Food - tasting party, babies and another shopping spree!!!

Co se u nás děje nového? Přemýšlím, z kterého konce to vzít, ale vezmu to opět asi od víkendu (to Chicago se událo už ten minulý, to kdyby jste se jen divili, že vám to časově nějak nesedí, psala jsem to trošku spožděně, protože fakt nestíhám:D).

Myslela jsem, že tenhle víkend se vlastně ani nic dít nebude, nakonec se přece jenom něco málo naskytlo:o). V sobotu a vlastně o celém víkendu, jsem si tradičně trošku přispala, yippeee yay, no a až jsem se vyklubala, šla jsem se dolu nasnídat a nějak jsem tam zamrzla s Melissou a mimčama u TV u nové season America´s Next Topmodel a pak jsem doháněla koukání na Fairly Legal, měla jsem tam neskokouknuté ještě asi tři epizody, tak jsem to musela dohnat:D. Ian pracoval na basementu, a na druhou hodinu jsme byli pozvání k jedněm ze sousedů - další Melisse:D - na food tasting party. Rozumějtě něco jako taková ta předváděčka, jak se dělá třeba na nádobí nebo na cokoliv, kde k vám někdo přijde do domu, předvede vám to, udělá demonstraci, ukáže a vy si to pak můžete objednat. Tak přesně o to šlo, až na to, že se předvádělo jídlo, tudíž jsme jen nekoukaly, ale i ochutnávaly, což bylo ještě lepší, že:o). Zase se tam sešla "stará známá" parta sousedek, nejdřív jsme jen tak postávaly v kuchyni, do toho nám do rukou bylo vražena první dávka ochutnávky "nanečisto":D, a poté jsme se přesunuly do haly, kde byli nachystány židle (bylo nás tam cca patnáct odhaduju), a stůl s připravenými ochutnávkami. Zasedly jsme a ochutnávka mohla začít. Paní byla lehce ukecaná, takže to všechno bylo na dlouhé lokty a trvalo to mnohem dýl, než jsme předpokládaly. Melissa řekla Ianovi, že tak za hodinu budeme zpátky, víc ne, a ony z toho byly hodiny tři. Byly jsme tam totiž s Melissou sami a on hlídal bejbíse:o)). Nějak na mě vyzbyla židle hned vepředu, no a hned na začátku po nás chtěla ať se jí představíme - a k tomu řekneme, jakým způsobem rády vaříme - v mrklovlnce, na plotně, apod. Šla jsem na řadu jako druhá, a samozřejmě jsem nezapomněla se svým "Well, I don´t really cook...that much" dotyčné velice pobavila:D:D. Jenomže ve finále jsem vlastně nebyla jediná, ha takže nevím, čemu se tak smály:D!! Vlastně možná se svým "cooking" asi třikrát do roka, jsem na tom byla možná ještě líp než někteří - nevěřili byste, kolik  ženských řeklo, že dělají buď jen zmrazežené "microwave meals", nebo "take outs" a spol.!!! No nejvíc šlo o ruzné "dippy sauce", které jsme namáčely na cosi jako chmelový chleba, pak různé "sauce" na stir fry apod., nějaká polívka, sladký teplý drink, to bylo moc dobrý, mňam, na řadu pak přišly i dezerty, nějaký džem, nebo něco co mělo být peanut butter a jelly - jejich oblíbená pochoutka na toast, ještě jsem se to však neodvážila zkusit - jakože dát si tam peanut butter a jelly na sebe! Tohle mělo být ale právěže už v sobě, no a každopádně jsem se neotrávila, právě naopak:o)! No překvapivě *NOT* mi všechno moc chutnalo, že, možná až na jednu dip sauce, kterou bych až tak mít nemusela, ale jinak to bylo dobroučké všechno, mnam:D. Po skončení se vytvořila fronta těch, které šly něco objednávat, myslím že každý si tam něco našel, a mezitím co jsem tam čekala, a nejen já teda, tak jsme se nahrnuly k tomu stolu a dozobávaly to, co tam zbylo:o). A vyprávění té lady plus sousedky k tomu - asi nemusím dodávat to, že o zábavu nebyla nouze:D!!

Po příchodu domů jsme vlastně jen sbalili kabelku a Harrisona a jeli jsme na nákupy. Tentokrát to vyhrálo nejhodnější baby, které s náma jelo, Ian nám chtěl zas nacpat Chloe, ale prostě dokud bude mít svoje řvoucí a kadící epizody, tak se to prostě nedá. Melissa se totiž chtěla stavit do Outletu co tu je poblíž, a kouknout se po nějakých "svátečních" oblečcích pro kluky, které by jim mohla obléct pak na párty po křtinách příští víkend. Tak jsme oblezly asi asi dva miminkovské obchůdky, koupili takové roztomilé pletené bílo-šedé vestičky a tríča klukům, a nakonec i uplně nejvíc nejkrásnější a nejroztomilejší bilé šatičky pro Chloe, které tam měli ve slevě asi za 7dolarů. Ty tam fakt na nás asi čekaly, málem jsem se rozplynula jak je to roztomilé, fakt jak pro malou nevestičku nebo princezničku lol, uplně už ji v tom vidím a nemůžu se dočkat až ji do toho navlečeme:o)! To ji pak asi roztomilostí sním ale! Ona sice přímo na křtiny outfit už má, ale do tohodle se převleče až pak na párty po křtinách. Melissa potom ještě potřebovala jet do Targetu na nákup jídla převážně právě na tu párty, a další "nezáživné" věci, tak jsme se domluvili, že mě nechá v outletu a já tak budu mít v klidu čas si tam projít obchody, a ona si zatím pojede vyřídit co potřebuje a až bude hotová tak mě zavolá a přijede mě vyzvednout zase. Tak  jsem si tam zatím pěkně oběhala obchůdky, jsou tam převážně značkové věci, něco se tam dá splašit docela za dobré ceny ve slevách, většina ale pořád byla docela drahá, no ale tak mě baví i koukat, že. Jediný trošku "normální" obchod tam byl Gap asi, jinak povětšinou značky, do kterých bych v ČR asi ani nešla. Líbí se mi, jak jsou v těch obchodech vážně takový milejší, a prostě i v těch větších obchodech, v kterých si vás většinou nikdo nevšímá. Tady sotva otevřete dveře a už vás hlasitě zdraví a ptají se jak se máte, a posléze jestli hledáte něco konkrétního nebo tak, ale kupodivu ne takovým tim otravným způsobem:o). Já vím, že to mají asi v popisu práce prostě být takhle milý a tak, ale prostě je to takový hezký. Né jak v ČR, kde na vás znuděně čučí zamračená prodavačka, v lepším případě vás ještě div neseřve, co tam vůbec lezete, že už chce zavírat, a podobně. Nevím jeslti mají i v popisu práce pochlebovat svým potencionálním zákazníkům, asi ne (:D), každopádně v jednom obchodě mi paní obdivovala, jak krásně mi prej jdou kalhoty do kozaček, že jí to tak nikdy nejde :D. Njn, ještě asi holt nepřišla na kouzlou skinny jeans. V dalším obchodě mi prodavačka řekla, že se jí strašně líbí můj šátek a v jiném mi pochválila brýle:o). Ani mě tam nikde nic moc nezaujalo, a když už, tak to samozřejmě bylo dost drahé. Ale ani tak jsem neodešla s prázdnou, to zase nééé. V Guess jsem neodolala a zkusila si blejzr, po kterém pošilhávám už asi od jara, a černé rifle. Ty my sedly jako ulité, takže mi říkají pane, muheheee. Ještě m ina začátku dala prodavačka takovej stírací los na slevu, a že když tam budu mít třikrát stejnou částku, můžu to použít, takže jsem měla ještě 10% slevy:D. Tentokrát tam měli ale nějakej komplikovanější "turniket" - euhm, nevím jak se tomu správně říká??? - na kreditku a potom co jsem tam s  ní projela mi to prostě nešlo, tak se mě ta prodavčka ptala, jeslti chci aby to udělala za mě, a pak chtěla vidět moji ID. Tak jsem si řikala, jeslti když jsem nevěděla jak na to, si nemyslela, že jsem to ukradla:D. Ukázala jsem jí český řidičák a v pohodě:D.

V neděli tak byl opravdu válecí se doma den, i když mi docela bodl, abych pravdu řekla. Ráno jsem chtěla volat domů, ale mamince se něco stalo se skypem a sama na to samozřejmě nemohla přijít, tak jsem asi aspoň  převlíkla postel. Oni tu mají na přikrytí jen takové to prostěradlo a na tom mám teda ještě normální peřinu jakože, ale je to jen ta deka, není to povlečený a koukala jsem do skříně s povlečením a takové povlečení jako známe my tu asi nevedou a strká se to do pračky celé. A kdyby mi byla zima tak tu mám takovou jakože vlněnou/pletenou přikrývku, těch taky ve skříni s povlečením mají několik na vyměnění. No aspoň je s tím míň práce na druhou stranu, když se nemusí převlíkat peřina. Vlastně to tak měli i v tom hotelu v SF co si vzpomínám. Dokonce jsem si i uklidila v pokoji trochu!!!! Rozumějte sesbírala a zlikvidovala kupičky hadrů, a utřela prach!! Pak jsem si vyřídila korespondenci na pc, po sto letech měla session na icq, a až jsem se tu pak nějak zapomněla a asi o půl čtvrtý jsem si uvědomila že mám vlastně hlad. Však už tu na mě mezitím Melissa nakukovala, jestli ještě žiju:o). Tak jsem se vypravila dolů, slyšela jsem tam nějaký neznámý hlas, tak jsem si říkala kdo tam asi je, protože jsem nevěděla o tom, že by se čekala nějaká návštěva. No nakonec tam byla Ianova máma, takže jsem konečně měla tu čest se s ní seznámit naživo. Melissa se mě potom ptala, co si o ní myslím, a jeslti jí dám za pravdu, že je lehce excentrická, a teda asi trošku je, no:D. Už jen podle vzhledu - dost jsem se smála když mi ji Melissa jednou popisovala - například nosí strašně "neviditelný" příčesek, o kterém si myslí, že vůůůbec nejde poznat, že se jedná o příčesek a vypadá to strašně vtipně přitom:D. Teda, já ji znám z fotek jen ale tam to clověk tak nepozná. Možná ale když řeknu, že pracuje jako psycholožka/therapist, tak to asi mluví za vše, a má deformaci z povolání:D. Když jsem přišla, tak se nejdřív sotva otočila, protože držela Harrisona, tak mi tak sotva podala ruku, no ale potom jsem si zrovna napouštěla vodu na pití a ona ke mě přišla a uplně mě tak chytla a pořád opakovala jak je ráda že tam jsem a že mě tam mají a tak:D. No jsem zvědavá jaký je ten Ianův stepdad, protože o tom jsem už taky hodně slyšela. Toho uvidím asi hned na těch křtinách.



Tripleťáci

Jinak mimča nám rostou jako z vody...zvlášť Noah je už je můj "big guy", uvědomila jsem si, že tak nějak podvědomě ho beru jako "velkýho staršího bráchy:D:D", asi to dělá ten rozdíl ve velikosti v porovnání s Chloe a tím, že sám dokáže nejlíp držet hlavičku a i když každý z nich umí líp něco jiného, tím že Noah má největší zájem o hračky, nejvíc se všemu nahlas hihňá a má "nejvyspělejší" pláč mi prostě evokuje to, že je "větší":D. Když ho vezmu jen za ručičky a pomalu ho vyzvednu do sedu, hravě už to zvládá i s hlavičkou a dokonce i když ho pak pustím zpátky dolehu, borec je to:D! Chloe je v tomhle zatím pořád ještě nemotorná a její hlavička je pořád dost "wobbly"! Harrison je sice pořád nejklidnější, každopádně jeslti jsem ještě před pár týdny říkala, že NEUMÍ brečet, tak teď už bych vám lhala, kdybych pořád tvrdila to samé:D! Asi jsem to zakřikla holt. Občas si pláčem umí vyžádat svoji pozornost, a běda tomu, když ho krmíme a on to dopije a má pořád hlad nebo mu láhev vyklouzne z pusy, to je z něj rázem ta nejhlasitější siréna!!! V posledím asi týdnu začíná být protivný když je ospalý, tzn, že když začne řvát, je to většinou známka toho, že je unavenej a potřebuje usnout. Jeho pláč je však ale pořád ještě takovej "nevyvinutej", nevím jak to mám popsat, ale proti těm dvoum zní pořád víc jak novorozenec a prostě jinak. Asi ho budu muset natočit:D. Každopádně je to pořád takový sluníčko malinkatý, pořád se "zubí" svýma bezzubýma dásinkama kdykoliv se na něj podíváte nebo promluvíte. Nejvtipnější je, když ho chovám a třeba se na něj ani nekoukám a nečemu se směju a on jak me automaticky vidí se smát, tak se taky začne smát, to je strašně roztomiloučký. A pokaždý když se ráno/během dne probudí, tak je to s velkým úsměvem na rtech, to člověku prostě hned zlepší náladu!!! Zato Noah je v poslední době malý otravný smraďoch:D! Dokonce předčí i Chloe, která je proti němu hodňoučká a klidňoučká, pokud zrovna nemá jeden ze svých břišních záchvatů. Za posledních pár dnů jsem ho občas chtěla fakt uškrtit, a nebyla jsem sama! Za prvné vyžaduje nejvíc pozornosti a nejradši by se chtěl NEUSTÁLE chovat, nebo si s váma hrát, "povídat", nebo alespoň to, abyste se na něj koukali. A běda vám, pokud si vezmete do náruče jednoho ze sourozenců a on to uvidí:D. Občas hází takové pohledy, jako kdyby tomu rozumněl a ŽÁRLIL, v lepším případě pro jistotu spustí pláč a snaží se obrátit pozornost na sebe!! Ale jakmile se na něj člověk podívá, tak vykulí ty svoje obr kulatý kukadla, až se někdy bojím, že mu vypadnou z ďůlků, a začne se smát a šklebit, takže je mu rázem odpuštěno! A to i potom, co půl dne odmítá spát a násilně se snaží mít otevřené oči a pritom je k smrti unavený a řve a nutí vás chodit s ním hodinu dokolečka kolem třech místností!! Pak konečně usne ale jakmile ho položíte tak se vzbudí a kolotoč začne nanovo, v lepším případě zůstane spát pět až deset minut:D. Mám obavu, že právě Noah bude taková moje "druhá Isabella", tedy strašně aktivní, neustále se musí pohybovat, kopak nohama a rukama, mít pozornost, a něco dělat, mít společnost atd., a tím pádem asi bude sranda ho zabavit:D. Když se ale začne řehtat nahlas, což je dost často, tak je to to nejvtipnější a nejroztomilejší na světě:D. Naznaly jsme, že část Chloeiných problémů asi fakt byla kolika, protože jak už jsem možná někde psala, její nálada se teď docela zlepšila a zdá se, že řve o něco mín a když ji nic netrápí, tak se vlastně dokáže sama zabavit mnohem líp než její bráchové, klidně vydrží sama sedět v houpačce, sedačke nebo tom polštářku a koukat a spokojeně mručt a povídat si. Má dva druhy mručení, spokojené a když je naštvaná a nevrlá a něco ji bolí. To spokojené je strašně roztomilé, mručí strašně jemným hláskem a prostě, jak kočka vrní když se jí něco líbí, tak Chloe mručí:D. V poslední době si oblíbila takového plyšového slona, resp. je to takovej plyšovej čtverece asi 15x 15cm a uprostřed je přidělaná hlava slona, a ona se s tím strašně ráda mazlí a strašně se jí líbí ten plyšovej materiál a vždycky si to tak uplně chytá a začne u toho právě spokojeně mručet:D. No, umačkala bych je všechny! V týdnu ale asi od pondělí do středy měla večer ty nejhorší záchvaty co jsem kdy viděla na ní:(. Takže jí to bříško fakt musela bolet dost, vždycky je celá napnutá, břiško a nožky má našponované, někdy i ruce a řve a řve a řve! Dvakrát z toho jsem ji držela zrovna a pochodovala s ní kolem dokola, a čekala než se uklidní a musím říct, že poprvý jsem z ní byla docela nervní a dost jsem se zapotila, každou chvíli jsem si říkala, že se jí z toho něco musí stát, uplně jsem jí automaticky musela poplácavat po zádech o sto šest, jako aby jí to pomáhalo popadnout dech, protože to fakt vypadalo, že se každou chvíli nebude mcot nadechnout nebo něco, dokonce to vypadalo, že si i vyřve hlasivky nebo z toho bude mít infarkt, no hrůza!!!!!! Div jsem se nerozbrečela s ní, Melissa z toho taky byla zas nějaká přepadená a nedivím se jí teda. A to jsme si mysleli, že se jí to už lepší! A prostě je jasné, že to má kvůli zažívacím problémům, protože je to jen vždycky než když jde na velkou, nebo má větry nebo i když si odkrkne. Až jednu z těhle činností udělá, hned s ejí uleví a je ticho:(. Tuhle byla na wc asi DEVĚTKRÁT za den, chudáček:(. Konečně se ale Melisse podařilo zkontakovat doktorku a prostě si od ní vyžádat aby je poslala k nějakému specialistovi. nechápu ten systém jejich zdravotní tady občas, a prostě nechápu, že doktorka je tam nemůže poslat sama a že to neudělalyuž dřív nebo něco......nakonec je poslali až do Chicaga, takže jsem tu ve čtvrtek byla sama jen s klukama. A teda řeknu vám, že mít dvě a TŘI mimina je velkej rozdíl:D!! Mít "jen" dvojčata, tak jsme vysmátí:D, dokonce jsem měla i klid a asi hodinu jsem se NUDILA. Měla jsem čas si udělat manikůru, umýt láhve, najíst se a ještě trochu poklidit kuchyn a koukat na tv bez toho abych někoho držela! Dost nezvyk. Asi někdy po poledni volala Melissa jak na tom jsou, a zněla docela pozitivně, tak jsem byla ráda, protože z té schůzky byla trochu nervní a nemohla kvůli tomu ani spát. Sice ji nědělali nakonec ani nic moc jiného než normálně u doktorky, tj. prohmamat břicho maximálně, ale zato prý pozorně poschlouli a dávali Melisse různé otázky a ptaly se na detaily, podívali se na video jejího záchvatu, který jsme natočili a podívala se na fotku plínky. Použité. Zní to nechutně, ale prostě třeba ta doktorka dětská se vždycky fakt tvářila jako kdyby tomu nevěřila ani a bylo jí to jedno. Takže se vrátili s tím, že jsme na nové formule, a že když nezabere tato, tak už nic. Taky je docela drahá (docela malá plechovka za asi 35dolarů) a jsou v ní nějak oddělené proteiny (v těch normálních jsou dohromady,  tak nevím co to přesně znaemená:D), a prostě asi je alergická na mlíko a má pravděpodobně laktozovou intoleranci. Prý by to mělo fungovat docela rychle, a první výsledek být poznat už během prvních třech dnů, tak uvidíme!!!! Snad to bude fungovat, fingers crossed!!!
Jinak naše nejoblíběnější hra je "na pusinky":D. Položím si je všechny vedle sebe, nejlip na gauč abych si před ně mohla kleknout a dosáhnout na všechny a upusinkovávat je k smrti a šišlat na ně, to se jim strašně líbí a hihňají se u toho, nejvíc Noah teda (Chloe se tenhle týden vlastně poprvé zasmála NAHLAS - K S-E-Ž-R-Á-N-Í:o)) a strašně se jim to líbí a uplně je vidět že čekají na další. A mě se to líbí taky, že lol. Vtipnost největší, když vás sledují tři páry malých očiček, ze strany na stranu, jak na tenise:D:D. A mimochodem, nevím jeslti se jim už něco děje s dásněma a připravujou se na růst zoubků, každopádně největší zábava je teď "jak si narvat ruku a nejlíp celou pěst" do pusy a vyslintat celé loučičky:D:D:D.


Jinak, když už mluvím i o "normální" dětské doktorce, tak tam jsme zase byli na "výletě", protože nás čekaly další injekce, což se opět rovnalo menšímu výletu na severní pól a překvapivě tam zase bylo všechno na dlouhé lokty. Nejdřív rekly, že stačí když se zváží obleční/v plínkách, tak se zvážili a čtrvt hodiny na to přišly s tím, že aby mohli dobře naměřit injekce, musíme je zvážit ještě jednou a bez oblečení a se suchými plínkami. Jesus! A ta doktorka mi přijde taková trochu mimo..nebo né mimo, ale její péči bych zase až tak moc nevěřila (viz faux paus s kozím mlíkem, to, že nám řekla že je můžeme krmit už a všichni se tomu strašně přitom diví, protože na to nejsou zralý - což vlastně řekly melisse i v tom Chicagu).

Ve středu tu u nás doma taky byla nějaká paní z "health development department" či tak něco  - zkrátka a dobře "health visitor" jak tomu říkají v UK, co se  přijdou mrknout na mimča domů a zkontrolovat jak rostou,  též je zvážit mrknout se jak se vyvíjí. Přišla mi mnohem lepší než ta dokorka, a taky si zapisovala všechno o CHloe a jejích problémech a zdálo se, že jí to zajímá mnohem víc než doktorku a vypadala víc důveryhodně a hlavně souhlasila, že to prostě není normální. No a jinak sotva dosahujeme na pomyslné "škále velikosti mimin" třech měsiců. Nejlíp si vede Noah, který je na tom stejně jako menší třímesíční mimino, někde za ním Harrison, no a CHĺoe se koblížek maličkej sotva může počítat za třímesíční. I když už jim teď na konci února vlatně byly měsíce čtyři.

V úterý Melissa chtěla jet nakupovat večer do Sam´s Club s tím, že Ian pohlídá děcka až přijde z práce a my pojedeme nakoupit. Jenomže ten den zrovna měl nějakou dlouhou poradu v práci a dost se zpozdil a ještě se necítil moc dobře, tak Melissa dostala ďábelksý nápad, že co bych řekla na to, kdybysme zkusili vyjet se všema mimčama. Oni totiž všichni tři takhle najednou kromě doktora a návštěv u známých ještě nikde nebyli. Tak jsme asi v pět odpoledne začly strojit a chystat výpravu tripleťácké družiny, moc se jim to nelíbílo, a než jsme je naložily všechny do auta, Chloe a Noah si málem vyřvaly hlasivky! Sam´s Club, což je asi něco na způsob našeho Makra, kde se všechno prodává ve velkém a po víc kusech a je to o něco levnější než v normálních supermarketech, je ve městě vzdáleném asi dvacet minut od nás. V autě se pak všichni doela uklidnili, a spustil vždycky jen Noah když jsme zastavily na semaforech. Sedačku s Chloe jsme naložili do nákupního košíku a sedačky s klukama do"kočáru", nebo teda spíš takové konstrukce na kolečkách, kam se dají sedačky z auta za sebe, takže to vypadá fakt vtipně, jak je to strašně dlouhý a klukům tam vykukovaly za sebou jen jejich malé hlavičky:D. No a asi nemusím říkat, jakou jsme byli senzací pro ostatní návštěvníky supermarketu. Hned po vkročení do dveří k nám přiskočila nějaká prodavačka a začla se vyptávat jestli to jsou trojčata, a ptala se MĚ, jestli jsou moje:D:D:D, a kdy se narodili a nakukovala na ně a volala kolegyni at se jde podívat, co tam máme. Zastavili se sice už asi "jen" další dva lidi, ale otočila se  na nás nejmín půlka supermarketu a ode všech, které jsme míjeli jsme mohli slyšet slovo "triplets" popřípadě "three babies" nebo něco jako "les tres..." - prostě ve španělšitně, no:D. Vezla jsem kluky, takže jsem měla nejvíc pozornosti, protože né všichni si všímali že třetí je v košíku. Ten kočár mi fakt přišel strašně vtipnej, a Melisse taky, když to zatím moc nepoužili ještě , takže jsem z toho měla pusu od ucha k uchu nejdřív, potom už mi ale to, jak se na nás každej otáčel bylo skoro až nepříjemný. Byla to ale fuška, Chloe pak ke konci naší výpravy dostala ještě v tom supermarketu svůj hysterák, takže jsme z toho byli nervní, do toho Noah poknikával a chtěl krmit, ještěže Harrison byl tak hodňoučkej, no ale měli jsme dost a naznaly jsme, že třetí osoba by se ještě hodila, zvlášt s tím nákupem. Myslím, že dlouho se se všema takhle nikam nevypravíme, a když už, tak abysme jely všichni tři.