St Patrick´s day in Chi city

V pátek 11. března jsem si tak seděla v obýváku na gauči a ňuňala se s mimčama, když mě přišla zpráva na fb, tak jsem si říkala, kdo mi to tak píše, a byla jsem docela překvapená, když jsem to otevřela a psala mi Vania. Vania je au-pair z Bolívie, která je v Chicagu, a na kterou jsem tenkrát vydyndala kontakt od Lisy.  Už mi psala jednou koment na fb, že se něco bude dít v China town a jeslti nechci přijet....Jenomže to bylo hrozně narychlo a už jsme měli myslím v plánu něco jinýho, a navíc týden potom jsem měla jet do Chicaga s Ianem, tak jsem si řekla, že si radši počkám až mi ukáže kde co a jak, uvidím odkud jezdí vlak a tak, s tím, že se s Vaniou domluvím až někdy jindy. Na ten koment jsem pak ale nějak zapomněla reagovat, a prostě jsem myslela že jsem "na řadě", proto jsem byla překvapená, že mi napsala.

Psala, že v sobotu je v Chicagu průvod na St Patrick´s day, který je teda až 17. března tuším, ale to byl čtvrtek, a lepší je to slavit o víkendu, že. Samozřejmě jsem měla Vánoce z toho, že bych se zase mohla kouknout do velkoměsta, potkat nový lidi a tak, tak jsem neváhala a napsala jí, že vyzjistím, kdy mi jedou vlaky a jeslti mě rodinka hodí na vlakáč a dám jí vědět. Podle předpokladu z toho měla radost i Melissa, která mi ráda slíbila, že mě na vlak samozřejmě hodí kdy budu chtít a večer pro mě zase přijede a že tam můžu zůstat do kdy chci, že se na čas nemám ohlížet, že pro mě  přijede klidně i pozdě večer:o). Vypátrala jsem, že nejvhodnější vlak mi jede asi v 9:50 a v downtown bych tak byla těsně před polednem, tedy právě včas na průvod. Vanie to taky vyhovovalo, tak jsme se domluvili, že mě před dvanáctou vyzvedne na vlakovým nádraží v Chicagu. K mému štěstí (a tak trochu závisti), totiž bydlí asi pět minut od centra Chicaga a od Union Station, kam jsem měla přijet.

V sobotu ráno jsem tedy vstala v nekřesťanským osm hodin, šla sbalit foťák, pití a svých pár švestek, zkulturnit se a posnídat tu jejich zvláštní snídani, kterou jsem měla tenkrát v restauraci v Indianě - french toast politej syrupem a k tomu slaninu, ugh:D. A o půl desátý jsme vyrazili. Tentokrát už jsem byla chytrá a nepokoušela se machrovat (:D:D), takže jsem si prozíravě nabalila několik vrstev oblečení, vzala dva svetry, Melissa mi půjčila svoje kožené rukavice apod., abych nemrzla a nedrkotala zubama jak minule:D.

Podotýkám, že na vlak se jede asi dvacet minut až půl hodiny, záleží na dopravě, a že my jsme vycházeli z domu asi za pět minut půl desáté. Vlak odjížděl v 9:50. A Ian zaparkoval auto takovým úžasným způsobem, že jsme nemohli kolem něho projet z garáže, bez toho abysme se o něj neotřeli. Takže Melissa musela jít seřvat Iana a jít domů pro klíče od druhýho auta a přeparkovat ho. Tím jsme se zdrželi a vyjížděli tak přesně o půl. Takže to nám dalo přesně dvacet minut na to, dostat se na vlakáč a jestli hádáte, že nám těch dvacet minut nestačilo, tak samozřejmě hádáte správně. Ve třičtvrtě jsme si to ještě svištěli dálnicí, i když Melissa se snažila jet svižnějším tempem, ale bohužel to nestačilo. Navíc zjistila, že vlastně neví, kde přesně ten vlakáč je, protože je zvyklá jenom na ten druhý, co je nám blíž a ze kterého v sobotu bohužel nic nejezdí. No nakonec jsme ani moc nemuseli bloudit a našli to, nějaký vlak už tam stál, tak jsem vyskočila z auta a upalovala k vlaku s tím, že si holt lístek koupím s malou přirážkou až ve vlaku. JENOMŽE, u vlaku nikdo nestál a kolem dokola ani noha, abych se zeptala, jeslti je to opravdu vlak do Chicaga - zmátlo mě totiž, že stál na druhé straně nástupiště, než ze které jsme jeli minule. Dvouvteřinové zaváhání jestli nastoupit či nenastoupit se tak vyřešilo samo, a to tím, že se vlak začal rozjíždět, a já stála ještě kus za ním. Tak jsem se holt vydala do čekárny koupit si lístek a zeptat se, jeslti mi vlak do Chicaga právě ujel. Samozřejmě že jo:D. Takže na další sem musela čekat přesně další hodinu. Mezitím jsem si mohla najít nápadníka lol. Černoch za okýnkem co mi prodával lístek na mě hned po mých třech větách vychrlil otázku, odkud jsem. Tak jsem řekla, že z Czech republic....a on vyzvídal jak se jmenuju, chtěl to po mě vyspelovat a dokonce si na to vzal papír a tužku, protože si nejdřív myslel, že se jmenuju stejně jako jeho sestra Ava, né Eva:D. Pak se ptal co tu dělám a kde tu bydlím, a jestli prý ho vezmu do Czechoslovakia (grrrrr), až tam pojedu a pak zašel ještě dál a zeptal se "so you looking for a men?" wtf??!!! Na to jsem mu jen udělala oči a smíchem jsem se rozloučila a radši zdrhala ven. Postavila jsem se před čekárnu, když on taky vyšel. Říkl mi, že ten vlak pojede z druhý koleje - takže z tý co jsme z ní odjížděli i minule, ha! Ale očividně jedou obě stejným směrem, když tamten vlak co mi pláchnul odjížděl z tý druhý. A připoměl mi, že mám ještě celou hodinu než mi pojede další a že můžu jít čekat do čekárny, jinak venku umrznu. No to mi bylo jasný, ale proč myslel, že jsem šla radši ven, že:D. Když ale odešel, tak jsem ho poslechla a šla zpátky do čekárny. Mezitím se tam nahrnuly lidí, takže až se vrátil, tak prodával lístky, a nemohl prudit aspoň:D. Ještě jsem psala Vanie, že se omlouvám, ale že tam budu o hodinu později. Sice asi zrovna dvakrát nadšená nebyla, ale psala že to nevadí a že až se budu blížit k městu, at jí dám jednoduše vědět, že to má z domu kousek.

Cesta uběhla rychle, a až jsem uviděla první mrakodrapy, psala jsem jí, že se už blížíme k Chicagu. Hned od vlaku mě zmátly, dva východy, minule jsem tomu nějak nevěnovala pozornost a jen se nechala vést, tak jsem byla trošku zmatená a nevěděla jsem kterým jít. Samozřejmě jsem si vybrala ten nesprávnej, kterej mě místo na vlakáč vyvedl rovnou někam do ulice, ehm. U vchodu stál nějakej prudič/bezďák či cosi, který něco na lidi hutořil a něco po mě chtěl, tak jsem předstírala že neslyším, a protože jsem se kolem něj nechtěla vracet, tak jsem se rozhodla že to obejdu k tomu druhýmu vchodu zvenku. Nějak jsem se ale přepočítala a ta budova byla mnohem větší, vedlo to přes celý blok. Podle mých propočtů jsem za rohem čekala vchod na vlakáč, ale ouha, vypadalo to na nějakou úplně jinou budovu:D, tak jsem se radši nakonec vrátila k tomu nesprávnýmu vchodu a pěkně si to obešla zpátky ke kolejím a odtud k tomu správnýmu vchodu. Nejdřív jsem si musela odskočit na ladies, mají tam stejný wc jako na letišti s těma měnícíma se prkýnkama:D:D:D, a pak už jsem upalovala najít Mc Donald, kde jsme se s Vaniou měli sejít. Jak sem vyšla na tu ulici, tak všude už bylo vidět hulákající skupinky "zelených" lidí.

Jen tak pro vysvětlení, kdo by náhodou nevěděl co je to St. Patricks day - je to svátek Irska a Irské kultury a jeho oslavy jsou oblíené nejenom v Irsku, jak lze vidět. I když v Anglii se to tak moc neprožívá, vlastně si nepamatuju, že by se to tam někdy nějak slavilo, možná jen ve větších městech, i když v obchodech možná něco bylo vždycky. Tady se taky totiž už několik týdnů před tím objevovali různé propriety na St Patricks day v obchodech, zelený trika s nápisema St Patricks day, různé přivěšky a sarapatičky a podobně. Poznávacím znamením je totiž čtyřlístek a zelená barva, což je barva Irska a Sv Patrika, jí se "zelené" jídlo, my měli k večeři "cabbage", a odpoledne nám Melissa dovezla zelenej"mint shake" z Mc Donalda:D.  Až teda "mint" příchutě moc nemusím, ať už je to čoko nebo zmrzlina či cokoliv (kromě čaje teda), tak tohle bylo docela dobrý:D. Chicago je hodně známí tím, že se tam dokonce i řeka barví nazeleno (!!!) - nějak přírodně, z extraktů zelený zeleniny a tak:D. Dřív tam prý ta voda tekla zelená třeba týden, no ale za posledních pár let to z finančních důvodů změnili a voda tam teče zeleně jen ten den pár hodin. No a oslavuje se to těma průvodama, hudbou, no a především pitím alkoholu že. Takže ve skrytým překladu čtěte "svátek ožralství", pač v pozdějších hodinách se ve městě našlo asi doooost ožralců lol.

Ale zpátky do Chicaga. Výše zmíněné místo našeho srazu u Mekáče jsem našla cupydup, no ale pro změnu Vania nikde:D. Lustrovala jsem každou jihoamericky vypadající holku, na střídačku s očima připlepenýma na mobilu, nikdo ale nevypadal jako Vania a nová sms taktéž nepřicházela. Po půl hodině už jsem si myslela, že se na mě snad vykašlala nebo zapomněla, už jsem si skoro plánovala jak holt udělám nějakou prohlídku města sama samotinká. Po půl hodině mi teda přišla konečně přišla sms, tak jsem si oddychla, psala že už tam skoro je, že se jindy pětiminutová cesta metrem trošku protáhla díky tomu jak tam bylo tolik lidí všude. Aspoň jsme si byli kvit v čekání, když ona na mě musela čekat kvůli tomu jak jsem nestihla ten vlak.

Hned jsem ji poznala na dálku, vypadala sympaticky a prostě jak když vypadne z jihoamerický telenovely:D, tak jsme se seznámily a obejmuly a až potom jsem si všimla, že je s ní vlastně ještě jedna holka, která mi byla představena jako Marina. Hned podle accentu jsem si říkala, že by snad mohla být z Evropy, a když jsem se zeptala, tak mi to jen potvrdila - byla to francouzska, i když teda spíš bych hádala němka nebo tak něco, protože francouzskej přízvuk moc neměla. Úplně jsem se zaradovala, že taky konečně někdo "od nás", za dobu co jsem tady jsem totiž ještě nikoho z Evropy nepotkala:D. Tý francouzce bylo 25 a byla dva roky jako aupair v Bostonu, a teď už půl roku pracuje v Chicagu. Co ale dělá jsem se nějak nedozvěděla, na začátku totiž naše konverzace tak trochu připomínala spíš nějakou anketu typu "odkud jsi, kolik ti je, co tady děláš, o kolik děcek se staráš, apod.":D, takže jsem nechtěla zase až tak moc vyzvídat, a pak už na to řeč nedošla, i když by mě to strašně moc zajímalo a ještě víc by mě zajímalo jak se jí podařilo získat pracovní vízum (pokud ho má a není tu načerno:D)!

Když jsme vyšli z vlakáče mezi mrakodrapovou džungli, tak už mě to sice až tak nepřekvapilo a nebyla jsem jako Alenka v říši Divů jako poprvý, to ale nic neměnilo na tom, abych se nerozhlížela na všechny světové strany a nepřipadala si jak na jiném světě najednou. Mezi těma megadlouhými ulicemi jsem slepě následovala holky, a byla jsem docela ráda, že mám zase průvodkyně a že si mě tak pěkně vyzvedli a nemusím se nikam dopravovat sama, i když to je to co bych asi potřebovala. Jakmile totiž mě to nedonutí začít dávat pozor a muset se spolehnout jen sama na sebe a svůj (ne)orientační smysl, nikdy se tam asi nenaučím vyznat se. I když vyznat se v takovém městě mi zatím přijde jako hodně velká utopie. I když poprvé v Londýně mi to taky přišlo nemožný, a pak jsem byla donucena jet tam sama a pak už jsem tam byla (skoro) jako doma:D. Tak snad to budu mít taky tak! No a Vania se stará jen o jednoho čtyřletýho kluka, takže to má velkou pohodu:D. I když byla už taky v re-matchi a tohle je její druhá rodina - první půlrok strávila v SF a říkala, že jí to město po příjezdu sem hrozně chybělo.  Přijde mi hrozně vtipný, když se mě někdo ptá, o kolik dětí se starám a já řeknu že o trojčata a navíc mimina:D. Všichni si buď myslí, že špatně slyší a chtějí to po mě zopakovat, nebo jen čučí s otevřenou pusou a říkají že jsem blázen a jak se to může zvládnout:D.

Takže jsme si udělaly procházku ulicemi chvíli, behěm cesty občas potkávaly skupinky "zelených", i když v těch né moc frenventovaných ulicích to vždycky vypadá docela mrtvě. Já jsem doma bohužel nic zelenýho nenašla, teda měla jsem zelený kalhoty, ale jsou takový tmavý, takže to ani moc nejde poznat a jedinou věc, kterou mám ještě zelenou je takovej svetr, ale dost slabej, takže ten sem zamítla, protože byl stejně lezl pod kabátem jen kousíček a hlavně bych v něm umrzla. Holky byli vybavené, měli každá zelené boa (který jsem neodolala a aspon si půčila na fotku:D), a zelené korále, aspon ty mi Vania pak věnovala:D, a dokonce i zelené brýle ve tvaru čtyřlístku pro srandu:D...Po asi půl hodině chůze nás to konečně vyplivlo na trošku otevřeněším prostranství obklopeném mrakodrapy - ani mi nikdo nemusel říkat kde to jsme, pač při pohledu na obrovskou kovovou věc ve tvaru fazole mi bylo jasný, že jsme před známou "The Bean" v Millenium parku!!! Jupíííííííííííííííí!!! Nevím proč, ale fazoli jsem chtěla strašně vidět - asi proto, že to byla  taková jediná věc, kterou jsem věděla, že se v Chicagu nachází a o které se psalo všude, kde jsem o Chicagu něco hledala. A taky proto, že je to prostě cool, jak jsou všude kolem ty mrakodrapy a v tý "fazoli" se to tak pěkně odráží:D.  Protože ten průvod byl jenom kousíček od toho Millenium parku, u tý fazole se srocovalo nevíc lidí a bylo to tam fakt přelidněný k prasknutí. Všude lidi v zeleným. Jindy to tam prej přitom bývá prázdný většinou, a teď se tam nedalo ani hnout! Tak jsme tam chvíli postávali, udělali pár fotek u fazole a kolem, požádali někoho ať nás vyfotí dohromady, no a po chvilce okounění jsme se přesunuli dál Millenium Parkem až do části kde se konal ten průvod. Jelikož jsme přišli trošku později tím jak jsme na sebe čekali, tka už jsme asi propásli to nejlepší, i přes to jsme ale něco málo viděli. Bylo tam fakt dost lidí, a pár "povozů", skupin hudebníků, nějakých mažoretek a tak ještě projelo a prošlo. Mě baví i jen tak stát a koukat se kolem, pozorovat lidi a tak, takže jsem se fakt nenudila:D. Udělali jsme pár fotek, opět se nechali vyfotit , tentokrát s nějakejma "irsky" oblečnýma chlapama, i když vypadaly jak Skoti (nebo to snad byli??!:D:D:D), a až průvod opadl a dlouho nic nejelo, rozhodly jsme se pokračovat dál - tedy, jít na oběd, protože už se blížila třetí hodina a my od rána nejedli, tak jsme už docela umírali hlady. No a jak jsme se tak proplítali ulicí směrem od toho průvodu.....tak najednou za sebou slyším "ty vole, podívej se na ty kretény, co to tam jako dělají. No čum na ty kretény!" - "Ježíší, no co to je za debila!"

No v prvním okamžiku jsem si myslela že mám asi nějaký slyšiny, protože jako cože??! Zčistaasna čeština uprostřed Chicaga? No ale hned ve druhý vteřině mi bylo jasný, že halucinace fakt nemám, protože čechy přece poznáte už na dálku tím, že si buďto na něco stěžují, nadávají, říkají slova jako "kreténi, debilové, ty vole" apod. případně nabízejí řízky:D. Fakt ale, kdekoliv jsem někde potkala čechy, slyšela jsem od nich tohle:D. Přece jenom ale potkat "svůj národ" tak daleko od naší matičky země je trochu něco jinýho než potkat je jen v UK....tak jsem z toho byla v první chvíli úplně "excited" a chtěla jsem vyhrknout, "jéééé čeština" a hlásit se  k nim, potom co jsem se ale otočila a slyšela od nich jen samé negativa (ani nevím na co jako nadávali), a ty zakaboněný zamračený pohledy, odradilo mě to, tak jsem se zase zklidnila, splaskla jako píchlej balén a rozmyslela jsem si to. Jen jsem se na ně pro jistotu párkrát otočila:D. Divím se, že jsem nějakýho "kreténa" po tom čumění se na ně neschytla taky:D.

Nejdřív jsme chtěli jít do nějaký mexický restaurace hned v centru...no ale asi  právě proto že to bylo v centru, tak to bylo narvaný k prasknutí a byla tam šílená fronta, tak jsme se zase pěkně  hned otočili směrem ven. Holky potom rozhodly, že si zajdeme na Tacos, podle nich nejlepší co kdy můžou být. Mezitim Vanie psala ještě její bolivijská kamarádka, tak se nakonec dohodly, že dorazí rovnou tam. Tam restaurace či co to bylo, byla v úplně jiné časti Chicaga, ale ve které, to vám teď fakt bohužel neřeknu:D. Každopádně jsme museli na to jejich "L" nadzemní metro:D. Nevím jeslti to byl jen můj první dojem, ale přijde mi, že ty zastávky metra jsou na míň místech a hůř by se tomu, kdo to tam nezná hledaly, než třeba v Londýně...nevím, třeba to byl jen první dojem. Samozřejmě mi nešel koupit lístek, nevím jeslti byl ten automat nějakej vadnej, ale prostě tu bankovku mi nechtěl sežrat, nebo jeslti jsem to neuměla:D. Vania ale měla průkazku na metru a prej na to můžou jet až dva lidi, tak jsem se svezla s ní....úplně jsem se bála, že mě ty turnikety pak nepustí. Ty trasy tam jsou taky rozdělený podle barev, jak třeba v Londýně...akorat se tak neproplítají a jsou na menším úseku, né třeba přes skoro celý město. Čekání nám zpříjemňoval nějaký hudebník hrající na kytaru a taky tam nebyly takový davy lidí....jen parta rozjívených teenagerů díky St Patricks day, ale to bylo všechno...v metru už to pak bylo horší, ale taky si myslím, že to bylo hlavně kvůli tomu co bylo za den, protože všichni byli v zeleným a většina osazenstva byla mladý lidi/teenageri v zeleným. Vezly jsme se docela hodnou chvilku, z toho jsem usoudila, že to bylo asi pěkný kousek od centra. Ta čtvrť se zdála taková "chudší" a prostě člověk by neřekl, že je v takovém velkoměstě....po mradokadrapech ani památky, a spíš tam byli docela normálně/nízce vypadající řadovky/domy....no fakt to tam vypadalo úplně jinak než v centru.......hned kousek od zastávky byla ta restaurace. No restaurace, byl to spíš bar s restaurací??! Byla to velká místnost, kolem které byl upřostřed bar, který byl dokola celé té místnosti, takže tam bylo docela dost míst....a pak ještě stoly teda. Taky tam bylo docela narváno - je divný, jak je tady normální čekat do restaurace frontu...oni si napíší vaše jméno, řeknou vám jak dlouho to asi bude trvat a vezmou si případně vaše telefonní číslo s tím, že až stůl bude ready, dají vám vědět. My jsme šli teda prozatím čekat k tomu baru - i když tam jsme taky horkotěžko mohly najít místo, nakonec jsme ale ukořistili dokonce i dvě barové židle, tak jsme se tam na kousíček nasáčkovaly. Protože to byl bar a tudíž tam byl i alkohol - chtěli po nás ID, i když to tady asi chtějí všude...naštěstí u sebe nosím pořád český řidíčák a občanku, takže jim to stačilo a pustili mě. Daly jsme si pivo - moje první americký:D, a objednaly nachos dohromady s guacamoli (teď nevím jeslti jsem to napsala správněj), ale každopádně jsme to dělaly i doma jednou, dip z avokáda to je a je to strašně dobrýýýý. Miluju avokádo:D. Na stůl jsme čekaly asi půl hodiny, ale tak když už jsme seděli a měli co pít/jíst tak nám to ani moc nevadilo. Mezitím ještě dorazila ta jejich kamarádka i se svým americkým bf. Taky už je tam jako ap druhým rokem. No a za chvilku už nás odvedli ke stolu....Jinak jsem zapomnela dodat, že to tam vypadalo fakt hezky a prostě takový cool....Vania říkala, že tam chodí třeba hippies a tak (jeslti jsem jí v tom hluku dobře pobrala teda - navíc teda jde jí rozumět víc než tý holce z Jižní Afriky, ale prostě...ještě jsem nikdy neviděla španělsky mluvícího obyvatele mluvit NORMÁLNÍ rychlostí. Střílíto jak z kulometu + ten španělský přízvuk = že člověk musí mít dooost nastřežený uši:D). Nevím jeslti tam byli hippies - to se mi nezdálo, každopádně tam fakt byli takový dobře vypadající a oblečený lidi - zkrátka bylo se na co dívat, ráda pozoruju lidi:D. Tady jsem totiž moc třeba hezky oblečenejch lidí a tak neviděla, američani na sebe vážně dokážou natáhnout jen tepláky nebo vyjít ven třeba i v pyžamu - teda né že by tak chodil každej, to zase né, každopádně potkat tak oblečený lidi není ani žádná vyjímka....Líbí se mi, že tady tak nějak automaticky donesou i džbán vody na pití, tak by to měli dělat v každý správný restauraci:o). Objednali jsme si teda Tacos - dala jsem si dvě s tím, že budou vypadat tak jaký jsme jedli doma, ale oni byli nějaký prťavoučký..asi jednou tak menší. No nevadí. Už nevím jaký jsem si dala, bylo to na doporučení Vanie a fakt z tý nabídky byli asi nejlepší...jen vím že tam bylo "beef":D. Tak jsme chvíli poseděli, ta číšnice z nás asi byla dost na větvi, protože nejdřív ta Marina neviděla pití, který jí postavila za ten džbán s vodou , který ho tak překrejval...tak ji sprdla, že jí to nedonesli a oni jí to donesly:D. A pak tomu klukovi taky nedonesly rybí Tacos který si objednal...ale on teda měl různý druhy, tak mu nejdřív donesly ty s normálním masem....a když si stěžoval, tak mu řekli, že ty rybí trvají dýl a že se na ně čeká dýl, tak proto. Bylo to dobrý, ale zase žádnej zázrak jsem v tom neviděla - ale oni taky říkali, že jindy to bývá lepší - možná to odflákli tím jak tam měli plno. Když nám donesli účet, tak tam napsali jen ty Tacos a vůbec tam nezapočítali to pivo a nachos co jsme si objednávali u baru:D. Takže jsme tam každej hodili víc peněz a pak když jsme to počítali, tak tam bylo o pět dolarů víc než říkala účtenka, tak jsme si každe vzali dolar zpátky a to u co jsme si objednávali u baru jsme vůbec neplatili. Good deal!

S tou holkou a tím klukem jsme se pak po restauraci zase rozloučili. My jsme šli jen změnit lokál - najít další bar....no, prošly jsme asi dva, všude to bylo narvaný k prasknutí, a všude už bylo plno ožralých, i když byly asi čtyři hodiny odpoledne teprve, a navíc tam byla strašně hlasitá hudba, kde nebylo slyšet vlastního slova.  Fakt miluju když vás prudí ožralci! Nakonec jsme přece jenom našly jeden, kde jsme zakotvili. Nebyla tam hlava na hlavě a slyšeli jsme se. Dali jsme si mojito - kokosový, yummy yummyyyyyyyyyyyyyyy. Dobroučký to bylo. Marina si dala ještě nějakej dezert čokoládovej se zrmzlinou...bylo to v takový prosklený misce a bylo to docela velký a rovnou jí k tomu donesly čtyři lžičky, takže jsme si to nakonec daly dohromady, taky to bylo moc dobrý. Chvilku jsme poseděly a pak už jsme museli jít zpátky na metro, abych stihla vlak kterej mi jel někdy kolem půl sedmý tuším. Vania mě ještě chtěla dovést k Chicago river - abych viděla, že je fakt zelená, a navíc je u toho fakt dobrej výhled na mrakodrapy a tak....už jsme tudy projížděli jak jsem tam byla s Ianem, ale bylo to jen v taxíku myslím. Takže jsme se chvilku kochali výhledem, už se stmívalo, takže to bylo všechno osvětlený, no nestíhala jsem fotit, i když už byla skoro tma pak, tak ty fotky nejsou žádnej zázrak, no ale na tu bídu to jde:D. A kdyby nezačínala bejt taková zima a nebála bych se, že mi  ujede vlak, tak se kochám asi dodnes. I ty ulice tam byli takový busy, jezdilo dost aut, žlutý taxíky a tak, tak to fakt vypadalo tak jak to známe z filmu:D. Ehm, možná se koukám na moc amerických filmů, no:D:D:D. K vlakáči to bylo ještě kousek, tak jsme se svezli chvilku i místním městským autobusem. Zase jsem se svezla s Vaniou na tu její průkazku, takže vlastně ani nevím, kolik místní metro/busy stojí:D. No a pak už jsme dojely zase k Union Station, odkud už jsem to měla tak tak na vlak....přijeli jsme  úplně těsně. Myslela jsem, že se rozloučíme před vchodem k nádru, ale holky šly se mnou až dovnitř a dokonce mě pomohly najít a dovedly až ke koleji odkud mě odjížděl vlak. Nakonec jsem byla ráda, pač sama bych to tam hledala mnohem mnohem dýl a asi by mě to frnklo před nosem, protože vlak už tam stál a pár minut potom, co jsem horko těžko našla volné místo, se rozjel. Ten vlakáč fakt není zrovna maličkej a přišlo mi to tam takový zmatečný, než se vůbec došlo k těm kolejím. Nějaká paní, starší se dvěma synama, neměla jízdenku a průvodčímu se to fakt moc nelíbilo a pěkně ji sprdnul - ale nechápu proč, protože někteří lidi si to kupovali taky až tam. Je to sice s menší přirážkou asi, ale dá se to...tak nevím, možná proto že to neřekla rovnou, nebo si to odmítla koupit, to jsem neslyšela...Jinak se tu dá koupit "víkendová jízdenka" a stála mě celých 8 (nebo 7dokonce:-O?!) dolarů, takže obě cesty....docela jsem koukala, protože jsem čekala nejmíň o deset dolarů víc - podle toho, kolik vlaky stojí v UK. Tahle jízda trvá hodinu a půl a v UK mě sotva dvacetiminutová jízda stála 8liber, nehledě na to, že kurz libry je mnohem větší, že....

No a pak to prosím přišlo - závěr svého výletu bych mohla napsat pod podnápis "Jak jsem zase jednou byla "retarded" ":D (možná bych si na takový články mohla založit speciální rubriku:D).  Ono to teda nebylo nic zase až tak hroznýho, a v první chvíli jsem asi trošku dělala z komára velblouda, ale nejdřív jsem se chtěla vážně jít oběsit:D:D!Seděla jsem si tak ve vláčku plná nových dojmů a euforie z výletu, hlasitě poslouchala iPoda, projížděla FB na mobilu a zoufale se nesnažila smát nahlas nad dloooooooooouhou zprávou od kamarádky. V překladu to znamenalo, že jsem absolutně nedávala pozor co se dělo kolem mě, a hlavně díky tomu iPodovi jsem neslyšela ani hlášení ve vlaku, což se mi stalo osudným....jen jsem občas koukla na hodiny s tím, jeslit se už blíží doba, kdy by vlak měl dorazit do mé konečné, ale nic víc mě nevzrušovalo. Věděla jsem, že moje zastávka se měla jmenovat Elgin a hlavně že měla být konečná, proto jsem byla tak v klidu s tím, kde mám nebo nemám vystoupit. Hodiny už ukazovali asi za deset minut osm - my tam měli být přesně v celou a v tom okamžiku zrovna vlak začal zastavovat. Všimla jsem si, že vagón se najednou začal vyprazdňovat, tak jsem se snažila zjistit kde to jsme, div jsem si hlavu čuměním z okýnka nevykroutila...a koukám, koukám a u zastávky stálo zřetelné National Street - Elgin. Takže následovala panika, jestli je to moje zastávka nebo ne, nebyla jsem si totiž najednou jistá, jeslti tam mělo být i to National Street nebo ne. Zdálo se mi to trošku divné, a minule jsem tomu nevěnovala pozornost, protože jsem prostě začla vystupovat až Ian zavelel ze vystupovat budeme, že. Venku  byla tma, takže tam jsem toho taky moc nevykoukala..tak jsem se zvedla a nejistě mířila k východu, když v tom jsem uviděla nějakýho kluka s holkou jakožto poslední opozdilce vystupující z vlaku. Tak jsem k nim přiklusala a zeptala se, jestli je to poslední zastávka. A on mi odpoveděl, yes, I believe so! BELIEVE so!!! Nééé, yes it is the last stop!! A já mu samozřemě slepě důvěřovala a vyhupsala jsem schůdky dolů z vlaku hned za nima. V momentě kdy jsem se svým ladným sloním skokem dotkla nohou země, jsem si uvědomila, že mi to tam VŮBEC ale VŮŮŮŮBEC není nijak povědomé, a v momentě, kdy jsem si začla říkat "proč sakra nahoře v druhým patře pořád sedí lidi, když tohle má být POSLEDNÍ ZASTÁVKA", se moje nejistota prohloubila a bylo mi stoprocentně jasné, že tohle teda POSLEDNÍ ZASTÁVKA nebyla. Bohužel v tom stejným momentě se vlak začal rozjíždět, že, takže nahupkat do něj zpátky už bylo moc pozdě. Následovala  panika, že jsem asi (asi určitě) někde jinde, než tam kde mám být, tak jsem zmateně začla dolovat iPhona z kabelky, a hledat jízdní řád, který jsem si tam stáhla. Následně jsem se samozřejmě mohla ujistit, že jsem vystoupila špatně, a že moje zastávka se jmenovala jenom Elgin:D:D. Následoval menší infarkt a panika, že nemám nejmenší ponětí kde jsem. Fakt dobrej pocit to byl:D! Až jsem se trošku uklidnila, selský rozum mi napověděl, že když v tom názvu tý zastávky byl název toho města už, tak že snad nebudeme alespoň daleko, tak sem se trochu uklidnila, a přišlo by mi to i vtipný, kdybych si nepřipadala jako idiot (překvapivě), a že prostě nějakej takovej trapas se vždycky může stát jenom mě. Bylo mi jasný, že Melissa na mě už čeká a pravděpodobně mě vyhlíží někde na mojí zastávce ELGIN, tak že musím jednat, abych si neříkala kde jsem....přesto mě trvalo asi další tři minuty, než jsem se jí odhodlala zavolat. Telefon vzala okamžitě, a já na ní hned po jejím "hello", vyhrkla:  "Heeey, u gonna kill me!!!" Následovalo takové opatrné "whyyy???" , protože asi chudák nevěděla co má po takovém výlevu čekat, tak jsem jí zajikavě začla líčit, že jsem debilka, ale že jsem na blbý zastávce a nemám tušení kde a že jako sorry. V telefonu jsem ale místo nasranosti slyšela spíš špatně zadržovanej smích, no tak to už jsem se chtěla smát taky:D. Ještěže to brala s humorem, a ještě mě tak konějšivě uklidňovala, že je to dobry, a že se nic neděje a "don´t worry, we´ll figure it out". Tak jsem jí řekla, kdeže to jsem, ještě mě uklidňovala a dávala mi instrukce, ať jsem tam kde jsem a držím se co nejvíc lidí a nechodím nikam bokem, nebo dovnitř, kdyby tam byly nějací divní lidi asi a tak, a že se pokusí co nejdřív zjistit, kde jsem a jak je to daleko, a přijede mě zachránit:D. Sotva za minutu už mi volala, že od tý původná zastávky je to vzdálený jen asi jednu míly, a že tam hnedka je, a ať jsem v klidu:D.Uuuuf, docela se mi ulevilo, že to byl jen takovej kousíček, nejvíc jsem se bála, že si bude muset kvůli mě hodně zajíždět. Za pár minut už jsem viděla auto, které vypadalo jako to "naše", v tý tmě jsem si ale nebyla jistá, protože to bylo přes koleje na druhý straně, tak jsem čučela jak husa do flašky, a pak jsem viděla, jak někdo mává rukou z okýnka, takže jsem byla zachráněna. Zrovna jsem smrkala, a asi si myslela že kvůli tomu bulím lol, tak opatrně na mě mluvila a prohlížela :D. Ale to zase nééé, mě to taky přišlo vtipný, to jen v tom momentě jak jsem si připadala "retarted" a ten pocit že netuším kde jsem, jsem možná div neměla na krajíčku:D. Ale jako, let´s blame that guy, co mi blbě poradil, teda, taky že jsem to na něj svedla, že:D!!!! Takže pro příště si to aspoň budu pamatovat, a navíc už asi budu opatrnější s posloucháním hlasité hudby:D.