Memorial weekend - camping in Indiana

Poslední víkend v květnu tu připadá na tak zvaný "Memorial weekend" , nebo někdo teda říká "Memorial day", protože je to vlastně až v pondělí. Lidi mají volno a spočívá to v tom, že se vzpomíná na padlý vojáky ve válkách a tak - stručně řečeno. Jak mi rodinka řekla, ve skutečnosti se však jedná o "chlastací víkend", kdy lidi někam vypadnou na víkend pryč se svými přáteli a ožírají se:D.

Moje rodinka většinou na Memorial weekend jezdí campovat do Indiany. Melissy rodiče tam vlastní velkou část pozemku v přírodě, něco jako chatu..nebo chalupu, či jak se tomu u nás říká - takovou tu, co připomíná spíš barák. Není to tam ale ještě dodělaný pořádně. Mají tam ale i chatku - opravdovou, dřevěnou, kde je jen jedna velká místnost bez wc a koupelny, a nedávno taky koupili velkej karavan....Ani tento rok tomu tedy nebylo jinak a Melissa se toho nechtěla vzdát ani s miminama.

Vyjížděli jsme už v pátek navečer, Melissa ještě přivezla Christophera - toho synovce od Iana. Já jsem opět byla přepuštěna na sedadlo vepředu a Melissa se mačkala vzadu s jednou sedačkou s Chloe a Christopherem. Tentokrát cesta vyšla nad očekávání dobře - mimina ani tak moc neřvali!!!! whohooo, možná si začínají zvykat??! Přece jenom to bylo cca pět hodin v autě a křičení jsme slyšeli minimálně. Na cestě jsme dali véču v Taco Bells, v autě samozrejmě a za pár hodin už jsme si to cestu křížili směrem do divoké přírody. Zaparkovaly jsme u karavanu, který se až do pondělního poledne měl stát naším příbytkem. Byli jsme tam jako první. Takže jsme se rychle uložili, ten karavan je naštěstí docela velký, vzadu tam bylo něco "ložnice" kde spali Ian, Melissa a mězi nimi tři bejbísové. Nějak si to nedokážu představit, jak tam asi museli být namačkaní, on ale spali tak vlastně jen jednu noc. Já jsem spala na tom, kde je obyčejně stůl a kolem něj dvě lavice a dá se to rozložit na postel. Melissy maminka už to pro nás měla všechno připravené a nachystané. Christopher spal za mnou na rozkládacím gauči. Spal tam ale jen jednu noc, protože jsme přijeli až tak pozdě - asi v jednu ráno. Už jsme byli všichni uložení a zachumlaní v postelích, když v tom to Melissa rozsekla. Do ticha v té tmě, které rušilo jenom zvuk klimatizace a různé havětě z venku, pronesla: "Hey Ian? Don´t poop in this toilet!" Myšleno do wc v karavanu. Děcka, mě se chtělo tak strašně smát, že se ten karavan musel otřásat ještě asi hodinu potom! Jó, holt se tu cítím jako člen rodiny se vším všudy občas lol. V té nedodělané chatě totiž aspon byla sprcha, taková pochybná sice ale přece, a nedodělaná koupelna aspoň s normálním wc a umyvadlem s normální tekoucí vodou. Takže zase až tak v divoké přírodě to přece jenom nebylo, no ale stejně....já jsem teda kempovala každý léto vždycky, ale vždycky to bylo přostě v normálním campu s placením, lidma, veřejnýma sprchama atd., že:D. Takovýhle "soukromý" kempování pro mě byla novinka. Melissa mě varovala, že tam bude hrozný vedro a dusno, i když u nás bylo chladněji, tak mi pořád připomínala ať si vezmu kraťasy a letní oblečení. No a měla pravdu, ještě k tomu asi jak tam bylo hodně rybníků a jezer kolem, tak tam byla hrozná vlhkost a dusno. To že jsem opět vypadala jak Monika na Bahamách asi ani nemusím dodávat:o). I když v sobotu ráno/dopoledne to s počasím nijak extra přívětivě nevypadalo, bylo docela zataženo, vlhko jak kdyby pršelo nebo mělo pršet a docela i chladno - to jsme strávili v riflích a mikinách. Hned ráno jak jsme se vzbudili přijeli Melissy rodiče, Kim dorazila kolem oběda a Mike s děckama - Gabem, Piper a její kamarádkou Marií dorazili až navečer. Maria mi řekla, že mám krasný jméno a jako asi první američanka ho napoprvý správně a bez přízvuku (:-O:-O) dokázala vyslovit a nepodivovala se nad tím, jak se to čte. Yay.  Ian nam udělal snídani - slaninu a vajíčka, mňam. On vlastně celej ten víkend nedělal prakticky nic jinýho, než že vařil:o). Hodně byli hamburgeri, hotdogy, takový to mexický jídlo, kdy se mletý maso + zelenina zamotává do takový ty placky  a k tomu se jí rýže - jíme to tu docela často, ale kdybyste mě teď zabili, tak se prostě nevzpomenu, jak se tomu nadává:o). Dopoledne jsme s Melissou, Kim, Christopherem a Noah jeli do Walmartu, nakoupit trochu alkoholu, nějaký vína a sangriu, pivo pro chlapy, vodu pro mimina a ještě nějaký jídlo a další maličkosti. To byla jediná chvíle, kdy jsme na chviličku z divočiny vyjeli do civilizace, tak jsem mohla aspoň mamce napsat zprávu, že jsme dojeli dobře a že žiju - jinak tam totiž skoro nebyl signál. Když jsme dojeli zpět, už byl zase oběd. Jinak se vcelku nic nedělo, odpoledne přišla nějaká Melissy kamarádka Heidy se synem Koudym (nemám tušení jak se to jmémo pořádně píše, takže se radši o nic nepokouším, každopádně při jeho vyslovení jsem se vždycky musela usmívat, protože jsem si vzpomněla na "Kouďáka" z Kroku za krokem). S Koudym byla taky nemalá zábava, bylo mu asi pět, a nejdřív se tam schovával za chatou a vůbec nechtěl vyjít za náma, protože se styděl. Pak se teda odvážil, tak jen koukal, a pak začal i mluvit ale jako na to, že mu bylo pět tak mu bylo strašně špatně rozumnět, to i moje dvouletý děcka v Anglii uměli mluvit líp teda. Nějak se mu nezamlouvali mimina, ani se na ně nechtěl podívat a pak mu Melissa půjčila svůj iPhone (i když i ten nejdřív odmítnul), tak se pak zabavil a nemohli ho pak od toho dostat. Pak dorazili ještě nějací příbuzní, sestřenice a bratránci, no a tak to víceméně probíhalo celý víkend, pořád se tam někdo střídal a chodil se dívat na mimina a tak. Těch příbuzných se tam musela vystřídat tak něco mezi dvaceti a třiceti, odhaduju:o).  Večer tam pak dorazil Melissy kamarád Scott s manželkou a asi tříletým klučinou. Nejdřív tam s náma taky měli stanovat, jale nakonec nemohli. Starají se totiž doma o nějakou holku - příbuznou, co je stejně stará jako já a ma rakovinu:,(. Je na tom asi dost špatně už, má nádor v mozku a kdo ví kde všude už, no mě už o tom Melissa říkala doma a pak manželka toho Scotta o tom vyprávěla. Bylo to strašně smutný, radši jsem pak musela odejít projít se na záchod (asi 300metrů), protože jsem nenápadně zamačkávala jednu slzu za druhou:(.

Měli tam takovou tu čtyřkolku, Ian s Christopherem se na ní vždycky projížděli a pak najednou mě Ian volal, ať za ním jdu, že mě to naučí řídit. Nějak mi nedal na vybranou, tak jsem se tak váhavě zvedla a nechala si to vysvětlit teda.....a ať si to jedu zkusit.....(v duchu jsem si říkala, a to jako mám jet SAMA??! lol)..a pak jsem se rozjela.........oči jsem asi měla jak pingopongový míčky na perkách, přece jenom, už jsem nic s motorem neřídila asi přes pět let :D:D. Po pár metrech jsem se trošku zklidnila a po kolečku kolem rybníku jsem začla řízení toho pekelného stroje ovládat trošku víc, takže pak jsem si tu jízdu už mohla i vychutnávat a docela se mi to zalíbilo:o). Akorát teda, když mi řekli, že někdy před rokem se na tom Piper s Mariou vyvalili a Piper si zlomila nohu, trošku jsem se zase zklidnila. Pak jsem se ještě projížděla jako spolujezdec za Christopherem a párkrát i s Ianem. Večer po večeři byli všichni nějak unavení, nejdřív bylo v plánu promítat film na plátně, protože my doma máme projektor, tak jsme ho brali. Děcka se ale zdejchli někam do stanu všechny, a Melissa s Ianem šli brzo spát, všechny návštěvy a Melissiny rodiče odjeli, Mike nevím kde byl, takže jsme zbyli jen já a Kim, tak jsme si nakonec pustili film jen spolu na počítači. Byl nějakej dlouhej, takže jsme stejně asi v jednu ráno odpadli s tím, že jsme ho nedokouli, asi z toho venkovního prostředí na mě pak přišla nějaká strašná únava.

V neděli jsem vstávala asi nejpozději ze všech, teda tak po devátý hodině, a než jsem se vypravila a došla k našemu "tábořišti", bylo skoro deset. Cestou jsem potkala Melissinýho tatínka na čtyřkolce, kterej na mě volal, že jdu právě včas - na akorát uvařenou snídani:o). Už ráno bylo poznat, že to bude NEUVĚŘITELNĚ HORKÝ den, bylo fakt VEDRO a když říkám vedro, tak tím myslím opravdový dusno, téměř stoprocentní vlhkost vzduchu, a sluníčko pálilo jako čert! Sotva jsem tam přišla, a sedla si ke snídani, Melissa mi říkala něco jako, "If i were you i wouldn´t wait to put the sunscreen on for too long" a pak ji někdo "okřiknul", že se chová jak kdyby byle moje máma lol. Nedělní den se nesl v duchu toho sobotního - jedlo se, opalovalo, střídali se tam jedni příbuzní za druhými, občas se někdo projížděl na čtyřkolce, no a to bylo asi všechno. Teda kromě toho, že Ian, Mike, a děcka se rozhodli že se půjde k jezeru. Myslela jsem nejdřív, že jen tak jako, podívat se. Pak jsem šla na wc a oni na mě volali jeslti jdu teda s něma a jestli mám plavky. Aha, takže mi došlo, že se jdou koupat. Ta voda se mi předtím moc nepozdávala - i když to teda byl jinej rybník, než před kterým jsme seděli, tka proto mě to asi překvapilo. Ale pak jsem zjistila, že to je jinej rybník a že tam to bylo trošku lepší. Byl to bývalý lom. Plavky jsem neměla, a oni už byli nachystaný na korbě auta, který řídil Melissy otec. Takže jsem též naskočila a jelo se. S tím, že já se jedu ale jenom koukat - ta voda byla docela ledová, neměla jsem plavky  a prostě nechtělo se mi tam moc, no, zvlášt když jsem viděla, že i kluci tam lezli a odvažovali se asi půl hodiny, muselo se totiž jedině z mola, z kraje to nějak nešlo. Všemožně to na mě zkoušeli, skandovali moje jméno a přemlouvali lol, až pak mě NASRAL Mike. Začali se mě totiž ptát, jestli vůbec umím plavat, a asi mi vůůůůbec nevěřili, takže to mě vyprudilo, a pak mě Mike nazval něco jako "NON SWIMMING CZECHOSLOVAKIAN GIRL" (nebo au-pair, už si nepamatuju). Tak to mě teda, vážení, vytočilo DOBĚLA!!! Ian mě dokonce předběhl v tom, že ho aspoň opravil na Czech girl místo Czechoslovakian (ale nejsem si jistá tím, jeslti se na začátku někdy občas taky nepřeřekl).  Pak jsem se tam šla podruhý podívat za nima jen díky tomu, že tam byli jen děcka s Ianem. Pak už se udělalo FAKT OBR VEDRO, a docela bych tam i skočila, ale v oblečení se mi nechtělo a vystavovat se tam třeba ve spodním prádle taky ne lol.

Přemluvit jsem se nechala až v pondělí, kdy mě opět lákali, Ian mi to podbízel s tím, že je to moje poslední možnost, protože kolem oběda jsme už vyrážila směr domů. Asi jim fakt hodně leželo v žaludku, jeslit vůbec umím plavat, a mě to fakt nasralo, že mi nevěřili lol. Takže jsem si půjčila Melissy plavky, a pak všichni vyčkávali až česká primadona okusí rybníční vodu (:D:D:D:D:D). Zase bylo neuvěřitelný vedro a vodička už byla i o hodně teplejší než ten předešlý den, takže jsem to i krásně vychytala. Sice mi jako obvykle asi čtvrt hodiny trvalo, než jsem se odhodlala, ale pak sem tam hupla............a pak mě odsud nemohli dostat lol. Takže jsem jim vytřela jejich americký zraky tím, že jsem OPRAVDU nekecala a plavat UMÍM! Dokonce se mě po pár minutách Ian zeptal, jestli jsem někdy neplavala závodně a že jsem good swimmer (ha-ha-ha!).  Plavčila jsem si to tam asi hodinku, co jsme u tý vody byli, dávno potom co všichni už byli unavení. Pak na mě pokřikovali hlášky typu: "You could swim in the ocean! Look she is like a fish." LOL Nazpátek jsme s Mariou seděli vzadu na tom konci na čtyřkolce za Ianem, a pak mě z toho drncání docela bolela zadnice lol.

V sobotu večer jsme si udělali soukromé kino, natáhli starlý prostěradlo na kus chaty a na projektoru koukali na "I´m number four". Jóó, to bylo cool, a v letním kině jsem naposled byla když mi bylo......hmm, asi deset:D. Až na to, že nás málem sežrali komáři zaživa! Asi díky všem těm jezerům a rybníkům jich tam fakt bylo jak přemnoženo, i když jsme měli nakoupený vanilkový spreje a svíčky, milion dalších sprejů proti komárům a ostatním "bugs", tak to stejně moc nepomáhalo a žraly nás i přes oblečení!!! Samozřejmě jim asi chutnala česká krvička, protože já jsem to odnesla snad nejvíc, moje nohy vypadaly jak po nájezdu celýho hejna těch krvežíznivých potvor!!!

Hmm, pak už se asi nic zajímavýho nedělo, v pondělí kolem poledne jsme se museli sbalit a vydat se na cestu domů. Už jsem se docela těšila na sprchu a hlavně až ze sebe smyju všechen ten odér z těch proti bugových spreju, rybniční vody a kouře, který jsem cejtila ještě potom, co jsem si dvakrát (!!) vydrhla vlasy:D. Pak jsem byla lehce obssesed s tím, jestli někde nemám klíště nebo nějakou jinou potvoru, bylo jich tam totiž taky požehnaně a dokonce jsem jedno našla zapíjet se do ouška Noah!!!

Jóóó a ještě jsem si vzpomněla, že hned v sobotu dopoledne přišel Melissy tatínek s tím, že mi musí něco ukázat a vytasil se se dvěma hooooooooooooooooooodně starýma (tuším že to byl rok 1920 nebo tak něco??) knížkama, který byli v ČEŠTINĚ!!! On si teda nebyl stoprocentně jistý, jeslti je to čeština, tak to ode mě chtěl potvrdit, no ale byla:o). Měla jsem z toho první Vánoce, fakt to bylo strašně milý najednou vidět svůj jazyk (i když trošku starej, některý ty výrazy byli fakt hodně vtipný). Byl to teda spíš "časopis pro mládež" , pro česko americkou tuším:D, i když to vypadalo jako knížka, a byli tam nějaký básníičky a pohádky pro děcka, kalendář, nějaký články náboženskýho ražení a tak. Zajímavý. Našel to prej někde na nějaký aukci, či cosi. Oni takhle hodně razí po aukcích a blešácích s antikvariátním nábytkem a tak.....

Cestou nás taky potkalo ještě jedno vzrůšo. Řídila Melissa, a najednou si všimla, že si to hasíme asi 90mil za hodinu, tak se zděsila, protože povolená rychlost byla skoro o polovinu nižší. To mě pořád překvapuje, ty jejich speed limity i na dálnici a všude, i přes to, že je to krásná pohodová rovná silnička, fakt se tam snad za celou dobu nepotká ani jediná zatáčka a nic a přesto se tam musí jet jak s hnojem. Takže jsme si to zpomalili. No a za chvilku si Melissa všimla, že za náma jedou poldové. Prej doufám že nejednou po mě, podívala se na tachometr a opět zjistila, že jede asi o 15mil víc než byla povolená rychlost. Už to teda aspoň nebylo 90 jako před půl hodinou:D. No a samozřejmě jeli po nás, že! Čekala jsem jestli to bude jako ve filmu a bude muset vystoupit nebo tak něco, ale to nééé. Jen chtěli doklady, a tak. Vtipný bylo, že den předtím zjistila, že bude prošlá značka, takže tak tak podala žádost o novou. V autě měla papír na dokázání, že už se to vyřizuje, takže to bylo jediný štěstí. Prohlídl si dokumenty, řekl aby jsme zpomalili a mohli jsme pokračovat v jízdě. Melissa mi předala papír s pokutou a ptala se mě, jakou částku nám nabalil. Já jsem to však nikde nemohla najít, tak se naklonila nad ten papír  a radostně podotkla, že jsme dostali jen "warning". :-O takže se to obešlo i bez pokuty, to jsem docela koukala, protože jsem neměla tušení, že nějaký "warning" existuje a nemusíme platit pokutu. Ale prej švestky v Indianě jsou vždycky hodní, to v našem státě by jsme to prej určitě zchytali víc.

Cestou jsme ještě museli vyhodit Christophera doma, v Schaumbrgu, takže jsme si trošku zajeli. Mimina byli opět kupodivu docela klidný, až pak ke konci se jim jízda přestávala líbit a hlavně byli unavený a měli hlad. A v tom Melissa v zrcátku viděla vzadu Iana, jak jednou rukou krmí mimino, nedává pozor, protože v druhý drží iPhone a hraje si na něm a strká mu to místo do pusy kdo ví kam. Takže se vytočila (jakože FAKT vytočila, asi nejvíc co jsem ji zatím kdy viděla). Začala na něj řvát, že toho má plný zuby a že všechny "fucking phones in the house" poletí oknem, a že když budeme "around babies" tak prostě telefony nebudou povoleny a že to platí pro všechny tři z nás! Seděla jsem vepředu vedle ní, hrála si s telefon (ehm - přece jenom to byli tři dny bez netu a bez signálu a veškerýho spojení s okolním světem, že), a ani jsem nedutala:D. Pak se teda uklidnila zase trochu, ale druhý den ráno začla s tím, že "jak mluvila včera o telefonech, tak že to myslela ale úplně vážně". Takže jsem z toho byla celá tumpachová a říkala jsem si už, že přestala veškerá legrace a nastala prdel lol. Očekávala jsem zpřísněný režim:D. Ale to naštěstí né, protože pak dodala, že u mě je to něco trochu jinýho, když já jsem s bejbísema celý dny, a že to chápe, že si občas potřebuju checknout net, že klidně můžu mimča hodit před tv a čeknout si to, a že skypovat taky můžu i nadále, že zvlášt s tím časovým posunem to chápe. Uuuuuufffff. Tak jsem sse zase hned uklidnila a oddychla:D. Teda né že bych si s tím hrála pořád nebo tak, ale přes den je to takový moje jediný zpestření a spojení se světem, protože přece jenom s mimčama si moc nepokecám a tak, že. :D Takže teď jsem to jen trošku omezila - a taky teď jak mimina jsou víc a víc v pohybu, tak mi to ani nedovolujou tolik, jako když prospali nejmíň čtyři hodiny denně, že, ale jinak je to pořád při starým, muhehee. To u nich je zákaz přísnější, protože s miminama tráví minimálně času denně přes týden kvůli práci, že, takže platí "no phones around babies". Hned druhý den Ian večer přišel zezhora, kde uložil poslední mimčo, s telefonem v ruce. Já seděla v obývaku a taky jsem do něj zrovna čučela, melissa byla pryč. On se na mě tak šibalsky podíval a s takovou úlevou poznamenal: "Sooo, finally we can use our phones again!" Čučel do toho, komentoval co kdo poslal na fb s tím, že "I need to catch up now, u know". A já "I knooow, so do I!"A v tom jsme se na sebe podívali a začli se řehtat jak koně:D:D:D:D.