Skolila nás nemoc...

Opět to píšu s křížkem po funuse, protože co??! Protože NESTÍHÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁM, a to prosím těžce nestíhám:D!!!
V době, kdy jsem asi na každém blogu nebo statusu na fb četla že jsou všichni nemocní, jsem si jen tak akorát mnula ruce s tím, že to nám snad nehrozí...nikam moc mezi lidi/děcka často nechodíme, takže šancí od někoho se nakazit moc není. No, ale moc se mi to nevyplatilo, pač nás to taktéž neminulo. Přišla s tím Melissa, nejdřív že jí bolí v krku, a pak že dostává rýmu...no nic hroznýho, ale bylo na ní vidět, že není ve svý kůžu.....nám se to téměř další týden vyhýbalo, no a pak to schytal Noah. Jenomže jak se jim asi s největší pravděpodobností klubou zoubky teď, tak jsme tak nějak nevěděli, od čeho to je, jestli nemoc, zuby či co... Kromě toho se naučil novinku - začal pištět neuvěřitelně vysokým a hlasitým hláskem jak kdyby ho na nože brali, prostě high-pitched voice jak vyšitej:o). Fakt to člověku bralo uši, a následkem toho začal taky neuvěřitelně chraptět, prostě nemohl ani pořádně brečet, chudáček. Tak jsme nevěděli, jestli ho bolí v krku a proto řve a dává nám to nějak najevo, nebo jeslti si chtěl jen zařvat a ochraptěl z toho. Pak dostal i horečku, docela vysokou, takže s ním Melissa nakonec jela k doktorce, která jí stejně neřekla žádnou novinku, než jen to, že ho máme "zchlazovat" a dávat mu Tylanol. Ostatní mimina taky asi nebyli moc ve své kůži, protože byli ubrečeněší/protivnější než obvykle, ale nebyli na tom tak jak Noah, kterému se do toho všeho objevila ještě ošklivá nappy rash:/.  No prostě měli jsme o zábavu postaráno, co vám mám povídat.

Zanedlouho potom přišel Ian s tím, že se necítí dobře a že dostává rýmičku. Přišel z práce a šel se zašít do ložnice. To on ale dělá často, a přijde, řekne že se jde převlíct a "převlíká" se třeba půl, tričtvrtě hodiny a mezitím si třeba asi stači i schrupnout nebo tak něco:o). Takže jako každý správný chlap na rýmičku umíral:D:D.

Melissa se mě pořád ptala, jestli já se cítím dobře a nebolí mě v krku nebo tak něco....že je to divný, že mě, která tu nejvíc jsem s děckama/a kolem všech, se to tak vyhýbá a nic mi není. Jednou jsem se teda pak probudila s lehkým bolením v krku, ale po zázračných kapkách "JUST", které jsem si s sebou přivezla, mě to zase pěkně druhý den opustilo...Tak jsem se chvástala, že prostě jsem asi odolná, a že bývám nemocná tak jednou za uherskej rok:D, a už jsem myslela, že mě to snad teda fakt i mine. Houby s octem. Samozřejmě jsem asi až tak po týdnu, co to dostaly všichni nemocní začla pomalu ale jistě kýchat a mít takovej ten hnusnej pocit, že na vás leze rýma nebo něco...to jsem veděla že se tomu bohužel nevyhnu ani já, a taky že jo. Hlava mě bolela a oči pálely, i když to byla jen taková menší rýma. Možná asi hlavně proto, že tu stačilo dvakrát kýchnout a hned se mě ptali, jeslti se taky necítím dobře a ukazovali a snášeli mě kde jakou medicínu tu doma máme. Ian se mě potom dokonce pořád ptal, jeslit jsem si to nezapomněla vzít a pořád mi připomínal, že se to má brát po čtyřech hodinách a tak:D. A to já jsem si přitom na nic nestěžovala a jen jsem jim na otázku, jeslti mám rýmu a jeslti to na mě taky prišlo, řekla že jo, a oni se chovaly jak kdybych taky umírala. To bylo strašně hezký, že se tak hezky o mě staraly, div mě to nedojmulo:D. Jeden večer jsem tak seděla a smrkala schoulená v obýváku u TV, když v tom se Ian zvedl a šel do rohu místnosti za gauč, tam kde jsou deky k TV a pro jednu se natáhl. Myslela jsem, že si to nese pro sebe, a on přišel ke mě a přikryl MĚ:D!!! Tak to už jsem se začla skoro smát, no ale bylo to fakt hrozně milý, jak se o mě chtěli starat...
Asi jako když když před pár týdny jela Melissa nakupovat do Target, ale do toho vzdálenějšího, většího, než ten který je blíž k nám. Je tam u toho i takový shopping mall, teda není to jako vevnitř všechno, ale musí se chodit z obchodu do obchodu venkem, ale je tam toho docela dost. Tak mě tam nechala s tím, že až budu mít dost, tak jí prostě zavolám a ona pro mě přijede.... No nejdřív jsem se bála, že tam nebudu mít co dělat a že za dvě hodinky budu hotová, tak jsem si říkala, jak se zabavím, protože jsem nechtěla volat sotva by se vrátila domů - přece jenom se chviličku autem jelo. Nevím jak mě to vůbec napadlo, asi jsem myslela, že tam je míň obchodů než se zdá - nebo jsem prostě jen nepočítala s tím, že ty obchody budou tak velký:D. Protože já spíš NESTÍHALA, a ani jsem to všechno nestihla projít do zavírací doby a uplně jsem z toho byla nervní že to jako nestihnu:D. Ehm. Takže jsem si vůůůůbec ale vůůůůbec nevšimla toho, že už se blíží osmá hodina, tedy doba, kdy asi tak většinou už zavírají. Nekdě možná měli do devíti, nevím. Zrovna mi oči přecházely pod spoustou bot a kabelek v DSW (Designer shoe wear myslím:D), a řešila jsem strašný problém, že jsem se ani nedokázala rozhodnout, které boty se mi vlastně líbí nejvíc, když v tom mě z mého transu probralo pípnutí telefonu. Myslela jsem, že je to upomínka z fb, nebo že mi píše třeba Janča nebo Angi z DC, protože to jsou asi tak jediný lidi, co mi  můžou psát na americký číslo...proto mě překvapilo, když na mě z displeje blikalo "Melissa", která se mě k mému překvapení dotazovala, jeslti jsem ok. Až potom jsem zavadila očima o hodiny a zjistila jsem, že už je osm. Oooops. Když jsem se takovou dobu neozývala, tak už jim to bylo divný, a mysleli si, že mě někdo někde asi zamordoval nebo že jsem se ztratila lol. Tak to taky bylo hezký, né jak u hladomorců, kde mi předem řekli, ať nepočítám s odvozem, a bylo jim jedno, že jsem musela podstoupit noční tůru mezi lesy a poly, krávama, bizonama, jelenama a kdo ví jakou další havětí, posraná strachy o svůj život (:D:D:D - doslova:D, teda né doslova posraná, ale moc k tomu daleko nemělo:D), a ani se nezeptali, jak jsem se dostala domů. Takže tohle docela potěší....

No ale zpátky k nemocem, které se teď, skoro po měsíci, opět vrátili:(. Teda zase "jen" rýma, ono ale i nachlazení někdy stačí. Až na to, že tentokrát jsem nositelem bacilů byla já. Někdy minulou neděli večer jsem začla kýchat jedna báseň, no a v pondělí ráno jsem cítila, že z toho asi něco vyleze. A taky že jo, z krabice Kleenexu jsem nestíhala tahat jeden kapesník za druhým a už to jelo:/. Melissa se mě hned ráno při prvním smrknutí ptala, jeslti začínám být zase nemocná. Tak mi zase začla snášet všechny možné prášky, minule jsme ty proti rýmě ale většinou spotřebovali, tak mi zajela pro nové hned. Tak jasně, že nechce aby se tu všichni nakazili a tak, ale i přes to, kdyby nechtěla, tak si myslím, že by se tak snažit nemusela. Hned mi potom zase říkala, že když se nám podaří uspat všechny naráz, tak si pak taky můžu hodit šlofíka a tak....Vlastně i to před měsícem mě pak pustili si jít lehnout i a tak, a to jsem ani moc zas až tak neumírala, zvlášt díky těm práškům to bylo mnohem mírnější než by to asi bylo bez nich. Asi to na mě ale bylo poznat i, zrovna jsme museli k doktorce s miminama na další očkování, zase to všechno bylo na dlouhé lokty, a ten den jsem se cítila nějaká nevyspalá a bolelo mě břicho, a asi to bylo na mě dost vidět, protože Melissa pronesla větu "U look so tired today", a já na to "who?" , protože to říkala takovým "roztomilo-litujícím" tónem, prostě přesně takovým, jakým mluví na mimina, tak sem myslela, že to patří k jednomu z uřvánků, protože když se začla smát a řekla "you!", tak mi sklaplo. Hned se člověk cítí líp, když mu někdo říká, jak "úžasně" vypadá lol. Ten den Ian nějak příjel i dřív z práce, tak mě pak trochu pomohl s miminama, Harrison s Chloe usnuli, jen největší smraďoch samozřejmě ne a ne spát, tak mi bylo doporučeno, ať si s ním klidně lehnu na gauč, že někdy usne, když se leží vedle něho a hladí se mu břicho apod., a já ať usnu taky. No moc sem tomu nevěřila, že by se nám to podařilo, ale nakonec jsme fakt usnuli. Oba:D. A kupodivu mi bylo jedno, že tam pořád někdo chodil a Ian tam pak byl s ostatníma uřvánkama, nezájem. Což asi znamená, že tu jsem fakt "comfortable", pač nikde jinde by se mi takhle v obýváku na gauči nebo tak, před "ostatníma" usnout rozhodně nepodařilo, nikde jinde bych rozhodně nebyla takhle "comfortable enough", jeslti to dává smysl, prostě mi to nejde a většinou nemám rada, když by mě tak někdo mohl vidět:D:D. Tak krásně se nám schouleným s Noah spinkalo, i když pískle malé to ovšem dlouho nevydrželo, že a probudíl se dřív než já, grrr. Tak mi ho Ian vzal, a nechal mě podřimovat dál, protože jsem fakt byla nepoužitelná. Zachvilku jsem se ale stejně vzbudila, protože křiklounci o sobě dávali vědět, ale bylo mi řečeno, že klidně můžu jít nahoru jeslti chci. Tak jsem se ptala, jeslti jako fakt, a Ian odpověděl, že né asi, že přece nechtějí aby mi bylo líp a abych si odpočinula:D. Tak už bez řečí jsem se sbalila a šla to dospinkat nahoru do pokoje, kde jsem spinkala jako mimino asi další hodinu a půl. Vzbudila jsem se až na večeři a i když jsem se po probuzení cítila jak kdyby mě pro změnu někdo dal pytlm po hlavě, rozhodně jsem se už cítila trochu líp a né tak mega unavená jako předtím. Taky je milý, jak se mě pořád ptají, div né několikrát denně, jak mi je a jeslti už je mi líp.

No teď už jsem se toho konečně snad zbavila, i když pořád to není ještě  úplně v normálu a pořád to cítím/slyším na hlase, každopádně už neposmrkám sto kapesníku za den. Pro změnu jsem asi nakazila Melissu, protože tu to chytlo hned asi za dva dny po mě a asi ještě víc než mě:/. Ale zas minule nakazila ona nás, tak jsme si kvit, jen doufám, že to nechytnou i mimina. Noah je posledí dva tři dny nějaký EXTRA ukňučený, tak doufám, že to na něho taky neleze, i když na rýmu to zatím nevypadá. V úterý jsme byli v restauraci a Melissa mi dávala ochutnat kraba a tou vidličkou po mě pak jedla, i když jsem se jí sotva dotkla, takže to je možná tím, ale Kim po mě zase pila a nic, tak nevím:/. Ono ani to počasí - jeden den hezky a teplo a druhý den 2°C a sníh, tomu moc asi nepřidá, že.

Tuhle se mi taky zase něco podařilo - rozbila jsem skleničku na víno. Teda, žádná tragédie, že, ale prostě to byla takhle první věc, co jsem kdy kde rozflákla. Nikdy jsem nic nikde nerozbila za celou dobu v Anglii a tak. Teda kromě nějaké kraviny, jednou mi zůstala v ruce taková ta hračka, co hraje a je zavěšená nad dětskou postýlkou v mojí Army family, ale tak za to jsem zatáhla a prostě mi to zůstalo v ruce, to ani snad nebyla moje chyba. Kdežto tady rozhodně jo, podařilo se mi zrovna uspat mimina a tak jsem si aspoň na pět minut chtěla dáchnout a honila mě mlsná. Proto jsem se vydala do "jídelny", protože jsem věděla, že tam je v polici miska s takovejma čokoládičkama (ehm ehm). Bohužel nad ní byl i takový "stojan" na skleničky s vínem, proste ty skleničky se tam zavěsí vzhůru nohama za stopku, a proto není nic těžkého je z toho něchtěně shodit. Vůbec jsem nečekela, že o tu skleničku zavadím, jen nepatrně jsem se jí dotkla, no a už to jela. Sklenička sklouzla, cestou nezapomněla ještě třísknout do židle, takže to vydalo neuvěřitelnou řachu a rozprskla se na cimprcampr na malinkaté kousíčky všude po koberci. Dammit! Zachvátila mě panika a trošku jsem doufala, že to nebylo slyšet až nahoru, marně:D. Ani né za minutu se přiřítila Melissa, co to bylo za ránu, a jeslti jsem ok. Naštěstí mě uklidňovala, že se nic neděje, že Ian už těch skleniček rozbil nespočet, a že to byly jenom levný skleničky z Targetu, tak že se nic neděje, a že stejně plánuje koupit nový, tak ať se netrápím. Ještě mi pomáhala sbírat střepy ze země a pořád mě napomínala, ať jsem opatrná a nepořežu se a několikrát mi pak řekla, ať tam radši nechodím, kdyby tam něco zůstalo, že to tam pak vysajeme, až se mimina probudí. Za dva dny mě uklidnilo, že sama rozbila další skleničku, tu stejnou lol. Až na to, že pak jsem měla paniku na cokoliv sáhnout, zvlášt při vyndávání nadobí z myčky a tak, protože sem se bála, že zase něco určitě provedu:D.

Mimina taky zažili svoji premiéru v restauraci, kam jsme je jeden pátek vzaly na oběd. Byla to teda pizzerie Express (myslím), ale teda je to jiné než řetězech těhle pizzerii v UK. Měli jsme tam sraz s Laurou, která tam za náma přijela na oběd z práce. Pizzu jsme tam už měli dopředu objednanou, už z domu, aby to netrvalo moc dlouho, protože obědová přestávka pro Lauru znamená jen asi půl - třičtvrtě hodiny. Donesli nám takovou malou pizzičku v takové plechové hlubší nádobě - a k tomu ještě malé talířky. No v ČR bych takové malé pizzy dokázala spořáadat třeba dvě *blush*, né však tady, tady jsme každá ze své pizzy poslední kousek nechaly, protože to bylo fakt syté. Ale líbilo se mi, že tam uprostřed restaurace k tomu měli takový samoobslužný stůl - stojan, kde byly nakrajéno různé druhy zeleniny, sýry, olivy, dresingy, krutony, na co si člověk vzpomene, a každý si tam tak mohl namíchat a nandat salát kdo jaký chtěl a hlavně kolik kdo chtěl. Mňam:D. To by taky mohly zavést u nás, ještě společně s tím automatickým dolíváním pití. Nakonec ještě melissa objednala takové jakože na obdélníky nakrajené skořicové pečivo, které se namáčelo do takové sladké skořicové dip sauce, mnam. Ale bylo to fakt syté, takže jsme si z toho každá vzala jeden kousek a měli jsme dost, zbytek si Laura vzala s sebou do práce. Samozřejmě jsme zase v restauraci byli seznací, ze všech strach jsme mohli zaslechnout "jé dívej, trojčata jsou tady!", no on jen ten "kočár" s těma dvouma sedačkama za sebou sám o sobě pritahuje pozornost tím jak je dlouhej, že. Přišli tam ještě asi dva kolegové z Lauřiny práce - ona tam před několika rokama dělala i Melissa, takže je taky zná. Vtipný, jak se je Laura snažila lákat ať si jdou sednout za náma a tak, ale při pohledu na tři mimina radši všichni zdrhali. Všichni tři ale byli extra hodňoučcí, a je vidět, že chování v restauraci zvládají už od malička lol. Jen se pěkně rozhlíželi a culili na všechny strany, Noah teda potom začal brečet trochu, protože měl hlad, ale láhev s mlíkem ho zase vrátila do nalády. Jeho sedačka byla vedle Laury, která hned zase začla panikařit a komentovat to s jejím oblebeným dramatickým "ooh jeez, oooooh jeez". Ta ženská je fakt k popukání, a FAKT nemá ráda mimina/děti:D. Chloe pak ke konci udělala nadílku do plínky, no a tak jsme šli s Laurou do práce. Teda, asi bysme tam šli i tak, předvést mimina a pozdravit ty lidi tam, protože i když je to asi sedm let, co tam Melissa pracovala, většina zaměstnanců tam je pořád. Hned se to nějak rozkřiklo, že tam jsme, takže hned u dveří se seběhlo asi šest lidí, kteří se začli rozplívat nad miminama. Pak jsme šli nahoru k Lauře do kanceláře, přebalili Chloe, a vybalili i ostatní mimina, a ostatní tam pak přišli taky, takže jsme tam asi tak hodinu zůstali. Všichni si je chovali a rozplívali nad nima, chudáci mimina:D:D:D.

Jinak jak jsem na začátku článku (kterej jsem měla rozepsanej asi přes týden), psala, že mimčům rostou zoubky...no tak fakt rostou, a dokonce se jim už klubou ven! Minulý týden ve čtvrtek ráno mi Chloe začla žužlat prst,  a ouha, najednou tam kromě bezzubých dásínek bylo i něco ostrého. Tak jsem to hned hlásila Melisse a měla jsem Vánoce z toho, že jsem našla první zub a že jsem ho našla JÁ:D. A hned druhý den byl i vidět ještě víc a můžu vám říct, že je fakt OSTRÝ, a že žužlání prstů (mých!), popřípadě BRADY,  už není taková bžunda jak když tam zuby nebyly:D. Au! Docela jsem ale byla překvapená, že to byla zrovna Chloe, která nějaké náznaky rostoucích zubů projevovala asi nejmíň, pokud vůbec. Tipovala jsem to na Noah, kterej se kvůli tomu nařve víc, měl i průjem/horečku a je posedlej tím si něco pořád cpát do pusy aspol., a přitom když se mu podíváme do pusy, tak tam není vidět ani náznak zoubků.

Teď si nejsem jistá, jestli jsem to tu už zmiňovala, myslím že jo - že u Iana v práci je velký propouštění, takže od května bude bez práce. Už se mu to stalo asi za dobu cca 8 let, no smůla. Protože nelenil, tak chodil po různých interview ještě dávno předtím, než se to dozvěděl "oficiálně". Heh, když se to pak oficiálně dozvěděl, tak to taky bylo vtipný. Jeho šéf je na to upozorňoval dost dlouho a tak to prakticky tušil už od sprna minulého roku (!!!). Takže to vůbec nebylo žádný překvapení, a když mu to teď šéf před pár týdny teda oznámil oficiálně, tak byl prý velice opatrný a chápavý a řekl mu, že jako chápe, že je to "rána" a že aby to mohl "vstřebat", tak si může vzít zbytek dne volna, jestli chce. No tak samozřejmě Ian chtěl, že, proč si nepřijet domů už před obědem místo po šesté, že:D. No, ale každopádně Melissa byla docela v klidu, protože on si prý vždycky dokáže najít novou práci docela rychlej, i když si prý nemyslí, že by byl až tak dobrý v tom co dělá a že si naopak myslí, že je línej a tak, ale že dělá dobrý interview and "can talk a good shit":D. Což si dokážu živě představit, podle toho jak "talkative and social" umí být:D. Takže v té jedné nové potencionální práci se jim hned líbil a byl pozván na druhé a třetí kolo, no a teď už je přijatý. Začne hned po našem výletu do DC, z kterého se bude muset ale vrátit dřív než my! Takže mě a Melissu pak bude čekat třináctihodinová (nebo i víc) cesta zpět domů s mimčama samotný. No, to bude asi ještě zajímavé. A příští týden mě taky mimochodem bude čekat čtrnáctidenní baby maraton, protože Ian ještě ve své staré práci musí jet někam do Texasu či kam na celých čtrnáct dní (včetně víkendu), takže budu muset pomáhat s mimčama i večer, o víkendu a asi i v noci někdy. Tak tu snad z toho nezvoknem:D. I když možná na pár dní - přes víkend aspoň někdo přijjde na pomoc nebo tak, tak uvidíme. ale tak mě to nevadí, že, kromě té noci to beztak pro mě nebude znamenat nějakou změnu. Melissa nejdřív chtěla aspon na týden jet do Indiany, ale její rodiče stejně zrovna budou pryč a Kim tam pro nás všechny nemá dost místa, tak jsme to zamítli. Za což jsem i ráda, pač by se mi tam asi na takovou dobu nechtělo....tak uvidíme..

No tak to asi prozatím vše, teď jsem fakt nějak neměla čas a navíc jsem pořád byla nějaká unavená - jako bych to ani nebyla já, zase jsem tuhle neměla ani zaplý pc celých 5 dnů (!!!!) a dokonce jsem minulý týden a možná i týden předtím chodila spát PŘED PŮLNOCÍ - někdy tak už v deset, jedenáct (!!!) - velice neobvyklé na mě! I  Melissa se tomu strašně divila, že co se děje, že tu vůbec nevídá světlo někdy v jednu v noci když jde k miminům, jak to bývá zvykem:D. Taky jsem měla stresy, že mi klekne počítač, chytal jsem nějakého vira, a to tomu taky moc nepřidalo. Vypadala to docela blbě, tak jsem to už div neobrečela, protože představa, že jsem všechno ztratila - hlavně fotky a tak mě přiváděla k šílenství!!! Musím to ale zaklepat do dřeva, že jsem to já šikulka  (ne)technická, nějak vyřešila sama a počítač zase snad funguje tak jak má a i se všema mýma složkama, uuuuf!!! *klepu do dreva*