nevyžaduje pozornost ostatních ani žádným jiným způsobem, se mu jí bohužel asi dostává nejmíň. Nejradši by celý den prospal, několikrát se stalo, že jsme ho museli i budit aby se napapal:o). Taky má asi neroztomilejší kukuč, a zkrátka a dobře je strašně mazlivej. Několik odpolední už mi prospal na břiše, tak Melissa říká že ten mě bude milovat, protože takové pozorosti se mu málokdy dostává:o). <br />
<br />
Jinak všichni tři milujou když je drbete na hlavě, to se žulí jeden vedle druhého a drží jak ovečky:o). <br />
<br />
Večer potom volali z nemocnice, že už mají výsledky z Chloeiných testů. Samozřejmě že nic nezjistili a vše se zdá v nejlepším pořádku, je zdravá jak rybička. Jediná věc, že jí chybí trochu železa, takže bude papat víc vitaminů asi, toť vše. Jinak bylo naznáno, že to její bříško je miminovksá kolika. Pak jsme googlovali i všechny příznaky a tak, a ono něco i sedí, takže to asi fakt bude to co ji trápí :,(. Bohužel to může trvat až několik týdnů a nic moc proti tomu nelze dělat, což je dost blbé. Takže kdyby měl někdo nějaké dobré tipy, sem s nima:)! Dáváme jí jen ten dětský čaj a pak nějaké kapky, které by jí taky měli ulevit, to moc ale nepomůže asi. I když musím říct, že dneska se zdá docela v klidu, moc pláče jsem dneska neslyšela! Doufám, že jí to tak dlouho vydrží!!!<br />
<br />
<br />
<em>A varování nakonec: obávám se, že s časem stráveným s bejbísema a šišláním na ně se moje příspěvky brzo změní z třináctileté na tříletou, ooops!!</em>piecesofadreamhttp://www.blogger.com/profile/00021168382826623318noreply@blogger.com5