Chicago downtown!!!

Tak konečně jsem se dočkala!!!! V sobotu jsem konečně měla možnost navštívit první velkou metropoli (pokud nepočítám SF) - Chicagooooooo!!! Moooc jsem se na to těšila, takže pokud chcete číst dále, tak jenom na vlastní nebezpečí - to kdyby se moje ódy náhodou nějak zvrhly:D!

Důvod návštěvy města byl však poněkud jiný - Ian domluvil prohlídku jedné college v centru Chicaga pro svého patnáctiletého synovce Christophera. I když mu sice ještě nějaký čas než opustí High School zbývá, Ian si myslel, že by to pro něj byla dobrá motivace. Je to totiž syn přesně toho bratra, o kterém jsem se tu už jednou zmínila, že byl asi před čtyřmi lety zavražděn:(. Ten kluk to asi taky nemá lehký, jeho máma má asi další tři děti pod pět let, a Melissa říkala, že toho chlapa, jak s ním žije asi Christopher moc nebere....oni na něj asi moc nemají čas a prostě sami nemají snahu ho nějak motivovat - on totiž na školu asi docela kašle, nemá žádné vyhraněné zájmy a moc dobře se neučí, nějaké předměty musel opakovat a tak....Ian s Melissou si ho občas brávaly na prázdniny a snažili se mu pomáhat. I když bydlí asi hodinu odsud, Melissa litovala, že nebydlí blíž, aby se ho mohly "ujímat" častěji. Každopádně účel byl ten, že ho taková škola třeba motivuje a inspiruje v tom, aby se začal ve škole trochu víc snažit....přitom se zdá jako docela fajn kluk....a má asi třiceticentimetrové afro, a myslí si, že je to strašně cool:o). Až jsme čekali, jestli se ho mimča neuleknou:o). Ian to tak chtěl spojit s tím, že se podíváme na školu a já se tak aspoň konečně mrknu do Chicaga! Christopher přijel už v pátek večer s Ianem z práce, protože v sobotu jsme museli vyrazit už brzo ráno - v nekřesťanskou hodinu na sobotní ráno - 7:15.

Nejdřív jsme totiž jeli autem do asi 20 min. vzdáleného městečka Elgin a odtud poté vlakem do Chicaga. Časově to asi vyjde nastejno jak vlakem tak autem, ale ono asi řídit a parkovat v centru města by nebylo nic moc. Máme tu jiný vlakáč, který je ještě o něco blíž, ale prý tam v sobotu nic nezastavuje, anebo jenom pomálu. K vlakáči jsme dorazili asi s dvacetiminutovým předstihem, Ian si šel ještě vybrat peníze, aby měl nějakou hotovost, chlapi chvilku bojovali s autem na zaplacení parkoviště, nějak to blblo, a pak už jsme si šli koupit lístky na vlak. Vlastně ani nevím kolik to přesně stálo, protože to platil Ian a na lístku to není napsáno:o). Chvilku jsme si sedli do čekárny (která by se mimochodem dala směle přirovnat k té naší, české, co se vzhledu týče), a poté jsme se odploužili čekat ven, což se později neukázalo jako moc dobrý nápad, protože pořád nám do odjezdu vlaku nějaký čas zbýval a venku šíleně MRZLO!!! V tu chvíli jsem začínala mít pocit, že jsem asi trochu podcenila Illinoiské počasí, i když mě uklidňovalo to, že přece jenom bylo docela brzo ráno. Podle počasí totiž mělo být docela slušně, den předtím bylo asi 10 stupňů, a dva dny předtím dokonce nějakých 16!!!!, a i když na víkend hlásili trošku ochlazení, pořád ukazovali že bude slunečno a pár stupňů nad nulou. A i když jsem byla varována, že v Chicagu většinou docela jde zima od těch jezer, že, tak jsem se nějak extra jak na Sibiř rozhodně nezazimovávala. Klepala jsem se jak ratlík lol, samozřejmě jsem si zapomněla rukavice, takže mi potom Ian věnoval ty své a i když jsem chtěla odmítnout  s tím, že to přežiju, nakonec jsem byla ráda, že jsem je měla. No, poučení pro příště, ale to holt není u mě nic výjimečnýho, že:D:D. A potom už konečně přijel vlak, který vypadal nějaký větši než ten evropský, jak nákladní a já si posléze uvědomila, že je dvoupatrový:D. Proto když se mě Ian ptal, kam se chci posadit, tak jsem odpověděla že přece nahoru, že my dvoupatrový vlaky nemáme lol. Teda aspoň jsem s ním zatím nejela. Rozhodně to nebyl hezký/nově vypadajíci vlak jako třeba v Anglii, a nahoře v tom druhém patře vypadalo trošku jinak, uprostřed byla taková železná konstrukce, tam se daly dát třeba zavazadla a sedadla byli jenom podél oken, takže se sedělo jakože zády k oknu a jen na konci byli dvě sedadla vedle sebe, které čelily dopředu:o). Celá jízda trvala asi hodinu a půl, protože to zastavovalo na každé zastávce v každém prdelákově. Ale tak to mi vůůůůbec nevadilo, pozorovala jsem cestu a krajinu, Ian skypoval se svym strýcem z DC, za kterým v květnu pojedeme a Christopher vyprávěl svoje školní story. Což dost jsem se divila, když třeba říkal, jak ho nějaká učitelka vykázala ze třídy matiky a "zakázala" mu chodit na její hodiny do té doby, než si uvědomí, že by měl věnovat studiu lepší pozornost??! Tak si podle všeho asi týden místo matiky seděl před šatnama na kampingové židličce, jedl svačinu a četl noviny do té doby, než to zaregistroval ředitel:D. Sranda, kéž by mě takhle vždycky vykázal i pan Nečesal místo bezmyšlenkovitého opisování příkladů z tabule lol. Taky naproti nám seděli asi tři kluci, kteří se k nám najednou začli hlásit, protože podle rozhovoru poznali, že jsme měli stejný cíl cesty - prohlídku školy - docela dobrá náhoda:o).

A zanedlouho už jsme vystoupili ve Windy City!!!!! Nepopírám jak "excited" jsem byla, až konečně uvidím Americké velkoměsto!!! Tamější vlakové nádraží, tedy tam kde jsou koleje pořád ještě nevypadalo nějak působivě, podobně jako v Elgin, nádražní budova však už vypadala jinak - nově postavená a zmodernizovaná. Šli jsme si odskočit a zanedlouho už nás schody dovedly před tu BETONOVOU DŽUNGLI:D!!! Všude kolem výýýýýýýýýýýýýsokanské budovy všude kam oko dohlédlo - a že vlastně díky těm mrakodrapům moc daleko nedohlédlo. Byl to dost zvláštní pocit, stát tam tak , připadat si maličká jako mravenec a čučet na ten pohled co znáte maximálně tak z amerických filmů. Být tam sama, tak se asi cítím hooodně ZTRACENĚ, takhle jsem si to fakt docela dost užívala a zase jednou měla pocit "wow, jsem v Americe":D!!! I když jsem umírala touhou cvakac spouští foťáku a fotit jednu mrakodrapovou "špičku" v pozadí modré oblohy za druhou, mrazivá zima mi to nějak nedovolala a trošku krotila mé nadšení. MRZLO totiž parádně a já jsem opět litovala toho, že jsem se přece jenom nenavlíkla jak na Sibiř:D. Proto jsem se modlila, ať jen je ta college co nejblíž a my jsme už brzo v teplíčku. Taky jsem nějak nestíhala snídat, a tam nás měli čekat koblihy a káva, tak jsem se těšila i na to, až něčím vyplním vyhladovělý žaludek! Škola opravdu nebyla zase až tak daleko, cestou jsme potkali tolik známou a donedávna největší budovu "Sears tower", která je teď  už Willis tower  a je vlastně hnedka u vlakáče. Taky jsme mrkli na nějakou restauraci Italian Village, jejíž maličká a téměř "evropsky vypadající" budova je namáčklá mezi dvěma mrakodrapy - docela vtipný pohled, nebo mrakodrap, pod nímž, když si stoupnete, tak vypadá jakoby na vás padal, protože je postavený lehce prohnutě. No byla to procházka zabírající cca čtvrt hodinky, a chvílema jsem občas zapomínala i na to, že se třesu jako ratlík a nestačila se rozhlížet na všechny strany, ulice a hlavně koukat do oblak na konce všech těch budov. Nebýt Iana, který nás vedl, tak do mě díky tomu všemu rozhlížení asi brzo picne hned první auto v první ulici. Byl to fakt super pocit, být konečně "tam":D!

Zanedlouho jsme našly budovu školy, přišli jsme přesně na čas - na desátou. Ve vestibulu místnosti jsme byli  poslány do "čekací" místnosti, kde už byla většina "maybe students-to-be" shromážděna, Ian nás šel "zapsat", mezitím jsme si každý uloupili koblihu a čekali, než si nás všechny přijdou rozebrat. Ještě jsem zapomněla dodat, že škola se jmenovala " Tribeca Flashpoint Academy ", a je to takzvaná "digital media arts school" - nabízí tam studium Film & Broadcast, Recording Arts, Animation & Visual Effects, and Game & Interactive Media. Poté co jsme si odložili bundy, jsme byli rozděleni do skupin podle toho koho jaký obor zajímal. My jsme se tak připojili k té poslední skupině - Game and Iteractive Media. Studenti co studují takový obor, se tak učí vytvářet videohry, počítačové hry, různé aplikace jako aplikace pro iPhone atd. Škol takového druhu asi moc není, a vypadalo to na docela prestižní školu. I když říkali, že nejsou moc velcí a je tam asi "jen" šest set studentů, budova měla několik pater a byla vysoce moderní, kdybych nevěděla kde to jsem, ani ve snu by mě asi nenapadlo, že se jedná o školu. První dojem byl, že jsme se ocitli v nějaké galerii - všude po stěnách byli rozsázené velké, barevné, moderní, grafické obrazy, no vypadalo to docela cool a mohla bych tam klidně i hodinu chodit a koukat jen po stěnách a rozhodně bych se nenudila. Byli jsme provedeny školou a všemi třídami, které vlastně ani jako klasické třídy vůbec nevypadaly. Prováděly nás asi tři "kluci" - učitelé (???), a vždycky nám k tomu něco řekli, co se ve které třídě většinou děje atd. Skupina jsme byly docela početná, vůbec jsem nečekala, že tam bude tolik lidí - Ian tam totiž nejdřív volal a prostě to vyznělo, jako když tu prohlídku domlouvá, tak jsem myslela nejdřív, že tam budeme tak nějak sami a vlastně si to myslel asi i Ian:o). Ale zpátky ke třídám - docela jsem čučela, jak to tam mají supermoderně zařízené, v každé třídě bylo cca dvacet až třicet počítačů "jablíček":D - hned se mi vybavila naše stará počítačová učebna na Střední, která by se mohla jít zahrabat (:D). A když už asi ve dvou třídách chyběli počítače, tak v každé lavici byla zásuvka na laptop. Ale jak už jsem řekla, takových škol takového druhu tu prý taky není tolik. Dokonce tam měli asi dvě profi náhravací studia (!!!), na natáčení zvuku k filmům, ozvučení videoher atp.!!! Fakt super!!! V jedné třídě nás posadili do místnosti s velkou LCD obrazovkou a ukázali úryvky prací studentů. Pak tam i přišel někdo jako "ředitel" školy, lépe řečeno ten, kdo ji založil a "vymyslel". Povídal o tom, že i když se rodiče většinou zhrozí toho, když jím dítko oznámí, že by se v budoucnu chtělo věnovat vymýšlení a tvoření videoher například, ale zato to má asi vysoké uplatnění, že. Z minulého roku si prý našly práci v oboru snad všichni z "maturantů", a taky tam povídal příběh kluků, kteří si takhle vymysleli jednu jedinou aplikaci na iPhone, která se stala tak oblíbená, že na tom dost zbohatly a co víc, ted mají sami vlastní firmu někde naproti té škole a jsou dost vysmátí!!! Taky s tou školou spolupracují a jezdí tam přednášet tvůrci ze všech známých filmů jako Ice Age, Nemo, WALL-E aspol., jedno to jméno bylo dokonce známé, ale už si  nevzpomenu:o). V poslední třídě nám zase byli puštěny nějaké ukázky a budoucí studenti se měli možnost ptát na dotazy, přišel je tam zopodvědět i současný student, aby to měli z první ruky. Bylo to fakt zajímavé a koho to baví, a "má na to", má fakt tu výhodu, že si tam vlastně většinu času "vyhraje", prostě to není tupé učení se něčeho nazpamět. Ale taky tam asi neberou každého, že. I Christophera to asi dost zaujalo a Ianův plán motivovat ho měl možná i účinek - když jsme přijeli domů, šel tu na počítač a za chvíli nám Melissa předčítala jeho status - že chce zapracovat na svých známkách ve škole a poté si tam mimochodem napsal status číslo dvě, který nás "lehce" rozesmál - bylo tam "I had lots of fun in Chicago with uncle Ian and his HELPER!!!!!!!!!!!!!!!!!:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D Tím samozřejmě myslel mě, kdyby vám to náhodou nedošlo (:D). Takže jsem helper, bezva:D!!!

Po prohlídce školy, která mohla trvat asi tak dvě hodiny, možná i maličko víc, jsme byli dost vyhládlí, takže bylo rozhodnuto, že si půjdeme na oběd. Ian se mě ptal co chci, no a pak mě vzali na Chicagskou specialitu - deep dish pizza neboli Chicago-style pizza:D. Zkrátka a dobře je to pizza, která je asi tříkrát tak vysoká než ta normální, je tam víc "tomato sauce", párky, sýr, co chcete, a je prostě pečená v takové "vyšší" nádobě, a ta kůrka kolem je taková křupavější:D. Skoro taková "pizzová buchta" lol. Na cestu do té restaurace jsme si vzali taxíka, a i když byl krásný jasný a slunečný den, přece jenom jsem tomu byla docela ráda, protože ta mrazivá zima to dost kazila a ani by se mi v tom pěšky jít nechtělo. A vlastně ani nevím jeslti to bylo ve vzdálenosti, která by se dala ujít. Po cestě jsem zase div nevypadla okýnkem, jak jsem se rozhlížela na všechny strany ve snaze zahlédnout toho co nejvíc. Co jsem nezmínila a je na Chicagu trošku zvlášstní je, že tam jsou všechny ulice v pravém úhlu, takže prostě i když se podíváte na mapu, jsou tam samé "čtverečky":D, a všechno se tak zdá jako jedna dlouhatánská ulice. Ale ulice se tam aspoň zdají dobře označeny. Restaurace "Uno" (pak tam byla ještě jedna, ve stejné ulici, s názvem "Duo" - to mi přišlo docela vtipný:D), se nachází hned u Michigan Avenue, a je to vlastně ta původní restaurace, kde se ta pizza začínala vyrábět a kde ji "vymysleli". Asi proto tam bylo docela narváno a bylo to plné turistů aspol. Vybrali jsme si pizzu a bylo nám oznámeno, že stůl budeme mít volný asi za dvacet minut. Tak jsme se aspoň šli projít kousek dál po ulici, obejít "blok". V této části města bylo poznat, že už je víc rušno, už tam chodili i davy lidí, hrál černoch na saxofon, začínali obchody a prostě už tam bylo mnohem víc rušno a bylo vidět, že to tam "žije". Ta ulice celá prý někdy v minulosti vyhořela. Akorát nám to vyzbylo na těch asi dvacet minut a za další dvě minuty po příchodu zpátky do restaurace, nás zavolali takovým jakože rozhlasem, že nás stůl už je připravený. Bylo to tam fakt NARVANÉ, a pořád tam čekala dost velká fronta. Zachvilku už před nás číšnice postavila celou tu nádobu z pizzou, ze které jsme si nabraly všichni tři:o). Mimochodem se mi strašně líbí, jak se tam tak o vás víc starají a pořád se ptají jeslti něco nepotřebujete a hlavně že pití si objednáte jednou a pak už vám automaticky dolévají jakmile uvidí, že máte dopito a prostě už se to "nepočítá". To by mohli zavést i u nás. Bar restaurace a vlastně celý interiér byl původní a dost se podobal typické anglické hospůdce.

S plnými břichy jsme se pak vydali dál na samotnou Michigan Avenue. Prošly jsme takřka celou tu hlavní ulici, opět jsem se nemohla nabažit toho výhledu, nacvakla jsem pár fotek, ale jelikož svítilo dost ostré sluníčko a většina toho nejvíc cool výhledu byla proti němu, tak nic moc. Ian mi k tomu dával výklad (:D), a pak jsme se zastavila u budovy Tribune Tower, tuším (euhm), kde se vydávají noviny a ve které jsou zastaveny kameny, které zpravodajové pro Chicago Tribune přivezly z významně historických míst po celém světě. Takže jsme obcházely celou tu budovu a hledaly z jakých míst tam ty kameny jsou a jeslti tam třeba nebude i ČR. Samozřejmě nebyla:D, zato tam byly místa od Čínské zdi až po tu Berlínskou. Myslím že poblíž se ale alespoň nachází, Cermak street, která vám asi už napoví, odkud vítr vane. Ano, byla pojmenována po českém emigrantovi, jakémsi Antonínu Čermákovi, který tam byl asi i tři roky starostou. Jo a taky jsem si vzopmněla, že když jsme procházeli jednou ulicí, tak tam byla jakás kamenná budova, která je tak "težká", že se propadá do země!!!

Jinak ulice byla plná obchodů, od značek, které mi nic neříkali až po ty známé jako Vera Wang, Jimmy Choo, Prada, Chanel, Cartier, a třeba i Tiffani. Ach. Ian dokonce sám nabídl, že když někam budu chtít vlízt, ať řeknu, že počkají. Takže jsem samozřejmě neodoelala, a prolezla jsem některé ty luxusnější značky, kterých tam byla většina, jako i ty více dovolitelné obyčejným "smrtelníky". Chlapi na mě trpělivě čekali, popřípadě se bavili hraním si s iPhonem, takže se ani moc nenudili:o). Pak jsme se rozdělili, já šla na boty a kabelky a oni do Apple Store. Tam jsem ale nemohla chybět také, takže jsem přišla posléze:o). Byl to přesně ten typ obchodu, který znám tak maximalně z tv a videí, kde si to můžete pěkně "ošahat", takže jsem si vyzkoušela sluchátka za několik set dolarů, nový nano iPod a hlavně jsem si pohrála s iPadem, achich ach!!!
No a pak jsme cestou potkali H&M, které se nám stalo osudným. Chtěla jsem se tam jenom "mrknout", no ale to se jaksi nedalo:o). Takže jsem si konečně pořádně pokoupila ve velkém stylu lol, háemko to bylo asi čtyřpatrové, takže něco trvalo, než to člověk jen tak "narychlo" proleze, že:D. Ian s Christohpherem šli do pánského patra, a Ian taky neodešel s prázdnou. Já jsem si tam též pár kousků vybrala, před zkušebníma kabinama byla menší fronta, takže to nás taky zdrželo, no každopádně na mě trpělivě čekali:D. Takže jsem si pěkně pokoupila, musím uznat, že je to tu OPRAVDU LEVNĚJŠÍ. Ceny se svojí částkou na cenovkách pohybujou asi na stejné úrovni jako v Anglii, až s tím rozdílem, že libra je cca 29kč a dolar 18kč, že, takže je jasné kde je to výhodnější:D.
Když jsme vylezli zpět na ulici, byli už téměř čtyři a nám měl jet v pět vlak zpět domů:(. Proto jsem bohužel nestihli vyjet na vyhlídku do Hancock building, na kterou jsem se dost těšila, tak jsem byla docela zklamaná, že jsme to nestihli:(. Samozřejmě to bylo svedeno na mě a mé nakupování (ale jen ze srandy samozřejmě :D). Tedy, my nejdřív mysleli, že to třeba ještě stihneme, ani tam zase až tak moc velká fronta nebyla, ale zbývala nám asi jen hodina na to. Proto jsme se ptali jak dlouho to asi tak trvá tam vyjet a zase sjet dolů, a slečna nám řekla, že alespoň dvě a třičtvrtě hodiny, že to chvilku trvá holt než se tam vyjede. No, tak alespoň to víme pro příště, že. Ian několikrát řekl, že se kvůli tomu cejtí blbě, že jsme to tak blbě nevychytali:(. ale tak příležitostí bude snad dost a hlavně v létě to bude i lepší a přece jenom až bude lepší počasí, tak bude i příjemnější tam jet něco podniknout. Jak Melissa podotkla, navíc se tam v létě pořád něco děje, tak tam pak můžu jezdit klidně každý víkend, muhehee. Stejně stálo za to i jen tak vidět a procházet se těma ulicema a tak, pro začátek:D:D!

Pak už nám nezbývalo nic jiného, než si jít odchytit dalšího taxíka zpátky směrem k vlakovému nádraží. Tak jsem měla aspoň další malou vyhlídkovou jízdu z taxíka, fakt se mimochodem nedivím, že tam radši jezdí vlakem a né autem:o). Do odjezdu vlaku nám zbývalo ještě pár minut, které jsme šli zabít sednutím si na kafe a pak jsme šli do tzv. "staré budovy", která je ale nově opravená, ale vypadá to tam jako původní a kde dřív jezdili vlaky. Teď je tam z toho jen taková jakože čekárna, natáčelo se tam prý i několik filmů třeba, a kdo viděl film Julie and Julia, tak to tam vypadalo úplně stejně jako když tam Meryl čekala na tu svoji "dopisovací´" kamarádku. Teda, to bylo natočené asi v NY, protože tam je prý právě naoko stejně vypadající vlakáč, každopádně bylo pěkný to vidět takhle "naživo", protože to fakt vypadalo jako v tom filmu.

A pak už byl čas jít na chytit vlak domů, tentokrát jsem si sedli do prvního patra:D. Ještě mě napadlo, že jsem zapomněla zmínit, že předtím než chodí průvodčí, tak všichni dají vstupenky do takových "držátek" na sedadle, i když jsme seděli nahoře, tak to Ian zastrčil právě pod tu kovou konstrukci, ve které byla uprostřed "díra" a bylo vidět dolů do prvního patra, tak aby tam průvodčí dosáhl a nemusel tak chodit nahoru. To mi přišlo takové zvláštní. A taky prej kdyby mě načapali bez lístku, tak mě vyhodí z vlaku:D. ale to nevím jeslti nepřeháněl, někdo si tam pak kupoval lístek až ve vlaku. Každopádně jezdit na černo tak jak sem to občas dělávala z Yorku do Thirsku (:D:D:Dooops) asi riskovat radši nebudu lol!!!

Domů jsme dorazili o něco později než jsme slíbili, což ale Melissa čekala, mimča prý kupodivu dost spala ten den aspoň. Byla jsem totálně vyplivnutá ale docela "hyper a excited" z výletu a s pocitem, že to stálo za to!!!

Jinak po zbytek víkendu se nic moc nedělo, v neděli ráno jsem si tradičně přispala, po té únavné sobotě s brzkým ránem jsem to docela potřebovala, pak jsem mluvila chvilku se svojí rodinkou z ČR, no a jelikož v sobotu měla Melissa tripleťáky celý den sama, tak si vyžádala alespoň chvilku odpoledne volna, a vyrazili jsem do kina na "I´m number four". Jenomže ještě předtím je k  jejímu (ne)nadšení čekala taková méně přijemná návštěva - měli přijet Ianovi rodiče, resp. jeho matka a nevlastní otec. Oni jsou s něma totiž nějací rozhádaní, a pořádně vlastně mimina ani od té doby co jsou z nemocnice doma nevideli. Tedy, matka tu byla parkrát na skok a tenkrát vlastně když jsme byli na víkend v Indianě, ale tot vše...měli jsme vyrážet ve dvě hodiny, a jelikož už bylo asi třičtvrtě a já byla vychystaná, chtěla jsem sejít dolů. Trošku jsem se však zaposlouchala, a trošku mě zarazily lehce zvýšené/rozčilené či jak to popsat (:D) hlasy, takže mi bylo jasné, že návštěva tam stále je, a podle tónu hlasů a nějakých ústřižků, které jsem zaslechla, jsem radši zase zařadila zpátečku, pač se mi nezdálo moc vhodné si tam napochodovat upřostřed nečeho co připomínalo velice rozčilenou diskuzi a chtít se seznamovat s dalšími členy rodiny:D. Proto jsem radši zase zalezla k pc do pokoje a čekala až odejdou nebo až mě Melissa zavolá. Nakonec bylo pár minut po druhé hodině, kdy jsem uslyšela klapnout dveře, tak mi bylo jasné, že už odešly a následně potom pro mě Melissa přišla, jeslti jsem ready. Byla z toho nějaká celá hyperaktivní, a hned mi začla líčit průběh jejich diskuze a nejnovější drby, no zas jsem se dozvěděla věcí:D. Kažodápdně se tak nějak "usmířili" asi, dalo by se říct. Ve zkratce šlo o to, že ten stepdad je prostě nemotorný a neopatrný a jednou málem zasedl mimino (!!!), věčně něco rozbíjí aspol., a jednou když ještě asi v nemocnici přijeli navštívit mimča, tak se choval jak ožralý (ale nebyl), a prostě Melissa nechtěla aby si chovali mimina. Prej má podezření, jelsit nemá nějakého Alzheimera nebo tak něco, že by tomu všechny důkazy odpovídaly a ještě zjistila, že to měl i jeho otec, tak to naznačila Cathy (Ianova máma), a ta to svému manželovi vyslepičila, takže se cítily dvojnásobně uražení, kvůli miminům a kvůli tomuhle, no a konflikt byl na světě:o). Ted jim tu za trest pořád nosí jejich jedinou fotku s miminama (rozumějte dvakrát to přinesly:D!!!), jednou jen tak, podruhé v rámečku na zeď:D. Prej jim to asi dělají naschvál:D.

No každopádně kino jsme stihly tak akorát, jelikož jsme ani jedna nejedly, koupili jsme si nachos a valily do sálu. Film ušel na to, že to nebyl nějaký supertrhák:D, strašně vtipné bylo, že jakmile se hlavní hrdina políbil s holkou nebo něco, lidi (typuju asi nějaké teenagerky hlavne:D), začly tleskat nebo áááchat, no bavily jsme se:D. Za náma seděla nějaká paní s asi čtyřletou holčičkou, která tam několikrát kňučela jak je "scared", no nechápu proč na takový film brala tak malé díte ??! a pořád tam omylem sahala Melisse na hlavu, nebo něco, no OMG!!!

Nazpátek jsme se stavovaly do banky, protože mi Melissa ještě dlužila "výplatu", tak mi napsala šek v autě a já si to šla hodit na účet. Banka byla v neděli zavřená, a bankomat byl jakože v chodbičce vevnitř. Sice to bylo zavřené, ale k bankomatu je možné dostat se odemčením si kreditkou. Teda, kdyby mi to Melissa neřekla, tak samotná si toho asi nevšimnu:D. Takže jsem si odemčela, hodila šek do bankomatu, pohoda jazz. Zádrhel nastal až v okamžiku, kdy jsem chtěla vyjít ven. Ale ouha, nešlo to. Zevnitř totiž byla klika, tak jsem to nejdřív zkoušela jen s ní, jenomže když se to neotevřelo takhle na první pokus, tak jsem automaticky mrkla vedle na zeď, protože tady hodně vedou místo automatických dveří to, že nejdřív musíte zmáčknout na tlačítko na zdi a dveře se otevřou, no však vy víte co mám na mysli (:D)! Tak jsem zmáčla, čekala až se dveře otevřou a ono nic. Z toho jsem si pořád ještě nic nedělala, myslela jsem, že jsem jenom banánka, a prostě mi to nejde zase nebo něco, no nic obvyklého by to nebylo:D. Tak jsem zmáčla podruhé a ono ale zase nic. To jsem už lehce znejistěla a když ani třetí pokus nevyšel, začla jsem trošku panikařit a lomcovat dveřma a různě to zkoušet všemi možnými způsoby, div jsem kliku nevypáčila a ono prostě pořád nic! Říkala jsem si, že prece nemůžu být tak blbá, že neumím otevřít ani dveře (:D:D:D:D), a že by se to porstě tím tlačítkem mělo otevřít samo, dokonce jsem hledala, jeslti se to zase nemá otevřít třeba tou kreditkou nebo něco...ale pořád nic. Zkoušela jsem nakukovat na Melissu ze zdálky do auta, ale ta čučela do iPhonu (překvapivě:D). Bylo mi to lehce trapné, ale jako už jsem chtěla začít vytahovat svůj telefon s tím, že ji musím napsat sms ať mě přijde vysvobodit, že mi to prostě nejde:D!! Když v tom si mě všimla sama, už si říkala co mi tam tak dlouho trvá, že. Tak celá vysmátá přišla ke dveřím, já se taky už smála, že jsem prostě taková debilka, že si neumím ani otevřít dveře. Tak vytasila svoji kreditku, vsunula ji, chtěla otevřít.........a nic! Tak to zkoušela ještě jednou, já též nestačila zevnitř mačkat tlačítko a lomcovat klikou, a dveře se prostě neotvírali! KDyž v tom mi přes sklo říkala, že to tam je někde nahoře nějak zaseklý! Jesus! Takový situace se prostě můžou stát jenom mě:D. Tak už jsem si představovala, že budeme muset někomu volat, ať mě přijdou vysvobodit a že tam zůstanu uvězněná, když v tom se to najednou konečně otevřelo díky bohu!!!!! Docela úleva :D! A díky bohu, že mě někdo mohl vysvobodit, zatím bych se tam teda jak sama neměla dostat ani, ale jako nevím co bych dělala, kdybych tam byla sama a takhle uvízla:D!!!