Wednesday 6 July 2011

Update

Hmm, tenhle článek už tu mám nadepsanej......no, řekněme jen, že hodně dlouho - dobrý tři měsíce odhaduju:D. Ale prostě fakt není čas, až to pěkný není. Měla jsem v plánu jsem napsat ve zkratce (teda, znáte moje zkratky, že:D), co se tu asi tak děje, jak nám rostou bejbísové a tak, ale nějak jsem to nevychytala, protože už si fakt ani nepamatuju, co všechno se událo za dobu třech měsíců. I když teda asi nic extra zajímavýho to nebylo, ale každopádně, co se týče bejbísů, tak od ty doby, co jsem o nich psala, se toho změnilo DOST, už byste je skoro ani nepoznali, i když pořád ještě to jsou takový malý "munchkins" - teda alespoň v porovnání se stejně starými dětmí. I když už je jim vlastně devět měsíců (!!!), nikdo by to na nich nepoznal.


V poznámkách tu mám ještě zápisky typu "jak jsme tu byli samy s bejbisema", což už se teď zdá jakoby to bylo někdy před sto lety....ale vlastně ještě předtim, než Ian začátkem května, jak jsme vlastně byli v tom Washingtonu, začal novou práci, v té staré byl na asi 10dnů poslán pracovně do Texasu, myslím, že jsem se tu o tom už kdysi zmiňovala. Nejdřív měla přijet na pomoc Kim, ale jelikož tou dobou dostala práci - i když dočasnou (už dlouho je nezaměstnaná), tak nemohla. Já jsem sice pořád Melisse říkala, že to ve dvou hravě zvládnem a že mi nevadí pomáhat i přes noc, i když jsem věděla, že to bude asi docela zabíračka a budu vyfluslá. Takže to byl takový desetidenní maraton s miminama, kdy jsem prakticky měla od mimin oddech jen mezi třetí až půl devátou hodinnou ranní, teda ve smyslu, že v těhle hodinách jsem se jimi nemusela zaobírat. První dny mi to bylo vcelku jedno, ale ty další jsem se fakt modlila, ať se v noci budí co nejmíň:D! Většinou to teda byl Noah, který se vzbudil někdy kolem půlnoci až jedné hodiny, a pak hned následovali ostatní, takže to jsem ještě ani nespala, takže to docela šlo. Na druhou stranu většinou jen měli hlad a pak se bez řečí nechali uložit a hned usnuly, no ale i tak, ono než se nakrmí tři mimina, tak je nejmíň hodina v čudu. Jinak by mi to vlastně ani nevadilo, kromě toho vstávání no. Oni to tak mají rozdělený i mezi s sebou, že každý pracuje svoji "shift" - od desíti do tří do rána a druhý od tří až do rána, než jde Ian do práce. Jak jsem vždycky říkala, že mít jednou svoje děti, tak bych je nemohla svěřit někomu cizímu, tak po tomhle jsem uvážila, že taková noční nanny by ale k zahození být nemusela :D. Za jeden týden jsem dostala za přesčasy zaplaceno a za druhý mi bylo nabídnuto si vybrat buď taky zaplaceno anebo si vzít týden dovolené navíc. Tak jsem si zatím vybrala dovolenou s tím, že se uvidí jak to dopadne a že doufám, že budu mít možnost (teda hlavně S KÝM) ji využít. Takže si můžu vzít místo dvou týdnu tři, yay!





Tím když byl pryč tu zase vyvrcholili neshody mezi jima a Ianovovou mámou/stepotcem. Teda, tentokrát to bylo zapříčeněno mezí Melissou a jima. Cathy totiž už o velikonocích slíbila, jak v pátek, kdy mívá volno z práce, se přijede podívat na mimina a tím pádem i mi trochu ulehčit práci, když je budu mít na krku téměř 24/7, tak že by nám to docela bodlo, kdyby přijela - vždycky se totiž nabízela jak by pomohla kdyby bylo třeba a tak, a přitom od tý doby co tu jsem tak tu byla dohromady asi třikrát a přitom chce strašně vidět mimina. Za pár dní pak ale najednou volala, že se omlouvá, ale že nepřijede, protože pátek je jediný den kdy ona a Steve mají čas pro sebe, a že si to chcou teda užít spolu a nemůže přijet, ale že kdyžtak by přijela teda v sobotu nebo o víkendu, že by pomohla třeba s krmením a tak (což je to nejmenší). Ehm. Tak to jsem teda čučela i já, strašně chce vidět mimina, stěžuje si, jak je nevidí, ale když má možnost a mohla by i být užitečná trochu, tak si "musí užít čas sama pro sebe"??!! No kde to jako jsme??!! Jóó, holt v Américe, no:D. Ale od tý doby jsem si začala říkat, že asi fakt bude něco na tom, že nejsou tak "nice" jak se zdají a že bude pravda v tom, co o nich říká Melissa. Né že bych jí předtím nevěřila, ale do tý doby se mi až na pár drobností zase až tak divně nejevili. Třeba i když kluci byli malí, tak se o ně moc nezajímali, Cathy bývala alkoholička - to jsem docela čučela, nikdy neslavili Vánoce:-O, nedávali nikomu dárky, když klukům bylo nějakých osmnáct nebo kolik, tak jim řekli, že teď už jsou dospělý a musí se o sebe postarat, protože oni se už o ně starali dost a teď je čas, aby si užívali a měli čas jen sami pro sebe. No, čučela jsem jako puk:o). V sobotu volali. O víkendu samozřjemě Melissa nepracovala, takže jsme tu na mimina byli dvě a krásně jsme si vystačili, navíc Melissa naznala, že nemá náladu na to bejt "social" a není zvědavá na nějkaý návštěvy, notabene návštěvy, který se vždycky chovají podle toho jak se to hodí jim. Takže to pro jistotu Melissa nebrala. Následně se o to pokoušeli znovu a pak volali asi každých pár minut, půl hodinu....hodinu...až se mě Melissa ptala, jestli to nemá už vzít. Tak jsem ji řekla že asi jo, že už to začíná být moc nápadný. Noo a pak jsem měla výčitky, že to bylo tím, že jsem jí řekla ať to teda vezme, i když stejně by se ta hádka akorát posunula, ale jednou by stejně přišla. Nejdřív to byla Cathy, Melissa jí řekla, že měla zeslabený zvonění kvůli tomu aby to nebudilo děcka ap ak si toho nevšimla a zapomněla to zpátky zapnout. Cathy to tak nějak sežrala, ale poznamenala, že Steve si to bere osobně, to že Melissa nebrala ten telefon, tak že ať mu co nejdřív zavolá zpět (taky se totiž pokoušel předtím během dne volat). Jenomže Melissa řekla, že teď nemá čas, protože krmí a obstarává děcka, a že mu teda zavolá příští den. (Ve skutečnosti na něj jen neměla náladu a nedivím se jí teda). Sotva položila telefon, Steve už ale volal sám! Věděla, že by to zkoušel zase pořád dokola tak a tak, takže se nadechla a vzala to - a on na ni bez jakýhokoliv úvodu začal řvát, co si to jako dovoluje, nebrat mu jeho telefony atp. No jako, musím říct, že do týhle doby jsem netušila, jak se M. může rozčílit a že umí i řvát. Jakože NASRANĚ řvát, to když sprdává Iana nepočítám lol. No ale vůbec se jí nedivím, taky bych z toho byla sama celá zkoprnělá, protože to bylo poprvý, kdy na ni řval, a prostě co to je toto za móresy, řvát do telefonu jen tak kvůli takový prkotině?! Takže pak to vygradovalo tím, že Melissa dostala chuť napsat jim "krásný" email, kde jim všechno v nasranosti řekla z plna hrdla:D. Dávala mi to přečíst, a musím říct, že to teda opravdu stálo zato:D! Schválila jsem ji odeslání, no a tim odstartovalo další nemluvení a rozhádání s nimi. Prakticky, Ian s Cathy od té doby promluvil pár vět, asi před dvěma týdny se s ní teda po třech měsících viděl, ale mimina neviděli od Velikonoc. A přitom né že by jim v tom Melissa nebo někdo bránili, to ona by klidně odešla, ale nechala by je sem přijít podívat se na mimina a za Ianem a tak, kdyby měli zájem. Očividně ani moc nemají. Však i říkala, že byl apřekvapená, že děcka dostali "Easter basket" na Velikonoce a tak. A že to byl první rok, kdy něco dali Loganovi, že mu nikdy nic nedali. Ani na Vánoce, narozeniny, nic. Zvláštní to lidé.




Jó, líbí se mi na téhle rodině, že mě prostě VŠECHNO říkají (někdy možná až moc:D:D:D), a že jsem se vším v obraze a prostě mě fakt berou jako člena rodiny, a né tak jako většina rodin, které to brali tak, že něco trošku víc soukromého je prostě "out of my bussiness". Tam jsem se občas ani nedozvěděla to, co jsem vědět měla a co se týkalo mě - třeba když mi holanďani tak nějak zapomněli oznámit, že si pojedou asi na pět dnů do Holandska, a nedali mi tak šanci si třeba něco naplánovat na volné dny nebo tak něco...




Jednou jsme taky ráno vyrazili s Melissou na známí bleší trh. Jó, né že bych na nečem takovém ještě nikdy nebyla, ale přece jenom jsem byla zvědavá jak takový blešák v Americe vypadá, (a vybavilo se mi, kdy jsem jako malá sledovala Beverly Hills 90210 a nechápala, co jako na tom trhu s blechama furt mají:D:D). Vyrazili jsme už brzo ráno. Teda. Plán byl vyrazit někdy před osmou, já jsem ale věděla, že určitě bude zpoždění, no a taky že jo. Ještě Melissa zapomněla telefon doma, takže jsme se vraceli.....no a o nic jsme nepřišli, protože tam pořád bylo dost lidí. K mému zklamání to spiš bylo ale o nábytku a tak, než o hadrech, knížkách, bižu, a tááák:D. Taky byla ještě v té době NEUVĚŘITELNÁ CHICAGSKA ZIMA ráno, takže jsme to ani neobešly celé, a stačilo nám to. Melissa si tam dokonce musela koupit šálu, aby neumrzla:D. Ani tak jsme ale neodešly s prázdnou, koupili jsme takovou starou truhlu do basementu na hračky, houpací židli taky do basementu a taaaak, no když se to dalo dokupy, tak to vypadá pěkně.
Taky tam opravdu měli harampádí všeho druhu, třeba nad zubní pastou a čistícími prostředky jsme se opravdu podivovali, připomnělo mi to českou tržnici:o).









Jinak zima nám už samozřejmě udělala pá pá, a asi od poloviny května tu víceméně máme ŠÍLENÁ VEDRA! Jó, sice mi to bylo řečeno už předem, a moc dobře si vzpomínám, jak už minulý rok touhle dobou, když jsem začla být s Melissou v kontaktu mi vždycky psala "stížnosti" o vedrech, jaké je tu zužují, a já jí vždycky odepisovala ZÁVISTIVÉ ZPRÁVY z deštivé UK. Když nezažiješ na vlastní kůži, neuvěříš, protože teď už si stěžuju i já a občas bych si klidně i na dva tři dny prohodila počasí s Anglií. 35°C stupňová vedra ve stínu tu nejsou žádnou výjimkou, k tomu si přidejte téměř 100% vlhkost a máte tu saunu jako vyšitou. No dobře, ta vlhkost je tu určitě o něco menší, i tak to ale bohatě stačí k tomu, že když vyjdete ven z klimatizovaného baráku, cítíte se, jako kdyby vám ten horký vzduch vrazil  FACKU!
Nikdy jsem nechápala americkou posedlost klimatizací a říkala jsem si, že prostě Amíci holt musí být asi jen "cool", když mi bez klimatizace v bárácích taky v pohodě žijeme a ani nám to nechybí. Jó, to mě ještě nenapadlo, že domy v ČR jsou většinou kamenné, zatímco tady dřevěné, a že to vedro se na to krásně chytá, takže bez toho, bysme se tu buď brzo upekly, nebo aspoň utopili ve vlastním potu.  My měli nejdřív klimatizaci rozbitou, a Melissa o tom mluvila už několik týdnů dopředu, že se to musí nechat opravit, protože se čekají velká vedra. Nechápala jsem, nepřišlo mi to jako nějaký "big deal", kdybysme zůstali pár dnů bez klimatizace. Opět jsem samozřejmě zase nevěděla o čem mluvím, pán opravář nám to přišel opravit někdy v jednu odpoledne, a od rána se tu tak teplota šplhala do astronomických výšin. Ráno to bylo docela příjemné, byla jsem "excited", že konečně to tady začíná vypadat jako v létě, kolem oběda jsem si už ale začínala připadat jako v sauně nebo skleníku a nakonec jsem chtě nechtě musela sdílet radost z příchodu opraváře s Melissou:o). Takže teď už i já můžu jen a jen potvrdit, že Chicago OPRAVDU má tuhé zimy  a tropické vedra:D!







Jinak, od té doby co jsem poznala Kate, tak mám většinou aspoň na neděli program - kostel a po kostele se většinou něco děje. I když teď je pravda, že teď už nám to aspoň dobré tři týdny nevyšlo. Musím říct, že je to ale vždycky dobré odreagování, a že né vždycky mě kostel úplně baví, i když tam jsou fakt milý a přátelští lidi, tak i tak je to pro mě lepší než nic a užiju si aspoň "to po kostele". Většinou si jdeme ještě s ostatníma holkama, někdy i sami, na oběd, a pak se vyrazí někam do obchodu na nákupy, nebo tak něco. Tím, že jsou všichni asi tak stejně staří jako já, a navíc většina z nich jsou "nanny" je to skoro jako setkání s aupairkama, a ještě lepší v tom, že jsou to aspoň Američanky, a proto jsem snad do USA přijela ne?:D Teda, rozumnějte tomu tak, že v UK jsem prostě potkala víc cizinců než angličanů - teda kromě lidí z rodin a tak, ale pamatuju si, že má představa, než jsem tam odjížděla bude taková, že se prostě seznámím aspoň s nějakýma Angličanama. S Kate se docela dobře povídá, takže se z nedělí stala taková moje "zpověd" lol. Akorát je škoda, že díky tomu, že se stará o tu devadesátiletou babičku (která před pár týdny ještě k tomu upadla na schodech:(), moc jinýho než kostel se ani stíhat nedá. A taky vzdálenost cca třičtvrtě hodiny tomu moc nepomáhá. Docela mi ale příjde vtipný, že to kino ve kterém ten "kostel" je a asi vlastně i ta část města se jmenuje York - moje nejoblíbenější město a srdeční záležitost z UK. Tomu já říkám osud:D.





Jinak samozřejmě se každý měsíc musím setkávat s Lisou - LCC. K mé nesmírné radosti jsme jeden měsíc naše setkání prošvihli - myslim, že to byl ještě duben, kdy jsem byla na tom víkendu v Marylandu, a já ji pak odepsala na její email a ono jí to asi nedošlo. A navíc jak jsem se pak dozvěděla ji v tom měsíci umřel otec a tak, takže kdo ví  jak, asi to prostě jen přehlídla. NO ale né že mě by to vadilo, já z toho měla právě obrovskou radost, že jsem ji jeden měsíc nemusela vidět. Ty setkání mi totiž připadají docela "pointless", většinou prostě jdeme na procházku - takže to není tak, jako že bych něco viděla/někam se dostala/měla fun nebo tak něco. A ona mě docela prudí...joo sice je milá a tak, ale prostě mě prudí, nedokážu ani vysvětlit proč přesně, ale vadí mi její tón hlasu, její mluva, její hrdelní smích, a především občas ty řeči, no nevím. Taky když mi říkala to, že jí umřel ten táta, tak jsem jí na to řekla, že je mi to líto a ona že to je ok, a strašně se tomu smála, a že už byl stejně nemocný a tak, a ještě dodala, že zrovna se jí to strašně nehodilo, ten den, kdy umřel a kdy měli pohřeb, takže ještě dodala "dad, could you not pick another day to die" a prostě nevím, přišlo mi to takový divný. Asi jsem holt ještě nepochopila Americkej humor. Který mimochodem občas fakt nechápu - resp. nevím co je na něm tak vtipnýho:D.

Minulý měsíc však byla malá změna a Lisa psala, že dostala spásný nápad, že v Geneva (né ta ve Švýcarsku, nebojte:D), je jakýsi švédský festival,  a že bysme to mohli jít omrknout. Psala to jak mě, tak i Melisse, takže z toho vyplynulo, že tenhle meeting bude společný. Posílala to i Vanie - ta ovšem svůj ap year už zakončila s tím, že i nadále zůstane v Chicagu, už ale jako studentka, a Goo (nebo Gu?), či jak se to píše - novému přírustku do Chicagolandu z naší agentury. Je to Turkyně, a pravděpodobně neumí moc anglicky. Nebo spíš skoro vůbec, kromě pár základů, podle toho co Lisa řikala. Řekla mi" někdy ti na ni dám kontakt". Nechápu proč až "někdy", ale prostě ještě jsem ho z ní nevydyndala - v tomhle mě taky třeba štve, protože v jediném, v čem by mě mohla být užitečná, je docela nepoužitelná. Ta holka totiž bydlí v Turecké rodině a turecké komunitě, takže angličtinu prakticky nepotřebuje. Tak by se  mi to teda nelíbílo. Samozřejmě jsme však přijeli jenom my:o). Vyjeli jsme si na výlet celá rodinka, i s mimčama a Ianem. Všichni čučeli na náš miniautobus se tříčlenou posádkou - překvapivě:D. Aspoň mezi všema těma lidma a vším tím proplítáním se mezi štrůdli lidí a malých ulic nebylo moc času na mluvení a hloupé otázky typu "Proč chcete jet do Las Vegas". :D Čekala jsem, že tam bude aspon nějaký koncert nebo tak něco, ale to tam bylo asi až večer a vlastně ani nic švédského kromě pár symbolů a vlajek jsem na tom nepoznala.

Jinak, co se týče mimin, tak nám bobánci už samozřejmě pěkně vyrostly....minulý týden "oslavili" své devětiměsíční "narozky", i když jsou to pořád ještě malý prďolové a vůbec nikdo by jim netypoval,že za pouhé tři měsíce oslaví svoje první narozeniny. Každopádně teď už s nima začíná být ta pravá zábava, už jsou pěkne interaktivní, dívaji se vám do očí, a když se usmějete, úsměv vám vrátí atd. Nejlepší je, když ráno sejdu dolů, oni mě uvidí a radostně se začnou hihňat a pištět a kopat nožkama a rozhazovat ručkama o stošest! Priceless feeling!!!

Někdy začátkem května se konečně z těch všech "zubních bolestí" začlo něco dít a konečně se nám vyklubali nějaké zoubky - k našemu překvapení nejdřív zubní "boom" odstartovala Chloe. Začli se jí klubat dva zároveň, a to neuvěřitelně rychle - skoro za víkend už byli celé venku! Ani ne za cca dva týdny následoval jejich dva kamárádi nahoře - a opět tak rychle, takže teď  už tu jtak dva měsíce máme malýho zajíčka:D. A pěkně zákeřnýho teda, protože naše Kráska strašně ráda kouše, a že ty klofany jsou FAKT OSTRÉ! Když vás dostane, tak to člověku vhání až slzy do očí, protože to FAKT BOLÍ:D:D. Často tak útočí na svoje bratry,  a když už nekouše tak zase pro změnu škrábe. Zrovna dneska jsem na pár vteřin ztratila pozornost, hráli si s jednou hračkou a Chloe se to asi přestalo líbit, tak se rozhodla, že prostě svýho bráchy kousne do paže. Probudil mě až řev píchlého prasete, a dva otisky zubů na jeho paži, ted tam asi bude mít chvilku chudáček obtisk a možná i modřinu.

Dlouho se nic nedělo a až cca před měsícem - nebo možná ani to ne, jnásledoval Noah a konečně se mu taky začly prokousávat dva dolní zoubky - i když né tak rychle jako Chloe. Všichni jsme si mysleli, že to bud eprávě on, komu začnou růst nejdřív,  protože on kvůli tomu nejvíc řval a asi nejdýl, ještě dávno před Chloe. Zato chudák Harrison je pořád malý bezzubáč,i po třech měsících co Chloe už klofany má:D.

Taky už jsem začly krmit, teda vlastně už dávno - asi ještě těsně než jim bylo šest měsíců. Pořád se totiž zdálo, že na to ještě moc nejsou vyzrálí, až pak konečně začli normálně polykat. I když zatím se ještě pořád jedná o stravu pro "nesedící mimča", i když teď už začly sedět, takže brzo přijde i nová strava:o).

Každej má svoji vlastní osobnost a každej vyniká v nečem jiným. Harrison sice zaostává třeba právě zrovna v sezení a v tom, že ještě nemá ani jeden zub, zato ale minulý týden začnul LÉZT. Nejdřív to vypadalo jen že má strašnou snahu se pro něco natáhnout dopředu, i když třeba jen seděl nebo tak, až najednou když ležel na břiše, to vypadalo jako první pokusy o lezení, i když pořád jenom na jednom místě. A pak jednoho rána najednou popolezl tak o pár cenťáků, za chvíli o deset a pak jsem šla odnést Chloe nahoru do postýlky a najednou byl Harrison uprostřed místnosti. Až jsem chvilku musela přemejšlet, kdeže jsem ho před odchodem vlastně položila:o). Dalšího rána si už oblezl skoro celou místnost, šikula jeden:D. Bylo to strašne roztomilý, protože ho to asi dost unavovalo, a tak si vždycky najednou zničehonic lehl na zem, jako kdyby se snad chystal ke spánku nebo tak něco:o). Ale to né, to jen odpočíval, nabral nový síly, a plazil se prozkoumávat další rohy místnosti:o). Ono to totiž zatím vypadá spíš jako takový plazení se, ještě neleze samozřejmě na kolenách, že. Takže tu teď mám takový malý háďátko. Už se těším, až budou lézt i ostatní, budeme pak pořádat lezoucí závody a to pak bude vzrůšo. Takže od týhle doby jsem spíš CVIČITELKA HADŮ:o)). ¨

Zato Noah je lenoch s velkým "L". Nechce se mu ani přetáčet, natožpak lézt nebo tak něco. Vlastně občas se ani snad nehejbe, a když mu nedonesu hračky až pod nos - doslova, tak klidně dokáže ležet na zemi a koukat, maximálně si tak pokopávat nožkama a je spokojenej. Což je teda rozdíl podle toho, jakej byl před pár měsíci - vyžadoval pozornost, a nedokázal chvilku vydržet sám jen tak si hrát nebo koukat. I když, abych mu zase nekřivdila, tak v neděli když jsem byla pryč, tak mi Melissa psala, že Noah se nám konečně přetočil ze zad na břicho:-O!!! A od té doby se i párkár přetočí a pohne. Ale zato jak už jsem řekla, umí sedět nejlíp ze všech, poslední asi týden klidně vydrží sedět několik minut bez podpěry a ničeho a bez toho aby spadnul. Miluju jeho hihňání, směje se rád a často a je to fakt strašněěě roztomilý, z těch tří je asi nejjednodušší ho rozesmát - jako úplně nahlas! A taky dokáže nejvíc pištět, jeho "high-pitched" pištění, o kterém jsem tu už jednou psala ho totiž ještě neopustilo. Holt rád poslouchá a zkouší svůj hlas:D. Když se začli krmit, tak dlouho - vlastně až tak tři týdny ,měsíc zpět - to bylo o nervy ho krmit. Jako jediný se mu moc do jezení nechtělo, strašně u toho kňučel a brečel a sténal a nechtěl ani za nic otevírat hubičku, ať jsme dělali co jsme dělali. Takže jsem si připadala občas trochu násilně, protože jediný způsob jak to do něho dostat bylo prostě mu to tam vecpat přes zavřenou hubičku - to pak totiž přitom normálně spolkl! Takže aspoň že to - aspoň většinou neflusal:o). Nebo když se dělaly kraviny a rozesmál se, tak se prostě počkalo, až se začne smát a otevře se mu tím pádem pusa a šuuup a už to tam bylo:o)! Nevím jestli to bylo jak ho boleli ty zuby a tak, ale od ty doby co se mu začly klubat mu už konečně došlo, že jíst se musí a pusa otevírat taky a papá krásně. I když někdy dělá problémy, když ho krmí někdo jiný kromě Melissy a mě. I Ianovi párkrát nechtěl jíst a nám jí vždycky:D.

Chloe je moc pěkná a roztomilá holčička, pěkně papá a přibírá na váze, pěkně dohání kluky a nedivila bych se, kdyby je za chvilku i předehnala, nebo na tom byla aspoň stejně! Ještě neleze, až posledních pár dní dokáže sedět i bez podpěry ale né tak dlouho jako Noah a ještě to není na to, aby s ejen tak nechala sedět. zato má čtyři klofany, pěkně papá a je to víceméně spokojené mimčo, které ale umí říct, když se mu něco nelíbí nebo něco chce - a že je to kolikrát i úplná blbost, ale dělá jako kdyby nastal konec světa nebo ji někdo přinejmenším vraždil:o). Poslední asi dva týdny začala povídat "ďaďaďaďaďa"  - je to strašně roztomilý a zní to skoro jako to video těch konverzujících dvojčat. Jako jediná si taky dost vybírá lidi, kdo se jí líbí a nelíbí a pak to dokáže dát pěkně najevo. Větišnou se jí nelíbí, když jí drží cizí paní. A když už se jí to líbí, tak né na moc dlouho. Vždycky mi dává svoje pohledy, třeba když má zrovna usínat, a drží jí někdo jiný, tak mě začne vyhledávat pohledem, čučet na mě a strašně roztomile se smát. Jednou ji stejně roztomilostí sním, Krasavici moji:D:D:D. Její pohybování spočívá v tom, že válí sudy - neustále a přes celou místnost, doválí se tak pěkně tam kam potřebuje, ještě ale nepochopila, že když jí něco stojí v cestě - hračka, křeslo, jeden z bratrů - cokoliv, tak že tudy cesta nevede, a pořád se zkouší překulit - někdy se zadaří a to řve, že na tom zůstane uvízlá, nebo se rozčiluje, protože se jí přes dotyčnou věc nejde překulit:o). Ráda hryže všechno a všechny co jí přijde pod ruky a taky škrábe a fakt to bolí!!! ale to vlastně všichni! vtipný bylo, když nám hryzaly brady jak jim rostly zuby:D. to si teď může dovolit jen Harrison a výjimečně Noah, protože s těma maličkejma dolníma zubama to ještě tak nebolí, Chloe už by byla schopná odkousnout kus brady snad lol:D. Jó, jsou holt teď nebezpeční už, buď mi stáhnou brejle, nebo mi vyrvou půlku vlasů i s lebkou, koušou, škrábou. Violent little babies!!! :D Chloe vlastně ještě třeba ovládá líp "jemnou motoriku" než kluci. Nedávno jsme s něma byli v "development clinic" kde je "zkoumali"jak rostou a co dělají a nedělají a jak na tom jsou, jeslti zapadjí do svojí věkové skupiny nebo ne....vtipné bylo, že to prostě nejsou pejsci a nedělají věci na povel - to co tam třeba nedělali, pak normálně dělali doma a tak.

V naší "čtvrti", asi 15minut chůze od baráku máme tzv "Club house", dá se to pronajmout na různé party a tak, je tam u toho tenisový kurt, volejbalové hřiště, prolejzajdy pro děcka,  a taky venkovní bazén. Když bylo teplo, tak jsme tam všichni párkrát s bejbísema vyrazili, voda se jim moooc líbí. Akorát že to je fakt nejlepší, aby jsme šli všichni tři, protože ani ve dvou dospělých to není ono.

Taky jsme měli naši první playdate. "Druhá Melissa" jednou psala, že má v pátek volno a tak že ji napadlo, že kdybych chtěla, tak by pro mě a bejbíse s Loganem přijeli a mohli bysme jet do nějakýho "play center" pro děcka nebo tak něco. Takže já jsem samozřejmě souhlasila, vděčná za každou malou změnu a zpestření naší denní rutinny, že. To play center teda bylo spíš pro už chodící děcka samozřejmě, pro mimina tam toho moc neměli a i tak jsem si to tam představovala trošku jinak, asi tak jak jsem byla zvyklá z UK, ale tady nebyl žádný "sotf play area", ale byla tam spší jen malá gym pro tak dvouletý špunty, hračky na půjčení a tak. Mimina to celý skoro prořvali, no byla to docela makačka se třema tam! Pro mimina do půl roku to bylo zadarmo, v té době jim bylo asi sedm měsíců, takže když jsme řekli, že jim je pět měsíců, tak nám to krásně sežrali a nikdo se nad tím nepodivoval, že:o). I ted jsou na tom velikostně jak některý pětiměsíční  mimča:D. Vydrželi jsme tam asi hodinu, Loganovi se samozřejmě moc nechtělo domů a chvilku trvalo, než ho Melissa přemluvila. Pak jsme jeli k nim domů, vlastně tzo bylo poprvý, co jsem byla u nich doma. Měli jsme s sebou náš modrý "minibus" - čtyřmístný kočár - to bylo poprvý, kdy jsme ho použili, Někdy po obědě přijel domů i Chad, takže jsme všichni vyrazili na procházku do parku. Miminům se to kpuodivu líbilo, byli tam i takový šikovný houpačky, který byli dělaný i pro menší děti, takže jsme je tam mohli krásně posadit, bez toho aby museli sedět sami už a aby vypadly. Litovala jsem, že jsem s sebou neměla foťák nebo mobil, protože to fakt byl pohled k popukání  -vypadaly jak kdyby tam někdo zapomněl nechat sedět tři malý panenky v houpačkách:D!

Hmm, jinak tu na mě asi taky přišla taková malá první krize. Pomohlo tomu asi taky to, že jsem byla sama doma, měla jsem PMS lol, blbou náladu, a prostě ..depka byla na světě. Najednou mi přišlo docela líto, že tady prostě nikoho kromě Kate neznám, a že k čemu mi tu je, že tu jsem, mám sice perfektní rodinu a tak, ale nemám se třeba ani s kým domluvit a vyrazit do Chicaga, zvlášt teď, když je na to počasí jako dělaný a prostě, najednou jsem si připadala hrozně "lonely". Pomohlo tomu taky to, že jsem tu byla už v pátek večer sama, teda to ještě s mimčama - měla jsem svůj první babysitting tady - jakože večer. Byl den otců, tak Melissa vzala Iana na jejich první společnou večeři asi od doby co se mimča vůbec narodili. Strašně jim trvalo, než mi usnuly, posledního smraďocha se mi podařilo uložit někdy až kolem půl desátý (!!!). A pak jsem najednou neměla do čeho píchnout a začla jsem přemýšlet o blbostech a už to bylo prostě. Hned v sobotu ráno jsem pak už roďku ani neviděla, rpotože jeli do Indiany na svatbu Melissyny sestřenice. Sice mi bylo nabídnuto jet taky, ale co bych tam asi tak dělala, že. Na druhou stranu mě docela lákala představa prázdnýho baráku poprvý od doby co jsem tady:o). Dokonce i Janička poznala, že se asi něco děje, protože jsem jí dlouho neodepisovala na sms a nic....takže mi potom v neděli, společně s Kate a kostelem, pomohla vylepšit náladu, dokonce se do toho vložila tak, že kontaktovala svojí LCC s tím, jestli nemůže kontaktovat LCC s Chicaga a taaak, když ta má je k ničemu co se tohodle týče, za což jí děkuji.
Shodou okolností mi nedávno i psala Mrs Gold Tooth - říkala mi o nějakým aupair fotbalu v Chicagu, ale stejně jsem nemhla jet, protože ten den musel Ian na pohřeb a melissa tu tak byla s děckama sama, a i když vím, že by se to nějak pokoušely vyřešit, tak jsem to nechtěla komplikovat - mám tím na mysli jako odvoz na vlak do Chicaga a tak. Navíc Mrs Gold Tooth to brala tak, že mě sice "pozvala", ale prostě neměla očividně vůbec v úmyslu to, že bysme třeba mohli jet spolu. Fakt je asi zvláštní, nebo nevím. Když jsem se jí ptala, jakým vlakem pojede, že bysme mohli jet teda tím stejným a tak, tak na to vůbec neodpovídala  a psala vždykcy úplně něco jinýho. No, nevadí. Škoda, protože mít tu někoho kdo je vzdálený jen pouhých 5min od baráku je přesně to, co mi tu chybí! Každopádně mě ještě přihlásila do nějaké skupiny na fb, tak jsem tam napsala, a hle! Další neděli jsem už místo truchlení jela na výlet do Chicaga (o tom snad některý z příštích postů)!!! Takže teď si to tu konečně snad můžu užívat plnými doušky:o)! Teda, né že bych si to předtím neužívala, ale víte jak!

Moje mamka se mě tuhle ptala, jestli je to ale s rodinkou pořád tak dobrý jako na začátku a jestli jsou pořád takový jaký byli. Tak jo, jsou! co se týče rodinky, tak jsou pořád perfektní a pořád si myslím, že líp jsem rozhodně dopadnout nemohla:o). Ve všem se mi vždycky snaží vyhovět, ve všem se mnou počítají, ať už je to s tím, když se někam jede, nebo když někdo jede do Walmartu a cestou se staví ve Starbucksu pro kafata, vždycky se dovezou tři atd. Tuhle se tak zrovna stalo,ale protože jsem měla zavřený dveře, tak se mě nechtěli ptát a rušit mě, tak mi prostě dovezli, já jsem ale dveře měla pořád zavřený - nejdřív to bylo průvanem a pak, že jsem si po sobotním ranním vstávání, kdy jsme jeli na ten Swedish festival byla nějaká unavená a chtěla jsem si hodit dvacet. Takže prostě aby mě nerušili, tak radši ani neklepali. Já totiž mám většinou nezavříno, i když tam mám jen malou škvírku, a je pravda, že zavříno mám snad jen když se převlíkám nebo spím nebo něco:o). Nebo tuhle, když mě volali na večeři, a já byla na pc a něco jsem tam chtěla dopsat a hned sem prostě nepřišla, tak véču radši donesli až ke mě do pokoje, prý aby mi to nevychladlo:o). Nebo jednou - asi jeden jediný večer, který jsem strávila místo dole u pc v pokoji se mě přišel Ian zeptat až do pokoje, jestli si dám taky colu s rumem a pak mi to sem donesl až pod nos:o). Ve všech ostatních rodinách mi teda takovýhle vychytávky až takhle pod nos nesnášeli lol.  To mi prostě přijde strašně milý, že na mě při všem tak myslí a tak, nebo se starají jestli mám dost toho a toho, připomínají jeslti jsem se nazapoměnla namazat opalovacím krémem nebo když mě vezou na vlak, tak jeslti mám cash - karty tam neberou. Když už jsme neměli čas zastavit u ATM, tak mi vrazil Ian dvacetidolarovku a tak, just to make sure ze budu mit dost:D. Když budu na dovci, tak tu bude nějaká party u sousedů a ještě předtím než jsem věděla, že budu pryč, tak mi o tom Melissa říkala a místo toho, aby mi to říkala jako pro moji informaci, že budu hlídat, tak mi oznamovala, že ale nejdřív musíme najít někoho kdo bude babysittovat, abych mohla jít já i ona:D. Prostě je asi miluju:D!

Melissa taky měla vždycky narážky - ale to už vlastně od začátku - typu "když tu zůstaneš i příští rok, tak...". Ale nikdy nikdo z nás nic neřekl oficiálně, a já asi po zkušenostech z UK se nechtěla ani sama od sebe ptát, to abych se vyhnula případnýmu zklamání. Až tuhle poznamenala, že se taky brzo budeme muset pobavit o tom,  jestli bych tu chtěla zůstat i příští rok, a že oni mě samozřejmě budou potřebovat a byli by rádi, kdybysme si prodloužili. Takžeee, doufam že to neříkala jen tak do větru:D....yay!

No, tak to by bylo asi tak všechno co mě napadá k takovému jakémusi "souhrnu" za několik uplnulých..ehm..měsiců:D. říkam to pořád, ale snad se jednou fakt polepším a budu psát častěji a né vždycky psát o něčem, co se událo nejmíň už před měsícem:D.

Jinak se sem pokusím dát nějaký ty fotky, z toho našeho photoshootingu, který je teď už docela starý (brzo bude nový focení:D), protože vím, že jste se na ně ptali:D.


PS: A nakonec trochu OT, neboli technická otázka - jsem jediná, komu nejde posílat komenty k jiným blogům a ani odpovědi ke komentům na mým blogu??! Vždycky jsemt u normálně přihlášená, ale když chci poslat nějaký koment kamkoliv, tak se mi to jakoby odhlásí a nejde mi to poslat prostě a nevím co s tím, už to tak trvá nějaký ten týden:,((.

Jinak děkuju za komenty a za nové followery:o)! Aloha!

11 comments:

  1. Tak jsem si asi teprv potřetí přečetla nějaký ten článek z Tvého blogu, přišlo mi to líto, že to nečtu a že teda nevím "drby" od trojčátek. Tvé psaní už ale není tak "infantilní" jak bylo asi před rokem, čímž jsi mě dost potěšila :-))
    Závidím ti miminka. Teda ne všechny tři, to by mě asi položilo, zvykla jsem si i na svůj time off...ale aspoň jedno miminko mít..i když miminka se nejhůř opouštějí, sama to teď vidím při loučení se s rodinama, kde jsem bejbáčovala :(
    Mno nic, tak se měj krásně a zas něco napiš brzo ;-)
    p.s.: komenty mi blbnou jen na blogu u Honzy Hromji.

    ReplyDelete
  2. a btw, teď koukám, že tu vpravo máš odkaz na můj blog, což mě neuvěřitelně potěšilo :-)) jen bych se chtěla zeptat nebo spíš doporučit, jestli bys to nezměnila na radunkaaa.blogspot.com, kam jsem ten blog přesunula ;-)

    ReplyDelete
  3. Chtěla jsem být tvůj follower, ale pokaždé mi to napíše "Litujeme...Váš požadavek nebylo možné zpracovat. Zkuste to znovu nyní nebo později.", takže tě čtu "jen tak", ale hned jak to půjde přidám se :-) Vyčerpávající a dlouhý článek, tripleťáci jsou fakt už veeelicí a Chloe je s tou květinkou na hlavě opravdu cute :)

    ReplyDelete
  4. Super článek :) Ty jo, moc bych ti přála, aby sis to prodloužila ještě o rok, když jsi tam spokojená, tak je to určitě zkušenost k nezaplacení..Akorát mě napadlo a už předem tě lituju, až od těch prcků budeš odjíždět, to ti fakt nezávidim, to stejskání, to bude asi dost maso :(( Ale na to je ještě času habaděj, tak užívej :))

    ReplyDelete
  5. jsou to broučánci...doufám, že to nějak stihneme tak, že si je stačím ještě poňuňat :)) (možná když Chloe slíbím, že mě může beztrestně kousnout, tak se nechá, ať ji ta "cizí paní" pochová?? :DD)
    xxo

    ReplyDelete
  6. ..nechtěla jsem se Ti do toho míchat,ale říkala jsem si,že tam musíš být tak nějak osamocená. Sice rodinka je fajn,ale zase na druhou stranu nejela jsi tam jen kvůli tomu,aby ses starala o děti..je škoda,že nemáš v okolí nikoho blízkého a nemůžeš chodit ven s jinýma atd.Jde přece i o ty zážitky mimo rodinu,poznávání lidí,cestování,bavení se..Být na tvém místě,tak ten další rok zkusím jít do jiné rodiny,která bude blíž civilizace..ale to je jen můj pohled na věc..

    ReplyDelete
  7. tyjo, děcka jsou neuvěřitelně roztomilý :)) snad tam teda nějakou aupair ještě v okolí najdeš. Nebo americký kamarády, což je skoro i lepší ;)
    buď jsem ztracená, něco jsem zapomněla, nebo jsem nějakej článek přeskočila, protože jsem vůbec o Katy a kostele nevěděla. No, tak tam máš aspoň nějakou zábavu. Docela by se hodilo najít kamarády, pokud zůstaneš dva roky :)
    a teda s tou hádkou to je docela síla, ale fakt se zdaj být divný (ty rodiče Iana)...
    jo a líbí se mi tvoje detailní popisy, co každý dítě zvládá. Jsi dobrá! :)

    ReplyDelete
  8. Evčo, kdy bude něco nového? :-)

    ReplyDelete
  9. Teď jsem na jeden zátah přečetla celý tvůj blog. A máš můj obrovský obdiv jak to zvládáš. A kdy bude nějaký nový článek?
    Ráda bych si početla o novinkách.

    http://alushkainlondon.blogspot.com/

    ReplyDelete
  10. haloooo,tak co je nového???Vendy

    ReplyDelete
  11. tak uz neco napiiiiis!
    Karkule :-)

    ReplyDelete